č. j. 54 Ad 4/2021 - 55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: J. K., narozen bytem zastoupen Mgr. Markem Pouzarem, advokátem se sídlem Žižkova 13, Jihlava proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2021, č. j. MPSV – 2020/218722 – 421/1 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 12. 3. 2021 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) změnil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka Jihlava (dále jen „úřad práce“) ze dne 2. 10. 2020, č. j. PEA – 1367/2020 – 2 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se slova „podle ust. § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 31 písm. e)“ vypouštějí a nahrazují slovy „podle ust. § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 31 písm. b)“ v ostatním zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí beze změny. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce vyřazen ode dne 17. 8. 2020 z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce.

2. Žalobce rozporoval tvrzení správních orgánů, že od počátku jeho zařazení do evidence mařil součinnost s úřadem práce. Žalobce zdůraznil, že se pokoušel zvýšit svou kvalifikaci, a tím i zlepšit svou pozici na trhu práce, což nemůže být považováno za maření součinnosti s úřadem práce. Žalobce uvedl, že se v období od 10. 4. 2020 do 17. 8. 2020 pokoušel najít práci, avšak vlivem pandemie koronaviru SARS – CoV – 2 (dále jen „pandemie koronaviru“) nebyla poptávka po nových zaměstnancích a výběrová řízení se takřka nekonala. Žalobce namítal, že se úřad práce dopustil porušení základních zásad činnosti správních orgánů zakotvených v § 4 a § 5 správního řádu, když nejednal s žalobcem adekvátně vzhledem k tomu, že se jedná o mladého člověka shánějícího práci poprvé v životě, povahově nepříliš průbojného, bez zkušeností s pohovory a s komunikací s úřadem práce.

3. Žalobce nesouhlasil s nařčením z neprojednání doporučenky ke společnosti European Trailer Systems s. r. o. (dále jen „ETS“). Se společností ETS se žalobce opakovaně pokoušel telefonicky i osobně spojit, avšak společnost neprojevila zájem o jeho zaměstnání ani o pohovor s ním. S ohledem na uvedené žalobce nesouhlasí s tvrzením o maření součinnosti s úřadem práce. Žalobce namítal, že jednání, pro které byl sankčním způsobem vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, nebylo nijak prokázáno, a proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Žalobce byl přijat ke studiu na střední škole, tudíž se ode dne 23. 9. 2020 účastnil přípravy na budoucí povolání, a neměl v úmyslu setrvat v evidenci uchazečů po tomto dni. Žalobce rovněž namítal, že nabídky úřadu práce na práci se v jeho očích staly nedůvěryhodnými, neboť po uzavření dohody o pracovní činnosti s jedním z úřadem práce nabízených zaměstnavatelů mu nebyla vyplacena řádná odměna.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný setrval na názoru, že jednání žalobce lze podřadit pod maření součinnosti s úřadem práce podle § 31 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Žalovaný označil výtky žalobce na postup úřednice úřadu práce, která dle jeho dojmu nebyla zdvořilá ani vstřícná k jeho osobě, za nerelevantní pro projednávanou věc, neboť dle jeho názoru to nijak nesouviselo s projednávanou věcí a žalobce si mohl v takovém případě podat stížnost proti jednání dané úřednice úřadu práce. Jako nevýznamnou pro nyní projednávanou věc shledal žalovaný také námitku žalobce ohledně poklesu jeho důvěry vůči úřadu práce.

5. Jednání žalobce naplňující znaky maření součinnosti s úřadem práce spočívalo mj. v tom, že za účelem projednání doporučenky volal žalobce zaměstnavateli až poslední den lhůty stanovené mu úřadem práce. Za účelem realizace opakovaného projednání dané doporučenky kontaktoval žalobce zaměstnavatele také pouze jedenkrát, a to v pátek v 16:21 hod, kdy se dala očekávat nepřítomnost zaměstnanců personálního oddělení. Žádné další kroky k získání zaměstnání žalobce neučinil, z toho žalovaný dovozuje nesplnění povinnosti uchazeče o zaměstnání projednat doporučenku. Námitku žalobce týkající se pandemie koronaviru a s tím související sníženou poptávku po zaměstnancích shledává žalovaný za nedůvodnou, neboť nijak nesouvisí s tím, že nesplnil povinnost pro projednání dané doporučenky u společnosti ETS, čímž se dopustil maření součinnosti s úřadem práce bez vážných důvodů.

