č. j. 53 A 4/2019 - 69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: I. B., bytem X zastoupená advokátem JUDr. Josefem Frydrychem sídlem L. B. Schneidera 414/2, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, Česko Budějovice¨ v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2019 č. j. KUJCK 25964/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně Magistrátu města České Budějovice ze dne 24. 1. 2019 č. j. SI/17576/2017, byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 49 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen „starý přestupkový zákon“), kterého se dopustila tím, že dne 7. 6. 2017 v době kolem 14:35 hod. v Českých Budějovicích v ul. Netolická před panelovým domem č. 3 při slovní rozepři fyzicky napadla L. L., a to tím, že ji od sebe oběma rukama v oblasti jejích ramen odstrčila a při následné potyčce ji opakovaně udeřila otevřenými dlaněmi do horní poloviny těla (oblast od obličeje přes dekolt, ramena, prsa a paže), přičemž jí způsobila zranění spočívající v krvácivých a nekrvácivých škrábancích v dolní polovině obličeje, na pravém předloktí, na levém prsu a na levé polovině krku, čímž úmyslně narušila občanské soužití tím, že se vůči jinému dopustila jiného hrubého jednání. Za ten to přestupek byla žalobkyni dle § 37 ve spojení s § 35 odst. b) a § 49 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně se opírá zejména o hodnocení dvou kamerových záznamů (vchodové kamery do domu – venkovní a vnitřní), na kterých je potyčka žalobkyně s L. L. zachycena.

3. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně si žalobkyně podala odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), byl změněn výrok o trestu a žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 300 Kč. Ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno.

4. Žalovaný shodně se správním orgánem vyšel při svém posouzení věci zejména ze zajištěných videonahrávek, o jejichž pravosti a úplnosti neměl žádné pochybnosti, neboť v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně byly tyto nahrávky prověřovány Policí České republiky stran možné manipulace, která se však nepotvrdila.

5. Dne 30. 4. 2019 podala žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích 6. Žalobkyně namítá vady důkazního řízení, neboť správní orgány neprovedly jí navržené důkazy, a to výslech policisty nprap. M. N., který vyhotovil Úřední záznam ze dne 12. 6. 2017, o obsahu zajištěných kamerových záznamů, pro účely zadání znaleckého posudku v oboru soudního lékařství znalcem MUDr. Z. Š. pro potřeby prověřování jednání L. L.

7. Následně žalobkyně v podané žalobě cituje ze zmiňovaného úředního záznamu, konstatuje, že zajištěný kamerový záznam ji byl přehrán dne 14. 6. 2017 nprap. Nechanickým a že na tomto záznamu bylo vidět, že ji L. L. chytila za pravou paži. Dále žalobkyně uvádí, že dne 7. 6. 2017 po svém napadení byla ošetřena lékařem, v ambulantní zprávě je uváděno „Na P. paži dorzolaterárně zarudnutí a tvořící se obtiskový hematom od držení rukou“. Tyto skutečnosti dle žalobkyně dokládají, že byla násilně držena L. L., k čemuž žalobkyně dále uvádí skutečnosti ze znaleckého posudku MUDr. Š., který se vyjadřuje ke zraněním, které žalobkyně utrpěla. K tomu žalobkyně vyjadřuje svůj nesouhlas s tím, jakým způsobem byl posudek vypracováván, neboť k určitým lékařským zprávám nebylo z časových důvodů přihlédnuto. Dále žalobkyně popisuje svůj současný zdravotní stav včetně toho, že je v pracovní neschopnosti, k čemuž poukazuje konkrétní lékařské zprávy.

8. Dále se žalobkyně rozsáhle vyjadřuje k předmětnému kamerovému záznamu. Ve své podstatě lze shrnout, že žalobkyně rozporuje pravost, případně úplnost užitého kamerového záznamu. Žalobkyně má za to, že existují dva kamerové záznamy: 9. první autentický kamerový záznam žalobkyně viděla se svým manželem dne 8. 6. 2017, když policista P. stahoval záznam u správce domu pana D. Na tomto záznamu má být mj. zachyceno, jak L. L. chytla žalobkyni rukou za vlasy, držela ji a udeřila ji kabelkou do obličeje. Dále zde má být úsek – čas 0.02.05 – úder L. L. do obličeje žalobkyně; tento úder byl zaznamenán na záznamu PČR, který byl žalobkyni přehrán dne 3. 9. 2018 policií. 10. správními orgány užitý záznam, na kterém uvedené skutečnosti nejsou zachyceny.

11. Existenci dvou záznamů dle žalobkyně podporuje i Úřední záznam policie ze dne 12. 6. 2017. Žalobkyně proto uzavírá, že správními orgány užité kamerové záznamy nejsou autentické, na čemž setrvává i přesto, že policie měla jejich autenticitu potvrdit.

12. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že L. L. napadla, naopak to byla sama žalobkyně, kdo se musel přiměřeně bránit nečekanému napadení.

