č. j. 55 A 14/2018- 118

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobců: a) Ing. A. Ž. bytem X b) Ing. T. Ž. bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Hanou Ižovskou sídlem Oblouková 1302/3, Rudná proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: G. P. s.r.o., IČO X sídlem X zastoupená advokátem Mgr. Markem Nemethem sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2017, č. j. 100754/2017/KUSK, sp. zn. SZ_100754/2017/KUSK/2, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a podání účastníků 1. Žalobci a) a b) (dále jen „žalobci“) se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Č., odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 2. 6. 2017, č. j. MUCE 34915/2017 OZP/V/Steh, sp. zn. S-MUCE 31306/2013 OZP/V/Ci (dále také „prvostupňové rozhodnutí“), které současně potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení se žalobci rovněž domáhají, správní orgán I. stupně podle § 15 odst. 1 a § 115 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013 a § 115 odst. 2 zákona č. 186/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „stavební zákon“), vydal k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále „ žadatelka“) stavební povolení ke stavbě vodních děl budovaných dle ověřené projektové dokumentace „R. – parc. č. X a X v k. ú. H. – rodinné vícegenerační domy“ z 04/2013 s dodatkem č. 1 ze dne 19. 8. 2015, a to vodovodu (SO 303 vodovod [433] – místní, zásobovací síť, pro veřejnou potřebu, požární funkce) a splaškové kanalizace (SO 302 splašková kanalizace [441] – tlaková, gravitační).

2. Žalobci namítají, že žalovaný i správní orgán I. stupně pochybil po skutkové i právní stránce, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalovaný nebyl oprávněn napadené rozhodnutí vydat, jelikož správní spis do doby vydání napadeného rozhodnutí vůbec neobsahoval řádné podklady pro vydání prvostupňového ani napadeného rozhodnutí. Žalobci dále namítají nekompletnost žádosti o stavební povolení s tím, že nedošlo k řádnému doložení splnění podmínek pro přechod práv z územního rozhodnutí. Žadatelka o vydání stavebního povolení není vlastníkem pozemků, kterých se stavební povolení týká, a její právo k užívání pozemků zaniklo. Pak všechny osoby, které vycházely z toho, že k přechodu došlo, byly uvedeny v omyl, a proto jejich souhlasy a vyjádření nelze považovat za platné. Nadto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož neobsahuje řádné odůvodnění ani srozumitelnou správní úvahu žalovaného. Správní orgán I. stupně i žalovaný postupoval nestandardně, čímž žadatelku zvýhodňoval; o vznesené námitce podjatosti nebylo rozhodnuto. Žalobci dále namítají, že byla soustavně porušována jejich práva, a to zejména právo na rovnost účastníků řízení a šetření jejich práv. Správní spis nebyl řádně veden, nebyl pevně spojen a bylo s ním nezákonně manipulováno. S některými námitkami žalobců se žalovaný nijak nevypořádal, prvostupňové rozhodnutí zcela ignoruje požadavky na další řízení stanovené územním rozhodnutím. Nadto nebyla pořízena dopravní studie, která vyhodnotí zatížení oblasti a vhodné řešení dopravní situace. V podrobnostech je argumentace žalobců rozvedena v rámci posouzení jednotlivých žalobních bodů.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobní námitky se shodují s námitkami odvolacími, žalovaný se tak s nimi již vypořádal na str. 4–7 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že zdejší soud rozhodoval ve věci vedené pod sp. zn. 45 A 31/2013 o žalobě proti rozhodnutí o umístění stavby rodinných vícegeneračních domů spolu s komunikacemi i inženýrskými sítěmi ze dne 20. 2. 1013, č. j. 024210/2013/KUSK, sp. zn. 172488/2012/KUSK REG/Bou (dále jen „rozhodnutí o odvolání proti územnímu rozhodnutí“), a tuto zamítl. Rovněž kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 50/2014 - 76. Předmětem tohoto správního řízení je však pouze stavební povolení ke zřízení vodních děl – vodovodu a splaškové kanalizace, přitom tato díla jsou umístěna na pozemcích, z nichž žádný není ve vlastnictví žalobců. Stavba tedy do vlastnictví žalobců nijak nezasahuje. K jednotlivým žalobním bodům žalovaný uvádí, že žalobci byli dne 27. 1. 2017 řádně vyzváni, aby se vyjádřili k (doplněným) podkladům, nicméně skutečnost, že zůstali nečinní, není vadou řízení ani nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Správní spis byl správním orgánem I. stupně doplněn o požadovaná vyjádření (srov. str. 9 prvostupňového rozhodnutí) a tato jím byla též hodnocena (viz str. 6–7 napadeného rozhodnutí). Obsahem spisu jsou též smlouvy prokazující přechod práv z územního rozhodnutí a souhlas s provedením stavby na pozemku jiného vlastníka (srov. str. 10 prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný má za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostačující, přitom na svou podporu citoval z usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3441/12, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2015, č. j. 1 As 229/2014 - 48. Podle žalovaného se správní orgán I. stupně řádně vypořádal se všemi přípustnými námitkami žalobců. Žalobní námitky chybějícího přechodu výjimky, údajného zkreslení propustku nebo nádrže či platnosti smlouvy o užití pozemku pro stavbu jsou námitkami jiného řízení, neboť stavební povolení není vydáváno na propustek ani na přečerpávací nádrž, úplnost situačního plánku nemá na zákonnost stavebního povolení žádný vliv a užití pozemku pro stavbu nebylo jeho vlastníkem nijak rozporováno. Ani námitka týkající se dopravní studie nespadá do tohoto řízení, bod týkající se vedení dopravy je nesrozumitelný. Dále žalovaný citoval § 114 odst. 1 a 2 stavebního zákona se zdůrazněním, ke kterým námitkám se nepřihlíží. Žalovaný uzavřel, že žaloba není důvodná, a proto navrhuje její zamítnutí.

4. Žadatelka (jako osoba zúčastněná na řízení) ve vyjádření k žalobě uvedla, že hodlá být na předmětných pozemcích stavebníkem rodinných domů, což prokazuje smlouvami o provedení stavby uzavřenými s paní Mgr. Š. J., vlastnicí pozemku parc. č. X, k. ú. R., a s paní H. K., vlastnicí pozemku parc. č. X, k. ú. R. (smlouva s paní K. byla dodatkem č. 4 prodloužena až do 30. 6. 2018, který přiložila rovněž). Žadatelka současně odkázala na prohlášení paní J. ze dne 15. 9. 2017, že námitka žalobců ohledně absence souhlasu vlastníků pozemků je účelová a vyvrací ji právě doložené smlouvy. Poté, co rozhodnutí Městského úřadu R. ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 05099-1/11/V, č. j. 07122/12/V, o umístění stavby „Rodinné vícegenerační domy – komunikace a inženýrské sítě pro výstavbu rodinných domů Rudná“ (dále „územní rozhodnutí“), nabylo právní moci, žadatelka vytvořila projekty, provedla geodetické práce i inženýrskou činnost, uzavírala rezervační smlouvy a smlouvy o dílo na montáž rodinných domů na klíč. Dosud vynaložené náklady na celý projekt se pohybují v miliónových částkách. Žadatelka ponechává bližší vyjádření k jednotlivým žalobním bodům na žalovaném, upozornila však, že se některé výtky žalobců kryjí s těmi, které již byly uplatněny v žalobě proti územnímu rozhodnutí (pozn. soudu: ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 45 A 31/2013). Žadatelka závěrem konstatovala, že jednání žalobců je toliko účelové s cílem znemožnit výstavbu, a proto navrhuje žalobu zamítnout. Ústní jednání 5. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

6. Zástupkyně žalobců uvedla, že v rámci projednání stížností jiných osob bylo zjištěno, že vodovodní přivaděč leží jinde, než se zřejmě domníval projektant. Žalovaný reagoval s tím, že co se stalo po vydání napadeného rozhodnutí, není relevantní. Zástupkyně žalobců s tím nesouhlasila a uvedla, že pokud je stavba realizována jinak, je to pro věc relevantní.

7. Soud k tomu uvádí, že podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází ze skutkového i právního stavu, který zde byl v době napadeného rozhodnutí. Žalobci uvedené tvrzení před soudem ani nijak nedoložili, ani za tímto účelem nenavrhli doplnění dokazování. Zejména je však nutno zdůraznit, že i pokud by stavba byla realizována jinak než dle přezkoumávaného stavebního povolení, nic by to neměnilo na jeho zákonnosti (či nezákonnosti).

8. Soud při ústním jednání provedl jako listinný důkaz smlouvu s paní K. včetně Dodatku č. 4 k této smlouvě ze dne 15. 6. 2016, který předložila osoba zúčastněná na řízení.

9. Ostatní návrhy na doplnění dokazování soud pro nadbytečnost zamítl. Dokazování správním spisem v této věci se neprovádí, nejedná se o dokazování, byť soud vychází z údajů v něm obsažených (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 - 117). Stejně tak spis zdejšího soudu sp. zn. 45 A 31/2013, včetně v něm vydaného rozsudku, je soudu znám. Soud též neprovedl důkaz výpisem za katastru nemovitostí, neboť skutečnost, že žalobci vlastní sousední pozemek a něm stojící rodinný dům, nebyla v řízení sporná. Konečně si soud k návrhu žalobců nevyžádal správní spisy městských úřadů R. a Č., neboť to nebylo pro ověření zákonnosti napadeného rozhodnutí potřebné. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

11. Žadatelka podala dne 24. 7. 2013 žádost o stavební povolení k vodním dílům pro stavbu vodovodu a kanalizace na pozemcích parc. č. X, X, X, X, X, vše v k ú. H,. Výzvou ze dne 5. 8. 2013 správní orgán I. stupně vyzval žadatelku, aby svou žádost doplnila o originál projektové dokumentace a vyjádření Povodí Vltavy s.p., a za tím účelem usnesením z téhož dne řízení přerušil na dobu nejdéle do 30. 9. 2013. Dne 28. 8. 2013 pak správní orgán I. stupně vydal k žádosti žadatelky a jejímu doplnění ze dne 26. 8. 2013 oznámení o zahájení vodoprávního řízení ve věci „Vodovod a splašková kanalizace pro rodinné vícegenerační domy v kat. území H., obec R.“. Následně usnesením ze dne 7. 10. 2013 správní orgán I. stupně řízení opět přerušil nejdéle do 31. 12. 2014 s tím, že rozhodnutí ve věci bude vydáno až po pravomocném skončení řízení vedeném u Krajského soudu v Praze ve věci žaloby proti rozhodnutí o odvolání proti územnímu rozhodnutí, když této žalobě byl soudem přiznán odkladný účinek.

