č. j. 55 A 8/2020 - 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce: Mgr. M. Ř. bytem zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Flaškou, sídlem U Černé věže 304/9, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, čj. KUJCK 127041/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a podstatný obsah správního spisu 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 9. 12. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, čj. KUJCK 127041/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 13. 8. 2020, čj. SO/3084+3327/20 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Ze spisového materiálu (úřední záznam, oznámení přestupku) se podává, že dne 29. 1. 2020 v 15:50 hod. na křižovatce ulic Husova a J. Haška v Českých Budějovicích, kde je provoz u dvou po sobě následujících přechodů pro chodce řízen světelnými signály, žalobce při řízení svého vozidlo x, RZ x, dvakrát nerespektoval světelný signál s červeným světlem „Stůj“. Tímto jednáním porušil § 70 odst. 2 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) téhož zákona. Pořízený videozáznam je součástí správního spisu. Dle úředního záznamu se žalobce policejní hlídky dotázal, zda by to nešlo vyřešit „bez bodů“. Hlídka návrh negovala, žalobci oznámila podezření na spáchání přestupku, ten vyjádřil vůli věc projednat ve správním řízení. Žalobce pak do vyjádření uvedl, že „se všemi uvedenými tvrzeními naprosto nesouhlasí“ a připojil svůj podpis.

3. Proti příkazu ze dne 18. 2. 2020 podal žalobce dne 27. 2. 2020 včasný odpor.

4. Ústní projednání přestupku se konalo dne 3. 6. 2020 za účasti žalobce a zasahujících policistů. Žalobce do protokolu uvedl, že v obou případech projel křižovatkou na signál žluté barvy. Obával se zabrzdit, neboť jel v koloně vozidel a měl pocit, že ostatní vozidla nedodržují dostatečný odstup a mohla by do žalobcova vozidla narazit. To dle žalobce ve vztahu k za ním jedoucímu vozidlu potvrzuje i videozáznam. Křižovatkou chtěl projet celou, aby nezpůsobil nebezpečí a neblokoval dopravu. Semafory jsou příliš blízko sebe a signalizují odlišně, což je pochybení. Žalobce požádal o vypracování znaleckého posudku, který by posoudil, zda křižovatka odpovídá platným předpisům a zda měl žalobce za dané situace možnost na signalizaci adekvátně zareagovat. Žalobce se ohodnotil jako slušný řidič, za celou dobu existence bodového systému má jen dva záznamy. Předvoláni ke svědecké výpovědi byli policisté ze zasahující hlídky. Všichni tři shodně potvrdili, že žalobce projel svým vozidlem křižovatkou přes oba semafory na červenou. Shoda ve svědeckých výpovědích nepanovala ohledně hustoty provozu, kdy jeden z policistů vypověděl, že provoz byl střední (svědek S.), druhý že hustý (svědek J.), třetí ho značil za průměrný (svědek D.), neboť vozem nestáli, ale popojížděli.

5. Dne 24. 6. 2020 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno žalobcovo vyjádření, kde se vymezuje vůči rozporům ve výpovědích policistů (ohledně hustoty provozu), poukazuje na příliš krátkou vzdálenost mezi oběma semafory, která je pro řidiče matoucí a požaduje vypracování znaleckého posudku ohledně správnosti jejich umístění. Takový posudek požadoval vypracovat rovněž pro určení toho, v jaké pozici se nacházelo žalobcovo vozidlo v okamžiku, kdy se na semaforu rozsvítil červený signál.

6. V žalobcově vyjádření před vydáním rozhodnutí doručeném dne 16. 7. 2020 se dále uvádí, že z důkazů opatřených správním orgánem se podává, že semafory před a za křižovatkou jsou nastaveny tak, že světelné signály na nich jsou v jeden okamžik rozdílné, přičemž se zpožděním reaguje semafor za křižovatkou. V zorném úhlu žalobce při průjezdu první křižovatkou byl semafor druhé křižovatky, kde svítil signál zelené barvy. Žalobce opětovně požádal o vypracování shora specifikovaných znaleckých posudků.

7. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), když v rozporu s § 4 písm. b) a c) nerespektoval signál S1a s červeným světlem „Stůj“ na signalizačním zařízení. Žalobce nezastavil vozidlo před vodorovnou dopravní značkou V5 „Příčná čára souvislá“. Žalobci byl uložen trest pokuty ve výši 3000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.

8. Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl včasným odvoláním, které žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím. Stručný obsah žaloby 9. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí pro chybnou hmotnou i procesní aplikaci práva. V projednávané věci byla podstatně porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, tyto vady mohou mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

10. Napadené rozhodnutí se primárně opírá o kamerový záznam, z něhož žalovaný chybně stanovuje rychlost žalobcova vozidla na 30 km/h, jelikož ji odvozuje z rychlosti zaznamenané palubní kamerou policejní vozu (29km/h), což je nepřípustné, neboť se nejedná o certifikovaný přístroj na měření rychlosti. Na základě toho pak žalovaný spekulativně určuje postavení žalobcova vozidla a vzdálenost, kterou ujelo od okamžiku rozsvícení červeného signálu a vyslovuje závěr, že žalobcovo vozidlo se v tuto chvíli nacházelo v pozici 5 m před vodorovnou dopravní značkou V5, na které mělo zastavit před semaforem VC (první semafor). Takový výpočet je zcela neprůkazný. Žalovaný si rovněž neobstaral správný údaj o délce žalobcova vozidla. Žalobce je přesvědčen, že se jeho vozidlo pohybovalo rychlostí 15 km/h a v okamžiku rozsvícení červeného signálu na semaforu VC se nacházelo přední částí cca 1m za vodorovnou dopravní značkou V5, tudíž muselo projet křižovatkou ještě v okamžiku, kdy na semaforu VC ještě svítil signál se žlutým světlem. Správní orgán neprovedl žádný výpočet, a pouze konstatoval prokázání žalobcovy viny kamerovým záznamem, aniž by toto tvrzení podložil. Správní orgán pořízený kamerový záznam (fron-20200129-154008.avi) dle žalobce v takto sporném případě není sám kompetentní vyhodnotit, nemůže tedy rozhodovat o žalobcově vině. Pouhý pohled na zpomalený záběr videozáznamu k prokázání skutku nepostačí, zhodnotit jej může jen znalec. Rovněž závěr žalovaného o tom, že i druhým semaforem označeným jako VB projelo žalobcovo vozidlo na červený signál, je nesprávný a neprůkazný, neboť to z pořízeného videozáznamu nevyplývá. I v tomto případě projel žalobce křižovatkou na žlutý signál, což by měl opět posoudit znalec. Závěr žalovaného o tom, že žalobce projel oběma semafory na signál s červeným světlem je nezákonný. Žalovaný nenechal zpracovat znalecké posudky, čímž se dopustil procesního pochybení, podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což způsobuje nezákonnost rozhodnutí.

11. Žalobce namítá nevhodné umístění semaforů v místě přestupku. Žalovaný tuto námitku nepřijal pro subjektivnost, přestože žalobce požadoval vypracování odborného posudku znalcem z oboru dopravy. Posouzení této otázky však není ve schopnostech žalovaného, ačkoli zásadně ovlivňuje zodpovězení existence či míry žalobcova zavinění.

