č. j. 55 A 73/2018- 25

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobce: L. B., bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., se sídlem náměstí Junkových 1, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2018, č. j. 066118/2018/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2018, č. j. 066118/2018/KUSK, a rozhodnutí Obecního úřadu M. ze dne 29. 4. 2018, č. j. 1/4/18/S, se ruší.

II. Obecnímu úřadu M. se ukládá povinnost poskytnout žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku informaci o: a) věku a pohlaví předsedy okrskové volební komise pro okrsek č. 1 působícího v obci M. při volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. 10. 2017; b) věku a pohlaví každého dalšího člena okrskové volební komise uvedené pod písmenem a); c) věku a pohlaví zapisovatele okrskové volební komise uvedené pod písmenem a).

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Chuchúta, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Obecního úřadu M. (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „povinný subjekt“) ze dne 29. 4. 2018, č. j. 1/4/18/S (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla částečně odmítnuta žádost žalobce o informace ze dne 4. 3. 2018 podaná podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žádost částečně odmítnuta v rozsahu informací o věku a pohlaví. Žalobce současně navrhl, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil povinnému subjektu povinnost poskytnout žalobci požadované informace.

2. Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný stejně jako povinný subjekt pouze uvedl, že požadované informace jsou osobními údaji vyloučenými z poskytování podle zákona o svobodném přístupu k informacím, aniž svůj závěr jakkoli odůvodnil, přestože žalobce v odvolání namítal nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí a argumentoval, že požadované informace nejsou osobními údaji. Žalobce argumentuje, proč požadované informace nepovažuje za osobní údaje ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), a proč by mu měly být požadované informace poskytnuty i v případě, že by je povinný subjekt jako osobní údaje vyhodnotil. Žalobce má za to, že požadované informace mu mohly být poskytnuty i proto, že jde o informace dle § 5 odst. 2 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, tj. informace o veřejně činné osobě, jejichž poskytnutí je v souladu s § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále žalobce upozorňuje na to, že jde o informace o subjektech, které lze považovat za příjemce veřejných prostředků, čímž byla naplněna podmínka § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvádí, že v případě, kdy žalovaný a povinný subjekt dospěli k závěru, že požadované informace jsou osobními údaji, nijak nezjišťovali u dotčených osob, zda s poskytnutím osobních údajů souhlasí, což je podle žalobce v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Závěrem žalobce poukázal na test proporcionality s tím, že poskytnutí požadovaných informací odpovídá účelu zákona a umožňuje dosáhnout legitimního cíle, tj. získání informací pro provedení vědeckého výzkumu, jehož se žalobce účastní a pro nějž sbírá data prostřednictvím předmětné žádosti.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, ve kterém se Ústavní soud zabýval podmínkami odmítnutí poskytnutí informací dle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále žalovaný poukázal na čl. 9 odst. 1 nařízení Parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dále jen „GDPR“, podle kterého se zakazuje zpracování osobních údajů, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických a biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby a údajů o zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby. Uvedl, že Evropský soud pro lidská práva z čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedovodil oprávnění jednotlivce žádat informaci pro svou individuální potřebu, nýbrž pouze za účelem naplnění určitého veřejného zájmu, přičemž není povinností povinného subjektu v případě neprokázání veřejného zájmu informace poskytnout. K uplatněným žalobním námitkám žalovaný sdělil, že žalobce v odvolání proti částečnému odmítnutí informace netvrdil ani neprokázal, že informace samotná se týká veřejného zájmu a že se žalobce nachází v roli tzv. společenského hlídacího psa. Zároveň žalovaný uvedl, že provádění sběru dat pro nepojmenovaný výzkum fyzické osoby není ve veřejném zájmu, je pouze v zájmu výzkumníků, fyzických osob, možná univerzity, kteří ale neplní roli hlídacího psa demokracie. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že by sdělení pohlaví a věku bylo přínosné pro diskuzi o věcech veřejného zájmu. Podle názoru žalovaného jsou osobní údaje o věku a pohlaví, jakožto údaje o soukromé fyzické osobě, vyloučeny ze zpracování. Žalobcova tvrzení podle žalovaného neobstála v testu proporcionality, a soukromý zájem žalobce tak nepřevážil nad veřejným zájmem na ochraně osobních údajů. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil následující relevantní skutečnosti: Dne 4. 3. 2018 obdržel povinný subjekt žádost o informace, ve které žalobce požadoval poskytnutí informací vztahujících se k volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaným ve dnech 20. 10. a 21. 10. 2017. Konkrétně žalobce žádal poskytnout informace o: 1) věku, pohlaví a nominující politické straně předsedy okrskové volební komise a dále informaci o tom, zda byl totožný předseda okrskové volební komise u voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 25. 10. a 26. 10. 2013, 2) věku, pohlaví a nominující politické straně ostatních členů okrskové volební komise s výjimkou zapisovatele, 3) věku, pohlaví a délce trvání pracovního poměru zapisovatele a dále informaci o tom, zda vykonával funkci zapisovatele poprvé, 4) běžném účelu budovy, ve které byla volební místnost umístěna (např. hospoda, škola, úřad, domov důchodců), a to pro okrsek č.