III. Replika žalobce

6. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného zdůraznil, že trvá na tom, že pro rozhodnutí ve věci je významný věk žalobce, nedostatek zkušeností a další vyjmenované okolnosti, které správní orgány v rámci řízení s žalobcem jako uchazečem o zaměstnání nerespektovaly a nevěnovaly mu tak náležitou péči ve smyslu § 33 zákona o zaměstnání. Rovněž považoval za související skutečnost, že poklesla jeho důvěra vůči úřadu práce, poté co mu nebyla poskytnuta odměna zaměstnavatelem doporučeným úřadem práce. Žalobce opětovně popsal snahu projevenou za účelem získání práce u společnosti ETS. Rovněž byl nadále přesvědčen, že i pandemie koronaviru měla na projednávanou věc vliv, jak tvrdil již v žalobě, a to například i tím, že mu byl odepřen osobní vstup do areálu společnosti ETS z důvodu opatření zavedených na ochranu před nákazou. Nadále žalobce spatřuje postup úřadu práce za nesprávný a jednání s ním jako nevstřícné.

IV. Obsah správních spisů

7. Ze správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti. Podle obsahu založených písemností se žalobce dne 29. 1. 2020 dostavil na úřad práce a na základě jeho žádosti byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, přičemž byl řádně poučen o právech a povinnostech jakožto uchazeče o zaměstnání. Žalobce obdržel dne 23. 7. 2020 doporučenku k zaměstnavateli PURA MAYA a panu J. Č.. Dne 29. 7. 2020 žalobce předložil úřadu práce projednanou doporučenku od pana Č., s nímž uzavřel dohodu o pracovní činnosti. Téhož dne obdržel doporučenku také ke společnosti ETS a společnosti KOKINETICS. Dne 12. 8. 2020 se žalobce dostavil na úřad práce, kde uvedl, že se pokusil projednat doporučenku ke společnosti ETS, kam volal, ale bylo mu sděleno, že mají celozávodní dovolenou a měl by se ozvat v polovině srpna. Do společnosti KOKINETICS nebyl přijat z důvodu obsazení pracovního místa. Do správního spisu byla založena také doporučenka ke společnosti ETS vydaná dne 29. 7. 2020, jejíž převzetí téhož dne potvrdil žalobce svým podpisem. Dne 26. 8. 2020 se žalobce dostavil na úřad práce, kde uvedl, že se dne 14. 8. 2020 v 16:21 hod pokoušel dovolat do společnosti ETS, avšak neúspěšně, víckrát to již nezkoušel. Dále uvedl, že do společnosti ETS je vstup zakázán, a proto tam osobně nešel. Úřad práce za přítomnosti žalobce a jeho matky telefonicky kontaktoval společnost ETS, konkrétně paní T., která uvedla, že si neuvědomuje jakoukoli komunikaci s žalobcem, dále uvedla, že vstup do areálu společnosti ETS není zakázán a nadále přijímají zaměstnance, a to zejména muže. V reakci na to byl žalobce upozorněn, že nese důkazní břemeno k dokázání jím tvrzených skutečností, a že nesplnil povinnost osobně do tří dnů projednat zaměstnání.

8. K doporučence ke společnosti PURA MAYA žalobce uvedl, že telefonicky s touto společností komunikoval a domlouval si schůzku, uskutečnění telefonických hovorů bylo dle úřadu práce patrné z předložených výpisů hovorů. Žalobce zaslal úřadu práce dne 28. 8. 2020 emailovou komunikaci s paní V. ze společnosti ETS, která sdělila, že celozávodní dovolená proběhla od 3. 8. 2020 do 7. 8. 2020, pouze dne 3. 8. 2020 pracovalo oddělení human resources (dále jen „personální oddělení“ či „oddělení HR“) v omezeném provozu, v ostatních dnech byl vždy na oddělení HR nějaký zástupce k zastižení. Dále žalobce předložil snímek patrně z webové stránky společnosti ETS nabízející pracovní nabídky, přičemž na vytištěné stránce byly nabízeny pouze možnosti na téma diplomové práce, nikoli nabídky k zaměstnání.

