č. j. 53 A 9/2019 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: UNITRA s. r. o. sídlem Záhořánky 4, 381 01 Přídolí zastoupen Mgr. Davidem Pohořelem, advokátem sídlem Krajinská 44/10, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2019, č. j. KUJCK 98922/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně - Městského úřadu Kaplice ze dne 6. 5. 2019, č. j. X, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona odst. 1 č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), kterého se dopustil porušením § 10 odst. 3 téhož zákona tím, že dne 20. 10. 2018 ve 12:30 hod. jako provozovatel motorového vozidla tovární značky X, registrační značky X s přívěsným vozíkem X, registrační značky X, nezajistil, aby blíže neustanovený řidič při užití tohoto vozidla v obci X, dodržoval povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, když ten s označeným vozidlem a přívěsným vozíkem stál v protisměru v ulici X, na chodníku a v křižovatce. Uvedeným jednáním jsoucím v rozporu s § 4 písm. b) a písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích se proto blíže neustanovený řidič dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za uvedené byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 8. 11. 2019 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, jakož i nevypořádání se s jeho důkazními návrhy. Skutkový děj činí žalobce nesporným. Vozidlo na daném místě stálo pouze po nezbytně nutnou dobu pro zásobování prodejny. Pokud by vozidlo stálo ve směru jízdy, došlo by k porušení § 26 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť by došlo k ohrožení vystupujících osob a ostatních účastníků silničního provozu. Dále žalobce poukazuje na to, že daný dům č. p. X je rohovým domem a nelze u něho zastavit tak, aby se nezasahovalo do křižovatky. Žalovaný na tyto námitky nereagoval a vycházel pouze z fotodokumentace Policie ČR. Žalobce navrhoval provést jako důkaz znalecký posudek, kterým by byly objasněny možnosti zásobování této prodejny tak, aby nedocházelo k protiprávnímu jednání, nicméně tento návrh nebyl nevypořádán.

4. Dále žalobce nesouhlasí „s výrokem žalovaného, kterým odmítá žalobcovo tvrzení o tom, že hlídka policie byla požádána, aby věc byla vyřízena ihned na místě s odůvodněním, že „pokud by se na místě nacházel řidič předmětného vozidla, byla by jeho totožnost bezesporu hlídkou zjištěna a uvedena v úředním záznamu“. Toto tvrzení dle žalobce nemá oporu v provedeném dokazování, když například nebyli vyslechnuti příslušníci Policie ČR, kteří sepisovali úřední záznam.“ Vyjádření žalovaného a replika žalobce 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. V době spáchání přestupku se u vozidla nenacházela žádná osoba, nic nenasvědčovalo probíhajícímu zásobování obchodu. Totožnost řidiče žalobce nesdělil. Výpověď policistů byla nadbytečná, neboť skutkový stav byl dostatečným způsobem zjištěn. K neprovedení navrženého důkazu znaleckým posudkem žalovaný poukazuje na účinnou právní úpravu, která žalobci nedovoluje na daném místě parkovat, jakékoli znalecké zkoumání na této skutečnosti nemůže dle žalovaného nic změnit.

6. V pátek dne 21. 2. 2020 obdržel krajský soud repliku žalobce, ve které žalobce uvedl, že v řešené době se na místě nacházel jednatel žalobce a N.B., která může dosvědčit, že policista vstoupil do prodejny kolem otevřených dveří dodávky a následně odmítl věc na místě vyřešit, přičemž o totožnost řidiče se policista nezajímal. Otevřené boční dveře, kterými probíhala vykládka zboží, si policista záměrně nevyfotografoval. Žalobce sám po odchodu policistů pořídil fotografie, které jsou součástí spisového materiálu. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhuje účastnický výslech (zde žalobce míní výslech jednatele R.S.) a výslech N.B. (uvádí se její datum narození).

