č. j. 55 A 49/2020- 75

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: Y. F., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, bytem X, zastoupený JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 1, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2018, č. j. MV-59248-5/SO-2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou u Městského soudu v Praze, Krajskému soudu v Praze postoupenou usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 11 A 194/2018-49, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 4. 2018, č. j. OAM-1540-45/ZR-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 7. 2018 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovena lhůta k vycestování.

2. Žalobce v žalobě předně namítá, že správní orgány používaly řadu obecných tvrzení typu „dlouhodobě a opakovaně“, „závažná porušení veřejného pořádku“, kdy nebylo zřejmé, co se pojmem veřejný pořádek rozumí. Poté si pojem veřejného pořádku samy definovaly jako „stav, kdy nejsou dodržovány zákony“. Podle žalobce se jedná o vágní definici, protože by veřejným pořádkem mohl být i stav, kdy se zákony dodržují. Rozhodně však správním orgánům nepřísluší definovat a provádět výklad pojmu „veřejný pořádek“, pro jehož porušení bylo žalobci povolení k trvalému pobytu zrušeno.

3. Žalobce dále uvádí, že během řízení namítal vadu nepřiměřené délky správního řízení. Žalobce nepovažuje za dostatečné vypořádání námitky, že délka řízení nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Takové zdůvodnění nelze považovat za dostatečné, když žalobce tvrdil, že je v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Vůbec se pak žalovaná nevypořádala s námitkou, že v napadeném rozhodnutí nejsou tam uváděné dokumenty datované, což v souvislosti s délkou jejich shromažďování vede k nepřehlednosti, nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, protože pak již není možné ověřit jejich aktuálnost. Žalovaná se nevypořádala ani s námitkou, že žalobce se správními orgány spolupracoval a navrhoval vlastní důkazy, které však správní orgány ignorovaly. Žalobce tak byl zkrácen na svých procesních právech. Pokud nebyly správní orgány schopny svůj déletrvající postup vysvětlit, jeví se jejich postup jako šikanózní.

4. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí bylo vydáno jeden rok od okamžiku, kdy se seznámil s podklady pro rozhodnutí. Má proto za to, že správní orgán provedl další vlastní šetření, s jehož závěry žalobce neseznámil, nebo vycházel ze stavu zjištěného ke dni 10. 5. (pozn. soudu: bez uvedení roku, patrně roku 2017). Obě situace představují závažné porušení práv. Argument, že ministerstvo vycházelo pouze z podkladů, s nimiž byl žalobce seznámen, považuje žalobce za lichý, neboť žalobce nemá prostředků, jak si jeho pravdivost ověřit. Názor žalované, že žalobce měl v odvolání označit podklady, se kterými nebyl seznámen, považuje žalobce za absurdní, protože je nemohl označit, když je sám neznal.

5. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány nezjistily všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce, když několikrát odmítly jeho návrh na provedení výslechů. Žalobce uvedl, že přestože správní orgány nemají pochyb o existenci rodinných vazeb na území České republiky, chtěl doplnit, že jeho rodiče jsou nemocní a žalobce svému otci pomáhal ve firmě, kterou postupně přebírá. Firma je také zdrojem příjmů pro existenci celé jeho rodiny. Proto se domnívá, že odmítnutím jeho výslechu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. V tomto ohledu považuje odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016-30, za nepřiléhavý ve smyslu posouzení přiměřenosti rozhodnutí. Žalobce doplnil, že je nutné přihlédnout ke zdravotnímu stavu jeho rodičů, zejména ke zprávám, které však nebyly z důvodu chybného postupu jeho původního zmocněnce v řízení předloženy. Podle žalobce jeho otec trpí dle lékařské zprávy ze dne 2. 7. 2012 hemodynamickou významnou aortální regurgitací 3. stupně a dle zprávy ze dne 10. 8. 2018 rovněž cukrovkou a je po operaci srdce. Matka žalobce trpí dle lékařské zprávy ze dne 6. 12. 2016 těžkou aortální stenózou. Objevil se u ní i onkologický nález. Žalobce doplnil, že přikládá i prohlášení matky, že po prodělání operace rakoviny nemůže zvedat těžké věci a je pro ni nezbytná každodenní pomoc.

6. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí je odůvodněno na základě několikanásobného odsouzení za přečin maření výkonu rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném do 31. 1. 2019 (dále jen „trestní zákoník“) za porušování zákazu řízení a uložení řady pokut za přestupky v dopravě, nicméně tyto jeho přečiny jsou z doby značně předcházející době vedení správního řízení. Žalobce uvedl, že předkládá usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 7. 2018, sp. zn. 9 T 91/2016, podle něhož měl soud podmíněně upustit od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Navíc ve zprávě z místa bydliště nebylo podáno žalobcovo negativní hodnocení, když svá „divoká léta“ má již mít za sebou. V opisu z evidence rejstříku trestů pak nemá žádné jiné trestní odsouzení. Od svého posledního odsouzení taky nebylo z evidenční karty řidiče zjištěno spáchání přestupku v dopravě. Žalobce k tomu předložil dohodu o realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací uzavřenou s obcí Zdiby, harmonogram provádění těchto prací, z nichž má plynout, že odpracováním 250 hodin byl trest vykonán, a hodnocení starostky obce Zdiby ze dne 10. 12. 2013, podle něhož s výjimkou jednoho neomluveného dne byla doba obecně prospěšných prací dodržována.

7. Žalobce uzavřel, že žalovaný nedostatečně posoudil přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného života žalobce. Argumentace žalované, že rodinné vazby zejména na rodiče, délka pobytu a ekonomické aktivity nelze považovat za dostatečné důvody pro odhlédnutí od naplnění důvodů pro zrušení platnosti povolení, není s ohledem na poslední období života žalobce dostatečná, zejména s ohledem na obrat v jeho životě a zdravotní stav rodičů. Odloučení žalobce od rodičů by mohlo způsobit fatální následky. Rodiče sice mají ještě jednoho syna, ten se však musí starat o své nezletilé dítě a nemá takový vztah s rodiči jako žalobce. Navíc není ani stavařem. Skutečnou péči o rodiče a pomoc ve firmě tak může zajistit jedině žalobce. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve vyjádření uvádí, že ministerstvo bylo povinno v prvostupňovém rozhodnutí definovat neurčitý právní pojem narušení veřejného pořádku závažným způsobem, což učinilo. Ministerstvo si obstaralo potřebné důkazy a rozhodnutí řádně zdůvodnilo. Pokud žalobce namítal nepřiměřenou délku správního řízení, měl využít prostředky ochrany proti nečinnosti. Namítá-li žalobce, že mělo být napadené rozhodnutí nesrozumitelné, vůbec by nemohl jeho obsah zpochybňovat námitkami. Žalobce se s podklady seznámil a na jejich základě bylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že se s podklady pro rozhodnutí seznámil, měl být schopen uvést podklady uváděné v prvostupňovém rozhodnutí, se kterými seznámen nebyl.

9. Žalovaná doplnila, že zákon o pobytu cizinců ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nezakládají správním orgánům povinnost účastníka řízení vyslechnout vždy. Ministerstvo považovalo rodinné vazby žalobce a jeho rodičů za skutečné. Žalobce byl poučen mimo jiné o právu vyjádřit se a předkládat návrhy na provedení důkazů. Měl tak uvést všechna důležitá tvrzení a navrhnout důkazy. Nic žalobci nebránilo popsat svoji činnost ve společnosti svého otce a k tomu předložit důkaz. Nebylo mu rovněž znemožněno, aby předložil aktuální lékařské zprávy o závažném zdravotním stavu rodičů. Nadto byl zastoupen advokátem. Žalovaná doplnila, že většina předložených lékařských zpráv k žalobě byla stará několik let. Pokud by byl zdravotní stav otce žalobce natolik závažný, nemohl by vykonávat funkci jednatele společnosti a valná hromada by jej z funkce odvolala. Žalobce ale nedoložil, že by se tak stalo. Jednatelem společnosti Firstav s.r.o. byl navíc i bratr žalobce. To svědčí o tom, že je to právě bratr žalobce, kdo pomáhá otci vést firmu. Žalovaná uzavřela, že o tom, že žalobce představuje aktuální hrozbu pro zájem společnosti, svědčí mimo jiné skutečnost, že žalobci byla stanovena zkušební doba podmíněně odloženého trestu odnětí svobody do 27. 10. 2019. Jednání před soudem 10. K jednání soudu se účastníci nedostavili, ač byli řádně předvoláni – žalobce bez omluvy, žalovaná se omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto jednal bez přítomnosti účastníků.

11. Soud při jednání jako důkaz provedl žalobcem předloženou lékařskou zprávu ze dne 3. 3. 2015 týkající se zdravotního stavu L. F., lékařskou zprávu ze dne 10. 8. 2018 týkající se Y. F., dohodu o realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací, přípis obce Zdiby ze dne 10. 12. 2013, harmonogram výkonu trestu obecně prospěšných prací a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 7. 2018, č. j. 9 T 91/2016-74.

