Č. j. 55 Az 2/2020-35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: O.M., narozen X státní příslušnost X t. č. bytem v ČR X zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům se sídlem Kovářská 4, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Praha 7, Poštovní schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2020, č. j. OAM-160/ZA-ZA11-K09- 2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou doručenou dne 3. 8. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2020, č. j. OAM- 160/ZA-ZA11-K09-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne 20. 7. 2020, kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana s odkazem na ustanovení § 12 – 14b zákona č.325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce namítá porušení několika zákonných ustanovení, a to § 3 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalovaný dostatečně nezjistil stav věci; § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, když správní orgán nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nepřihlédl ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo; § 14 zákona o azylu, neboť v případě žalobce existují důvody zvláštního zřetele hodné související s jeho nemocí, které měly být vyhodnoceny v souladu s aktuální judikaturou ESLP; § 14a odst. 1 a 2 písm. c) a d) zákona o azylu, neboť žalobce naplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany a v případě návratu na Ukrajinu by čelil nebezpečí vážného ohrožení života a zdraví a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

3. V návaznosti na závěry uvedené v rozsudku ESLP ve věci Paposhvili proti Belgii ze dne 13. 12. 2016, stížnost č. 41738/10 žalobce namítá, že utrpení způsobené nemocí může vyvolat odpovědnost státu v kontextu čl. 3 Úmluvy. Žalobce trpí rakovinou rekta v pokročilém stádiu a nemá jinou možnost získání legálního pobytového oprávnění, než je udělení mezinárodní ochrany. I kdyby žalobce požádal o udělení pobytového oprávnění cestou zastupitelského úřadu, vzhledem k pandemii Covid je tato možnost zastavena. Byť se omezení pozvolna uvolňují, dle žalobce lze mít za to, že po znovuotevření možnosti podat žádost o vízové či pobytové oprávnění bude docházet ke značnému zpoždění zpracování žádostí. Podle aktuálních opatření Ministerstva zdravotnictví jsou navíc občané Ukrajiny, kteří přicestují do ČR na bezvízový styk, zadrženi Policií ČR a umístěni do zařízení pro zajištění cizinců. Žalobce dále namítá, že i v případě uklidnění situace ohledně pandemie Covid by nemohl získat žádný pobytový titul dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) pro vážné zdravotní komplikace, neboť by nebyl schopen plnit účel pobytu.

4. Ve zmíněném rozsudku ESLP konstatoval, že výjimečné okolnosti pro udělení humanitárního azylu nemusí být nutně spjaty s bezprostředním rizikem úmrtí dotčené osoby (stížnost č. 26565/05, N proti Spojenému království). Za velmi výjimečné případy tak lze chápat i vážnou nemoc, která bezprostředně neohrožuje život dotyčné osoby, ale nedostatek vhodné péče a zamezení přístupu k ní by představoval riziko vedoucí k intenzivnímu utrpení. Žalobce odkázal na závěry ESLP v rozsudku Paposhvili, podle kterých nejsou cizinci povinni předložit jasný důkaz, který by dokládal reálnou hrozbu vystavení zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy, pokud existují důvodné obavy, že cizinec v případě vycestování bude čelit reálnému riziku zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy. Stát tedy musí zohlednit jak obecné informace o zdravotním systému v zemi původu, tak i zdravotní dokumentaci cizince.

5. Žalobce má za to, že se žalovaný ve vztahu k rozsudku Paposhvili dopustil řady pochybení. V prvé řadě žalovaný nikterak nezkoumal, jak by zdravotní stav žalobce vypadal po jeho návratu do země původu, tedy neučinil srovnání současného zdravotného stavu s předpokládaným stavem po návratu. Žalovaný vycházel pouze z aktuálního stavu, což je v rozporu s evropskou judikaturou.

6. Dále žalobce namítá, že správní orgán jeho útrapy nepřiměřeně bagatelizuje a neposuzuje kritérium vážnosti, rychlosti a nenávratnosti zhoršení jeho zdravotního stavu přezkoumatelným způsobem.

7. Žalobce má dále za to, že žalovaný vůbec nezohlednil rozsudek Paposhvili a odkázal pouze na starší rozsudky poukazující na finální stadium nevyléčitelné nemoci, které byly právě tímto zmíněným rozsudkem Paposhvili překonány.

