č. j. 57A 16/2020 - 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. Š. bytem zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Městský úřad Trhové Sviny se sídlem Žižkovo náměstí 32, Trhové Sviny v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v evidování záznamu v registru řidičů o tom, že žalobce měl ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020 uložen zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a stručný obsah správního spisu 1. Žalobou ze dne 24. 4. 2020 směřující původně proti Magistrátu města České Budějovice (dále jen „původní žalovaný“) se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v neoprávněné evidenci zákazu řízení motorových vozidel dle § 119 odst. 2 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále též „silniční zákon“), tedy toho, aby nadepsaný soud uložil žalovanému povinnost odstranit z registru řidičů záznam o tom, že žalobce měl ode dne 1. 3. 2019 do 1. 3. 2020 uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, tj. vozidel skupiny AM, A1, A2, A, B1 a B.

2. Městský úřad Trhové Sviny (dále „ prvostupňový správní orgán“ nebo „žalovaný“) vydal dne 18. 2. 2019 příkaz č. j. MUTS/4567/19/Hal, sp. zn. DOP/529/19/Kra (dále „příkaz“), kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) silničního zákona. Příkaz byl žalobci doručen do vlastních rukou dne 20. 2. 2019 a byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a pokuta ve výši 25 000 Kč. Dne 26. 2. 2019 žalobce podal proti příkazu včasný odpor, a to prostřednictvím emailu bez zaručeného elektronického podpisu osoby, která jej podala. Z úředního razítka je zjevné, že podání obsahovalo toliko jeden list, který je součástí správního spisu a neobsahuje plnou moc pro zmocněnce. Odpor byl dne 3. 3. 2019 potvrzen screenshotem, tedy grafickým snímkem původního emailu; ve správním spise absentuje identifikátor datové zprávy, nicméně je z podání zřejmé, že bylo doručeno datovou zprávou, jejíž označení pro potřeby správního orgánu je připsáno ručně na horním rohu podání (x). Otisk razítka opět obsahuje informaci o tom, že podání sestává pouze z jednoho listu, který je součástí spisu. Podání tedy neobsahuje plnou moc pro žalobcova zmocněnce.

3. Dne 19. 3. 2019 bylo žalobci do vlastních rukou doručeno oznámení o pokračování v řízení a předvolání k ústnímu projednání přestupku, na které se žalobce nedostavil ani se z něj neomluvil.

4. Dne 26. 4. 2019 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. MUTS/11161/19/Hal (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným, přičemž rozhodnutí mu bylo doručeno do vlastních rukou.

5. Dne 14. 6. 2019 bylo žalovanému doručeno žalobcovo blanketní odvolání, které není podepsáno. P. K. je zde uveden jako kontakt pro „neoficiální komunikaci“. Opět ve spise chybí standardní identifikátor datové zprávy, ovšem z otisku razítka žalovaného je patrné, že podání sestávalo toliko z jednoho listu obsahujícího pouze text odvolání. Plná moc pro žalobcova zmocněnce, resp. pro P. K., přiložena nebyla. Žalovaný vyzval k doplnění podaného odvolání, a tuto výzvu doručoval jak žalobci (doručeno fikcí), tak P. K. do datové schránky (doručeno 2. 7. 2019).

6. Dne 8. 7. 2019 bylo žalovanému doručeno doplněné odvolání spolu s plnou mocí pro P. K.. Z otisku razítka je zřejmé, že podání sestávalo ze dvou listů, což odpovídá počtu listin ve spise založených (doplněné odvolání, plná moc pro zmocněnce. V rámci spisového materiálu je to poprvé, co spis prokazatelně obsahuje plnou moc pro žalobcova zmocněnce. Odvoláním je přesto žalovanému vytýkáno, že mělo být doručováno zástupci namísto žalobci, žalobce osobně měl podat toliko odpor.

7. Žalobce postoupil spis k přezkumnému řízení Krajskému úřadu Jihočeského kraje (dále též „krajský úřad“) ve smyslu § 100 odst. 2 písm. a) správního řádu. Krajský úřad vydal dne 21. 10. 2019 rozhodnutí č. j. KUJCK 120063/2019, kterým v přezkumném řízení zrušil prvostupňové rozhodnutí z toho důvodu, že žalobcem podaný odpor prostřednictvím emailu nesplňoval zákonné podmínky ve smyslu § 37 odst. 2 a 4, a tudíž prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s překážkou res iudicata. Příkaz tedy dle krajského úřadu nebyl účinně zrušen odporem podaným toliko emailem bez elektronického podpisu.

8. Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020, č. j. KUJCK 34645/2020 (dále též „zrušovací rozhodnutí“) pak v přezkumném řízení krajský úřad zrušil své předchozí rozhodnutí ze dne 21. 10. 2019, č. j. KUJCK 120063/2019, neboť dospěl k závěru, že žalobcem podaný odpor prostřednictvím emailu byl řádně doplněn spolu s plnou mocí k zastupování žalobce datovou zprávou, kterou však žalovaný do spisu nezaložil. Žalobce tedy dle krajského úřadu podal odpor řádně a včas, pročež zrušující rozhodnutí ze dne 21. 10. 2019 nemělo být vůbec vydáno.

9. Dne 5. 5. 2020 vydal krajský úřad rozhodnutí č. j. KUJCK 57103/2020, jímž (opětovně) zrušil prvostupňové rozhodnutí, a to pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost z důvodu nezákonného doručování písemností žalobci a pro uplynutí zákonných lhůt pro projednání přestupku, a zároveň řízení zastavil. Krajský úřad vytkl žalovanému, že po doplnění odporu datovou zprávou i nadále zasílal písemnosti přímo žalobci, ačkoli ten byl již na základě plné moci doručené dne 3. 3. 2019 zastoupen P. K., tudíž mělo být doručováno žalobcovu zvolenému zástupci. Tímto postupem bylo dle krajského úřadu řízení zatíženo nezhojitelnou procesní vadou. Zároveň krajský úřad konstatoval, že od spáchání přestupku uplynul jeden rok, pročež ho nelze projednat a řízení o přestupku musí být zastaveno.

10. Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že obě výše zmíněná rozhodnutí krajského úřadu byla žalovanému doručena až dne 19. 5. 2020. Až tohoto dne se žalovaný prokazatelně dozvěděl o existenci obou těchto rozhodnutí. Stručný obsah žaloby 11. Žalobce namítá, že emailem podaný odpor ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu potvrdil z datové schránky zmocněnce. K prvotnímu pochybení došlo z toho důvodu, že prvostupňový správní orgán datovou zprávu ze dne 3. 3. 2019 z neznámého důvodu nezaložil do správního spisu.

12. V důsledku pochybení správního orgánu tak došlo dle žalobce k tomu, že na příkazu byla vyznačena doložka právní moci a do registru řidičů byl učiněn záznam o tom, že žalobce byl pravomocně uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) silničního zákona, a především, že mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. V důsledku chybné informace v registru řidičů byl žalobce pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu. Orgány činné v trestním řízení se totiž domnívaly na základě registru řidičů, kterému je nutné přikládat tzv. presumpci správnosti, že žalobce mařil výkon úředního rozhodnutí, konkrétně že nerespektoval zákaz řízení motorových vozidel uložený na základě příkazu, což vyplývalo z registru řidičů.

13. Žalobce je přesvědčen, že údaj o zákazu řízení motorových vozidel ode dne 1. 3. 2019 do 1. 3. 2020 evidovaný žalovaným podle § 119 odst. 1 písm. j) silničního zákona je zjevně nesprávný. Žalobce totiž v tomto období neměl uložen žádný zákaz řízení motorových vozidel. Tento nesprávný záznam vychází z pochybení prvostupňového správního orgánu, který potvrzení odporu ze dne 3. 3. 2019 nezaložil do správního spisu, v důsledku čehož byl krajským úřadem instruován k tomu hledět na odpor jako na neúčinný, vyznačit na něm doložku právní moci a oznámit přestupek a uloženou sankci příslušnému správci údajů. Délka i začátek zákazu činnosti ke dni 1. 3. 2019 pak koresponduje s okamžikem, kdy měl příkaz údajně nabýt právní moci podle prvotního nesprávného názoru správních orgánů. Krajský úřad tedy nesprávný záznam o zákazu činnosti nejspíše zapsal na základě chybného oznámení od Městského úřadu Trhové Sviny o domnělém nabytí právní moci příkazu. Žalobce se odkazuje na rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2018, č. j. 1 As 68/2018 – 26, ze kterého plyne, že odpovědnost správce údajů za přesnost údajů je objektivní. Krajský úřad se proto nemůže vyvinit poukazem na to, že do registru řidičů zapsal a mohl zapsat pouze takové informace, které mu byly Městským úřadem Trhové Sviny sděleny v dobré víře, že jsou správné. Judikatura NSS dovodila, že samotné vyznačení doložky právní moci není nezákonným zásahem a nelze se proti němu nijak bránit (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2018, č. j. 2 As 141/2015 – 38). Bránit se lze proto pouze proti nejrůznějším projevům nesprávného vyznačení doložky právní moci, jako je v tomto případě např. neoprávněný záznam údaje o zákazu činnosti do registru řidičů.

