č. j. 54 A 6/2020 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: L.J., bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2020, č. j. KUJCK 46680/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ nebo též „zdejší soud“) byla dne 3. 6. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2020, č. j. KUJCK 46680/2020, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 1. 2020, č. j. MÚT/01122/2020/OD/TeM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením § 18 odst. 4 téhož zákona tím, že dne 24. 10. 2018 v 11:11 hod na silnici X při řízení motorového vozidla X, překročil maximální dovolenou rychlost v obci, obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích stanovenou na 50 km/h, nejméně o 38 km/h, když mu byla silničním laserovým rychloměrem RAMER 10C naměřena rychlost 91 km/h, po odečtu odchylky +/- 3 km/h, rychlost vozidla 88 km/h.

2. Žalobce předně namítal, že na fotografii z měření je převážná část měřeného vozidla na levé části snímku, ačkoliv bylo dle zjištěných informací měření prováděno zprava. Žalobce zdůraznil, že taková skutečnost podle návodu k obsluze značí nesprávné měření. Žalobce uvedené namítal již ve správním řízení a požadoval provedení návodu k obsluze jako důkazu. Vzhledem k tomu, že se k návrhu žalobce na provedení dokazování správní orgány nevyjádřily, shledává v tom žalobce opomenutý důkaz, a tudíž i nezákonnost napadeného rozhodnutí.

3. Dalším žalobním bodem žalobce namítal provedení měření rychlosti v zatáčce. K argumentaci žalovaného, že podle mapových podkladů z webu mapy.cz se o zatáčku nejednalo, žalobce podotkl, že žádné mapové podklady z uvedeného webu nebyly součástí správního spisu a ani s nimi nebylo prováděno dokazování, což způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce se domníval, že v projednávané věci se jednalo o zatáčku v tom smyslu, v jakém ji za zatáčku považuje návod k obsluze, tím se však správní orgány nezabývaly, a proto žalobce opětovně zdůrazňoval nezákonnost napadeného rozhodnutí.

4. Žalobce namítal také nijak nezdůvodněné konstatování, že se vozidlo nacházelo v radarovém svazku, aniž by tato skutečnost byla řádně zdůvodněna a prokázána. Správní orgány dle žalobce neposuzovaly, zda se v projednávané věci jednalo o vnitřní či vnější zatáčku, ačkoliv to bylo rozhodující pro konstatování správnosti provedeného měření. Žalovaný ani správní orgán I. stupně v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu nezjišťovali skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce a opomenuli vyšetřovací zásadu, jíž je řízení o přestupku ovládáno. Žalobce závěrem k námitce měření v zatáčce uvedl, že podle Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) neexistuje funkce rychloměru, která by odhalila jakoukoli vadu měření či porušení návodu k obsluze. Tvrzení žalovaného o anulaci měření, pokud by došlo k vadě měření, je tak dle žalobce nesprávná.

5. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že správní orgány v projednávané věci neaplikovaly z moci úřední mimořádné snížení výměry pokuty, přestože se toho domáhal již v přestupkovém řízení, a tím porušily § 44 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Hlavním důvodem mimořádného snížení výměry pokuty měla být podle žalobce délka přestupkového řízení. Skutečnost, že výše sankce uložená na počátku přestupkového řízení byla zachována i na konci celého řízení, a to o rok a půl později, je dle žalobce absurdní.