1. Dále žalobce žádal o sdělení počtu vydaných voličských průkazů pro volby do Poslanecké sněmovny i pro volby prezidenta republiky konané v roce 2018 a počtu včas nedoručených voličských průkazů včetně uvedení důvodu opožděného doručení.

5. Povinný subjekt poskytl žalobci informaci o nominující politické straně předsedy a dalších členů okrskové volební komise, účelu budovy, ve které byla volební místnost umístěna, a rovněž o voličských průkazech. Ve zbývající části žádost žalobce o poskytnutí informací prvostupňovým rozhodnutím odmítl. Odmítnutí poskytnutí části informací požadovaných pod body 1 až 3 žádosti (věk a pohlaví všech členů okrskové volební komise a zapisovatele) odůvodnil tím, že by jejich poskytnutím došlo k porušení § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se jedná o případ, kdy nejsou poskytnuty informace, které naplňují znak údajů týkajících se osobnosti, projevů osobní povahy a soukromí fyzické osoby ve smyslu § 5 a § 10 zákona o ochraně osobních údajů, neboť tyto údaje jsou přímo či nepřímo přiřaditelné ke konkrétním osobám.

6. V odvolání žalobce namítl nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, neboť povinný subjekt se nezabýval naplněním zákonných znaků pojmu osobní údaj. Poukázal na to, že neexistuje žádná veřejně přístupná databáze členů okrskových komisí, dle které by bylo možné statistické údaje přiřadit ke konkrétní osobě. Požadované informace proto nejsou dle žalobce osobními údaji.

7. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že informace o věku a pohlaví jsou informace, na které se vztahuje ochrana dle zákona o ochraně osobních údajů. Neexistence veřejně dostupné databáze členů okrskových komisí není dle žalovaného důvodem pro poskytnutí citlivých údajů, jelikož žalobce může mít informace o volební komisi z jiných zdrojů, např. od voličů ve volebním okrsku. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny požadované formální náležitosti. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud přistoupil k aplikaci § 16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, tj. uložil povinnost poskytnout požadovanou informaci, přičemž v této části rozhodoval podle právní úpravy účinné v době rozhodování soudu (viz rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 330/2018-57).

9. Soud o věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce s tím souhlasil a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, a má se tedy za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Posouzení žalobních bodů 10. Žalobce předně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Tvrdí, že rozhodnutí žalovaného stejně jako prvostupňové rozhodnutí obsahuje citace právních předpisů, nikoli závěry, ke kterým povinný subjekt dospěl, a neobsahuje ani žádné úvahy povinného subjektu, třebaže by měly představovat hlavní prvek odůvodnění. Napadené rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné z důvodu nevypořádání odvolací námitky, že se požadované informace nevztahují k určitelnému subjektu.

11. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jde zejména tehdy, pokud z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu není patrné, proč správní orgán rozhodl způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí nebo jak se vypořádal s připomínkami a námitkami účastníků řízení. Z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považoval námitky účastníka řízení za liché, mylné, anebo vyvrácené. Nevypořádal-li se správní orgán s námitkami, je napadené rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005- 130, a ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109).

