č. j. 52 A 1/2018 - 69

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: A. A., státní příslušnice X pobytem X zastoupená O. p. p. u. sídlem K. 4, P. X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2017, č. j. OAM-185/LE-BE01-BE04-PS- 2017, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2017, č. j. OAM-185/LE-BE01-BE04-PS-2017, ev. č. L010595, se zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Obsah podání účastníků řízení

1. Žalobou podanou dne 23. 1. 2018 žalovanému, která byla spolu s vyjádřením a správním spisem doručena zdejšímu soudu dne 30. 1. 2018, se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zajistil žalobkyni v Z. p. z. c. B. J. do X.

2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v předchozím řízení porušil ustanovení § 2, § 3, § 68 odst. 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) a odst. 3 zákona o azylu.

3. Žalobkyně zejména namítla, že je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné, protože se žalovaný vůbec nevypořádal se zranitelným postavením žalobkyně. Žalobkyně k tomu uvedla, že cestu do L. zařídila žena z N., která jí přislíbila práci v E. Uvedená žena platila i převaděčům peníze za uvedenou cestu. Následně se žalobkyně sama a bez pomoci z L. dostala do I., kde ji po jistém čase našel muž, který o ní již věděl. Muž ji nutil k p. s. s., protože má dluh vůči ženě, která ji cestu do L. zaplatila. Uvedený muž zdůraznil, že žalobkyně již přislíbila, že bude pracovat. Žalobkyně však vůbec netušila, že se jedná o p. s. s. Následně byla nucena pod přímým dohledem a nátlakem tohoto muže vydělávat na splácení dluhu p. s. s. (přibližně X r. a X m.). Byla podrobena f. a p. n. ze strany muže, který ji měl v I. na starosti, dokud za pomoci jiného muže neutekla. Dodala, že sice v protokolu o podání vysvětlení uvedla, že z vlasti vycestovala sama a. a neuvedla, že byla p. f. a p. n. v I., ale tato skutečnost ji nemůže být na přítěž vzhledem k citlivé povaze uváděných informací. Podle žalobkyně měl žalovaný na základě praxe (obecně známého faktu, že ženy z N. bývají o. o. s l.) a indicií, že se může jednat o zranitelnou osobu, věnovat zhodnocení skutkového stavu podrobněji. Žalobkyně namítá, že v napadeném rozhodnutí, ani v řízení předcházejícím vydaní tohoto rozhodnutí, žalovaný vůbec neprovedl pečlivé a individuální posouzení jejího zranitelného postavení, ačkoliv na základě praxe měl zkoumat, zda se nejedná o zranitelnou osobu. Namísto toho žalovaný v jediném odstavci konstatoval, že v jejím případě na základě její výpovědi v rámci řízení o správním vyhoštění, řízení o zajištění a řízení ve věci mezinárodní ochrany nelze dovodit, že by byla zranitelnou osobou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu.

4. Podle žalobkyně z ustanovení § 46a odst. 3 zákona o azylu jednoznačně vyplývá, že zákon o azylu klade důraz na ochranu zranitelných osob a stanovuje konkrétní podmínky, za kterých lze zranitelnou osobu zajistit. Základním předpokladem pro správný postup podle tohoto ustanovení je tedy náležité zjištění skutkového stavu a ověření, zda je žadatel o mezinárodní ochranu zranitelnou osobou, či nikoli. Je proto povinností žalovaného (viz § 3 správního řádu ve spojení s § 2 odst. 4 správního řádu) zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k tomu, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Žalovaný se proto nemůže omezit pouze na skutečnosti uvedené žadatelem v žádosti o mezinárodní ochranu anebo v předchozích správních řízeních (např. v řízení o správním vyhoštění). Žalovaný tedy měl dle žalobkyně aktivně zkoumat, zda žalobkyně není o. o. s l. či osobou, která byla podrobena jiným vážným formám p., f. nebo s. n. Ostatně je podle žalobkyně obecně známo, že ženy původem z N. patří mezi skupiny, které bývají o. o. s l. a s. z., přičemž odkázala na Zprávu o stavu o. s l. v Č. r. za rok 2016. Žalobkyně rovněž poukázala na zprávu Transnational Trafficking and the Rule of Law in west A.: A Threat Assessment vydanou UNODC (United Nations Office on Drags and Crime) v červenci 2009. Zpráva se věnuje o. s l. a mimo jiné v. ž. z e. s. E. z B. C. v N., které jsou v E. nuceny k p. Citovaná zpráva UNODC potvrzuje rozšíření o. s l. v o., odkud ž. p., a potvrzuje existenci o. s. o. s l. přímo v B. C. Žalovaný se však přes skutečnost, že mu jsou známé zprávy o z. n. žen v I., s touto skutečností vůbec nevypořádal a pouze konstatoval, že v případě výše jmenované se nejedná o zranitelnou osobu.