13. Žalobkyně dále namítá, že úřednice správního orgánu I. stupně se chovala arogantně, k čemuž odkazuje na své odvolání ze dne 13. 2. 2019 a dále uvádí, že ji nebylo umožněno se vyjádřit k výpovědi L. L., což nebylo i přes námitku jejího právního zástupce zaznamenáno do protokolu o jednání.

14. Žalobkyně spolu s žalobou krajskému soudu předložila celou řadu listin, a to Úřední záznam Policie České republiky o vyhodnocení kamerového záznamu ze dne 12. 6. 2017 vyhotoveného nprap. M. N.; část původního znaleckého posudku MUDr. Š., koncept spisového přehledu spisu Policie České republiky ze dne 27. července 2017, č. j. KRPC-88601-32/TČ-2017-020111-NCH; koncept spisového přehledu spisu Policie České republiky ze dne 26. 2. 2018, č. j. KRPC-88601-62/TČ-2017-020111-NCH; několik lékařských a ambulantních zpráv (své a své dcery); část rozhodnutí o pracovní neschopnosti ze dne 10. 4. 2019; znalecký posudek v oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, ztížení společenského uplatnění ze dne 13. 4. 2019 vypracovaného MUDr. S.; posudek o invaliditě ze dne 6. 3. 2019.

15. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 16. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl podanou žalobu zamítnout.

17. Žalovaný shrnul podklady svého rozhodnutí, shrnul zranění, která L. L. utržila. Jednání žalobkyně nebylo možné posoudit jako nutnou obranu, neboť žalobkyně v průběhu konfrontace aktivně iniciovala dílčí části potyčky. Průběh řízení před správními orgány 18. Dle úředního záznamu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Obvodní oddělení Čtyři Dvory ze dne 7. 6. 2017 plyne, že žalobkyně ten den oznámila incident, ke kterému došlo mezí ní a L. L. Dne 14. 6. 2017 podala žalobkyně v tomto směru trestní oznámení.

19. Z úředního záznamu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, Obvodní oddělení Čtyři Dvory ze dne 27. 7. 2017 se podává, že dne 7. 6. 2017 došlo ke konfliktu žalobkyně a L. L., k čemuž se v záznamu shrnuje, že L. L. uvedla, že má s žalobkyní delší dobu problémy ohledně toho, že jí udala na policii a pak ji řešila sociálka. Toho dne šla za žalobkyní a chtěla si to s ní vyříkat, dohadovaly se a pak do ní měla žalobkyně strčit a ona se bránila, odstrčila ji od sebe a došlo ke konfliktu. Záznam dále shrnuje opatřený znalecký posudek MUDr. Š. ze dne 17. 7. 2017 ke zraněním žalobkyně. Je konstatováno, že jednání L. L. může být posouzeno jako přestupek. Dne 27. 7. 2017 bylo jednání L. L. odevzdáno k projednání přestupku. Ve spise je následně založen blok na pokutu na místě zaplacenou, ze kterého plyne, že jednání L. L. bylo vyřízeno v blokovém (příkazním) řízení, L. L. byla uložena pokuta 500 Kč za přestupek podle § 49 odst. 1 písm. b) a d) starého zákona o přestupcích. Dále je ve správním spise založen úřední záznam Policie České republiky ze dne 16. 6. 2017, který popisuje průběh zajištění kamerového záznamu; sdělení policie ze dne 18. 10. 2018 a ze dne 1. 11. 2018 vyjadřující se k autenticitě záznamu.

20. Opakovaně je rovněž založen Úřední záznam vyhodnocení kamerového záznamu ze dne 12. 6. 2017, ve kterém je při uvedení časových údajů popsán obsah kamerového záznamu. a) venkovní kamera 07,00,47 – k domu přichází L. L, a zvoní na zvonek 07,01,57 – vychází žalobkyně, zůstává stát mezi dveřmi, dohadují se 07,03,06 – žalobkyně ustupuje od dveří směrem dovnitř, L. k ní přistupuje a žalobkyně ji odstrkuje L. udeří žalobkyni levou rukou do obličeje a ta se brání a snaží se L. od sebe odstrčit a pak obě ženy od sebe odstupují 07,03,13 – L. se po žalobkyni ožene kabelkou, ale žalobkyně kabelku chytí levou rukou L. udeří žalobkyni pravou rukou ze strany do hlavy a pak L. z místa odchází pryč žalobkyně zvoní na domovní zvonek b) vnitřní kamera 07,01,54 – žalobkyně prochází vestibulem ke vstupním dveřím do domu a zůstává stát mezi otevřenými dveřmi – kamera ji snímá zezadu 0703,06 – L. přistupuje k žalobkyni, ta ji odstrkuje L. udeří žalobkyni do obličeje, obě ženy se odstrkují a poodejdou vpravo mimo záznam kamery je vidět úder kabelkou L. L. odchází pryč Dále je konstatováno, že „ze záznamu kamer je patrné, že I. B. dostane od L. L. pouze dva údery otevřenou dlaní, a to jeden do oblasti obličeje do nosu a druhý na levou stranu hlavy.“ 21. Ve spise jsou dále založeny fotografie žalobkyně pořízené po incidentu a samotné kamerové záznamy na CD (kamerový záznam z venkovní a vnitřní kamery).

