č. j. 57 A 3/2021 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: V. K. bytem zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2 - Vinohrady proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: K. Š., bytem zastoupena advokátem JUDr. Janem Krouským sídlem Arbesovo nám. 257/7, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2020, č. j. KUJCK 130973/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu dne 21. 1. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2020, čj. KUJI 109438/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k žalobčinu odvolání dle § 90 odst. 1 písm. c) změněno rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov (dále též „stavební úřad!“) ze dne 29. 7. 2020, čj. MUCK 37611/2020 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že část výroku původně znějící: „…a na základě tohoto posouzení podle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá žádost o vydání dodatečného povolení…,“ byla nahrazena textem: „…a na základě tohoto posouzení podle § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona, ve vazbě na § 115 stavebního zákona, zamítá žádost o vydání dodatečného povolení…“. Ve zbytku bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Žalobkyně úvodem žaloby předesílá, že předmětná rekonstrukce terasy podléhá režimu stavebního povolení toliko z toho důvodu, že je prováděna na nemovité kulturní památce. Veřejným zájmem, pro který mělo být vedeno stavební řízení a pro který je nyní vedeno řízení o dodatečném povolení stavby, je pouze zájem památkové péče na řešení nepoškozujícím památkové hodnoty. Orgán ochrany památkové péče v závazném stanovisku konstatoval, že úprava terasy bude mít na tuto kulturní památku pozitivní dopad, o čemž je žalobkyně rovněž přesvědčena a což plyne také ze žalobkyní předložené dokumentace. Ze stanovisek dotčených orgánů pak plyne, že rekonstrukce terasy je v souladu s veřejným zájmem, z hlediska památkové péče je dokonce žádoucí. Vyžadování podkladů k posuzování otázek, které nejsou předmětem řízení (kanalizace), popř. požadavek na doplnění dokumentace o kapitoly nemající vzhledem k rozsahu stavby opodstatnění, se jeví jako zneužívání pravomoci. Tyto požadavky poškozují nejen žalobkyni, ale směřují také proti veřejnému zájmu na opravě kulturní památky. Potup žalovaného je proto v rozporu se zásadou subsidiarity.

3. Žalobkyně se vymezuje proti požadavku správního orgánu na doložení výpočtu kanalizace, který považuje za nezákonný. Žalobkyně neprováděla žádné změny kanalizace, rozšíření terasy či střech ani žádnou jinou změnu, která by měla za následek zvětšení plochy, ze které je dešťová voda odváděna. Nedošlo tedy k žádné změně množství odváděné dešťové vody. Posouzení přípustnosti výměny dřevěné podlážky a světlíku nelze spojovat s posuzováním dešťové kanalizace. Kanalizace proto není ani předmětem řízení o dodatečném stavebním povolení a posuzované stavební úpravy nemají vliv na užívání a funkčnost kanalizace. Z tohoto důvodu je požadavek stavebního úřadu na doložení předmětných výpočtů nezákonný. Argumentace stavebního úřadu o nutnosti ověřit, zda nedošlo k zanesení kanalizace hydroizolací, je dle žalobkyně absurdní, neboť výpočet kapacity založený na parametrech trubek nevypovídá nic o jejich případném zanesení. Žalobkyně přitom v průběhu správního řízení opakovaně uvedla, že od provedení rekonstrukce nikdy nedošlo k tomu, že by kanalizace, která ani není předmětem řízení, odvodu dešťové vody nepostačovala, což osvědčuje její kapacitu.

4. Stejně bezdůvodný je požadavek správního orgánu na ověření účinků budoucího užívání stavby. Dle § 111 odst. 2 stavebního zákona se zkoumají účinky užívaní projednávané stavby, kanalizace však předmětem řízení nebyla. Výměna staré dřevěné podlážky za novou ani výměna světlíku nenavyšují odvod dešťové vody. V užívání projednávané stavby tedy nedošlo ve vztahu k množství dešťové vody k žádné změně a budoucí účinky se neliší od účinků dřívějších. Provedená rekonstrukce nepřinese žádnou změnu vůči kanalizaci. Není proto třeba přepočítávat kapacitu doposud vyhovující kanalizace. Žalobkyně nebyla povinna takový požadavek správního orgánu vedoucí k zamítnutí žádosti akceptovat a žádost o požadované údaje doplňovat.