12. Poté, co rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2014, č. j. 45 A 31/2013 - 105 (dále jen „rozsudek č. j. 45 A 31/2013 - 105“), soud žalobu proti rozhodnutí o odvolání proti územnímu rozhodnutí zamítl, vydal správní orgán I. stupně dne 7. 4. 2014 oznámení o pokračování v řízení s výzvou k seznámení s novými podklady. Dne 24. 4. 2014 vznesli žalobci námitky proti zahájenému řízení, a to s odůvodněním, že žadatelka není legitimována k podání žádosti. Žalobci namítli, že smlouva o postoupení práv a povinností z územního rozhodnutí, kterou dne 22. 5. 2013 uzavřela žadatelka s obchodní společností R. D. R., s.r.o., je totiž absolutně neplatná. Žalobci nadto uplatnili další námitky podáním ze dne 1. 5. 2014. Jelikož Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti žalobce b) podané proti rozsudku č. j. 45 A 31/2013 - 105 odkladný účinek, správní orgán I. stupně řízení usnesením ze dne 14. 5. 2014 opětovně přerušil do doby nejdéle do 31. 12. 2014. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 As 50/2014 - 76, kasační stížnost zamítl, a správní orgán I. stupně tak vydal dne 19. 8. 2014 oznámení o pokračování v řízení s výzvou k seznámení s novými podklady. Dne 21. 9. 2014 žalobci doplnili vznesené námitky proti řízení.

13. Dne 25. 9. 2014 rozhodl správní orgán I. stupně (rozhodnutím č. j. MUCE 54771/2014 OZP/V/Ci-R) tak, že se vydává stavební povolení ke zřízení předmětných vodních děl. Podáním ze dne 15. 10. 2014 se žalobci proti tomuto rozhodnutí odvolali a současně vznesli námitku podjatosti oprávněné úřední osoby paní C.. O vznesené námitce podjatosti bylo usnesením ze dne 10. 11. 2014 rozhodnuto tak, že oprávněná úřední osoba paní C. není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětném řízení. O odvolání žalovaný rozhodl dne 19. 3. 2015 (rozhodnutím č. j. 000204/2015/KUSK) tak, že se rozhodnutí č. j. MUCE 54771/2014 OZP/V/Ci-R ruší a věc se vrací k novému projednání. Žalovaný vytkl správnímu orgánu I. stupně způsob doručování, stanovení a označení okruhu účastníků řízení a absenci údajů o tom, kdy byly některé části spisu do spisu vloženy.

14. Následně správní orgán I. stupně dne 6. 5. 2015 vydal oznámení o pokračování v řízení, ve kterém nově stanovil okruh účastníků řízení a uvedl, že vzhledem k tomu, že se jedná o řízení s velkým počtem účastníků, doručování je prováděno veřejnou vyhláškou. Oznámením ze dne 29. 5. 2015 správní orgán I. stupně prodloužil lhůtu k uplatnění závazných stanovisek a námitek do 19. 7. 2015. Podáním ze dne 30. 5. 2015 žalobci uplatnili námitky proti probíhajícímu řízení s odkazem na jejich předchozí podání. Dne 16. 7. 2015 žadatelka doložila doplněnou koordinační situaci o vodovodní přivaděč a stanovisko T. S. R. a.s. (dále „TS R.“), a dne 24. 8. 2015 pak byla doplněna projektové dokumentace o dodatek č. 1 ze dne 19. 8. 2015. V té návaznosti správní orgán I. stupně výzvou a usnesením ze dne 25. 8. 2015 vyzval účastníky řízení k seznámení a vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobci dne 9. 9. 2015 požádali o prodloužení stanovené lhůty k vyjádření. Podání žalobců ze dne 29. 9. 2015 obsahovalo jejich vyjádření a současně též stížnost na postup a druhou námitku podjatosti oprávněné úřední osoby. O vznesené námitce podjatosti bylo usnesením ze dne 23. 10. 2015 rozhodnuto tak, že oprávněná úřední osoba paní C. není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětném řízení, na podanou stížnost bylo reagováno tajemníkem Městského úřadu Č. dne 30. 10. 2015.

15. Dne 23. 11. 2015 rozhodl správní orgán I. stupně (rozhodnutím č. j. MUCE 65008/2015 OZP/V/Ci-R) tak, že se vydává stavební povolení ke zřízení předmětných vodních děl. Podáním ze dne 22. 12. 2015, které bylo téhož dne ještě doplněno, podali žalobci proti tomuto rozhodnutí odvolání. O tomto rozhodl žalovaný dne 27. 6. 2016 (rozhodnutím č. j. 018415/2016/KUSK) tak, že se rozhodnutí č. j. MUCE 65008/2015 OZP/V/Ci-R ruší a věc se vrací k novému projednání, a to pro shledání vad (ve výroku i odůvodnění rozhodnutí), které je nutno odstranit (v novém projednání si měl správní orgán I. stupně též nechat zajistit aktuální platná stanoviska dotčených subjektů a jednoznačné vyjádření TS R.).

16. Po vrácení věci vydal správní orgán I. stupně dne 5. 10. 2016 oznámení o pokračování v řízení s výzvou žadatelce, aby doplnila svou žádost nejdéle do 30. 11. 2016, když za tím účelem bylo řízení přerušeno. Dne 28. 11. 2016, dne 9. 1. 2017 a dne 24. 1. 2017 bylo na výzvu reagováno a žádané podklady byly doloženy. Dne 27. 1. 2017 pak správní orgán I. stupně vydal oznámení o pokračování v řízení s výzvou k seznámení a vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

17. Správní orgán I. stupně následně dne 2. 6. 2017 vydal prvostupňové rozhodnutí, jehož výrok již soud shrnul pod bodem 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Správní orgán I. stupně současně ve výroku pod body 1) až 27) prvostupňového rozhodnutí stanovil podmínky, za kterých se povolení uděluje, a jejichž splnění má zajistit investor stavby. V odůvodnění správní orgán I. stupně vylíčil dosavadní průběh řízení a dospěl k závěru, že žalovaným dříve vytknuté vady řízení byly napraveny, námitky účastníků byly vyřešeny a požadavku na doplnění a zaktualizování projektové dokumentace bylo vyhověno. Nebyly shledány důvody bránící vydání povolení, stavebník splnil veškeré náležitosti stavebního řízení.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podali žalobci odvolání ze dne 23. 6. 2017, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím dne 13. 11. 2017 tak, že je zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval výrok prvostupňového rozhodnutí a poté rozsáhle citoval z obsahu odvolání žalobců i k němu podanému vyjádření žadatelky. K námitkám odvolatelů, že žadatelka nebyla oprávněna k podání žádosti a že územní rozhodnutí je neplatné, žalovaný odkázal jednak na vyjádření žadatelky k odvolání, se kterým se žalovaný ztotožnil, a jednak na své dřívější rozhodnutí č. j. 018415/2016/KUSK, kde již tyto námitky řešil a shledal je nedůvodnými. Ani námitku žalobců týkající se doplnění projektové dokumentace a příloh neshledal žalovaný důvodnou, neboť je podle něj ze spisu zřejmé, že žadatelka všechny správním orgánem I. stupně požadované doklady doložila. Jelikož žalobci neupřesnili, jaká doplnění architekt učinil, ani cokoli k jeho osobě, pokládal žalovaný tuto námitku ve zbytku za nepřezkoumatelnou. Dále žalovaný neshledal přípustnou námitku žalobců, kterou se dle jeho názoru žalobci odvolávali do samotného odůvodnění (a nikoli proti výroku). K vznesené námitce podjatosti žalovaný připomněl své rozhodnutí č. j. 000204/2015/KUSK a skutečnost, že námitka podjatosti není předmětem jeho přezkoumávání. Námitku v pořadí šestou pokládal žalovaný za nedůvodnou, jelikož ani ta není předmětem vodoprávního řízení. Konečně souhlasy vlastníků pozemků, na nichž má být stavba vodního díla vybudována, nemají omezenou dobu platnosti, přitom tito vlastníci svůj souhlas do doby rozhodování žalovaného neodvolali ani nezpochybnili. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 12. 2017. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 19. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobami k tomu oprávněnými a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

20. Soud v prvé řadě konstatuje, že žaloba je na první pohled přehledně strukturována do celkem 14 číslovaných odstavců, ve skutečnosti se však některé žalobní body navzájem částečně překrývají, pod některými číslovanými odstavci se fakticky skrývá vícero námitek a některé se více či méně opakují. Byť žalobci poukazují na celou řadu domnělých nezákonností správních orgánů a přestože jsou zastoupeni advokátkou, v žalobě nejsou vůbec zmíněna konkrétní ustanovení právních předpisů, která měla být v řízení porušena. Uvedené se pochopitelně odráží v celkové nepřehlednosti žaloby.