22. Příkazem ze dne 4. 10. 2017 byla žalobkyně uznána vinnou za shora uvedené jednání. Proti tomuto příkazu brojila žalobkyně odporem.

23. Ve spise je založeno velké množství lékařských zpráv a několik znaleckých posudků ke zdravotnímu stavu žalobkyně jakožto osoby poškozené jednáním L. L.

24. Dne 14. 5. 2018 proběhlo ústní jednání. V rámci jednání byla vyslechnuta L. L. jako svědkyně. Tato ve své podstatě vypověděla, že se daného dne dostavila, hovořila s žalobkyní, řešily spor, který mezi sebou mají, žalobkyně ji měla v průběhu začít vulgárně urážet a následně se po ni měla žalobkyně ohnat klíči, poškrábat ji v obličeji, na prsou a na paži. To bylo doloženou lékařskou zprávou. V průběhu konfliktu se svědkyně po žalobkyni ohnala kabelkou. Při jednání byly přehrány obstarané kamerové záznamy. Žalobkyně sama odmítla, že by L. L. napadla a poukázala na neúplnost záznamů. Protokol z jednání je mj. podepsán žalobkyní i jejím právním zástupcem.

25. Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2018 byla žalobkyně uznána vinnou ze shora uvedeného jednání, proti němuž se žalobkyně dne 2. 7. 2018 odvolala. Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2018 žalovaný toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť měl za to, že správní orgán prvního stupně se nezabýval použitelností pořízených kamerových záznamů v důkazním řízení.

26. Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2019 byla žalobkyně uznána vinnou tak, jak je uvedeno shora. Dne 13. 2. 2019 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalovaným tak, jak je uvedeno shora. Průběh soudního jednání 27. Dne 9. 3. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti obou stran.

28. K dotazu soudu za účelem vyjasnění rozsahu vznesených žalobních bodů zástupce žalobkyně uvedl, že podanou žalobou namítá jednak vady dokazování před správními orgány, které neprovedly navržené dokazování, jímž mělo být prokázáno, že užité kamerové záznamy nejsou autentickém, jednak je namítáno, že žalobkyně jednala v nutné obraně – pouze se bránila útoku L. L. Následně v průběhu řízení zástupce žalobkyně poukázal na chování oprávněné úřední osoby při ústním jednání před orgánem I. stupně (viz odst. 10 tohoto odůvodnění).

29. Zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně viděla pořízené kamerové záznamy celkem pětkrát, dne 8. 6. 2017 (při zajišťování záznamů policií), dne 14. 6. 2017 (na policii, odd. Čtyři Dvory), dne 23. 4. 2018 (na policii, odd. Čtyři Dvory). Při těchto zhlédnutí se jednalo o autentický záznam. Záznamy zhlédnuté před správním orgánem I. stupně dne 14. 5. 2018 a dne 3. 9. 2018 u policie (v ul. Plavská) nebyly autentické a část útoků L. L. zde chybí. Žalobkyně dále uvedla celý incident do širšího kontextu, popsala své problémy s L. L. a vyslovila se i ke svým zdravotním potížím. Krajský soud pro přehlednost dodává, že odd. Čtyři dvory je obvodní oddělení, v ulici Plavská v Českých Budějovicích je umístěno více oddělení, mj. Služba kriminální policie a vyšetřování.

30. Žalovaný setrval na svém vyjádření k žalobě.

31. Za účelem ověření zjištěného skutkového stavu krajský soud při jednání provedl jako důkaz úřední záznamy a sdělení Policie České republiky obsažené ve správním spise, ze dne 1. 11. 2018, 18. 10. 2018 a 16. 6. 2017. Zároveň bylo provedeno dokazování kamerovými záznamy (viz níže), byl přehrán pouze záznam z venkovní kamery, přehrání záznamů z vnitřní kamery nebylo účastníky požadováno.

32. K záznamu z venkovní kamery se žalobkyně vyjádřila a popsala průběh potyčky s tím, že zde chybí to, jak byla chycena za paži a udeřena kabelkou do obličeje. Žalobkyně dále popsala svůj aktuální zdravotní stav. Zástupce žalobkyně ke sdělení policie ze dne 16. 6. 2017, které popisuje průběh zajištění kamerového záznamu, uvedl, že k tomuto dni byly doposavad shlédnuté verze záznamu, viz jeho vyjádření výše, stále v pořádku – autentické. Až následně dle 14. 5. 2018 a 3. 9. 2018 se jednalo o neautentické záznamy.

33. K úřednímu záznamu policie – vyhodnocení kamerového záznamu ze dne 12. 6. 2017 zástupce žalobkyně uvedl, že toto vyhodnocení bylo vyhotoveno za účelem znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobkyně MUDr. Š.