12. Nutno předeslat, že odvolání žalobce bylo velmi stručné. Žalobce uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje úvahy ohledně naplnění zákonných znaků osobního údaje. Dále pouze namítal, že na základě poskytnutých informací by nebylo možné identifikovat konkrétní osoby, neboť neexistuje veřejně dostupná databáze členů volebních komisí. Žalovaný k těmto námitkám uvedl, že neexistence veřejně dostupné databáze členů okrskových volebních komisí není důvodem pro poskytnutí citlivých údajů, neboť žadatel může mít informace o volební komisi z jiných zdrojů, např. od voličů v daném volebním okrsku. Žalovaný uzavřel, že nemá pochyb, že věk a pohlaví jsou osobními údaji, na které se vztahuje ochrana podle zákona o ochraně osobních údajů. Jakkoli je toto odůvodnění stručné, nemá soud za to, že by žalovaný na odvolací námitky žalobce nereagoval. Odvolání ostatně bylo také poměrně úsporné, a proto by nebylo přiléhavé požadovat po žalovaném detailní rozbor problematiky střetu práva na poskytování informací a práva na ochranu osobních údajů. Žalovanému lze nicméně vytknout, že se v situaci, kdy dospěl k závěru, že požadované informace jsou osobními údaji, nezabýval otázkou, zda nepřichází do úvahy jejich zpřístupnění bez souhlasu subjektu údajů na základě § 5 odst. 2 písm. e) zákona o ochraně osobních údajů (k výkladu tohoto ustanovení viz rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2014, č. j. 1 As 78/2014-41, body 27 a 28). Tato právní norma v sobě zahrnuje příkaz k provedení testu proporcionality, neboť je třeba určit, zda právem chráněný zájem žalobce na poskytnutí požadované informace převažuje nad právem na soukromí subjektu údajů. Tento test proporcionality žalovaný neprovedl. Zrušit napadené rozhodnutí pro tento dílčí nedostatek odůvodnění není však dle soudu na místě, neboť soud se neztotožňuje (viz dále) se závěrem žalovaného o tom, že požadované informace jsou osobními údaji.

13. Právo na informace je nutné omezit mimo jiné tam, kde by poskytnutí požadované informace zasáhlo do práva na soukromí ve smyslu čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), respektive ochrany osobních údajů ve smyslu čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv EU. Ze smyslu čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy plyne, že chráněným údajem je jenom údaj, který se vztahuje ke konkrétní identifikovatelné osobě. Tomu odpovídá právní úprava v zákoně o ochraně osobních údajů, který transponoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice 95/46/ES“), účinnou do 24. 5. 2018 (čl. 94 GDPR). Zásadně je proto zakázáno poskytnutí takových údajů, které vedou samostatně či ve svém souhrnu k identifikaci této osoby, ať již okamžité nebo na základě legálních a relativně nenáročných kroků adresáta informace [srov. bod 26 odůvodnění a čl. 2 písm. a) směrnice 95/46/ES]. Údaj je osobním údajem, má-li vypovídací hodnotu o osobě, respektive osobnosti subjektu údajů, je-li osoba na základě souhrnu poskytovaných údajů určitelná [§ 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů].

14. Otázkou tedy je, zda požadované údaje jsou osobními údaji ve smyslu § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, které je možné poskytnout třetí osobě (zpracovat ve formě zveřejnění) jen za podmínek § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. Jde o posouzení, zda je na základě požadovaných údajů třetí osoba jednoznačně a nezaměnitelně určitelná, tedy zda lze zjistit její identitu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 8. 2018, č. j. 9 As 198/2018-37, bod 20). Dohledatelnost konkrétní osoby na základě poskytnutých údajů se posuzuje vzhledem ke všem prostředkům, které mohou být rozumně použity jakoukoliv osobou (v daném případě žalobcem) pro identifikaci daných osob. O osobní údaj nejde, pokud s přihlédnutím ke všem prostředkům, které mohou být rozumně použity, možnost určení osoby neexistuje nebo je zanedbatelná (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 6. 2013, č. j. 5 As 1/2011-156, a ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 As 113/2012-133).

15. Žalobce požadoval mj. informaci o věku, pohlaví a nominující politické straně předsedy a členů okrskové volební komise, o tom, zda předseda vykonával tuto funkci již ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných v roce 2013, o věku, pohlaví a délce trvání pracovního poměru zapisovatele a informaci o tom, zda takovou činnost vykonával poprvé. Poskytnutí informací o věku a pohlaví uvedených osob bylo odmítnuto. Žalovaný ani povinný subjekt ovšem nepojmenovali žádné indicie, z nichž by plynulo, že zveřejněním požadovaných informací dojde k identifikaci konkrétních osob (takovou indicií by byla například skutečnost, že žalobce již některými informacemi o členech okrskové komise disponuje, či má k území obce specifické vazby). Takové indicie z obsahu správního spisu neplynou a žalovaný je nesdělil ani ve vyjádření k žalobě. Obava žalovaného, že žalobce, o němž není známo, že by měl k obci jakýkoli bližší vztah, má možnost zjistit informace o volební komisi z jiných zdrojů, např. od voličů v daném okrsku, není opřena o žádný rozumný argument. Nelze proto mít za to, že v souvislostech dané věci (při poskytnutí informace o věku, pohlaví, nominujícím politickém subjektu či opakování výkonu funkce předsedy) existuje reálná možnost určení konkrétní osoby.