8. Žalobce namítá, že v ukrajinských nemocnicích je nedostatek léčiv a pacienti si je musí hradit sami a mnohdy i sami opatřovat. Žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu užívá řadu léků a dvakrát měsíčně dochází na chemoterapie, po kterých následuje 48 hodinová doplňující léčba. Žalobce vyvrací tvrzení lékařů, dle kterých má odmítat léčbu. Žalobce v současné chvíli nemůže podstoupit operaci a zavedení druhého umělého vývodu v současně chvíli považuje za rizikové, neboť operace by trvala cca 10 hodin, což by nemuselo vydržet jeho srdce. Zdravotní stav žalobce je nyní přímo úměrný dostupnosti léčby a léčiv.

9. Žalobce v rámci správního řízení nerozporoval dostupnost zdravotní péče na Ukrajině, ale její finanční náročnost. Žalobce v této souvislosti odkázal na články Světové zdravotnické organizace, WHO a na další zdroje, které pojednávají o zdravotní praxi na Ukrajině. Podle těchto zdrojů je zdravotnictví na Ukrajině velice nákladné, byť teoreticky mají občané nárok na komplexní zdravotní služby. Žalobce se proto obává, že v případě jeho návratu na Ukrajinu bude muset čelit změně léčby, nebo jejího úplného ukončení. V takovém případě pak lze očekávat vážné, rychlé a nevratné zhoršení jeho zdravotního stavu vedoucí k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení délky života.

10. Rozhodnutí žalovaného, který nevzal výše uvedená kritéria v potaz, tak žalobce považuje za rozporné s čl. 3 Úmluvy a zcela nehumánní.

11. Závěrem žalobce poukazuje na riziko jeho vycestování v souvislosti s pandemií Covid. Žalobce má v důsledku špatného zdravotního stavu a opakovaných chemoterapií sníženou imunitu a potenciální nákaza nemocí Covid, které by se využitím hromadné dopravy vystavil, by pro žalobce mohla znamenat ohrožení života. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. S obsahem žalobních námitek nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Žalovaný trvá na závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci a případ posuzoval ve všech souvislostech. Žalovaný se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce ve správním řízení uváděl a opatřil potřebné podklady pro své rozhodnutí, k čemuž odkazuje na obsah správního spisu. Žalovaný následně uvádí zdroje pojednávající o onemocnění rakovinou konečníku v České republice. Námitku žalobce ohledně finanční náročnosti léčby v zemi původu považuje žalovaný za lichou, neboť i v ČR je léčba finančně velmi náročná a mnohdy si ji pacienti hradí ze svých prostředků, pakliže chtějí lepší biologické léky. Některým pacientům pojišťovny odmítají léčbu modernějšími prostředky proplatit s tím, že existuje jiná, byť horší, alternativa. Žalovaný dále poukázal na účelové tvrzení žalobce o jeho hrazení pojištění vůči VZP. V rámci správního řízení bylo zjištěno, že žalobci byl zrušen dlouhodobý pobyt v ČR kvůli dluhům na sociálním pojištění, a proto si žalobce následně zažádal o udělení azylu. Účelem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je tak legalizace jeho pobytu na území ČR a zajištění bezplatné zdravotní péče. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou nedostatečného posouzení zdravotního stavu žalobce, neboť toto odůvodnění je obsáhle uvedeno na stranách 8 – 10 napadeného rozhodnutí. V kontextu na odkazovaný rozsudek ESLP Paposhvili žalovaný uvedl, že vždy je třeba posuzovat případ od případu a jako měřítko nelze brát úroveň zdravotní péče vyhošťujícího státu.

13. Ohledně námitek týkajících se pandemie Covid žalovaný konstatoval, že s tímto onemocněním se potýká celý svět, nikoliv jen Ukrajina a situace se den ode dne mění, na což i jednotlivé státy dynamicky reagují.