14. Dle žalobce nezákonnost evidence zákazu činnosti plyne z čl. 5 odst. 1 písm. d) nařízení GDPR: „Osobní údaje musí být přesné a v případě potřeby aktualizované; musí být přijata veškerá rozumná opatření, aby osobní údaje, které jsou nepřesné s přihlédnutím k účelům, pro které se zpracovávají, byly bezodkladně vymazány nebo opraveny („přesnost“). V tomto případě údaje evidované o žalobci přesné nejsou, protože žalobce ode dne 1. 3. 2019 do 1. 3. 2020 neměl zákaz řízení motorových vozidel. Odpor proti příkazu byl totiž včas potvrzen z datové schránky, jak ostatně konstatuje i krajský úřad ve svém druhém rozhodnutí ve věci. Záznam o zákazu činnosti je tedy zjevně důsledkem primárního pochybení správního orgánu (MÚ Trhové Sviny), které lze spatřovat v tom, že nezaložil do spisu potvrzení odporu ze dne 3. 3. 2019. Žalobce přitom zdůrazňuje, že toto pochybení není pouze formální povahy, ale v jeho případě měla evidence nesprávné informace o zákazu činnosti v registru řidičů za následek, že žalobce byl pravomocně uznán vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, přestože toto úřední rozhodnutí (příkaz) byl zrušen včas podaným odporem.

15. Žalobce se současně domnívá, že nezákonný zásah spočívající v neoprávněné evidenci zákazu řízení motorových vozidel nadále trvá a nadále jej krátí na jeho právech. V evidenční kartě řidiče sice není v současné době uvedeno, že by tento zákaz činnosti byl nadále účinný (skončil ke dni 1. 3. 2020), zásada přesnosti však vyžaduje, aby evidované osobní údaje byly přesné do té doby, dokud jsou evidovány (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2018, č. j. 4 As 101/2018 – 43). V rozsudku ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/2014 – 23, pak NSS v obdobném kontextu uvedl, že za zásah se běžně považují i záznamy a údaje vedené v určité veřejnoprávní evidenci. Žalobce proto zastává názor, že nezákonným zásahem je i evidence nepravdivé informace v registru řidičů o tom, že měl po určité období zákaz řízení motorových vozidel, což v jeho případě mělo výjimečně závažné negativní následky, protože byl v důsledku obviněn z trestného činu a dokonce byl uznán vinným, přestože ve skutečnosti žádný zákaz činnosti nemařil. Žalobce by naopak výrok správního soudu, že informace o zákazu činnosti byla nesprávná, mohl využít pro obnovu trestního řízení a pro náhradu způsobené újmy ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu.

16. Další námitkou žalobce vyjádřil obsáhlý nesouhlas svůj i svého advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na internet Nejvyšším správním soudem prostřednictvím webu Nejvyššího správního soudu, resp. nesouhlas žalobce a jeho advokáta se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí krajského soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu a dále se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu. Žalobce rovněž vyjadřuje pochybnost o kompetenci soudců jednotlivých správních úseků krajských soudů, cítí se být v souvislosti s výkonem advokacie viktimizován a cituje na podporu svých závěrů z jednotlivých rozhodnutí krajských soudů nevztahujících se k projednávané věci.

17. Závěrem žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost odstranit do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku z registru řidičů informaci o tom, že žalobce měl ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020 uložen zákaz řízení motorových vozidel skupiny AM, A1, A2, A, B1 a B. Pro případ, že žalovaný od nezákonného zásahu upustí, navrhuje žalobce tento petit: „Zásah žalovaného spočívající v tom, že v registru řidičů evidoval informaci o tom, že žalobce měl ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020 uložen zákaz řízení motorových vozidel skupiny AM, A1, A2, A, B1 a B, byl nezákonný“. Vyjádření žalovaného 18. Původní žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že není pasivně legitimovaným orgánem obce s rozšířenou působností. Byl to Městský úřad Trhové Sviny, kdo zaevidoval informaci o žalobcově zákazu řízení motorových vozidel do registru.

19. Žalobce do repliky uvedl, že za žalovaného považuje od příště Městský úřad Trhové Sviny.

