č. j. 53 Ad 15/2019 - 91

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: L.V. X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2019 č. j. MPSV-2019/175795-913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 27. 8. 2019 č. j. MPSV- 2019/175795-913 a rozhodnutí Úřadu práce - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019, č. j. 36945/2019/CBU se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce si podal v roce 2015 žádost o doplatek na bydlení s tím, že je podnájemcem v nájemním bytě R.K., které byl rovněž přiznán příspěvek na péči. Doplatek na bydlení rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích nebyl přiznán. Postup úřadu práce byl následně přezkoumán žalovaným i zdejším soudem, který rozsudkem č. j. 53 Ad 19/2017 – 97 ze dne 12. 4. 2018 pro vadu řízení procesní povahy rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2017 č. j. MPSV-2017/201698-913 a rozhodnutí úřadu práce ze dne 17. 8. 2017 č. j. 70331/2017/CBU zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení byla procesní vada spočívající ve vadném ustanovení opatrovníka žalobci, přičemž soud správní orgány zavázal svým názorem, že bude dále zapotřebí zabývat se tím, zda duševní postižení žalobce stále trvá a je takové intenzity, které brání žalobci v účasti ve správním řízení a znemožňuje mu, aby svá práva mohl řádně chránit sám. Krajský soud dospěl k závěru, že Statutární město České Budějovice nemohlo být opatrovníkem žalobce, kdy tato procesní vada, je natolik závažná, že mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

2. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019 č. j. 36945/2019/CBU rovněž nebyl žalobci přiznán doplatek na bydlení na základě žádosti podané dne 2. 2. 2015 podle § 61 a 67 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání nevyhověl a rozhodnutí potvrdil.

3. Proti napadenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 23. 10. 2019 žalobu. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, a to zejména z důvodu, že žalobci nebyl v řízení o doplatku na bydlení stanoven opatrovník. Dále napadá i nesprávně stanovené náklady na bydlení i nesprávný výpočet nároku příspěvku na živobytí. Žalovaný pouze konstatuje argumenty žalobce jako nepravdivé bez konkrétního prokázání tohoto tvrzení.

4. Žalobce poukazuje, že mimo toto řízení probíhalo i řízení o odvolání proti rozhodnutí úřadu práce v Jihlavě o odejmutí příspěvku na živobytí ode dne 1. 9. 2016, které obsahovalo řízení o ustanovení opatrovníka na základě odborného znaleckého posudku – tyto podklady byly vyžádány zdejším správním orgánem prvního stupně v rámci součinnosti pro další rozhodnutí ve věci, jedná se však o právně irelevantní podklady, neboť podklady spadají do jiného řízení a zanikly dnem nabytí právní moci rozhodnutí tohoto řízení.

5. Žalobce již několikrát sděloval, že jeho účast na správním či soudním jednání je vyloučena z důvodu jeho zdravotního stavu a nemá možnost zvolit si pro své zastupování advokáta. Tato skutečnost trvá i přes vyjádření žalobce, že přechodná duševní porucha pominula, a to vzhledem k zániku invalidního důchodu na základě transformace na starobní důchod. Jde o nepochopení vyjádření žalobce o pominutí duševní poruchy, na základě posudku pro invalidní důchod tato porucha již nepomine a je trvalá (viz odborný posudek). Tato duševní porucha tak trvá, ale vzhledem k opatrovnictví nebo péči o jinou osobou měl žalobce za to, že je splněna podmínka pro ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“) pokud nikoli, ustanovení podle § 32 odst. 2 písm. g) s. ř. trvá nadále.

6. Současné rozhodnutí ve věci samé je z hlediska zákonnosti nepřípustné, neboť žadatel nebyl zastoupen opatrovníkem dle § 32 odst. 2 písm. b) s. ř, či dle § 32 odst. 2 písm. g) s. ř. Spojovat ustanovení opatrovníka s řízením u MPSV Jihlava s vyžadováním důkazů o provádění znaleckých posudků je nepřípustné, neboť se jedná o jinou právní a skutkovou podstatu věci. Žalovaný není schopen po procesní stránce zajistit přezkoumání zdravotního stavu žadatele prostřednictvím znaleckého posudku, přičemž z hlediska zákonnosti je nutné, aby správní orgány oslovily přímo praktického lékaře žalobce, nikoliv jiné osoby.