7. Dále žalobce v replice uvádí, že dosavadní neuvedení osoby řidiče považuje za irelevantní. „Žalobkyně se domnívá, že jednání, které rozhodující správní orgán sankcionoval, sice naplňuje znaky přestupku, avšak okolnosti, za kterých byl spáchán, vylučují jeho trestnost“. Dále žalobce dodává, že zásobování prodejny probíhalo jediným možným způsobem, v ulici jsou vyhrazená místa pro zásobování, ta jsou neustále obsazena osobními vozidly občanů, kteří zde bydlí, což může dosvědčit městská policie. Zásobování prodejny probíhalo daným způsobem s jejím souhlasem. Průběh řízení před správními orgány 8. Dne 23. 10. 2018 bylo žalobci doručeno oznámení přestupku provozovatele vozidla. Z něho se podává, že žalobce v rozporu se zákonem nezajistil, aby blíže neustanovený řidič nespáchal shora popsaný přestupek. Součástí správního spisu je rovněž fotodokumentace přestupku opatřená popisem. Na pořízených fotografiích lze ztotožnit shora označené vozidlo parkující na chodníku, v protisměru, v zákazu vjezdu, přímo na křižovatce dvou ulic, přičemž přívěsný vozík zasahuje až do křižovatky do té míry, že jeho koncová část chodník přesahuje a do křižovatky vyčnívá. Boční dveře vozidla směrem k domu, k chodníku, jsou zavřená. Tato situace tak, jak je patrná z fotodokumentace, odpovídá výše popsanému přestupku. Písemností doručenou dne 25. 11. 2018 byl žalobce informován o důvodech uplatnění objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla ve smyslu § 125h odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích a zároveň vyzván k úhradě pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalobce byl současně poučen o možnosti sdělit správnímu orgánu totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy.

9. Stanovenou částku žalobce neuhradil, na výzvu reagoval podáním (dále též „písemné vyjádření“) doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 25. 11. 2018, ve kterém žalobce spáchání přestupku nepopíral, shodně s žalobou své jednání vysvětloval. Dále konstatoval, že obchod je po předchozí dohodě s městskou policií zásobován výhradně ve dnech pracovního volna či pracovního klidu, kdy je v místě minimální provoz a po je tak činěno po nezbytně krátkou dobu. Žalobce potvrdil, že si je vědom, že zásobování obchodu tímto způsobem může být v rozporu s některými ustanoveními zákona o provozu na pozemních komunikacích, avšak s ohledem na místní možnosti nelze zboží do obchodu doplňovat jiným způsobem. Zásobování prodejny považuje žalobce za společensky prospěšnou činnost, zásobování bylo prováděno po dohodě s Městskou policií, v čemž žalobce shledává souhlas poškozeného. Tyto skutečnosti dle žalobce vedly k zániku trestnosti jeho jednání. K tomu žalobce připojil vlastní fotodokumentaci spáchaného přestupku, která odpovídá fotodokumentaci pořízené zasahujícími policisty.

10. Proti příkazu doručenému žalobci dne 9. 1. 2019 byl podán v zákonné lhůtě odpor. Do protokolu při ústním jednání přestupku dne 20. 3. 2019 žalobce, resp. jednatel žalobce Bc. R. Soudek, uvedl, že ke spisovému materiálu, který mu byl předložen, ničeho nenamítá a nemá další důkazní návrhy. Podáním doručeným dne 3. 4. 2019 žalobce požádal o provedení důkazu znalcem v oboru dopravy, kterým by bylo zodpovězeno, jak má žalobce postupovat při zásobování předmětné prodejny textilu v Kostelní ulici, aby tímto postupem nebyl porušen zákon.

11. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze shora popsaného přestupku, proti němuž žalobce brojil odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný odmítl žalobcovo vysvětlení protiprávního jednání s tím, že v daném případě bylo povinností žalobce řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích a neparkovat na chodníku, neboť takové jednání v daném případě nemá oporu v zákoně ani v rozhodnutí správního orgánu, např. udělením výjimky ze zákona pro parkování na chodníku za účelem zásobování. Průběh ústního jednání před krajským soudem 12. Jelikož nebyly splněny podmínky ve smyslu § 51 s. ř. s., soud rozhodl při jednání konaném v pondělí dne 24. února 2020; replika žalobce nebyla s ohledem na datum jejího přijetí žalovanému přeposlána. Žalovaný se podáním ze dne 19. 2. 2020 omluvil z jednání a vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

13. Žalobce i žalovaný při jednání setrvali na svých dosavadních stanoviscích.

14. Při jednání bylo provedeno dokazování fotografiemi Policie České republiky pořízenými při dokumentaci přestupku, dále bylo provedeno dokazování fotografiemi pořízenými žalobcem. Žalobce, resp. právní zástupce, se k těmto fotografiím nikterak nevyjádřil, pouze uvedl, že z fotografií pořízených žalobcem je zřejmé, že probíhalo zásobování prodejny, což je možné konstatovat i díky kvalitě těchto fotografií (oproti nízké kvalitě fotografií policie, ke kterým se žalobce, ani jeho zástupce, nevyjádřil). Další důkazní návrhy žalobce byly odůvodněným usnesením zamítnuty (viz níže). Posouzení krajským soudem 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

16. Žaloba není důvodná.