12. Žalovaný neprokázal zavinění přestupku žalobcem. Žalobce nebyl kvůli matoucímu umístění semaforů a reakční době řidiče schopen reagovat na měnící se barvy na semaforech, přičemž semafor VC byl mimo jeho zorný úhel. Z tohoto důvodu žalobce nejednal zaviněně, a to ani v nedbalostní formě. I pokud by byl při průjezdu žalobcova vozidla přes vodorovnou čáru již svítil červený signál, pak dle výpovědí policistů maximálně pouze 1-2 vteřiny, na tuto změnu by žalobce stejně nestačil zareagovat, když průměrná reakční doba řidiče jsou 2 vteřiny a více. V případě druhého semaforu VB žalobce před příčnou čarou souvislou za signalizace žlutého světla nedobrzdil, neboť se obával kolize s vozidlem jedoucím za ním. Žalobce poukazuje na § 70 odst. 2 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy na skutečnost, že pokud řidič není schopen bezpečně zastavit, smí pokračovat v jízdě i při rozsvícení signálu se žlutým světlem.

13. Nebylo rovněž vyhověno žalobcovu důkaznímu návrhu na vypracování znaleckého posudku, který by zodpověděl otázku, zda bylo v možnostech žalobce reagovat na měnící se signály na semaforech, když semafor VC umístěný před křižovatkou byl navíc mimo jeho zorný úhel. Tato skutečnost je zásadní pro objasnění příčin projetí žalobcova vozidla křižovatkou a vyhodnocení jeho zavinění.

14. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že jeho obava, aby neohrozil ostatní účastníky provozu, byla nedůvodná. Otázka pocitu ohrožení je ryze subjektivní, v době spáchání přestupku byl v místě hustý provoz, žalobce za této situace nepochybil, když projel křižovatky v okamžiku, kdy byl na semaforu žlutý signál, závěr žalovaného je proto nezákonný. Nejdříve mělo být zjištěno, zda žalobce projel křižovatkou na žlutý či červený signál, a v případě, že by projel na červený, neměla být započítána doba pro reakci řidiče od rozsvícení žlutého do rozsvícení červeného signálu na obou semaforech. To však lze prokázat pouze znaleckým posudkem, který nebyl správními orgány připuštěn.

15. Dle žalobce kamerový záznam nemůže prokázat, zda se vozidlo v okamžiku, kdy se na semaforech rozsvítil červený signál, nacházelo před vodorovnou dopravní značkou, tedy před příčnou čarou souvislou. Žalobce je přesvědčen, že v daném okamžiku se jeho vozidlo nacházelo minimálně přední částí za touto čarou. Za neprůkazné považuje žalobce rovněž výpovědi zasahujících policistů, v nichž jsou zjevné rozpory a dle judikatury nepostačují k prokázání viny, pokud chybí další důkazy.

16. Dle žalobce tedy nebylo prokázáno, že se jeho vozidlo v okamžiku, kdy se na semaforech rozsvítil červený signál, nacházelo před vodorovnou dopravní značkou. I pokud by tomu tak bylo, u žalobce je vyloučeno zavinění z důvodů nesprávného umístění semaforů a krátké doby pro reakci řidiče na měnící se signál. Žalobce tedy přestupek nespáchal.

17. Žalobce navrhuje zpracovat a provést jako důkaz před soudem shora popsané znalecké posudky, které navrhoval provést již ve správním řízení.

18. Jelikož žalovaný žádný z navržených důkazů ve správním řízení neprovedl, zkrátil tak žalobcovo právo na obhajobu, resp. na spravedlivý proces a na řádné zjištění stavu věci. Závěr o skutkovém stavu žalovaný učinil pouze na základě jednostranných nezákonně hodnocených důkazů, čímž byl porušen § 3 odst. 4 správního řádu. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K žalobcovým námitkám uvedl, že pořízený kamerový záznam je zcela průkazný, byl podrobně zkoumán a prokazuje porušení pravidel silničního provozu žalobcem. Videozáznamy jsou běžným důkazním prostředkem, který policie i správní orgány vyhodnocují, což je respektováno rovněž při soudním přezkumu. Přestupkové jednání žalobce je z kamerového záznamu jednoznačně prokázáno, nebylo třeba zpracovávat znalecký posudek. Světelné signalizační zařízení bylo odborně vyprojektováno a schváleno, žalobcovo tvrzení o jeho nebezpečnosti je nepodložené a ryze subjektivního charakteru, proto zde také nebyl důvod pro vypracování znaleckého posudku. Žalovaný vyloučil námitku reakční doby řidiče na změnu signalizačního zařízení, neboť žalobce je coby držitel řidičského průkazu odborně o zdravotně způsobilý k řízení vozidel a signalizační zařízení je nastaveno v souladu s technickými předpisy. Obava žalobce z ohrožení ostatními účastníky silničního provozu je nedůvodná a nereálná. Vozidlo jedoucí za žalobcem dostatečný dostup udržovalo, jednalo se totiž o služební policejní vozidlo zasahující hlídky, dostatečný odstup tohoto vozidla od vozidla žalobce prokazuje pořízený kamerový záznam. Právní názor soudu 20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

21. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s tímto postupem souhlas (§ 51 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná.

23. Soud nepřijal žalobcovu námitku o tom, že pořízený kamerový záznam neprokazuje žalobcovo přestupkové jednání. Žalobce se vymezuje proti kamerovému záznamu pořízenému kamerou umístěnou v policejním voze, a to jak ve vztahu k tomu, že je z něj odvozována přibližná rychlost žalobcova vozidla v době spáchání přestupku, tak i k tomu, že tento záznam není spolehlivým podkladem k prokázání signalizace na semaforech v okamžiku, kdy křižovatkou žalobcovo vozidlo projíždělo. Žalobcovy námitky proti tomu, že z kamerového záznamu a rychlosti jízdy policejního auta je dovozována přibližná rychlost žalobcova vozidla, soud neakceptoval. Žalobcovo přestupkové jednání se netýká nepřiměřené rychlosti, ale nerespektování výstražného signálu na semaforech, které je ze záznamu zřetelně rozpoznatelné, tudíž zde nelze klást důraz na nutnost pořídit záznam certifikovaným rychloměrem. Soud posoudil pořízený kamerový záznam, který je součástí spisového materiálu a dospěl k závěru, že žalobcovo přestupkové jednání je tímto záznamem jednoznačně prokázáno.

24. Z kamerového záznamu se podává, že žalobcovo vozidlo projíždělo v době spáchání přestupku ulicí Husova třída v Českých Budějovicích ve směru od Dlouhého mostu k Mariánskému náměstí, přičemž přímo za ním jelo policejní vozidlo pořizující kamerový záznam. Ten zachycuje zcela zřetelně oba semafory, pro potřeby správního orgánu označené v pořadí směru jízdy zkratkami VC (první semafor) a VB (druhý semafor). Ze záznamu je patrné, že žalobcovo vozidlo se v okamžiku změny ze zeleného světla na žluté nacházelo před prvním semaforem (VC), resp. před značkou V5 (příčná čára souvislá). Druhý semafor (VB) ve stejný okamžik signalizoval zelené světlo (volno). V daný okamžik se policejní vozidlo dle záznamu pohybovalo rychlostí 29 km/h. Schéma činnosti semaforů, které je součástí spisového materiálu, potvrzuje, že signál se žlutým světlem trvá na prvním semaforu po dobu 3 vteřin, s čímž koresponduje rovněž kamerový záznam z policejního vozidla. V okamžiku, kdy se na prvním semaforu mění žluté světlo na červené (na druhém pak zelené na žluté), se žalobcovo vozidlo dle kamerového záznamu nacházelo před značkou V5 (příčná čára souvislá). Vzhledem k tomu, že se žalobcem řízené vozidlo od policejního vozu jedoucího rychlostí 29 km/h v prostoru před semaforem VC začalo pomalu vzdalovat, jelo tedy prokazatelně rychleji, než policejní vozidlo, usoudil správní orgán správně, že žalobce jel rychlostí nejméně 30 km/h. Z rychlosti vozidla, jeho délky a vzdálenosti od semaforu VC žalovaný na základě výpočtu dovodil, že žalobcovo vozidlo se v okamžiku rozsvícení červeného signálu na semaforu VC nacházelo přední částí zhruba 5m před značkou V5 (příčná čára souvislá), s čímž se soud ztotožnil. Skutečnost, že žalobcovo vozidlo se v okamžiku rozsvícení červeného