7. Žalobce je přesvědčen, že napadené rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, trpí zásadními vadami formálního i obsahového rázu a jejich vydáním byl zkrácen na svých právech. Správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného posouzení skutku, v rámci posouzení skutku překročily meze správního uvážení, rozhodly v rozporu s právní úpravou i ustálenou rozhodovací praxí, provedené dokazování nemá žádnou oporu ve spise, rozhodnutí žalovaného je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Žalobce se také domnívá, že žalovaný je podjatý a nerozhodoval nestranně.

8. Žalobce se v odvolání několikrát zmiňoval, že správní orgán (podle zákona o zdravotnických službách) si má vyžádat posudek u praktického lékaře, nikoli u psychiatra či znalce. Jakýkoliv jiný postup je podle žalobce nezákonný, k čemuž popisuje, že úřad práce zmateně a nezákonně zasílá žádosti od roku 2015 psychiatrovi, soudnímu znalci, nesprávnému praktickému lékaři, když správně má žádost směřovat k D.K., praktickému lékaři žalobce. Nejsou-li správní orgány schopny zajistit si posudek a podle něho rozhodnout, jedná se nesprávný úřední postup. Správní orgány nemohou tuto svoji povinnost přenášet na účastníka řízení.

9. V řízení již bylo vydáno několik rozhodnutí, u kterých proběhl i soudní přezkum, naposledy došlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného, zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 53 Ad 19/2017 - 97 a vrátil věc žalovanému s tím, že je vázán právním názorem soudu. Žalovaný se dle žalobce opakovaně neřídí závažným názorem soudu a jen vydává další rozhodnutí dle svého uvážení.

10. Správní orgány v řízení ve svém řízení vycházejí z lékařské zprávy M.P., tato lékařská zpráva se však týkala řízení u úřadu práce Polná, v jiném časovém období a nikoli řízení před úřadem práce v Českých Budějovicích; takový důkaz je nepřípustný v rozporu s lékařskou etikou a mlčenlivostí. K tomu žalobce podává rozsáhlý výklad o povinnosti mlčenlivosti lékařů a souhlasu pacientů a dochází k závěru, že nelze provést důkaz předložením odborného lékařského posudku od jiného orgánu, neboť takový důkaz by byl získán nebo proveden v rozporu s jím uváděnými právními předpisy.

11. Žalobce poukazuje, že jeho praktickým lékařem byl M., který ukončil činnost k 18. 11. 2018, jeho lékařská dokumentace byla postoupena společnosti Moje Ambulance, s.r.o., s čímž žalobce nesouhlasil, proto ji žalobce postoupil jinému lékaři od února 2019, a to D.K., nikoli M.K. (otci D.), s kterým komunikoval správní orgán.

12. Dále žalobce poukázal na to, že osoba nájemce je osobou ZTP/P - praktická slepota s Alzheimerovou chorobou ve čtvrté třídě ZŽP, která je trvale upoutána na lůžko. Žalobce proto napadá tvrzení žalovaného o účelovosti nájemní smlouvy, neboť žalovaný si nevyžádal další důkazy ohledně existence nájemního vztahu žalobce, jestliže měl o tom pochybnost. Žalobce proto navrhuje, aby soud pro shora uvedené vady rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

13. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

14. Žalovaný ve vyjádření shrnul dosavadní průběh správního řízení.

1. K argumentaci ohledně ustanovení opatrovníka žalovaný sděluje, že správní orgán prvního stupně v souladu s rozsudkem nadepsaného soudu vyčerpal veškeré možnosti zjištění aktuálního zdravotního stavu žalobce (součinnost s další pobočkou úřadu práce, oslovení lékařů žalobce, žádost o vyšetření žalobce). Z tohoto postupu tak vyplynulo, že související lékařskou zprávu není pro nesoučinnost žalobce (neudělení souhlasu k poskytnutí informací a vyšetření) objektivně možné získat. S ohledem na nesoučinnost žalobce pak správní orgán vyloučil možnost ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. g) s. ř., neboť v jeho věci nelze získat příslušný obligatorní posudek.

2. Nadto, žalobce v průběhu řízení v rozporu se svými dosavadními tvrzeními opakovaně vyjádřil, že ustanovení opatrovníka z důvodu jeho přechodné duševní poruchy je bezpředmětné, neboť je přechodná duševní porucha již pominula, naposledy tak uvedl ve svém odvolání.