9. Dne 1. 9. 2020 vydal úřad práce oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání pro maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu. Důvodem zahájení tohoto správního řízení bylo, že, ačkoliv žalobce dne 12. 8. 2020 opakovaně převzal doporučenku ke společnosti ETS, tak se ve lhůtě 3 pracovních dnů k uvedenému zaměstnavateli nedostavil a nabízené zaměstnání neprojednal. Pro takové jednání nedoložil žádné vážné důvody ve smyslu § 5 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Do správního spisu bylo dále založeno rozhodnutí ze dne 23. 9. 2020, č. j. A-Sv/831/2020 o přijetí žalobce ke studiu na střední škole.

10. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí, jímž byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 a § 31 písm. e) zákona o zaměstnanosti, a to z důvodů výše specifikovaných v odstavci 9 tohoto rozsudku. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí dne 19. 10. 2020 odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutí tak, jak bylo specifikováno výše v odstavci 1 tohoto rozsudku, a to na základě § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ke změně ustanovení v napadeném rozhodnutí oproti prvostupňovému rozhodnutí dospěl žalovaný proto, že s ohledem na stěžejní důvod zahájení řízení u úřadu práce a obsahu povinnosti spočívající v osobním projednání doporučeného zaměstnání je pro předmětné řízení a napadené rozhodnutí zásadní právě nedostatečné projednání doporučeného zaměstnání ze strany žalobce a naplnění podmínek dle § 31 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti.

V. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba není důvodná.

13. Žalobce se pokoušel vzbudit dojem, že žalovaným tvrzené maření součinnosti s úřadem práce ve skutečnosti spočívalo v jeho snaze o zvýšení své kvalifikace, s tímto tvrzením žalobce však soud nesouhlasí. Krajský soud podotýká, že konstatování o úmyslech žalobce připravovat se na maturitní zkoušku a přijímací zkoušky na vysokou školu již v druhé větě odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo součástí argumentace žalovaného potvrzující závěry o maření součinnosti ze strany žalobce. V úvodu odůvodnění napadeného rozhodnutí byly konstatovány prokazatelné skutečnosti zjištěné v průběhu správního řízení, a to ve sledu jak od okamžiku podání žádosti žalobce o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání nastaly. V první větě bylo uvedeno, kdy žalobce svou žádost u úřadu práce podal, následovalo konstatování o úmyslech žalobce vyslovených jím ihned na počátku jeho zaevidování. Uvedené nijak nenasvědčuje pravdivosti tvrzení žalobce o dovozování ze strany správních orgánů maření součinnosti s úřadem práce tím, že hodlá zvyšovat svou kvalifikaci. V argumentaci žalovaného prokazující maření součinnosti ze strany žalobce není nijak podstatné, zda žalobce zvyšoval svou kvalifikaci či nikoli, neboť konání, respektive spíše nekonání, žalobce spočívalo v něčem zcela jiném, než je příprava na maturitní zkoušku a na přijímací zkoušky na vysokou školu. O snaze zvýšit si vzdělání nebylo v odůvodnění napadeného rozhodnutí v části týkající se popisu jednání žalobce naplňujícího znaky maření součinnosti s úřadem práce ve smyslu § 30 zákona o zaměstnání žádné zmínky. Žalovaný pouze uvedl, že pro plnění povinností vztahujících se k uchazeči o zaměstnání nemá žádný vliv úmysl nastoupit v budoucnu ke studiu.

14. V dalším žalobním bodě bylo namítáno, že se žalovaný nijak nevypořádal se skutečností, že se v posuzovaném období odehrávala pandemie koronaviru. Žalobce k tomu dodal, že v tomto období docházelo ke snižování počtu zaměstnanců a výběrová řízení se nekonala. Krajský soud nerozporuje, že zmiňovaná pandemie nastala, což s sebou přineslo řadu konsekvencí, nicméně konkrétně pro nyní projednávanou věc a důvody, pro které bylo shledáno v jednání žalobce maření součinnosti, neměla pandemie koronaviru významný vliv. Tvrzení o snižování stavu zaměstnanců krajský soud obecně nevylučuje, ovšem opět to nijak nesouvisí s žalobcem nedbale projednanou doporučenkou ke společnosti ETS. Tvrzené nekonání výběrových řízení či jejich omezení rovněž soud nerozporuje, avšak úřad práce žalobci doručil doporučenky nabízející možnost sjednat práci, čili jisté omezení v procesu nabírání zaměstnanců soud nevylučuje, ale pro pracovní nabídky nabízené úřadem práce žalobci to vliv nemělo.