20. Žalovaný do vyjádření k žalobě uvedl, že nebyl původním žalovaným vyrozuměn o zastavení řízení. Až dne 19. 5. 2020 obdržel žalovaný od krajského úřadu originální paré rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020 a 5. 5. 2020, kterými byl ve věci řízení o žalobcově přestupku učiněn zásadní zvrat a o jejichž existenci neměl žalovaný tušení až do dne 18. 5. 2020, tedy do dne, kdy se žalobce osobně dostavil k žalovanému, aby si vyzvedl řidičský průkaz. Krajský úřad měl přitom coby odvolací správní orgán vyrozumět žalovaného do pěti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o tom, že jeho prvotní rozhodnutí ve věci bylo zrušeno a že celé řízení o žalobcově přestupku bylo dne 5. 5. 2020 zastaveno. K žalobou požadovanému odstranění záznamu o zákazu řízení ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020 žalovaný uvádí, že nebyl krajským úřadem informován o povinnosti výmazu ze žalobcovy evidenční karty řidiče, a to ani do dne sepsání vyjádření k žalobě. Ani žalobce ve dnech, kdy se dostavil k žalovanému, o výmaz nežádal. Odvolací správní orgán zásadně pochybil, když předmětné řízení zastavil. Podezření o spáchání přestupku žalobcem nebylo rozptýleno, přičemž do konce prekluzivní lhůty zbývalo 636 dní, je-li bráno v potaz datum právní moci rozhodnutí krajského úřadu o odvolání, tedy 5. 5. 2020. Právní názor soudu 21. Krajský soud se dále zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

22. Zásadní pro posouzení projednávané věci je vyhodnocení otázky, zda zanesení údaje do žalobcovy evidenční karty řidiče o zákazu řízení motorových vozidel ode dne 1. 3. 2019 do 1. 3. 2020 a evidování tohoto záznamu tamtéž je či není nezákonným zásahem.

23. Ze správního spisu vyplývají dvě zásadní skutečnosti; v prvé řadě není sporu o tom, že žalobci byl do evidenční karty řidiče zaevidován záznam o udělení zákazu řízení motorových vozidel, a to od 1. 3. 2019 do 1. 3. 2020. Je rovněž postaveno najisto, že rozhodnutí žalovaného coby prvostupňového správního orgánu ze dne 26. 4. 2019, jímž byl žalobce nepravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku, bylo zrušeno rozhodnutím krajského úřadu ze dne 21. 10. 2019, č. j. KUJCK 120063/2019, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2019. Na základě toho opatřil žalovaný příkaz ze dne 18. 2. 2019 doložkou právní moci a předal jej na registr řidičů k zápisu do žalobcovy karty řidiče. O tom, že uvedené rozhodnutí krajského úřadu bylo zrušeno v přezkumném řízení rozhodnutím krajského úřadu ze dne 5. 3. 2020, č. j. KUJCK 34645/2020, resp. že následně dne 5. 5. 2020 vydal krajský úřad rozhodnutí č. j. KUJCK 57103/2020, jímž (opětovně) zrušil prvostupňové rozhodnutí pro nezákonnost a nepřezkoumatelnost, se žalovaný dozvěděl od žalobce dne 5. 5. 2020, kdy se žalobce dostavil k žalovanému, aby si zde vyzvedl řidičský průkaz. Oficiální cestou byl žalovaný vyrozuměn až dne 19. 5. 2020, kdy mu byla krajským úřadem doručena paré obou rozhodnutí.

24. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 25. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní.

26. Za zásah se v judikatuře správních soudů běžně považují i záznamy a údaje vedené v určité veřejnoprávní evidenci; záznam údajů v registru řidičů tak v zásadě představuje zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., který směřuje přímo proti osobě, jíž se provedený záznam týká (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, čj. 1 As 151/2014-23, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, čj. 11 A 80/2018-22). Krajský soud proto považuje 1., 4. a 5. podmínku za splněné. Zbývá tedy posoudit, zda žalobce byl zkrácen na svých právech nezákonným zásahem.

27. Dle § 120 odst. 2 věty první zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), „[z]áznamy o spáchaných přestupcích proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, záznamy o odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu zdravotní nebo odborné způsobilosti a záznamy o zákazech činnosti spočívajících v zákazu řízení motorových vozidel uložených soudem nebo správním orgánem se do registru řidičů zapisují až po nabytí právní moci příslušných rozhodnutí “ (důraz doplněn).