3. Žalobci nebylo možné ustanovit opatrovníka ani podle § 32 odst. 2 písm. b) s. ř. jak předestírá ve svých podáních. Žalobce tvrdí, že právní překážkou, které mu brání vykonávat úkony ve správním řízení je jeho péče o p. K.. Žalovaný má za to, že na takové situace, jako je péče o jinou osobu, toto ustanovení nedopadá. Uvedené platí tím spíše, kdy žalobce sám v různých řízeních (správních i soudních) vystupuje a navrhuje, aby soud omezil p. K. ve svéprávnosti a ustanovil ho jejím opatrovníkem.

4. K nesprávným výpočtům pak žalovaný uvádí, že výpočty byly provedeny na základě platných právních předpisů a žalobci byly v rámci rozhodnutí žalovaného přehledně a podrobně vysvětleny, proto na své rozhodnutí žalovaný plně odkazuje.

5. Na základě výše uvedeného žalovaný navrhuje žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Replika žalobce 6. V replice ze dne 19. 12. 2019 žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalovaného ohledně správnosti jeho postupu a vyčerpání veškerých možností k získání odborného lékařského posudku a řádného zjištění žalobcova zdravotního stavu. Správní orgány měly správně vyzvat ke zjištění aktuálního zdravotního stavu současného lékaře žalobce D.K., což neučinily a opakovaně se obracely na jiné lékaře. Nelze vinit žalobce, že neposkytl potřebnou součinnost s lékaři, o kterých v podstatě ani nevěděl, žalobce sám nemůže iniciovat lékaře o provedení posudku, když si jej správní orgán sám nevyžádal. Žalobce soudu zaslal aktuální lékařské zprávy od svého praktického lékaře D.K. a psychiatra P., ze kterých dle jeho názoru jasně plyne, že jeho duševní porucha přetrvává. Pokud by bylo vyloučeno ustanovení opatrovníka podle § 32 odst. 2 písm. b) s. ř., důvod pro ustanovení opatrovníka dle § 32 odst. 2 písm. g) stále trvá. Stejně tak žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že žalobce chce omezit p. K. na svéprávnosti, takový návrh soudu nebyl podán, soud sám ze své činnosti jmenoval žalobce opatrovníkem, rozsudek však byl krajským soudem zrušen a věc je řešena v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu. Navíc dle lékařského potvrzení od M. nemá žalobcův přechodný duševní stav na schopnost výkonu funkce opatrovníka žádný vliv. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti. Žalobce si podal dne 2. 2. 2015 u úřadu práce žádost o doplatek na bydlení, kdy žalobce je podnájemcem v nájemním bytě R.K:. V průběhu řízení žalobce požádal o ustanovení opatrovníka z důvodu psychické poruchy, která mu brání při jednání s úřady. Krajský soud rekapituluje průběh řízení od posledního zrušení rozhodnutí správních orgánů krajským soudem ze dne 12. 4. 2018 č. j. 53 Ad 19/2017-97, neboť tento postup správních orgánů pro vydání předmětného rozsudku je pro posouzení věci podstatný. Uvedeným rozsudkem totiž krajský soud zrušil předchozí rozhodnutí správních orgánů pro podstatnou procesní vadu řízení spočívající ve varném ustanovení opatrovníka. Opatrovníkem žalobce bylo v řízení před správními orgány ustanoveno Statutární město České Budějovice, které je s žalobcem v konfliktu zájmů, jelikož mezi ním a žalobcem probíhá v jiné věci soudní spor u Okresního soudu v Českých Budějovicích. Dále krajský soud správní orgány zavázal (§ 78 odst. 5 s. ř .s.), že je zapotřebí zabývat se tím, zda duševní postižení žalobce trvá (poslední lékařská zpráva byla vydána v květnu 2017) a zda je duševní postižení žalobce takové intenzity, aby bránilo žalobci v účasti ve správním řízení a znemožňovalo mu, aby mohl svá práva chránit sám.

8. Správní orgán prvního stupně ve věci rozhodl dne 18. 7. 2018, č. j. 54631/2018/CBU, rozhodnutí však bylo zrušeno žalovaným. Odvolací orgán v tomto rozhodnutí výslovně zavázal prvostupňový správní orgán k vyžádání si odborného lékařského posudku o možné přechodné duševní poruše žalobce a následného posouzení, zda je třeba žalobci ustanovit opatrovníka.