17. Krajský soud úvodem konstatuje, že skutkový děj, skutek samotný, považuje za nesporný. Sám žalobce opakovaně uvádí, že předmětné vozidlo na daném místě skutečně stálo. Přesto však žalobce namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, s čímž se však nelze ztotožnit.

18. To, že předmětné vozidlo na daném místě stálo, plyne rovněž z fotodokumentace pořízení Policií ČR, jakož i fotodokumentace, kterou předložil sám žalobce správního orgánu. V tomto směru je zřejmé, že skutkový stav byl zjištěn bez jakýchkoli pochybností. Námitka nedostatečného zjištění skutkového stavu je tak zcela zjevně nedůvodná. Ostatně v replice žalobce opět uvedl, že „jednání, které rozhodující správní orgán sankcionoval, sice naplňuje znaky přestupku, avšak okolnosti, za kterých byl spáchán, vylučují jeho trestnost“.

19. Žalobce ve své podstatě namítá, že v projednávané věci nastaly při „parkování“ daného vozidla takové okolnosti, které mají za následek zánik trestnosti tohoto jednání, případně tyto skutečnosti dle jeho hodnocení vedou ke snížení společenské škodlivosti natolik, že se vůbec o přestupek nejedná (tzn. nenaplnění materiální stránky přestupku). S těmito názory se krajský soud neztotožnil.

20. Žalobce nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, která by mohla vést k závěru, že k žádnému protiprávnímu jednání v tomto případě nedošlo. Poukazoval-li žalobce v rámci správního řízení na to, že byl dán souhlas poškozeného – městské policie, jakož i na to, že zásobování prodejny atd. je společensky prospěšnou činností, nelze tyto úvahy žalobce akceptovat; ostatně tímto směrem ani žalobce v podané žalobě neargumentuje. Městská policie není oprávněna k jakémukoli souhlasu, který by v tomto případě měl žalobcem popsané důsledky.

21. Ve vztahu k uplatněné žalobní argumentaci je důležité pouze to, že skutkový stav byl zjištěn bez jakýchkoli pochybností, žalobce fakticitu stání daného vozidla ani nerozporuje. Žalobce však musí bez dalšího akceptovat, že nelze-li u jeho prodejny zastavit a stát v souladu se zákonem, pak zde skutečně zastavit a stát nelze. Žalobce musí zvolit takový způsob zásobování své prodejny, který bude v souladu se zákonem. Zásobování prodejny není okolností vylučující protiprávnost jeho jednání, ani to není skutečnost, která by snižovala společenskou škodlivost takového jednání pod hranici přestupku, proto i samotné dokazování toho, zda zásobování prodejny probíhalo či nikoli je do jisté míry nadbytečné. Možnosti zásobování žalobcovo prodejny nejsou pro posouzení trestnosti jednání žalobce podstatné, mohou však, v určitém případě, mít vliv na úvahy o druhu a výši uložené sankce, proti které však takto žalobce nebrojí (neargumentuje).

22. Žalobce neměl vlastní subjektivní potíže se zásobováním prodejny řešit domněle nejšetrnějším zastavením vozidla, při vědomí, že sice páchá přestupek, ale činí tak po krátkou dobu. Jeho povinností bylo zajistit, aby zásobování prodejny proběhlo v souladu se zákonem, tedy bez porušování ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého si je evidentně vědom. Není-li možno zastavit vozidlem před předmětnou prodejnou bez toho, aby byly porušovány příslušné právní předpisy, nezbývá žalobci, než realizovat vykládku zboží ze vzdálenějšího, z časových či logistických důvodů méně komfortního místa, za pomoci příslušné mechanizace (např. přesun zboží z vozidla stojícího na parkovišti do prodejny pomocí rudlu). Žalobce, jako podnikatel a profesionál, musí být schopen svoji situaci řešit v souladu se zákonem; to, že takovéto řešení pro něj může být logisticky, časově, finančně či jinak náročnější nelze zohlednit jím předpokládaným způsobem. Správní orgány nejsou povinny ani oprávněny za žalobce řešit otázku nejsnadnějšího způsobu zásobování jeho prodejny textilem, resp. poskytovat mu v tomto ohledu rady. Krajský soud chápe žalobcovu situaci, nicméně účinná právní úprava neumožňuje odlišné posouzení věci.