21. Co je však zásadnější z hlediska samotného přezkumu a jeho rozsahu je to, že se žalobci primárně staví do role dohlížitelů nad zákonností stavebního řízení, aniž by však konkretizovali alespoň formou tvrzení, jak ta či která domnělá nesprávnost zasáhla do jejich právní sféry (či by to bylo bez dalšího seznatelné). Jak však vyplývá z ustálené judikatury správních soudů, „[c]ílem soudního přezkumu správních rozhodnutí je hlavně efektivní ochrana konkrétních práv osob a jejím prostřednictvím i kontrola zákonnosti těchto rozhodnutí. Odrazem uvedeného je i dikce ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., dle něhož náleží aktivní legitimace k podání žaloby pouze tomu, ‚kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti‘. Žalobní legitimace v řízení o přezkumu správního rozhodnutí dle § 65 s. ř. s. se tak obecně vždy odvíjí od konkrétního poškození subjektivního veřejného práva žalobce.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 4. 2014, č. j. 5 As 91/2013 - 50, bod 35). Podobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2015, č. j. 9 As 67/2014 - 48 konstatoval, že „[ž]alobní legitimace v řízení o přezkumu správního rozhodnutí podle ustanovení § 65 s. ř. s. se obecně vždy odvíjí od konkrétního poškození subjektivního veřejného práva žalobce. Opačný postup by totiž vedl k tomu, že by každý mohl vystupovat jako univerzální dohlížitel na zákonnost postupu a rozhodnutí správních orgánů a z titulu tvrzeného poškození veřejného zájmu by tak mohl kdokoliv vyvolat soudní přezkum jakéhokoliv rozhodnutí, aniž by takovým rozhodnutím bylo dotčeno jeho konkrétní veřejné subjektivní právo“ (bod 34).

22. Současně je rozsah námitek ve stavebním řízení limitován § 114 odst. 1 stavebního zákona, podle jehož věty první účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. K tomu Nejvyšší správní soud uvedl: „Aby se jednalo o námitku ve smyslu ustanovení § 114 odst. 1 stavebního zákona, je nutné kumulativní splnění dvou podmínek: 1. musí se jednat o námitku, která směřuje proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů (věcný rozsah) a 2. účastník musí tvrdit přímé dotčení na svém vlastnickém právu nebo právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právu odpovídajícímu věcnému břemenu k stavbě nebo pozemku (osobní rozsah). Není-li některá z podmínek splněna, nejedná se o námitku, o níž by byl stavební úřad povinen rozhodnout“ (viz výše citovaný rozsudek č. j. 5 As 91/2013 - 50, odst. 37).

23. Účastníci stavebního řízení podle § 109 odst. 1 stavebního zákona nejsou oprávněni k podání jakýchkoliv námitek, ale jen takových, které jsou spojeny s přímým dotčením na právech zakládajících účastenství (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 129/2014 - 35, bod 35). Vznesené námitky ve stavebním a potažmo soudním řízení správním tedy musí souviset s důvodem, pro který žalobci byli účastníky stavebního řízení (srov. výše citovaný rozsudek č. j. 5 As 91/2013 - 50, body 38–39).

24. V případě žalobců šlo o vlastnictví sousedních nemovitostí, na kterých stojí jejich rodinný dům. Žalobci však snad u žádného z tvrzených pochybení správních orgánů nekonkretizují, jak bylo v důsledku toho kterého pochybení negativně dotčeno jejich vlastnické právo k některé z jejich nemovitostí, pro které byli účastníky stavebního řízení, a vlastně ani obecně netvrdí, jak vydané stavební povolení na vodovod a splaškovou kanalizaci zasahuje do jejich hmotněprávní sféry. Přitom u řady jejich námitek není vůbec zřejmé, jak souvisí s jejich hmotněprávním postavením, jak bude dále poukázáno. Posouzení jednotlivých námitek soudem Nepřezkoumatelnost obecně (bod 3. žaloby)

25. Žalobci pod bodem 3. žaloby mj. namítají absenci řádného zdůvodnění a absenci přezkoumatelné a srozumitelné správní úvahy. Žalovaný namísto vlastního vypořádání značné části námitek toliko odkázal na vyjádření žadatelky s konstatováním, že se s ním ztotožňuje. Žalobci (jakož ani ostatní účastníci správního řízení) však nebyli s předmětným vyjádřením žadatelky seznámeni, není ani zřejmé, zda bylo citováno zcela či zda byly jeho součástí také přílohy. Podle žalobců tato skutečnost sama o sobě svědčí o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

26. Soud nejprve obecně uvádí, že byť mají správní orgány povinnost svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako právo žalobců dostat detailní odpověď na každou uplatněnou námitku. Pokud správní orgán přesvědčivě představí řádně odůvodněný vlastní názor, odlišný od názoru žalobce, jeho námitky tím vypořádá minimálně implicitně. Absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí tak bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí či dokonce jeho nezákonnost. Klíčové je, aby správní orgán zareagoval na základní námitky účastníků řízení. Tento závěr vyplývá z konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 5. 2015, č. j. 6 As 152/2014 - 78, bod 23, a tam citovanou judikaturu).

27. Soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečně srozumitelné tak, že umožňuje žalobcům bránit se proti jeho závěrům v rámci jednotlivých žalobních bodů. Na všechny zásadní námitky žalobců bylo žalovaným reagováno, byť na některé velmi stručně. Je pravdou, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na vyjádření žadatelky, nicméně to je přímo v napadeném rozhodnutí citováno (str. 4– 6), a tudíž je zřejmé, s jakým odůvodněním se žalovaný ztotožnil, a žalobci tak mohli proti těmto závěrům brojit v žalobě věcně. Soud tak proti tomuto postupu z hlediska přezkoumatelnosti nemá výhrady. Nepřezkoumatelnost konkrétně (bod 13. žaloby)

28. Žalobci dále konkrétně namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s tím, že se žalovaný vůbec nevypořádal s jejich námitkami, že (a) při množství vad žádosti žadatelky se měla šetřit práva žalobců a řízení již dávno mělo být zastaveno, a že neustálým vycházením vstříc žadatelce od roku 2013 dochází k nerovnosti mezi účastníky řízení a porušení zásady ekonomičnosti a účelnosti řízení, což opět zavdává příčinu domnívat se, že existuje zvláštní poměr k věci na straně správních orgánů, (b) prvostupňové rozhodnutí neobsahuje odůvodnění a správní úvahu jednotlivých částí a tvrzení, a je tedy nepřezkoumatelné, a proč k této skutečnosti nebylo v souladu se zákonem přihlédnuto z úřední povinnosti, a (c) prvostupňové rozhodnutí zcela ignoruje požadavky na další řízení stanovené územním rozhodnutím (například požadavek na vedení dopravy pouze z K. ulice či podmínky 14, 6, 8, 9, 12, 17, 19, 20)

29. Pokud jde o nevypořádání námitky a), žalobci tuto námitku uplatnili pod bodem 3. odvolání. Žalovaný na tuto námitku jednak reagoval pod bodem „ad. 3. a 4.“ napadeného rozhodnutí, jednak tato námitka se opírá o další tvrzené vady prvostupňového řízení (vady žádosti, nerovné zacházení, vycházení vstříc žadatelce), které však žalovaný neshledal, a implicitně tak nemohl shledat důvodnou ani tuto, značně obecnou, námitku. Dále soud odkazuje na vypořádání bodu 7. žaloby níže.

30. Pokud jde o nevypořádání námitky b), žalobci v odvolání pod body 5. a 8. mj. namítali nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný reagoval jednak tím, že námitka pod bodem 5. částečně směřuje toliko proti samotnému odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, jednak obecně konstatoval, že při přezkoumávání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, došel k závěru, že napadené rozhodnutí neobsahuje pochybení, pro které by bylo nutno je v odvolacím řízení zrušit. I na tuto námitku tedy bylo reagováno, byť ne zcela přesvědčivě a značně obecně (což ovšem koresponduje s obecností této námitky).

31. K nevypořádání námitky c) soud uvádí, že žalobci v odvolání obecně uvedli, že nebyly respektovány podmínky stanovené územním rozhodnutím a jako příklad zmínili podmínku realizace stavební činnosti z ulice K. (viz bod 6. odvolání). Na to žalovaný reagoval tím, že námitka pod bodem 6. není důvodná, neboť není předmětem vodoprávního řízení. Opět tedy bylo na námitku žalovaným reagováno, byť velmi stručně, a žalobci tak mohli s tímto závěrem polemizovat v žalobě. Další podmínky (č. 14, 6, 8, 9, 12, 17, 19, 20) v tomto kontextu v odvolání nezmiňovali, těžko tak mohou žalovanému vytýkat, že na jejich námitku v tomto rozsahu nereagoval. Pokud jde o věcný přezkum odpovědi žalovaného na tyto námitky, soud odkazuje na vypořádání žalobních bodů 8., 12. a poslední věty bodu 13. žaloby níže (viz odst. 76–78 a 88–89).

32. Námitka, že se žalovaný vůbec nevypořádal s námitkami vznesenými v odvolání (viz výše odst. 28), je tedy nedůvodná. Vznesená námitka podjatosti (bod 3. žaloby)

33. Žalobci dále (ještě pod bodem 3. žaloby) namítají, že o jejich druhé vznesené námitce podjatosti nebylo nijak rozhodnuto, což představuje vadu řízení. Na situaci nic nemění skutečnost, že daná úřední osoba odešla a byla nahrazena osobou jinou. Pro tuto vadu nemělo být v řízení pokračováno a ve věci nemělo být vydáno prvostupňové ani napadené rozhodnutí. Žalovaný musel vědět, že námitka podjatosti může být vznesena i opakovaně, jak se zrovna v této věci stalo, a že do doby rozhodnutí o ní lze ve věci činit pouze neodkladné úkony. Zdůvodnění žalovaného tedy překračuje veškeré chápání žalobců a fakticky svědčí (taktéž) o jeho nestandardním poměru k věci.