34. Co se týče chybějících částí, k dotazu soudu zástupce žalobkyně uvedl, že v čase 0.02.05 skutečně chybí úder kabelkou, čas stanoven dle daného zhlédnutí – tzn. dle žaloby u policie v ul. Plavská dne 3. 9. 2018 35. Důkazní návrhy žalobkyně – výslech policistů N. a P., manžela žalobkyně a pana D. k posouzení autentičnosti záznamů byl usnesením zamítnut pro nadbytečnost, neboť skutkový stav v tomto směru měl krajský soud za dostatečně zjištěný (viz níže k autenticitě záznamů) Důkazní návrh žalobkyně spočívající týkající se zdravotního stavu žalobkyně – znaleckého posudku MUDr. S. ze dne 13. 4. 2019 o trvalých následcích potyčky žalobkyně s L. L. krajský soud usnesením zamítl, neboť zdravotní stav žalobkyně způsobený L. L, není předmětem tohoto řízení. Posouzení věci krajským soudem 36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

37. Žaloba není důvodná.

38. Krajský soud úvodem konstatuje, že podaná žaloba obsahuje dva základní vzájemně propojené žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jádro žalobních námitek spočívá v tom, že správní orgány neprovedly žalobkyní navržené dokazování, které by prokázalo, že kamerové záznamy, které byly užity jako hlavní důkaz o vině žalobkyně, nejsou autentické. S těmito záznamy mělo být manipulováno a žalobkyně i uvádí, co má na těchto záznamech chybět. Podpůrně pak poukazuje na lékařské zprávy či posudky, které konstatují, že byla chycena za ruku, na ruce měly být úchopové hematomy.

39. Samotný zdravotní stav žalobkyně, o kterém je hovořeno v podstatné části žaloby, není pro současné soudní posouzení věci rozhodný, neboť krom argumentace týkající se kamerového záznamu, s nímž mají být lékařská hodnocení v rozporu, zdravotní stav žalobkyně s posouzením toho, zda se přestupkového jednání tak, jak je jí kladeno za vinu, dopustila či nikoli, nesouvisí. Z tohoto důvodu se krajský soud zdravotním stavem nezabýval. Zdravotní stav žalobkyně, její přetrvávající potíže, nejsou předmětem tohoto řízení, neboť zranění žalobkyně byla rozhodná pro posouzení trestnosti jednání L. L. , ev. jsou podstatná pro možné civilní řízení o náhradě újmy.

40. Žalobkyně svými tvrzeními, na jejichž podporu označuje konkrétní důkazy, konstruuje pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu, respektive o tom, zda užitý kamerový záznam byl použitelným důkazem či nikoli, tyto pochybnosti krajský soud nesdílí. Zároveň jednotlivá tvrzení žalobkyně či jejího právního zástupce vykazují dílčí nesrovnalosti, což oslabuje přesvědčivost a důvěryhodnost této argumentace.

41. Z provedeného dokazování úředním záznamem policie ze dne 16. 6. 2017 krajský soud zjistil, že dne 8. 6. 2017 policejní orgán – prap. P. zabezpečil od předsedy výboru a správce kamer M. D. kamerový záznam. Uvádí se, že „bylo provedeno šetření za účelem zjištění, zda byl zajištěn kompletní záznam celého incidentu (…) záznam kamer pro potřeby Policie ČR a jeho zálohovaní na flash disk prováděl za přítomnosti policisty, kdy oba zhlédli záznam kamer, vybrali požadovaný časový úsek s incidentem a ten pak zálohovali na flash disk od policie. Pan D. i prap. P. uvedli, že zálohovaný záznam kamer je kompletní, není nic tzv. vystřiženo nebo vynecháno. I sám p. D. uvedl, že když si prohlížel záznam kamer, nikde neviděl, že by poškozená pí. B. byla ze strany pí. L. tahána za vlasy nebo udeřena kabelkou do hlavy. Uvedené šetření bylo provedeno z důvodu, že poškozená B. tvrdí, že když si prohlížela záznam kamer s panem D., tak tam viděla, že ji L. tahala za vlasy a udeřila ji kabelkou do hlavy, ale po zhlédnutí kamerového záznamu tam nic není.“ (důraz doplněn). Záznam vyhotovil nprap. N. Na tomto místě krajský soud konstatuje, že zástupce žalobkyně při ústním jednání výslovně uvedl, že s tímto záznamem souhlasí, neboť v dané době přehrávané záznamy byly ještě autentické, až při přehrávání dne 14. 5. 2018 se jednalo o neautentické záznamy. Z uvedeného úředního záznamu však plyne, že autenticita přehrávaných záznamů byla zpochybňována již dříve, což je ve zcela zjevném rozporu s prohlášením žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, který popsal, kdy byly záznamy žalobkyni přehrávané a při kterém přehrávání byly autentické (8. 6. 2017, 14. 6. 2017, 23. 4. 2018) a naopak, kdy autentické nebyly (14. 5. 2018 a 3. 9. 2018). Přehlédnout nelze ani vyjádření pana D., který uvedl, že si není vědom, že by kdy viděl útoky, které žalobkyně popisuje. Krajský soud si je vědom, že se jedná o pouhé úřední záznamy, má však za to, že v kontextu všech předkládaných skutečností je ve svém souhrnu zřejmé, že argumentace žalobkyně o existenci více záznamů, které zachycují rozdílný průběh celého incidentu, nemůže obstát.

