č. j. 54 A 96/2019- 50

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobce: M. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 019825/2019/KUSK/2, č. j. 019825/2019/KUSK/LPŽPŘ/ZAV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou dne 5. 12. 2019 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kralupy nad Vltavou, odboru dopravy, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 11. 2018, sp. zn. MIK V S 7897/2018 OD, č. j. KUK V 95594/2018 OD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 48/2016 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítnuty námitky žalobce a byl potvrzen záznam 12 bodů dosažených v bodovém hodnocení řidiče ke dni 20. 5. 2018.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce předně namítá, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky. V odvolání přitom napadal způsobilost podkladů, na jejichž základě byly zaznamenány body do jeho bodového hodnocení, avšak žalovaný neshledal důvod se touto námitkou zabývat. Správní orgány přitom v námitkovém řízení běžně posuzují způsobilost jednotlivých podkladů, což žalobce dovozuje z několika rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, jejichž stejnopisy připojil k žalobě. S ohledem na zásadu legitimního očekávání a zásadu rovnosti před zákonem považuje žalobce za nepřijatelné, aby tytéž správní orgány s odlišnou místní příslušností rozhodovaly zcela odlišně.

3. Žalobce dále brojí proti názoru žalovaného, že jedinými relevantními důkazy jsou oznámení policie o spáchání přestupku. Dle žalobce nejsou tato oznámení dostatečným důkazem a je třeba je vždy porovnat s rozhodnutími, kterých se týkají. V opačném případě hrozí, že bude rozhodnutí založeno na pochybení nebo zvůli orgánu veřejné moci. Žalobce připustil specifičnost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, dle jeho názoru však ani u něj nelze omluvit jeho případné zákonné nedostatky. I z takového rozhodnutí musí být patrné údaje o přestupci, místu a době spáchání přestupku a o povinnosti, kterou přestupce porušil. Z pouhého žalobcova podpisu na pokutovém bloku nelze dovozovat, že by udělil souhlas s takovým způsobem projednání přestupku a s věcnou správností rozhodnutí, na kterou musí dbát správní orgán, a nikoliv přestupce.

4. Žalobce dále namítá nedostatky šesti pokutových bloků ze dne 20. 5. 2018, ze dne 30. 4. 2018, ze dne 25. 1. 2017, ze dne 26. 7. 2016, ze dne 13. 11. 2015 a ze dne 16. 10. 2015. Z pokutového bloku musí být podle žalobce patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. Nepostačí tak popis „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, neboť je třeba odlišit porušení § 4 písm. c), § 18 odst. 3 nebo odst. 4 zákona o silničním provozu. Za dostatečnou žalobce nepovažoval specifikaci porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, které bylo popsáno slovy „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, protože z uvedeného nevyplývá, zda sedadlo bylo bezpečnostním pásem vůbec vybaveno nebo zda se žalobce tohoto přestupku dopustil za jízdy jako řidič vozidla nebo jako spolujezdec. Konečně musí být údaje v rozhodnutí uvedeny čitelně a srozumitelně, aby mohlo být rozhodnutí vůbec přezkoumáno. Dle žalobce nepředstavují předmětné pokutové bloky způsobilý podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, protože v nich není konkrétně vymezeno protiprávní jednání a není z nich bez důvodných pochybností patrno komu, kdy, kde, za jaký přestupek a kým byla pokuta uložena.

5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že správní orgán I. stupně byl v námitkovém řízení povinen zkoumat pouze otázku, zda byl záznam bodů proveden na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku a zda byl za jednotlivé přestupky zapsán správný počet bodů. Žalovaný naopak nebyl oprávněn posuzovat zákonnost a správnost těchto rozhodnutí, neboť ta se u pravomocných rozhodnutí presumuje, nejsou-li soudem zrušena jako nezákonná nebo prohlášena za nicotná. O případné zákonnosti pokutových bloků si žalovaný nebyl oprávněn učinit vlastní úsudek, a proto v napadeném rozhodnutí přezkoumal jen to, zda byl zápis bodů proveden na základě pravomocných rozhodnutí a v souladu se zákonem. Tento postup je dle žalovaného zcela v intencích řízení o námitkách, které nepředstavují další řádný opravný prostředek proti jednotlivým pokutovým blokům.