5. Žalobkyně dále namítla, že napadené rozhodnutí postrádá náležité odůvodnění ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu i v souvislosti s využitím mírnějších opaření. Nedostatečně je odůvodněna také délka trvání jejího zajištění. Z obou těchto důvodů by dle žalobkyně mělo být napadené rozhodnutí zrušeno pro nepřezkoumatelnost.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nesouhlasí s podanou žalobou, neboť má za to, že se v žalobě namítaných porušení při rozhodování věci nedopustil. K žalobním námitkám vztahujícím se k nezákonnosti jeho rozhodnutí a nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že z napadeného rozhodnutí je jasné, z jakých podkladů vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. Žalovaný v napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů dospěl k domněnce, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu pouze účelově s cílem oddálit hrozící správní vyhoštění ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Doplnil, že dle ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu může M. v. rozhodnout v případě nutnosti o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v p. s. nebo v z. p. z. c., nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v z. p. z. c. a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

7. Žalovaný z informací poskytnutých příslušnými složkami P. ČR dle § 87 odst. 1 zákona o azylu zjistil, že žalobkyně byla rozhodnutím P. Č. r., K. ř. p. P. k., o. c. p., o. p. k., p. a e. (dále jen „OPKPE P.“) ze dne 21. 12. 2017, č. j. KRPP-189147-5/ČJ-2017-030022, zajištěna podle ustanovení § 124 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území Č. r., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a umístěna do Z. p. z. c. B. – J. za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem jejího zajištění byla skutečnost, že byla dne X kontrolována v m. a. l. směřující na území S. r. N. K prokázání své totožnosti nepředložila žádný doklad totožnosti. Při podrobnější prohlídce prostoru sedadla v a., kde žalobkyně seděla, byl nalezen padělek Identifikační karty I. a online jízdenka. Vzhledem k tomu, že nebyla žalobkyně oprávněna k pobytu na území S. r. N., byla dne X předána v rámci Readmisní dohody ze S. r. N. do Č. r. hlídce OPKPE P. Následnou lustrací bylo zjištěno, že žalobkyně není oprávněna k pobytu ani na území Č. r. a dne 21. 12. 2017 s ní bylo zahájeno správní řízení ve věci opuštění území Č. r. Žalobkyně byla zajištěna, neboť svým jednáním porušovala právní předpisy Č. r. i E. u., když svévolně a vědomě neoprávněně pobývala na území Č. r. bez platného víza či jiného oprávnění k pobytu ode dne X, z čehož je patrná neúcta žalobkyně k právnímu systému Č. r. a OPKPE P. tedy dospěl k závěru, že v jejím případě existuje nebezpečí, že se bude vyhýbat své povinnosti vycestovat z území Č. r. a že bude mařit výkon rozhodnutí o vyhoštění. Dne 26. 12. 2017 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedla, že potřebuje mezinárodní ochranu, a proto o ni žádá. Na základě těchto zjištění žalovaný rozhodl o zajištění žalobkyně v z. p. z. c. ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

8. Žalovaný připomněl, že podle rozsudku N. s. s.: „V případě podání žádosti o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy žadateli hrozí vyhoštění, existuje vyvratitelná domněnka, že tato žádost byla účelová“ (viz rozsudek ze dne 15. 8. 2008, č. j. 5 Azs 24/2008-48), přičemž podle rozsudku N. s. s. ze dne 2. 6. 2016, č. j. 7 Azs 55/2016-55, je případná účelovost podané žádosti speciálním důvodem pro zajištění cizince na základě ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

9. K námitce nedostatečného posouzení zranitelnosti žalobkyně žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení nebylo jakkoliv prokázáno, ani žalobkyně neuvedla skutečnosti, na základě kterých by mohla být považována za osobu zranitelnou, se kterou by takto mělo být dál zacházeno. S ohledem na tuto skutečnost žalovaný považuje danou námitku za nedůvodnou.