42. Nelze si nepovšimnou dalšího rozporu ve tvrzeních žalobkyně, potažmo jejího právního zástupce, který při ústním jednání uvedl, že záznam přehraný dne 3. 9. 2018 u policie v ul. Plavská nebyl autentickým záznamem (jedná se o poslední přehrávání záznamu, viz bod 26 tohoto rozsudku). Zároveň však v podané žalobě na tento záznam odkazuje a uvádí, že v čase 0.02.05 zde měl být zachycen úder L. L., která udeřila žalobkyni kabelkou do obličeje. Tento záznam tedy autentický nebyl, ale úder, který na něm měl být zachycen tak, jako na autentickém záznamu, zde zachycen byl? Jak plyne z níže popsaného obsahu kamerového záznamu, v době 0.02.05 od počátku záznamu (který dle časové osy začal v 07.00.00 u vnější kamery, 07.00.50 u kamery vnitřní), neprobíhá mezi oběma ženami žádný fyzický konflikt. (Pro úplnost krajský soud dodává, že co se času nahrávek týče, záznam je dodán včetně přehrávacího softwaru, který ukazuje časovou stopu. Software umožňuje export záznamu do formátu *.avi, záznam po exportu je bez časové stopy.)

43. Na tento úřední záznam pak obsahově navazuje sdělení policie ze dne 18. 10. 2018, ze kterého plyne, že policie prováděla šetření ve věci podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, jehož se měla dopustit blíže neurčená úřední osoba Magistrátu města České Budějovice, když ve spise založený kamerový záznam dle žalobkyně byl dodatečně upravován, část záznamu zde měla chybět. Věc byla odložena, neboť nešlo o podezření z trestného činu.

44. Z dalšího sdělení policie ze dne 1. 11. 2018 plyne, že policejní orgán nechal zajištěný záznam porovnat specializovaným pracovištěm OKTE, které nezjistilo v záznamu nesrovnalosti. Dále bylo konstatováno, že vzhledem k technickým obtížím a nutné vysoce odborné znalosti věci bylo vyloučeno, aby lidé, kteří přišli do styku se záznamem, s tímto záznamem nějak manipulovali nebo do něj zasahovali. S tímto odůvodněním se i sám krajský soud ztotožňuje, neboť s ohledem na podobu záznamu má za to, že jeho úprava do této podoby by byla značně náročná, přičemž nelze odhlédnout od toho, že tento záznam byl v držení oprávněné úřední osoby, která neměla jakýkoli důvod se záznamem manipulovat, resp. žalobkyně v tomto směru žádné takové důvody neuvádí. Krajský soud přitom apriori předpokládá, že manipulace s důkazy v takové podobě je u správního orgánu nepravděpodobná, není-li prokázáno jinak, což zde není.

45. Co se týče úředního záznamu ze dne 12. 6. 2017, na který je žalobkyní opakovaně poukazováno, krajský soud uvádí, že toto vyhodnocení bylo dle zástupce žalobkyně provedeno za účelem vypracování znaleckého posudku ke zdravotnímu stavu žalobkyně MUDr. Š. Jelikož v závěru tohoto vyhodnocení se uvádí, že „ze záznamu kamer je patrné, že I. B. dostane od Lenky L. pouze dva údery otevřenou dlaní, a to jeden do oblasti obličeje do nosu a druhý na levou stranu hlavy.“ Krajský soud má proto v kontextu tvrzení zástupce žalobkyně za to, že tento záznam primárně popisuje jednání L. L. vůči žalobkyni. Nelze přehlédnout, že ačkoli se žalobkyně tohoto vyhodnocení neustále dovolává, ani toto vyhodnocení neobsahuje jakoukoli zmínku o tom, že žalobkyně by měla být L. L. chycena rukou za vlasy, držena a udeřena kabelkou do obličeje.

46. Krajský soud uzavírá, že tvrzením žalobkyně neuvěřil. Jednotlivá předkládaná tvrzení vykazuji faktické nedostatky a netvoří jednotný a logický argumentační rámec, na jehož základě by bylo možné dospět k důvodným pochybnostem o autenticitě užitých nahrávek. Poukazuje-li žalobkyně na to, že různé lékařské zprávy konstatují poůchopový hematom na její paži, byť to, že žalobkyně by byla chycena L. L. na záznamu z kamery není, nemůže tato skutečnost vnést do hodnocení soudu jakékoli pochybnost. Tento nedostatek nemůže převážit nad shora učiněnými závěry o užitém kamerovém záznamu.