5. Druhou námitkou žalobkyně vytýká nedůvodnost požadavku na doplňování projektové dokumentace. Dokumentace, jak ji žalobkyně předložila, plně postačovala k popisu provedené stavby. Požadavek na doplnění dokumentace o již doložené informace konkretizované v žalobě, považuje žalobkyně za samoúčelný formalismus, neboť takový požadavek postrádá praktický význam pro posuzování projektu. Z podání žalobkyně (vyjádření ze dne 12. 9. 2019) učiněnému vůči správnímu orgánu je zřejmé, že žalobkyně požádala stavební úřad, aby celistvě konkretizoval (nikoli jen s dodatkem „atd.“), jaké části dokumentace absentují, čímž projevila vůli k provedení doplnění požadované dokumentace. Stavební úřad však žalobkyni k doplnění dokumentace nevyzval a žalobčinu žádost o dodatečné stavební povolení zamítl. Žalovaný tento postup aproboval, čímž porušil zásadu součinnosti a subsidiarity. Žalovaný nesprávně označuje žalobčin požadavek na konkretizaci doplnění dokumentace za obstrukční. Požaduje-li správní orgán doplnění podkladů, pak musí vědět, které podklady chybí, tedy i to, co po žalobkyni požaduje. Požaduje-li správní orgán doplnění podkladů pod sankcí zamítnutí žádosti, je jasná a úplná výzva podmínkou pro zabránění libovůle správního orgánu. Tvrzení žalovaného o absenci dokumentace v části D je nepravdivá, což lze ověřit nahlédnutím do spisu. V části B dokumentace byly uvedeny všechny údaje, které by mohly být uvedeny v duplicitních kapitolách pod označením D. Popis v části B je však úplný a dostatečně komplexní ve vztahu k významu a složitosti stavby. Žalovaný rezignoval na posouzení reálných důsledků vytčené vady dokumentace. Žalobkyní předložená dokumentace je dostatečným podkladem pro posouzení stavby a stavební úřad byl povinen ji přezkoumat. Přílišný formalismus stavebního úřadu má za následek nezákonnost obou správních rozhodnutí. Zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby toliko z důvodu, že dokumentace předložená správnímu orgánu neobsahuje duplikátní texty, je rovněž v rozporu s § 2 odst. 2 a § 6 odst. 2 správního řádu.

