č. j. 54 Ad 7/2021-30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: nezl. X bytem zastoupen JUDr. Tomešem Vytiskou, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 1/II, 377 01 Jindřichův Hradec proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2021, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 4. 5. 2021 Městským soudem v Praze se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) změnil rozhodnutí Úřadu práce – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) ze dne 21. 12. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 34 odst. 1 a § 34b zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek“ nebo též „ZOPSZ“) a na základě příslušných ustanovení správního řádu zamítnuta žádost žalobce o průkaz osoby se zdravotním postižením ze dne 12. 11. 2020. Napadeným rozhodnutím bylo změněno prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci byl v souladu s § 34 odst. 1 a 2 zákona o poskytování dávek přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1. 9. 2020 do 30. 4. 2024.

2. Žalobce v žalobě namítal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť se nijak nevypořádali se závěrem ošetřující dětské psychiatričky žalobce, která uvedla, zdravotní stav žalobce je z psychiatrického pohledu indikován přidělení průkazu ZTP (P). Posudková komise MPSV žalobce nevyšetřila a vycházela pouze ze zdravotní dokumentace, proto nebyl dle žalobce zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Napadené rozhodnutí dle žalobce bylo vydáno v rozporu s § 3 a § 89 odst. 2 správního řádu, a proto požadoval jeho zrušení pro nezákonnost.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný podotkl, že doporučení ošetřujících lékařů ohledně poskytnutí dávek či jiných plnění ze systému sociální pomoci nejsou a nemohou být pro posudkové lékaře závazná. Dále zmínil, že postup posudkové komise vycházející pouze z kompletní zdravotnické dokumentace žalobce nebyl v rozporu s objektivním posouzením zdravotního stavu posuzované osoby, což opíral o rozsudek NSS. Žalovaný dále uvedl, že nedošlo ani k žádnému procesnímu pochybení, tudíž shledává žalobu nedůvodnou.

III. Obsah správních spisů

4. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením u úřadu práce dne 20. 7. 2020, načež navazovalo vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 4. 9. 2020, č. j. X, v němž byla konstatována lehká mentální retardace žalobce. Dne 9. 9. 2020 proběhlo ústní jednání, zaznamenané v protokolu č. j. X, jehož se zúčastnila matka žalobce jako jeho zákonná zástupkyně, která se seznámila s posudkem o zdravotním stavu žalobce a prohlásila, že s ním nesouhlasí, netrvala na doložení dalších skutečností a uvedla, že se po vydání rozhodnutí bude bránit odvoláním. Následovalo dne 10. 9. 2020 vydání rozhodnutí č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, neboť zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému z postižení uvedených v seznamu zdravotních stavů odůvodňujících přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 23. 9. 2020 odvolal, čemuž žalovaný vyhověl a rozhodnutím č. j. X bylo rozhodnutí úřadu práce ze dne 10. 9. 2020 zrušeno, neboť v něm chybělo porovnání s předchozím posudkem vydaným posudkovými orgány v době, kdy kritéria pro přiznání průkazu ZTP byla splněna, věc tudíž byla vrácena k novému projednání.

5. V reakci na to požádal úřad práce posudkovou komisi o zpracování nového posudku o zdravotním stavu žalobce, který byl úřadu práce doručen dne 4. 12. 2020 pod č. j. X. V tomto posudku byl zhodnocen zdravotní stav žalobce jako dlouhodobě nepříznivý zapříčiněný lehkou mentální retardací žalobce, nyní bez poruch orientace a komunikace oproti stavu žalobce při posuzování v roce 2017. Na to navazovalo vydání prvostupňového rozhodnutí zamítající žádost žalobce o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Dne 18. 1. 2021 se dostavila na úřad práce matka žalobce, aby nahlédla do správního spisu, což jí bylo umožněno. Žalobce podal dne 19. 1. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, na což navázalo přerušení řízení do doby, než posudková komise MPSV posoudí zdravotní stav žalobce. Dne 1. 3. 2021 žalovaný obdržel posudek o zdravotním stavu žalobce ev. č. X a následně vyrozuměl účastníky řízení o pokračování v řízení. Žalovaný požadoval dne 5. 3. 2021 posudkovou komisi o doplnění posudku, neboť obdržel od žalobce lékařskou zprávu od dětské psychiatričky, která žalobce léčí již zhruba 5 let. Doplnění posudku po zohlednění lékařské zprávy obdržel žalovaný dne 12. 3. 2021, přičemž posudková komise setrvala na svých původních závěrech. Následovalo vydání napadeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto tak, že se prvostupňové rozhodnutí mění a nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ se ode dne 1. 9. 2020 do dne 30. 4. 2024 žalobci přiznává.

