č. j. 55 A 2/2022 – 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X.X. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Krejčímsídlem Masarykova 577, Milevskoproti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějoviceo žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2022, č. j. KUJCK 4204/2022takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 1. 2. 2022 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2022, č. j. KUJCK 4204/2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru vnitřních věcí, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 11. 2021, č. j. MUPI/2021/47094 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce se domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 17. 5. 2021 v čase kolem 10:49 hod., v nedbalosti na pozemní komunikaci u domu čp. 2440 v Budějovické ulici v Písku ve směru do centra řídil motorové vozidlo tov. zn. BMW, RZ X, přičemž naměřená rychlost vozidla byla 100 km/hod, po odečtu možné odchylky rychloměru +/– 3 km byla stanovena rychlost vozidla 97 km/hod v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod. Žalobce tak nejvyšší povolenou rychlost překročil o 47 km/hod a svým jednáním porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu.

3. V žalobě žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházejícího, neboť správní orgány nezjistily řádně skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení skutků, když překročily meze správního uvážení a rozhodly v rozporu s právní úpravou a ustálenou rozhodovací praxí. Závěry správních orgánů pak nemají oporu v provedeném dokazování a jsou spekulativní.

4. Podle žalobce se správní orgány byly povinny řídit zásadou, že za přestupek lze postihnout určitou osobu pouze tehdy, je–li prokázáno, že právě ta osoba se dopustila přestupkového jednání. Existuje–li ne zcela nepravděpodobná možnost, že se jednání nedopustil žalobce, nelze jej v souladu se zásadou in dubio pro reo postihnout. Dle žalobce oba policisté nevypovídali pravdivě, když měli tvrdit, že viděli žalobce coby řidiče vozidla, že měli s vozidlem stálý vizuální kontakt a že byl žalobce ve vozidle sám. Tato tvrzení policistů měla být ve správním řízení vyvrácena výpovědí svědka K. V. a dále skutečností, že policisté nepředložili kamerový záznam události. V této souvislosti žalobce namítá, že výpovědi policistů nejsou věrohodné, neboť nemohli do vozidla žalobce vidět pro zatmavená skla a v okamžiku, kdy vozidlo žalobce míjeli, byli oslnění sluncem. Toto tvrzení žalobce opírá i o snímek z měření, na kterém je viditelné lesknoucí se čelní sklo. Dále žalobce zpochybňuje tvrzení, že policisté měli po celou dobu s vozidlem žalobce vizuální kontakt. Žalobce uvádí, že výjezd z kruhového objezdu, kde řidič opustil vozidlo a žalobce se přemístil na jeho místo, je za horizontem a je vyloučeno, aby policisté po celou dobu sledování vozidlo viděli.

5. Žalobce namítá, že mu bylo postupem správních orgánů upřeno právo na spravedlivý proces a možnost chránit osobu blízkou, neboť správní orgány neprovedly navrhované důkazy, a to šetření na místě, vyšetřovací pokus, znalecký posudek a kamerový záznam z vozidla policie, které by prokázaly žalobcovu nevinu.

6. Žalobce namítá, že žalovaný odmítl vyslechnout K.T., která dle slov žalobce měla řídit jeho vozidlo v inkriminovaný okamžik. Jedná se přitom o sestru žalobce, tedy o osobu blízkou, která nemá v úmyslu přivodit žalobci postih za přestupek. Žalobce její čestné prohlášení, v němž uvádí, že vozidlo řídila právě K.T., přiložil k odvolání, ale žalovaný toto prohlášení i svědeckou výpověď svědka V. vyhodnotil jako účelové. Žalobce namítá, že účelové byly svědecké výpovědi zasahujících policistů, neboť ti jsou povinni chytat a trestat přestupce, tudíž byli podjatí.

7. Žalobce uzavřel, že správní orgány v důsledku nepřipuštění výpovědi Květoslavy Trávníčkové a neprovedení znaleckého posudku nezjistily skutečně a objektivně skutkový stav a upřely tak žalobci jeho procesní práva.

II. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že spáchání přestupku žalobcem bylo řádně zjištěno a zadokumentováno. Při svědeckých výpovědích uváděli policisté stejné skutkové okolnosti a v zásadních věcech se shodovali. Oba policisté potvrdili, že s vozidlem žalobce udržovali po celou dobu vizuální kontakt a řidičem byl právě žalobce, kterého po zastavení kontrolovali. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 – 114 není důvod pochybovat o svědeckých výpovědích policistů. Ohledně svědka K. V. žalovaný již v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se nejedná o nezávislého svědka, jelikož je cca 20 let žalobcův kamarád. Jeho výpověď tudíž vyznívá ve prospěch žalobce a žalovaný ji zároveň hodnotí jako účelovou, neboť žalobce při silniční kontrole nenamítal, že vozidlo řídila jiná osoba. S tímto tvrzením navíc žalobce přišel až ve správním řízení, což opět snižuje důvěru ve výpověď K.V.. Nevěrohodnosti tvrzení ohledně výměny řidičů nasvědčuje i skutečnost, že při silniční kontrole žalobce policistům na otázku, proč jel tak rychle, sdělil, že spěchal za matkou do nemocnice. Vůbec nerozporoval, že vozidlo neřídil. Následně však s autem odjel opačným směrem, než je nemocnice.

9. Podle snímku z měření bylo vozidlo žalobce změřeno cca 200 – 250 m před místem zastavení vozidla a při rychlosti téměř 100 km/hod není pravděpodobné, že by v mezičase vozidlo zastavilo a mohlo dojít k výměně řidičů, aniž by je dojel policejní vůz. Navíc dle výpovědí policistů vozidlo nikde nezastavilo a bylo v dohledové vzdálenosti po celou dobu sledování.

10. Žalovaný uzavřel, že absence kamerového záznamu z policejního vozidla nemůže mít vliv na zjištěný skutkový stav, jelikož spáchání skutku žalobcem bylo prokázáno provedenými důkazy obsaženými ve spisovém materiále a o skutkovém stavu nejsou pochybnosti.

III. Obsah správních spisů

11. Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

12. Z úředního záznamu ze dne 17. 5. 2021, č. j. KRPC–53148–1/PŘ–2021–020506 a z oznámení přestupku ze dne 31. 5. 2021, č. j. KRPC–53148–6/PŘ–2021–020506 se podává, že dne 17. 5. 2021 prováděla hlídka PČR Písek ve složení pprap. B.M. a nstržm. M.V. dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu v obci Písek. V čase 10:49 zaznamenalo radarové zařízení RAMER 10C umístěné ve služebním vozidle Škoda Octavia v civilním provedení v obci Písek na ulici Budějovická u domu č.p. 2440 ve směru do centra osobní automobil značky BMW 730 D, RZ X, barva černá metalíza, jedoucí rychlostí 100 Km/hod, po odečtu odchylky 97 km/hod. Řidič jel ve vozidle sám, ve směru do centra na úseku s maximální povolenou rychlostí 50 km/hod. Vozidlo bylo za neustálého vizuálního kontaktu policisty dojeto a zastaveno v ulici K. Čapka u č.p. 1674. Ve vozidle se nacházel pouze žalobce, který byl lustrací ztotožněn. S žalobcem bylo na místě sepsáno oznámení o dopravním přestupku, k němuž se žalobce nevyjádřil a odmítl jej podepsat.

13. Součástí spisu je evidenční karta žalobce čítající celkem 9 záznamů v rozmezí let 1998 – 2017. Dále je součástí spisu záznam z měření s fotografií, z něhož se podává, o jaké vozidlo se jednalo, je čitelná registrační značka a jsou obsaženy podstatné údaje z měřicího přístroje (rychlost vozidla, datum, čas, režim měření, rychlost měřícího vozidla, GPS souřadnice). Spis dále obsahuje fotodokumentaci a doklad o proškolení obsluhy měřicího přístroje včetně ověřovacího listu.

14. Příkazem správního orgánu I. stupně ze dne 30. 6. 2021, č. j. MUPI/2021/26455 byl žalobce uznán vinným ze shora specifikovaného přestupku a podle § 125c odst. 5 písm. d) a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu. Dne 13. 7. 2021 podal žalobce proti příkazu odpor.

15. Dne 19. 7. 2021 převzal právní zastoupení žalobce jeho právní zástupce a doložil plnou moc. Dne 26. 7. 2021 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno vyjádření žalobce k věci, v němž prvně uvedl, že vozidlo v okamžiku měření rychlosti neřídil, ale řídila jej osoba žalobci blízká. Dále uvedl, že mezi změřením vozidla a jeho zastavením policisty uplynula značná doba, během které bylo vozidlo zastaveno, řidič opustil místo řidiče a na jeho místo si přesedl žalobce. Výměnu osob na místě řidiče může dosvědčit očitý svědek, K.V., kterého žalobce navrhl vyslechnout jako svědka.

16. Spis dále obsahuje protokol o ústním jednání ze dne 6. 9. 2021, č. j. MUPI–2021/36025, při němž bylo provedeno dokazování, a byli vyslechnuti zasahující policisté, přičemž obsah jejich výpovědí je součástí protokole.