23. Důkazním návrhem spočívajícího ve znaleckém zkoumání možnosti zásobování žalobcovy prodejny se správní orgán I. stupně zabýval na straně třetí odůvodnění svého rozhodnutí. Zadání znaleckého posudku považoval správní orgán za nadbytečné, neboť zde nebylo otázek, k jejichž zodpovězení by správní orgán neměl patřičných znalostí. Takovéto vypořádání důkazního návrhu žalobce považuje krajský soud za zcela dostatečné.

24. Důvodná není ani žalobcova závěrečná námitka týkající se možného projednání přestupku na místě samém se samotným řidičem vozidla. V replice žalobce uvádí, že na místě byl přítomen jednatel žalobce a paní B.. Výslech těchto osob žalobce navrhuje, a to za účelem osvětlení skutkového stavu, jakož i toho, že přítomní požadovali vyřešení věci na místě, policista se přitom na totožnost řidiče ani neptal. Žalobce v tomto směru dále uvádí, že paní B. může „svědecky doložit, že příslušník PČR vstoupil do prodejny, tedy se musel protáhnout mezi otevřenými bočními dveřmi dodávkového vozidla a budovou obchodu, aby vstoupil do jejího interiéru“.

25. Krajský soud tuto námitku shledal nedůvodnou, a to ze dvou důvodů.

26. Prvním důvodem je to, že ze založené fotodokumentace ve spojení se sepsaným úředním záznamem policie bez jakýchkoli pochybností plyne, že v daný okamžik neprobíhalo zásobování žalobcovy prodejny. Zasahující policejní hlídka postupovala standardně, když po zjištění přestupku provedla lustraci vozidla a následně jeho fotodokumentaci. Pokud by se u vozidla nacházel jeho řidič, není skutečně důvod pochybovat o tom, že tato osoba by byla ztotožněna. Pokud by se tak nestalo, mohl se řidič zasahujícím policistům sám přihlásit a nést odpovědnost za spáchání přestupku; k tomu však nedošlo a ani žalobce ve stanovené lhůtě k výzvě správního orgánu nesdělil totožnost řidiče vozidla. Vzhledem k nashromážděným důkazům neměl správní orgán důvod pochybovat o zjištěném skutkovém stavu, nebylo tedy nutné vyslýchat zasahující policisty, jak žalobce naznačil ve svém odvolání. Zcela zásadní skutečností je, že do protokolu o ústním projednání přestupku přitom žalobce uvedl, že výslech dalších osob, tedy ani policistů, nenavrhuje. Až nyní v replice těsně před soudním jednáním žalobce poprvé konkrétně uvádí, kým měla být policejní hlídka požádána o vyřízení věci v blokovém řízení, osobu řidiče však stále žalobce nesděluje, nepovažuje to za důležité. Je přitom zcela zjevné, že žalobce ve své replice uvádí nepravdivé informace – otevřené boční dveře dodávky, které policista nevyfotil, když z pořízené fotodokumentace se jednoznačně podává, že boční dveře nebyly otevřeny (viz níže). Argumentaci žalobce v této části krajský soud neuvěřil, a proto uzavírá, že skutkový stav byl zcela dostatečným způsobem, o kterém nejsou žádné pochybnosti, zjištěn.

27. Druhým důvodem je to, že přistoupil-li by krajský soud na to, že policejní hlídka byla s žalobcem (resp. s jeho jednatelem) v daný okamžik v kontaktu, nemohl její postup zasáhnout do práv žalobce, který setrvale odmítá sdělit totožnost řidiče dodávky. Jak žalobce uvedl v odvolání, „i přesto, že jsme hlídku PČR žádali na místě, aby věc vyřešila ihned, tato sdělila, že věc postoupí výše citovanému správnímu orgánu města Kaplice a tento se bude zabývat okolnostmi tohoto přestupku. Již zde došlo ke zcela nepochopitelnému jednání, kdy v rámci efektivity funkce veřejné správy tento přestupek bylo možné řešit na místě blokově.“. V tomto se však žalobce mýlí, neboť na místě by mohl být v příkazním řízení teoreticky projednán pouze přestupek řidiče, nikoli přestupek provozovatele vozidla dle § 125f zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť toto ustanovení vedení příkazního řízení na místě vylučuje. Z tohoto důvodu není myslitelné, aby žalobcem popisované údajné jednání hlídky policie mohlo zasáhnout do jeho veřejných subjektivních práv, neboť žalobci v kontextu uvedeného ustanovení zákona veřejné subjektivní právo na projednání přestupku provozovatele vozidla na místě samém nenáleží. Jakékoli dokazování je v tomto směru neúčelné.