12. Z lékařské zprávy ze dne 3. 3. 2015 plyne, že L. F. prodělala dne 24. 1. 2013 kvadrantektomii. Během prohlídky dne 3. 3. 2015 pacientka prodělala sono prsů, přičemž bylo zjištěno, že zdravotní stav pacientky je v remisi, pokračuje v léčbě léčebnými přípravky. Kontrola byla stanovena za půl roku.

13. Z lékařské zprávy – zprávy o zdravotním stavu pacienta Y. F. ze dne 10. 8. 2018 plyne, že byla vyhotovena MUDr. A. V. (včetně podpisu a otisku razítka). Její obsah je omezen na konstatování: „Potvrzuji, že pacient výše jmenovaný trpí cukrovkou a je po operaci srdce a potřebuje pomoc syna při práci ve firmě.“ 14. Podle dohody o realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací se žalobce a obec Zdiby dohodli, že žalobce zahájí výkon trestu o výměře 250 hodin dne 25. 11. 2013 a práce budou ukončeny dne 1. 6. 2014. Součástí dohody bylo i hodnocení výkonu trestu, podle něhož byl výkon ukončen dne 23. 1. 2014, bylo odpracováno 250 hodin, úkoly byly plněny dle zadání a s výjimkou jednoho dne byla doba plně dodržována.

15. Z přípisu obce Zdiby ze dne 10. 12. 2013 plyne, že na základě žádosti žalobce bylo vydáno hodnocení dosavadního průběhu výkonu obecně prospěšných prací. Žalobce výkon nastoupil dle dohody dne 25. 11. 2013, jak je uvedeno v harmonogramu. Pracovní doba byla stanovena na osm hodin denně, pět dní v týdnu. S výjimkou jednoho dne neomluvené absence (28. 11. 2013) je pracovní doba dodržována a zadané úkoly jsou plněny. Do 10. 12. 2013 odpracoval 88 hodin obecně prospěšných prací.

16. Z harmonogramu výkonu trestu obecně prospěšných prací plyne výkon 250 hodin v období od 25. 11. 2013 do 23. 1. 2014 s jednou neomluvenou a dvěma omluvenými absencemi. Na základě shora uvedených důkazních prostředků dospěl soud k závěru, že žalobce trest obecně prospěšných prací vykonal uspokojivě s minimem absencí.

17. Usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 7. 2018, č. j. 9 T 91/2016-74, bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel uloženého žalobci trestním příkazem téhož soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 2 T 44/2013, v trvání dvou roků, trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 15 T 36/2013, v trvání 3 roků a trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 9 T 91/2016, v trvání 2 roků, se stanovením zkušební doby v trvání 3 roků. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 19. Z výpisu z cizineckého informačního systému pořízeného dne 15. 7. 2013 vyplývá, že žalobce měl vydané povolení k trvalému pobytu jako cizinec 3. státu – rezident. Je svobodný, má bratra O. F., matku L. F. a otce Y. F.

20. Ministerstvo si dne 4. 7. 2013 vyžádalo opis z evidence rejstříku trestů žalobce, v němž byly čtyři záznamy o odsouzení: - za trestný čin ohrožování pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“), byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 2009, sp. zn. 8 T 357/2009, k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 14. 11. 2010 (dne 18. 2. 2011 bylo rozhodnuto, že se žalobce osvědčil) a trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 16 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 23. 7. 2011 (dne 8. 9. 2011 bylo rozhodnuto, že se žalobce osvědčil); - za trestný čin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a odst. 2, trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a b) a trestný čin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 1 T 227/2012, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 31. 10. 2015; žalobci byl trest prominut na základě rozhodnutí o amnestii ze dne 1. 1. 2013; - za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 15 T 32/2013, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 19. 4. 2015 a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 30 měsíců; - za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 15 T 36/2013, k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 19. 10. 2015 a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 36 měsíců; tento trest byl žalobci uložen jako společný za pokračování v trestném činu, za který byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 15 T 32/2013.

21. Součástí správního spisu je trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 10. 2009, sp. zn. 8 T 357/2009, trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 15 T 36/2013, trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2013, č. j. 2 T 44/2013-39, trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 15 T 32/2013, trestní příkaz Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 10. 2012, č. j. 1 T 227/2012-361, usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 3. 2013, č. j. 1 T 227/2012-440, jímž byl žalobci prominut trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem uložený trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 10. 2012, č. j. 1 T 227/2012-361, trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2013, č. j. 9 T 39/2013-31, jímž byl žalobce shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem v trvání 18 měsíců a trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání 18 měsíců, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 3 T 94/2013, jímž byl žalobce uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, výpis z evidenční karty řidiče ze dne 1. 7. 2010 s pěti záznamy o přestupcích, výpis z evidenční karty řidiče zaslaný ministerstvu dne 17. 6. 2013 s deseti záznamy o přestupcích, výpis z veřejné části živnostenského rejstříku a úplný výpis z obchodního rejstříku družstva APMAL.

22. Dne 15. 7. 2013 vydalo ministerstvo oznámení o zahájení správního řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu opakovaného závažného porušování veřejného pořádku, kterého se měl žalobce dopustit opakovanou trestnou činností a opakovaným pravomocným odsouzením.

23. Zmocněnec žalobce nahlédl dne 9. 9. 2013 do správního spisu. Během nahlížení byl zmocněnec poučen o tom, že má žalobce právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

24. Ve vyjádření ze dne 1. 10. 2013 žalobce uvedl, že na území České republiky žije již 16 let, mluví plynně česky bez přízvuku. Žalobce zde žije s matkou a otcem na společné adrese. Jeho rodiče mají vážné zdravotní problémy. Otec je po operaci srdce a matka prodělala rakovinu prsu a čeká ji operace srdce. Bratr žalobce očekává narození potomka. Žalobce doplnil, že pracuje v rodinné společnosti Firstav, s.r.o. Pro zdravotní problémy otce (jednatele) vykonává činnost ve firmě převážně žalobce a probíhají jednání, aby byl zvolen jednatelem společnosti. Příjmy celé rodiny jsou odvislé od činnosti této společnosti. Pokud by bylo žalobci zrušeno povolení k pobytu, vážně by to ohrozilo chod firmy. Žalobce je nyní fakticky živitelem celé rodiny, kdy otec a matka jsou odkázáni na jeho péči. Žalobce je současně předsedou představenstva družstva APMAL, jehož existence je odvislá od činnosti žalobce. Žalobce tak má za to, že by zrušením jeho povolení k pobytu bylo nepřiměřeně zasaženo do jeho soukromého a rodinného života. Českou republiku považuje za svůj domov, má zde přátele a známé. Žalobce za účelem zjištění skutkového stavu navrhl provedení svého výslechu a provedení místního šetření na adrese pobytu žalobce. Uzavřel, že pokud by měl svá tvrzení něčím prokázat, má ho k tomu ministerstvo vyzvat.

25. Z vyžádaného opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 6. 11. 2013 stejně jako ze dne 21. 7. 2015 nad rámec výše uvedených odsouzení (v bodě 20 tohoto rozsudku) plyne i odsouzení: - za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 2 T 44/2013, k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 10. 11. 2014 a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců; - za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 3 T 94/2013, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.

26. Žalobce byl dne 6. 11. 2013 znovu vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí. Po nahlédnutí do spisu se žalobce opětovně vyjádřil. Zopakoval své vyjádření ze dne 1. 10. 2013. K důkazům navrhl svůj výslech, případně výslech jeho rodičů a provedení místního šetření na adrese pobytu žalobce. K tomu přiložil prohlášení matky a pracovní smlouvu na dobu neurčitou od 3. 12. 2012 se společností Firstav, s.r.o. Žalobce uzavřel, že považuje správní spis za nekompletní. Spis obsahuje podklady výlučně z minulosti, nicméně v něm absentují podklady zabývající se dopadem zrušení povolení k pobytu do rodinného a soukromého života žalobce. Z prohlášení matky ze dne 20. 11. 2013 plyne, že po prodělané operaci se pro ní mnoho věcí zkomplikovalo. Nemůže zvedat těžké věci a vykonávat fyzickou zátěž. Navíc ji za nedlouho čeká další operace. Žalobce se proto o ní bude starat, pomáhat v domácnosti a na zahradě, vždy když se vrátí z práce. Doplnila, že s žalobcem již nejsou žádné problémy, se svojí minulostí se musí vypořádat. Nyní je zaměstnán v rodinné firmě a k tomu se stará o družstvo.

27. Své vyjádření žalobce doplnil o vyjádření otce a výpis z obchodního rejstříku ve vztahu k družstvu APMAL, z něhož plyne, že je jeho předsedou představenstva. Z prohlášení otce žalobce ze dne 20. 11. 2013 plyne, že měl operaci srdce, což vedlo ke komplikacím v jeho životě. Nemůže zvedat těžká břemena a vykonávat delší fyzickou zátěž. Z tohoto důvodu mu musí pomáhat žalobce, a to i s chodem firmy. Doplnil, že s žalobcem již nejsou žádné problémy, již začal žít jako spořádaný občan a platí své dluhy. Také se stará jako předseda o družstvo. Uzavřel, že nucené vycestování žalobce by mu značně zkomplikovalo život.