17. Dne 10. 9. 2021 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno vyjádření žalobce, v němž namítl, že policisté z důvodu oslnění a zatmavených skel nemohli řidiče vozidla vidět. Dále namítl, že je vyloučen neustálý vizuální kontakt policistů s vozidlem žalobce a výpovědi policistů jsou lživé. Policista M. při výpovědi uvedl, že do vozidla na zadní sedačky nebylo vidět, neboť vozidlo má zatmavená skla a nepravdivé bylo i jeho tvrzení o provedení dechové zkoušky. Žalobce navrhnul vyžádat policejní kamerový záznam a výslech svědka K. V..

18. Dne 6. 10. 2021 byl vyslechnut K.V., o čemž je ve spise založen protokol pod č. j. MUPI/2021/41130. Svědek uvedl, že pracuje v Toyota Dolák v Písku a viděl žalobce, jak přestupuje ze zadního vozidla na přední sedadlo na kruhovém objezdu v ulici Budějovická. Svědek je žalobcův kamarád cca 20 let, řidiče, který měl z místa odejít, nezná a neví, kam odcházel. Za ním jedoucí policejní vozidlo blikalo a houkalo.

19. Žalobce byl vyrozuměním ze dne 26. 10. 2021, č. j. MUPI/2021/44304 poučen v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) o možnosti vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Žalobce této možnosti využil a dne 3. 11. 2021 podal správnímu orgánu I. stupně své vyjádření a návrh na zastavení řízení, který odůvodnil tím, že policejní vozidlo ztratilo vizuální kontakt s vozidlem žalobce, což jednoznačně vyplývá z výpovědi svědka K.V.. Příslušníci PČR sice předkládají svá tvrzení, která však nejsou doložena hodnověrnými důkazy. Okolnost, že Policie ČR nedodala kamerový záznam z pronásledování vozidla, se jeví jako podezřelá.

20. Dne 11. 11. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu a byla mu uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel po dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán rozhodnutí odůvodnil tak, že výpovědi policistů tvořily ucelený řetězec a v zásadních věcech se shodovaly. Oba policisté potvrdili, že s vozidlem po celou dobu jízdy až do okamžiku zastavení udržovali vizuální kontakt, tudíž osobou řidiče byl žalobce, kterého po zastavení kontrolovali. K namítané účelovosti policejních výpovědí správní orgán odkázal na závěry obsažené v rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 – 114. Ke svědkovi V. prvostupňový správní orgán uvedl, že se nejedná o nezávislého svědka a lze se důvodně domnívat, že jeho výpověď je ve prospěch žalobce, neboť jsou letití přátelé. Námitka o výměně řidičů byla vznesena až ve správním řízení, což věrohodnost celé taktiky oslabuje. Dle správního orgánu bylo spáchání přestupku žalobcem jednoznačně prokázáno. K výměně řidičů dojít nemohlo nejen s ohledem na důkazní zjištění, ale i na nepravděpodobnost celého skutkového děje. Na základě všech podkladů, které měl správní orgán I. stupně k dispozici a v kontextu všech důkazů, uzavřel, že se žalobce přestupkového jednání dopustil.

21. Ve včas podaném odvolání žalobce uvedl totožnou argumentaci, jako uváděl v průběhu správního řízení. K odvolání přiložil čestné prohlášení K.T., nar. X, v němž tato osoba prohlásila, že dne 17. 5. 2021 v čase 10:49 řídila motorové vozidlo žalobce, které opustila ještě předtím, než bylo zastaveno příslušníky PČR a než byl žalobce identifikován jako řidič vozidla. Žalobce namítal, že mu nebylo umožněno uplatnit právo na spravedlivý proces, když fakta prokazující jeho nevinu nebyla vzata v potaz. Policie nepředložila kamerový záznam a správní orgán neumožnil předložit znalecký posudek, který by na základě údajů o rychlosti obou vozidel a jejich souřadnic prokázal nemožnost o nepřetržitém vizuálním kontaktu policistů s vozidlem žalobce, když k jeho zhotovení nebyla poskytnuta lhůta.