28. Ze shora řečeného je zřejmé, že právě tak tomu bylo v projednávané věci. Záznam o zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byl do žalobcovy evidenční karty zapsán poté, co bylo krajským úřadem zrušeno prvostupňové rozhodnutí, a tedy poté, co příkaz nabyl právní moci. V tomto ohledu tedy žalovaný nepochybil.

29. Otázkou zůstává případná existence nezákonného zákazu v okamžiku, kdy krajský úřad dne 5. 3. 2020 zrušil své „zrušovací rozhodnutí“, aby následně rozhodnutím ze dne 5. 5. 2020 opětovně zrušil prvostupňové rozhodnutí a řízení zastavil.

30. V prvé řadě soud podotýká, že v době, kdy byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, ještě nebyla vydána rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5. 3. 2020, č. j. KUJCK 34645/2020 a ze dne 5. 5. 2020, č. j. KUJCK 57103/2020. Tato rozhodnutí, jimiž bylo jednak zrušeno „zrušovací“ rozhodnutí krajského úřadu a jednak zrušeno prvostupňové rozhodnutí a řízení o přestupku zastaveno, byla vydána až poté, co žalobce trest zákazu činnosti vykonal. Pokud tedy byl v registru řidičů veden záznam o tom, že žalobci byl ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020 uložen zákaz činnosti, nemohlo se jednat o nezákonný zásah.

31. Ze správního spisu rovněž plyne, že součástí žalobcem podaného odporu nebyla plná moc pro P. K. (či jinou osobu), jak je vysvětleno níže. Žalobce tuto skutečnost neprokázal, nedoložil, že by plnou moc spolu s odporem podal, ani kopie datové zprávy o tom nevypovídá. Odpor tedy nebyl podán řádně, neboť z podkladů ve správním spise lze jednoznačně usoudit na to, že absentuje plná moc pro zmocněnce.

32. Není rovněž pravdou, že by žalovaný do spisu nezaložil plnou moc či jinou listinu, která mu byla v souvislosti s projednávanou věcí doručena. Takovému závěru, který si krajský úřad učinil, nic nenasvědčuje. Zakládané listiny nasvědčují dle jejich datace tomu, že byly zakládány postupně, každá doručená listina je opatřena razítkem žalovaného, na němž je vyznačeno datum, kdy byla zpráva doručena, včetně počtu listin, které podání obsahovalo. Skutečnost, že do spisu nejsou založeny standardní identifikátory datových zpráv, nemůže být důvodem pro učinění úsudku o tom, že zde absentuje plná moc pro zmocněnce.

33. Jak vyplývá se shora popsaného skutkového stavu, resp. ze spisového materiálu, skutkové závěry krajského úřadu předestřené v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, č. j. KUJCK 34645/2020, resp. v rozhodnutí ze dne 5. 5. 2020, č. j. KUJCK 57103/2020, nekorespondují se spisovým materiálem. Zde soud zejména poukazuje na to, že krajský úřad nezohlednil při posouzení odporu podaného žalobcem dne 27. 2. 2019 skutečnost, že toto podání nesplňuje zákonem stanovené náležitosti deklarované v § 37 správního řádu. Odpor byl podán nejprve dne 26. 2. 2019 prostřednictvím emailu bez zaručeného elektronického podpisu osoby, která odpor podala. Opětovně bylo toto podání doručeno žalovanému dne 3. 3. 2019 z datové schránky P. K., přičemž zpráva obsahovala toliko screenshot původního emailu, součástí podání nebyla plná moc, která by zmocňovala P. K. k zastupování žalobce ve věci. Tento závěr soud opírá o skutečnost, že u obou zmíněných podání správní spis obsahuje přesnou informaci o počtu doručených listů (viz otisk razítka) a v obou případech je jasné, že podání sestávala z jednoho listu, kdy tento obsahoval prostou informaci o podání odporu, nikoli plnou moc. Uvedené nasvědčuje tomu, že ve správním spise žádná část podání neabsentuje. Krajský úřad se mýlí, když spekuluje o ničím nepodložené skutečnosti, že žalovaný opomněl do spisu plnou moc pro P. K. založit. Krajský úřad tak v podstatě pouze převzal argumentaci žalobce, aniž by své skutkové závěry věrohodně vysvětlil. Z doručenky datové zprávy ID:x (čl. 48 správního spisu) nevyplývá, že by podaný odpor byl doručen spolu s plnou mocí pro zastupování žalobce P. K.. Z doručenky datové zprávy se toliko podává, že její příloha obsahuje pdf soubor „6-odpor mail“, a právě ten je ve formě screenshotu součástí správního spisu (čl. 11), plná moc v jeho textu však udělena není. Plná moc pro zastupování žalobce zmocněncem P. K. byla prokazatelně žalovanému doručena a do správního spisu založena až dne 8. 7. 2019.