28. Přípisem ze dne 3. 12. 2013 navrhl žalobce znovu provedení svého výslechu.

29. Přípisem ze dne 3. 8. 2015 předložila obce Zdiby zprávu z místa bydliště žalobce. Podle něj strážníci obecní policie evidují správní delikt žalobce oznámený dne 2. 4. 2013. V roce 2013 byl žalobce několikrát strážníky kontrolován v souvislosti s pácháním protiprávního jednání v oblasti majetku pod vlivem návykové látky. Zničil např. spodní kryt lampy veřejného osvětlení, plot, okapy a květinové záhony. U obecní policie byl několik let zajištěn jeho nůž a další technické nářadí. V jednom případě byl z důvodu pátrání Policie ČR zajištěn a předveden na kriminální služebnu Policie ČR. Velmi často po spáchání protiprávního jednání poučoval strážníky a policisty o dodržování lidských práv. Obecní úřad Zdiby dohlížel v letech 2013 a 2014 na vykonávání žalobcova trestu obecně prospěšných prací. Dle sdělení tehdejšího vedoucího komunální údržby nebylo na žalobce spolehnutí, do práce chodil pozdě, nebyl pracovitý. Místostarosta obce Zdiby uvedl, že žalobce obci dosud neuhradil poškozenou lampu, poplatek za odtah a zábor. Při posledním jednání s obecním úřadem v srpnu 2015 za účasti vedoucí úřednice došlo ze strany žalobce k výhrůžkám a na místo musel být přivolán strážník. Vedoucí obecní policie uzavřel, že pokud je žalobce pod vlivem návykových látek, často páchá protiprávní činnost a znamená nebezpečí pro udržení veřejného pořádku v obci.

30. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor Praha venkov – východ, oddělení Odolena Voda přípisem ze dne 5. 10. 2015 sdělilo, že bylo zjištěno, že žalobce byl obvodním oddělením Odolena Voda v roce 2012 řešen pro dva trestné činy krádeže a jeden trestný čin krádeže a poškození cizí věci. Dále byl s žalobcem řešen přestupek proti majetku ze dne 9. 8. 2012. K žalobci je dále zjištěno, že se měl dopustit další trestné činnosti a správních deliktů. Z provedeného šetření vyplynulo, že se žalobce nyní ke svému okolí chová slušně. Bylo hovořeno s jeho otcem, který uvedl, že žalobce pracuje již rok v jeho firmě, bydlí s ním na stejné adrese. Šetření bylo provedeno k OP Zdiby, kde nebylo zjištěno, že by se ke svému okolí choval protiprávně. Měl by se zdržovat někde na Praze-západ. Pokud ale někde páchá jinou trestnou činnost, není to oddělení Odolena Voda známo. Přípis je uzavřen tím, že v minulosti žalobce páchal trestnou činnost, a to většinou ve spolupachatelství. V současné době má žít spořádaný život a pracovat u svého otce, který to potvrdil. Nelze ale vyvrátit nebo potvrdit, že by znamenal nebezpečí pro veřejný pořádek.

31. Žalobce se ve věci vyjádřil znovu dne 19. 1. 2016. Odkázal na svá původní vyjádření a doplnil, že na území České republiky žije již 18 let. V současné době zde pracuje a vede řádný život, což plyne i ze sdělení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 5. 10. 2015. Nyní již žalobce nepředstavuje žádnou hrozbu pro veřejný pořádek. Uvědomuje si svoji předchozí trestnou činnost a lituje jí. Nicméně od ní již uplynula celkem značná doba. Jeho trestná činnost byla malého až marginálního rozsahu s relativně nízkou společenskou nebezpečností. Žalobce poukázal na to, že ministerstvo nemá ze zákona přístup k opisu rejstříku trestů, a proto jsou opisy ve spise obsažené opatřeny nezákonně. Žalobce má za to, že by zrušení jeho oprávnění k pobytu bylo nepřiměřené. Závěrem navrhl provedení jeho výslechu.

32. Ministerstvo doplnilo dne 11. 1. 2017 správní spis o trestní příkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2016, č. j. 9 T 91/2016-46, jímž byl žalobce shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným dokladem v trvání 3 roků a zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky.

33. Ministerstvem pořízený opis z evidence rejstříku trestů ze dne 24. 3. 2017 obsahuje celkem sedm záznamů o odsouzení žalobce. Nad rámec již výše uvedených i záznam o odsouzení za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku podle trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 9 T 91/2016, k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 27. 10. 2019 a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců.

34. Žalobce se k podkladům rozhodnutí vyjádřil dne 1. 6. 2017. Konstatoval, že správní řízení bylo zahájeno již v roce 2013, a je tedy v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 a § 50 odst. 3 správního řádu. Žalobce doplnil, že se jedná již o jeho třetí vyjádření k podkladům, přičemž doposud na žádné z nich nebylo reagováno. Uzavřel, že pokud nemá ministerstvo zájem řízení zastavit, nechť provede jeho výslech.

35. Dne 16. 4. 2018 vydalo ministerstvo prvostupňové rozhodnutí. Ministerstvo uvedlo, že žalobce má v opisu z evidence rejstříku trestů sedm trestních odsouzení za trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona, porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, poškození cizí věci dle § 228 trestního zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) téhož zákona (a to opakovaně). Z výpisu karty řidiče plyne značné množství uložených pokut za správní delikty v dopravě. Nadto Policie ČR poskytla informace mimo jiné o 23 záznamech k přestupkům a přečinům v letech 2012 až 2013. Z toho plyne, že žalobce opakovaně a dlouhodobě páchá různou protiprávní činnost, maří a nedodržuje rozsudky soudů, zejména vyslovený zákaz řízení motorových vozidel. Přestože se nejedná o závažnou trestnou činnost, žalobce dlouhodobě a opakovaně porušuje veřejný pořádek. Ministerstvo nemá žádných záruk, že žalobce nebude ve svém počínání pokračovat. Trestnou činnost totiž páchal i poté, co s ním bylo zahájeno toto řízení. Ministerstvo doplnilo, že přestože má sedm záznamů v rejstříku trestů, útoků na chráněný zájem bylo více. Opakované a dlouhodobé závažné porušování právních předpisů je opakovaným závažným narušováním veřejného pořádku. Z vyjádření obce Zdiby pak vyplývá, že s žalobcem byly opakující se problémy při výkonu obecně prospěšných prací. Do práce chodil pozdě a nebyl pracovitý. Její stanovisko doplňuje, že pokud je žalobce pod vlivem návykové látky, často páchá protiprávní činnost a znamená nebezpečí pro udržení veřejného pořádku. Bylo tedy prokázáno, že žalobce se opakovaně dopustil závažného narušení veřejného pořádku. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že v současné době nejsou o žalobci žádné negativní poznatky, protože je ve zkušební době až do 27. 10. 2019. Ministerstvo doplnilo, že veřejný pořádek není právním řádem definován, přesto ho lze charakterizovat jako stav, kdy jsou porušovány zákony České republiky. K jeho definici a posuzování odkázalo na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, rozsudky NSS ze dne 22. 9. 2011, č. j. 7 As 112/2011-65, ze dne 9. 11. 2011, č. j. 9 As 71/2010-112, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, č. j. 7 Ca 5/2009-54. Uvedlo, že dle judikatury nelze za závažné porušování veřejného pořádku považovat automaticky jednání, které vede k pravomocnému odsouzení, ale je třeba se zabývat spáchanou trestnou činností. Na druhou stranu jednání v rozporu s veřejným pořádkem nemusí být takové, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Podle rozsudku NSS ze dne 28. 6. 2012, č. j. 7 As 15/2012-33, lze za opakované porušení veřejného pořádku dle zákona o pobytu cizinců považovat i opakované útoky, byť z hlediska trestněprávního byly kvalifikovány jako jeden trestný čin. Ministerstvo nezohlednilo pouze odsouzení za trestné činy, nýbrž i další podklady. Pokud žalobce tvrdil, že již vede řádný život, ministerstvo uvedlo, že ačkoli byl za poslední trestný čin odsouzen dne 27. 10. 2016, zkušební doba trvá až do 27. 10. 2019. Nelze tedy konstatovat, že by se žalobce stihl osvědčit. Lze souhlasit s žalobcem, že jeho trestná činnost dosahuje nižší společenské nebezpečnosti, avšak její četnost a řada přestupků vede k důvodům pro zrušení povolení k trvalému pobytu. Opis z rejstříku trestů je zákonným důkazem, neboť ministerstvo je oprávněno si jej vyžádat dle § 165a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. K návrhu žalobce na provedení výslechu svědků ministerstvo konstatovalo, že není jeho návrhem vázáno. Z návrhů totiž nebylo patrné, čeho by se výslechy měly týkat.