signálu nacházelo před semaforem VC, resp. před značkou V5, je přitom zřejmá již z pouhé vizuální kontroly kamerového záznamu. Žalovaným odhadnutá rychlost žalobcova vozidla je orientační, přesto podporuje skutečnost jednoznačně potvrzenou kamerovým záznamem. Ten prokazuje, že žalobce se se svým vozidlem v obou případech, tedy u semaforu VC i VB, nacházel v okamžiku rozsvícení červeného signálu přední částí vozidla před značkou V5. To platí rovněž ve vztahu k semaforu VB, když z kamerového záznamu vyplývá, že na značce V5 stálo zadní částí před žalobcem jedoucí vozidlo, tudíž žalobce se musel nacházet celým vozem před touto dopravní značkou. Na signalizaci (červené světlo), však žalobce ani v tomto případě nereagoval. Kamerový záznam prokazuje i to, že v okamžiku, kdy se na semaforu VC rozsvítil žlutý signál, žalobce nepřibrzdil, naopak zvýšil rychlost vozidla, tedy v reakci na měnící se signalizaci chtěl co nejrychleji projet křižovatkou, aniž by vzal do úvahy, že v ten okamžik již bude pravděpodobně svítit signál s červeným světlem. Žalobce tedy v obou případech nerespektoval signál S1a s červeným světlem „Stůj!“ a nezastavil vozidlo před vodorovnou dopravní značkou V5 (příčná čára souvislá), čímž se dopustil přestupkového jednání. Správní orgány standardně posuzují kamerové záznamy při projednávání přestupků, jsou k tomu plně kompetentní, tato praxe je respektována rovněž správními soudy. Požadavek na vypracování žalobcem navržených znaleckých posudků byl vzhledem k důkazní situaci nadbytečný, zejména když žalobce nepředložil žádné důkazy zpochybňující závěry správní orgánů, což žalovaný řádně odůvodnil. Není zde tedy žádná pochybnost o tom, že došlo k přestupkovému jednání a že přestupek spáchal žalobce. Ten nepředložil žádné relevantní důkazy, které by mohly zpochybnit závěry správních orgánů ve věci učiněné. Svá tvrzení žalobce opřel toliko o nepodložené úsudky a spekulace, žalovaný tudíž nepochybil, když za situace, kdy důkazní materiál nevzbuzoval žádné pochybnosti o průběhu přestupkového jednání, odmítl žalobcův požadavek na ustanovení znalce, který by posoudil kamerový záznam jeho rozfázováním. Soud se ztotožnil se žalovaným, že ze záznamu lze bez odborných znalostí jednoznačně určit na základě obecných fyzikálních a časových vztahů a obecných znalostí, že se žalobcovo vozidlo nacházelo v obou případech v okamžiku, kdy na obou semaforech svítil červený signál, před značkou V5. Tato skutečnost byla ve správním řízení zcela prokázána, odborné posouzení znalcem by bylo nadbytečné, zvláště za situace, kdy žalobce nepředložil žádné indicie zpochybňující závěry správní orgánů. Nedošlo tedy k namítanému procesnímu pochybení, které by způsobilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Soud uzavírá, že pořízený kamerový záznam zcela jednoznačně prokazuje přestupkové jednání žalobce, tedy skutečnost, že žalobce nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj“ na obou signalizačních zařízeních.