6. Jde-li o žalobcem vytýkané formální vady pokutových bloků, pokládá žalovaný tvrzení žalobce za účelová, neboť žádné jejich nedostatky neshledal. Nadto upozorňuje na to, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, mohou být s ohledem na situaci, v níž jsou vydávány, v pokutových blocích užívány i zkratovité formulace, jsou-li v daném kontextu srozumitelné a konkrétní jednání konkrétní osoby je popsáno natolik určitě, aby nebylo zaměnitelné s jiným jednáním. Podstatné však je, že jde o rozhodnutí pravomocná a nadaná presumpcí správnosti. Jak již bylo řečeno, žalovaný je přezkoumat nemůže, neboť by to bylo v rozporu se zásadou právní jistoty všech účastníků silničního provozu. Pokutový blok jakožto doklad o projednání přestupku dokládá, že podmínky pro vydání rozhodnutí v blokovém řízení byly v den přestupku naplněny, tj. přestupek byl se žalobcem ústně projednán, skutkový stav byl spolehlivě zjištěn, věc nepostačuje vyřešit napomenutím a žalobce je ochoten a schopen zaplatit pokutu. Žalobcův podpis pak dokládá jeho souhlas s pokutovým blokem. Má-li žalobce za to, že nebyly naplněny všechny podmínky pro vydání pokutového bloku, bylo na něm, aby v průběhu správního řízení unesl důkazní břemeno, které leží v dané situaci na něm (viz rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 9/2013-35). Žalovaný se se všemi námitkami žalobce vypořádal v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkazuje, a nepravdivost žalobní argumentace ilustruje na příkladě údajů uvedených na jednom ze sporných pokutových bloků.

III. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

8. O žalobě rozhodl soud bez jednání, jelikož žalobce ani žalovaný na výzvu soudu nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasili, a proto se jejich souhlas s tímto postupem presumuje (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

IV. Skutková zjištění z obsahu správního spisu

9. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti:

10. Dne 24. 5. 2018 bylo žalobci doručeno oznámení správního orgánu I. stupně, že ke dni 20. 5. 2018 dosáhl v bodovém hodnocení řidiče 12 bodů. Následně žalobce podal blíže neodůvodněné námitky proti všem záznamům bodů v registru řidičů.

11. Součástí spisu jsou jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení (příkazem na místě) a kopie pokutových (příkazových) bloků o spáchání přestupku:

12. Podle oznámení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Mělník (dále jen „policie“) ze dne 21. 5. 2018 (dále jen „oznámení ze dne 21. 5. 2018“) žalobce dne 20. 5. 2018 porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Přílohou je též příslušný příkazový blok.

13. Podle oznámení policie ze dne 30. 4. 2018 (dále jen „oznámení ze dne 30. 4. 2018“) žalobce dne 30. 4. 2018 porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem (přičemž nepředložil lékařské potvrzení, které ani nevlastní). Přílohou je též příslušný příkazový blok.

14. Podle oznámení policie ze dne 26. 1. 2017 (dále jen „oznámení ze dne 26. 1. 2017“) žalobce dne 25. 1. 2017 porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Přílohou je též příslušný pokutový blok.

15. Podle oznámení policie ze dne 27. 7. 2016 (dále jen „oznámení ze dne 27. 7. 2016“) žalobce dne 26. 7. 2016 porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem (přičemž nepředložil lékařské potvrzení). Přílohou je též příslušný pokutový blok.

16. Podle oznámení policie ze dne 16. 11. 2015 (dále jen „oznámení ze dne 16. 11. 2015“) žalobce dne 13. 11. 2015 porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, neboť nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Přílohou je též příslušný pokutový blok.

17. Podle oznámení obecní policie Koleč ze dne 20. 10. 2015 (dále jen „oznámení ze dne 20. 10. 2015“) žalobce dne 16. 10. 2015 porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 téhož zákona, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 8 km/h. Přílohou je též příslušný pokutový blok.