36. Ve vztahu k dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce ministerstvo zdůraznilo, že žalobce nepředložil žádnou lékařskou zprávu o zdravotním stavu jeho rodičů. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015-38, uvedlo, že je na žalobci přesvědčivě tvrdit nebo nabídnout důkazy o tom, že existuje překážka jeho vycestování. S ohledem na lékařské tajemství nemůže ministerstvo s úspěchem vyžádat zdravotní dokumentaci rodičů žalobce. Skutečnost, že má žalobce na území České republiky bratra a rodiče, by za jiných okolností mohla vést k závěru o nepřiměřenosti zrušení povolení k trvalému pobytu. Přes silné rodinné vazby a dlouhodobý pobyt na území České republiky vede ministerstvo k závěru o přiměřenosti rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu sedm pravomocných odsouzení, četnost přestupků a negativní stanovisko obce Zdiby. Přestože žalobce sám odkazoval na silné rodinné vazby, neodradilo ho to páchat trestnou činnost. Na svou rodinu při jejím páchání nedbal a muselo mu být jasné, že by mohl povolení k pobytu ztratit. Nadto nebyl stanoven zákaz pobytu. Žalobci tak nebude bráněno v kontaktu s rodinou. Ke krátkodobým návštěvám jako občan Ukrajiny nepotřebuje vízum. Pokud se na konci roku 2019 osvědčí, může si požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny nebo podnikání. Jiné soukromé či rodinné vazby žalobce netvrdil. Žalobce je plně svéprávný, a přestože délka jeho pobytu v České republice způsobila oslabení vazeb na zemi původu, nepřeváží taková skutečnost nad pácháním dlouhodobé a opakované protiprávní činnosti. Zrušení povolení zasáhne žalobce z hlediska ekonomického, nicméně ve společnosti Firstav s.r.o. je jedním ze dvou jednatelů, jež mohou každý jednat samostatně. Fungování firmy tak nebude ohroženo. Pokud se týká družstva APMAL, má žalobce možnost pověřit jeho vedením jinou osobu. Funkci může případně vykonávat ze zahraničí. Obě společnosti nevykonávají takový obor, u něhož by byla nutná nepřetržitá přítomnost žalobce. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2017, č. j. 10 Azs 312/2016-59, ministerstvo poukázalo na to, že ani zhoršení ekonomické či sociální situace v případě návratu do země původu není důvodem, který by převážil nad zájmem společnosti na ochraně veřejného pořádku. Ministerstvo dále uvedlo, že s ohledem na dlouhodobou trestnou činnost nepovažuje žalobce za plně integrovaného do české společnosti.

37. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které na výzvu doplnil. Žalobce předně namítl, že řízení bylo vedeno nepřiměřeně dlouho. V tomto ohledu má za to, že je prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože dokumenty, o něž se ministerstvo opírá, nejsou datované, což s ohledem na dobu řízení vyvolává nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Není totiž zřejmé, zda jsou podklady aktuální. Žalobce dále namítá porušení práva na seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalobce se s nimi seznámil dne 10. 5. 2017 a poté se několikrát vyjádřil. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno až dne 16. 4. 2018. Žalobce má za to, že buď ministerstvo činilo další šetření a neseznámilo žalobce s novými podklady, nebo vycházelo z podkladů obsažených ve správním spise ke dni 10. 5. 2017. Obě možnosti představují zásah do jeho práv. Žalobce dále vyčetl ministerstvu, že po dobu pěti let opatřovalo podklady výlučně v neprospěch žalobce a ty v jeho prospěch odmítlo provést jako důkaz. Prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, protože ministerstvo neprovedlo žalobcem navržený výslech jeho rodičů a výslech žalobce. Navíc opatřené podklady nebyly aktuální. Žalobce dále namítl, že již žije spořádaný život. Většina negativních jednání žalobce proběhla v letech 2012 a 2013. Nyní má již složité životní období za sebou, stará se o své rodiče a bratra. Negativním jevem jeho minulosti je zkušební doba do roku 2019. Ministerstvo mělo vycházet ze skutkového stavu zjištěného ke dni rozhodnutí. Pobytové oprávnění mělo žalobci zrušit v době, kdy mělo za to, že veřejný pořádek porušoval. Ministerstvo samo připouští, že je žalobce nyní bezproblémový. Nelze připustit zrušení pobytového oprávnění v době, kdy už nepředstavuje hrozbu pro společnost. Doplnil, že trestná činnost páchaná v minulosti neznamená, že ji bude páchat v budoucnu. Žalobce dále namítl, že ministerstvo mělo vycházet pouze z výpisu z evidence rejstříku trestů, nikoli z jeho opisu. Z výpisu z rejstříku trestů plyne, že skoro veškerá trestná činnost žalobce byla zahlazena. Žalobci zbývá pouze podmíněné odsouzení se zkušební dobou do 27. 10. 2019. Obdobný názor má žalobce ke zmiňovaným přestupkům. Žalobce dále považuje vyjádření obce Zdiby za neaktuální. To vyjádření nekoresponduje s vyjádřením ze dne 10. 12. 2013 zaslaným Obvodnímu soudu pro Prahu 3, podle něhož žalobce chodil k výkonu obecně prospěšných prací včas a měl pouze jednu neomluvenou absenci. Podle žalobce neobsahuje prvostupňové rozhodnutí zdůvodnění, jakým způsobem se měl dopustit opakovaného závažného narušení veřejného pořádku a v čem je spatřováno nebezpečí, že se tak bude opakovat. Žalobce doplnil, že nesouhlasí s posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39, poukázal na kritéria, která je nutno posuzovat, a doplnil, že ministerstvo nezjistilo skutečný stav věci, když nebyl ani jednou vyslechnut. Pokud by vyslechnut byl, mohlo si ministerstvo např. ověřit, jak moc jsou rodiče na žalobci závislí. Přiměřenost tak byla zkoumána zcela formalisticky. Žalobce má za to, že při zrušení povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců musí docházet k opakovanému závažnému narušení veřejného pořádku, což není případ žalobce. V posuzované věci ministerstvo samo uvádí, že jednání žalobce sama o sobě by ke zrušení povolení k trvalému pobytu nevedla, nicméně opakovanost jednání důvod již zakládá. Závažnost tak nelze posuzovat z pouhé opakovanosti. Žalobce doplnil, že z prvostupňového rozhodnutí neplyne, jak dlouho žalobce na území České republiky žije, jak dlouho zde má trvalý pobyt či jiná pobytová oprávnění. Žalobce uzavřel, že pokud by jej ministerstvo vyslechlo, uvedl by, že trestnou činnost páchal v době, kdy se dozvěděl o onemocnění svých rodičů, když nyní již vede spořádaný život a předpokládá, že trestní soud vysloví, že se osvědčil i v posledním případě.

38. K odvolání připojil žalobce řadu lékařských zpráv (včetně propouštěcích) týkajících se zdravotního stavu jeho rodičů, z nichž většinu přiložil i k žalobě, výpis z evidence rejstříku trestů ze dne 14. 5. 2018, v němž byly dva záznamy o odsouzení: - za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 2 T 44/2013, k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 10. 11. 2014 a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců; - za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku podle trestního příkazu Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 9 T 91/2016, k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu do 27. 10. 2019 a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců.

39. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. K námitkám žalobce uvedla, že s ohledem na názor uvedený v rozsudku NSS ze dne 25. 8. 2006, č. j. 2 Afs 96/2004-80, nezpůsobuje samotná délka řízení nezákonnost rozhodnutí. Žalobce se mohl bránit proti nečinnosti ministerstva. K námitce nepřehlednosti prvostupňového rozhodnutí s ohledem na absenci datace podkladů žalovaná konstatovala, že podklady označené v prvostupňovém rozhodnutí jsou součástí správního spisu, s jehož obsahem se žalobce seznámil dne 10. 5. 2017. Porovnáním obsahu rozhodnutí a správního spisu je zřejmé, že neuvedení data vzniku podkladů nečiní prvostupňové rozhodnutí nesrozumitelným z hlediska případné záměny. Absence data vzniku podkladů neznemožnila žalobci možnost namítat jejich neaktuálnost. Pokud by nebylo rozhodnutí srozumitelné, těžko by na něj mohl věcně reagovat. Ministerstvo pak vycházelo z podkladů, se kterými byl žalobce seznámen. Nebylo tak porušeno jeho právo plynoucí z § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce navíc neoznačil podklady, se kterými nebyl údajně seznámen. Žalovaná dále s odkazem na rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016-30, uvedla, že nebylo nutné provádět výslech žalobce či jeho rodiny. Ministerstvo mělo za prokázanou existenci rodinných vazeb na území České republiky, délku pobytu a ekonomické aktivity. Žalobce pak měl prokázat, že zdravotní stav jeho rodičů je natolik závažný, že se neobejdou bez intenzivní a dlouhodobé pomoci žalobce. Žalobce byl v oznámení o zahájení řízení poučen o tom, že může vyjádřit ve věci své stanovisko. Mohl tedy sdělit ministerstvu, že mu v letech 2012 a 2013 závažně onemocněli rodiče a on tuto skutečnost těžce nesl. Žalovaná odmítla názor žalobce, že by se nemělo přihlížet k tomu, že jeho trestní odsouzení byla zahlazena, neboť zahlazení odsouzení neznamená, že by se takových jednání žalobce nedopustil. S odkazem na odbornou literaturu poznamenala, že důsledkem zahlazení je, že se ve výpisu z rejstříku trestů zahlazené odsouzení neuvádí a není třeba je uvádět při přijímání do zaměstnání či jiných příležitostech. Přestože se dle § 174 zákona o pobytu cizinců považuje cizinec, který nemá ve výpisu z evidence rejstříku trestů žádný záznam, za trestně zachovalého, neznamená to, že by nemohl závažným způsobem narušovat veřejný pořádek. Z předloženého výpisu z evidence rejstříku trestů neplynou žádné nové skutečnosti. Žalobce nevyvrátil, že by prvostupňové rozhodnutí vycházelo z neaktuálních podkladů. Předložené lékařské zprávy pochází z let 2012 až 2016, tudíž je nelze považovat ve vztahu ke zdravotnímu stavu za aktuální. Přestože žalobce prožil většinu života na území České republiky, nachází se v produktivním věku a blízkost českého a ukrajinského jazyka jsou faktory zvyšující možnost jeho integrace v zemi původu. Navíc v řízení označil pouze osoby ukrajinské národnosti, tudíž udržuje sociální kontakt s osobami blízkými zemi původu. K tomu žalovaná doplnila, že činnost žalobce není natolik specifická, aby ji nemohl vykonávat v zemi původu. Zdůraznila, že pokud důvodem majetkové trestné činnosti dle trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 10. 2012, sp. zn. 1 T 227/2012, byla ziskuchtivost, nesvědčí to o žalobcově ekonomické integritě v české společnosti. Žalovaná dále uvedla, že z předložených lékařských zpráv plynou zdravotní potíže rodičů žalobce. Neplyne z nich, že by stav vyžadoval péči třetí osoby, natož přímo žalobce. Z poslední zprávy o zdravotním stavu matky ze dne 6. 12. 2016 plyne, že je ambulantně léčena a její stav je stabilizovaný a zlepšený. Obdobně to platí o zdravotním stavu otce. Podle zprávy ze dne 6. 12. 2016 je rovněž stabilizovaný, stav zlepšený a cítí se dobře. Otec žalobce je navíc nadále jednatelem rodinné firmy společně se synem O. F. Rodičům je poskytována zdravotní péče a v případě potřeby může vypomoci bratr žalobce. Žalovaná ve shodě s ministerstvem uvedla, že si žalobce měl být vědom toho, že v případě protiprávní činnosti může být ohroženo i jeho pobytové oprávnění. O závažnosti protiprávní činnosti svědčí její opakovanost. Odsouzení na něj neměla dostatečný výchovný vliv. Dokonce na něj neměla vliv ani amnestie, když trestného činu se dopustil i v době, kdy již s ním bylo vedeno toto řízení a visela nad ním hrozba zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Některou trestnou činnost páchal i ve spolupachatelství. Závažnost jeho činnosti lze dovodit i z toho, že některé skutky spáchal pod vlivem návykové látky. Žalovaná uzavřela, že ministerstvo mohlo vycházet i z opisu z evidence rejstříku trestů, což potvrdil i NSS v rozsudku ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, podle něhož je důležité, zda se cizinec dopustil jednání, které je závažným porušením veřejného pořádku. Posouzení věci soudem 40. Soud se předně zabýval žalobcem namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatečném vypořádání odvolací námitky ohledně délky řízení a absencí uvedení datace podkladů v prvostupňovém rozhodnutí.

41. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu). To platí i pro rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 správního řádu). Z ustálené judikatury NSS plyne, že „[f]unkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). NSS v rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, konstatoval, že „[n]evypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“ Současně platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Institut nepřezkoumatelnosti nelze vztáhnout na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene- li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018-23). Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. též např. rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 382/2018-21). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není vyloučeno, aby odvolací orgán doplnil závěry rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

42. Nepřezkoumatelností napadené rozhodnutí netrpí. Žalovaná v napadeném rozhodnutí ke každé námitce uvedla výslovné zdůvodnění. Podstatné je, že z napadeného rozhodnutí je možné seznat, že se žalovaná podstatou námitek zabývala a vysvětlila, proč nepovažuje argumentaci žalobce za správnou. Jak uvedl NSS např. v rozsudku ze dne 20. 5. 2020, č. j. 5 As 319/2019-36, „správní orgány a soudy totiž nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013-19, nebo ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 382/2018-21).“ Tak tomu bylo i v tomto případě. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí bez jakékoli pochybnosti plyne názor žalované na odvolací námitky. Žalovaná s odkazem na rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2006, č. j. 2 Afs 96/2004-80, uvedla, že samotná délka řízení nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, a doplnila, že se žalobce mohl bránit proti nečinnosti. K námitce nepřehlednosti prvostupňového rozhodnutí s ohledem na absenci datace podkladů pak konstatovala, že podklady označené v prvostupňovém rozhodnutí jsou součástí správního spisu, s jehož obsahem se žalobce seznámil dne 10. 5. 2017. Porovnáním obsahu rozhodnutí a správního spisu dospěla k závěru, že neuvedení data vzniku podkladů nečiní prvostupňové rozhodnutí nesrozumitelným z hlediska případné záměny. Žalobci absence data vzniku podkladů neznemožnila namítat jejich neaktuálnost. Pokud by nebylo rozhodnutí srozumitelné, těžko by na něj mohl věcně reagovat. Žalovaná pak ve vztahu k neprovedení výslechů konstatovala, že tvrzení žalobce o rodinných vazbách mělo ministerstvo za prokázané, když ve vztahu k nutnosti osobní péče žalobce považovala za podstatné lékařské zprávy (k otázce zjištění skutkového stavu srov. výklad dále).

43. Soud považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné. Přestože lze souhlasit s žalobcem, že nepřiměřená délka správního řízení je v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení, je nutné souhlasit s žalovanou, že délka řízení sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Je tomu tak z důvodu, že dokud není řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu pravomocně ukončeno, povolení k trvalému pobytu je stále platné, tudíž je cizinec oprávněn pobývat na území České republiky a není zasahováno do jeho pobytového oprávnění. Prodlužování řízení se naopak dotýká správních orgánů, protože ty mají povinnost rozhodovat podle aktuálního skutkového stavu, který se postupem času může (i zásadním způsobem) měnit. Přestože nad žalobcem visela hrozba, že mu bude povolení k trvalému pobytu zrušeno, tak pokud měl pocit, že je řízení vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, mohl se domáhat ochrany proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 a 4 správního řádu a v případě neúspěchu žalobou dle § 79 a násl. s. ř. s. Nelze ani souhlasit s žalobcem, že by v rozhodnutí správních orgánů nebyly podklady datované. Ministerstvo v prvostupňovém rozhodnutí odkázalo na zákaz řízení uložený žalobci rozhodnutím Městského úřadu Neratovice ze dne 12. 3. 2013, č. j. MěÚn/50343/2012, výpis z evidenční karty řidiče, vyjádření obce Zdiby a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odkázala na opis z evidence rejstříku trestů ze dne 24. 3. 2017, následně datem vydání a spisovou značkou konkretizovala tam uváděná trestní odsouzení žalobce. Pokud ministerstvo u vyjádření obce Zdiby a výpisu z evidenční karty řidiče neuvedlo datum jejich pořízení, nezakládá to nesrozumitelnost rozhodnutí z důvodu zaměnitelnosti podkladů, protože správní spis obsahuje pouze jediné vyjádření obce Zdiby ze dne ze dne 3. 8. 2015 a jediné vyjádření Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 5. 10. 2015. Ve vztahu k výpisům z evidenční karty řidiče lze pouze uvést, že přestože se ve správním spise nacházejí dva, výpis předložený Obvodním ředitelství policie Praha IV ze dne 17. 6. 2013 zahrnuje stejné přestupky, které jsou uvedeny ve výpisu ze dne 1. 7. 2010, který ministerstvu poskytl Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Námitka není důvodná.

44. Žalobce dále namítá, že byl zkrácen na svém právu seznámit se s podklady rozhodnutí. Má za to, že ministerstvo od posledního seznámení žalobce s podklady rozhodnutí provedlo další šetření, s jehož výsledky žalobce neseznámilo, anebo vycházelo z podkladů, se kterými se žalobce seznámil rok před vydáním prvostupňového rozhodnutí, a které se tudíž neaktuální.

45. Podle § 36 odst. 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit své výhrady k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění, resp. aby mohl učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2003, č. j. 5 A 152/2002-41).