25. Soud se neztotožnil ani s námitkou zpochybňující vhodnost umístění semaforů v místě přestupku. Žalobce v souvislosti s tím požadoval vypracování dalšího odborného posudku, tentokrát znalcem z oboru dopravy, což správní orgány neakceptovaly. V projednávané věci je prokázáno, že předmětné světelná signalizační zařízení, tedy oba semafory, byly vyprojektovány odborným projektantem autorizovaným pro dopravní stavby, realizovány na základě schváleného projektu, územního rozhodnutí, stavebního povolení a řádně zkolaudovány. Žalobce zpochybnil umístění semaforů, aniž by krom prostého tvrzení předložil relevantní důkaz. Správní orgány tedy nepochybily, když s odůvodněním odmítly žalobcův požadavek na vypracování příslušného znaleckého posudku. Správně usoudily, že v dané situaci se takový požadavek jeví jako nadbytečný, neboť zde krom žalobcova nepodloženého tvrzení nejsou žádné indicie, které by ukazovaly na to, že by předmětné světelné signalizační zařízení ohrožovalo bezpečnost silničního provozu. Není pochyb o tom, že předmětné světelné signalizační zařízení bylo umístěno v souladu s technickými předpisy a neohrožuje bezpečnost silničního provozu. Umístění semaforů proto nemůže zpochybnit existenci či míru žalobcova zavinění.

26. Světlené signalizační zařízení, tedy oba předmětné semafory, byly na křižovatku umístěny v souladu s předpisy a vyhovují bezpečnostním požadavkům. Každý účastník silničního provozu je povinen se touto signalizací řídit (§ 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích). Tuto povinnost nelze ignorovat pouze na základě subjektivního úsudku (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 1 As 264/2015-72), a to ani za situace, že by v souladu s technickými předpisy nebylo, což se netýká projednávané věci. Obdobně se vyslovil Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 19. 4. 2011, čj. 52 A 79/2010 - 38: „Dopravní značky jsou správním aktem, kterému svědčí presumpce správnosti, tzn., že na dopravní značku se musí nahlížet jako na zákonnou, dokud není prokázán opak, tedy až do okamžiku, kdy k tomu příslušný orgán vysloví její nezákonnost. Pokud žalobkyně jako účastnice silničního provozu měla pochybnosti o zákonnosti uvedeného správního skutku, tedy pochybovala o platnosti zmíněného dopravního značení, tak by se jednalo jen o její soukromý názor, který jí neumožňuje porušovat veřejnoprávní pravidla. Ze zákona o silničním provozu, z prováděcích předpisů a z právních předpisů nevyplývá, že by účastník provozu na pozemních komunikacích sám mohl činit úsudek o zákonnosti dopravní značky a na základě svého hodnocení se rozhodnout, zda dopravní značku bude respektovat či nikoliv.“, shodně uvedl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, čj. 8 As 68/2009 - 83: „Účastník provozu na pozemních komunikacích je povinen řídit se dopravní značkou [§ 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], i když má za to, že není správně technicky provedena. Takový názor není rozhodný pro posouzení, zda byl nerespektováním značky spáchán dopravní přestupek.“ Jak vyplývá ze shora řečeného, světelnému signalizačnímu zařízení svědčí presumpce správnosti, musí na něj být pohlíženo jako na zákonné, není-li prokázán opak, k čemuž v projednávané věci nedošlo. Světelné signalizační zařízení bylo vybudováno na základě řádného schvalovacího procesu a kolaudace, je tudíž presumována jeho správnost. Žalobce krom nepodloženého tvrzení neposkytl žádný relevantní podklad, který by rozporoval správnost umístění tohoto signalizačního zařízení. Správní orgány nejsou povinny vyhovět všem návrhům odvolatelů, pokud disponují dostatečnými podklady pro posouzení, jak tomu je v projednávané věci. Žalobce tedy byl povinen se signalizačním světelným zařízením řídit, což prokazatelně neučinil, když nerespektoval signál S1 s červeným světlem „Stůj“ na předmětném signalizačním zařízení, vozidlo nezastavil před vodorovnou dopravní značkou V5 a vjel do křižovatky v okamžiku svícení tohoto světleného signálu, což učinil u obou semaforů.