18. Součástí správního spisu je i výpis z bodového hodnocení řidiče, podle kterého byly žalobci za přestupek ze dne 16. 10. 2015 zaznamenány 2 body a přestupky ze dne 13. 11. 2015, ze dne 26. 7. 2016, ze dne 25. 1. 2017, ze dne 30. 4. 2018 a ze dne 20. 5. 2018 pokaždé zaznamenány 3 body. Jelikož dne 26. 1. 2018 došlo k odečtu 4 bodů, až posledním ze spáchaných přestupků, tj. dne 20. 5. 2018, žalobce dosáhl (přesáhl) celkem 12 bodů.

19. Prvostupňovým rozhodnutím byly námitky žalobce zamítnuty a současně byly potvrzeny záznamy provedené na základě příslušných pokutových bloků. V odůvodnění správní orgán I. stupně shrnul dosavadní průběh námitkového řízení a uvedl, že při rozhodování vycházel z oznámení o uložení pokut v blokovém řízení a z (kopií) pokutových bloků. Všechny pokutové bloky, které si správní orgán I. stupně vyžádal, posléze posoudil a shledal, že korespondují s oznámeními policejních orgánů, a jsou tak způsobilými k provedení předmětných záznamů do evidenční karty žalobce. Z obsahu jednotlivých pokutových bloků dovodil, jaké přestupkové jednání bylo žalobci kladeno za vinu, jaká byla právní kvalifikace přestupku a kdy a kde ho spáchal, a proto dospěl k závěru, že žalobce ke dni 20. 5. 2018 dosáhl v bodovém hodnocení řidiče 12 bodů.

20. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval obdobně jako později v žalobě.

21. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění se zcela ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně a poukázal na to, že všechny předložené pokutové bloky obsahují nezbytné náležitosti a prokazují spáchání přestupků žalobcem, jimž bylo přiřazeno odpovídající bodové hodnocení zapsané do evidenční karty řidiče. Napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne 4. 11. 2019.

V. Posouzení věci krajským soudem

22. Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, „[n]esouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.“ Podle odst. 3 téhož ustanovení „[s]hledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.“ 23. Soud úvodem poznamenává, že žalobce v žalobě opakuje obdobnou argumentaci jako v odvolání, přičemž téměř nijak nereaguje na to, jak se s ní žalovaný vypořádal (viz str. 4 až 7 napadeného rozhodnutí). Žaloba obsahuje v převážné většině velmi obecně vymezené žalobní body bez dostatečné míry individualizace a vztahu ke konkrétnímu případu. Nejen že žalobní body žalobce vymezil velmi obecně, ale často ani neměly podklad ve skutkovém stavu a ve správním spise. Soudu je známo, že zástupce žalobce používá v podstatě formulářové typy žalob se stále stejnými formulacemi, a proto zdůrazňuje závěry NSS uvedené v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, podle nějž „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej, není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty.“ 24. Soud dále konstatuje, že otázkou přezkumu podkladů pro záznam bodů v registru řidičů se správní soudy již opakovaně zabývaly (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40, ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017-23, ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 415/2019-32, ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 As 187/2017-62, nebo ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 As 20/2019-42). Ustálená judikatura důsledně rozlišuje na jedné straně řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního přestupkového řízení), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou totiž odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je. V projednávané věci soud neshledal žádný důvod, aby se od dosavadní rozhodovací praxe odchýlil.

25. Jde-li o zpochybnění skutečností obsažených v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, na jejichž základě bylo provedeno hodnocení dosaženého počtu bodů a jejich následný záznam (např. pochybnosti o tom, zda byl s účastníkem skutečně projednán přestupek v blokovém řízení), je třeba, aby správní orgán v uvedeném případě vyžádal další důkazy, např. v podobě příslušných částí pokutového bloku, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů (rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76, č. 2145/2010 Sb. NSS).