34. Dle § 37 správního řádu, z podání „musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst.

4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.“ 35. Jak již bylo výše řečeno, podání bylo doručeno žalovanému dne 3. 3. 2019 z datové schránky Petra Kocourka, přičemž zpráva obsahovala toliko screenshot původního emailu, tedy text: „Dobrý den, podávám odpor proti příkazu ze dne 18. 2. 2019, č.j. x, obviněného J. Š.“. Z citace je patrno, že učiněné podání nedostačuje zákonným požadavkům, nehledě na již zmíněnou skutečnost, že jej podala osoba, která nebyla zmocněna k zastupování žalobce.

36. Není pochyb o tom, že plná moc pro P. K. žalovanému spolu s podaným odporem doručena nebyla, žalobce navíc krom nepodložených tvrzení tuto skutečnost nijak nezpochybnil. Ani kopie doručenky datové zprávy (čl. 48) nevypovídá o tom, že by byl odpor doručen řádně a včas. Z uvedeného je zřejmé, že odpor nebyl podán řádně, neboť ve správním spise absentuje plná moc pro P. K., vydaný příkaz tudíž nabyl právní moci.

37. V situaci, kdy byl žalobcův přestupek, resp. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020, zaevidován do registru řidičů na základě účinného příkazu, který nabyl právní moci, nelze hovořit o tom, že by takovým postupem mohla být zkrácena žalobcova práva ve smyslu § 82 s. ř. s. Postup žalovaného spočívající v evidování záznamu v registru řidičů o tom, že žalobce měl ode dne 1. 3. 2019 do dne 1. 3. 2020 uložen zákaz řízení motorových všech motorových vozidel, není nezákonným zásahem.

38. Jak soud vysvětlil shora, krajský úřad postupoval správně a v souladu se spisovým materiálem, když vydal dne 21. 10. 2019 rozhodnutí č. j. KUJCK 120063/2019, kterým v přezkumném řízení zrušil prvostupňové rozhodnutí z toho důvodu, že žalobcem podaný odpor nesplňoval zákonné podmínky ve smyslu § 37 odst. 2 a 4. K tomu krajský soud dodává, že odpor podala neoprávněná osoba, resp. osoba, která takovému podání nebyla žalobcem zmocněna plnou mocí, tedy nebyly splněny náležitosti podání. Odpor tedy nebyl podán řádně, resp. příkaz nebyl účinně zrušen a stal se pravomocným (viz § 150 správního řádu).

39. Shora řečené vyvrací veškeré žalobcovy námitky. Bylo postaveno najisto, že žalobce nedoručil spolu s podaným odporem plnou moc pro zmocněnce. Stejně tak není pravdou, že žalobci byl trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložen nezákonně. Evidování tohoto záznamu v registru řidičů rovněž nelze považovat za nezákonný zásah z důvodů uvedených shora.

40. Co se týče žalobcovy námitky vyjadřující nesouhlas svůj i svého advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na internet Nejvyšším správním soudem prostřednictvím webu Nejvyššího správního soudu, resp. nesouhlas žalobce a jeho advokáta se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí krajského soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu a dále se zveřejněním neanonymizovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu, krajský soud uvádí, že tato námitka se nikterak nevztahuje k projednávané věci. Krajský soud současně poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů, zveřejňuje.

41. Žalobce rovněž vyjadřuje pochybnost o kompetenci soudců jednotlivých správních úseků krajských soudů, cítí se být v souvislosti s výkonem advokacie viktimizován a cituje na podporu svých závěrů z jednotlivých rozhodnutí krajských soudů nevztahujících se k projednávané věci. Nehledě na to, že ani tato námitka nesouvisí s projednávanou věcí, krajský soud není oprávněn vyjadřovat se k rozhodovací činnosti jednotlivých soudců v jiných věcech, tím spíše pak, jedná-li se o soudce soudů odlišných od soudu nadepsaného. Závěr a náklady řízení 42. Krajský soud dospěl na základě shora uvedeného k závěru, že v dané věci nebyla splněna žádná z podmínek kumulativně formulovaných v ustanovení § 82 s. ř. s. Žalobu proto shledal nedůvodnou a podle § 87 odst. 3 s. ř. s. ji zamítl.

43. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s. ř. s. nepřiznal, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a v případě žalovaného nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.