22. Odvolání bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný zamítl žalobcovy návrhy na doplnění dokazování znaleckým posudkem, vyšetřovacím pokusem a časovým snímkem k ověření věrohodnosti svědka V. pro nadbytečnost. K odvolacím námitkám uvedl, že výpovědi policistů se v podstatných bodech shodují, zatímco výpověď svědka V. je ve prospěch žalobce. Věrohodnost tvrzení o výměně řidičů navíc nabourává skutečnost, že toto tvrzení žalobce předestřel až ve správním řízení a nikoliv již při samotné kontrole po zastavení příslušníky PČR. Namítané okolnosti dechové zkoušky nejsou pro řešenou věc významné, neboť její provedení či neprovedení nemůže mít vliv na skutkové posouzení věci. Stejně tak touto argumentací nemůže být zpochybněna věrohodnost policistů M. a V.. Rovněž absence kamerového záznamu nemůže mít vliv na zjištění skutkového stavu, jelikož spáchání přestupku žalobcem bylo bez pochybností zjištěno z důkazů obsažených ve spise. Závěrem konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s § 3 správního řádu a stav věci zjistil bez důvodných pochybností. Výroky prvostupňového rozhodnutí korespondují s dikcí § 68 odst. 3 správního řádu a § 93 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“).

IV. Právní hodnocení soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. V řízení o přestupku je správní orgán povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a za tímto účelem si opatřuje potřebné podklady pro vydání rozhodnutí a zjišťuje veškeré okolnosti daného případu svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Správní orgán rovněž provádí důkazy v potřebném rozsahu, přičemž důkazy hodnotí podle svých úvah, každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti.

25. Žalobce předně namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu, neboť správní orgány nepostavily najisto, že se přestupku dopustil právě žalobce. Důkazní materiál nashromážděný ve správním spise považuje krajský soud za úplný a zcela věrohodný a námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu shledal krajský soud jako nedůvodnou, jak bude uvedeno níže.

26. V prvé řadě krajský soud zastává názor, že žalobcem namítaná nevěrohodnost vyslechnutých svědků – zasahujících policistů, je účelová. Z provedených důkazů, jmenovitě z oznámení o dopravním přestupku, z úředního záznamu, ze záznamu z měřicího přístroje RAMET 10C a z protokolů o výsleších policistů je zřejmé, že tyto důkazy nejsou ve vzájemném rozporu a mezi důkazy nejsou žádné nesrovnalosti. Policisté shodně potvrdili, že vozidlu žalobce jedoucímu v protisměru, byla naměřena rychlost 100 km/hod, resp. 97 km/hod po odečtu možné odchylky, v místě s maximální povolenou rychlostí 50 km/hod. Policisté proto bezprostředně otočili služební vůz a jeli za vozidlem žalobce, přičemž s tímto vozidlem měli neustálý vizuální kontakt. Po zastavení vozidla byl ztotožněn žalobce, přičemž nebylo pochyb o tom, že vozidlo řídil právě on.

27. Krajský soud nezpochybňuje názor žalobce, že je povinností správních orgánů zjistit skutkový stav tak, aby o něm nevznikly důvodné pochybnosti. Rovněž se soud shoduje se žalobcem v tom, že existují–li pochybnosti o tom, že obviněný z přestupku se protiprávního jednání nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout. Tyto zásady však není možné zneužívat ve prospěch účelových procesních taktik. Jistě je právem osoby podezřelé z protiprávního jednání navrhovat důkazy a uplatňovat prostředky ke své obraně, na druhé straně je ale právem správního orgánu navržené důkazy neprovést, je–li takový postup správního orgánu přezkoumatelným způsobem vysvětlen.

28. Žalobce ke své procesní obraně navrhl výslech svědka K.V., který jediný uvedl, že viděl žalobce přestoupit ze zadního sedadla na místo řidiče poté, kdy jeho vozidlo ve větší rychlosti zastavilo u výjezdu z kruhového objezdu. Nutno připomenout, že při kontrole a sepisování oznámení o přestupku žalobce netvrdil, že své vozidlo neřídil, naopak sám policistům sdělil, že spěchal za svou matkou do nemocnice. Již tato významná změna tvrzení ve skutkovém ději žalobcovu verzi o výměně řidičů značně oslabuje, nehledě na to, že samotné technické provedení takového manévru by bylo dosti obtížně proveditelné v tak krátkém časovém úseku, který proběhl od zachycení žalobcova vozidla policejním vozem. V této souvislosti správní orgány správně poukázaly na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 9 As 220/2015 – 47 pojednávající o účelovosti námitek uplatněných až v průběhu správního řízení. Výměna řidičů je zásadní okolnost, která by skutečně mohla zpochybnit vinu žalobce, pokud by byla uplatněna bezprostředně po zásahu policistů, resp. v jeho průběhu. Takto uplatněná změna skutkového děje, jak ji předestřel žalobce až ve správním řízení poté, kdy si zajistil právní zastoupení, však bezpochyby vzbuzuje dojem účelovosti.