26. V posuzované věci správní orgány postupovaly v souladu s uvedenou judikaturou a vyžádaly si kopie příslušných pokutových bloků. Postavily tak najisto, že údaje uvedené v evidenční kartě žalobce odpovídají skutečnostem uvedeným v pokutových blocích, na jejichž základě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že skutky byly se žalobcem projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a že žalobce pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem [srov. náležitosti pokutového bloku podle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vždy ve znění účinném ke dni spáchání jednotlivých přestupků (dále jen „přestupkový zákon“) a náležitosti příkazového bloku podle § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, vždy ve znění účinném ke dni spáchání jednotlivých přestupků (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), který s účinností ode dne 1. 7. 2017 přestupkový zákon zrušil]. Vzhledem k tomu neobstojí obecné tvrzení žalobce, že se správní orgány nezabývaly způsobilostí jednotlivých podkladů pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

27. Námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011-87, nebo ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016-49). Při zohlednění specifik blokového řízení je však možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 dřívějšího přestupkového zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39). Podstatné je, aby konkrétní jednání přestupce bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. V tomto rozsahu soud provedl přezkum náležitostí žalobcem zpochybňovaných pokutových bloků:

28. Pokutový blok ze dne 16. 10. 2015 (připojený k oznámení ze dne 20. 10. 2015) obsahuje osobní údaje žalobce (jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo řidičského průkazu), popis přestupku je specifikován následovně: „§ 125c/1F4 zák. č. 361/2000 Sb.“ a přestupkové jednání je specifikováno následovně: „9:30 TUCHOMĚŘICE Typ vozidla: Š X, Barva: šedá, Překročení maximální povolené ry. v obci 8 km/h. Naměřená rychlost: 61, Rychlost po odečtení odchylky – 3 km/h je: 58“. Blok dále obsahuje údaj o pokutě ve výši 1 000 Kč, místo a den („V Tuchoměřice dne 16. 10. 2015“) podpisu přestupce a žalobcův podpis. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena razítkem a připojeným podpisem.

29. Soud konstatuje, že z těchto údajů je jednoznačně srozumitelné, že se žalobce dne 16. 10. 2015 v 9:30 hodin v obci Tuchoměřice dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, neboť jako řidič osobního automobilu registrační značky X překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h- 1. Popis skutku („Překročení maximální povolené ry. v obci 8 km/h. Naměřená rychlost: 61, Rychlost po odečtení odchylky – 3 km/h je: 58“) nezavdává pochyb o tom, že žalobce svým jednáním porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, podle kterého smí jet řidič v obci rychlostí nejvýše 50 km.h- 1. Není tedy pravdou, že by byl skutek popsán jen zkratkovitě (např. pouze slovem „rychlost“). Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1F4 zák. č. 361/2000 Sb.“ je srozumitelná, správná a nevyvolává ve svém kontextu žádné pochyby o tom, jakého přestupku se žalobce dopustil. Označení místa spáchání přestupku konkrétní obcí spolu s užitou právní kvalifikací, s níž žalobce svým podpisem vyjádřil souhlas, vylučuje závěr, že by přestupek nebyl spáchán na pozemní komunikaci. Z výše uvedené formulace je navíc dostatečně seznatelné sankcionované jednání žalobce. S ohledem na identifikaci žalobce klíčovými osobními údaji včetně čísla jeho řidičského průkazu a na jeho podpis pod pokutovým blokem lze prakticky vyloučit možnost, že by se přestupku dopustil někdo jiný než on. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena tak, že je identifikovatelná. Soud proto konstatuje, že předmětný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

30. Pokutový blok ze dne 13. 11. 2015 (připojený k oznámení ze dne 16. 11. 2015) obsahuje osobní údaje žalobce (jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo řidičského průkazu), popis přestupku je specifikován následovně: „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ a přestupkové jednání je specifikováno následovně: „Dne 13. 11. 2015 v 13:40 h řídil OA RZ: X v obci Kralupy n/Vlt ul. Přemyslova. Nepřipoután za jízdy dle § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb.“ Blok dále obsahuje údaj o pokutě ve výši 200 Kč, místo a den („V Kralupy n/Vlt dne 13. 11. 2015“) podpisu přestupce a podpis žalobce. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena razítkem s funkcí a služebním číslem, jakož i jménem a příjmením s připojeným podpisem.

