č. j. 54 Ad 9/2021-51

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobkyně: M. T., narozená dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 09.04.2021, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 17. 6. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2021, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X ze dne 17. 2. 2021, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 19. 1. 2021 je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu I. stupně a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila. Uvedla, že nové posouzení zdravotního stavu vedené lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice MUDr. P. L. bylo vedeno v její nepřítomnosti. Nebylo akceptováno zhoršení jejího zdravotního stavu týkajícího se oboustranné praktické hluchoty na základě všech lékařských zpráv. Odmítla tvrzení, že jí bylo telefonováno ze strany lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice a byl s ní veden hovor přes sluchadlo, kdy slyší a rozumí. Novým měřením sluchu z 24. 9. 2020 MUDr. Z. byla naměřena progrese ztráty sluchu na obou uších. Současně popsala i další lékařské zprávy, které byly k dispozici ohledně výsledků magnetické rezonance mozku, zhoršení zraku a zpráva z vyšetření neurologie MUDr. J. Š. z 11. 6.2021 ohledně postižení krční a bederní páteře a degenerativních změn dolního úseku krční a bederní páteře s vyrovnáním lordózy, chondrózy disku s lehkými protruzemi a širokým páteřním kanálem bez útlaku míchy. Žalobkyně rozporovala vyslovený závěr a připomněla, že taktéž trpí ušním šelestem tinnitem, který je nevyléčitelný a zasahuje do rovnovážného ústrojí a vede k úplné hluchotě. S ohledem na používání roušek, kterými jsou zakryty horní cesty dýchací má problémy s odezíráním, které jí tak není umožněno. Nesouhlasila proto, že pokles pracovní schopnosti činí pouze 35 %. Současně rozporovala posouzení jejího zdravotního stavu podle kapitoly VIII. oddíl A, položka 5a. Podle jejího názoru měla být posouzena podle kapitoly VIII. oddíl A, položka 1 oboustranná praktická hluchota nebo položka 4c, kde zdravotní postižení odpovídá 40 nebo 40 až 60 % bodů postižení. Připomněla, že trpí komplikacemi provázející ušní postižení, šelesty a tinnitus. Odkazem na zprávy z odborných lékařských vyšetření požádala o zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

3. Žalovaná se k věci vyjádřila 15. 7. 2021. K žalobou odkazovaným lékařským zprávám uvedla, že nelze v obecné rovině podotknout, zda je vyloučeno přihlížet k případným změnám zdravotního stavu nastalým po datu rozhodnutí žalované. Soud by uvedené mohl zohlednit pouze tehdy, pokud předestřené listiny cílí k období před tímto okamžikem. Úkolem posudkových lékařů je na základě shromážděné dokumentace zhodnotit objektivně přítomný zdravotní stav žadatele o dávku důchodového pojištění, postup není postaven na přímém osobním vyšetření. U žalobkyně funkční deficit indikující invalidizaci vyššího stupně nebyl prokázán, zodpovězení otázky domnělé dezinterpretace a bagatelizace či dokonce ignorace klíčových podkladových materiálů přísluší posoudit krajskému soudu. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání.

III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem

4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, který posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 19. 1. 2021 se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Z dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 35 %. Platnost posudku byla stanovena trvale. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII. oddíl A, položka 5a, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně bylo použito § 3 odst. 1 téže vyhlášky a byla zvýšena stanovená hodnota o 10 % na celkových 35 %. Česká správa sociálního zabezpečení Praha dne 17. 2. 2021 vydala rozhodnutí, kterým žalobkyni zamítla žádost o zvýšení invalidního důchodu, neboť jí náleží invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Z důvodu podání námitek žalobkyní rozhodovala znovu žalovaná na základě nového posouzení zdravotního stavu lékařem České správy sociálního zabezpečení České Budějovice dne 11. 3. 2021 se závěrem, že jednalo se o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Postižení bylo zařazeno do kapitoly VIII, položka 5a k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy míra poklesu pracovní schopnosti 25 % byla vzhledem k dalšímu postižení zvýšena o maximálně možných 10 % na celkových 35 %. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 9. 4. 2021 tak, že námitky zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha potvrdila. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke správnímu soudu. Na základě podané žaloby soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích o zpracování posudku, kterým by byl komplexně posouzen zdravotní stav žalobkyně.

5. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích vypracovala posudek dne 3. 9. 2021 za přítomnosti odborného lékaře ORL MUDr. P. P. Komise stanovila diagnostický souhrn, vzala na vědomí laboratorní vyšetření a žádanku na magnetickou rezonanci, které svědčí pro vyšetřování aktuálních zdravotních potíží, které nejsou pro věc z posudkového hlediska vydaného rozhodnutí významná. Žalobkyně byla vzhledem k dosavadnímu vzdělání, znalostem, zkušenostem a předchozím výdělečným činnostem posuzována k profesi prodavačky. U žalobkyně byl stanoven diagnostický souhrn, že jde o těžkou sluchovou vadu zbytkový sluch vpravo, těžká percepční nedoslýchavost vlevo, celková ztráta slyšení dle Fowlera v rozmezí 83,5 %, 87,5 %, 89,5 % kompenzace sluchadlem vpravo, závrativost, tinnitus, chronická rinosinusitida, nosní polypy, operace FESS (ethmoidectomia a antrostomie ST oboustranně 3/2020, cervikalgie, lumbalgie na podkladě funkčních poruch páteře, poruchy přizpůsobení. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je těžká vada sluchu, hraničící s praktickou hluchotou. Vada sluchu je velmi dobře kompenzovaná sluchadlem a i bez odezírání (při vyšetření na jednání ze dne 12. 5. 2021 v jiném předmětu řízení za použití roušek, slyšela a rozuměla hlasité řeči). Pro chronické rinosinusitidy a nosní polypy podstoupila v 3/2020 operaci, alergologické vyšetření bez závažného nálezu subjektivně uváděn tinnitus, závratě, páteřní obtíže. Vertigo objektivně neprokázáno. Vertebrogenní bolesti jsou funkčního charakteru při svalové disbalanci a zřetězení páteřních blokád bez neurologické symptomatologie. Na psychiatrii ambulantně léčena pro poruchu přizpůsobení. Řeč nebyla porušena. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole VII, odd. A položka 1, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je stanoven pokles pracovní schopnosti 40 %. Tuto hodnotu by bylo možno pro dobrou adaptaci a zachované komunikační schopnosti při používání sluchadla snížit dle § 4 odst. 2 citované vyhlášky na 30 %. S ohledem na přítomná další zdravotní postižení komise setrvala na hodnotě poklesu pracovní schopnosti 40 %. Současně uvedla, že nelze zdůvodnit položku 2 oboustranná úplná hluchota, což znamená neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči ani s nejvýkonnějším sluchadlem, nelze zdůvodnit ani položku 3 týkající se oboustranné úplné nebo praktické hluchoty se závažným postižením intelektu, nebo zraku na úrovni těžké slabozrakosti obou očí. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla přítomna u žalobkyně invalidita I. stupně. Žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na smyslové schopnosti a tím, i na kvalifikaci a sice nejméně o 1/3. Není schopna pracovat na pozici s nároky na sluchovou percepci, v hlučném a prašném prostředí, dále je neschopna práce s větší fyzickou námahou v dlouhodobých setrvalých polohách. Je schopna i rekvalifikace. Shodně s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení se komise shodla v závěru, že žalobkyně je invalidní v I. stupni. Vzhledem na hraniční nálezy byla diagnóza žalobkyně posuzována v její prospěch, avšak jako oboustranná praktická hluchota dle položky 1, neboť její komunikační schopnosti jsou dobré a hodnota poklesu pracovní schopnosti 40 % je vyčerpávající a zahrnuje i všechna další postižení. Komise dále k námitkám žalobkyně doplnila, že jednání na komisi byla přítomna, její zdravotní stav byl opakovaně přešetřen i v jiném předmětu řízení, a to dne 3. 9. 2021. Možnost komunikace byla ověřena z velkého množství často i opakovaně doložených lékařských zpráv. Stav sluchu je hraniční, ve prospěch žalobkyně komise hodnotí jako oboustrannou praktickou hluchotu a vzhledem k zachování komunikačních schopností s použitím sluchadla je pokles pracovní schopnosti 40 %, který je i se zahrnutím dalších potíží vyčerpávající. Vertigo nebylo objektivně verifikováno. Ušní šelesty a posuzované lze považovat za lehkou stabilizovanou formu neinterferující s pracovní činností. Práce prodavačky je pro žalobkyni nevhodná, ale v rámci pracovních omezení je rekvalifikace schopná. Razantní zhoršení zdravotního stavu žalobkyně zjištěno nebylo.