10. K námitce týkající se nedostatečného zvážení alternativ k povinnosti setrvat v z. v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany, žalovaný uvedl, že se s danými skutečnostmi plně vypořádal ve svém rozhodnutí na straně 4. K námitce týkající stanovené doby zajištění na X dní, žalovaný uvedl, že podle jeho názoru jsou v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeny zcela konkrétní a specifické okolnosti případu žalobkyně, které dle žalovaného svědčí pro závěr, že zajištění po dobu X dní je zcela přiměřené.

11. Podle názoru žalovaného nebylo žalobou zpochybněno jeho rozhodnutí ve věci, proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

II. Obsah správního spisu

12. Z rozhodnutí OPKPE P. ze dne 21. 12. 2017, č. j. KRPP-189147-5/ČJ-2017-030022, soud zjistil, že žalobkyně byla dne X kontrolována v m. a. l. společnosti D. P. – M. na území S. r. N. K prokázání své totožnosti nepředložila žádný doklad, ale při prohlídce místa, kde seděla, byl nalezen padělek Identifikační karty I. a online jízdenka. Žalobkyně při podání vysvětlení dne X uvedla, že se jmenuje G. S. M., nar. X, státní příslušnost X, bytem X. Vystupovala také jako G. M., nar. X, státní příslušnost X. V průběhu sepisování protokolu o podání vysvětlení žalobkyně uvedla, že se skutečně jmenuje A. A. nar. X, státní příslušnost X, bytem X. Z N. vycestovala v d. X sama a. do T., kde pobývala přibližně X m. Následně odcestovala l. do I. Asi po t. pobytu ve m. T. odjela do N. a v č. X odcestovala do m. L. T. C. Zavolala svému příteli (J. O.) z N., o němž věděla, že je v I., aby se k ní připojil. Spolu s ním dne X v X odcestovali z Ř. a. do N., kde chtěli požádat o pomoc, protože žalobkyně nemá ráda I. Cestu jim pomohl zařídit nějaký č., který žalobkyni opatřil jízdenku a falešný doklad, který si žalobkyně opatřila proto, že chtěla cestovat. A. přijeli do P. na F., odkud odjížděli dne X v X do N. (M.).

13. Podle protokolu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu, který je mylně datován X (pozn. soudu: zřejmě má být uvedeno X, neboť žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu 26. 12. 2017) se žalobkyně jmenuje A. A., nar. X v B. C. v N., cestovní doklad nemá, je k. a dorozumí se a. a jazykem E. Z N. měla vycestovat do L. dne X a odtud č. do I. Z m. ji zachránila l. i. p. s., ale přesné místo si žalobkyně nepamatuje (asi m. T.). Po t. žalobkyně odjela do N., kde byla p. m. a dalších p. v m. L. O azyl v I. nežádala, ale měla právníka, který pro ni nějaké dokumenty vyřizoval. Z I. cestovala a. do N. přes Č. r., na jejíž území vstoupila dne X. K dotazu za své zdraví uvedla, že je v pořádku. Svou žádost o mezinárodní ochranu odůvodnila tím, že ji potřebuje.

14. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zajistil žalobkyni v z. p. z. c., a to podle § 46a odst. 5 zákona o pobytu cizinců do 15. 4. 2018.

III. Dosavadní průběh věci

15. Soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2018, č. j. 52 A 1/2018-23, žalobu zamítl. Toto rozhodnutí N. s. s. rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, č. j. 4 Azs 62/2018-57, zrušil, neboť dospěl k závěru, že zdejší soud hodnotil zprávu o. L. o. p. s., aniž by s ní provedl důkaz, což je vadou řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

16. Rozsudkem ze dne 19. 8. 2019, č. j. 52 A 1/2018-45, soud žalobu opět zamítl, přičemž rozhodl bez nařízení jednání. Toto rozhodnutí opět N. s. s. rozsudkem ze dne 9. 1. 2020, č. j. 4 Azs 348/2019-48, zrušil a vrátil věc nadepsanému soudu k dalšímu řízení s tím, že nadepsaný soud nezjistil, zda účastníci řízení na nařízení jednání trvají, či nikoliv, čímž byla žalobkyně zkrácena na svém právu na ústní projednání věci. Nadepsaný soud měl účastníky vyzvat k vyjádření se k možnosti bez nařízení jednání a eventuálně jednání nařídit.