IV. Právní názor soudu

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Na základě požadavku žalobce soud ve věci nařídil jednání. Při jednání právní zástupce žalobce setrval na argumentaci uvedené v žalobě. Zdůraznil, že nebyl posudkovými orgány respektován závěr ošetřující lékařky MUDr. B., že žalobci náleží průkaz ZTP/P, a proto navrhl ověřit správnost závěrů ohledně zdravotního stavu žalobce soudem ustanoveným znalcem.

7. Žaloba není důvodná.

8. V prvé řadě krajský soud poznamenává, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54), přičemž nyní posuzovaná žaloba ve své podstatě obsahuje pouze jediný žalobní bod, kterým je namítáno porušení § 3 správního řádu. Obecně lze konstatovat, že ve vztahu k těm námitkám, které žalobce ponechává pouze v obecné rovině a neuvede k nim konkrétnější právní argumentaci, bude i odůvodnění rozsudku pouze stručné a obecné. V souvislosti s tím krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78: „K tomu je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod – byť i vyhovující – obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým způsobem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Obdobný názor je zastáván též v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 58/2019 – 36: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, co již dříve ve svých rozsudcích vyslovil, totiž že kvalita žaloby (a obdobně též kasační stížnosti) předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009, č. j. 7 As 73/2008 - 65). Ve správním soudnictví se uplatňuje dispoziční zásada, dle níž náleží klíčová role při určení předmětu a rozsahu soudního přezkumu žalobci. Není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních, popř. kasačních námitek a samy je dotvářely (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, a ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98).“ 9. Podle žalobce byl správními orgány nedostatečně zjištěn skutkový stav, neboť nebyly dostatečně zohledněny závěry vyslovené ošetřující psychiatričkou žalobce, čímž došlo k porušení § 3 správního řádu.

10. Soud nejprve připomíná, že úřad práce i žalovaný vycházeli při svém rozhodování z lékařských posudků, přičemž podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není soud příslušný posuzovat věcnou správnost závěrů posudkové komise. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 7. 1. 2015, č. j. 3 Ads 114/2014 - 21, kde se zabýval nesouhlasem se závěry posudků posudkové komise a jejich nedostatečností v souvislosti s invalidním důchodem. Nejvyšší správní soud především uvedl: „Soudu zde nepřísluší posuzovat věcnou správnost lékařských posudků, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v řízení o invalidním důchodu bývají tyto lékařské posudky důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzují žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudků mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky pak spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012 - 16, v rozsudku ze dne 2. 7 2014, č. j. 3 Ads 108/2013 - 19, a v rozsudku ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50, publ. pod č. 150/2004 Sb. NSS. Rovněž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 Ads 248/2017 – 61, který také upravoval rozsah soudního přezkumu v obdobných věcech, jejichž skutkový stav je založen na posouzení zdravotního stavu: „Ani správní soud si tedy nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. K odborným lékařským otázkám je vypracováván posudek, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s., zejména zda splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Hodnotí, zda se posudek vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaná osoba, a zda je z nich zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda daný posudek je úplný a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 10. 2017, čj. 8 Ads 136/2017- 35).“ S ohledem na vyslovené závěry NSS krajský soud konstatuje, že není úkolem správního soudu posuzovat, zda posudková komise správně zhodnotila zdravotní stav žalobce, ale pouze ověřit, zda měla k dispozici dostatek podkladů pro své závěry, zda je její posouzení komplexní, vypořádává se se vznesenými námitkami a zda je posudek řádně odůvodněný. Je třeba zdůraznit, že soud vychází při hodnocení ze skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí žalovaného. Dle názoru soudu je nutné vyslovené závěry NSS použít i ve vztahu k posudkům vyhotoveným v řízení o přiznání průkazu osoby zdravotně postižené.

11. Z posudku je zřejmé, že žalobce, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu spadá mezi osoby se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 ZOPSZ, není však osobou se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 4 nebo 3 citovaného zákona. Zdravotní stav žalobce tudíž odpovídá bodu 1 písm. j) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.

12. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

13. Podle § 34 odst. 3 ZOPSZ nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

14. Podle § 34 odst. 4 ZOPSZ nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.

15. Vyhláška č. 388/2011 Sb. stanoví, které zdravotní stavy jsou považovány za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace, přičemž v příloze 4 k této vyhlášce jsou popsány zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. V odstavci 1 této přílohy jsou určeny zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, v odstavci 2 zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace a odstavci 3 definuje, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení pohyblivosti a orientace.