34. Soud předně konstatuje, že rozhodnutí o námitce podjatosti podle § 14 správního řádu není samostatně přezkoumatelné v soudním řízení správním, neboť jde o rozhodnutí, kterým se pouze upravuje vedení řízení. Toto rozhodnutí se následně v pravém slova smyslu nepřezkoumává ani v rámci žaloby proti rozhodnutí ve věci samé, byť to neznamená, že by soud otázku podjatosti rozhodujících úředních osob vůbec neřešil. K příslušné žalobní námitce totiž soud musí odpovědět na otázku, zda věc neprojednávaly a nerozhodovaly podjaté úřední osoby. Pokud by totiž tomu tak bylo, bylo by tím řízení ve věci samé zatíženo vadou, pro kterou by bylo nezbytné výsledné rozhodnutí zrušit, neboť typově jde o vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Z hlediska zákonnosti rozhodnutí je pak podstatný výsledek daného rozhodování o podjatosti, tj. věcný závěr o samotné podjatosti.

35. V dané věci žalobci nicméně namítají toliko, že v průběhu správního řízení vznesli v pořadí druhou námitku podjatosti na úřední osobu, o které však rozhodnuto nebylo.

36. K této námitce žalobců soud shrnuje, že podáním ze dne 15. 10. 2014 žalobci vznesli první námitku podjatosti oprávněné úřední osoby R. C., o které bylo rozhodnuto usnesením ze dne 10. 11. 2014 tak, že R. C. není vyloučena z rozhodování. Dne 29. 9. 2015 žalobci uplatnili druhou námitku podjatosti vůči téže osobě. O této vznesené námitce podjatosti bylo rozhodnuto vedoucí oddělení vodního hospodářství odboru životního prostředí Městského úřadu Č. jako služebně nadřízenou usnesením ze dne 23. 10. 2015, č. j. MUCE 59613/2015 OZP/V/Cech-podj, sp. zn. S-MUCE 55534/2015 OZP/V/Cech, tak, že paní R. C., oprávněná úřední osoba oddělení vodního hospodářství odboru životního prostředí Městského úřadu Č., není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětném správním řízení vedeném pod sp. zn. S-MUCE 31306/2013 OZP/V/Ci. Usnesení bylo doručeno zástupkyni žalobců dne 27. 10. 2015, nabylo právní moci dne 12. 11. 2015 a je součástí správního spisu (č. l. 318 a též č. l. 530 správního spisu). Z uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že není pravdou, že o této druhé vznesené námitce podjatosti nebylo nikterak rozhodnuto, jak žalobci tvrdili. Řádným postupem v souladu s § 14 odst. 2 větou třetí a odst. 3 větou druhou správního řádu tak nemohla být způsobena vada řízení, ve věci proto mohlo být dále pokračováno včetně vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí.

37. Soud pro úplnost uvádí, že nepřehlédl, že v odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí je na str. 3 po řadě výtek vůči správnímu orgánu I. stupně uvedeno, že se správní orgán dlouhodobě snaží najít cestu, jak stavbu povolit, nemusí být přes výměnu úřední osoby nezaujatý a nepodjatý, a odvolatelé vznášejí námitku podjatosti, která směřuje vůči celému odboru životního prostředí. Jednalo se tak vlastně o již třetí námitku podjatosti. Ta však byla uplatněna vůči správnímu orgánu I. stupně až v rámci podaného odvolání, poté co své rozhodnutí vydal. Správní orgán I. stupně pak už jen obeslal další účastníky s podaným odvoláním a předložil spis žalovanému. Těžko tak shledávat pochybení v tom, že správní orgán I. stupně tyto úkony, které nijak výsledek řízení ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu neovlivnily, učinil a žalovaný se k vznesené námitce vyjádřil v rámci napadeného rozhodnutí. Věcně byly vznesené námitky zjevně nedůvodné, neboť z ničeho nevyplývá, že by R. C. či „celý odbor životního prostředí“ mohly mít zájem na výsledku řízení ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu. Subjektivní přesvědčení žalobců o pochybeních správního orgánu I. stupně není důvodem podjatosti. Soud připomíná, že za důvod podjatosti nelze považovat nesouhlas s postupem v řízení či s právním hodnocením věci. Neokótované doplnění projektové dokumentace (bod 1. žaloby)

38. Žalobci dále namítají, že žalovaný vůbec nebyl oprávněn rozhodnutí vydat, protože neobsahuje řádné podklady. Podle nich žalovaný zrušil první prvostupňové rozhodnutí s tím, že žadatelka musí doplnit projektovou dokumentaci, protože v ní chybí vybudovaný vodovodní přivaděč, jehož ochranné pásmo zasahuje do pozemků, kterých se návrh na vydání povolení týká. Žadatelka na to reagovala doplněním jednoduchého schématu vypracovaného architektem, které ovšem nebylo okótované, a nebylo tak možné posoudit, zda byly dodrženy vzdálenosti od vedení energií, kanalizace a rozvodů. Tím pádem se i doplněné vyjádření správce přivaděče, TS R., vyjadřuje k plánu, kde nejsou patrné vzdálenosti.

39. Tato námitka je jednou z námitek, kdy žalobci obecně tvrdí pochybení, aniž by alespoň dotvrdili, jak se takové pochybení negativně dotklo jejich hmotněprávního postavení. Soud nadto podotýká, že v rámci námitky týkající se absence kót žalobci používají pojmy „jednoduché schéma vypracované architektem“, „situační plán“, „část projektové dokumentace“ či „žadatelkou předložené podklady v části relevantní pro dotčené orgány“, a to jako synonyma. Není proto zjevné, zda těmito pojmy žalobci označují koordinační situaci doplněnou o vodovodní přivaděč doloženou dne 16. 7. 2015, dodatek č. 1 k projektové dokumentaci doložený dne 24. 8. 2015, či snad jinou část projektové dokumentace.

40. Na každý pád na stavbu přivaděče reaguje jednak zmíněné doplnění koordinační situace doložené 16. 7. 2015, jednak dodatek č. 1 z 19. 8. 2015, kterým je navrhováno řešení blízkého souběhu přivaděče a navrhované splaškové kanalizace, přičemž s projektovou dokumentací a s vydáním stavebního povolení TS R. vyslovily souhlas 23. 11. 2016. V dodatku jsou konkretizovány relevantní vzdálenosti a je v něm uvedeno též měřítko, které umožňuje vzdálenosti dopočítat. I pokud by snad byla absence kót v některém z výkresů nedostatkem projektové dokumentace [okótované odstupy staveb vyžaduje např. bod C.3 písm. j) přílohy 5 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“)], rozhodně se nejednalo o nedostatek, který by bránil určení vzdáleností. Žalobcům nic nebránilo konkrétně namítat nedodržení některého z odstupů stanoveného právními předpisy (pokud tak nemohli činit již v územním řízení) v případě, že byli přesvědčeni, že mohlo dojít k jeho nedodržení. Žalobci však na nic takového nepoukazovali a TS Rudná ani další dotčené osoby neměly proti povolení stavby z hlediska výše uvedeného námitek. Námitka je tak nedůvodná. Neaktuálnost stanovisek dotčených orgánů po doplnění projektové dokumentace (bod 1. žaloby)

41. Ještě v rámci bodu 1. žaloby je namítáno, že po doplnění projektové dokumentace o zmíněný přivaděč, měla být vyžádána aktualizovaná stanoviska, protože pro účely jejich původních stanovisek jim byl přivaděč zamlčen.

42. Byť jsou obecně stanoviska spojena s předkládanou projektovou dokumentací, z ničeho nevyplývá povinnost správních orgánů či žadatele vyžádat si aktualizaci stanovisek či vyjádření dotčených orgánů při každé úpravě předložené projektové dokumentace. Žalobci přitom v tomto případě ani netvrdí, jak by doplnění přivaděče do projektové dokumentace a úpravy v dodatku č. 1, které na přivaděč reagují, mohly změnit ta stanoviska či vyjádření, která nebyla aktualizována. A rozhodně není na první pohled zřejmé, jak by samotné doplnění přivaděče do projektové dokumentace (nikoli tedy jeho stavba, která byla předmětem jiného řízení) změnilo či alespoň mohlo změnit stanoviska k nyní posuzované stavbě.

43. Již v rozhodnutí z 27. 6. 2016 žalovaný uváděl důvody, pro které dle něj nebylo třeba nových stanovisek dotčených orgánů. Žalobci přitom ani nyní v žalobě nijak konkrétně proti obsahu „neaktualizovaných“ stanovisek nebrojí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. 1 As 208/2018 - 30, body 22–26). Nadto není zřejmé, jak žalobci byli zasaženi na svých právech v důsledku toho, že stanoviska nebyla doplněna. Z těchto důvodů nemůže námitka být úspěšná. Nekompletnost žádosti o stavební povolení a neoprávněnost žadatelky k jejímu podání (body 2., 4. a 5. žaloby)

44. Pod bodem 2. a 4. žaloby žalobci tvrdí nekompletnost žádosti o stavební povolení, o které tak nebylo možné rozhodnout. Součástí správního spisu byla totiž toliko smlouva o postoupení práv z územního rozhodnutí, avšak chybělo a nadále chybí doložení splnění oznamovací povinnosti vůči správnímu orgánu, který územní rozhodnutí vydal. Toto oznámení absentuje též ve správním spisu ve věci územního rozhodnutí vedené u stavebního úřadu R. i ve věci stavebního povolení na komunikaci související s územním rozhodnutím vedené Městským úřadem v Č. (sp. zn. SZ_039769/2017/KUSK/2). Žalobci tak tvrdí, že nedošlo k řádnému doložení splnění podmínek pro přechod práv z územního rozhodnutí. Ke stejnému závěru přitom dospěl zdejší soud již v předchozím sporu (vedeném pod sp. zn. 45 A 31/2013), ve kterém žadatelku nepřipustil jako osobu zúčastněnou na řízení. Podle žalobců se s těmito argumenty žalovaný vypořádal povrchně a nesrozumitelně, chybí správní úvaha žalovaného. Odkaz na předcházející rozhodnutí žalovaného sp. zn. SZ_018415/2016/KUSK není odpovídající, jelikož ani v něm se jimi žalovaný nezabýval. Odůvodnění žadatelky, na které je rovněž odkazováno v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí, je zcela irelevantní.