6. V posledku se žalobkyně vymezuje proti tvrzení stavebního úřadu, že součástí stavby je „výměna okna v sousedním objektu čp. 44“. Toto není součástí žalobčiny žádosti, neboť žalobkyně nežádala o povolení výměny či stavebních úprav sousedova okna. Z dokumentace vyplývá, že provedením projednávaných udržovacích prací nebude změněna možnost užívání okna s tím, že bude možná jeho úprava tak, aby bylo nově otevíratelné i pro souseda. To vše jen za předpokladu, že žalobčin soused sám zajistí projednání této změny. Stavební předpisy nezakazují projednání pouze části stavby na základě dokumentace celku, přičemž rozsah stavby je vymezen podanou žádostí. Poté je úkolem stavebního úřadu, aby ve výroku rozhodnutí popsal rozsah projednané a povolené stavby, tj. aplikovanou část dokumentace. V dokumentaci obsažený popis možných úprav okna v sousedním objektu je možná nadbytečný, ale jeho uvedení nemůže být důvodem pro zamítnutí žádosti o dodatečné povolení rekonstrukce terasy. Stavební úřad nikdy po žalobkyni nepožadoval, aby bylo cokoli z dokumentace vyňato. Tento postup zakládá u správního orgánu porušení zásady součinnosti. Tvrzení žalovaného, že ověření dokumentace obsahující popis možných úprav okna v čp. 44 by zakládalo rozpory mezi povolením a dokumentací, je nesprávné. V žádosti se v prvé řadě uvádí, že projednání výměny okna je v dispozici souseda a současně, pokud by stavební úřad rozhodoval v rozsahu daném žádostí, nebyla by výměna okna součástí výroku rozhodnutí. Zároveň mohlo být v rozhodnutí explicitně uvedeno, že případné povolení se nevztahuje na výměnu okna. Žádný rozpor způsobující nevykonatelnost rozhodnutí by nenastal. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nesprávné, tedy i zamítnutí této odvolací námitky. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné, popsaný důvod pro zamítnutí žádosti způsobuje nezákonnost rovněž u prvostupňového rozhodnutí. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný do vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu nepovažuje za důvodnou. K žalobním námitkám mj. sdělil, že žalobčina žádost o dodatečné povolení stavby (dále též jako „žádost“) vykazovala nedostatky, pro které prvostupňový správní orgán žalobkyni usnesením dvakrát vyzval k doplnění žádosti o vyjmenované podklady. Obě tato usnesení žalobkyně napadla odvoláním, která žalovaný zamítl. V řízení o dodatečném povolení stavby nese důkazní břemeno žadatel, který musí prokázat, že žádosti lze vyhovět. Žalobkyně nesplnila důkazní povinnost, nepředložila podklady prokazující soulad s požadavky uvedenými v § 129 odst. 3 a § 111 stavebního zákona. Namísto odstranění vytýkaných nedostatků žalobkyně napadala postup správních orgánů s tím, že předložené podklady považuje za dostačující, naopak požadavky správního orgánu označila jako formalistické a přesahující zákonný rámec. Požadavku na doložení výpočtu kanalizace nebrání skutečnost, že kanalizace není součástí žádosti, a to s ohledem na účinky budoucího užívání stavby, jak se uvádí na str. 6 napadeného rozhodnutí. Předložená projektová dokumentace řeší celkovou úpravu terasy, při níž se změnily konstrukční vrstvy celé její plochy vystavené povětrnostním vlivům. Stavební úřad je proto povinen ověřit, zda provedení terasy nebude bránit odvádění dešťových vod. Stavební úřad musí rovněž posoudit, zda prováděním nepovolených stavebních úprav a aplikací hydroizolace nebyla zhoršena kapacita dešťových vpustí a dešťového svodu. S ohledem na absenci řádného povolovacího řízení musel stavební úřad u dokončené stavby ověřovat vše, co mohlo být snadněji ověřeno v průběhu správního řízení, pokud by žalobkyně v minulosti neporušila právní předpisy. U dokončené stavby lze požadovaná fakta doložit právě např. příslušným odborným posouzením. Stavební úřad nejednal svévolně, když se zabýval zjištěním účinnosti stávajícího odtokového potrubí, do něhož jsou sváděny dešťové vody z terasy dotčené nepovolenými stavebními úpravami. Vzhledem k absenci dokumentace k původnímu způsobu řešení terasy předcházejícímu nyní provedeným nepovoleným úpravám je celkové posouzení stavby terasy, včetně schopnosti odvádět dešťové vody, opodstatněné. Ohledně nedůvodnosti požadavku na doplnění dokumentace žalovaný odkazuje rovněž na str. 7 napadeného rozhodnutí, kde žalobkyni vytýká absenci části D projektové dokumentace. Odkazem na stranu 7 a 8 napadeného rozhodnutí žalovaný poukazuje na kolizi obsahu projektové dokumentace s tvrzením žalobkyně, že úprava okna sousedního domu č. 44 ve vlastnictví třetí osoby není součástí stavby. Žalovaný podotýká, že žádná dokumentace stavebních úprav nemůže obsahovat bez právního titulu návrh úprav sousedních staveb v cizím vlastnictví. Správním orgánem požadovaná revize a úprava projektové dokumentace měla zajistit minimalizaci negativního vlivu stavebního záměru na sousední objekt. V průběhu řízení žalobkyně neprojevila snahu o odstranění vytýkaných nedostatků, resp. o doplnění požadovaných podkladů, naopak jednala obstrukčním způsobem. Z tohoto důvodu nebylo vyhověno opětovnému žalobčinu požadavku na umožnění doplnění podkladů. Nedoplnění byť jednoho z požadovaných podkladů představuje samo o sobě důvod pro zamítnutí žádosti. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení 8. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZNŘ) do vyjádření uvedla, že coby vlastník sousedního domu považuje postup stavebního úřadu, potažmo žalovaného, za souladný se zákonem. Veřejným zájmem, který je třeba v projednávané věci chránit, je rovněž zájem vlastníků sousedních staveb požívajících taktéž památkové ochrany. Není pravdou, že by žalobkyní navrhované, resp. provedené stavební úpravy nezasahovaly do okolních nemovitostí, zejména co se týče možnosti užívat okno v sousední budově č.p. X. V současné době přitom probíhá řízení o odstranění nejen nově navržené terasy, ale rovněž terasy „původní“ ze druhé poloviny 20. století, která, jak se ukázalo, byla vybudována bez jakéhokoli stavebního povolení, ačkoli její realizací došlo k úplnému zazdění jednoho a částečnému zazdění druhého okna sousedního domu č.p. X. Žalobkyně provedla rekonstrukci terasy bez souhlasu OZNŘ, přestože provedené úpravy dále zhoršily přísun světla a vlhkostní poměry v budově. Stejně nepatřičná je pak žalobčina argumentace, že výměna okna v budově ve vlastnictví OZNŘ je v kompetenci vlastníka. Tím by byl vlastník sousední budovy nucen vyrobit si okno nové dle rozměrů, které mu žalobkyně vymezila nepovolenou stavební úpravou. Fakticky provedenou úpravou došlo k zásahu do práv OZNŘ coby vlastníka sousední budovy č.p. X a k poškození této budovy jakožto nemovité kulturní památky. Stejně tak není pravdivé žalobčino tvrzení o dostatečné kapacitě dešťové kanalizace pro odvod vody z terasy. Žalobkyně se o tuto skutečnost ve vztahu k sousední budově nikdy nezajímala. Odtok dešťové vody a tajícího sněhu přitom způsobuje vlhnutí budovy ve vlastnictví OZNŘ, což je na místě viditelné a bylo to též konstatováno na kontrolní prohlídce dne 4. 10. 2018, ač to není součástí pořízeného protokolu. K tomu OZNŘ dále podotýká, že kanalizace slouží též k odvodu vody ze sprchy, kterou si žalobkyně na terase vybudovala. Pokud by úřady na jimi vznesené požadavky rezignovaly a akceptovaly skutečnost, že na místě již dříve terasa existovala, byť jako „černá stavba“, legalizovaly by tím dříve nastolený nezákonný stav. Je tedy namístě, aby byly ověřeny všechny relevantní účinky budoucího užívání stavby, mezi které řešení odtoku dešťové vody bezesporu patří. Stručný obsah správního spisu 9. Dne 28. 8. 2018 obdržel stavební úřad podnět, jehož obsahem bylo upozornění na neoprávněné stavební úpravy na domě č. x, L., Č. K.. Podnět podal vlastník sousedního objektu domu č. 44, L., Č. K.. V podnětu se uvádí, že žalobkyně i přes předchozí výslovnou žádost vlastníka objektu č. 44 provedla úpravu terasy patrně bez příslušných povolení, čímž zasáhla do jeho práv. K podnětu podatel doložil mailovou komunikaci se žalobkyní, jejímž obsahem je mj. opakované upozornění, že přestavba terasy se dotkne sousedního objektu a dále žádost o souladný postup při prováděných úpravách. Dne 24. 9. 2018 byla stavebnímu úřadu doručena žalobčina žádost o dodatečné povolení stavby označená jako „Rekonstrukce terasy“. Předmětem žádosti byla střešní terasa o ploše 38,4 m2, na níž byly dle údajů uvedených v žádosti provedeny stavební úpravy v rozsahu: výměna terasových prken a podkladního roštu, výměna a změna tvaru střešního světlíku, výměna zábradlí a výměna VZT potrubí. Stavební úřad učinil v rámci státního dozoru dne 4. 10. 2018 kontrolní prohlídku (dále jen jako „ kontrolní prohlídka“), při které zjistil, že na ploše původní terasy byla zhotovena terasa z dřevěných profilů (hranolů) a prken s drážkami, uprostřed terasy je proveden v podlaze světlík o rozměrech 1,7 x 1,8m s tím, že rekonstrukce terasy byla provedena na původní konstrukci. V protokolu z prohlídky se pak uvádí, že výstup na terasu je zajištěn z chodby objektu L. č. x. Úpravou terasy je dotčeno okno sousedního objektu L. č. X, které nelze v důsledku provedených nepovolených úprav otevírat (viz fotografie pořízená při prohlídce). Rovněž menší okno o rozměrech 30 x 30cm nacházející se na sousedním objektu L. č. X je do poloviny zastavěno terasou. Dále terasou prostupuje komín plynového kotle a výdech vzduchotechniky (dále jen „VZT“), který je situován u světlíku a slouží k odvětrání keramické pece. Dle sdělení žalobkyně byly úpravy prováděny v květnu a červnu 2018, a to bez příslušného povolení či souhlasu správního orgánu. Usnesením ze dne 14. 2. 2019 stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění výše specifikované stavby terasy a současně toto řízení zahájené z úřední povinnosti přerušil do doby ukončení řízení o dodatečném povolení stavby.