15. S tvrzením žalobce, že vlivem protiepidemiologických opatření mu byl odepřen přístup do sídla společnosti ETS, kde chtěl osobně projednat doporučené zaměstnání, se krajský soud neztotožnil. Žalobci nic nebránilo v telefonické komunikaci se společností, během které by se objasnila možnost osobní schůzky. Dále bylo ze správního spisu zjištěno, že se žalobce ani nepokusil osobně dostavit, pouze tak dovozoval patrně z aktuální situace. Z kontaktního listu uchazeče (žalobce) ze dne 26. 8. 2020 vyplynulo, že téhož dne při jednání žalobce s úřadem práce byla telefonicky kontaktována společnost ETS za účelem ověření si pravdivosti tvrzení žalobce, přičemž z vyjádření paní T., osoby vyřizující hovor za společnost ETS, vyplynulo, že vstup do sídla společnosti není odepřen, tudíž se žalobce mohl osobně dostavit. Tvrzení žalobce, že vstup do sídla ETS nebyl možný, tak nic nenasvědčuje. Žalobce nepředložil žádné důkazy, které by jeho tvrzení potvrzovaly. Krajský soud s ohledem na uvedené shledává žalobní námitku argumentující pandemií koronaviru za nedůvodnou.

16. Žalobce rovněž namítal, že ztratil vůči úřadu práce důvěru poté, co využil jím doporučenou práci u zaměstnavatele J. Č., jenž mu však nevyplatil odměnu za práci odvedenou na základě uzavřené dohody o pracovní činnosti. Krajský soud k tomu konstatuje, že subjektivní vztah žalobce k instituci úřadu práce nemůže mít žádný relevantní dopad na posouzení nyní projednávané věci. Soud souhlasí se správními orgány a reprodukuje jejich konstatování o politováníhodné situaci žalobce v důsledku nevyplacení odměny ze strany podnikatele J. Č., nicméně to nijak nesouvisí s předmětem nyní projednávané věci, a proto se k tomu nebude více vyjadřovat.

17. Dále žalobce poukazoval také na své osobní vlastnosti a zkušenosti, které správní orgány nezohlednily při jednání s ním a následném rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce v takovém jednání ze strany úřadu práce shledal porušení § 4 odst. 1 správního řádu a § 8a zákona o zaměstnanosti.

18. Podle § 4 odst. 1 správního řádu platí, že veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.

19. V žalobě bylo uvedeno, že žalobce je čerstvým absolventem, který je méně průbojný než průměrný uchazeč o zaměstnání, který měl z úřednice úřadu práce strach, a proto jej vždy doprovázela matka, rovněž nemá žádné zkušenosti s pohovory a komunikací s úřadem práce. Krajský soud na uvedené reaguje tak, že nebylo v žalobě popsáno, jakým postupem úřadu práce či žalovaného nebyly zohledněny popsané osobnostní rysy žalobce a nedostatek zkušeností, což mělo mít údajně za následek porušení zásady zakotvené v § 4 odst. 1 správního řádu. Krajský soud shledává i tuto námitku nedůvodnou, neboť uvedené nijak nesouvisí s jednáním žalobce řádně popsaným a specifikovaným v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí i oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední spočívajícím v maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu. Rovněž žalobce nesdělil žádnou skutečnost, jíž by prokazoval porušení vstřícnosti či zdvořilosti ze strany úřadu práce či jiné porušení § 4 odst. 1 správního řádu. Krajský soud se shoduje s vyjádřením žalovaného, který uvedl, že naopak vstřícný přístup ze strany úřadu práce lze spatřovat například v prodloužení lhůty k projednání doporučeného zaměstnání u společnosti ETS. Rovněž žalobci nic nebránilo v uplatnění stížnosti proti jednání některé úřednice úřadu práce, pokud v jejím jednání spatřoval porušení zásad zakotvených v § 4 odst. 1 správního řádu. Zároveň nebylo žalobcem nijak blíže popsáno, v čem konkrétně úřad práce pochybil a porušil tím dle žalobce § 33 zákona o zaměstnanosti zakotvující potřebu zvýšené péče uchazečům při zprostředkování zaměstnání, je-li to nutné z důvodu jejich zdravotního stavu, věku, péče o dítě nebo jiného vážného důvodu. Nutno podotknout, že žalobce neprokázal, že by v jeho případě bylo vyžadováno postupovat dle § 33 zákona o zaměstnanosti, neboť nejsou známy žádné relevantní skutečnosti zdůvodňující potřebu zvýšené péče o uchazeče. Žalobci bylo v době vyřizování doporučenky 21 let, což nelze objektivně považovat za věk výrazně nízký vyžadující speciální přístup, jiné důvody pro postup dle § 33 zákona o zaměstnanosti nebyly žalobcem ani zmíněny.

