č. j. 54 Ad 22/2021 – 66

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovu v právní věci žalobkyně: X X zastoupená ustanoveným advokátem Mgr. Alešem Hanákem sídlem Jungmannova 204, 252 63 Roztokyproti žalované Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 zastoupený o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2021 č. j. Xtakto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Aleši Hanákovi se přiznává odměna za právní zastoupení žalobkyně ve výši 6 241 Kč, která bude vyplacena na účet ustanoveného zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 27. 12. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2021, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 16. 6. 2021, kterým byla žalobkyni snížena od 6. 7. 2021 výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle § 46 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Invalidní důchod pro invaliditu I. stupně činí od uvedeného data 5 782 Kč. Toto rozhodnutí bylo současně se zamítnutím námitek potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu. Rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy a nemá v něm oporu. Žalovaná podstatným způsobem porušila ustanovení o řízení. Žalobkyně zpochybnila nový posudek o invaliditě MUDr. M.V. který víceméně opsal předchozí posudek včetně nepříznivého posudkového závěru a dále obsahuje i zcela nevhodné úvahy. Za nezákonnou praktiku žalobkyně označila postup posudkového lékaře, který ji sledoval na facebookovém profilu zejména zjištění, že se účastnila maturitního plesu svého syna a tuto skutečnost neváhal využít jako důkaz v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně není schopna normálního kontaktu mimo své přirozené sociální prostředí a je schopna interakce pouze se svými nejbližšími osobami. Její zdravotní stav (psychický stav) se v průběhu letošního roku zhoršil, bylo jí navrženo psychiatrické vyšetření v nemocnici, které se neuskutečnilo z důvodu realizace opatření proti pandemii covid. Podle žalobkyně žalovaná překročila zákonem stanovené meze správního uvážení. Žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 11. 1. 2022, popsala platnou právní úpravu a zdůraznila, že podle této právní úpravy bylo v dané věci postupováno. Oproti posuzování před léty se zdravotní stav žalobkyně ustálil, nebyla hospitalizována a při medikaci se zdravotní stav i objektivně zlepšil. Invalidita měla být změněna již v roce 2016, neboť se nejedná o těžkou nebo velmi těžkou neustálenou psychickou poruchu s intenzivní psychiatrickou terapií nebo indikací nebo realizací frekventivních hospitalizacích nemá dlouhodobě zvláště těžce narušenou schopnost společenských a pracovních funkcí a schopnost výkonu denních aktivit. Žalovaná připomněla, že Česká správa sociálního zabezpečení ve svém posudku výslovně uvedla, že telefon lékař nehodnotil. Žalobkyně byla posuzována na námitkovém úseku bez její přítomnosti, neboť ošetřující lékař uvedl, že zdravotní stav neodpovídá indikaci k transportu sanitkou. Vypracovaný posudek splňuje náležitosti úplnosti správnosti a přesvědčivosti. Důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a vlastní vyhodnocení zdravotních obtíží zdravotního stavu žalobkyně, ale pouze se vychází z objektivně zjištěného zdravotního stavu. S ohledem na to, že žalobkyně nesouhlasila s medicínským posouzením zdravotního stavu, žalovaná navrhla vypracování posudku u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Za současného stavu bylo objektivně prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá III. stupni invalidity, žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

4. Žalobkyně podala dne 4. 2. 2022 u Krajského soudu v Českých Budějovicích žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedla, že vyhledala právní pomoc advokáta Mgr. Aleše Hanáka, který má pobočku své kanceláře v Pacově. Pro případ, že bude vyhověno její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, vyslovila prosbu, aby jí byl ustanoven advokát Mgr. Aleš Hanák. Na výzvu soudu žalobkyně dodala prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a na základě jejich vyhodnocení soud ustanovil žalobkyni k ochraně jejích zájmů v předmětné záležitosti zástupce Mgr. Aleše Hanáka usnesením č. j. 54 Ad 22/2021 – 44 dne 21. 3. 2022, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2022.