9. V rámci posledního řízení ve věci, před vydáním prvostupňového rozhodnutí ze dne 29. 5. 2019, č. j. 36945/2019/CBU, došel správní orgán prvního stupně k závěru, že vyčerpal veškeré možnosti zjištění aktuálního zdravotního stavu žalobce, a současnou lékařskou zprávu není pro nesoučinnost žalobce objektivně možné získat. Správní orgán prvního stupně z důvodu hospodárnosti a nezatěžování lékařů o požadování totožného odborného posudku, požádal o součinnost Úřad práce Jihlava, který rovněž vedl s žalobcem určité řízení, a vyžádal si od něho zaslání všech dokumentů vztahujících se ke zdravotnímu stavu žalobce. Z těchto listin následně vyplynulo, že Úřad práce v Jihlavě kontaktoval J.M. (žalobcův praktický lékař - dle žaloby samotné ukončil činnost k 18. 11. 2018), který odkázal správní orgány na psychiatra M.P. Ten sdělil Úřadu práce v Jihlavě, že není oprávněn sdělovat údaje o zdravotním stavu svého pacienta bez jeho svolení, které nedostal.

10. Na základě těchto zjištění prvostupňový správní orgán (v Českých Budějovicích) vyzval žalobce ve lhůtě 20 dní od doručení této výzvy, aby doložil odborný lékařský posudek od svého ošetřujícího lékaře J.M. či psychiatra M.P..

11. Dále bylo součinností s Úřadem práce v Jihlavě zjištěno, že byla zaslána žádost o odborný lékařský posudek soudnímu znalci v oboru zdravotnictví a odvětví psychiatrie J.H., který Úřadu práce v Jihlavě sdělil, že žalobce znalecké vyšetření považuje za bezpředmětné, neboť se k němu stejně nemůže dostavit.

12. Úřad práce v Jihlavě následně kontaktoval „Moji ambulanci České Budějovice“, kde měl být aktuálně žalobce zaregistrován u praktického lékaře. Ta sdělila, že žalobce již není klientem a odkázala správní orgán na nového praktického lékaře žalobce M.K., který na žádost pouze sdělil, že není praktickým lékařem žalobce.

13. Tímto prvostupňový správní orgán snahu o získání odborného lékařského posudku ukončil a vydal rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí. Postup prvostupňového správního orgánu následně stvrdil žalovaný napadeným rozhodnutím, přičemž došel k závěru, že správní orgán prvního stupně dostál závazku obstarat si odborná lékařský posudek, když na rozdíl od žalobce vyvinul veškerou potřebnou snahu o jeho získání. Z obsahu podaného odvolání navíc žalovaný dovodil, že žalobce považuje sám ustanovení opatrovníka za bezpředmětné. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

15. Žaloba je důvodná.

16. Předmětem řízení bylo rozhodnutí o dávce v hmotné nouzi, příspěvku na bydlení. Napadené rozhodnutí však nemůže obstát pro podstatnou procesní vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť správní orgány řádným způsobem nedostály své povinnosti podle § 78 odst. 5 s. ř. s. plynoucí z předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2018, č. j. 53 Ad 19/2017 – 97. Tímto rozsudkem byly správní orgány zavázány, aby řádně zjistily zdravotní stav žalobce, tedy zda duševní postižení žalobce stále trvá a je takové intenzity, která by žalobci bránila řádně uplatňovat jeho práva v průběhu správního řízení. Ač nelze správním orgánům popřít zcela zjevnou snahu dostát této povinnosti, je zároveň zřejmé, že tato snaha zůstala nenaplněna, což ostatně správní orgány samy přiznávají. Mají však za to, že tomu tak je z objektivních příčin, s čímž se však krajský soud může ztotožnit pouze z části tak, jak uvádí níže.

17. Správní orgány nedostály vyslovenému závaznému právnímu názoru krajského soudu, když nevyvinuly potřebnou snahu k získání odborného lékařského posudku ve smyslu § 32 odst. 2 písm. g) s. ř. podle kterého platí, že osobě, jež je stižená přechodnou duševní poruchou a tato porucha ji brání samostatně jednat v řízení, a je-li to nezbytné k hájení práv této osoby, ustanoví správní orgán opatrovníka, rozhodování správního orgánů je založeno na základě odborného lékařského posudku. Právě tuto otázku tedy správní orgány nedostatečným způsobem posoudily (což žalobce namítá v podané žalobě), zároveň s tím správní orgány nedostály své povinnosti tak, jak jim v kontextu zákona uložil krajský soud uvedeným rozsudkem ze dne 11. 4. 2018.