20. Ani porušení § 5 správního řádu, který stanoví, že pokud to povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci, nebylo krajským soudem shledáno. Úřad práce se pokoušel o smírné řešení, když žalobci prodloužil lhůtu k projednání doporučenky, avšak ani to žalobce nepřesvědčilo k řádnému plnění povinností plynoucích mu z jeho zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce také zmínil porušení § 8a zákona o zaměstnanosti, který určuje rozsah pravomocí úřadu práce, nicméně již nespecifikoval porušení, jakého konkrétního písmene § 8a odst. 1 písm. a) až r) zákona o zaměstnanosti či odstavce 2 tohoto ustanovení se měl úřad práce dopustit. Podle krajského soudu mohl žalobce, s ohledem na jeho námitky, mířit na porušení § 8a odst. 1 písm. f) zákona o zaměstnanosti, podle kterého úřad práce zajišťuje zprostředkování zaměstnání uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání a poskytuje další služby v oblasti zaměstnanosti podle tohoto zákona. Nicméně krajský soud neshledal v postupu úřadu práce jakékoli jednání porušující povinnost stanovenou v § 8a odst. 1 písm. f) zákona o zaměstnanosti ani jinou povinnost úřadu práce zakotvenou v § 8a zákona o zaměstnanosti.

21. Blíže nespecifikované porušení základních zásad činnosti správních orgánů žalobce spatřoval v tom, jakým způsobem bylo ve věci rozhodnuto s ohledem na postup žalobce při vyřizování doporučenky u společnosti ETS. Jednání, které vzaly správní orgány za zásadní pro rozhodnutí ve věci, nepovažuje žalobce za prokázané, a proto shledává napadené rozhodnutí za nezákonné. Podle krajského soudu je zcela prokazatelné, že žalobce převzal dne 29. 7. 2020 doporučenku k projednání zaměstnání u společnosti ETS, což žalobce ani nerozporoval. Rovněž je prokazatelné, že žalobce měl následně do 3 pracovních dnů ode dne převzetí doporučenky projednat doporučené zaměstnání. Podle tvrzení žalobce měl telefonicky dne 3. 8. 2020 společnost ETS kontaktovat a zjistit od blíže neznámé, avšak dne 3. 8. 2020 přítomné, zaměstnankyně společnosti, že společnost ETS čerpá celozávodní dovolenou, a proto má personální oddělení společnosti kontaktovat opětovně v polovině měsíce srpna. K tomuto žalobcem tvrzenému vývoji událostí nemá krajský soud výhrad a neexistují žádné skutečnosti toto sdělení vyvracející, přičemž úřad práce si provedení žalobcem tvrzeného hovoru dne 3. 8. 2020 ověřil při osobním jednání s žalobcem dne 12. 8. 2020 výpisem z hovorů. S ohledem na zjištěné skutečnosti o provozu společnosti ETS úřad práce žalobci znovu předal doporučenku k zaměstnání u společnosti ETS, aby společnost kontaktoval za účelem realizace opakovaného pokusu o osobní projednání ve lhůtě 3 pracovních dnů, a to do 17. 8. 2020. Doposud nelze shledat jakékoliv porušení zásad činnosti správních orgánů v rámci předmětného správního řízení s žalobcem. Nutno podotknout, že žalobce kontaktoval společnost ETS až poslední den 3denní lhůty prvně mu poskytnuté úřadem práce ke zkontaktování potencionálního zaměstnavatele. Tato skutečnost sama o sobě sice nezpůsobuje jakékoliv pochybení ze strany žalobce, avšak poskytuje indicie pro vytvoření si představy o zájmu žalobce o doporučené zaměstnání.