27. Na základě shora uvedeného nelze akceptovat ani námitku, že žalobce nebyl kvůli matoucímu umístění semaforů a reakční době řidiče schopen reagovat na měnící se barvy na semaforech, když semafor VC byl mimo jeho zorný úhel. Jak vyplývá ze shora uvedeného, bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce spáchal shora popsaný přestupek a jako držitel řidičského oprávnění je povinen znát a respektovat ustanovení o silničním provozu. Správnost umístění světelného signalizačního zařízení je presumována a v průběhu správního řízení nebyl prokázán opak. Není pochyb o tom, že vyhovuje daným technickým požadavkům a je nastaveno tak, aby všichni účastníci silničního provozu mohli za standardních okolností na měnící se světelné signály reagovat např. zastavením vozidla. Jak vyplývá z kamerového záznamu, žalobce reagoval v dostatečné vzdálenosti od semaforu VC na žlutý signál tím, že zvýšil rychlost vozidla, nerespektoval tedy signalizaci a signál S1 s červeným světlem „Stůj“ na předmětném signalizačním zařízení, vozidlo nezastavil před vodorovnou dopravní značkou V5, čímž spáchal přestupek kladený mu za vinu. U projednávaného přestupku postačuje zavinění v nedbalostní formě, které prvostupňový správní orgán konstatoval a řádně odůvodnil.

28. Soud nepřijal ani žalobcovu námitku, dle které v případě druhého semaforu VB žalobce před příčnou čarou souvislou za signalizace žlutého světla nedobrzdil, neboť se obával kolize s vozidlem jedoucím za ním. Tento argument je nepřípustný. V prvé řadě se z kamerového záznamu podává, že za žalobcovým vozem krom policejního vozu, od něhož se žalobce akcelerací vzdaloval, žádné další vozidlo nejelo, tudíž zde nebylo absolutně žádné riziko kolize a jeho obava je v tomto ohledu zcela neopodstatněná, zejména při relativně nízkých rychlostech vozů popojíždějících v hustém provozu, který byl v Husově ulici dle kamerového záznamu v době spáchání přestupku. Žalobce byl dle kamerového záznamu nucen prudčeji brzdit až poté, co projel přes první semafor, aby zamezil kolizi s před ním jedoucím vozem. Navíc nelze v žádném případě žalobcovým domnělým pocitem ohrožení omlouvat skutečnost, že nereagoval na červený výstražný signál, resp. nezastavil se svým vozidlem před příčnou čarou souvislou a dopustil se přestupku. S ohledem na uvedené je rovněž lichý odkaz na § 70 odst. 2 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích, tedy na skutečnost, že pokud řidič není schopen bezpečně zastavit, smí pokračovat v jízdě i při rozsvícení signálu se žlutým světlem. Je zjevné, že žalobce měl v obou případech možnost bezpečně zastavit, přesto signalizaci na semaforech nerespektoval a pokračoval v jízdě.

29. Správní orgány nepochybily, když neakceptovaly žalobcův návrh na vypracování znaleckého posudku, který by zodpověděl otázku, zda bylo v možnostech žalobce reagovat na měnící se signály na semaforech, když semafor VC umístěný před křižovatkou byl navíc mimo jeho zorný úhel. Jak vyplývá ze shora řečeného, bylo prokázáno, že předmětná signalizační zařízení odpovídají veškerým požadavkům a před umístěním na křižovatku prošla řádným schvalovacím procesem. Žalobce, krom zcela nepodložených tvrzení, nevnesl absolutně žádnou pochybnost do presumované správnosti fungování tohoto signalizačního zařízení. Veškeré žalobcovy návrhy na vypracování znaleckých posudků v souvislosti s projednávaným přestupkem správní orgány odmítly s řádným odůvodněním, v tomto ohledu tedy nikterak nepochybily a jejich postup nelze považovat za rozporný se zákonem. Není zde žádných pochyb o tom, že žalobce spáchal přestupek zaviněně, byť z nedbalosti, jak správní orgány vyhodnotily.

30. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že není možno kamerovým záznamem prokázat, zda se vozidlo v okamžiku, kdy se na semaforech rozsvítil červený signál, nacházelo před vodorovnou dopravní značkou, tedy před příčnou čarou souvislou. Obě signalizační zařízení jsou z kamerového záznamu dobře čitelná a pomocí zpomalení záběru lze zcela zřetelně určit, v jaké pozici se při měnící barvě signalizace ve vztahu k příčné čáře souvislé nacházelo žalobcovo vozidlo, v podrobnostech viz výše. Správní orgány v rozhodnutích velmi podrobně a srozumitelně popsaly pohyb žalobcova vozidla po vozovce v souvislosti s měnící se signalizací na semaforech (srov. str. 5-6 napadeného rozhodnutí). Co se týče výpovědí policistů, s časovým odstupem uběhnuvším od spáchání přestupku je lze považovat za konzistentní bez markantních odchylek. Za základ pro prokázání spáchání přestupku žalobcem byl vzat zcela průkazný a nezpochybnitelný kamerový záznam, nikoli pouze výpovědi policistů.

31. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce spáchal přestupek kladený mu za vinu. U žalobce nelze vyloučit zavinění přestupku z důvodů nesprávného umístění semaforů a krátké doby pro reakci řidiče na měnící se signál, neboť pro takový závěr žalobce neposkytl žádné důkazy, resp. nevnesl důvodnou pochybnost do způsobu fungování a rozmístění předmětného signalizačního zařízení.

32. Soud odmítl žalobcův návrh na zpracování shora specifikovaných znaleckých posudků, které žalobce navrhoval provést již ve správním řízení. Žalobce soudu nepředložil důkazy ani relevantní tvrzení, kterými by vnesl do této otázky uspokojivě vypořádané správními orgány pochybnosti. Žalobcův úsudek o matoucím či nesprávném fungování semaforů je založen pouze na jeho dojmech, které neobstojí proti skutečnosti, že signalizační zařízení splňuje veškeré technické a administrativní náležitosti pro to, aby mohlo být na křižovatce umístěno a řádně fungovalo, jak bylo popsáno výše.

33. Skutečnost, že žalovaný žádný z navržených důkazů ve správním řízení neprovedl, nelze považovat za pochybení v situaci, kdy byl tento postup dostatečně odůvodněn. Žalobci tedy nebylo upřeno právo na spravedlivý proces a na řádné zjištění stavu věci. Není rovněž pravdou, že závěr o skutkovém stavu žalovaný učinil pouze na základě jednostranných nezákonně hodnocených důkazů, čímž byl porušen § 3 odst. 4 správního řádu. Jak bylo popsáno výše, v projednávané věci byl nashromážděn dostatečný důkazní materiál, ten byl vyhodnocen a učiněná zjištění byla odpovídajícím způsobem formulována a odůvodněna. Není zřejmé, v čem žalobce spatřuje tvrzenou jednostrannost či nezákonnost. Skutečnost, že byl žalobce shledán vinným, nelze klást správním orgánům k tíži v situaci, že takovému závěru nasvědčuje veškerý pořízený důkazní materiál.

34. Soud uzavírá, že chybnou hmotnou i procesní aplikaci práva prizmatem žalobcem formulovaných námitek v projednávané věci nehledal. Ustanovení o řízení před správním orgánem v projednávané věci porušena nebyla, napadené rozhodnutí soud nezákonným ze shora uvedených důvodů neshledal. Závěr a náklady řízení 35. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou namítanou vadou. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.