IV. Posouzení žaloby soudem

17. Podle soudu byla žaloba podána včas, osobou oprávněnou a splňuje náležitosti na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu kladené. Soud opětovně přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Soud přitom dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud předtím, než se začal zabývat splněním podmínek pro nařízení jednání (§ 46a odst. 8 zákona o azylu), zkoumal, zda zde není dán některý z důvodů pro rozhodnutí bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 s. ř. s., neboť tento postup má před nařízením jednání přednost (§ 76 odst. 3 s. ř. s.). Soud zároveň neprováděl dokazování (§ 77 odst. 1 s. ř. s.). Soud přitom dospěl k závěru, že je zde důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Jako důvodnou soud shledal žalobní námitku, že žalovaný měl aktivně zkoumat, zda žalobkyně není o. o. s l. či osobou, která byla podrobena jiným vážným formám p., f. nebo s. n.

18. Podle § 2 písm. i) zákona o azylu: „Pro účely tohoto zákona se rozumí zranitelnou osobou zejména nezletilá osoba bez doprovodu, rodič nebo rodina s nezletilým dítětem nebo rodič nebo rodina se zletilým dítětem se zdravotním postižením, osoba starší 65 let, osoba se zdravotním postižením nebo s vážným onemocněním, těhotná žena, oběť obchodování s lidmi nebo osoba, která byla mučena, znásilněna nebo podrobena jiným vážným formám psychického, fyzického nebo sexuálního násilí.“ 19. Podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu: „Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.“ 20. Podle § 46a odst. 3 zákona o azylu: „Jde-li o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je zranitelnou osobou, s výjimkou osoby se zdravotním postižením, které nebrání jejímu umístění v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, může ministerstvo v případě nutnosti rozhodnout o jeho zajištění, pouze pokud je starší 18 let a porušil opakovaně závažným způsobem povinnost uloženou mu zvláštním opatřením.“ 21. Předně soud uvádí, že si je vědom toho, že přezkoumávané rozhodnutí je rozhodnutím o tzv. přezajištění, které se vydává v situaci, kdy cizinec poté, co byl zajištěn podle zákona o pobytu cizinců, požádá o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutí o tzv. přezajištění tak de facto navazuje na prvotní rozhodnutí o zajištění. Je proto přípustné, aby rozhodnutí o tzv. přezajištění vycházelo výlučně z podkladů, které byly opatřeny v souvislosti s rozhodováním o prvotním zajištění v režimu zákona o pobytu cizinců (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2014, č. j. 3 Azs 24/2013-42). Žalovaný je zároveň při rozhodování o zajištění cizince striktně limitován krátkou zákonnou lhůtou a vychází z dosavadních skutkových zjištění, byť jiného orgánu (P. ČR). Za předpokladu dostatečnosti těchto zjištění je takový postup v souladu s obecnou zásadou hospodárnosti řízení. Přesto však nepovažuje soud v projednávané věci skutková zjištění žalovaného za dostatečná, a to zejména ve vztahu k těm skutkovým závěrům, které žalovaného vedly ke konstatování, že žalobkyně není zranitelnou osobou.

22. Závěr, že žalobkyně není zranitelnou osobou, žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodňuje tím, že žalobkyně uváděla, že její zdravotní stav je dobrý a neuvedla nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že je zranitelnou osobou. Na tomto staví i svou procesní obranu v řízení.

23. Jak je uvedeno výše, ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně je státní občankou X, které bylo v době zajištění X let. Do E. cestovala přes T. v L., kde pobývala X m. Následně odcestovala do I., kde strávila rovněž několik m. Poté zamířila do S. r. N. přes Č. r. Podle soudu je obecně známou skutečností, že m. z N. jsou dopravovány do E. pod záminkou z. za účelem n. p. Převaděči přitom využívají existující tzv. uprchlické trasy, přičemž už na trase N. – L. – I. jsou tyto m. předmětem f. a s. ú. a jsou n. k p. Tyto skutečnosti žalobkyně v průběhu projednávání své věci tvrdí, a k tomuto tvrzení navrhuje důkazy. V uvedené obecné rovině však o tom dlouhodobě informují rovněž média veřejné služby (viz např. https://X; https://X; https://X), a právě z tohoto důvodu to soud považuje za skutečnost obecně známou, kterou není třeba v řízení dokazovat (§ 121 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