14. Závěrem žalovaný poukázal na účel institutu mezinárodní ochrany, kterého lze využít jen ve velmi výjimečných případech a nelze jej zaměňovat s jinými formami legalizace pobytu. V napadeném rozhodnutí jsou vypořádány veškeré skutečnosti, které žalobce ve správním řízení tvrdil. Replika žalobce 15. V replice ze dne 26. 8. 2020 žalobce nejprve uvádí, že na Ukrajině by léčba jeho nemoci nebyla finančně dostupná, na rozdíl od České republiky, kde má žalobce léčbu hrazenou ze zdravotního pojištění. K rozložení důkazního břemene v azylovém řízení žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (4 Azs 169/2006 – 47, 4 Azs 103/2007 – 63, 6 Azs 50/2003 a 5 Azs 134/2014 – 48) z nichž plyne, že žadatel o mezinárodní ochranu nemá povinnost prokazovat své důvody pro podání žádosti jiným způsobem než vlastní věrohodnou výpovědí. Obsah správního spisu 16. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

17. Dne 12. 2. 2019 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou následně doplnil o rozsáhlou zdravotní dokumentaci. Žádost podal na radu Charity v Českých Budějovicích, neboť bylo žalobci řečeno, že jako žadatel bude mít nárok na bezplatnou zdravotní péči. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem uskutečněn dne 15. 2. 2019 za přítomnosti tlumočníka ruského jazyka. Žalobce uvedl, že na území Ukrajiny byl naposledy v srpnu roku 2018 na pohřbu své matky. V ČR žalobce pobývá od roku 1995 a pracoval zde jako dělník na stavbách. V listopadu roku 2017 byla u žalobce zjištěna rakovina tlustého střeva a konečníku. Žalobce měl na rok 2018 domluvenou operaci tumoru, ale vzhledem k odhadované ceně operace (150 000 – 200 000 Kč) operaci nepodstoupil. Žalobce by rád svůj pobyt na území ČR legalizoval a zažádal si zde o občanství. Tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla legalizace jeho pobytu na území České republiky a snaha zajistit si bezplatnou zdravotní péči.

18. Ve správním spise je založena informace OAMP– Ukrajina – politická a bezpečnostní situace, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby, ze dne 25. 4. 2020; Informace MZV ČR, č. j. 131227- 6/2019-LPTP ze dne 15. 8. 2019 k č. j. MV – 7953-23/OAM-2019 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí; Informace MZV ČR, č. j. 107918-6/2019-LPTP ze dne 9. 4. 2019, k č. j. MV – 26970- 1/OAM-2019 – Zdravotní záchranná služba, péče o zdravotně postižené; Informace místního lékaře, č. j. BDA 7243 ze dne 14. 5. 2020, získané v rámci evropského Projektu lékařských informací o zemích původu IV – Přístup k léčbě rakoviny rekta, včetně léčiv a zdravotnických pomůcek a Informace místního lékaře č. j. BMA 13449 ze dne 30. 3. 2020 získané v rámci evropského Projektu lékařských informací o zemích původu IV – Dostupnost léčby rakoviny rekta, včetně léčiv a zdravotnických pomůcek.