16. Krajský soud podotýká, že posudková komise MPSV byla v předmětném řízení v souladu s § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, řádně obsazena, což konstatoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, žalobce tuto skutečnost ostatně ani nerozporoval. Závěry, k nimž posudková komise MPSV v posudku ze dne 19. 2. 2021 a doplnění posudku ze dne 12. 3. 2021 dospěla, je třeba hodnotit jako úplné, srozumitelné a přesvědčivé. Krajský soud neshledal v posudcích žádné pochybení či nesplnění náležitostí kladených na posudky, přičemž žalobce ani žádné konkrétní pochybení nenamítal. Mezi podklady, z nichž posudková komise při vypracovávání posudku vycházela, byla také zpráva MUDr. B., jejíž zhodnocení považoval žalobce za stěžejní, neboť právě ona zdravotní stav žalobce průběžně sleduje. Krajský soud k tomu uvádí, že posudková komise při zhodnocení zdravotního stavu vycházela z aktuální zdravotnické dokumentace žalobce, a to včetně lékařské zprávy MUDr. B. jako ošetřující psychiatričky ze dne 26. 2. 2021, přičemž závěrečné posudkové zhodnocení se jeví jako v zásadě bezrozporné s ohledem na podklady, z nichž bylo vycházeno, ve vztahu k hodnocení aktuálního zdravotního stavu žalobce. Posudková komise a následně i žalovaný svou argumentaci dostatečně odůvodnili, podložili přesvědčivými tvrzeními, která měla oporu v aktuální zdravotnické dokumentaci žalobce v době rozhodování, a nic nenasvědčovalo žalobcem tvrzenému nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu. Krajský soud ve shodě s žalovaným zdůrazňuje, že pro posouzení zdravotního stavu žalobce postačovalo posouzení předložené zdravotní dokumentace, což odpovídá právnímu názoru Nejvyššího správního soudu vyslovenému v rozsudku ze dne 7. 9. 2017, č. j. 7 Ads 272/2017 – 17: „K výše uvedenému výčtu podkladů pro posouzení zdravotního stavu posudkovými komisemi Nejvyšší správní soud navíc uvádí, že již z jeho rozsudku ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/2004 - 70, publ. pod č. 1001/2006 Sb. NSS, vyplývá: „Skutečnost, že posudková komise vycházela z kompletní zdravotní dokumentace (stěžovatelka ostatně ani nenamítala, že by tomu bylo naopak), tedy z písemných podkladů, není v rozporu s objektivním posouzením zdravotního stavu stěžovatelky. V dané věci není rozhodující, že posudková komise neprovedla zdravotní prohlídku stěžovatelky, jak stěžovatelka namítá, neboť měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci, ze které mohla při prozkoumání objektivního zdravotního stavu stěžovatelky vycházet a učinit patřičný závěr.“ Osobní prohlídka stěžovatelky před posudkovou komisí lékařem z oboru psychiatrie nebo psychologie tedy nebyla třeba za situace, kdy komise měla dostatek podkladů pro své posuzování.“ Osobní prohlídka žalobce tak pro rozhodnutí ve věci nebyla zapotřebí.

17. Závěry formulované v lékařské zprávě MUDr. B. ze dne 26. 2. 2021 byly podle názoru zdejšího soudu zcela v souladu se závěry vyslovenými posudkovou komisí, k odlišnostem v zásadě došlo teprve při hodnocení nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením ve smyslu § 34 Z OPSZ, přičemž takové hodnocení náleží výhradně do působnosti Lékařských posudkových služeb, a to konkrétně posudkové komisi MPSV vykonávané lékaři, kteří mají specializovanou způsobilost v dané oblasti. Názory ošetřujících lékařů ohledně poskytování sociálních dávek, však nejsou pro posudkové lékaře nijak závazné, ti pouze zhodnotí odborné nálezy ošetřujících lékařů, které poslouží jako podklad pro vypracování posudku o zdravotním stavu.

18. Krajský soud uzavírá, že odborná hodnocení MUDr. B. zdravotního stavu žalobce byla v projednávané věci náležitě zhodnocena a vzata v potaz posudkovou komisí MPSV. MUDr. B. nebyla oprávněna rozhodovat ve věci v řízení o žádosti žalobce o průkaz osoby se zdravotním postižením, a proto není její závěrečný názor ohledně tvrzeného splnění podmínek pro přiznání průkazu ZTP (P) pro projednávanou věc využitelný.

19. Krajský soud se tímto pokoušel vysvětlit okolnosti a způsob rozhodování správních orgánů v řízení o žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením. Žalovaný posoudil zdravotní stav žalobce podrobně, přičemž shledal splnění podmínek pro vydání průkazu se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“ oproti rozhodnutí úřadu práce, který žádost žalobce o vydání průkazu osob se zdravotním postižením zamítl. Nicméně žalobce požadoval průkaz se symbolem ZTP/P, který je přiznáván osobám se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra, což však podle všech dostupných podkladů neodpovídá závažnosti zdravotního stavu žalobce. Lze tedy shrnout, že zdravotní stav žalobce nebyl v posudku ze dne 19. 2. 2021 zpracovaném posudkovou komisí MPSV ani v doplnění posudku ze dne 12. 3. 2021 shledán natolik závažný, aby odůvodňoval přiznání vyššího typu průkazu osoby se zdravotním postižením. Námitku žalobce ohledně toho, že mu měl být přiznán průkaz ZTP/P, soud proto neshledal důvodnou.

20. Krajský soud nemá pochyb, že správní orgány zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce nevznesl žádné námitky způsobilé zpochybnit skutkový stav, jak byl zjištěn správními orgány. Porušení § 3 správního řádu správními orgány při zjišťování stavu věci tak nebylo shledáno. Závěrem lze podotknout, že posudek i následný doplňující posudek byly dostatečně vypovídajícími a přesvědčivými podklady a bylo z nich zřejmé, z čeho komise při jejich zpracování vycházela i jak podklady a veškeré zjištěné skutečnosti hodnotila.

21. Obiter dictum krajský soud k tvrzení žalobce, resp. jeho matky jako jeho zákonné zástupkyně, že na písemnost vyzývající k seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim, nijak nereagovala, neboť jí neporozuměla a navíc musela setrvat v karanténě kvůli onemocnění Covid-19, uvádí, že to nemá žádný vliv na rozhodnutí v projednávané věci. Samotná skutečnost, že již nebylo ze strany žalobce reagováno na písemnost žalovaného vyzývající k seznámení se se spisem a umožňující vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nijak neoslabuje postavení žalobce, jednalo se o právo žalobce, nikoli o jeho povinnost. Nadto lze s podivem konstatovat, že zatímco veškerým předcházejícím písemnostem, byť shodného obsahu (viz písemnost ze dne 1. 3. 2021, č. j. X) žalobce či jeho matka porozuměli a reagovali na ně, tak písemnosti ze dne 15. 3. 2021, č. j. X již neporozuměli, a proto nezaslali další vyjádření. Skutečnost, že se žalobce nevyjádřil k podkladům rozhodnutí a neseznámil se s nimi, ačkoliv k tomu byl vyzván a byla mu k tomu poskytnuta přiměřená lhůta, nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí ani procesní pochybení ze strany žalovaného správního orgánu, který pro to učinil vše potřebné.

22. Návrh žalobce na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku soud při jednání zamítl, neboť neshledal pro takový postup splnění podmínek. Znalecký posudek je nutné vypracovat, pokud se lékařské posudkové orgány ve svých závěrech liší. Taková situace v souzené věci nenastala. Všechna lékařská posouzení se shodla na závěru, že je u žalobce přítomna lehká mentální retardace. Poslední nálezy psychiatra z r. 2020 popisují (dle PK MPSV) zlepšení zdravotního stavu a z dokumentace nevyplývá omezení žalobce v oblasti senzoriky a hybnosti. Jde o středně těžké postižení orientace. Z lékařské zprávy MUDr. B. z 5. 2. 2020 vyplývá, že žalobce působil spokojeně a matka sama uvedla, že je dlouhodobě bez významnějšího zhoršení zdravotního stavu, ve škole funguje, realizuje se v hudebním zájmu, škola vstřícná, ve škole i v kroužcích je bezproblémový a bez stížností na chování. Lékařka konstatovala, že aktuální zhoršení stavu bylo navázáno na výslech na Policii, kdy se žalobce nechal navést na sprejování. Celkově však hodnotila, že vztahové problémy v kolektivu byly zmírněny. Zpráva ze dne 26. 2. 2021, jak je v ní uvedena, vypracovaná na žádost matky obsahuje, že je nezbytný doprovod, neschopen samostatného cestování, je nutná přímá kontrola, dopomoc a individuální vedení i při provádění běžných rutinních každodenních činnostech a nelze očekávat zásadní změnu stavu. Vzhledem k náročnosti péče je z psychiatrického pohledu indikováno přidělení průkazu TZP/P. V závěru, že je u žalobce přítomna lehká mentální retardace, se všechna hodnocení shodují. Soud proto neshledal žádné rozdíly ve vyslovených lékařských závěrech. PK MPSV uzavřela, že jde o středně těžké postižení orientace nikoliv o těžké nebo zvláště těžké postižení pohyblivosti ani orientace. Soud proto neshledal objektivní důvod pro vypracování znaleckého posudku. Nelze přehlédnout ani důvody, které ze strany matky zazněly v tom smyslu, že průkazku již měli v minulosti a usnadňuje jim při doprovodu žalobce parkování. Takový důvod je jistě z hlediska lidského pochopitelný, z hlediska právního však nemá relevanci ve vztahu k vysloveným a posuzovaným závěrům.

V. Závěr, náklady řízení

23. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.