29. Dle názoru krajského soudu se správní orgán I. stupně řádně vypořádal s podmínkou dostatečného zjištění skutkového stavu. Důkazy jsou obsahem správního spisu a jednoznačně z nich vyplývá, že se přestupkového jednání dopustil žalobce. Žalobcem navrhované dokazování by tudíž bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie a rychlosti řízení, nehledě navíc k tomu, že většinu neprovedených důkazů (znalecký posudek, výslech K. T. a kamerový záznam) žalobce uplatnil až v odvolacím řízení.

30. Krajský soud připomíná, že vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu navrhované svědkyně Trávníčkové, kdy se jedná o sestru žalobce, je opět dána důvodná pochybnost o objektivitě její výpovědi. Krajský soud má za to, že žalovaný postupoval zákonným způsobem, když tuto svědeckou výpověď odmítl provést, neboť jsou proti sobě postavena protichůdná tvrzení zasahujících policistů a osob v blízkém vztahu k žalobci. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6 As 47/2005 – 84 „existence rozporu mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné ze vzájemně protichůdných skutkových verzí.“ Správní orgán I. stupně se s rozpory ve výpovědích vyslechnutých svědků dostatečně vypořádal zejména na stranách 4–6 prvostupňového rozhodnutí a jeho závěry potvrdil i žalovaný. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 As 13/2011 – 54 je zapotřebí vycházet z domněnky o věrohodnosti policejních výpovědí, neboť policisté zpravidla nemají žádný zájem na výsledku řízení, na rozdíl od účastníků řízení a jimi navržených svědků. Policisté pouze vykonávají svou služební povinnost spočívající v ochraně veřejného zájmu.

31. V řešené věci byly výpovědi policistů vzájemně souladné a konzistentní. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 10. 11. 2020, č. j. 31 A 8/2019 – 50: „policistu je možné mít za nestranného svědka, není–li žádným způsobem motivován, ať již negativně nebo pozitivně, aby jeho svědectví vedlo ke konkrétnímu výsledku řízení.“ Krajský soud k tomu doplňuje, že domněnku o nestrannosti policistů nelze vyvrátit ani jejich služebním poměrem a povinností pronásledovat a trestat osoby porušující právní předpisy.

32. Krajský soud ve shodě se správními orgány uzavírá, že verze žalobce ohledně výměny řidičů je zcela nevěrohodná a z praktického hlediska nemožná. Z mapy místa přestupku je zřejmé, že policisté prováděli měření a následně otáčeli vozidlo v blízkosti kruhového objezdu na ulici Budějovická, na kterém se nachází autosalon Toyota Dolák. Podle verze žalobce i jím navrženého svědka K. V. by k výměně řidičů muselo dojít na úseku cca 100 metrů od místa změření. Je nepředstavitelné, aby v takto krátkém úseku došlo k záměně osob řidičů, aniž by celý manévr policisté nezpozorovali. Policisté vypověděli zcela konzistentně, že se za změřeným vozidlem ihned otočili, zapnuli výstražnou signalizaci a vozidlo žalobce měli celou dobu ve vizuálním kontaktu. Shodně oba policisté potvrdili, že vozidlo žalobce sjelo z kruhového objezdu u Toyoty Dolák a pokračovalo do centra, kde jej policisté viděli odbočovat do ulice U Obory a následně jej zastavili v ulici Karla Čapka. Skutkový průběh, jak jej popsali zasahující policisté, je zcela věrohodný. Svědecká výpověď svědka V. je značně nevěrohodná, navíc za situace, kdy žalobce odmítl podat jakékoliv vyjádření do oznámení přestupku bezprostředně při policejní kontrole. Žalovaný nepochybil, když neprovedl výslech K. T., neboť výslech by nemohl ničeho zvrátit na prima facie fabulaci žalobce. Na základě čestného prohlášení K. T. nelze dospět k závěru, že vozidlo žalobce neřídil. Stejně tak nezakládá procesní vadu nepředložení kamerového záznamu a zamítnutí návrhu na zpracování znaleckého posudku, neboť by ani jeden důkazní návrh nepřispěl k již dostatečně zjištěnému skutkovému stavu.

V. Závěr a náklady řízení

33. Správní orgány se dostatečně vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce. Prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí jsou přezkoumatelná a zákonná. Krajský soud neshledal ani žádná procesní pochybení či vady řízení, které by založily nezákonnost správních rozhodnutí. Správní orgány správně provedly kvalifikaci přestupku a své závěry řádně odůvodnily.

34. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s., aniž by nařizoval jednání podle § 51 s. ř. s., neboť s takovým postupem účastníci vyjádřili souhlas.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Vyjádření žalovaného III. Obsah správních spisů IV. Právní hodnocení soudu V. Závěr a náklady řízení