24. Skutková zjištění učiněná žalovaným, popřípadě P. ČR, tak obsahují celý soubor indikátorů (shrnutých v předchozím bodě) vedoucích možnému (nikoliv však nutnému) závěru, že by žalobkyně mohla být o. o. s l., popřípadě osobou podrobenou vážným formám p., f. či s. n., a tedy zranitelnou osobou [§ 2 písm. i) zákona o azylu]. Skutečnosti obecně známé jsou přitom jedním z podkladů pro vydání správního rozhodnutí (§ 50 odst. 1 správního řádu). Žalovaný však tyto skutečnosti žádným způsobem nezjišťoval a spokojil se se závěrem, že je žalovaná neuvedla. Na žádnou skutečnost, která by takový závěr mohla vyvrátit, se ani nedotazoval. Neučinil tak za situace, kdy bylo zjevné, že záznam o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu bude rovněž jedním z podkladů rozhodování o zajištění žalobkyně. Žalovaný má nadto povinnost v souvislosti s poskytnutím údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany určit, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany je zranitelnou osobou (§ 10 odst. 4 zákona o azylu), přičemž toto určení musí být opět opřeno o určitá zjištění či indicie.

25. Podle soudu je totiž v souladu s judikaturou Ú. s. třeba říct, že existuje „řada dalších ospravedlnitelných důvodů, proč žadatel o azyl nesdělí všechny relevantní důvody pro udělení azylu již před m. jako orgánem prvního stupně [a] je nutno zohlednit povahu těchto nových skutečností a situaci konkrétního žadatele” (nález Ú. s. ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16, NALUS). Ú. s. rovněž několik takových ospravedlnitelných důvodů v citovaném rozhodnutí zmínil: „dotazování při osobním pohovoru se této skutečnosti netýkalo a konkrétní informaci nezjistilo; osobní pohovor nebyl proveden; žadatel nemusel pochopit relevanci některých skutečností pro žádost o mezinárodní ochranu; trauma, stud nebo jiné zábrany mohly zabránit úplnému ústnímu svědectví při osobním pohovoru (zejména v případě těch, kteří přežili mučení, sexuální násilí či pronásledování z důvodu sexuality); pohlaví tazatele nebo tlumočníka mohlo být pro žadatele zábranou”. Ačkoliv uvedené závěry Ú. s. uvedl v kontextu jiného řízení než řízení o zajištění, jsou podle nadepsaného soudu použitelné i v projednávané věci: žalovaný se přitom na okolnosti v případě žalobkyně potvrzující či vyvracející závěr, že je tato zranitelnou osobou, v nezbytném rozsahu nedotazoval; žalobkyně nemusela pochopit relevanci těchto skutečností; možné zábrany (možné s. n.); tazatel a tlumočník opačného pohlaví. Není rovněž vyloučeno, že žalovaný mohl využít i jiných podkladů v rámci existujících postupů (například P. ČR, S. u. z.) pro detekování o. o. s l.

26. Soud má tak za to, že se žalovaný nemohl spokojit s tím, že žalobkyně uvedené skutečnosti výslovně neuváděla, ale měl za tím účelem sám aktivně rozhodné skutečnosti zjišťovat, byť pochopitelně v rozsahu a způsobem, které budou přiměřené povaze řízení o zajištění. Jen tak by mohl dojít k závěru, že přes výše uvedené obecně známé skutečnosti a uvedené indikátory žalobkyně není o. o. s l. či osobou, která byla podrobena jiným vážným formám p., f. nebo s. n., a tedy osobou zranitelnou. Tento závěr je přitom pro postup podle § 46a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 46a odst. 3 a § 2 písm. i) zákona o azylu nezbytný.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

27. Vzhledem k uvedenému soud dospěl k závěru, že je zde důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání, a to proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spise a vyžadoval by zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil. S ohledem na důvodnost tohoto žalobního bodu se pak soud dalšími žalobními námitkami pro nadbytečnost již nezabýval. Soud již nerozhodoval o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 4 s. ř. s., neboť zrušením napadeného rozhodnutí zde již není řízení, v němž by bylo možné pokračovat (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2015, č. j. 4 Azs 234/2015-36).

28. O náhradě nákladů řízení před k. s. a řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.) rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyně, která byla ve věci úspěšná, požadavek na náhradu nákladů řízení neuplatnila a ani takové náklady neplynou z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.