31. Soud konstatuje, že z těchto údajů je jednoznačně srozumitelné, že žalobce dne 13. 11. 2015 v 13:40 hodin v ulici Přemyslova v obci Kralupy nad Vltavou porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť jako řidič osobního automobilu registrační značky X nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Není pravdou, že by byl skutek popsán jen zkratkovitě (např. slovy „nepřipoután BP“). Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ je srozumitelná, správná a nevyvolává ve svém kontextu žádné pochyby o tom, jakého přestupku se žalobce dopustil. Označení místa spáchání přestupku konkrétní ulicí a obcí vylučuje závěr, že by přestupek nebyl spáchán na pozemní komunikaci. Z výše uvedené formulace je navíc dostatečně seznatelné sankcionované jednání žalobce. S ohledem na identifikaci žalobce klíčovými osobními údaji včetně čísla jeho řidičského průkazu a na jeho podpis pod pokutovým blokem lze prakticky vyloučit možnost, že by se přestupku dopustil někdo jiný než on. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena tak, že je jednoznačně identifikovatelná. Soud proto konstatuje, že předmětný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

32. Pokutový blok ze dne 26. 7. 2016 (připojený k oznámení ze dne 27. 7. 2016) obsahuje osobní údaje žalobce (jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo řidičského průkazu), popis přestupku je specifikován následovně: „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ a přestupkové jednání je specifikováno následovně: „Dne 26. 7. 2016 – 21:15 hod ul. U Cukrovaru, Kralupy n/Vlt řídil OA RZ: X. Řidič neměl za jízdy bezp. pás, nepředložil lék. potvrzení. Porušil ust. § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb.“ Blok dále obsahuje údaj o pokutě ve výši 200 Kč, místo a den („V Kralupech n/Vlt dne 26. 7. 2016“) podpisu přestupce a podpis žalobce. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena razítkem s funkcí a služebním číslem, jakož i připojeným podpisem.

33. Soud konstatuje, že z těchto údajů je jednoznačně srozumitelné, že žalobce dne 26. 7. 2016 v 21:15 hodin v ulici U Cukrovaru v obci Kralupy nad Vltavou porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť jako řidič osobního automobilu registrační značky X nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Není pravdou, že by byl skutek popsán jen zkratkovitě (např. slovy „nepřipoután BP“). Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ je srozumitelná, správná a nevyvolává ve svém kontextu žádné pochyby o tom, jakého přestupku se žalobce dopustil. Označení místa spáchání přestupku konkrétní ulicí a obcí vylučuje závěr, že by přestupek nebyl spáchán na pozemní komunikaci. Z výše uvedené formulace je navíc dostatečně seznatelné sankcionované jednání žalobce. S ohledem na identifikaci žalobce klíčovými osobními údaji včetně čísla jeho řidičského průkazu a na jeho podpis pod pokutovým blokem lze prakticky vyloučit možnost, že by se přestupku dopustil někdo jiný než on. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena tak, že je jednoznačně identifikovatelná. Soud proto konstatuje, že předmětný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

34. Pokutový blok ze dne 25. 1. 2017 (připojený k oznámení ze dne 26. 1. 2017) obsahuje osobní údaje žalobce (jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo řidičského průkazu), popis přestupku je specifikován následovně: „§ 125c/1k) zák. č. 361/2000 Sb.“ a přestupkové jednání je specifikováno následovně: „25. 1. 2017 v 13:40 hod ul. Heningsdorfsk. Kralupy n./Vlt řídil OA: X, kdy nebyl připoután bezpečnostním pásem => nepředložil oprávnění, které by ho povinnosti zbavovalo => § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb.“ Blok dále obsahuje údaj o pokutě ve výši 400 Kč, místo a den („V Kralupech n./Vlt. dne 25. 1. 2017“) podpisu přestupce a podpis žalobce. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena razítkem s funkcí a služebním číslem, jakož i připojeným podpisem.

35. Soud konstatuje, že z těchto údajů je jednoznačně srozumitelné, že žalobce dne 25. 1. 2017 v 13:40 hodin v ulici Henningsdorfská v obci Kralupy nad Vltavou porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť jako řidič osobního automobilu registrační značky X nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Není pravdou, že by byl skutek popsán jen zkratkovitě (např. slovy „nepřipoután BP“). Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k) zák. č. 361/2000 Sb.“ je srozumitelná, správná a nevyvolává ve svém kontextu žádné pochyby o tom, jakého přestupku se žalobce dopustil. Označení místa spáchání přestupku konkrétní ulicí a obcí vylučuje závěr, že by přestupek nebyl spáchán na pozemní komunikaci. Z výše uvedené formulace je navíc dostatečně seznatelné sankcionované jednání žalobce. S ohledem na identifikaci žalobce klíčovými osobními údaji včetně čísla jeho řidičského průkazu a na jeho podpis pod pokutovým blokem lze prakticky vyloučit možnost, že by se přestupku dopustil někdo jiný než on. Oprávněná osoba je na pokutovém bloku označena tak, že je jednoznačně identifikovatelná. Soud proto konstatuje, že předmětný pokutový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