III. Obsah spisů včetně důkazu doplněného soudem

5. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jde o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35 %. Změna invalidity nastala dne 12. 4. 2021. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položka 5c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 téže vyhlášky nezměnila. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 16. 6. 2021 rozhodnutí, kterým od 6. 7. 2021 snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invaliditu I. stupně. Žalobkyně s tímto rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu námitku. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným pracovištěm v Brně dne 20. 9. 2021 byl vysloven závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně byla invalidní v I. stupni, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 % a datum změny stupně invalidity byl stanoven na den 12. 4. 2021. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 20. 10. 2021 rozhodnutí, kterým námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 6. 2021 zamítla a toto prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke správnímu soudu. Na základě podané žaloby soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR České Budějovice o zpracování posudku, kterým by byl komplexně posouzen zdravotní stav žalobkyně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala dne 5. 4. 2022 za přítomnosti žalobkyně i jejího ustanoveného zástupce a za přítomnosti odborné lékařky z oboru psychiatrie MUDr. D.D. posudek, z něhož vyplynul závěr, s nímž byla žalobkyně seznámena. Komise stanovila diagnostický souhrn a zároveň vyšetřila žalobkyni při jednání komise odbornou psychiatričku. Komise uzavřela, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je anxiózně depresivní porucha při poruše osobnosti se závislostí na benzodiazepinech jde o poruchu středně těžkou, kdy je značně snížena úroveň sociálního chování, výkon některých denních aktivit je značně omezen. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položka 5c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., rozmezí poklesu pracovní schopnosti je v rozmezí 25 – 35 %. Vzhledem k potížím a kombinaci s osobnostní problematikou, která je obtížně léčebně ovlivnitelná, využila horní hranice a pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 35 %. K navýšení této hranice nebyl shledán posudkový důvod, a to jak z hlediska přítomných komorbidit či z důvodu povolání. Použití položky 5d – porucha těžká není odůvoditelné. U žalobkyně se nejedná o obsedantivně kompulzivní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo na odborném ústavu. Nedochází k těžkému narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Poslední psychiatrická hospitalizace byla v roce 2011, a to nikoliv z těchto příčin. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o invaliditu I. stupně. K zániku invalidity III. stupně došlo ke dni 12. 4. 2021. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Není schopna práce, kde dochází ke stresovým situacím a pracím náročným na velké tempo soustředění s nutností rychlých reakcí a rozhodování. Je schopna práce menšího rozsahu a intenzitě i v původní profesi s uvedenými omezeními a je schopna i rekvalifikace. Komise poznamenala, že v předchozích posudkových řízeních, zejména od roku 2013 byly vydávané posudky nadhodnocené. Psychogenní neepileptické záchvaty odezněly. Poslední hospitalizace proběhly v roce 2011 a žalobkyně nedocházela ani pravidelně na psychiatrii. Doložený psychický stav opakovaně nesplňoval v ničem požadavky pro použití položky 5d, kapitoly V. Zcela neadekvátní bylo konstatování, že je schopna výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, navíc ani nebylo uvedeno, v čem mimořádné podmínky spočívají.

6. Komise svůj posudkový závěr vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, a to zprávy praktického lékaře MUDr. J.K., Pacov z 22. 3. 2021, psychiatrie MUDr. L.P. 24. 3. 2021, psychiatrie Doc. dr. Mgr. J.K., PhD. z 12. 1. 2016, psychiatrie Doc. Dr. Mgr. J.K., PhD. 13. 5. 2013, klinický psycholog PhDr. M.F., 4–5/2016, alergologie MUDr. M.B. 3. 12. 2015, rehabilitace MUDr. J.CH. z 25. 2. 2020.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce dva téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachovaní pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech dlouhodobého pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To, za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinak řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. Žalobkyně v žalobě především namítala nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu. Současně tvrdila, že nový posudek o invaliditě obsahoval irelevantní a nevhodné úvahy zpracovatele posudku, které pak byly využity v její neprospěch. Proto požádala o přezkoumání zdravotního stavu formou nezávislého funkčního vyšetření znalcem, kterého určí soud.