46. Podle předloženého originálu správního spisu věci se týkajícího byl zmocněnec žalobce seznámen s obsahem správního spisu dne 10. 5. 2017 a k jeho obsahu se vyjádřil dne 1. 6. 2017. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 4. 2018. Obsah správního spisu nedává žádnou pochybnost o tom, že by ministerstvo v mezidobí od posledního seznámení žalobce s podklady rozhodnutí do vydání prvostupňového rozhodnutí činilo další šetření a doplňovalo správní spis o nové podklady. O tom svědčí i obsah prvostupňového rozhodnutí. Veškeré podklady (důkazy), o které ministerstvo svoje rozhodnutí opřelo, byly součástí správního spisu, s nímž byl žalobce seznámen. V tomto ohledu lze souhlasit s logickým názorem žalované, že pokud by žalobce v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nalezl zmínku o podkladu, se kterým nebyl seznámen, mohl a měl tuto procesní vadu namítat ve svém odvolání. Pokud totiž správní orgán neučiní o provedení některých důkazů záznam do spisu a nedá účastníku řízení možnost se před vydáním rozhodnutí k těmto podkladům vyjádřit (§ 36 odst. 3 správního řádu) a současně výrok rozhodnutí není opřen o tyto důkazy, zakládá to sice procesní pochybení, nicméně nikoli takové, které mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013-31). Samotná skutečnost, že ministerstvo vycházelo z obsahu správního spisu, se kterým byl žalobce seznámen dne 10. 5. 2017, nezakládá důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Námitka není důvodná. Může však mít vliv na to, zda ministerstvo vycházelo z aktuálního skutkového stavu věci.

47. Soud se dále zabýval námitkou žalobce, že správní orgány vágním způsobem definovaly, co rozumí pojmem závažný veřejný zájem, přičemž ministerstvu nepříslušelo definici a výklad tohoto pojmu vytvářet.

48. Podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu zruší, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých, anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu.

49. Pojmy veřejný pořádek a závažné porušování veřejného pořádku spadají mezi tzv. neurčité právní pojmy (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2007, č. j. 2 As 78/2006-64). Rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS, uvedl, že „neurčité právní pojmy zahrnují jevy nebo skutečnosti, které nelze zcela přesně právně definovat. Jejich obsah, rozsah a aplikace se může v závislosti na konkrétních okolnostech měnit. Zákonodárce tímto způsobem vytváří příslušným orgánům prostor k tomu, aby zhodnotily, zda konkrétní situace pod neurčitý právní pojem spadá, či nikoliv. U neurčitých právních pojmů se zajisté také vyskytuje určitá míra ‚uvážení‘ správního orgánu, ta se ovšem zaměřuje na skutkovou podstatu a její vyhodnocení.“ Z judikatury správních soudů pak plyne, že správní orgán je povinen v případě, že při rozhodování narazí na skutkovou podstatu obsahující neurčitý právní pojem, zabývat se jeho interpretací, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit (např. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004-73). Nelze tedy souhlasit s názorem žalobce, že by ministerstvo nebylo oprávněno vyložit, co rozumí veřejným pořádkem.

50. V posuzované věci správní orgány spojily opakované závažné narušování veřejného pořádku s opakovaným a dlouhodobým závažným porušováním právních předpisů. Jako takové hodnotily jednání žalobce, pro která byl pravomocně odsouzen, přičemž zohlednily především jejich celkové množství, četnost spáchání, formu zavinění a rovněž způsob provedení jednoho trestného činu ve spolupachatelství, jakož i četnost spáchaných přestupků a vyjádření obce Zdiby o vykonávání trestu obecně prospěšných prací jako skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Žalovaná k tomu poukázala na to, že dle trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. 10. 2012, sp. zn. 1 T 227/2012, byla důvodem pro toto odsouzení ziskuchtivost, přičemž žalobce byl odsouzen za trestný čin maření výkonu rozhodnutí a vykázání, za který již byl odsouzen, dále že byl odsouzen za opakované řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, čímž úmyslně ohrožoval zájem společnosti na ochraně života, zdraví a majetku, a skutečnost, že byl žalobce odsouzen i v době, kdy s ním již ministerstvo vedlo řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Z těchto skutečností správní orgány dovodily, že žalobce není dlouhodobě ochoten respektovat základní pravidla vyjádřená právními předpisy České republiky, do společnosti se dostatečně neintegroval a z jeho dosavadního jednání vyplývá důvodná obava, že v trestné činnosti bude i nadále pokračovat, a tedy že v budoucnu dojde opětovně k závažnému narušení veřejného pořádku. V tomto ohledu lze považovat jednání žalobce v jeho souhrnu za takové, které závažným způsobem narušuje veřejný pořádek.

51. Soud se s interpretací pojmu závažného narušování veřejného pořádku ze strany správních orgánů ztotožňuje. Interpretací pojmu závažné narušení veřejného pořádku se zabýval NSS v usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010-151, v němž vyslovil: „Při výkladu pojmů ‚veřejný pořádek‘, resp. ‚závažné narušení veřejného pořádku‘, používaných v různých kontextech zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, je třeba brát v úvahu nejen celkový smysl dané právní úpravy, ale přihlížet i k rozdílným okolnostem vzniku, původu a účelu jednotlivých ustanovení, v nichž jsou tyto pojmy užity“. Z tohoto následně vycházel NSS i v rozsudku ze dne 3. 10. 2013, č. j. 7 As 90/2013-41, v němž se zabýval interpretací pojmu závažné narušení veřejného pořádku ve vztahu k § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců a v němž uvedl: „Narušením veřejného pořádku závažným způsobem ve smyslu ust. § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců pak … může být pouze jednání narušující veřejný pořádek výraznou intenzitou. Pro posouzení závažnosti jednání pak hraje roli řada faktorů, jako je význam porušené normy, forma zavinění apod. Zároveň musí být při posuzování konkrétního případu dbáno na zachování přiměřenosti mezi intenzitou porušení normy a jeho následkem. Takovým následkem může být například zásah do soukromého a rodinného života cizince ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen ‚Úmluva‘). Posouzení intenzity narušení veřejného zájmu je tak neodmyslitelně spjato s posouzením, jakým způsobem bude vydávaným rozhodnutím zasaženo do soukromého a rodinného života cizince.“ Pro úplnost lze odkázat i na rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2013, č. j. 3 As 78/2012-32, v němž s odkazem na poslední citované usnesení rozšířeného senátu byl vysloven závěr, že skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti může být dáno i při menší intenzitě jednotlivých narušení zákona, pokud se jedná o soustavné chování, svědčící dostatečně o zcela negativním přístupu žalobce k jeho základním povinnostem, stanoveným zákony. Jelikož jednání žalobce spočívalo v páchání trestné činnosti, za kterou byl opakovaně pravomocně odsouzen, a v jednání, pro něž byl nesčetněkrát uznán vinným přestupkem, a také v přístupu k výkonu trestu obecně prospěšných prací, má soud za prokázané, že žalobce svým jednáním závažně narušoval veřejný pořádek. Námitka není důvodná.

52. Při posuzování závažnosti jednání cizince a hrozby narušení veřejného pořádku je třeba přihlédnout ke všem relevantním okolnostem. Mezi takové skutečnosti patří nejen charakter a závažnost spáchané trestné činnosti, ale i další okolnosti, např. místo spáchání trestného činu, a zejména doba, která uplynula od jeho spáchání, chování stěžovatele po vykonání trestu odnětí svobody, délka jeho pobytu v České republice, ale i to, zda se dopustil další trestné či jinak protiprávní činnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2013, č. j. 5 As 73/2011-146, č. 2882/2013 Sb. NSS).

53. Pokud žalobce argumentuje tím, že odpracoval celou výměru trestu obecně prospěšných prací a z hodnocení obce Zdiby ze dne 10. 12. 2013 plyne, že pracovní dobu dodržoval a plnil zadané úkoly, pak je třeba uvést, že skutečnost, že celou stanovenou výměru trestu obecně prospěšných prací vykonal dne 23. 1. 2014, není nikým rozporovaná a vyplývá i z opisu z evidence rejstříku trestů. Vyjádření obce Zdiby ze dne 3. 8. 2015, v němž se uvádí, že nebylo na žalobce při výkonu trestu obecně prospěšných prací spolehnutí, do práce chodil pozdě a nebyl pracovitý, pokládá soud za nepříliš věrohodné, jelikož je v rozporu s výše uvedeným hodnocením a obci (resp. obecnímu úřadu) nic nebránilo výhrady vůči práci žalobce do hodnocení uvést. Nicméně ani skutečnost, že žalobce řádně vykonal trest obecně prospěšných prací (k čemuž jej ostatně nutila hrozba přeměny tohoto trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody), nemůže převážit značnou četnost závadných jednání žalobce a velké množství spáchaných trestných činů a přestupků.