47. Žalobkyně či její zástupce uvádí konkrétní tvrzení, kterými autenticitu či obsah nahrávek zpochybňují, jsou-li tato tvrzení pojata ve svém souhrnu a dána do kontextu spisového materiálu, jeví se jako účelová. Soud má za to, že na základě uvedených skutečností nemá, stejně jako správní orgány, jakýchkoli pochybností o autenticitě záznamu, neboť i záznam samotný neobsahuje žádné části, ze kterých by bylo pouhým okem patrná jakákoli manipulace. Za klíčový považuje krajský soud záznam z přední kamery, záznam z vnitřní kamery se v určitých místech „zasekává“, jeho obsah nicméně koresponduje s předním záznamem, který je zcela plynulý. Skutečnosti, které žalobkyně uvádí, nevnáší do zjištěného skutkového stavu jakékoli relevantní pochybnosti.

48. Důkazní návrhy, které žalobkyně učinila, jsou v kontextu uvedeného skutečně nadbytečné. Správní orgán se důkazními návrhy žalobkyně zcela dostatečným způsobem zabýval na straně 5 svého rozhodnutí, kde vyložil, na základě jakých důkazů dospěl ke svému závěru, proč je navržené dokazování nadbytečné, jakož i to, proč považuje užité kamerové záznamy za autentické. Tyto důvody korespondují s vysloveným hodnocením krajského soudu, jakož i důvody žalovaného správního orgánu na straně 5 žalobou napadeného rozhodnutí.

49. Pro úplnost krajský soud dodává, že žalovaný ve svém rozhodnutí popisuje i další provedené důkazy, které svědčí zjištěnému skutkovému stavu, je jím například lékařské zpráva MUDr. T. K., která v den incidentu L. L. ošetřovala, jakož i výpověď L. L., které byla zejména správním orgánem I. stupně porovnána s výpovědí žalobkyně a zajištěným kamerovým záznamem. Vzhledem k podobě vznesených žalobních bodů se krajský soud těmito dalšími skutečnostmi hlouběji nezabýval.

50. Co se týče samotného obsahu kamerového záznamu, který je beze zvuku, z jeho obsahu bylo zjištěno následující: a. venkovní kamera – pohled shora na otevřené dveře, kamera umístěna v rohu „nad panty“ dveří; záznam začíná v čase 7,00,00 07,00,47 – k domu přichází L. L. a zvoní na zvonek 07,01,57 – vychází žalobkyně, zůstává stát mezi dveřmi, obě ženy se dohadují, L. stojí s rukama v kapsách, žalobkyně má založené ruce na hrudi 07,02,51-56 – debata se dle řeči těla pravděpodobně slovně vyhrocuje (žalobkyně odmítavě kývá hlavou, L. L. trvá na svém) 07,03,04 – žalobkyně rozhodí rukama a poodstupuje od dveří směrem do domu, dveře se začínají zavírat, L. L. začíná přistupovat směrem k žalobkyni 7,03,06 – L. L. rukou chytá zavírající se dveře, u kterých se nachází žalobkyně; žalobkyně oběma rukama L. L. odstrkuje 7,03,07 – L. L. fyzicky reaguje na odstrčení, je zachycen kontakt levé ruky L. L. s obličejem žalobkyně (cca dlaň na pravou polovinu obličeje prsty k pravé horní části obličeje přes oči), jedná se spíše o odstrčení než klasický úder, nicméně intenzitu nelze ze záznamu poznat 7,03,08 – obě ženy se oddělují a následně po sobě vzájemně „plácají“ rukama, je zachycen kontakt pravé ruky žalobkyně s obličejem L. L. (odstrčení/úder; intenzita nejasná) 7,03,09 – obě ženy stojí naproti sobě, pravděpodobně probíhá slovní komunikace 07,03,10 – žalobkyně vykračuje směrem k L. a ohání se po ní pravou rukou, mine 07,03,12 – žalobkyně se přibližuje k L. L., ta se po ní ohání kabelkou, kterou drží v pravé ruce 07,03,13 – kabelka dopadne na levou ruku žalobkyně, ta ji chytne a drží, přitahuje L. L. k sobě a napřahuje se pravou rukou k úderu 07,03,14 – žalobkyně máchne pravou rukou cca vůči pravé ruce L. L., která v ní drží kabelku, zda ji udeří nelze s jistotou poznat, L. L. kabelku pouští a pravou rukou udeří žalobkyni do levé tváře 07,03,15 – ženy se od sebe oddalují, L. L. odskakuje, žalobkyně se po ní marně ožene pravou rukou 7,03,16-18 – je zřejmé velké rozčilení žalobkyně, která zřejmě hlasitě naříká, L. L. se otáčí a odchází 07,03,20 – žalobkyně zvoní na zvonky, naříká, pravděpodobně pláče b. vnitřní kamera – pohled na vchodové dveře zevnitř, obraz se místy zadrhává; záznam začíná v čase 07,00,50 07,01,55 – žalobkyně bere za vchodové dveře a otevírá je 07,01,58 – žalobkyně stojí v otevřených vchodových dveřích 07,02,23 – žalobkyně si zakládá ruce na hruď 07,03,04 – žalobkyně rozhodí rukama a následně nakročuje směrem dovnitř domu a dveře se přivírají 07,03,06 – L. L. přistupuje ke dveřím, k žalobkyni 07,03,07 – žalobkyně L. L. odstrkuje 07,03,08 – L. L. reaguje na odstrčení a dochází k fyzickému kontaktu 07,03,09 – obě ženy se oddělují 07,03,11 – žalobkyně vychází ven, dveře se zavírají, dochází k fyzickému kontaktu 07,03,12 – je vidět let kabelky L. L. 07,03,13 – dveře jsou zavřené 07,03,15 - 21 – je vidět odcházející L. L. Takto reprodukovaný obsah kamerových záznamu soudem odpovídá jeho popisu správními orgány. Správní orgán I. stupně obsah těchto záznamů popsal na straně 4 bez uvedení časových údajů. Stejně tak ve své podstatě odpovídá i samotnému vyhodnocení policejním orgánem v úředním záznamu ze dne 12. 6. 2017, je-li odhlédnuto od jednostranného zaměření tohoto úředního záznamu na útoky vůči žalobkyni samotné.