10. Stavební úřad se po těchto úkonech věnoval řízení o dodatečném povolení stavby, které je ve vztahu k řízení o odstranění stavby posuzováno jako předběžná otázka. Jelikož shledal u žádosti o dodatečném povolení stavby nedostatky, vyzval žalobkyni k doplnění žádosti o odborné posouzení – výpočet odtoku množství srážkové vody s posouzením stávajícího odtokového potrubí na terasy dle ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6760. Požadavek stavební úřad odůvodnil tak, že střešní vtoky a potrubí vnitřní kanalizace odvádějící srážkové vody ze střech a ploch ohrožují, nejsou-li dostatečně dimenzovány, budovu i sousední objekty zaplavením dešťovou vodou. Žalobkyně byla současně vyzvána k doplnění projektové dokumentace o technickou zprávu v dokumentaci objektu terasy dle příslušné vyhlášky. K tomu byla žalobkyni stanovena lhůta do 31. 3. 2019 a současně bylo řízení o dodatečném povolení stavby do doby doplnění žádosti přerušeno. Proti tomu podala žalobkyně opravný prostředek, žalovaný však dovolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Z tohoto důvodu byla dne 22. 8. 2019 žalobkyni doručena další výzva k doplnění označených podkladů se lhůtou do 31. 10. 2019. V bodě 2) výzvy bylo upřesněno, že je třeba doplnit projektovou dokumentaci stavby a technickou zprávu v dokumentaci objektu terasy dle příloh č. 12 vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, a to o chybějící „část D.1.1 a) Technická zpráva, D.1.2 a) Technická zpráva, D.1.4 v rozsahu vzduchotechnika atd“. Nově stavební úřad v bodě 3 požadoval upravit žádost o dodatečné povolení stavby podanou k datu 24. 9. 2018 v části A – identifikační údaje stavby, kde původně použitý název „Rekonstrukce terasy“ je nutné nahradit pojmy ve smyslu stavebního zákona, jak byly použity ve shora označeném usnesení stavebního úřadu. Žalobkyně byla současně poučena o následcích případného neodstranění nedostatků ve výzvě uvedených ve smyslu § 51 odst. 3 správního řádu. Rovněž tímto usnesením bylo řízení do doplnění podkladů přerušeno, žalobkyně se opětovně bránila odvoláním, které bylo žalovaným opět zamítnuto.

11. V odvolání žalobkyně souhrnně namítala, že podklady, které stavebnímu úřadu doložila, jsou naprosto postačující k tomu, aby posoudil všechny aspekty žádosti. Projektová dokumentace v textové i výkresové části podrobně dokumentuje provedené změny. Dotčené orgány nemají ve stanoviscích k provedeným úpravám žádné připomínky. Žalobkyně se, stejně jako v žalobních bodech, vymezila proti požadavku na odborné posouzení dešťové kanalizace i doplnění projektové dokumentace s tím, že dodaná dokumentace veškeré náležitosti obsahuje a požadavek stavebního úřadu je ryze formální. Rovněž se vymezila proti požadavku na uvedení názvu stavby do souladu se stavebním zákonem.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně po dobu řízení o dodatečném povolení stavby neuposlechla výzvy stavebního úřadu k doplnění označených podkladů a odstranění nedostatků žádosti v rámci stanovené lhůty, vydal stavební úřad dne 24. 6. 2020 výzvu k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Na výzvu reagovala žalobkyně podáním doručeným stavebnímu úřadu dne 17. 7. 2020, kde zopakovala argumentaci uplatněnou v odvoláních proti usnesením stavebního úřadu o přerušení řízení, resp. v projednávané žalobě, a znovu uvedla, že podklady dodané stavebnímu úřadu jsou dostačující.

13. Dne 29. 7. 2020 vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí, jímž žalobčinu žádost zamítl. V odůvodnění mj. uvedl, že žádost nemá předepsané náležitosti dle stavebního zákona, neposkytuje tedy dostatečný podklad pro posouzení záměru. Stavebník nedoplnil požadované podklady ani přes opakovaně poskytnutou lhůtu pro jejich doplnění, ani nepožádal o prodloužení lhůty k jejich doplnění. Žalobkyně napadla prvostupňové rozhodnutí včas podaným odvoláním; rozhodnutí o něm je předmětem soudního přezkumu v projednávané věci. Právní hodnocení soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

15. Žaloba není důvodná.

16. Pro projednávanou věc je zásadní posouzení otázky, zda žalovaný, resp. stavební úřad, požadoval po žalobkyni dodání shora označených listin v souladu se zákonem, či nikoli, jak namítá žalobkyně.

17. Soud nepřijal žalobčinu námitku vytýkající správnímu orgánu nezákonnost požadavku na doložení výpočtu dešťové kanalizace.

18. Dle § 111 stavebního zákona odst. 1) „stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda a) projektová dokumentace je zpracována v souladu s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, a v případě stavebních úprav podmiňujících změnu v užívání stavby její soulad s územně plánovací dokumentací, b) projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, c) je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem, d) předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány“. Dle odstavce druhého „stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby“. Třetím odstavcem téhož ustanovení je deklarováno, že pokud „žádost neobsahuje požadované náležitosti, stavební úřad vyzve stavebníka k jejímu doplnění a řízení přeruší; usnesení o přerušení se oznamuje pouze stavebníkovi. Dojde-li k zastavení řízení z důvodů neodstranění vad žádosti, usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze stavebníkovi“.

19. Ze spisového materiálu se podává, že stavební úřad postupoval ve smyslu úpravy řízení o odstranění stavby zakotveného v § 129 stavebního zákona, kde je upraveno rovněž řízení o žádosti o dodatečném povolení stavby, v průběhu něhož se postupuje přiměřeně dle § 90 a § 110-115 stavebního zákona. Vlastní rozhodnutí stavebního úřadu je založeno na shora citovaném § 111 odst. 2 stavebního zákona a § 129 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, kde se uvádí, že stavbu „uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem“.

20. V projednávané věci není sporu o tom, že požadavek na doložení výpočtu dešťové kanalizace (výzvou stavebního úřadu opakovaně požadovaný výpočet odtoku množství srážkových vod dle ČSN EN 12056-3 a ČSN 75 6770) je standardní součástí projektové dokumentace, která obsahem a rozsahem musí odpovídat příslušnému prováděcímu předpisu (viz § 110 odst. 5 stavebního zákona). Předmětem sporu je žalobčino opakované tvrzení, že v projednávané věci je takový požadavek nadbytečný, tudíž formalistický a nezákonný, neboť nedošlo ke stavebním ani jiným zásahům do kanalizace, ani se nezměnila odvodňovaná plocha, tudíž dešťová kanalizace není předmětem žádosti. Soud shledal namítaný postup stavebního úřadu souladným se zákonem, neboť, jak zdůraznily v projednávané věci správní orgány obou stupňů, v řízení o dodatečném povolení stavby je stavební úřad mj. povinen ověřit účinky budoucího užívání stavby (§ 111 odst. 2 stavebního zákona). Předložená stavební dokumentace pojednává celkovou úpravu stávající terasy. Jak vyplývá ze správního spisu, terasa je vystavena povětrnostním vlivům a při její úpravě se měnily konstrukční vrstvy celé terasy. Přestože žalobkyně do textové části projektové dokumentace uvedla, že „odvod dešťové vody zůstává beze změny“, stavební úřad takové konstatování nezbavuje povinnosti tyto skutečnosti ověřit z důvodu, aby nově provedené řešení terasy nebránilo účinnému odvodu dešťových vod. To platí zvláště za situace, kdy, tak jako v projednávané věci, byla stavba provedena prakticky bez příslušného stavebního povolení, tj. stavební úřad neměl možnost standardním způsobem stavbu povolit, potažmo kontrolovat její průběh. Stavební úřad byl jednáním žalobkyně přiveden do situace, kdy mohl až u dokončené stavby ověřovat vše, co mělo být posuzováno ve stavebním řízení, pokud by žalobkyně postupovala v souladu se zákonem a ještě před započetím stavby podala žádost o stavební povolení. Stavební úřad byl povinen v projednávané věci ověřit nejen to, zda jsou provedené stavební úpravy v souladu s příslušnými předpisy, ale rovněž zjistit, zda tyto úpravy nebudou mít negativní dopad na sousední stavby. Vzhledem k tomu, že stavební úřad tyto skutečnosti musel hodnotit u již provedené stavby, k čemuž požadoval od žalobkyně dodání odborného posouzení (doložení výpočtu dešťové kanalizace), nelze tento požadavek vnímat jako nezákonný či formalistický. Jak uvedl žalovaný, předmětný požadavek vznesl vůči žalobkyni mj. kvůli zjištění, zda při provádění stavebních úprav či při aplikaci hydroizolace nebyla zhoršena kapacita dešťových vpustí a dešťového svodu. Toto odůvodnění žalovaného se opět jeví zcela logickým, když, jak je uvedeno výše, byly úpravy realizovány bez řádného povolení a dozoru příslušného správního orgánu. Za daných okolností není podstatné, že žalobkyně neprováděla změny kanalizace ani nenavyšovala plochu terasy, z níž je dešťová voda odváděna. Stejně tak není s ohledem na požadavek správního orgánu rozhodné, že kanalizace není předmětem řízení o stavební povolení. Žalovaný, resp. stavební úřad, odůvodnil, proč namítaný požadavek na doplnění dokumentace vůči žalobkyni vznesl, přičemž tento požadavek nevybočuje ze zákonných mezí. Posuzované stavební změny bez pochyb mohou mít vliv na funkčnost a užívání stavby, což žalovaný srozumitelně odůvodnil. Za uspokojivé osvědčení kapacity dešťové kanalizace nelze považovat prosté tvrzení žalobkyně, že od provedení stavby nedošlo k tomu, že by tato kanalizace pro odvod dešťové vody nepostačovala. Stejně tak není pro posouzení věci dostačující pouhé žalobčino konstatování, že provedená rekonstrukce nepřinese žádnou změnu ve vztahu ke kanalizaci, resp. že není třeba přepočítávat kapacitu po léta vyhovující kanalizace. Jak soud předestřel výše, provedení nepovolené stavby znemožnilo stavebnímu úřadu vedení řádného povolovacího procesu a stanovení podmínek provedení stavby, včetně průběžných kontrol. Z tohoto důvodu nemůže žalobkyně předjímat, zda provedení nepovolené stavby do poměrů kanalizace zasáhlo či nikoli. K takovému úsudku je oprávněn příslušný stavební úřad, potažmo žalovaný, a ten předestřel přesvědčivé argumenty, na základě kterých doložení výpočtu dešťové kanalizace požadoval.