45. Soud zjistil, že k odvolací námitce žalobců (č. 1.) brojící proti nekompletnosti žádosti žadatelky z důvodu týkajících se územního rozhodnutí a údajné neoprávněnosti žádost podat, žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že tato námitka není důvodná. Žalovaný odkázal jednak na vyjádření žadatelky k odvolání ze dne 28. 7. 2017, jednak na své dřívější rozhodnutí č. j. 018415/2016/KUSK, kde již totožnou námitku shledal nedůvodnou. Žalovaný současně uvedl, že se s vyjádřením žadatelky ztotožnil, a proto není třeba v odůvodnění více rozvádět. Žadatelka podle názoru žalovaného korektně a jednoznačně doložila na základě judikátu a závěru ze zasedání poradního sboru ministra vnitra přechod práv založených rozhodnutím správního orgánu. Konkrétně žadatelka k této námitce žalobců uvedla, jak žalovaný na str. 4–5 odůvodnění napadeného rozhodnutí citoval, že se odvolatelé mýlí, pokud argumentují tím, že žadatelka nebyla k podání žádosti oprávněna. Práva a povinnosti z územního rozhodnutí se totiž vztahují k věci nemovité (in rem), a nikoli k osobě (in personam). K tomu žadatelka odkázala na závěr č. 95 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 11. 6. 2010 a závěr vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011 - 316.

46. V dřívějším rozhodnutí žalovaného č. j. 018415/2016/KUSK, na které žalovaný sám také odkázal, žalovaný k námitkám týkajícím se územního rozhodnutí uvedl, že územní rozhodnutí je vázáno k pozemku, jehož se týká (správní akt in rem), a spolu s převodem vlastnického práva přechází na nabyvatele (jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011-316). Dále žalovaný odkázal na závěr č. 95 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 11. 6. 2010, ze kterého vyplývá, že pokud smlouva upravuje práva a povinnosti k věci, přecházejí tyto též na právního nástupce smluvní strany. Tomu odpovídá § 111 stavebního zákona, na základě kterého stavební úřad přezkoumává žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda lze podle nich stavbu provést. Stavební úřad tedy zkoumá, zda je žádost v souladu s vydaným územním rozhodnutím, nikoliv komu bylo územní rozhodnutí vydáno. Z těchto důvodů shledal žalovaný námitku nedostatečného doložení postoupení práv z územního rozhodnutí za nedůvodnou.

47. Žalovaný tedy při vypořádání předestřené odvolací námitky (ad 1.) pro stručnost přistoupil k odkazu na své předchozí zrušující rozhodnutí v téže věci, které řádně označil dnem vydání i číslem jednacím. Současně idenfitikoval námitku, na jejíž vypořádání odkazuje, a zároveň do napadeného rozhodnutí vtělil závěr, který byl v odkazovaném rozhodnutí přijat. S argumentací žalobců se tak žalovaný vypořádal přezkoumatelným způsobem. Napadené rozhodnutí v tomto rozsahu není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť je seznatelné, z jakého důvodu považoval žalovaný námitky žalobců za liché (viz též výše vypořádání obecné námitky nepřezkoumatelnosti).

48. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení námitky, přičemž ze správního spisu zjistil, že žadatelka podala dne 24. 7. 2013 žádost o stavební povolení k vodním dílům pro stavbu vodovodu a kanalizace na pozemcích v k ú. H. parc. č. X (ve vlastnictví Mgr. Š. J.), č. X (ve vlastnictví H. K.), č. X, č. X a č. X (vše ve vlastnictví Města R.).

49. K žádosti žadatelka připojila (mimo jiné) pravomocné územní rozhodnutí, které bylo vydáno k žádosti společnosti R. D. R. s.r.o.; souhlas stavebního úřadu ze dne 15. 5. 2013 s vydáním rozhodnutí o povolení stavby „Rodinné vícegenerační domy – komunikace, zpevněné plochy, chodníky, systém likvidace dešťových vod, vodovod, splašková kanalizace“; smlouvu o postoupení práv a povinností z územního rozhodnutí uzavřenou dne 22. 5. 2013 mezi žadatelkou jako nabyvatelkou a společností R. D. R. s.r.o. jako převodkyní (dále jen „smlouva o postoupení“) a dále smlouvy o provedení stavby na cizím pozemku s vlastníky předmětných pozemků ze dne 7. 6. 2013 a dne 15. 7. 2013.

50. Smlouvou o postoupení se smluvní strany dohodly, že obchodní společnost R. D. R. s.r.o. bezúplatně postoupí na žadatelku veškerá svá práva, oprávnění, užitky a povinnosti vyplývající, vztahující se či související s územním rozhodnutím, s výjimkou těch, které již byly postoupeny obchodní společnosti Č. D., a.s. (srov. bod I. 1.2 smlouvy o postoupení), a žadatelka tím vstoupí na její místo (srov. bod I. 1.3 smlouvy o postoupení).

51. Soud ověřil, že ve správním spisu není založeno žádné oznámení v návaznosti na uzavřenou smlouvu o postoupení, jak namítali žalobci. Skutečnost, že takové oznámení absentuje též v dalších dvou věcech a žalobcům se je nepodařilo dohledat, však není pro předmětnou věc nijak relevantní, navrhované důkazy těmito spisy proto soud pro nadbytečnost neprovedl.

52. Dle soudu z žádného ustanovení nevyplývá tato oznamovací povinnost, jak ji pojímají žalobci. Je sice pravdou, že zdejší soud v usnesení ze dne 7. 10. 2013, č. j. 45 A 31/2013 - 59, dovodil absolutní neplatnost výše zmíněné smlouvy o postoupení práv a povinností z územního rozhodnutí ze dne 22. 5. 2013, to je však z hlediska posouzení úplnosti žádosti o stavební povolení, kterou (na rozdíl od žádosti o územní rozhodnutí) podávala žadatelka, nerozhodné.

53. Žadatelka k žádosti přiložila výše uvedené smlouvy s vlastníky pozemků, čímž dokládala své právo provést stavbu, jak je vyžadováno § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Tím doložila, že disponuje soukromoprávním zajištěním k realizaci stavby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 196/2015 - 33, bod 18). Z ničeho přitom nevyplývá, že by bylo její povinností jakkoli dokládat či oznamovat „přechod práv z územního rozhodnutí“, jak tvrdili žalobci. Soulad s územním rozhodnutím je samozřejmě ve stavebním řízení obligatorně zkoumán, jak stanoví § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Na tom nic nemění fakt, že územní rozhodnutí bylo vydáno k žádosti jiné osoby než žadatelky. Námitka žalobců v tom rozsahu, že žádost žadatelky o stavební povolení byla nekompletní, a nebylo tak možné o ní rozhodnout, je tak nedůvodná.

54. Žalobci v té souvislosti nicméně dále namítají, že žadatelka není vlastníkem pozemků, kterých se stavební povolení týká, a její práva k užívání pozemků zřejmě zanikla. Napadené ani prvostupňové rozhodnutí nebylo možné vydat, jelikož žadatelce nesvědčila práva k pozemkům, na kterých má být stavba realizována. Platnost smlouvy o provedení výstavby uzavřené s paní Koulovou totiž skončila ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí. Uvedené žalobci zjistili při posledním nahlížení do spisu, přitom napadené rozhodnutí neuvádí, že by došlo k jeho doplnění. Není proto zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že souhlas nebyl odvolán. Chybí zde správní úvaha, ze které by bylo odvoditelné, z jakého dokumentu tvořícího spis tedy žalovaný vyvozuje přetrvání souhlasu s užitím pozemku, když současně nezpochybňuje, že platnost smlouvy o provedení stavby dle obsahu spisu zjevně skončila.

55. K této odvolací námitce žalobců (č. 7.), že chybí souhlas vlastníků pozemků se správním řízením zahájeným na žádost žadatelky, jelikož souhlas, který byl obsažen, pozbyl platnosti před dvěma lety, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl (ad 7.), že souhlasy vlastníků pozemků nelze posuzovat tak, že mají omezenou dobu platnosti. Dodal, že do doby přezkoumávání spisu žalovaným vlastníci pozemků svůj souhlas neodvolali ani jiným způsobem nezpochybnili. Žalovaný tedy ani tuto námitku nepominul a přezkoumatelným způsobem se s ní vypořádal.

56. Po věcné stránce soud konstatuje, že žadatelka [coby stavebník ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona] v souladu se zákonem podala žádost o stavební povolení, ačkoli ke dni podání žádosti nebyla vlastníkem pozemků, kterých se stavební povolení mělo týkat. Podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona bylo v takovém případě její povinností k žádosti připojit tzv. doklad o právu (tj. doklad prokazující její právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě). Této své povinnosti žadatelka dostála přiložením smluv o provedení stavby na cizím pozemku s vlastníky předmětných pozemků, jak bylo již zmíněno výše.

57. Smlouvou o provedení stavby na cizím pozemku uzavřenou dne 7. 6. 2013 mezi žadatelkou jako stavebníkem a Městem R. jako vlastnicí pozemku parc. č. X, X, X v k ú. H., se tyto strany dohodly, že vlastnice pozemku umožní žadatelce provést stavbu dle územního rozhodnutí, a tím žadatelce dává právo stavby na předmětných pozemcích (srov. bod II. této smlouvy). Stejně tak se dohodly ve smlouvě o provedení stavby na cizím pozemku uzavřené dne 15. 7. 2013 žadatelka jako stavebník a Mgr. Š. J. jako vlastnice pozemku parc. č. X v k ú. H. (srov. bod II. této smlouvy). Vlastnice pozemku si touto smlouvou nadto vyhradila, že smlouva může být použita jen pro účely vydání stavebního povolení pro stavebníka, a to až do doby, než dojde k převodu nemovitosti na stavebníka (srov. bod III. 3. větu první této smlouvy).