12. Soud nepřistoupil k ustanovení znalce v konkrétní záležitosti, neboť pro to nebyly splněny zákonné předpoklady. K ustanovení znalce soud přistupuje za situace, že se v závěrech o zdravotním stavu posuzované osoby vyskytují rozdílné závěry a je potřeba tyto rozpory odstranit a postavit závěry najisto. V dané věci se lékaři na svých závěrech shodli. Soud požádal o vypracování posudku Posudkovou komisi ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích, neboť tak vyplývá, jak bylo výše popsáno pod bodem 8. tohoto rozsudku, z platné právní úpravy. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 5. 4. 2022 dospěla k závěru, že se u žalobkyně jedná o nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti významné pro pracovní schopnost. Poznamenala, že žalobkyně nepracovala od uznání invalidity v roce 2009. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost označila anxiózně depresivní poruchu při poruše osobnosti se závislostí na benzodiazepinech, kdy jedná se o poruchu středně těžkou a je při ní značně snížena úroveň sociálního fungování a výkon některých denních aktivit je značně omezen. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položka 5c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., rozmezí poklesu pracovní schopnosti je zde v rozmezí 25 až 35 %. Vzhledem k tíži potíží a kombinaci s osobnostní problematikou, která je obtížně léčebně ovlivnitelná využila komise horní hranice a stanovila pokles pracovní schopnosti na 35 %. Dále komise vysvětlila, z jakých důvodů nelze využít položky 5d, neboť se u žalobkyně nejedná o poruchu těžkou a nelze zdůvodnit, že jde o obsedantně kompulsivní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném ústavu, neboť nedocházelo k těžkému narušení těchto společenských a pracovních funkcí ani výkonu většiny denních aktivit a poslední psychiatrická hospitalizace byla v roce 2011 nikoliv z těchto příčin. Proto komise uzavřela, že u žalobkyně se jednalo o invaliditu I. stupně a datum zániku invalidity III. stupně stanovila shodně s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařské posudkové služby na 12. 4. 2021. Žalobkyni stanovila taktéž pracovní rekomandaci a zdůraznila, že v předchozích posudkových řízení, nejméně od roku 2013 byly posudky žalobkyně nadhodnoceny. Psychogenní neepileptické záchvaty odezněly, poslední hospitalizace proběhla v roce 2011. Žalobkyně nedocházela ani pravidelně na psychiatrii a opakovaně doložený psychický stav nesplňoval v ničem požadavky pro použití položky 5d kapitoly V. Komise dále uvedla, že není důvodný nesouhlas žalobkyně se závěrem, že zdravotní stav je třeba považovat jako ustálený a při medikaci se zcela objektivně zlepšil. Komise odkázala na opakované psychiatrické závěry, ve který je uvedena diagnóza anxiózně depresivní porucha – neurotická u poruchy osobnosti. Žalobkyně byla jednání přítomna a její zdravotní stav byl ověřen i přítomnou psychiatričkou. Nebyly zjištěny rozpory předchozími psychiatrickými nálezy. Stav se zlepšil v tom smyslu, že nejsou přítomny disociativní (kompulsivní) záchvaty, neurotická symptomatologie byla medikací stabilizována, poruchu osobnosti nelze medikamentózně zásadněji ovlivnit. Invalidita III. stupně pro toto postižení je možná pouze za situace, že jsou splněny podmínky položky 5d, kapitoly V, což v případě žalobkyně shledáno nebylo. Naopak komise konstatovala, že předchozí posudkové závěry byly nadhodnocené. Údaje o zhoršení vyžadující hospitalizaci nejsou uvedeny v podkladové dokumentaci.

13. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá prvnímu stupni invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti činil k datu vydání napadeného rozhodnutí podle kapitoly V, položka 5c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. 35 %. Tento závěr se shoduje i se závěry, které byly vysloveny lékařem České správy sociálního zabezpečení, tak i lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Při vypracování posudků vzaly orgány v úvahu doložené zprávy z odborných lékařských vyšetření, zdravotní dokumentaci žalobkyně a zabývaly se posouzením jejího onemocnění. Zároveň přihlédly k vývoji tohoto onemocnění, tento vývoj popsaly a vyslovený závěr byl dostatečně odůvodněn.

14. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Vypořádal se se všemi zdravotními postiženími žalobkyně a vzal v úvahu celý vývoj jejího onemocnění.

15. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi. Posudkový závěr byl komisí náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud z tohoto posudku vycházel a jak již je výše uvedeno námitky žalobkyně neshledal důvodné. Lékařské orgány vyslovily svůj závěr, který odpovídá na základě dostupných podkladů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, v současné době však pokles pracovní schopnosti odpovídá pouze I. stupni invalidity.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila. Ostatně ani ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.

18. Ustanovenému právnímu zástupci žalobkyně Mgr. Aleši Hanákovi soud přiznal odměnu, kdy výše této odměny náležející zástupci soudem ustanovenému byla stanovena od okamžiku jeho ustanovení. Úkony, které zástupce ve věci již učinil, šly k finanční tíži žalobkyně. Soud stanovil odměnu ve výši 6 241 Kč spočívající ve dvou úkonech právní pomoci po 1 000 Kč (§ 9 odst. 2 ve vztahu k § odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí věci a příprava zastoupení, účast na jednání) tedy 2 000 Kč, náhradu za paušální hotové výdaje zástupce žalobkyně 2 x 300 Kč, tedy 600 Kč, náhrada za ztrátu promeškaného času stráveného na cestě k soudnímu jednání a zpět dne 16. 5. 2022 – 10 půlhodin po 100 Kč, celkem 1 000 Kč a náhrada cestovních výdajů v celkové výši 2 642 Kč.