19. Dne 23. 6. 2020 byl žalobce seznámen s podklady pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí.

20. Žalovaný následně přistoupil k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by byly možné dovodit relevantní azylové důvody. Bylo zjištěno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha legalizovat pobyt na území ČR poté, co mu bylo pobytové oprávnění kvůli dluhům na sociálním pojištění zrušeno, a snaha zajistit si bezplatnou zdravotní péči. Žalobce odmítá léčbu v zemi původu z důvodu nedůvěry k místním lékařům a rovněž z důvodu, že by si léčbu musel hradit z vlastních prostředků. Správní orgán však z dostupných informací, které jsou součástí správního spisu, zjistil, že zdravotní systém je na Ukrajině bezplatný a občané by ve spádových nemocnicích či klinikách neměli za lékařskou péči platit. Z informací bylo rovněž zjištěno, že na Ukrajině probíhá reforma zdravotnictví, za jejímž základě si každý občan má právo vybrat svého praktického lékaře, který poskytuje péči bezplatně a od státu bude dostávat pevnou sazbu za registrovaného pacienta. Správní orgán ve světle zjištěných informací konstatoval, že neshledal okolnosti odůvodňující odepření přístupu ke zdravotní péči žalobce v zemi původu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 správní orgán uvedl, že po dobu pětadvacetiletého pobytu žalobce na území ČR o azyl nepožádal a učinil tak až ve chvíli ztráty pobytového oprávnění, což svědčí o účelovosti žádosti. Správní orgán se zabýval i bezpečnostní situací v Ukrajině, která je považována za bezpečnou zemi, která ratifikovala a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Ve vztahu k humanitárnímu azylu žalovaný konstatoval, že u žalobce neshledal žádný zvláštního zřetele hodný důvod, a to s ohledem na jeho věk, zdravotní stav a socioekonomické zázemí. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí obsáhle zabýval zdravotním stavem žalobce, přičemž vycházel z doložené zdravotní dokumentace. Z lékařských zpráv se podává, že žalobci byl diagnostikován cirkulární tumor rekta, který vyžaduje neoadjuktivní chemoterapii a operační výkon k zavedení druhého vývodu. Pojišťovna Slavia operaci odmítla hradit. Žalobce víc než rok své zdravotní problémy neřešil a k léčbě tumoru se opět dostavil až v pozici žadatele o azyl. Žalovaný v daném postupu shledal účelovost jeho žádosti o mezinárodní ochranu, kterou si chtěl žalobce zajistit onkologickou léčbu, na kterou by se nevztahovalo jeho komerční pojištění, ale léčba by byla hrazena státem. Zdravotní stav žalobce nebyl označen za akutní, přesto v době, kdy žalobce léčbu zanedbával, došlo k progresi jeho onemocnění. Z nejnovější lékařské zprávy ze dne 3. 3. 2020 žalovaný naznal, že onemocnění není metastatické a onkologická léčba pokračuje, nález byl indikován k totální pánevní exenteraci s nutností zavedení druhého trvalého vývodu jako náhrady močového měchýře, což však žalobce odmítl. Po úspěšné neoadjuktivní chemoterapii umožňoval zdravotní stav žalobce chirurgickou léčbu, kterou žalobce odmítá. Na základě kompletní zdravotnické dokumentace žalovaný uzavřel, že v případě žalobce nebylo dosaženo vysokého standardu velice výjimečných okolností a závažných humanitárních důvodů, které by znamenaly porušení čl. 3 Úmluvy v případě vycestování žalobce. Z dostupných informací navíc žalovaný konstatoval, že zdravotní stav žalobce nevyžaduje specializovanou léčbu, která by na Ukrajině nebyla dostupná. Ohledně ekonomických faktorů léčby pak žalovaný uzavřel, že na Ukrajině existuje ústavou zaručený všeobecný nárok na zdravotnické služby, které má financovat stát. Pro onkologické pacienty existuje na Ukrajině zvláštní program, který stanoví konkrétní seznam léků financovaných z tohoto programu. Ve státem zřizovaných zařízeních má pacient nárok na bezplatnou péči, a rovněž některé léky a zdravotní materiál může využívat zdarma. Dle žalovaného je tak léčba rakoviny na Ukrajině aktuálně dostupná, nadto žalobce nepotřebuje žádnou specifickou léčbu, tudíž nelze jeho zdravotní stav podřadit pod žádnou z podmínek udělení humanitárního azylu. Nebyly splněny ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval také tím, zda žalobci v případě návratu do vlasti hrozí nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, dále zda žalobci hrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu, přičemž dospěl k negativnímu závěru, který podrobně zdůvodnil na stranách 11 – 13 rozhodnutí. Vycestování žalobce nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky ČR. Žalovaný uzavřel, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ani doplňkové ochrany podle § 14a a § 14b zákona o azylu. Právní hodnocení soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. O žalobě bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s takovým postupem vyjádřili souhlas.

22. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 13 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 téhož zákona.

24. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v případě jeho vrácení do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství do státu jeho posledního trvalého bydliště, jsou důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo zde měl své poslední trvalé bydliště. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

25. Žadatel o azyl je povinen uvádět a tvrdit azylově relevantní skutečnosti, na jejichž základě mu má být azyl udělen. Postupem žalovaného nelze tato tvrzení nahradit, neboť žalovaný není povinen domýšlet azylově relevantní důvody. Správní orgán je toliko povinen zjistit řádně skutkový stav věci v rozsahu tvrzení, které žadatel o azyl v průběhu správního řízení uvedl. Tato povinnost ostatně plyne i z dispoziční zásady, kterou je azylové řízení ovládáno. Je to právě žadatel o azyl, kdo zná důvody svého odchodu z vlasti a kdo označuje takové skutečnosti, které mohou mít značný význam v rámci posouzení jeho žádosti o azyl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, dostupný na www.nssoud.cz). Krajský soud je pak v rámci přezkumu správního uvážení omezen mimo jiné i tím, jaké relevantní skutečnosti byly žalobcem v průběhu azylového řízení snášeny.

26. Ze skutečností, které krajský soud zjistil z předloženého spisu, učinil závěr, že žalobcem uváděné důvody nelze pokládat za azylově relevantní. Žalobce v pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že do ČR přicestoval v roce 1995 za prací a o mezinárodní ochranu si zažádal až v okamžiku, kdy mu pojišťovna odmítla uhradit náklady na operaci spojenou s jeho rakovinovým onemocněním. Charita České Budějovice, kam žalobce chodil pro jídlo, mu poradila, aby realizoval žádost o mezinárodní ochranu, neboť jako žadatel o azyl bude náklady na zdravotní péči hradit stát.

27. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 423/2004 – 81 ze dne 20. 10. 2004, podle kterého „[J]akkoliv totiž není v zákoně o azylu stanovena konkrétní lhůta, v níž je po překročení státní hranice potřeba požádat o azyl, podání žádosti o azyl čtyři roky po vstupu do ČR, přestože v dřívějším podání žádosti o azyl stěžovateli zjevně nic nebránilo, nasvědčuje tomu, že o azyl požádal opravdu až ve snaze legalizovat svůj pobyt v ČR a vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění… Z této logiky také vyplývá, že má takový cizinec požádat o azyl neprodleně poté, co má k tomu příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového.“ Ve světle citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze tolerovat postup žalobce, který zvolil žádost o mezinárodní ochranu po bezmála pětadvaceti letém pobytu na území ČR jen z důvodu legalizace pobytu na tomto území.

28. V nyní posuzované věci je potřeba zmínit, že žalobce netvrdí azylově relevantní důvody a nikterak se netají tím, že o mezinárodní ochranu požádal právě z důvodu, aby mohl realizovat léčbu rakoviny rekta na území ČR. Žalobce v pohovoru rovněž zmínil, že ukrajinským lékařům nevěří a že by léčba v zemi původu byla finančně nákladná.

29. Krajský soud je ve shodě s žalovaným, že nepříznivý zdravotní stav žadatele o mezinárodní ochranu může být za určitých okolností důvodem k udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Proto se také žalovaný velmi podrobně a pečlivě zabýval kompletní předloženou zdravotní dokumentací, která zdravotní stav žalobce dokládá. V případě velmi závažného zdravotního stavu jednotlivce lze za velice výjimečných okolností a s ohledem na závažné humanitární důvody dospět ve shodě s judikaturou ESLP k závěru, že by povinnost žadatele vycestovat do země původu mohla vést k porušení čl. 3 Úmluvy a zásady non-refoulement. Žalobcem zmiňovaný rozsudek ESLP ve věci Paposhvili v. Belgie skutečně přehodnotil dosavadní vývoj aktivace čl. 3 Úmluvy v tom směru, že ochrana dle čl. 3 Úmluvy se již nebude vztahovat pouze na osoby blízko smrti. ESLP na jedné straně uznal, že spouštěčem nelidského a ponižujícího zacházení není nedostatek zdravotnické infrastruktury v přijímajícím státě a stejně tak navracející stát nemá povinnost zmirňovat nerovnosti v úrovni zdravotnického systému a lékařské péče tím, že bude cizinci neoprávněně pobývajícímu na svém území poskytovat neomezeně bezplatnou péči. Na druhé straně však ESLP dovodil, že odpovědnost navracejícího státu je dána, pokud se stát dopustí jednání směřujícímu k tomu, že vyhoštěný cizinec bude vystaven zakázanému zacházení ve smyslu cl. 3 Úmluvy.