58. Smlouvou o provedení stavby na cizím pozemku uzavřenou dne 15. 7. 2013 mezi žadatelkou jako stavebníkem a H. K. jako vlastnicí pozemku parc. č. X v k ú. H. (dále jen „smlouva s paní K.“) se tyto strany dohodly, že vlastnice pozemku umožní žadatelce provést stavbu dle územního rozhodnutí, a tím žadatelce dává souhlas se stavbou na předmětném pozemku (srov. bod II. 1. této smlouvy). Smluvní strany si ujednaly, že smlouva může být použita jen pro účely vydání stavebního povolení pro stavebníka, a to až do doby, než dojde k převodu nemovitosti na stavebníka či D. G. a.s. Nadto bylo ujednáno, že smlouva pozbývá platnosti, pakliže nebude vydané stavební povolení v právní moci dle podmínek pravomocného územního rozhodnutí do 31. 12. 2013 (srov. bod II. 2. smlouvy s paní Koulovou).

59. Soud ověřil, že ve správním spisu opravdu chybí podklad týkající se přetrvávajícího souhlasu paní K. se stavbou na jejím pozemku, neboť součástí správního spisu je toliko smlouva ze dne 15. 7. 2013, jejíž platnost byla časově omezena, přičemž do 31. 12. 2013 stavební povolení nenabylo právní moci. Až v rámci soudního řízení žadatelka k vyjádření k žalobě připojila (mimo jiné) smlouvu s paní K. včetně Dodatku č. 4 k této smlouvě ze dne 15. 6. 2016, kterým byla platnost smlouvy s paní K. prodloužena až do 30. 6. 2018. Dodatky č. 1 až 3 soudu předloženy nebyly (z Dodatku č. 4 však vyplývá, že se mělo jednat o Dodatek č. 1 ze dne 17. 12. 2013, č. 2 ze dne 18. 6. 2014 a č. 3 ze dne 15. 6. 2015). Doložené smlouvy podle žadatelky vyvrací žalobní bod, že se vše děje bez souhlasu a vědomí paní K..

60. Pokud jde o souhlas paní K., žalovaný pochybil, když (nesprávně) uvedl, že na souhlasy (všech) vlastníků pozemků nelze nazírat tak, že mají omezenou dobu platnosti. Právě platnost smlouvy s paní K. totiž byla smluvními stranami upravena tak, že smlouva pozbývá platnosti v tom případě, že nebude vydané stavební povolení v právní moci dle podmínek pravomocného územního rozhodnutí do 31. 12. 2013. Po tomto datu proto bylo na místě zjistit, zda smlouva s paní K. je i nadále v platnosti. Uvedl-li žalovaný v napadeném rozhodnutí, že do doby jeho přezkoumávání spisu vlastníci pozemků svůj souhlas neodvolali ani jiným způsobem svůj souhlas nezpochybnili, nemá tento závěr skutečně oporu ve správním spisu, jak žalobci namítali.

61. Přestože se jedná o nesprávné posouzení námitky žalovaným, není dle soudu tato vada důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Jak již bylo řečeno, žadatelka jednak podala žádost o stavební povolení v době, kdy byly všechny tři smlouvy platné, a platnost jedné z nich uplynula až teprve v průběhu správního řízení. Žádost byla tedy podána v souladu s požadavky § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Současně žadatelka Dodatkem č. 4 prokázala, že souhlas paní K. trval i v době vydání napadeného rozhodnutí. Věcně tak námitka, že napadené ani prvostupňové rozhodnutí nebylo možné vydat, jelikož žadatelce nesvědčila práva k pozemkům, na kterých má být stavba realizována, neboť platnost smlouvy o provedení výstavby uzavřené s paní K. skončila ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí, není důvodná.

62. Vedle toho lze konstatovat, že ani v tomto bodě žalobci netvrdí jakékoli následky v jejich hmotněprávní sféře z titulu výše namítaného pochybení. Pokud se žadatelka opírala o smlouvu s paní K., která měla být v důsledku plynutí času neplatná, není jasné, jak toto tvrzené pochybení negativně zasáhlo žalobce ve smyslu výše citované judikatury. Soud připomíná, že jejich úlohou v řízení není hájit veřejný zájem či práva jiných osob (paní K.), ale pouze svá (vlastnická) práva.

63. Totéž platí pro bod 5. žaloby, kde žalobci tvrdí, že v důsledku nesplnění podmínek pro přechod práv byly všechny osoby, které vycházely z informací žadatelky, uvedeny v omyl a jejich vyjádření nelze považovat za platná, a to i pro jejich ochranu. Zde se opět žalobci pasují do role hlídačů zákonnosti a nijak ani netvrdí, že by se tvrzené pochybení negativně odrazilo v jejich hmotněprávní sféře. Nadto lze odkázat na právě uvedené závěry, z kterých je zřejmé, že žadatelka nebyla povinna dokládat „přechod práv z územního rozhodnutí“ a že disponovala souhlasem paní K.. Uplynutí platnosti územního rozhodnutí (bod 6. žaloby)

64. Žalobci dále namítají, že pokud nedošlo k řádnému přechodu práv z územního rozhodnutí, nemohlo ani dojít k zachování práv z územního rozhodnutí plynoucích v důsledku toho, že byly provedeny práce směrující k realizaci plynové přípojky. Stavba plynové přípojky nebyla provedena v souladu s územním rozhodnutím, a nejedná se tedy o takové jednání, se kterým by zákon spojoval zachování práv plynoucích z územního rozhodnutí po uplynutí zákonem stanovené lhůty jeho platnosti. Časování a zahájení výstavby navíc nebylo nikdy žadatelkou učiněno součástí spisu, takže vůbec není zřejmé, na jakém podkladě žalovaný i správní orgán I. stupně akceptují pouhé vyjádření žadatelky, které nemá oporu v obsahu spisu. Opět se jedná o naprosto flagrantní porušení rovnosti účastníků i zákona.

65. Ze spisu vyplývá, že územní rozhodnutí nabylo právní moci 13. 3. 2013 a účastnici byli poučeni, že rozhodnutí má podle § 93 odst. 1 stavebního zákona platnost 2 let.

66. Není pravdou, že by se správní orgány nezabývaly otázkou zahájení výstavby přípojky, v napadeném rozhodnutí žalovaný odkazuje na své rozhodnutí z 27. 6. 2016, kde se otázce platnosti územního rozhodnutí věnoval a je tam i výslovně uvedeno, že dne 8. 1. 2016 bylo oznámeno zahájení prací (stavba STL plynovodu a přípojek na pozemcích p. č. 383/1 a 383/66) a dne 25. 1. 2016 byla provedena kontrolní prohlídka, při které bylo ze stavebního deníku ověřeno, že k zahájení stavby došlo 8. 1. 2016. S poukazem na usnesení zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 45 A 31/2013-37, a Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. 1 As 50/2014 - 69, kterými byly žalobě proti rozhodnutí o odvolání proti územnímu rozhodnutí přiznány odkladné účinky, žalovaný dovodil, že územní rozhodnutí bylo ke dni 8. 1. 2016 platné a podle § 93 odst. 4 písm. b) stavebního zákona nepozbylo platnosti ani poté. Soud se s tímto posouzením ztotožňuje. K otázce „přechodu práv“ z územního rozhodnutí se vyjádřil již výše.

67. Nad rámec přezkumu lze uvést, že pozbytí platnosti územního rozhodnutí bránil též § 94 odst. 4 písm. a) stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení územní rozhodnutí nepozbývá platnosti, bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru. Pro zachování platnosti územního rozhodnutí je ve smyslu citovaného ustanovení postačující, pokud je v době platnosti územního rozhodnutí podána žádost o stavební povolení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2019, č. j. 4 As 12/2018 - 111). V této věci žadatelka požádala o stavební povolení 24. 7. 2013, není tak pochyb o tom, že platnost územního rozhodnutí byla zachována. Námitka uplynutí jeho platnosti tak nemůže být důvodná i z tohoto důvodu. Absurdní vypořádání odvolacích námitek 3. a 4. (bod 7. žaloby)

68. Žalobci dále pod bodem 7. žaloby tvrdí, že jejich odvolací námitky 3. a 4. byly žalovaným vypořádány „zcela absurdním způsobem“. Po zrušení původního rozhodnutí došlo totiž pouze k jednomu doplnění spisu, a to architektem. Námitka směřovala jednoznačně k doplnění existence vodovodního přivaděče a takové doplnění bylo jen jedno. Proto je zdůvodnění žalovaného účelové a dosvědčuje nestandardnost jeho postupu a dokládá podjatost a nadržování žadatelce.

69. Z odvolání ze dne 23. 6. 2017 vyplývá, že žalobci pod bodem 3. namítají, že architekt nebyl k doplnění dokumentace žadatelem zmocněn, předmětem doplnění byl jen jeden výkres, který není opatřen kótami. Žadatelka tak výzvě k doplnění spisu nevyhověla. Pod bodem 4. odvolání žalobci namítali, že požadovaná vyjádření sice byla nějakým způsobem doplněna, ale není patrné, k jaké dokumentaci se dotčené orgány vyjadřovaly. Žalobci uváděli, že judikatura (aniž by specifikovali konkrétní rozhodnutí) je konstantní v tom, že musí být přezkoumatelné odstupy a musí být zřejmé, k čemu se orgány vyjadřovaly. Podle nich tak mělo být řízení zastaveno.