18. Krajský soud zdůrazňuje, že kromě závazného právního názoru soudu, i sám žalovaný vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 12. 10 2018, č. j. MPSV-2018/203461-913, požadavek na správní orgán prvního stupně, kdy uvedl: „V rámci nového projednání je úřad opětovně zavázán vyžádat si odborný lékařský posudek o možné přechodné duševní poruše odvolatele, která by mu bránila samostatně jednat ve správních řízeních a hájit své zájmy. Po obdržení tohoto odborného lékařského posudku úřad práce posoudí, zda je třeba ustanovit odvolateli opatrovníka pro správní řízení ve věci dávek pomoci v hmotné nouzi, a případně ustanoví odvolateli opatrovníkem vhodnou osobu dle § 32 odst. 4 správního řádu. Následně znovu rozhodne ve věci dávky pomoci v hmotné nouzi. Úřad práce je povinen vydat rozhodnutí v souladu s právním názorem odvolacího orgánu a názorem krajského soudu.“ (důraz doplněn).

19. Správní orgán prvního stupně při rozhodování vyšel pouze z podkladů poskytnutých mu Úřadem práce v Jihlavě, tedy převážně z listin obsahujících komunikaci s údajnými lékaři žalobce, sám však neučinil potřebné kroky ke zjištění řádného zdravotního stavu žalobce, když jím zvolený postup požadovaný výsledek nepřinesl. Výzva adresovaná žalobci k doložení odborného lékařského posudku nemůže obstát, neboť je to primárně správní orgán, který má povinnost obstarávat si podklady pro své rozhodnutí (§ 50 odst. 2 s. ř.). Nelze chtít po žalobci, který tvrdí, že není schopen sám v dostatečné kvalitě jednat v řízení se správními orgány, a o jehož schopnosti takto jednat existují pochybnosti, obstarávání si příslušných podkladů pro rozhodnutí, neboť tento postup je z logiky věci vyloučený.

20. Žalobce v rámci odvolacího řízení výslovně namítl, že správní orgán prvního stupně (resp. Úřad práce v Jihlavě) postupoval špatně, a to především v momentě, kdy kontaktoval jako ošetřujícího lékaře žalobce M.K., když ošetřujícím praktickým lékařem žalobce není tento lékař, nýbrž jeho syn, D.K.. Krajský soud shledává, že tuto skutečnost pak žalovaný ve svém rozhodnutí nijak nevzal v potaz, a zatížil tak své rozhodnutí podstatnou vadou, která je natolik závažná, že může mít vliv na zákonnost samotného napadeného rozhodnutí. Zároveň je zřejmé, že žalovaný, ač mu žalobce sdělil totožnost svého praktického lékaře, nedbal vysloveného závazného právního názoru soudu, a nepokusil se od tohoto lékaře odborný lékařský posudek získat (jedno zda sám, nebo zda by tuto povinnost uložil správnímu orgánu I. stupně v dalším řízení).

21. Stejně tak nemůže obstát ani argumentace žalovaného, že žalobce sám v podaném odvolání na určitých místech tvrdí, že ustanovení opatrovníka, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, již není nutné. Z podaného odvolání stejně tak vyplývá, že se žalobce ustanovení opatrovníka po správních orgánech domáhá – měl-li správní orgány pochybnosti o tom, čeho se žalobce domáhá, je to pouze dalším z ukazatelů nasvědčující skutečnosti, že žalobce není schopen ve správním řízení plnohodnotně jednat se správními orgány, a z tohoto důvodu je nutno vyžádat si odborné lékařské vyjádření k posouzení zdravotního stavu žalobce, především tedy ve vztahu k jeho duševní poruše a dle výsledku upravit další postup ve správním řízení.

22. Krajský soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „má nerespektování závazného právního názoru vysloveného správním soudem ve zrušujícím rozsudku za následek zrušení nového rozhodnutí správního úřadu pro nezákonnost bez dalšího (srov. rozsudky Nejvyššího 2 Ads 260/2019 - 32 pokračování správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002 - 25, publ. pod č. 73/2004 Sb. NSS či ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002 - 25).

17. Závaznost kasačního rozhodnutí soudu nicméně není bezvýjimečná. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře připouští, že správní orgán je oprávněn odchýlit se od zrušujícího rozsudku v téže věci ve výjimečných případech. V rozsudku ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002 - 25, publ. pod č. 442/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „právní názor soudu nelze ponižovat na pouhou ‚námitku‘ […], o níž by správnímu orgánu bylo v dalším řízení umožněno uvážit, tj. kterou by žalovaný mohl i odmítnout, ale je třeba na něj nahlížet jako na pravidlo, jež je určujícím pro další kroky správního orgánu i pro úvahy, o něž bude správní orgán opírat závěrečné hodnocení zjištěných skutkových okolností. Prolomení povinnosti správního orgánu být vázán právním názorem soudu přichází v úvahu výjimečně, a to pouze tehdy, pokud v průběhu dalšího správního řízení po zrušení rozhodnutí správního orgánu byla učiněna nová skutková zjištění nebo pokud došlo ke změně právní úpravy, podle níž má být věc posuzována“ (obdobně např. rozsudek ze dne 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/2003 - 56, publ. pod č. 352/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud připustil, aby se správní orgán závazným právním názorem neřídil také tehdy, pokud byl tento právní názor v mezidobí (ke dni nového rozhodování žalovaného správního orgánu) překonán judikaturou vysokých soudů, již by musel respektovat i každý senát Nejvyššího správního soudu a pochopitelně rovněž krajské soudy (tj. rozšířeného senátu, Ústavního soudu nebo Soudního dvora - viz rozsudek ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 31/2016 - 36).“ viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2019, č. j. 2 Ads 260/2019 – 30.

23. Vzhledem k výše popsaným vadám, především tedy v nerespektování závazného právního názoru soudu ve vztahu k řádnému osvědčení zdravotního stavu žalobce a následnému posouzení nutnosti ustanovení opatrovníka, kterou trpí rozhodnutí v obou stupních správního řízení, a pro kterou bude nezbytné opakovaně zkoumat podmínky nároku na požadovanou dávku, se krajský soud nemohl zabývat dalšími v žalobě uplatněnými žalobními body, neboť zjištěné pochybení tomuto přezkumu brání, přičemž další rozhodování správních orgánů nelze v tuto chvíli jakkoli předjímat.

24. Pouze nad rámec poukazuje krajský soud na žalobcem zaslané lékařské zprávy (tyto zprávy byly žalovanému přeposlány dne 27. 1. 2020), kde se právě ošetřující praktický lékař žalobce D.K. vyjadřuje ve shodě M.P. (psychiatrem žalobce), že pro duševní poruchu žalobce je jeho účast na soudním jednání vyloučena. Tyto lékařské zprávy však nezbavují správní orgány povinnosti k řádnému postupu v řízení a vyžádání si vlastního odborného lékařského posudku.

25. Ze shora uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené rozhodnutí postupem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť žalovaný nedostál závaznému právnímu názoru vyjádřenému v přecházejícím rozsudku zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2018, č. j. 53 Ad 19/2017-97, a zároveň dle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí prvního stupně, neboť toto rozhodnutí je ze shodných důvodů rovněž vadné. Krajský soud dále v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

26. Žalovaná i správní orgán prvního stupně jsou v dalším řízení podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázáni závazným právním názorem krajského soudu tak, jak byl vysloven výše, tedy jsou povinni zabývat se tím, zda duševní postižení žalobce stále trvá, a zda je takové intenzity, jež znemožňuje žalobci účast ve správním řízení a řádné chránění jeho práv. Za tímto účelem nechť si správní orgány vyžádají lékařské posouzení skutečného praktického lékaře žalobce.

27. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., a to pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

28. Soud neustanovil žalobci advokáta, jak bylo žalobcem požadováno podáním ze dne 9. 3. 2010, kdy žalobce uváděl, že je vzhledem ke zdravotnímu stavu značně zatížen a taktéž péčí o osobu, která je trvale upoutána na lůžko, proto mu nezbývá než požádat o ustanovení advokáta. Na výzvu soudu ze dne 29. 6. 2020 bylo žalobcem soudu sděleno, že mu není známo, že by žádal o ustanovení advokáta a zaujal názor, že není nutný zástupce ve věci. Soud proto o návrhu žalobce na ustanovení advokáta nerozhodoval, když soud ani nezjistil důvod ustanovit žalobci opatrovníka pro toto řízení, a to s ohledem na charakter zjištěné vady.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení, nevznikly.