30. K dosažení vysokého prahu aktivace čl. 3 Úmluvy by vedly situace, za nichž by byl cizinec vystaven riziku vážného, rychlého a nezvratného zhoršení zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení, případně i ke zkrácení délky jeho života. Základní kritéria, která v této souvislosti ESLP stanovil a která musí navracející stát brát v potaz, jsou: 1) ověření, zda zdravotní péče dostupná v zemi původu cizince je dostatečná a vhodná ve vztahu k cizincovu onemocnění a zda navracející stát zabrání tomu, aby byl cizinec vystaven zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy (míra dostupnosti ke zdravotní péči); 2) míra přístupu k péči, včetně nákladů na zdravotní péči, jakož i existenci sociálních a rodinných vztahů cizince, popřípadě též vzdálenost, kterou by cizinec pro získání zdravotní péče musel překonat (míra reálného přístupu k vhodné zdravotní péči).

31. Jinými slovy ESLP ve věci Paposhvili zakotvil myšlenku, že „velmi výjimečné případy“, u nichž čl. 3 Úmluvy znemožňuje vyhoštění, pokrývají situace, kdy má být vyhošťována vážně nemocná osoba, pro kterou, ačkoliv není ohrožena na životě, by nedostatek vhodné zdravotní péče či přístupu k ní v přijímající zemi znamenal riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení jejího zdravotního stavu vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo snížení délky života (k podrobné analýze vývoje judikatury ESLP viz Hájek, M.: Zdravotní stav coby důvod ochrany cizince. In: Časopis pro právní vědu a praxi, XXXV, 3/2017, str. 437-454).

32. V nyní posuzovaném rozhodnutí žalovaný výslovně nereflektoval judikaturní posun a nezabýval se konkrétními závěry uváděnými v rozsudku Paposhvili. Přesto v kontextu tohoto rozsudku napadené rozhodnutí obstojí. Žalovaný se velmi důkladně zabýval zdravotním stavem žalobce a veškerou zdravotní dokumentaci podrobil podrobnému přezkumu, což je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud se neztotožnil s žalobním tvrzením, že žalovaný bagatelizuje žalobcův zdravotní stav a že neučinil srovnání jeho současného zdravotního stavu s předpokládaným stavem v případě jeho návratu do země původu. Dle soudu takové srovnání ani nelze učinit, neboť i v případě, kdy správní orgán disponuje určitými informacemi ohledně dostupnosti zdravotní péče a reálného přístupu k ní, není možné presumovat konkrétnější vývoj nemoci žalobce. Nadto je třeba si uvědomit, že správní orgán není zdravotní orgán, úřední osoby zde působící nemají lékařské vzdělání a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby namítané srovnání učinily. V dané věci se správní orgán a potažmo i krajský soud mohou toliko zabývat zákonností správního řízení a rozhodnutí z něj vzešlého. Jak plyne z právních předpisů i z judikatury ESLP stát, jehož představitelem byl v této věci žalovaný, je povinen zohlednit obecné informace o zdravotním systému v zemi původu a zdravotní dokumentaci žalobce, což žalovaný beze zbytku splnil.

33. Žalovaný, aniž by jakkoliv bagatelizoval žalobcův zdravotní stav, dospěl ke správnému závěru, že v tomto případě nebylo dosaženo vysokého standardu velice výjimečných okolností a závažných humanitárních důvodů, které by opodstatňovaly možné porušení čl. 3 Úmluvy v případě žalobcova návratu do země původu. Žalobce vyjádřil obavy stran kvality zdravotnické péče poskytované na území Ukrajiny, avšak své závěry neverifikoval žádnými konkrétními důkazy. Zůstal tak pouze v rovině nepodloženého tvrzení. Jediným konkrétním důvodem, pro který požaduje setrvat na území ČR a který se prolíná celým správním řízením, je ekonomická náročnost léčby a obavy žalobce, že si léčbu na Ukrajině nebude moci hradit. Žalobce však nedodal žádné konkrétní důkazy, které by poukazovaly na to, že léčba se musí pacientem hradit. Naopak jediná zjištění v této věci učinil žalovaný, přičemž z jeho zjištění plyne, že zdravotnický systém na Ukrajině je bezplatný a základní léčba tudíž nebude pro žalobce nedostupná. Veškeré informace byly získány v rámci evropského projektu lékařských informací o zemích původu a z těchto zpráv, které jsou obsahem správního spisu, vyplývá, že zdravotní systém na Ukrajině je schopen žalobci poskytnout veškerou adekvátní péči, která je běžně poskytována občanům Ukrajiny. Podrobná analýza a zjištění žalovaného jsou obsaženy na straně 9 a 10 napadeného rozhodnutí.