28. Navržené dokazování účastnickým výslechem žalobce a jím označené svědkyně krajský soud považuje jednak za neúčelné, jednak za nadbytečné, neboť skutkový stav byl již dostatečným způsobem zjištěn. Stání vozidla žalobce činí nesporným a to, zda jeho bočními dveřmi probíhalo zásobování či nikoli, bylo bez jakýchkoli pochybností zjištěno z fotografií pořízených policií. Z fotografií pořízených policí má krajský soud za prokázané, že v daný moment žádné aktivní zásobování prodejny žalobce neprobíhalo. Jeho tvrzení o tom, že policista vstoupil do prodejny a přitom se protáhl kolem otevřených dveří dodávky, soud neuvěřil, neboť na policií pořízené fotodokumentaci jsou tyto dveře zřetelně zavřené (viz níže); i kdyby tomu však tak mělo být, nemělo by to na výsledek věci jakýkoli vliv, neboť na trestnosti takovéhoto státní vozidla by to nic nezměnilo a totožnost řidiče, se kterým by mohla být věc na místě projednána, zjištěna rovněž nebyla. Sdělit totožnost řidiče žalobce setrvale odmítá.

29. Fotografie, které policie pořídila, jsou ve spise založeny v nižší, přesto však dostačující kvalitě. To, že boční dveře dodávky jsou zavřené, je zřejmé. K této fotografii se žalobce při jednání soudu nevyjádřil. Nad jakoukoli pochybnost o zavření těchto dveří svědčí viditelná „vodící lišta“ pro boční posuvné dveře (srov. fotografii pořízenou samotným žalobcem, kde tato „lišta“ při otevřených dveří z povahy věci viditelný není).

30. Zároveň krajský soud dodává, že žalobce tyto důkazní návrhy (výslech svědka, účastnický výslech) vznesl poprvé až těsně před samotným jednáním soudu (v předchozí pracovní den před jednáním), těžiště dokazování přitom leží v řízení před správními orgány a ač žalobce mohl výslech těchto osob navrhnout, výslovně k dotazu správního orgánu při ústním jednání sdělil, že žádné důkazní návrhy nemá. Vedle toho krajský soud konstatuje, že účastnický výslech slouží k objasnění skutkového stavu věci v situaci, ve které skutkový stav nelze zjistit jinak. O takovou situaci v projednávané věci nejde.

31. Právní zástupce při jednání rovněž uvedl, že způsob, kterým zde bylo vozidlo umístěno, minimalizovalo možné narušení provozu, bylo ze všech stran viditelné apod. S touto argumentací se krajský soud neztotožňuje, neboť stojící vozidlo svým stáním v křižovatce v protisměru narušovalo rozhledové poměry v místě a tím i snižovalo bezpečnost provozu.

32. Co se týče poslední námitky žalobce o tom, že důkazní návrh v podobě znaleckého posudku nebyl žalovaným vypořádán, žalobce tento důkazní návrh vůči žalovanému ve svém odvolání nevznesl. Tento důkazní návrh žalobce vznesl dne 3. 4. 2019, když uvedl, že žádá o provedení důkazu „znalcem v oboru dopravy, a to se zaměřením na otázku zásobování prodejny textilu v X tak, aby tím procesem nebyl narušen zájem chráněný zákonem“. V odvolání sám žalobce uvedl, že po správním orgánu I. stupně požadoval vypracování znaleckého posudku, ten jej měl pro nadbytečnost odmítnout. Tak tomu skutečně bylo, správní orgán I. stupně na straně 3 uprostřed svého rozhodnutí zhodnotil tento důkazní návrh a pro nadbytečnost jej zamítl a uvedl, že sám disponuje potřebnými znalostmi pro to, aby posoudil soulad jednání žalobce se zákonem. Toto odůvodnění sice zcela nekoresponduje se samotným požadavkem žalobce, nicméně vzhledem k tomu, že úkolem tohoto řízení není nalézt pro žalobce vhodný způsob zásobování jeho prodejny (viz výše), má krajský soud za to, že do práv žalobce nebylo zasaženo.

33. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou namítanou vadou. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o žalovaného, coby procesně úspěšného účastníka řízení, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.