16. Soud rovněž uvádí, že není přiléhavý odkaz na čl. 9 GDPR, který žalovaný učinil ve vyjádření k žalobě, neboť ten se v situaci, kdy jsou zpracovávány (poskytovány) anonymní údaje, vůbec nepoužije. Nadto nelze zaměňovat požadovanou kategorii informací, tj. informaci o pohlaví jednotlivých členů s kategorií chráněnou citovaným nařízením, kterou je sexuální orientace fyzické osoby. Pohlaví totiž nevypovídá nic o sexuální orientaci dané osoby.

17. Závěrem soud konstatuje, že jakkoli důvod žádosti nepatří mezi její povinné náležitosti (§ 14 zákona o svobodném přístupu k informacím), v dané věci by jeho uvedení již v žádosti (ne až v žalobě) bylo ku prospěchu celé věci. Nejprve by na základě této informace bylo zřejmé, že žadatel nemá k požadovaným informacím žádné bezprostřední osobní vazby a že je k podání žádosti motivován zpracováváním odborného výzkumu. Vedle toho pak v případech, kdy se právo na informace dostane do konfliktu s jiným základním právem (zpravidla s právem na ochranu osobních údajů), stává se subjektivní zájem žadatele na poskytnutí informace jedním z určujících hledisek pro upřednostnění jednoho z konkurujících si práv (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2019, č. j. 48 A 74/2016-30).

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou. Proto napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí zrušil pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Protože v poskytnutí požadovaných informací nebrání ani GDPR, potažmo zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, uložil soud povinnému subjektu v souladu s § 16 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytnout žalobci požadované informace o věku a pohlaví předsedy a členů okrskové volební komise a o věku a pohlaví zapisovatele. Lhůtu ke splnění povinnosti poskytnout informace soud stanovil v souladu s § 54 odst. 7 s. ř. s. v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, což odpovídá lhůtě pro poskytnutí informace dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobci, který byl ve věci plně úspěšný, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 3000 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

20. Ve vztahu k dalším nákladům řízení spočívajícím v nákladech na zastoupení advokátem nicméně zdejší soud především poukazuje na to, že je mu z vlastní úřední činnosti známo, že žalobce podal ke zdejšímu soudu v červnu roku 2018 větší množství žalob směřujících proti Krajskému úřadu Středočeského kraje nebo proti obcím ve Středočeském kraji, jimiž se za obdobných (byť ne zcela shodných skutkových okolností) domáhá buď ochrany proti nečinnosti obcí při vyřizování jeho podobných žádostí o poskytnutí informací, anebo zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje o odvolání proti rozhodnutím, kterými jednotlivé obce jako prvostupňové správní orgány rozhodly o jeho žádostech o poskytnutí informací (např. řízení vedená pod sp. zn. 43 A 72/2018, 43 A 74/2018, 43 A 76/2018, 54 A 69/2018, 54 A 71/2018, 54 A 72/2018, 54 A 70/2018, 55 A 74/2018 a 55 A 75/2018). Jedná se typově o podobné žaloby, přičemž některé z nich žalobce podal samostatně, tedy bez zastoupení advokátem, který do řízení vstoupil až v jeho průběhu. Soud samozřejmě nijak nezpochybňuje právo žalobce zvolit si pro dané řízení zástupce. Pokud ovšem žalobce, který je studentem P. f. U. K., za těchto okolností v nyní projednávané věci zastoupení advokátem využil, přičemž daná věc se nikterak významně neodlišuje od jiných jeho (předchozích) žalob, má soud za to, že za situace, kdy žalobci náhrada nákladů na zastoupení advokátem ve věci žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje již byla jednou přiznána (srov. rozsudek zdejšího soudu č. j. 55 A 75/2018- 23), jsou tu důvody zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci přiznat náhradu nákladů odpovídající odměně zvoleného advokáta. S obdobnými úvahami soudu o možnosti uplatnění § 60 odst. 7 s. ř. s. byl ostatně žalobce již obeznámen z usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 54 A 72/2018-32, či z usnesení ze dne 31. 7. 2018, č. j. 55 A 76/2018-31. Uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobcem požadovanou částku na náhradě nákladů řízení v plné výši se ve shora popsaném kontextu jeví jako nepřiměřené.