34. Nutno rovněž dodat, že z posledních lékařských zpráv obsažených ve spise neplyne jakékoliv zhoršení žalobcova zdravotního stavu, naopak po absolvování chemoterapeutické léčby došlo ke zlepšení. Krajský soud má za to, že zjištění žalovaného plně ospravedlňuje závěr, podle kterého žalobce nesplňuje podmínky stanovené v rozsudku Paposhvili.

35. Žalovaný neporušil ani § 3 ve spojení s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami a zjisti skutkový stav bez důvodných pochybností, o čemž jsou ve spise založeny veškeré podklady. Nebylo shledáno ani namítané porušení § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť žalovaný přihlédl ke všem zjištěným okolnostem. Vycházel z protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v němž žalobce uvedl okolnosti svého pobytu na území České republiky, stejně jako důvody, které jej vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Dále žalovaný vycházel z veškerých lékařských zpráv předložených žalobcem, z informací MZV ČR, OAMP a z informací získaných v rámci evropského Projektu lékařských informací o zemích původu IV. Žalovaným byl skutkový stav zjištěn řádně. Veškeré nashromážděné podklady pro konečné rozhodnutí představují konzistentní a ucelený soubor informací a správnímu orgánu nelze v tomto ohledu ničeho vytknout.

36. Krajský soud má za to, že žalovaný nepochybil, když neshledal existenci podmínek pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Žalovaný připustil, že úroveň lékařské péče poskytované na Ukrajině může být nižší, než je lékařská péče poskytovaná v ČR. Tento závěr však nelze zneužívat pro účely humanitárního azylu.

37. Nebyly shledány ani podmínky doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Podmínky pro vznik nároku na udělení doplňkové ochrany vyplývají z ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu tak, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu, nachází se mimo zemi svého původu, má důvodné obavy, že mu v zemi původu hrozí reálné nebezpečí v podobě vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, a konečně v zemi původu hrozí selhání možnosti ochrany a žadatel tudíž nemůže nebo není ochoten využít ochrany své země původu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobce neuvedl, a ani žalovaný neshledal, žádné skutečnosti, na jejichž základě by se dalo usoudit, že žalobci v případě návratu do země původu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný se následně zabýval hrozbou nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Své závěry odůvodnil tak, že doplňkovou ochranu lze udělit pouze v případech, kde nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu reálně a bezprostředně hrozí, nikoliv tam, kde vůbec nastat nemusí, nebo může nastat pouze v případě jiných přidružených okolností, které však nelze předjímat. Krajský soud se zcela ztotožnil se závěry žalovaného stran neudělení doplňkové ochrany žalobci.

38. Krajský soud poznamenává, že žalobce mohl využít jiné možnosti stanovené v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jejichž prostřednictvím lze pobyt na území České republiky legalizovat za situace, že je pobyt žalobce na území České republiky motivován ekonomickými zájmy a zajištěním bezplatné zdravotní péče. Pro účely legalizace pobytu na území České republiky není možné zneužívat zvláštní institut mezinárodní ochrany, který je svou povahou institutem zcela mimořádným, a který lze využívat pouze v případech, kdy jsou jednoznačně naplněny podmínky stanovené zákonem. Závěr a náklady řízení 39. Krajský soud uzavřel, že námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Žalovaný se zabýval všemi skutečnostmi, jež v průběhu řízení vyšly najevo, a shromáždil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí. Žalovaný při vedení správního řízení nikterak nepochybil a napadené rozhodnutí bylo vydáno při kompletním zjištění skutkového stavu. Vydáním napadeného rozhodnutí nedošlo k porušení žádného ustanovení správního řádu, zákona o azylu ani Úmluvy. Krajský soud rovněž neshledal rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou ESLP.

40. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal