č. j. 54 Ad 10/2021 - 42

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: J. P. bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2021, č. j. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 28. 6. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2021, č. j. x, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. x ze dne 9. 2. 2021, kterým byla zamítnuta žalobci žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec ze dne 25. 1. 2021 byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu žalobu. Uvedl, že ve věci je nesporné, že zdravotní stav mu neumožňoval vykonávat v době jeho posuzování jakoukoli práci. Posouzení jeho zdravotního stavu nevycházelo ze základního onemocnění ztráty končetiny a nezohlednilo nesnesitelné, pravidelně se opakující bolesti zad ze sedavého zaměstnání, ani kvalitu života, kdy je zapotřebí určovat i čas na regeneraci těla. Taková situace pak umožňuje navýšit bodové hodnocení o 10 procentních bodů. Tím se v dané věci lékařské orgány nezabývaly. Správní orgán nedostatečným způsobem zajistil podrobnou zdravotní dokumentaci a stejně tak nedostatečně ohodnotil skutečný zdravotní stav žalobce, především s ohledem na nemožnost jeho společenského uplatnění. Žalobce proto využil soudního přezkumu a má za to, že pouze nezávislým posouzením justice může dojít k nápravě vydávaných rozhodnutí, které participují na chybném bodovém ohodnocení. To totiž v žádném případě nemůže odrážet problematiku zdravotních obtíží. Bodové ohodnocení při posuzování invalidity ukazuje, že vyhlášky jsou připraveny na míru pouze státním orgánům, nicméně v důsledku takového postupu pojištěnci zůstávají naprosto bez prostředků. Žalobce proto požádal soud, aby mu zvýšil dávku invalidního důchodu a přihlédl k prokázaným zdravotním potížím. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II.Stručné shrnutí vyjádření žalované 3. Žalovaná uvedla, že žalobci byl ke dni 15. 6. 1996 přiznán částečný invalidní důchod, který byl od 1. 1. 2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvého stupně. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 22. 4. 2021 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, který invaliditu žalobce posoudil ve smyslu § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., tak, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy jeho pracovní schopnost poklesla o 45%. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je uvedena v kapitole XV, oddíl B, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Posudek, na základě kterého žalovaná rozhodovala, splňoval podmínku úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. S ohledem na námitky žalobcem vznesené, žalovaná navrhla provést důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za takto zjištěného skutkového stavu žalovaná navrhla soudu zamítnutí žaloby. III.Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem 4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Jindřichův Hradec se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jde o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 9. 2. 2021 rozhodnutí, kterým žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítla. Žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a dne 16. 3. 2021 podal námitku. Česká správa sociálního zabezpečení, oddělení námitkové a odvolací agendy, pracoviště České Budějovice posoudilo znovu zdravotní stav žalobce dne 22. 4. 2021 se závěrem, že pokles pracovní schopnosti činil 45% v souvislosti s úrazem ze dne 18. 7. 1991. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddíl B, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice dne 12. 5. 2021 rozhodnutí, kterým námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. S výše uvedeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil a dne 28. 6. 2021 podal žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že komise mohla v jeho lékařské dokumentaci dohledat dlouhodobé pracovní neschopnosti, a to proto, že výkon jeho zaměstnání spočívá především v pozici řidiče. V souvislosti s výkonem povolání trpí výraznými a nesnesitelně opakujícími se bolestmi zad, které komise fundovaným způsobem nezohlednila. Tato problematika v oblasti zad v podobě protruze plotének se stlačováním durálního vaku je zdravotním omezením, které podle názoru žalobce navyšují bodové hodnocení minimálně o 10 procentních bodů. Požádal proto soud, aby zrušil napadená rozhodnutí a přiznal žalobci vyšší stupeň invalidity.

5. Vzhledem k tomu, že soud není povolán, aby posuzoval medicínsky zdravotní stránku věci, na které je rozhodnutí závislé, doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Tento posudek komise vypracovala dne 31. 8. 2021. Komise dospěla ke shodnému závěru, který byl předtím vysloven jak lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení, tak lékařem České správy sociálního zabezpečení, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni.

6. Tato komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 5. 6. 2020 uvedla, že žalobce byl jednání komise přítomen a byl s posudkovým závěrem ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl B, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 35% - 45%. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti 45% s ohledem na další přítomná zdravotní postižení a profesi žalobce. Bez tohoto zohlednění by byla volena dolní hranice rozpětí, neboť žalobce je na dlouhodobě zdravotní postižení následkem úrazu ze dne 18. 7. 1991 již adaptován. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu hodnotila shodně s lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení, jakož i České správy sociálního zabezpečení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl v době vydání napadeného rozhodnutí stav po amputaci dne 18. 7. 1991 a reamputaci v bérci LDK dne 17. 9. 1991 s dobrou funkcí protézy. U žalobce byla stanovena i jeho komplexní diagnóza a komise určila, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením přetěžování páteře, především dolních končetin, tj. vyloučení práce ve stoje s nutností delší chůze, chůze v terénu, zvedání břemen, nevhodné práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, práce v nadměrně hlučném prostředí. Žalobce je schopen práce spíše lehčího charakteru. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to vyšetření žalobce v komisi dne 31. 8. 2021 MUDr. V. V., interní lékařkou, z ORL nálezu MUDr. J. T., Třeboň, z 8. 12. 2020, 14. 6. 2021, po datu vydání rozhodnutí, z diabetologického vyšetření MUDr. A. V. z 8. 12. 2020, z ortopedického vyšetření MUDr. V. M., ze dne 7. 1. 2020 a 12. 1. 2021, z ORL vyšetření MUDr. D. A., Třeboň, z 14. 1. 2021, chirurgického vyšetření MUDr. M. W., Jindřichův Hradec, ze dne 22. 1. 2021 a chirurgického vyšetření MUDr. P. T., Třeboň, ze 14. 6. 2021 (rovněž po datu vydání napadeného rozhodnutí). IV.Právní názor soudu 7. V dané záležitosti postupoval soud podle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 procent a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % a též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav, takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby, nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného soudního řízení ve věcech důchodového pojištění Ministerstva práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním v posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud takovými znalostmi nedisponuje a z toho důvodu z vypracovaných posudků vychází. Předtím tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a zabývá se otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku a zda se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, jak již soud uvedl, že nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný, celistvý a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku z hlediska řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, celistvosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi přítomnými zdravotními problémy žadatele o dávku, jakož i se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak těmi, které posuzovaná osoba namítá a zároveň musí posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně, na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. V dané záležitosti rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 12. 5. 2021, č. j. x tak, že námitky žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. x ze dne 9. 2. 2021, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu ve vyšším stupni. Stalo se tak s odkazem na posudkové zhodnocení lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, jakož i lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, kteří posuzovali zdravotní stav žalobce a dospěli ke shodnému závěru, podle kterého zařadili rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pod kapitolu XV., oddíl B, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 35 - 45%. Lékaři zvolili horní hranici taxace 45%, neboť vzali v úvahu a přihlédli i k dalším přítomným potížím žalobce. Rovněž zohlednili jeho profesi. Jinak by volili dolní hranici rozpětí, neboť žalobce je na dlouhodobě zdravotní postižení následkem úrazu ze dne 18. 7. 1991 adaptován. V dané věci lze uzavřít, že u žalobce se jedná o invaliditu prvého stupně. Tento zdravotní stav je doložen lékařskými nálezy, které nejsou v rozporu a zároveň sloužily jako podklad pro vypracování posudků na základě objektivizovaných skutečností, týkajících se zdravotního stavu žalobce nebo jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr.

12. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 31. 8. 2021, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila na jisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost žalobce. Touto rozhodující příčinou je stav po amputaci končetiny dne 18. 7. 1991 a reamputaci v bérci levé dolní končetiny dne 17. 9. 1991 s dobrou funkcí protézy. Komise stanovila žalobci pracovní rekomandaci a zdůraznila, že je pro něho vhodná spíše práce lehčího charakteru respektující vyloučení prací, které přetěžují páteř či práce vykonávané ve stoje s nutností delší chůze v terénu, zvedání těžkých břemen, nevhodné práce v nepříznivých klimatických podmínkách a podobně. Žalobce byl schopen práce lehčího charakteru s uvedeným omezením. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zařadila do kapitoly XV, oddíl B, položka 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 35 - 45%. Komise tento pokles stanovila na 45% s odůvodněním, že volí horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením a profesi žalobce, jinak by byla volena dolní hranice tohoto rozpětí. Nelze přehlédnout, že žalobce je na následek úrazu ze dne 18. 7. 1991 adaptován. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní v prvním stupni, a to následkem pracovního úrazu ze dne 18. 7. 1991 podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a podrobně se zabývala jeho onemocněním. Přihlédla k jeho vývoji, zhodnotila zdravotní stav jako stabilizovaný a na tomto základě postavila a vysvětlila svůj závěr.

14. Soud hodnotí posudek jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce a vysvětlil, z jakého důvodu byla stanovena horní hranice procentního rozpětí pro konkrétní zdravotní postižení žalobce a dále vysvětlil skutečnost, že pro další navýšení tohoto procenta nebyl shledán posudkový důvod. Soud k tomu doplňuje, že zdravotnická dokumentace žalobce byla dle komise úplná a žalobce tento závěr nikterak nerozporoval. Soud dále připomíná, že je vždy na pojištěnci, aby své zdravotní problémy řešil návštěvami u lékaře, neboť posudková komise nemůže plnit v tomto směru roli vyšetřovatele a pokud nejsou tvrzení pojištěnce zdokumentována ve zdravotnické dokumentaci nelze na nich vystavět posudkový závěr. Komise v souladu s platnou právní úpravou posuzuje pouze shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Tento úkol posudková komise v daném případě naplnila.

15. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá prvému stupni invalidity. Takový závěr je zcela ve shodě se závěry tak, jak je vyslovil lékař Okresní správy sociálního zabezpečení a také lékař v námitkovém řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve vypracovaném posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce z odborných lékařských vyšetření, přihlédla k vývoji onemocnění žalobce, který popsala a zhodnotila a na základě tohoto vysvětlila svůj závěr. Soud, jak výše uvedl, hodnotí posudek, který byl vypracován komisí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Z toho důvodu nelze přesvědčit žalobci v jeho nedoloženém tvrzení, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě vyššího stupně. Soud posuzoval a hodnotil posudkový závěr, který byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z předloženého posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR tak, jak je výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý avšak míra poklesu pracovní schopnosti činí 45%, což odpovídá invaliditě prvního stupně. Soud proto uzavřel, že neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými, a proto uzavřel, že rozsah a intenzita zdravotních potíží žalobce byly zjištěny vyčerpávajícím způsobem. Zjištěný skutkový stav nevyvolává pochybnosti a veškeré posudky, které byly v této věci vypracovány, naplnily potřebné nároky, co do úplnosti a přesvědčivosti, logicky na sebe navazovaly a zaznamenaly vývoj zdravotního stavu žalobce.

16. Žalobce v reakci na zaslaný zdravotní posudek uvedl, že podle jeho názoru nezohledňuje velice složité společenské uplatnění a možnost vykonávat jakoukoli práci. Nezabývá se souhrnem pracovní neschopnosti v kalendářním roce, což považuje za závažné nedostatky. Ztráta končetiny mu způsobuje trvalé zdravotní komplikace, a to jak urputnou bolest zad s protruzí plotének či stlačování durálního vaku. Bodové procentuální hodnocení podle jeho názoru ztrácí logiku v těch případech, kdy není možné provést součet více diagnóz. Žalobce vyslovil přesvědčení, že proto zákonodárce umožnil nezávislý soudní přezkum. Podle žalobce je na zvážení soudu, zda současné zařazení do prvního stupně invalidity odráží jeho možnost finančního zajištění u člověka, který přišel o část dolní končetiny. Proto vyslovil apel na krajský soud, aby vyhověl jeho návrhu a rozhodl tak, že mu náleží invalidita druhého stupně. Soud v reakci na tuto námitku odkazuje na již uvedené pod bodem 7 tohoto rozsudku, že posudkový závěr nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí. Soud posuzuje toliko veškeré náležitosti a charakteristiky posudku, jeho srozumitelnost, přesvědčivost a úplnost a pokud těmto požadavkům posudek dostojí, pak je povinností soudu z něho vycházet a nemá možnost závěry vyslovené v lékařském posudku měnit. Z toho důvodu nemohl soud vyhovět námitce žalobce a zvýšit bez opory v objektivním zhodnocení zdravotního stavu stupeň invalidity. V.Závěr, náklady řízení 17. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. takové náklady přiznat neumožňuje.