54. Spojuje-li žalobce skutečnost, že se změnil a již vede řádný život, s tím, že se jeho poslední odsouzení eviduje ke dni 10. 10. 2016, když bylo podmíněně upuštěno od výkonu trestu zákazu řízení, soud ve shodě se správními orgány poukazuje na to, že se žalobce až do dne 27. 10. 2019 nacházel ve zkušební době. Protože předchozí zkušební doby neměly na žalobce požadovaný vliv (opakované páchání trestné činnosti), nelze na základě vedení řádného života v posledně stanovené zkušební době odhlédnout od řady odsouzení, která žalobce dostihla v minulosti. Řádnost vedení života se nemůže odvíjet od hrozby výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Argumentoval-li žalobce tím, že od svého posledního odsouzení nespáchal přestupek na úseku silniční dopravy, je třeba připomenout, že žalobci byl dle záznamů v evidenční kartě řidiče rozhodnutím Městského úřadu Neratovice č. j. NEPR/124507 uložen trest zákazu řízení všech motorových vozidel na 8 měsíců, přičemž od vydání trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 15 T 32/2013, mu byl stejný trest opakovaně ukládán trestními soudy, přičemž poslední trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 9 T 91/2016. Absenci spáchání přestupků tak nelze klást žalobci k dobru, protože vůbec nebyl oprávněn k řízení motorových vozidel, a v případě, že by vozidlo řídil, jednalo by se u něho o opětovné spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Na tom nemohlo ničeho změnit ani usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 7. 2018, č. j. 9 T 91/2016-74, o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel, neboť mu jím byla současně stanovena zkušební doba v trvání 3 roků, a navíc zkušební doba podmíněného trestu odnětí svobody stanovená trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2016, sp. zn. 9 T 91/2016, měla skončit až dne 27. 10. 2019. Nelze tedy ani dospět k závěru, že uplynula dostatečně dlouhá doba pro závěr, že vede řádný život (bez přímé hrozby nepodmíněného trestu odnětí svobody).

55. K tomu soud dodává, že ve vztahu k odsouzením ze dne 10. 10. 2009, ze dne 15. 10. 2012, ze dne 8. 4. 2013 a ze dne 30. 4. 2013 je třeba sice na žalobce hledět, jako by nebyl odsouzen (žalobce se u podmíněných trestů odnětí svobody ve zkušebních dobách osvědčil a v případě odsouzení za krádež, porušování domovní svobody a poškozování cizí věci bylo rozhodnuto o prominutí trestu s ohledem na amnestii prezidenta republiky), to však neznamená, že správní orgány nemohou při rozhodování o pobytu žalobce k předchozímu protiprávnímu jednání žalobce vůbec přihlížet (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2013, č. j. 1 As 175/2012-34, č. 2835/2013 Sb. NSS, či ze dne 25. 4. 2019, č. j. 9 Azs 90/2019-32, či ze dne 2. 6. 2020, č. j. 10 Azs 215/2019-34).

56. Přestože tedy ministerstvo vycházelo z obsahu správního spisu ke dni 10. 5. 2017, žalovaná přihlédla k žalobcem předloženému výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 14. 5. 2018, který připojil k odvolání. Nelze tedy souhlasit s názorem žalobce, že by správní orgány vycházely z neaktuálního skutkového stavu ve vztahu k posouzení, zda žalobce opakovaně závažně narušil veřejný pořádek a nadále představuje hrozbu pro společnost. Námitka není důvodná.

57. Pokud se týká zjištění zdravotního stavu rodičů žalobce, tak žalobce během řízení předložil mimo jiné i překladovou zprávu ze dne 2. 7. 2012 týkající se zdravotního stavu jeho otce, lékařskou zprávu ze dne 6. 12. 2016 z Nemocnice Na Homolce a zprávu ze dne 7. 12. 2015 z Lázní Poděbrady týkající se zdravotního stavu jeho matky, z nichž v žalobě cituje a spojuje s nimi nutnost osobní péče žalobce o své rodiče. Tyto lékařské zprávy měly správní orgány k dispozici a správně dovodily, že z nich neplyne, že by jejich stav vyžadoval péči třetí osoby, natož přímo žalobce. Žalovaná v napadeném rozhodnutí zdůraznila, že z poslední zprávy o zdravotním stavu matky ze dne 6. 12. 2016 plyne, že je ambulantně léčena a její stav je stabilizovaný a zlepšený. Obdobně to platí o zdravotním stavu otce. Podle zprávy ze dne 6. 12. 2016 je rovněž stabilizovaný, stav zlepšený a cítí se dobře.

58. Pokud žalobce odkazuje na onkologický nález své matky podle lékařské zprávy ze dne 3. 3. 2015 přiložené k žalobě, soud konstatuje, že ze zprávy plyne, že je pacientka po prodělané operaci prsu již v remisi (návrat k původnímu fungování pacienta před vypuknutím nemoci). O tom, že matka žalobkyně trpí touto nemocí, a o zdravotním stavu po dni 3. 3. 2015 měly správní orgány povědomí a vzaly je v úvahu, neboť o tom vypovídají lékařské zprávy připojené žalobcem k odvolání. O onkologickém onemocnění levého prsu matky svědčí propouštěcí zpráva ze dne 26. 1. 2013. Remisi onemocnění lze seznat z překladové zprávy Nemocnice Na Homolce ze dne 6. 12. 2015, jež cituje anamnézu žalobkyně a uvádí operaci levého prsu s poznámkou, že je její stav nyní v remisi. V tomto ohledu nepřináší lékařská zpráva ze dne 3. 3. 2015 ničeho nového. K odkazu žalobce na zprávu z ambulantního vyšetření na Chirurgické klinice 2. LF UK a ÚVN v Praze ze dne 4. 2. 2013 pak soud konstatuje, že žalobce soudu současně předložil zprávu z této kliniky ze dne 3. 3. 2015, kterou soud provedl jako důkaz. Zprávu ze 4. 2. 2013 tedy nelze považovat za aktuální. Předkládal-li žalobce lékařskou zprávu z kardiologické ambulance Nemocnice Na Homolce ze dne 15. 1. 2015 vydanou pro jeho matku, soud uvádí, že správní spis obsahuje i pozdější zprávu z této ambulance ve vztahu ke zdravotnímu stavu matky. Rovněž lékařská zpráva MUDr. A. V. ze dne 10. 8. 2018 nemá zásadní relevanci ve vztahu k nutné dopomoci žalobce svému otci. Tato zpráva je sice označena jako lékařská zpráva – zpráva o zdravotním stavu s uvedením jména otce žalobce a je podepsána MUDr. A. V., nicméně její obsah je omezen pouze na větu „Potvrzuji, že pacient výše jmenovaný trpí cukrovkou a je po operaci srdce a potřebuje pomoc syna při práci ve firmě.“ Nelze totiž zejména odhlédnout od toho, že žalobce má bratra, který v rodinné firmě spolu s otcem vykonává funkci jednatele, když žalobce je ve společnosti Firstav s.r.o. od 3. 12. 2012 zaměstnán na pozici vedoucí staveb, dělník. Žalobce tak dostatečným způsobem nezpochybnil, že by správní orgány vycházely z neaktuálního skutkového stavu věci. Námitka není důvodná.

59. Soud se nakonec zabýval otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do rodinného života žalobce.

60. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.

61. Existuje bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), která stanoví řadu kritérií pro posuzování souladu zásahů do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy v cizineckých věcech. Z judikatury NSS a ESLP vyplývá, že v cizineckých věcech musí být při posuzování přiměřenosti brány v potaz zejména následující faktory: (1) povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu (např. závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem); (2) délka pobytu cizince v hostitelském státě; (3) doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby; (4) cizincova rodinná situace (např. doba trvání manželství a jiné faktory vyjadřující opravdovost rodinného života páru); (5) počet nezletilých dětí a jejich věk; (6) rozsah, v jakém by byl soukromý a/nebo rodinný život cizince narušen (tj. vliv na ekonomický, osobní a rodinný život jednotlivce, včetně vlivu na ostatní rodinné příslušníky, kteří by jinak měli právo zůstat v hostitelském členském státě na základě samostatného pobytového oprávnění); (7) rozsah a intenzita vazeb na hostitelský stát (příbuzní, návštěvy, jazykové znalosti apod.); (8) imigrační historie dotčených osob (např. porušení imigračních pravidel v minulosti); a (9) věk a zdravotní stav dotčeného cizince (srov. např. rozsudek ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, stížnost č. 50435/99, bod 39; rozsudek ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, stížnost č. 55597/09, bod 70; rozsudek ze dne 26. 4. 2007, Konstantinov proti Nizozemsku, stížnost č. 16351/03, bod 52, či rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, stížnost č. 46410/99, body 57 až 58). Tato kritéria byla sice vytvořena primárně v souvislosti s přezkumem vyhoštění cizinců, nicméně NSS je považuje – po patřičné úpravě – za aplikovatelná i na rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu (rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012- 39).