22. Následovala lhůta do 17. 8. 2020 poskytnutá úřadem práce žalobci k opětovnému kontaktování společnosti ETS. V poskytnutí žalobci opětovné lhůty lze shledat jistě vstřícný krok ze strany úřadu práce. Naopak žalobce neprojevil výraznou snahu o sjednání si pracovní pozice, jestliže kontaktoval v opětovně poskytnuté lhůtě společnost ETS pouze jedenkrát, a to v pátek 14. 8. 2020 v 16:21 hod. S ohledem na čas uskutečnění hovoru není překvapivé, že žalobce již nikoho nezastihl, tím spíše jednalo-li se o pátek. Je obecně známo, že v mnohých společnostech, a to včetně řady správních úřadů, je páteční pracovní doba kratší, nicméně po 16. hod je obtížné zastihnout v jakýkoli pracovní den zaměstnance většiny společností, zejména pak administrativní pracovníky, kterými je např. také pracovnice personálního oddělení. Žalobce svým postupem neprojevil takřka žádnou snahu o sjednání si osobní schůzky, jestliže se pokoušel potencionální zaměstnavatele zkontaktovat kvůli přijímacímu pohovoru pouze jedenkrát, a to v době, kdy je zpravidla již po pracovní době. Dodatečně poskytnutá lhůta žalobci uplynula až dne 17. 8. 2020, čili se mohl ještě v průběhu celého pondělí 17. 8. 2020 pokoušet telefonicky zkontaktovat společnost ETS či se osobně dostavit, avšak o nic z toho se žalobce nepokusil.

23. Domněnka žalobce, že byl vstup do areálu společnosti ETS odepřen, nebyla potvrzena, nicméně i za situace, že by tomu tak bylo, tak se žalobce mohl v průběhu poskytnutých lhůt opakovaně v pracovních hodinách pokoušet dovolat a sjednat si osobní schůzku telefonicky. Ostatně předchozí telefonická domluva na termínu osobního setkání by jistě nebyla na újmu uchazeči, i s ohledem na to, aby byl přítomen právě ten pracovník či pracovníci, kteří by byli oprávněni sdělit uchazeči o zaměstnání náplň práce po odborné stránce ale také další provozně-organizační informace. Žalobce se ani po dni 17. 8. 2020 nepokusil dostavit do společnosti ETS či telefonicky kontaktovat, aby se dotázal na volnou pracovní pozici, neučinil ale ani kroky k získání jiného zaměstnání než pracovních míst nabízených mu úřadem práce. K obraně žalobce, že na webových stránkách společnosti ETS ani na jiných portálech již dle tvrzení žalobce nebyla inzerována poptávka po pracovnících v dělnických profesích, krajský soud uvádí, že se jednalo o naprosto bezpředmětnou argumentaci. Žalobce zcela nepopiratelně disponoval doporučenkou k zaměstnání u společnosti ETS, kterou měl projednat v poskytnutých lhůtách, zda společnost ETS pozici inzerovala na webových portálech či nikoli není nijak podstatné. Z toho, zda společnost inzerovala poptávku po pracovnících v dělnických profesích nelze usuzovat, zda by měla zájem o žalobce jako uchazeče o zaměstnání doporučeného úřadem práce či nikoli. Ze zařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání mu plynula řada povinností, mezi nimiž byla také povinnost k projednání doporučenek, což žalobce bez vážného důvodu nerespektoval.

24. Podle § 30 odst. 2 písm. f) zákona o zaměstnanosti platí, že uchazeče o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže bez vážného důvodu maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce.

25. Podle § 31 písm. b) zákona o zaměstnanosti uchazeč o zaměstnání maří součinnost s krajskou pobočkou Úřadu práce, jestliže neprojedná doporučené zaměstnání ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce.

26. Krajský soud má za to, že žalobce svým postupem při vyřizování doporučenky k zaměstnání ve společnosti ETS jednoznačně prokázal pasivitu, resp. se v jeho případě jednalo o takřka nulové úsilí při vyřizování doporučenky, a to bez jakéhokoli opodstatnění. S ohledem na jednání žalobce a citovaná zákonná ustanovení dospěl krajský soud k závěru, že se žalobce dopustil maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu ve smyslu § 30 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 31 písm. b) zákona o zaměstnanosti.