6. Nad rámec věci žalobce podotkl, že prvostupňové rozhodnutí bylo nesrozumitelné a nesouhlas s vyvěšováním jejich osobních údajů na webových stránkách Nejvyššího správního soudu. Dále zástupce uvedl, že žádá zdejší soud o zdržení se nepravdivého a urážlivého výroku v odůvodnění rozhodnutí, zástupce žalobce se takovým postupem cítí být sekundárně viktimizován.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v reakci na námitku žalobce o zobrazení žalobce jako řidiče na levé straně snímku podotkl, že zkratky „Left“ a „Right“ označují pozici měřiče rychlosti na levé či pravé straně vozovky. Vzhledem k tomu, že měřič rychlosti byl v projednávané věci vpravo, pak muselo být měřené vozidlo na snímku z rychloměru ve vztahu k rychloměru vlevo, čili celé měření proběhlo řádně. Žalovaný zdůrazňoval, že v projednávané věci zjistil stav věci tak, že o něm nevyvstávají žádné pochybnosti, a to na základě podkladů založených ve správním spise, které shledal za dostačující. Co se týče prokázání, že měření neproběhlo v zatáčce, žalovaný uvedl, že tuto námitku za pomoci informací z webu mapy.cz již vyvracel v rozhodnutí ze dne 18. 11. 2019, č. j. KUJCK 130210/2019 v této věci a správní orgán I. stupně tuto argumentaci následně převzal do prvostupňového rozhodnutí, nicméně rozhodnutí nalézacího správního orgánu a odvolacího správního orgánu tvoří jeden celek. Žalovaný dále zdůrazňoval, že však ani měření v zatáčce není návodem k obsluze výslovně zakázáno, jsou-li splněny stanovené podmínky. K namítanému mimořádnému snížení výměry sankce žalovaný uvedl, že pro aplikaci tohoto institutu nebyly splněny podmínky, jednalo se o zcela standardní případ deliktního jednání a uložená pokuta je již natolik nízká, že nelze uvažovat o užití § 44 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky. K tvrzeným průtahům v řízení žalovaný uvedl, že byly způsobeny nedbalým přístupem tehdejšího zástupce žalobce.

III. Obsah správních spisů

8. Do správního spisu bylo založeno oznámení přestupku ze dne 31. 10. 2018, č. j. KRPC – 151154 – 5/Př – 2018 – 020106 o spáchání dne 24. 10. 2018 projednávaného přestupku, úřední záznam ze dne 24. 10. 2018, č. j. KRPC – 151154 – 1/PŘ – 2018 – 020106, dále záznam o přestupku, evidenční karta řidiče či ověřovací list č. 077/18 ze dne 4. 4. 2018 nebo osvědčení způsobilosti obsluhy silničních rychloměrů. Ve věci byl vydán příkaz č. j. MÚT/28226/2018/OD/TeM ze dne 12. 11. 2018, jímž byl žalobce shledán vinným z projednávaného přestupku, proti kterému podal žalobce dne 20. 11. 2018 odpor. Správní orgán I. stupně usnesením vyzval žalobce v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad podání, konkrétně odporu a udělené plné moci k zastupování, v nichž shledal absenci zákonem stanovených náležitostí. Žalobce dne 12. 12. 2018 předložil správnímu orgánu I. stupně doplnění plné moci. Dne 18. 12. 2018 vydal správní orgán I. stupně poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dne 2. 1. 2019 obdržel správní orgán I. stupně žádost o nařízení ústního jednání, v reakci na to jej správní orgán I. stupně předvolal k ústnímu jednání dne 17. 1. 2019 a seznámení se se spisovou dokumentací.

9. Dne 9. 1. 2019 se ke správnímu orgánu I. stupně dostavil zástupce žalobce, aby nahlédl do spisu v projednávané věci. Dne 17. 1. 2019 proběhlo ústní jednání bez přítomnosti žalobce i jeho zástupce. Dne 6. 2. 2019 bylo vydáno rozhodnutí č. j. MÚT/03605/2019/OD/TeM, jímž byl žalobce shledán vinným z projednávaného přestupku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, kterému bylo žalovaným vyhověno, tedy zrušeno rozhodnutí ze dne 6. 2. 2019, č. j. MÚT/03605/2019/OD/TeM, neboť předvolání k ústnímu jednání nebylo doručeno s povinným pětidenním předstihem. K námitce měření rychlosti v zatáčce žalovaný poznamenal odkaz z webových stránek a záznam o přestupku, čímž prokazoval, že měření rychlosti nebylo provedeno v zatáčce.

10. Správní orgán I. stupně opětovně předvolal žalobce k ústnímu jednání nařízenému na den 7. 1. 2020. Správnímu orgánu I. stupně bylo dne 6. 1. 2020 doručeno vyjádření ke spisu, v němž žalobce namítal poškození měřícího vozidla, poškozené úřední značky, nezákonnost ověřovacího listu, participaci pronajímatele rychloměru na měření rychlosti a nezákonnost skrytého měření. Podle protokolu z ústního jednání konaného dne 7. 1. 2020 bylo zjištěno, že bylo opět provedeno bez přítomnosti žalobce i jeho zástupce.

11. Dne 14. 1. 2020 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu tím, že svým jednáním porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalobce podal dne 7. 2. 2020 blanketní odvolání, které bylo po výzvě k odstranění vad ze dne 10. 2. 2020 doplněno dne 18. 2. 2020. V odvolání žalobce namítal nevypořádání námitky, že bylo měření provedeno v rozporu s návodem k obsluze, který nebyl proveden jako důkaz, v čemž žalobce spatřoval opomenutý důkaz. Dále namítal poškození měřícího vozidla a úředních značek. Žalovaný neshledal odvolací námitky důvodnými, a proto odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

12. Součástí spisové dokumentace byla dále uživatelská příručka RAMER 10C, která však nenahrazuje návod k použití. Návod k použití nebyl Policií ČR správním orgánům poskytnut se sdělením, že jim to zakazuje metodika Policie ČR, neboť návod k použití je určen pouze těm osobám, které si měřící zařízení zakoupí.

IV. Právní názor soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

14. Žaloba není důvodná.

15. Žalobce v prvé řadě namítal nesprávnou polohu vozidla na snímku, neboť podle informací z provedeného snímku byl měřič umístěn vpravo, a proto dle žalobce a jeho výkladu návodu k obsluze zachycení měřeného vozidla na levé straně snímku prokazuje nesprávné měření. S tímto závěrem zdejší soud jednoznačně nesouhlasí, na předmětném snímku se měřené vozidlo, včetně přední části vozidla, nachází zcela v oblasti radarového svazku. Zobrazení měřeného vozidla na levé straně snímku za situace, že bylo měřeno z pravé strany vozovky, shledává soud za logické. Krajský soud podotýká, že i tato námitka žalobce byla zástupcem žalobce již v minulosti uplatňována v soudních řízeních u jiných správních soudů, a proto zdejší soud v nyní projednávané věci odkazuje na vypořádání uvedené námitky Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 20. 2. 2020, č. j. 6 As 182/2019 – 38: „Na námitku, že snímek obsahující údaje o měření zachycuje vozidlo v jiné pozici, než jaká by měla odpovídat návodu k obsluze, konkrétně na tvrzený nesoulad zobrazení měřeného vozidla v levé části snímku při měření z pravé strany vozovky (bod 18 žaloby), sice krajský soud výslovně nereagoval, avšak absence argumentace krajského soudu k této dílčí námitce nečiní závěry krajského soudu o souladnosti měření s návodem k obsluze nepřezkoumatelnými. Stěžovatel v žalobě neuvedl, že by návod k obsluze označoval měření prima facie za vadné proto, že vozidlo při měření z pravé strany vozovky zabírá více levou a nikoli pravou část snímku. Naopak poukázal na formulaci „by mělo spíše zabírat“, z čehož je zřejmé, že tomu tak vždy být nemusí. Nejvyšší správní soud nadto zjistil, že v návodu k obsluze, který je součástí správního spisu na přiloženém CD a byl při jednání městského úřadu proveden k důkazu (srov. protokol č. l. 24 spisu městského úřadu), se stěžovatelem namítané pravidlo pro vyhodnocování snímků vůbec nenachází. O tom, jakou část snímku by měla zabírat převážná část vozidla při měření z jednotlivých stran vozovky, pojednává pouze příručka Vyhodnocení záznamů ze zařízení Ramer 7CCD, Ramer 7M, Ramer 10, AD9, která je založena na č. l. 14 – 19 spisu městského úřadu, a na kterou správní orgány i krajský soud odkázaly. Příručka sice skutečně uvádí, že při měření z pravé strany vozovky by měla být převážná část vozidla na pravé straně snímku, avšak současně uvádí: „Pozor, neplatí to vždy a pro kontrolu lze použít šablonu s vyznačenou pozicí radarového svazku…“ V posuzovaném případě je oblast radarového svazku odpovídající ohniskové vzdálenosti objektivu 40 mm na snímku vyznačena, přičemž celá přední část měřeného vozidla se v tomto svazku nachází. O správnosti měření z hlediska ustavení rychloměru tudíž není pochyb.“ Uvedené je zcela přiléhavé i na nyní projednávanou věc, přičemž v odkazované věci sp. zn. 6 As 182/2019 bylo měření rychlosti rovněž provedeno rychloměrem RAMER 10C jako v nyní projednávané věci.

16. Krajský soud dodává, že měřící zařízení se musí nacházet mimo jízdní pruh a je nutné provádět měření z pozice poněkud šikmo směrem k vlastní dráze měřeného vozidla. Podstatná je skutečnost, aby byl zaměřovací terč měřícího zařízení zamířený na přední část vozidla a nikoliv na jeho bok. Úvahy žalobce o postupu v rozporu s návodem k obsluze jsou pouze spekulativní, naopak z fotodokumentace vyplývají zcela jiné závěry prokazující správnost měření.

17. Dále krajský soud odkazuje rovněž na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 4. 7. 2019, č. j. 52 A 8/2019-43, neboť i v nyní projednávané věci žalobce v žalobě odkazoval na vyjádření ČMI, jímž zástupce žalobce opakovaně podporuje své opakující se žalobní body navzdory tomu, že se uvedené vyjádření ČMI nevztahuje ke konkrétní věci a obsahuje pouze obecná a vágní sdělení. „Vyjádření Českého metrologického institutu je v dané věci nepoužitelné, nevztahuje se ke konkrétně provedenému měření, přímo z něj nevyplývá žádný závěr, který by vyvracel již výše zmíněné závěry vyplývající z judikatury NSS a vztahující se k prováděným měřením daným typem měřícího zařízení. Navíc je již notorietou, a zástupci žalobce již to musí být jasné, že měřící zařízení RAMER 10C má automatickou funkci, pokud by byl radar chybně nastaven, nedošlo by k takovému záznamu přestupku a na displeji měřícího zařízení by se objevil záznam „neplatné měření“. Tento závěr potvrzuje i judikatura NSS (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 53/2017-42, a ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012- 27). V rozsudku ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 As 53/2017-42, je uveden tento závěr: „Pokud by nebyl dodržen návod k obsluze, tak by neproběhly správně interní testy a verifikace měření a snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. Pokud je vytvořen radarem záznam, tak měřící jednotka vyhodnotila proces měření jako správný“. (tento závěr se vztahuje k danému typu měřícího zařízení).“ Krajský soud i s ohledem na závěry Nejvyššího správního soudu k uvedené projednávané námitce konstatuje, že námitka nesprávné polohy vozidla na snímku je nedůvodná.

18. S ohledem na citovanou judikaturu správních soudů, která je ostatně zástupci žalobce dobře známa, neboť se jedná o odůvodnění rozsudků, v nichž pokaždé figuroval jako zástupce žalobce, neshledal krajský soud žádný důvod pro provedení důkazu návodem k obsluze, neboť v něm není skryta odpověď na uplatněnou námitku (viz bod 15 tohoto rozsudku), a nepřineslo by takové dokazování žádné rozhodné či jakkoli významné skutečnosti pro nyní projednávanou věc. Žalobní námitka, že k provedení návodu k obsluze jako důkazu nedošlo ani v rámci správního řízení, což žalobce shledává jako opomenutý důkaz, byla krajským soudem vyhodnocena také jako nedůvodná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul, že pro prokázání přestupku má dostatek podkladů, které jsou součástí správního spisu a poskytují ucelený a jednoznačný závěr o spáchání projednávaného přestupku, a proto odmítá provedení veškerých návrhů na doplnění dokazování v této věci pro jejich nadbytečnost. Krajský soud se s tímto názorem žalovaného ztotožňuje, neboť neexistovaly žádné pochybnosti o dostatečném a řádném zjištění stavu věci, což nezpochybnily ani výhrady žalobce. Z uvedených důvodů nelze konstatovat, že by se jednalo o opomenutý důkaz, neboť správní orgány zdůvodnily, proč k dokazování nepřistoupily.

19. Soud zdůrazňuje, že případné dílčí nedostatky odůvodnění nemohou zakládat nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí. Podstatné je, zda správní orgán postavil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, který měl podložený obsahem správního spisu, vyložil, na základě jakých podkladů ke skutkovým závěrům dospěl, jak podklady pro rozhodnutí hodnotil a jak věc právně posoudil. K této materii se soud podrobněji vyjadřuje níže.

20. Dalším žalobním bodem žalobce namítal provedení měření v zatáčce. Krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že z podkladů založených do správního spisu je zjevné, že k provedení měření došlo na přímém úseku, nikoli v zatáčce. Žalobcem navrhované zjištění zakřivení vozovky zeměměřičem nebylo pro nadbytečnost provedeno, což krajský soud kvituje, neboť má za to, že pro posouzení zakřivení vozovky a správnosti provedeného měření nebylo zapotřebí ověření zeměměřičem. Krajský soud se ztotožňuje se správními orgány, které setrvale uvádí, že k měření rychlosti žalobce nedošlo v zatáčce, což potvrzuje fotografie pořízená při měření. Pořízený snímek krajský soud vizuálně posoudil a naznal, že zakřivení vozovky nic nenasvědčuje. Ničím nepodložená tvrzení žalobce o zakřivení vozovky krajský soud shledává zcela nedůvodnými, žalobce nevznesl žádné relevantní důkazy, které by byly způsobilé vnést jakékoli pochybnosti o přímosti úseku, na němž k měření rychlosti došlo.

21. Další žalobní námitku, že odkaz žalovaného v rozhodnutí ze dne 18. 11. 2019, č. j. KUJCK 130210/2019 na podklady z webu mapy.cz, které nejsou součástí správního spisu a ani nebyly provedeny jako důkaz, způsobil závažné procesní pochybení, shledal krajský soud rovněž nedůvodnou. Krajský soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že správní orgány rozhodovaly na základě podkladů, které nebyly založeny do správního spisu. Správní orgán I. stupně rozhodoval v případě prvého rozhodnutí ze dne 6. 2. 2019, č. j. MÚT/03605/2019/OD/TeM zcela bez odkazu či jakékoli opory na uvedenou webovou stránku, přesto shledal žalobce vinným ze spáchání projednávaného přestupku. Ve zrušujícím rozhodnutí žalovaný pouze pro úplnost odkázal na snímek měřeného úseku na webové stránce mapy.cz, z něhož byla zřejmá jeho přímost. Jednalo se však pouze o podpůrný odkaz, který nebyl pro projednávanou věc rozhodující, i bez odkazu by bylo ve věci rozhodnuto stejným způsobem, což je zjevné i z obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 2. 2019, č. j. MÚT/03605/2019/OD/TeM. Krajský soud je přesvědčen, že skutkový stav byl náležitě zjištěn, aniž by bylo nutné provádět dokazování mapovým snímkem úseku měření z webové stránky mapy.cz. Soud zdůrazňuje, že mapový snímek z webové stránky byl pouze podpůrným podkladem, pokud by se jednalo o nezbytný důkaz k prokázání správnosti měření, musel by být mapový snímek součástí každého správního spisu. Krajský soud zdůrazňuje, že žalobce nevznesl ani žádné konkrétní důkazy či skutečnosti o zakřivení vozovky, ale opakovaně vznášel pouhé prázdné ničím nepodložené zmínky o zakřivení vozovky, a tudíž měření v zatáčce.

22. Krajský soud nezpochybňuje, že byl-li by odkaz na web mapy.cz rozhodujícím podkladem, musel by být součástí správního spisu a proveden jako důkaz, nicméně taková situace v projednávané věci nenastala. Prokázání přímosti úseku, na němž k měření dochází, není automatickou povinností správních orgánů, zvláště pak za situace, nebyla-li přímost úseku relevantně zpochybněna. K tvrzením žalobce, že správními orgány nebylo dostatečně prokázáno, že se v projednávané věci nejednalo o zatáčku, krajský soud podotýká, že i ze samotného záznamu o přestupku je zjevné, že se o zatáčku nejednalo. Pouhým okem je v projednávané věci zjevné, že měření a pořízení snímku nenastalo v zatáčce. Veškeré žalobní tvrzení o nezbytnosti rovnoběžnosti měřeného úseku s pravítkem shledává soud za absurdní, neboť tímto způsobem rozhodně nelze posuzovat přímost úseku. Krajský soud neshledal v projednávané věci potřebu pro prokazování přímosti úseku zjišťováním rádia zakřivení, neboť dle soudu nebyla ve věci přímost úseku relevantně zpochybněna. Za situace, v níž je dle správních orgánů v projednávané věci zcela zjevné, že se nejednalo o měření v zatáčce, nebyl rovněž důvod pro provádění dokazování návodem k obsluze a hodnocením pojmu zatáčka. Návod k obsluze jako důkaz proveden být ani nemohl z důvodu uvedeného v odstavci 12 tohoto rozsudku. Rovněž bylo do správního spisu založeno stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 31. 7. 2018, zn. 310/2018 – 160 – OST/3, v němž bylo uvedeno: „Klíčovými důkazy, z nichž správní orgán vychází při překročení nejvyšší dovolené rychlosti, jsou ověřovací list a pořízená fotodokumentace, jež jsou podle Ministerstva k prokázání viny dostačující. Za takové důkazní situace správní orgán nepochybí, pokud neprovede další navrhované důkazy. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti se spáchaný skutek dokazuje primárně listinou o naměřené rychlosti vozidla (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 As 50/2015 – 38).“ 23. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013 – 60, v němž bylo jednak vyhodnoceno, že dojde-li k zaznamenání rychlosti vozidla rychloměrem, lze předpokládat, že měření rychlosti proběhlo správně: „Z provedeného dokazování před správním orgánem žádné okolnosti o nesprávnosti provedeného měření zjištěny nebyly, k měření byl použit přístroj kalibrovaný (k měření použitý ve lhůtě stanovené k platnosti provedeného ověření). Potenciální nepřesnost měření je navíc zohledněna v odchylce +/- 3 km/h, která naměřenou rychlost ve prospěch řidiče redukuje. Po dobu trvání ověření přesnosti měření rychloměru je tedy chybnost měření objektivně vyloučena. V případě nesprávného nastavení přístroje by přístroj rychlost nezměřil. Rychloměr byl navíc obsluhován řádně proškoleným policistou.“ 24. Dále zdejší soud cituje výčet Nejvyššího správního soudu v uvedeném rozsudku na obsah správního spisu dostačující pro rozhodnutí ve věci: „V přestupkovém řízení se žalovaný opíral o spis Policie ČR a dále o přestupkový spis Městského úřadu Kroměříž, přitom vycházel zejména z následujících podkladů: (1) oznámení o přestupku a oznámení přestupku sepsané na místě silniční kontroly; (2) fotodokumentace pořízené silničním radarovým rychloměrem AD9C, na které je zřetelné vozidlo registrační značky X a zjištěná průjezdová rychlost 78 km/hod. dne 17. 11. 2011 v 20.10 hodin v obci Kroměříž na ulici Havlíčkova, ve směru jízdy na obec Rataje; (3) ověřovací list č. 107/11 ze dne 9. 5 2011 silničního radarového rychloměru, ze kterého vyplývá, že rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti za dodržování návodu k obsluze; v danou dobu splňoval podmínky a požadavky na míru přesnosti měření. Platnost ověření končila dne 8. 5. 2012; (4) úřední záznam o přestupku zpracovaného hlídkou Policie ČR, dopravního inspektorátu Kroměříž, ze dne 17. 11. 2011, ze kterého vyplývá, že vozidlo zn. Mitsubishi Pajero, X, bylo zastaveno hlídkou Policie ČR v obci Kroměříž, na ulici Havlíčkova, po prokázání totožnosti byl jako řidič vozidla identifikován stěžovatel a v podaném vysvětlení uvedl, že „s uvedeným přestupkem nesouhlasí a tento chce vyřešit ve správním řízení“; (5) osvědčení č. 154/10 ze dne 10. 6. 2010, kterým byl osvědčen nstržm. M. K. jako osoba oprávněna ovládat měřič rychlosti AD9C; (6) výpis z evidenční karty řidiče; (7) protokol o ústním jednání, kde byly zjištěné skutečnosti rekapitulovány; a (8) vyjádření obviněného z přestupku ze dne 3. 5. 2012. (…) Nejvyšší správní soud poznamenává, že podklady, které správní orgány použily k zjištění skutkového stavu a prokázání žalobcovy viny, zpravidla postačují k vydání rozhodnutí, že se obviněný dopustil přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti (obdobně viz rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2013, čj. 3 As 9/2013 – 35).“ Uvedená citace prokazuje, že v projednávané věci měly správní orgány dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci.

25. Žalobce dále namítal, že nebylo vysvětleno, co je radarovým svazkem, v jehož výseči se mělo auto žalobce nacházet. Krajský soud nad rámec podotýká, že zástupce žalobce ve spojení s Ing. J. jako zástupcem pro řízení před správními orgány s ohledem na nespočet jejich zastoupení v řízeních o dopravních přestupcích, uplatňování mimo jiné také odborných námitek týkajících se fungování radarových měřičů rychlosti vycházejících z návodu k obsluze, má jistě bohaté zkušenosti a znalosti o podstatě radarového svazku. Oblastí radarového svazku je výseč, ve které jsou vysílány radarové vlny, tato oblast je ze snímku v záznamu o přestupku zřetelná, neboť je vymezena přímkami. Skutečnost, že se vozidlo prokazatelně nachází v paprskovém svazku, je tak naprosto zjevná, a proto měření proběhlo správně, a to v souladu s návodem k obsluze. Úkolem správních orgánů není, aby ve správních rozhodnutích popisovaly principy fungování jednotlivých měřičů rychlosti a vysvětlovaly veškeré užité pojmy. I v této námitce žalobce lze spatřovat jednoznačnou účelovost a obstrukční jednání.

26. Žalobní bod týkající se polemiky nad možnostmi měření ve vnitřní a vnější zatáčce, shledal zdejší soud také nedůvodný. V projednávané věci bylo prokázáno, že k měření rychlosti nedošlo v zatáčce, nýbrž na přímém úseku, a proto posuzování toho, zda je možné přistoupit k měření rychlosti v zatáčce za předpokladu, že je měřeno na vnitřním či vnějším okraji, bylo zcela bezvýznamné a nesouviselo to s předmětem řízení. Krajský soud se tudíž nebude zabývat objasňováním možností měření v zatáčce, neboť to nijak nesouvisí s projednávanou věcí, žalobci bylo naměřeno překročení nejvyšší povolené rychlosti na přímém úseku.

27. Žalobce brojil také proti tvrzení NSS užitému v četné judikatuře NSS i v napadeném rozhodnutí, že by rychloměr případnou vadu měření rozpoznal a měření anuloval, uvedené tvrzení považoval žalobce za nepravdivé. Krajský soud k uvedenému sděluje, že žalobce nevznesl žádné relevantní skutečnosti ani nepředložil žádné důkazy, které by byly způsobilé zpochybnit zjištěný skutkový stav, a to řádně provedené měření rychlosti. O prokázání viny o překročení nejvyšší povolené rychlosti žalobcem svědčí veškeré podklady založené do správního spisu, konkrétně pořízená fotodokumentace, ověřovací list k užitému rychloměru platný v době spáchání přestupku, ale i další dokumenty jsou k dispozici a potvrzují řádně provedené měření rychlosti jako např. osvědčení zasahující policistky o způsobilosti obsluhy silničního rychloměru. Žalobce nevnesl do projednávané věci sebemenší pochybnosti o správnosti provedeného měření, argumentace žalobce zpochybňující měření je založena na obecných spekulativních tvrzení, které nejsou nijak podložená a jejichž účelem je zahlcení správních orgánů a potažmo správního soudu, nikoli však smysluplná obrana. Krajský soud se plně ztotožňuje se závěrem Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 9/2013 – 35 takto formulovaným: „Chybný je také názor stěžovatele, když se domnívá, že nemusí prokazovat jím tvrzené nezákonnosti. Primárně je důkazní břemeno na správním orgánu (řízení o přestupku vychází ze zásady oficiality), pokud je však tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal (srov. § 52 správního řádu). Názor stěžovatele by v podstatě znamenal, že jakékoli jeho tvrzení musí dokazovat správní orgán, což by vedlo ke zcela absurdním situacím.“ 28. Krajský soud je i nadále přesvědčen o tom, že neexistují žádné pochybnosti o správném provedení měření rychlosti, žalobce nevznesl žádné pochybnosti či důkazy, pro které by soud pojal podezření o pochybení obsluhy či jiné vadě při měření. Vzhledem k tomu, že veškeré podklady tvoří ucelený a jednoznačný argumentační celek prokazující řádně provedené měření rychlosti, nebylo zapotřebí budovat podrobnou oponenturu k žalobcem vzneseným námitkám, jenž se neopíraly o žádné důkazy.

29. Dalším žalobním bodem žalobce namítal, že mělo dojít z moci úřední k mimořádnému snížení výměry pokuty, neboť dle jeho názoru existovala řada polehčujících okolností, které nebyly správními orgány zohledněny. Nejvýznamnější okolností svědčící ve prospěch mimořádného snížení pokuty byla délka přestupkového řízení. Žalobce namítal v důsledku nepřistoupení k mimořádnému snížení pokuty porušení § 44 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky. Podle § 44 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky lze pokutu uložit v částce nižší, než je zákonem stanovená dolní hranice sazby pokuty, jestliže a) vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že i tak lze jeho nápravy dosáhnout, b) je pokuta ukládána za pokus přestupku, c) pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby by byla vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná, nebo d) pachatel spáchal přestupek, aby odvrátil útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela naplněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, nebo překročil meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost. V citovaném ustanovení není zakotveno, že důvodem mimořádného snížení pokuty jsou průtahy v řízení, čili nejedná se o zákonem stanovený důvod mimořádného snížení pokuty.