6. Svůj posudkový závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, které jsou založeny ve zdravotní dokumentaci žalobkyně, a to ze spisu Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích včetně nálezu praktického lékaře MUDr. J. K. České Budějovice z 28. 12. 2020, odborných lékařských práv MUDr. J. V. ORL ze dne 22. 7. 2020, MUDr. M. K. foniatrie ze dne 25. 8. 2020, MUDr. P. S. ARO ambulance bolesti ze dne 20. 5. 2020, MUDr. O. S. psychiatrie z 21. 10. 2019. Dále ze spisu České správy sociálního zabezpečení, lékařské posudkové služby byly doloženy zprávy MUDr. J. P. alergologie ze dne 8. 3. 2021, MUDr. H. Z. ORL ze dne 24. 9. 2020, ze dne 9. 2. 2021, MUDr. M. K. foniatrie ze dne 28. 7. 2020, 25. 8. 2020, 29. 10. 2020, MUDr. J. K. MR C a LS páteře ze dne 28. 4. 2020, další tisk ze dne 20. 5. 2020, zpráva MUDr. P. S. ARO ambulance bolesti, zpráva MUDr. M. S. ORL z 14. 3. 2020. Dále měla k dispozici z Krajského soudu v Českých Budějovicích, ve kterém bylo založeno 26 odborných nálezů jako příloha žalobkyně, a to především zpráva MUDr. J. Š. neurologie ze dne 11. 6. 2021, MUDr. H. Z. ORL ze dne 29. 4. 2021, MUDr. M. K. ORL foniatrie ze dne 21. 4. 2021. Komise dále vycházela ze zprávy ORL lůžka, ze dne 14. 3. 2020, ORL MUDr. M. S. z 3. 2. 2020, ORL MUDr. J. V. z 22. 7. 2020. ORL lékař MUDr. J. V. 13. 1. 2021 kontroloval stav po magnetické rezonanci, uvedl, že žalobkyně je nositelkou sluchadla a křivky byly identické. Další zprávy z ORL MUDr. H. Z. byly ze dne 24. 9. 2020, 9. 2. 2021 a 29. 4. 2021. Zprávy z foniatrie MUDr. M. K. z 28. 7. 2020 a 25. 8. 2020, 29. 10. 2020 a téže lékařky z 21. 4. 2021. Magnetická rezonance C a LS páteře byla provedena 28. 4. 2020, kdy degenerativní změny dolního úseku krční páteře s vyrovnáním lordóza, chondróza disku C4 – C7 s lehkými protruzemi při širokém páteřním kanálu bez útlaku míchy. Degenerativní zúžení levostranného foramina C5/6. Současně zpráva neurologa MUDr. J. Š. z 11. 6. 2021, ARO ambulance léčby bolesti MUDr. P. S. z 20. 5. 2020, psychiatrie MUDr. O. S. z 21. 10. 2019 a alergologie MUDr. J. P. z 8. 3. 2021.

IV. Právní názor soudu

7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odst. 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachovaní pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce 69% a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70% též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení, pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech dlouhodobého pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To, za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.

10. Jinak řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.

11. Žalobkyně v žalobě především namítala, že nesouhlasí se závěrem, že nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, navíc za situace, kdy nebyla lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení osobně vyšetřena. Rozporovala závěr lékařů, že má dobrou komunikační schopnost, narodila se jako slyšící a vidící, problémy jí nastaly po napadení bývalým manželem, kdy utrpěla silný otřes mozku, byla hospitalizována v Nemocnici České Budějovice a poté se jí začala projevovat ztráta sluchu. Zrakové problémy nebyly vůbec zohledněny, ač na ně opakovaně poukázala, k čemuž doložila i nové lékařské zprávy. Ty zaslala i s ohledem na výsledky laboratorního vyšetření krve a moči. To potvrdilo zdravotní problém s ledvinami a štítnou žlázou, přičemž porucha sluchu, tinnitus, závratě a narušení rovnožádného ústrojí přetrvává. Proto požádala o nové posouzení aktuálních zpráv z odborných lékařských vyšetření.

12. Z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jednoznačně vyplývá, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je těžká vada sluchu hraníčící s praktickou hluchotou. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tudíž odpovídá postižení uvedenému v kapitole VII, oddíl A, položka 1, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde je stanoven pokles pracovní schopnosti 40 %. Tuto hodnotu by bylo možné pro dobrou adaptaci žalobkyně a její zachované komunikační schopnosti při používání sluchadla snížit dle § 4 odst. 2 citované vyhlášky na 30 %. S ohledem na přítomná další zdravotní postižení však komise setrvala na hodnotě poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vyšší zařazení podle položky č. 2 nelze zdůvodnit, neboť není přítomna oboustranná úplná hluchota, tudíž neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči ani s nejvýkonnějším sluchadlem, stejně tak jako položku 3 oboustranná úplná nebo praktická hluchota se závažným postižením intelektu nebo zraku na úrovni těžké slabozrakosti obou očí. K datu vydání napadeného rozhodnutí u žalobkyně trvala invalidita I. stupně. Komise stanovila žalobkyni i pracovní rekomandaci, že není schopna pracovat na pozici s nároky na sluchovou percepci, v hlučném a prašném prostředí, neschopna práce s větší fyzickou námahou v dlouhodobých setrvalých polohách, kdy schopna je vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na smyslové schopnosti a tím i na kvalifikaci a sice nejméně o 1/3. Komise uzavřela shodně s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení, že žalobkyně je invalidní v I. stupni. S ohledem na hraniční nálezy ve prospěch žalobkyně posuzovala její zdravotní stav jako oboustrannou praktickou hluchotu podle položky 1, jelikož její zachované komunikační schopnosti jsou dobré a hodnota poklesu pracovní schopnosti je 40 % je vyčerpávající a zahrnuje i všechna další přítomná postižení. Charakter postižení je trvalý. Proto platnost posudku není omezená. Komise dále k námitkám žalobkyně uvedla, že její zdravotní stav byl přešetřován opakovaně 12. 5. 2021 v jiném předmětu řízení a 3. 9. 2021 v řízení o invaliditě. Možnost komunikace byla tudíž ověřena. Komise vysvětlila, že z velkého množství žalobkyní doložených často i opakovaně odborných zpráv citovala jen posudkově významné zprávy a aktuální zprávy. Stav sluchu u žalobkyně byl hraniční, ale ve prospěch žalobkyně byla hodnocena tato její zdravotní indispozice jako oboustranná praktická hluchota. Pro zachovalé komunikační schopnosti s použitím sluchadla, což je hodnoceno jako dobré, činil pokles pracovní schopnosti 40 %. Vertigo pak u žalobkyně objektivně verifikováno nebylo. Šelesty – tinnitus lze považovat za lehkou stabilizovanou formu neinterferující s pracovní činností. Vertebrogenní potíže se posuzují z funkčního hlediska, kdy žalobkyně trpí cervikalgiemi a bolestmi dolní části zad, tam se jedná o poruchy funkční zřetězené blokády, svalovou disbalanci bez nervových příznaků, kdy dopad na pracovní schopnost je minimální. Zobrazovacími metodami zjištěné degenerativní změny nevypovídaly o klinickém stavu a nebyly posudkově zásadní. K práci prodavačky komise uvedla, že je pro žalobkyni nevhodná, ale v rámci svých pracovních omezení je schopna rekvalifikace. Razantní zhoršení zdravotního stavu u žalobkyně zjištěno nebylo.

13. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá prvnímu stupni invalidity. Tento závěr se shoduje se závěry, které vyslovili jak lékař Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení, tak i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Všechny lékařské orgány při vypracování posudku vzaly v úvahu veškeré doložené zprávy ve zdravotní dokumentaci žalobkyně a zabývaly se komplexně jejím onemocněním, které je u ní zadokumentováno. Přihlédly k vývoji tohoto onemocnění a dostatečně odůvodnily a vysvětlily vyslovený závěr.

14. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Vypořádal se se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobkyně a vzal v úvahu i celý vývoj jejího onemocnění. Komise vzala v úvahu i žalobkyní doložené zprávy, které přiložila k žalobě. Tuto skutečnost ve svém posudku výslovně uvedla.

15. Soud proto uzavřel, že v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a obsahuje potřebné rozhodné skutečnosti. Posudkový závěr byl komisí náležitě zdůvodněn a pro soud je přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak již je výše uvedeno a neshledal žalobkyní vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily svůj závěr správně, a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá prvnímu stupni invalidity. V případě změny či zhoršení zdravotního stavu žalobkyně lze podat novou žádost o přiznání požadované dávky.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, přičemž ani ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.