70. Žalovaný k tomu uvedl, že námitky týkající se doplnění projektové dokumentace nejsou důvodné. Připomněl, že správní orgán I. stupně výzvou ze dne 5. 10. 2016, č. j. MUCE 68631/2016 OZP/V/Ci-ozn, vyzval žadatelku k doplnění vyjádření provozovatele veřejného vodovodu a kanalizace k projektové dokumentaci včetně jejího dodatku č. 1 a dále k doložení aktuálních stanovisek vlastníků veřejné a technické infrastruktury. Žadatelka všechny požadované doklady doložila, jak vyplývá z obsahu spisu. Ve zbytku je odvolací námitka nepřezkoumatelná, jelikož odvolatelé nespecifikovali, jaká doplnění architekt učinil ani jeho osobu.

71. Soud v prvé řadě konstatuje, že žalovaný obecně reagoval na námitky žalobců. Byť se dle soudu nejedná o přesvědčivou odpověď na odvolací námitky žalobců, nejedná se současně o jejich opomenutí. Ostatně sami žalobci výslovně nenamítají, že by tyto jejich námitky nebyly vypořádány, ale že zdůvodnění zamítnutí námitek bylo absurdní a účelové.

72. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 16. 7. 2015 byly doloženy doplněná koordinační situace o vodovodní přivaděč a stanovisko TS R. ze dne 15. 6. 2015, spolu s přípisem žadatelky ze dne 13. 7. 2015. Dále dne 24. 8. 2015 bylo doloženo doplnění projektové dokumentace o Dodatek č. 1 ze dne 19. 8. 2015, který taktéž reaguje na stavbu přivaděče. K dodatku byl připojen přípis z téhož dne od projektanta projektové dokumentace Ing. T. H. (ten se označil za vyřizující osobu a jako investora uvedl žadatelku). Není tak pravdou, že by spis byl doplněn jedenkrát ve vztahu k přivaděči, jak tvrdí žalobci. V tomto smyslu tak skutečně není jednoznačně patrné, na kterou z listin žalobci reagují (viz též výše odst. 39).

73. Údaj o tom, (jmenovitě) která osoba ten který podklad podala na podatelně správního orgánu I. stupně, není ze spisu seznatelný, a zejména není pro danou věc nikterak relevantní. Osobní doručení podkladů na podatelnu lze zprostředkovat skrze kohokoli, aniž by se tato osoba sama stávala podatelem. Podatele (tj. toho, kdo procesní úkon skutečně činí) je třeba určit vždy podle obsahu předmětného podání. Namítají-li tak žalobci, že „architekt nebyl zmocněn k předkládání podkladů správnímu orgánu I. stupně“, mají-li tím vůbec na mysli konkrétně projektanta projektové dokumentace Ing. T. H., je tento dílčí argument nedůvodný, neboť tak za žadatelku mohl učinit kdokoli a nepotřeboval k tomu dokládat plnou moc. Nadto nijak nezpochybňují, že Ing. H. jednal v souladu s vůlí žadatelky.

74. K absenci kót, odstupovým vzdálenostem a tvrzeným nedostatkům vyjádření dotčených orgánů se soud již vyjádřil výše v rámci vypořádání bodu 1 žaloby. K námitce žalobců, že není zřejmé, k jaké dokumentaci se dotčené orgány vyjadřovaly, soud znovu zdůrazňuje, že žalobci věcně nijak proti obsahu těchto stanovisek nebrojí a nepolemizují s nimi. Mohli například namítat, že některé ze stanovisek je nesprávné například právě proto, že pomíjí stavbu přivaděče. Žádné konkrétní pochybení, v důsledku kterého bylo zasaženo do jejich hmotněprávní sféry, však opět ani netvrdí.

75. Z těchto důvodů není námitka důvodná. Absence vypořádání odvolací námitky č. 6 (bod 8. žaloby)

76. Žalobci dále namítají, že jejich odvolací námitku č. 6 nebylo možné odmítnout pouze s tím, že není předmětem vodoprávního řízení. Absentuje jakékoli zdůvodnění.

77. Pod bodem 6. odvolání žalobci namítali, že správní orgán I. stupně nerespektoval podmínky stanovené územním rozhodnutím. Konkrétně uvádějí, že veškeré stavební činnosti budou realizovány z ulice K. a že ulice H. nesmí být pro účely stavby vůbec používána. Tato skutečnost je o to významnější, že žadatelka tuto podmínku opakovaně porušila, což vedlo k podání stížností. Žalovaný na to reagoval s tím, že námitka není důvodná, protože není předmětem vodoprávního řízení.

78. Nejde tak o situaci, kdy by žalovaný námitku opomenul či na ni reagoval nepřezkoumatelným způsobem, byť se soud s tímto blíže nepodloženým závěrem neztotožňuje. Soud nicméně zdůrazňuje, že samotná premisa žalobců není pravdivá, neboť z územního rozhodnutí neplyne, že by ulice H. nesměla být vůbec používána. Podmínka týkající se trasy staveništních vozidel pod bodem 6 podmínek územního rozhodnutí byla převzata též do stavebního povolení (viz jeho podmínka pod bodem 14), tudíž stavební povolení neodporuje územnímu rozhodnutí. Tvrzené porušování stanovené podmínky ze strany žadatelky nijak nezpochybňuje samotnou zákonnost napadeného či prvostupňového rozhodnutí. Manipulace se spisem (bod 10. žaloby)

79. Žalobci dále namítají, že spis žalovaného a správního orgánu I. stupně nebyl řádně veden. Spis nebyl pevně spojen a v průběhu řízení bylo několikrát namítáno, že soupis písemností není úplný. Žalobci například namítali, že ve správním spise nebyly kompletní smlouvy s vlastníky pozemků, tj. s paní K. a paní J., a chyběly souhlasy Č. D. ze dne 9. 5. 2013. Není zřejmé, kdy a jak byly doplněny, resp. zda jsou doplněny, protože jejich pohyb ve spisu se v čase měnil, a odůvodnění postupu nikdy nebylo poskytnuto. Žalobci proto mají za to, že se spisem bylo nezákonně manipulováno, což představuje nezanedbatelnou vadu řízení.

80. Soud konstatuje, že § 17 odst. 1 správního řádu ukládá správním orgánům povinnost vést řádně správní spis. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 3 As 150/2015 - 40, jsou soudy povinny v případě tvrzených chybějících dokumentů ve správním spise zohlednit právě úroveň vedení předloženého správního spisu: „Za situace, kdy předmětný spis obsahuje soupis všech svých součástí, jednotlivé listy spisu jsou svázány, konsekutivně číslovány a logicky na sebe navazují, nevyvstávají rozumné pochybnosti o úplnosti spisového materiálu, které by odůvodňovaly obavu ze ztracení předmětného podání.“ Skutečnost, že správné vedení správního spisu je zásadní pro posouzení merita věci, vyplývá např. i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2011, č. j. 1 As 10/2011 - 122. Právě kvalita a úplnost správního spisu musí být akcentovány v průběhu celého řízení a je nejen na soudech, ale i na odvolacích orgánech (tj. zde na žalovaném), aby tomuto aspektu řízení věnovaly náležitou pozornost.

81. V posuzovaném případě se však nejedná o situaci, kdy by způsob vedení spisu správním orgánem I. stupně vykazoval zásadní nedostatky. Předmětný spis je označen spisovou značkou (S-MUCE 31306/2013 OŽP), obsahuje soupis všech svých součástí (položky č. l. 1 až 545), a to s určením data, kdy byly do spisu vloženy. Jednotlivé listy spisu jsou pevně spojeny (svázány pomocí plastového pořadače), byť pro jejich rozsah ve dvou svazcích, a jsou postupně číslovány. Jednotlivé listy spisu na sebe logicky navazují, byť s výjimkou věcí týkajících se námitek podjatosti vedených pod sp. zn. S-MUCE 57640/2014 OZP/V/Cech a sp. zn. S-MUCE 55534/2015 OZP/V/Cech [neboť konkrétně listy č. l. 344–351 správního spisu (tj. usnesení na č. l. 344-345, doručenka na č. l. 346 a podání na č. l. 347-351) měly být správně zařazeny již za č. l. 218 správního spisu, a listy č. l. 523–532 správního spisu (tj. desky na č. l. 523–525 a č. l. 532, podání na č. l. 526–529, usnesení na č. l. 530 a doručenka na č. l. 531) měly správně následovat již po č. l. 317 správního spisu].

82. Soud nepopírá skutečnost, že žalobci v průběhu správního řízení namítali nedostatky vedení spisu, přičemž takové jejich odvolací námitce žalovaný dokonce přisvědčil v rozhodnutí ze dne 19. 3. 2015, ve kterém správnímu orgánu I. stupně vytkl absenci údajů o tom, kdy byly některé části spisu do spisu vloženy. Zároveň žalovaný nicméně konstatoval, že správní spis je veden převážně v souladu s § 17 správního řádu, jelikož obsahuje soupis všech svých částí, které jsou jednotlivě označeny, vzestupně číslovány a kromě příloh jsou pevně spojeny.

83. K námitce žalobců o neúplnosti spisu pak soud uvádí, že součástí správního spisu je jak smlouva s paní K. (na č. l. 27–28 správního spisu), tak smlouva s paní J. (na č. l. 24 správního spisu), přičemž k dílčí námitce vztahující se k jejich nekompletnosti se soud vypořádal výše (viz vypořádání bodu 2., 4. a 5. žaloby). Stejně tak ve správním spise nechybí souhlasy Č. D., a. s. ze dne 9. 5. 2013, které byly a jsou zašity jako č. l. 50–51 a dále (opětovně) též jako č. l. 441–442 správního spisu. Předmětné listiny přitom byly přílohou žádosti o stavební povolení, z čehož je patrné (a jednoznačně tak vyplývá ze správního spisu), kým, kdy a jak byly ke správnímu orgánu I. stupně podány.