36. Příkazový blok ze dne 30. 4. 2018 (připojený k oznámení ze dne 30. 4. 2018) obsahuje osobní údaje žalobce (jméno, příjmení, datum narození, bydliště, číslo řidičského průkazu), popis přestupku je specifikován následovně: „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ a přestupkové jednání je specifikováno následovně: „Dne 30. 4. 2018 v 10:20 hod ul. Čechova, Kralupy n/Vlt řídil OA RZ: X. Řidič nebyl za jízdy připoután bez. pásem, nepředložil lék. potvrzení – nevlastní ho. Porušil ust. § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb.“ Blok dále obsahuje údaj o formě zavinění (nedbalost) a pokutě ve výši 200 Kč, místo a den („V Kralupech n/Vlt. dne 30. 4. 2018“) podpisu přestupce a podpis žalobce. Oprávněná osoba je na příkazovém bloku označena razítkem s funkcí a služebním číslem, jakož i jménem a příjmením s připojeným podpisem.

37. Soud konstatuje, že z těchto údajů je jednoznačně srozumitelné, že žalobce dne 30. 4. 2018 v 10:20 hodin v ulici Čechova v obci Kralupy nad Vltavou porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť jako řidič osobního automobilu registrační značky X nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Není pravdou, že by byl skutek popsán jen zkratkovitě (např. slovy „nepřipoután BP“). Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ je srozumitelná, správná a nevyvolává ve svém kontextu žádné pochyby o tom, jakého přestupku se žalobce dopustil. Označení místa spáchání přestupku konkrétní ulicí a obcí vylučuje závěr, že by přestupek nebyl spáchán na pozemní komunikaci. Z výše uvedené formulace je navíc dostatečně seznatelné sankcionované jednání žalobce. S ohledem na identifikaci žalobce klíčovými osobními údaji včetně čísla jeho řidičského průkazu a na jeho podpis pod příkazovým blokem lze prakticky vyloučit možnost, že by se přestupku dopustil někdo jiný než on. Oprávněná osoba je na příkazovém bloku označena tak, že je jednoznačně identifikovatelná. Soud proto konstatuje, že předmětný příkazový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

38. Konečně příkazový blok ze dne 20. 5. 2018 (připojený k oznámení ze dne 21. 5. 2018) obsahuje osobní údaje žalobce (jméno, příjmení, datum narození, bydliště, číslo řidičského průkazu), popis přestupku je specifikován následovně: „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ a přestupkové jednání je specifikováno následovně: „20. 5. 2018 10:20 h v ul. Mostní v Kralupech n/V řídil OA RZ: X, kdy při jízdě nebyl připoután a nepředložil lék. potvrzení dle § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb.“ Blok dále obsahuje údaj o formě zavinění (nedbalost) a pokutě ve výši 100 Kč, místo a den („V Kralupech n/V dne 20. 5. 2018“) podpisu přestupce a podpis žalobce. Oprávněná osoba je na příkazovém bloku označena razítkem a služebním číslem, jakož i jménem a příjmením s připojeným podpisem.

39. Soud konstatuje, že z těchto údajů je jednoznačně srozumitelné, že žalobce dne 20. 5. 2018 v 10:20 hodin v ulici Mostní v obci Kralupy nad Vltavou porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť jako řidič osobního automobilu registrační značky X nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, čímž se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Není pravdou, že by byl skutek popsán jen zkratkovitě (např. slovy „nepřipoután BP“). Právní kvalifikace ve formátu „§ 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ je srozumitelná, správná a nevyvolává ve svém kontextu žádné pochyby o tom, jakého přestupku se žalobce dopustil. Označení místa spáchání přestupku konkrétní ulicí a obcí vylučuje závěr, že by přestupek nebyl spáchán na pozemní komunikaci. Z výše uvedené formulace je navíc dostatečně seznatelné sankcionované jednání žalobce. S ohledem na identifikaci žalobce klíčovými osobními údaji včetně čísla jeho řidičského průkazu a na jeho podpis pod příkazovým blokem lze prakticky vyloučit možnost, že by se přestupku dopustil někdo jiný než on. Oprávněná osoba je na příkazovém bloku označena tak, že je jednoznačně identifikovatelná. Soud proto konstatuje, že předmětný příkazový blok je způsobilým podkladem pro záznam bodů do evidenční karty řidiče.