51. Co se týče možného jednání žalobkyně v sebeobraně – nutné obraně. Dle § 25 zákona o přestupcích platí, že čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. Nejde o nutnou obranu, byla-li tato obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

52. Podmínkou pro nastoupení institutu nutné obrany je to, aby osoba čelila reálnému a bezprostřednímu útoku. Judikatura správních soudů setrvale uvádí, že „takový útok musí mít určité znaky, ke kterým právní teorie řadí reálnou existenci útoku, protiprávnost a nebezpečnost pro společnost, bezprostřední hrozbu nebo trvání a zaměření na zájem chráněný trestním zákonem. Musí se jednat o reálné ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, přičemž toto ohrožení bylo vyvoláno protiprávním jednáním fyzické osoby a je určitou měrou nebezpečné pro společnost. Útok musí skutečně existovat reálně, nikoliv pouze ve fantazii obránce, pokud takový reálný útok chybí a existuje pouze v představě obránce, jedná se o domnělou (putativní) nutnou obranu. Útok musí být protiprávní, protože jen takové jednání ospravedlňuje obranu proti útočníkovi. V dané věci tedy žalobce, pokud hodlal na svou obhajobu využít uvedeného institutu nutné obrany, tak nejprve musel specifikovat údajný útok, proti němuž aplikoval jím tvrzenou nutnou obranu v podobě zasílání zmíněných SMS zpráv. Pro závěr, že takovým jednáním žalobce odvracel přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem, je však nutné splnit ještě další podmínku, která vyplývá z doslovného znění platné právní úpravy. Jednání v nutné obraně musí být totiž přímo zaměřeno na odvrácení uvedeného útoku, tj. mezi tímto jednáním a útokem musí existovat nejen bezprostřední souvislost, ale musí se jednat o takovou obranu, aby byla vůbec způsobilá útok odvrátit.“ (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 4. 5. 2015, č. j. 52 Ad 10/2014 – 77, rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz).

53. Z kamerového záznamu plyne, že žalobkyně reagovala fyzickým odstrčením L. L. na její přiblížení, při kterém L. L. chytla pravou rukou zavírající se dveře, když žalobkyně od nich ustoupila směrem do domu. Na toto fyzické odstrčení L. L. reagovala a následně vznikla mezi oběma ženami fyzická potyčka tak, jak je popsáno shora. Z tohoto popisu rovněž plyne, že role žalobkyně nebyla zcela pasivní, neboť žalobkyně sama prováděla vlastní aktivní útoky vůči L. L., která tak činila rovněž.

54. Uvádí-li žalobkyně setrvale, že „je dostatečně průkazné násilné jednání p. L. proti žalobkyni, která byla nucena se přiměřena bránit nečekanému napadené“ nelze se s tímto hodnocení ztotožnit. Je pravda, že L. L. mohla narušit osobní prostor žalobkyně tím, že se k ní přiblížila a chytla zavírající se dveře, to však nelze dle hodnocení soudu považovat za „nečekané napadení“. Krajský soud má proto za to, že v dané věci neexistoval reálný útok, na který by ve smyslu institutu nutné obrany mohla žalobkyně reagovat. Sama žalobkyně v podané žalobě nic ke svému jednání v nutné obraně neuvádí, nevznáší žádnou argumentaci v tomto směru, neuvádí, jaký zájem chráněný zákonem byl ohrožen apod. Možné narušení osobního prostoru žalobkyně (její intimní sféry), které krajský soud sám dovozuje v počátku celého konfliktu, nelze v tomto případě bez dalšího chápat jako útok na zájem chráněný zákonem. Následná fyzická potyčka, tak jak je zachycena na záznamech a popsána shora, nese známky agrese jak žalobkyně, tak tak L. L.. To, jaká zranění žalobkyně utržila v této vzájemné potyčce, není pro rozhodnutí soudu na tomto místě podstatné.