84. Nevyvstávají ani rozumné pochybnosti o úplnosti spisového materiálu žalovaného. Též spis ve věci odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí má vlastní přebal a je označen spisovou značkou (100754/2017/KUSK), obsahuje také soupis všech svých součástí (položky poř. č. 1 až 6, resp. č. l. 1 až 43), a to s určením, kdy byly do spisu vloženy (byť se nejedná o kompletní údaje o datu). Jednotlivé listy spisu žalovaného sice nejsou pevně spojeny v jeden celek (svazek), jsou však dohromady sešity vždy listy vztahující se k témuž pořadovému číslu, a všechny jsou postupně očíslovány. Jednotlivé listy spisu na sebe současně logicky navazují.

85. V projednávané věci tak lze konstatovat, že byla dodržena zásada spisového pořádku, kritika úrovně vedení předložených správních spisů není přiléhavá. Jelikož žalobci uplatněné námitky týkající se vedení spisu byly soudem shledány nedůvodnými (jejich tvrzení byla vyvrácena na základě skutečností zjištěných z obsahu správního spisu), není zde dána ani důvodná pochybnost se domnívat, že se spisem bylo nezákonně manipulováno, neboť pro tento závěr neexistuje žádná opora. Absence přechodu výjimky ze stavební uzávěry (bod 11. žaloby)

86. Žalobci také namítají, že správní spis neobsahuje žádnou informaci o tom, že by na žadatelku byla převedena i práva z rozhodnutí o udělení výjimky ze stavební uzávěry týkající se pozemků, ve vztahu ke kterým žadatelka podala žádost o vydání stavebního povolení. Tato skutečnost představuje další vadu řízení, protože i kdyby došlo k přechodu práv z územního rozhodnutí, nemohlo bez dalšího dojít k přechodu této výjimky. Žalovaný se však touto námitkou bez zdůvodnění odmítl zabývat.

87. K tomu soud uvádí, že žalobci v odvolání tuto námitku nevznesli, a logicky tak nelze žalovanému vyčítat, že se jí nezabýval. Náležitosti žádosti o stavební povolení jsou stanoveny v § 110 stavebního zákona a hlediska, která stavební úřad ve stavebním řízení zkoumá, jsou zakotvena v § 111 stavebního zákona. Soud výše (viz vypořádání bodu č. 2., 4. a 5. žaloby) neshledal důvodnou námitku absence přechodu práv z územního rozhodnutí a stejnou argumentaci lze uplatnit ve vztahu k námitce absence přechodu výjimky ze stavební uzávěry – stavební zákon žádnou takovou povinnost žadatelce ani správním orgánům neukládá (ostatně žalobci, stejně jako ve zbytku žaloby, netvrdí porušení žádného konkrétního ustanovení). Nadto se nejedná obsahově ani o námitku uplatnitelnou ve stavebním řízení ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona. Námitka je tak nedůvodná. Ignorace podmínek územního rozhodnutí (bod 12. a poslední věta bodu 13. žaloby)

88. Žalobci uvádějí, že nestandardnost postupu správních orgánů plyne též z toho, že územní rozhodnutí odkazuje na vypořádání některých námitek do stavebního řízení. Konkrétně takto byla vypořádána námitka chyb v dokumentaci (existence studny žalobců, požadavek na „protipuchové“ a plynotěsné poklopy kanalizace, vedení dopravy pouze z ulice Karlovotýnská, nezakreslení přečerpávací nádrže, nezakreslení propustku, v důsledku čehož nelze posoudit vliv na přivaděč a okolní pozemky), kdy nyní žalovaný tvrdí, že toto není předmětem stavebního řízení. Správní orgány tyto požadavky na další řízení stanovené územním rozhodnutím ignorovaly.

89. Žalobci nicméně v odvolání pouze obecně poukazovali na nesoulad s územním rozhodnutím, tento tvrzený nesoulad konkretizovali jen ve vztahu k tvrzení, že stavební práce mají být vedeny výhradně z ulice K., kde však soud žádný rozpor s územním rozhodnutím nezjistil (viz vypořádání bodu 8 žaloby). Žalobci nijak dále nerozvinuli své námitky nesouladu s územním rozhodnutím ani tvrzení, jak se případný nesoulad dotýká jejich právní sféry. Soud proto jen obecně konstatuje, že v žalobci zmiňovaných bodech nezjistil, že by stavební povolení, respektive projektová dokumentace odporovaly podmínkám stanoveným v územním rozhodnutí. Pokud snad se námitky žalobců dotýkají samotných podmínek stanovených v územním rozhodnutí, nutno připomenout, že územní rozhodnutí je pravomocné, obstálo též v soudním přezkumu zdejším soudem i Nejvyšším správním soudem a přezkum jeho zákonnosti není předmětem tohoto řízení. Námitka absence dopravní studie (bod 14. žaloby)

90. Žalobci konečně namítají, že nebyla pořízena dopravní studie, která vyhodnotí zatížení oblasti a vhodné řešení dopravní situace. V důsledku toho dojde k přetížení území hlukem. Za situace, kdy současně správní orgány neomezily užívání H. ulice k výstavbě, ačkoli to územní rozhodnutí vyžadovalo, a ignorovaly i skutečnost, že žadatelka opakovaně zákaz příjezdové cesty z H. ulice porušila, je zjevné, že zhoršení situace (hluku, prašnosti, čistoty okolí, atd.) hrozí již při samotné výstavbě.

91. Soud předně zdůrazňuje, že problematika hlukového zatížení je pojmově otázkou vlivu stavby na okolí, jež spadá do územního řízení (srov. § 90 stavebního zákona), kde také měly být příslušné námitky vzneseny. Ve fázi stavebního řízení proto k námitce tohoto typu správní orgány vůbec nemusely přihlížet (§ 114 odst. 2 stavebního zákona). Nutno podotknout, že absenci dopravní studie žalobci namítali již v předchozí žalobě proto územnímu rozhodnutí, k čemuž se zdejší soud ve věci sp. zn. 45 A 31/2013 vyjádřil takto: „Pokud se v této souvislosti žalobci dovolávají předchozího vypracování dopravní studie, požadavek na její pořízení spadá především do pravomoci příslušného dotčeného orgánu. V tomto směru odbor dopravy Městského úřadu Č. ve svém souhlasném stanovisku ze dne 7. 7. 2011, č. j. MEUC-032901/2011/D-Ko, přímo jako podmínky stanovil podobu místní komunikace ve shodě s projektovou dokumentací s tím, že musí být řešena jako součást obytné zóny, zpracování dopravní studie však neuložil. K dopravnímu řešení neměl námitek ani dopravní inspektorát Policie ČR, ani správci komunikací, na něž se navržená komunikace napojuje. Neuplatnili-li požadavek na pořízení dopravní studie dotčené orgány, neměl stavební úřad důvod jít nad rámec platného územního plánu a takovou studii po žadateli vyžadovat. Jak dále konstatovala rada města, přijaté dopravní řešení je v souladu s dlouhodobou dopravní politikou města, současným i připravovaným územním plánem, přičemž shora citované důvody (i při pohledu na mapu dané lokality) vyznívají racionálně. Je také pravdou, že řešení se zvýšenými křižovatkami sloužícími jako zpomalovací prahy (jejichž užití plyne ze souhrnné technické zprávy k projektové dokumentaci) a její zahrnutí do obytné zóny je způsobilé limitovat v námitkách zmiňované nebezpečí, že by se uvedená komunikace mohla stát páteřní komunikací i pro dopravu tranzitní, popř. nákladní.“ 92. Soud k výše uvedenému toliko dodává, že žalobci neuvádí, z čeho nyní opět dovozují povinnost zpracování dopravní studie, tím spíše, že v předmětné věci jde o stavební povolení na splaškovou kanalizaci a vodovod. Stejně tak není jasné, z čeho dovozují, že území bude – v souvislosti s touto povolovanou stavbou – přetíženo hlukem. Též k otázce hluku se vyjádřil zdejší soud ve zmiňovaném rozsudku č. j. 45 A 31/2013 - 105, kde vysvětlil, proč má měření vlivu dopravního hluku na zástavbu význam až teprve po dokončení stavby před samotnou kolaudací. Pokud jde o hluk či prašnost při samotné stavbě, to je řešeno podmínkami stavebního povolení (viz podmínky 1, 2 či 14). K tvrzení, že správní orgány v rozporu s územním rozhodnutím neomezily užívání ulice H. k výstavbě, se soud již vyjádřil při vypořádání bodu 8. žaloby. Námitka proto není důvodná. Porušení rovnosti účastníků (bod 3. a 9. žaloby)

93. Žalobci namítali, že bylo porušeno právo na rovnost účastníků, že žadatelka byla neprávem zvýhodňována a naopak oni byli neprávem zatěžováni. Vypořádání této námitky soud ponechal nakonec, neboť tato námitka se opírá o výše tvrzená pochybení správních orgánů (a o podání z 20. 10. 2015, které však oproti tvrzení žalobců nebylo k žalobě připojeno). Soud nicméně popsané výtky žalobců, které měly demonstrovat zaujatý a nestandardní postup správních orgánů, shledal nedůvodnými, a nemá proto ani za to, že by správní orgány postupovaly v rozporu s principy rovnosti. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 94. S ohledem na shora uvedené závěry soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

95. O nákladech soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch. Žalovaný byl sice plně úspěšný, podle ustálené judikatury správních soudů však lze procesně úspěšnému správnímu orgánu přiznat náhradu pouze takových nákladů řízení, které přesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 - 47). V daném případě však soud takové náklady z obsahu spisu nezjistil a žalovaný, byť se v písemném vyjádření domáhal přiznání nákladů řízení, takové náklady netvrdil a neprokazoval. Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ani žalovanému.

96. Žadatelce soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť jí nebyla v řízení uložena žádná povinnost a nebyly zjištěny ani okolnosti hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).