21. Soud rovněž nepřijal námitku nedůvodnosti požadavku správního orgánu na doplňování projektové dokumentace. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že stavební úřad po žalobkyni požadoval duplicitní dokumenty, resp. že svůj požadavek na doplnění dokumentace dostatečně nespecifikoval. Dle § 129 odst. 2 stavebního zákona, jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel o dodatečné povolení stavby předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení, přičemž řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115.

22. Dle § 110 odst. 5 stavebního zákona obsahové náležitosti žádosti o stavební povolení, rozsah a obsah projektové dokumentace stanoví prováděcí právní předpis. Ve vztahu k nedostatkům žalobkyní předložené projektové dokumentace žalovaný v předchozích rozhodnutí odkázal na předmětný prováděcí právní předpis, tj. na vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, (dále též jako „vyhláška“), která rozsah projektové dokumentace určuje. Dle § 6 odst. 1 této vyhlášky musí dokumentace, resp. projektová dokumentace, tj. rovněž projektová dokumentace pořizovaná v projednávané věci, obsahovat části A až D. Stavební úřad pak ve smyslu § 111 stavebního zákona mj. ověřuje, zda je projektová dokumentace úplná a dále ověřuje účinky budoucího užívání stavby. Vzhledem k tomu, že projektová dokumentace vykazovala nedostatky, stavební úřad vyzval dvakrát žalobkyni k jejich odstranění (výzvy ze dne 14. 2. 2019 a ze dne 22. 8. 2019), k čemuž jí stanovil přiměřenou lhůtu. Druhou z výzev byla žalobkyně rovněž upozorněna, že v případě neodstranění vad ve stanovené lhůtě bude její žádost dle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnuta. Obě výzvy napadla žalobkyně odvoláním, která žalovaný zamítl. V odvoláních žalobkyně opakovaně vyjádřila svůj nesouhlas s požadavky stavebního úřadu s tím, že je považuje za nadbytečná až formalistická, což uvedla rovněž v projednávané žalobě. Tento žalobčin názor soud nepřijal.

23. Jak je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí a jak žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil, žalobkyně byla vyzvána k doplnění projektové dokumentace o technickou zprávu v dokumentaci objektu terasy dle přílohy č. 12 vyhlášky o chybějící část D.1.1 a) Technická zpráva, D.1.2 a) Technická zpráva a D.1.4 v rozsahu daném záměrem (tj. vzduchotechnika a projektová dokumentace). Tyto požadavky stavební úřad specifikoval ve shora označených výzvách, které žalobkyně oslyšela. Uvedené části stavebním úřadem specifikované ve stavební dokumentaci prokazatelně chybí, tj. žalobkyně je nedoplnila, přestože se jedná o požadavek, který je stavebník povinen v daném případě splnit. Tento požadavek neplyne z libovůle či formalismu správního orgánu, ale je na stavebníka kladen zákonem (§ 110 odst. 5 stavebního zákona), resp. prováděcím právním předpisem (v projednávané věci je to příloha č. 12 předmětné vyhlášky). Předložená projektová dokumentace obsahuje toliko část označenou jako D.1 „Fotodokumentace, stávající stav“, dále část D.2 označenou jako „Výkresová část“ a část D.1.3 „Požárně bezpečnostní řešení stavby“. Takový rozsah projektové dokumentace neodpovídá zákonným požadavkům, jak plyne ze shora řečeného. Žalobkyně tudíž byla povinna k výzvě stavebního úřadu dokumentaci dle požadavků stavebního úřadu doplnit, což neučinila, když pouze opakovaně vyjádřila svůj názor, že dokumentaci považuje za dostatečnou. Právě žalobkyní zvolený procesní postup spočívající v neústupném setrvání na svém (nesprávném) postoji bez ochoty respektovat požadavky stavebního úřadu na doplnění projektové dokumentace či bez náznaku spolupráce je důvodem, proč by bylo nutné za nehospodárný považovat spíše takový postup stavebního úřadu, který by žalobkyni i přes absenci snahy o odstranění nedostatků umožňoval neúplnou žádost doplnit či upravit. Z postupu žalobkyně je navíc zřejmé, že ani neučinila pokus byť o částečné napravení vytýkaných nedostatků projektové dokumentace. To vše za situace, kdy nedoplnění byť jen jediného z vyjmenovaných podkladů představuje důvod pro zamítnutí podané žádosti.

24. Ani z obsahu žalobčina podání ze dne 12. 9. 2019 učiněnému vůči stavebnímu úřadu nelze usoudit, že by jím žalobkyně vyjádřila vůli dokumentaci ve smyslu požadavků stavebního úřadu doplnit. Opatření stavebního úřadu ze dne 14. 2. 2019 a ze dne 22. 8. 2019, kterými byla žalobkyně vyzvána k doplnění projektové dokumentace, lze považovat za dostatečně konkrétní k tomu, aby žalobkyně vytýkané vady odstranila. Stavební úřad přesně označil nedostatky předložené dokumentace, odkázal na prováděcí právní předpis a vyjmenoval chybějící části projektové dokumentace, a to i přes žalobkyní vytčené „atd.“ v bodě 2 výzvy ze dne 22. 8. 2019. Zásada součinnosti a subsidiarity s ohledem na shora uvedené porušena nebyla, postup žalovaného, potažmo stavebního úřadu v souvislosti s vypořádanou námitkou nelze považovat na nezákonný. Žalobkyní předložená projektová dokumentace nesplňovala předpoklady pro to, aby podané žádosti stavební úřad mohl vyhovět.

25. Soud nevyhověl námitce, že součástí stavby není výměna okna v sousedním objektu čp.

44. Jak vyplývá ze spisové dokumentace, toto žalobčino tvrzení koliduje s obsahem projektové dokumentace, z níž se podává, že součástí záměru stavebníka byla rovněž úprava okna na sousedním domě č. p. 44 (viz část B.2.6 a) projektové dokumentace), které ústí do prostoru terasy domu č. p. x, na níž proběhla nepovolená stavební úprava. V žalobkyní podané žádosti o dodatečné povolení stavby tato skutečnost v rámci údajů o stavbě a jejím popisu sice zaznamenána není, ovšem projektová dokumentace svědčí o záměru žalobkyně provést rovněž úpravu okna sousedního domu. Žalovaný k tomu správně uvedl, že v situaci, kdy vlastník sousedního domu nedal k takové úpravě souhlas, nemůže být její návrh součástí projektové dokumentace, která je k žádosti o dodatečné povolení stavby připojena a prakticky dokládá způsob realizace stavby. V takovém případě není žádost s předmětnou dokumentací v souladu, rovněž zde chybí právní důvod pro provedení úpravy okna sousedního domu. Z napadeného rozhodnutí se dále podává, že popsaný rozpor mezi projektovou dokumentací a obsahem žádosti nebyl jediným důvodem pro zamítnutí podané žádosti.

26. Rekonstrukce terasy byla provedena na nemovité kulturní památce. Žalobkyně k tomu opakovaně uvádí, že úpravou terasy byla nemovitost zhodnocena, resp. že příslušné dotčené orgány, včetně orgánu ochrany památkové péče, posoudily její dopad pozitivně. Výše popsaný postup stavebního úřadu (potažmo žalovaného) v řízení o dodatečném povolení stavby žalobkyně mylně považuje za rozporný se zásadou subsidiarity a vnímá jej jako zneužívání pravomoci. V situaci, kdy žalobkyně opakovaně upozorňuje na veřejný zájem na zachování nemovité kulturní památky, soud připomíná, že veřejným zájmem je primárně již sama skutečnost, aby každý stavebník prováděl úpravy staveb v souladu se stavebním zákonem. Ze spisové dokumentace plyne, že žalobkyně tento veřejný zájem nerespektovala, když provedla úpravu terasy bez stavebního povolení, o které požádala až dodatečně. Vyjádření dotčených orgánů ohledně památkové ochrany nemovitosti jsou zcela zásadní, ovšem nelze se jich dovolávat v situaci, kdy žalobkyně nedostála jiným požadavkům plynoucím ze stavebního zákona. Rozhodně pak na nich nelze zakládat ničím nepodložené tvrzení o zneužití pravomoci či porušení zásady subsidiarity. Požadavky stavebního úřadu plynoucí z příslušných právních předpisů nepoškozují ani žalobkyni, ani samu nemovitou kulturní památku. Závěr a náklady řízení 27. Krajský soud neshledal napadené rozhodnutím nezákonným, nedospěl ani k závěru, že by jím byla žalobkyně zkrácena na svých právech, a proto s ohledem na shora uvedené žalobkyní vyslovené námitky nepřijal a žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud, rozhodl zdejší soud ve výroku IV. tak, že ani ona nemá právo na náhradu nákladů řízení.