30. Krajský soud podotýká, že žalobci byla naměřena rychlost o 38 km/h vyšší, než je nejvyšší povolená rychlost, což nelze jistě považovat za nepatrné překročení rychlosti. Správní orgán I. stupně zohlednil veškeré okolnosti případu, které nijak žalobci nepřitěžovaly, přesto však lze projednávaný případ považovat za zcela běžný přestupek nijak nevybočující svými rysy od zcela standardního přestupkového jednání kvalifikovaného zákonem o silničním provozu. Okolnosti případu vedly správní orgán I. stupně rovněž k tomu, že došlo k uložení pokuty na samé spodní hranici zákonné výměry.

31. Jestliže žalobce nyní namítá překračování lhůt pro vydání rozhodnutí v rámci správního řízení, pak k tomu soud uvádí, že měl možnost se již v rámci správního řízení bránit proti nečinnosti správního orgánu za pomoci opatření proti nečinnosti upraveného v § 80 a násl. správního řádu. V řízení proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. jsou námitky vztahující se k průtahům řízení bezpředmětné. Skutečnost, že celé řízení před správními orgány trvalo více jak rok, neshledal zdejší soud za skutečnost jednoznačně odůvodňující mimořádné snížení pokuty, přičemž nebyla shledána jakákoli liknavost správních orgánů v průběhu řízení a extrémně dlouhá délka správního řízení. Žalobci z toho neplynula žádná omezení či významné nepříjemnosti, zvláště pak za situace, kdy byla zcela respektována zásada presumpce neviny.

32. Žalobcem odkazované rozsudky v trestní věci či kárném řízení se zcela liší od projednávané věci zejména tím, že doba předcházejících řízení byla podstatně delší v řádu let, než v nyní projednávané věci, v níž se jednalo v porovnání s odkazovanými případy o doslova pouhý jeden rok a několik měsíců.

33. Za bezdůvodnou považuje rovněž krajský soud námitku žalobce, že je povinen zaplatit sankci vyšší, než jakou byl povinen uhradit v listopadu 2018. Jestliže žalobce nechtěl zaplatit pokutu ve výši 2 500 Kč uloženou mu příkazem a podal proti němu odpor, musel si být vědom toho, že tím bude celá věc projednána ve správním řízení a v případě, že bude shledán vinným, tak kromě pokuty bude povinen uhradit také náklady řízení o přestupcích paušální částkou 1 000 Kč. Krajský soud zdůrazňuje, že částku uloženou žalobci k zaplacení jako náklady řízení není možné považovat za sankci, a proto teorie žalobce, že mu výše pokuty byla zvýšena oproti pokutě uložené v příkazovém řízení, je naprosto chybná. Uvedená povinnost hradit náklady řízení plyne z § 95 odst. 1 věta první zákona o odpovědnosti za přestupky, v němž je uvedeno, že správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Nejedná se tudíž o žádné volné uvážení správních orgánů při ukládání povinnosti nahradit náklady řízení, ale zákonnou povinnost vážící se k neúspěšnému účastníkovi.

34. Okolnosti posuzovaného případu nemají takový charakter, aby zakládaly potřebu úvahy o aplikaci mimořádného institutu snížení výměry sankce.

35. Soud nesouhlasí ani s hodnocením prvostupňového rozhodnutí jako nesrozumitelného. V prvostupňovém rozhodnutí neshledal žádné porušení zákonných ustanovení. Jakým způsobem správní orgán I. stupně členil text do odstavců, nemá pro posouzení zákonnosti předmětného rozhodnutí právní význam.

36. Na závěr krajský soud k námitce žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci sděluje, že taková námitka nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto krajskému soudu, aby se k takové námitce vyjadřoval. Žalobci však lze připomenout rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 - 29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci): „Jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška. Pokud se Mgr. Václav Voříšek cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li Nao 119/2017 spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.“ 37. Krajský soud se nebude vyjadřovat ani k tvrzením zástupce žalobce ohledně zdržení se nepravdivých a urážlivých výroků v odůvodnění rozhodnutí, neboť si jednak takových nevhodných výroků není vědom a jednak takové námitky nesouvisí s předmětem řízení, a proto je nebude více vypořádávat.

V. Závěr, náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.