55. Vzhledem k uvedenému a absenci relevantní právní argumentaci v rámci vznesených žalobních bodů krajský soud ve vztahu k institutu nutné obrany uzavírá, že ačkoli nezpochybňuje, že žalobkyně se mohla cítit být ohrožená atd., nejednalo se v jejím případě o jednání v rámci nutné obrany. Jak správní orgány uvedly, žalobkyně mohla celou situaci vyřešit jinak. Tímto konstatováním krajský soud netvrdí, že by snad žalobkyně v případě přímého napadení byla povinna postupovat dle zásady subsidiarity tak, jak je tomu například u krajní nouze, tedy měla by primárně využít jiný šetrnější prostředek ochrany svých práv. Princip subsidiarity se při posuzování jednání v nutné obraně neuplatňuje. Je však zřejmé, že v projednávané věci nenastal vůči žalobkyni faktický útok (ať už vůči jejímu zdraví, tak osobní svobodě) takové podoby a intenzity, pro který by bylo nezbytně nutné, aby žalobkyně přikročila k fyzické interakci s L. L.

56. Krajský soud při svém posouzení neopomněl ani to, že celá událost se odehrála velmi rychle a žalobkyně měla poměrně málo času na reakci. To, jaký průběh celý incident měl, podle hodnocení soudu dokládá vyhrocenost samotné situace, které odpovídala i reakce žalobkyně, tak reakce L. L. Jednání těchto obou osob jako celek nelze společensky akceptovat, jedná se o jednoznačné vybočení z mezí slušného mezilidského styku. Z tohoto důvodu bylo jednání obou žen příslušnými orgány projednáno.

57. Co se týče žalobkyní poukazovaného jednání oprávněné úřední osoby správního orgánu I. stupně při jednání dne 14. 5. 2018, jedná se o do jisté míry vágní tvrzení, se kterým žalobkyně nespojuje žádný konkrétní zásah do svých veřejných subjektivních práv. Žalobkyně zde odkazuje na podané odvolání, zde krajský soud upozorňuje, že formulace žalobních bodů nemůže spočívat v odkazu na dříve učiněná podání vůči správním orgánům, nicméně, v samotném odvolání žalobkyně na straně 2 podává 3 příklady, kdy se měla oprávněná úřední osoba chovat nestandardně, k čemuž uvádí, že „k tomu nemá déle komentáře, pouze uvádí, že oblastní úředník by se měl, vzhledem ke svému profesnímu postavení, chovat očekávaným způsobem“. Krajský soud proto pouze konstatuje, že oprávněné úřední osoby jsou povinny chovat se obecně v souladu s principy dobré správy a základními zásadami správního řízení. Nicméně, nesouhlasila-li žalobkyně či její právní zástupce s obsahem protokolu, měli podpis protokolu podmínit právě zaprotokolováním této skutečnosti, ev. při samotném podpisu svůj nesouhlas do protokolu zapsat, či dokonce protokol nepodepsat vůbec. Protokol je přitom podepsán jak žalobkyní, tak jejím právním zástupcem, čímž je stvrzena jeho úplnost a správnost. Závěr a náklady řízení 58. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

60. Závěrem krajský soud dodává, že žalobkyně v podané žalobě uvádí, že vedle zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení k dalšímu řízení „současně navrhuje, aby soud upustil od uložení povinnosti zaplacení pokuty ve výši 300,- Kč, jakož i povinnosti nahradit státu náklady spojené s řízením o přestupku ve výši 1000,- Kč, s odložením vykonatelnosti rozhodnutí.“ V rámci přednesu žaloby, jakož i závěrečného návrhu, zástupce žalobkyně tento návrh soudu nepřednesl. Z jazykového výkladu tohoto návrhu v kontextu toho, že žalobkyně navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení s tím, že současně navrhuje, aby soud upustil od uložené povinnosti zaplacení pokuty a nákladů řízení, má krajský soud za to, že se jedná o nadbytečný návrh, neboť je-li žalované rozhodnutí zrušeno, pozbude správní rozhodnutí I. stupně právní moc a nelze jej vykonat ani požadovat jeho dobrovolné splnění – žalobkyně v takovém případě nemusí uloženou povinnost plnit. Z tohoto důvodu se krajský soud tímto dílčím návrhem hlouběji nezabýval. Pouze z procesní opatrnosti soud dodává, že mělo-li se jednat o návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, ten byl v návaznosti na žádost žalobkyně ze dne 11. 6. 2019, usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2019, č. j. 53 A 4/2019 – 48, přiznán. Mělo-li se jednat o návrh dle § 65 odst. 3 s. ř. s. k moderaci (snížení) uložené sankce, krajský soud uvádí, že v tomto směru žalobkyně neuvedla žádných skutečností, ze kterých by bylo možné na zcela zjevnou nepřiměřenost uložené sankce usuzovat (§ 78 odst. 2 s. ř. s.), a to i přesto, že byla zastoupena právním profesionálem – advokátem. Ostatně proti uložené sankci ani jejímu odůvodnění žalobkyně nebrojí. Vedle toho soudu dle uvedených ustanovení nepřísluší moderovat stanovenou povinnost k náhradě nákladů řízení, které v tomto případě několikanásobně převyšují uloženou sankci.