27. Krajský soud v souvislosti s popsaným mařením součinnosti s úřadem práce odkazuje na judikaturu správních soudů. V rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 78 Ad 5/2020-51 se jednoznačně podává, že ke zmaření zprostředkování zaměstnání dojde, nedostaví-li se uchazeč navzdory obdržené doporučence na pohovor: „Soud především zdůrazňuje, že zprostředkování zaměstnání je činnost zaměřená na výsledek spočívající v tom, že fyzická osoba, která se o zaměstnání uchází, bude zaměstnána. Zmařit zprostředkování zaměstnání lze tedy nejen tím, že se uchazeč na základě doporučení úřadu práce nedostaví k zaměstnavateli na pohovor, nýbrž také tím, že bez vážného důvodu odmítne uzavřít pracovní smlouvu a nastoupit do zaměstnání, které mu úřad práce zprostředkoval.“ Krajský soud je přesvědčen, že v nyní projednávané věci se jedná o obdobnou situaci, žalobce sice pohovor u společnosti ETS neměl domluvený, ale ani se o něj řádně nepokusil. Dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2014, č. j. 5 Ads 42/2014 – 19: „Nejvyšší správní soud dále nijak nezpochybňuje závěry vyslovené v rozsudcích zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 3 Ads 33/2011 – 90, ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 Ads 182/2011 – 93, a ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ads 173/2008 – 144, podle kterých s vedením v evidenci uchazečů nejsou spojena pouze práva, ale i řada povinností, které jsou uchazeči o zaměstnání povinni plnit. Je třeba respektovat, že zařazení a vedení v evidenci uchazečů není pouze formální záležitostí, ale jejím primárním účelem je zprostředkovat uchazeči vhodné zaměstnání a umožnit mu opětovně se zařadit do pracovního procesu na trhu práce. Snaha o získání zprostředkovaného zaměstnání tak vyjadřuje smysl a účel zákona o zaměstnanosti, neboť může vést k tomu, že uchazeč získá zaměstnání, a tím naplní účel, pro který je v evidenci úřadu veden. Jinými slovy, potřebnou součinnost je třeba chápat jako spolupráci uchazeče s úřadem práce, ochotu k této spolupráci i k dalším úkonům směřujícím ke zprostředkování zaměstnání.“ (pozn. podtrženo soudem) Krajský soud v postupu žalobce postrádá jakoukoli ochotu k úkonům směřujícím ke zprostředkování zaměstnání, ba naopak jeho jednání vykazuje takřka nulovou aktivitu a snahu řádně projednat doporučenku ke společnosti ETS.

28. Žalobce dále namítal, že telefonický hovor mezi úřednicí úřadu práce a zaměstnankyní společnosti ETS byl sice proveden za jeho přítomnosti, avšak neproběhl na hlasitý odposlech, a tak dle jeho názoru nebyl tvrzený obsah telefonického hovoru nijak doložen. Krajský soud uvádí, že z přepisu telefonického hovoru bylo zjištěno, že společnost přijímá zaměstnance, a to především muže, a vstup do sídla společnosti není zakázán. Z uvedeného nevyplynuly žádné sporné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, ať už společnost nadále přijímala nové zaměstnance či nikoli, nijak to neovlivní skutečnost, že se žalobce aktivně nepokusil sjednat si osobní schůzku za účelem obstarání si zaměstnání u společnosti ETS, pokud by žalobce společnost řádně zkontaktoval, jak bylo jeho povinností na základě obdržené doporučenky, a bylo mu sděleno, že pracovníky nepřijímají, splnil by žalobce svou povinnost uchazeče o zaměstnání a vyvaroval by se nastalým sankčním následkům spočívajícím ve vyloučení z evidence uchazečů o zaměstnání. Rovněž nesoulad mezi tvrzením žalobce o zákazu vstupu do areálu společnosti ETS a tvrzením o neomezeném vstupu do areálu vyplynulého z telefonického hovoru není zásadní skutečností pro rozhodnutí ve věci. Jednak žalobce nijak neprokázal, že by se skutečně pokusil fyzicky dostat do areálu a vstup mu byl odepřen, avšak neprojevil ani žádnou snahu případně takovou situaci vyřešit telefonicky se společností a např. sjednat si termín osobní schůzky telefonicky. Námitku, že žalobce do společnosti ETS volal již dne 3. 8. 2020, krajský soud nevyvrací, ostatně během tohoto hovoru mu mělo být sděleno, že ve společnosti probíhá celozávodní dovolená, a proto mu bylo doporučeno společnost kontaktovat v polovině srpna, což bylo důvodem poskytnutí opětovné lhůty. S jakou pracovnicí společnosti ETS žalobce dne 3. 8. 2020 telefonoval, není pro rozhodnutí ve věci nijak významné. S ohledem na uvedené krajský soud uzavírá, že veškeré námitky týkající se nesouhlasu s obsahem telefonického hovoru, který byl dle žalobce nepodložený důkazy, shledává za nedůvodné. Provedený telefonický hovor nebyl rozhodujícím důkazem prokazujícím maření součinnost s úřadem práce ze strany žalobce, ale jednalo se o důkaz dokreslující okolnosti celého případu.