62. Přiměřenost zásahu do života cizince je nutné odvíjet od intenzity porušení veřejného pořádku. Čím vyšší je intenzita porušení veřejného pořádku, tím větší mohou být i dopady rozhodnutí o zrušení pobytu do soukromého a rodinného života cizince (viz rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39, či rozsudek ze dne 12. 1. 2017, č. j. 10 Azs 312/2016-59).

63. Podle § 50 odst. 3 správního řádu je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Z konstantní judikatury nicméně vyplývá, že ačkoli je řízení o zrušení platnosti povolení k pobytu (či o správním vyhoštění, kde se přiměřenost rozhodnutí též posuzuje) zahajováno z úřední povinnosti, je zejména na samotném cizinci, aby přesvědčivým způsobem tvrdil, že v jeho případě existuje překážka bránící vydání správního rozhodnutí. Při hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života může totiž správní orgán zpravidla vycházet jen ze skutečností uvedených cizincem, neboť sám o nich nemá přehled a nemůže dál, než kam jej účastník pustí (viz např. rozsudky NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 142/2012-21, ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 Azs 182/2015-20, ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 Azs 322/2018-28, či ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018-34).

64. Soud se neztotožňuje s žalobcem, že by správní orgány zjišťovaly pouze okolnosti svědčící v jeho neprospěch a rezignovaly na zjištění okolností pro něj příznivých. V daném případě ministerstvo zjišťovalo dopady rozhodnutí na rodinný a soukromý život žalobce. Správní orgány vzaly v úvahu dobu, po kterou žalobce na území České republiky pobývá, jakož i skutečnost, že zde má žalobce rodiče a bratra s trvalým pobytem. Existence rodinného života žalobce tak, jak byl žalobcem popsán, nebyla správními orgány nikterak zpochybněna. Při posouzení věci správní orgány vycházely z toho, že žalobce má v České republice uděleno povolení k trvalému pobytu od roku 2005, když v České republice legálně pobýval již od roku 2004. Správní orgány se zabývaly i ekonomickou stránkou života rodiny žalobce. Dospěly k závěru, že rodina není na žalobci finančně ani jiným způsobem závislá. Tvrzení žalobce o nutné výpomoci otci v rodinné firmě odmítly s odůvodněním, že společně s otcem je jednatelem společnosti Firstav s.r.o. také bratr žalobce. Jelikož jednatelé mohou za společnost jednat každý samostatně, dospěly k závěru, že činnosti týkající se firmy může vykonávat a vykonává bratr žalobce, a výpomoc žalobce tak není nutná. K otázce zdravotního stavu správní orgány vyhodnotily, že rodiče žalobce trpí zdravotními potížemi, které však nejsou takového rázu, aby jejich stav nutně vyžadoval péči třetí osoby, natož přímo žalobce. Z poslední zprávy o zdravotním stavu matky ze dne 6. 12. 2016 plyne, že je ambulantně léčena a její stav je stabilizovaný a zlepšený. Obdobně to platí o zdravotním stavu otce, který je dle zprávy ze dne 6. 12. 2016 rovněž stabilizovaný, jeho stav je zlepšený a cítí se dobře. Správní orgány také vyhodnotily, že způsob obživy žalobce nebyl natolik specifický, aby se tak nemohl živit na Ukrajině. Podle správních orgánů bude zrušením trvalého pobytu žalobce negativně zasaženo do rodinného života žalobce a jeho nejbližších, avšak v daném případě neshledaly tento zásah nepřiměřeným vzhledem k závažnosti trestné a přestupkové činnosti žalobce a jeho nerespektování odsuzujících rozhodnutí ve vztahu k zákazu řízení motorových vozidel. S tímto posouzením se soud ztotožňuje.

65. Za intenzivní zásah do žalobcova práva na soukromý a rodinný život lze nepochybně považovat skutečnost, že žalobce již nebude moci pokračovat na území České republiky v soužití se svými rodiči. V úvahu přicházející varianta odloučení žalobce od rodiny (a udržování vztahů na dálku), tak i případná varianta přesídlení (části) žalobcovy rodiny na Ukrajinu představují intenzivní zásah do rodinného života žalobce a členů rodiny, kteří dlouhodobě žijí na území České republiky a mají zde zázemí. Ve vztahu k bratrovi soud zásadní narušení rodinného života nespatřuje, neboť vztah s ním žalobce nevykreslil jako zásadní.

66. Je tedy třeba posoudit, zda jsou výše uvedené možné následky napadeného rozhodnutí, které jsou nepochybně zejména pro žalobce a jeho rodiče závažné a měnící zcela zásadně dosavadní způsob jejich života, adekvátní důvodu, který vedl správní orgány k rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce.

67. V daném případě žalobce spáchal celkem sedm trestných činů, přičemž trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákona se dopouštěl opakovaně, a minimálně v deseti případech se dopustil přestupku. Svým jednáním tak projevil naprostou absenci respektu k právnímu řádu České republiky, což je patrné i z toho, že podstatná část trestních odsouzení byla za nerespektování uloženého zákazu činnosti. Soud má tedy za to, že žalobce se dopustil natolik závažného opakovaného protiprávního jednání, že nelze výše popsaný zásah do jeho soukromého a rodinného života, resp. i rodinného života jeho nemocných rodičů, považovat za nepřiměřený. I když správní orgány rozhodovaly s jistým časovým odstupem od spáchání posledního trestného činu, nesnížila se společenská škodlivost jednání žalobce natolik, aby bylo možné považovat rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu na území České republiky za neadekvátní. Jak opakovaně zdůraznily správní orgány, žalobce si měl a mohl být vědom při páchání natolik závažného úmyslného trestného činu veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení předmětné trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i rovině zákona o pobytu cizinců (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97). Žije-li na území státu, jehož není občanem, musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům může mít s velkou pravděpodobností za následek, že daný stát ukončí právo žalobce pobývat na jeho území.

68. Soud neshledal, že by skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, jestliže nebyl proveden výslech žalobce a jeho rodičů. Soud souhlasí se správními orgány, že okolnosti rodinného života žalobce byly zjištěny dostatečně, a to zejména jeho vyjádřením, vyjádřením jeho rodičů a lékařskými zprávami o zdravotním stavu rodičů. Výslech rodinných příslušníků žalobce sice mohl dokreslit rodinnou situaci a vzájemné vztahy mezi členy rodiny, s ohledem na obsah spisového materiálu však nebyl v daném případě nezbytný pro to, aby správní orgány mohly posoudit přiměřenost rozhodnutí (srov. obdobné závěry NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 7 Azs 441/2018-32). I bez výslechu správní orgány získaly dostačující povědomí o fungování rodiny pro to, aby mohly kvalifikovaně posoudit dopad ztráty povolení k trvalému pobytu na žalobce a ostatní rodinné příslušníky. Na základě informací, které mělo ministerstvo a žalovaná k dispozici, bylo možné řádně vyhodnotit, zda zájem na udržení rodiny žalobce pohromadě v České republice, existence blízkých rodinných vazeb a správními orgány zpochybněná péče a výpomoc rodičů převáží nad zájmem na ochraně veřejného pořádku.

69. Soud ve shodě se správními orgány nepopírá, že dojde k zásahu do rodinného života žalobce, avšak s ohledem na opakovanou trestnou a přestupkovou činnost žalobce, jeho nerespektování zákazu řízení motorových vozidel a na veřejný zájem na ochraně veřejného pořádku nelze shledat dopad rozhodnutí správních orgánů do rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků nepřiměřeným. Žalobce a jeho rodinní příslušníci budou muset nalézt takovou formu rodinného soužití, která bude možná i za podmínek zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce. Původcem případných neblahých dopadů této skutečnosti je totiž jen a pouze žalobce sám. Soud dodává, že návrat do země původu nelze ve vztahu k žalobci považovat za nepřiměřený i s přihlédnutím k tomu, že žalobce je v produktivním věku, nevykonává specifickou činnost, kterou by nemohl vykonávat v zemi původu, je zdráv a z ničeho nevyplývá, že by nebyl schopen se v zemi původu o sebe postarat. Námitka není důvodná. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 70. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

71. Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržené důkazy propouštěcí zprávou z Nemocnice Na Homolce ze dne 28. 4. 2012, překladovou zprávou z kardiochirurgie ze dne 2. 7. 2012, lékařskou zprávou z Nemocnice Na Homolce ze dne 6. 12. 2016 a ze dne 10. 5. 2016, propouštěcí zprávou z chirurgické kliniky 3. LFK a ÚVN ze dne 26. 1. 2013, překladovou zprávou Nemocnice Na Homolce ze dne 6. 12. 2015 (v žalobě chybně uvedeno 7. 12. 2015), lékařskou zprávou z Lázní Poděbrady ze dne 7. 12. 2015 a prohlášením matky žalobce ze dne 20. 11. 2015 (v žalobě chybně uveden rok 2015), neboť jsou součástí správního spisu, který měl soud k dispozici a jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS), případně se jedná o zprávy zjevně zastaralé a správní spis obsahuje aktuálnější lékařské zprávy.

72. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, která byla plně úspěšná, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť jí žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.