40. S ohledem na výše uvedené soud shrnuje, že žalobní body vztahující se k formálním a obsahovým náležitostem pokutových (příkazových) bloků nejsou důvodné.

41. Co se týká žalobcem předložených rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, tak těmi žalovaný nebyl při svém rozhodování nikterak vázán. Praxe jednoho krajského úřadu může být pro jiný krajský úřad nanejvýš inspirativní, nikdy však výkladově závazná. Se žalobcem lze souhlasit pouze potud, že správní orgány napříč Českou republikou by měly rozhodovat v obdobných případech obdobně, aby byla zaručena rovnost účastníků před zákonem. Ke sjednocování správní praxe však slouží právě judikatura správních soudů, k níž by měly správní orgány přihlížet a respektovat závěry v ní vyslovené i v případě, kdy nejsou ze zákona vázány názorem uvedeným ve zrušujícím rozsudku ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s.

42. Zcela nad rámec výše uvedeného se nelze nepozastavit nad obsahem žalobcem předkládaných rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Soud po zběžném seznámení se s obsahem těchto rozhodnutí musí poznamenat, že pokutové bloky byly v uvedených rozhodnutích hodnoceny silně formalisticky. Dle soudu je takový přístup v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která zapovídá posuzovat pokutové bloky rigidně a naopak zavazuje správní orgány – je-li v celkovém kontextu povaha přestupku srozumitelná – akceptovat v pokutových blocích i stručné a zkratkovité formulace (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, a ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39). Toto však soud poznamenává pouze jako obiter dictum, neboť Krajskému soudu v Praze nepřísluší žalobcem předkládaná rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jakkoli přezkoumávat.

43. Předmětem další žalobní námitky byl nesouhlas se závěrem žalovaného, že podpisem pokutových bloků žalobce aproboval jejich správnost a dal souhlas s projednáním v blokovém řízení. Žalobce v tomto postupu spatřuje snahu správních orgánů přenést odpovědnost za zákonnost a správnost pokutového bloku na něj. S tímto názorem se soud neztotožňuje, neboť vydání rozhodnutí v blokovém řízení je podmíněno právě souhlasem přestupce s právní kvalifikací přestupku a jeho ochotou zaplatit pokutu. Svým podpisem tak žalobce vlastně správnost pokutového (příkazového) bloku schvaluje. Podpis pokutového bloku rozhodně není pouhou formalitou, neboť teprve okamžikem podpisu je vydáno rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010-81). Naopak přestupce svým podpisem vyjadřuje souhlas s tím, že se přestupek stal tak, jak je popsán, a že je správně kvalifikován. Pokud má přestupce za to, že údaje uvedené v pokutovém bloku nejsou správné (např. se přestupek vůbec nestal nebo se odehrál jinak, je nesprávně kvalifikován atd.), není jeho povinností pokutový blok podepsat. V případě absence podpisu nedojde k vydání rozhodnutí v blokovém řízení a přestupek bude třeba řešit ve standardním přestupkovém řízení. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, tedy že práva svědčí bdělým, si lze jen obtížně představit účastníka řízení alespoň průměrným způsobem chránícího svá práva, který by dobrovolně podepsal pokutový blok, přestože by s tím, co je v něm uvedeno, nesouhlasil, vůbec mu neporozuměl anebo měl pochybnosti o správnosti údajů v něm uvedených. Podepsal-li žalobce pokutový (příkazový) blok, přestože měl údajně za to, že údaje v něm nejsou správné, nemůže jeho později komunikovaná výhrada zapříčinit nezpůsobilost bloku k zápisu bodů.

VI. Závěr a náklady řízení

44. S ohledem na výše uvedené soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

45. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II).