29. V závěru žaloby žalobce zmínil, že s ohledem na vše shora uvedené se domnívá, že jednání úřadu práce v této věci bylo v rozporu se základními zásadami správního řádu. Krajský soud považuje tuto námitku za naprosto nedůvodnou, neboť postup úřadu práce i následně žalovaného byl zcela korektní vůči žalobci, nedošlo k žádnému pochybení ze strany správních orgánů a nebylo shledáno žádné porušení ustanovení správního řádu, tedy ani základních zásad zakotvených ve správním řádu. Zároveň je nutno podotknout, že žalobce nespecifikoval k porušení, jakých konkrétních základních zásad činnosti správních orgánů mělo v projednávané věci dojít. Rovněž nekonkretizoval jednání správních orgánů, kterým k porušení základních zásad mělo dojít. Obecné tvrzení, že z postupu úřadu práce je zjevné porušení základních zásad správního řádu, je nic nevypovídající. Takové tvrzení nesplňuje podmínky kladené na obsah žalobního bodu. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí být z žalobního bodu patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Jak bylo již zmíněno, žalobce v podstatě nespecifikoval ani jednání správních orgánů, které mělo být v rozporu s právními předpisy, ale neuvedl také, k porušení jaké základní zásady činnosti správních orgánů tím mělo dojít.

30. Žalobce poukazoval na skutečnost, že byl přijat ode dne 23. 9. 2020 ke studiu na střední škole, což dokládal příslušným rozhodnutím, avšak ani to nic nemění na tom, že v důsledku jeho počínání při vyřízení doporučenky ke společnosti ETS se dopustil jednání naplňujícího znaky maření součinnosti s úřadem práce ve smyslu § 30 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 31 písm. b) zákona o zaměstnanosti, a tak došlo k jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání zpětně ode dne 17. 8. 2020. Ke zpětnému vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání došlo v souladu s § 30 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Podle tohoto ustanovení věty první se vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání provede dnem, kdy nastala některá ze skutečností uvedených v odstavcích 1 a 2. Do dne 17. 8. 2020 byla žalobci prodloužena lhůta k projednání doporučenky ke společnosti ETS. Vzhledem k tomu, že ani do 17. 8. 2020, kdy uplynula prodloužená lhůta, žalobce řádně neprojednal předmětnou doporučenku, čímž naplnil znaky svědčící maření součinnosti s úřadem práce bez vážného důvodu, došlo k témuž dni k jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Skutečnost, že byl žalobce později přijat na střední školu, nemá žádný význam pro nyní projednávanou věc.

31. Obiter dictum krajský soud podotýká, že žalobcem podaná replika byla soudu doručena dne 8. 6. 2021, přičemž zákonná dvouměsíční lhůta k uplatnění žaloby, resp. žalobních bodů uplynula dne 13. 3. 2021. Obsahem repliky bylo rozvinutí argumentace, kterou žalobce uvedl v žalobě, a s tou se soud v rámci posuzování žalobních bodů vypořádal. Námitky uplatněné poprvé až v replice nemohly být soudem vypořádány, neboť byly podány opožděně.

VI. Závěr, náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.