č. j. 59 A 5/2022– 163

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věcinavrhovatelů: a) JUDr. L. L.bytem Xb) M. L.c) Ing. L. L.všichni zastoupeni advokátem Mgr. Vojtěchem Novotnýmsídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1protiodpůrci: město Rakovník sídlem Husovo náměstí 27, 269 01 Rakovníko návrhu na zrušení částí opatření obecné povahy č. 1/2021 – Územního plánu města Rakovník, schváleného usnesením zastupitelstva města Rakovník ze dne 25. 1. 2021, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy ze dne 25. 1. 2021, č. j. 1/2021, Územní plán města Rakovník, se dnem právní moci tohoto rozsudku zrušuje – v grafické části výroku vymezující ve výkresu I.2a hlavní výkres – způsob využití území stabilizovanou plochu PV – veřejné prostranství na pozemku p. č. XA v k. ú. X, – v grafické části výroku vymezující ve výkresu I.2a hlavní výkres – způsob využití území plochu PV – veřejná prostranství na pozemku p. č. XB v k. ú.

X.

II. Ve zbývající části se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastnic řízení 1. Navrhovatel a) jakožto vlastník pozemků p. č. XC, p. č. st. XD, p. č. XE, p. č. XF, p. č. XG, p. č. XH, p. č. XCH, p. č. XI, p. č. XJ, p. č. XK, p. č. XL, p. č. XJ, p. č. XM, p. č. XN a p. č. XB, vše zapsané na listu vlastnictví č. XO pro katastrální území X v obci X (není–li dále uvedeno jinak, míní se toto katastrální území), navrhovatelka b) jakožto vlastnice pozemků p. č. XP a p. č. XQ, obou zapsaných na listu vlastnictví č. XR, navrhovatel a) a navrhovatelka b) jakožto vlastníci pozemků p. č. XR a p. č. XS, které jsou v jejich společném jmění manželů a zapsané na listu vlastnictví č. XT, a navrhovatel c) jakožto vlastník pozemku p. č. XA zapsaného na listu vlastnictví č. XU se společným návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podaným osobně u soudu dne 25. 1. 2022, coby vlastníci výše uvedených pozemků domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadený územní plán“), a to v níže specifikovaných částech. Navrhovatel a) navrhuje zrušení části napadeného územního plánu v grafické části výroku ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení stabilizované plochy VZ – veřejné prostranství – veřejná zeleň na pozemcích p. č. XC, p. č. XV a p. č. XW; [projednáno pod bodem I.a) – pozn. soudu] a společně s navrhovatelkou b) navrhuje zrušení části výroku napadeného územního plánu, a to v textové části L (L01) v třetím řádku tabulky na s. 134 slova: „RP–03 Na Váze 2 246–P z podnětu“; v textové části L (L02) na s. 134 slovo (pojem) „RP–03“; v textové části L na s. 143 až 148 celý článek: (L05); v grafické části ve výkresu I.

1. Výkres základního členění území: vymezení plochy s podmínkou vydání regulačního plánu z podnětu RP–03 [projednáno pod bodem I.b) – pozn. soudu]; v grafické části ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemcích p. č. XS, p. č. XP a p. č. XE (projednáno pod bodem II. – pozn. soudu). Navrhovatel a) dále navrhuje zrušení napadeného územního plánu v grafické části výroku ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení stabilizované plochy NK – krajinná zeleň na pozemku p. č. XF (projednáno pod bodem III. – pozn. soudu) a ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemku p. č. XG (projednáno pod bodem IV. – pozn. soudu). Navrhovatel c) navrhuje zrušení napadeného územního plánu v grafické části výroku ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství na pozemku p. č. XA a ve výkresu I.2c Výkres koncepce dopravní infrastruktury: vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XA (projednáno pod bodem V. – pozn. soudu). Navrhovatelka b) navrhuje zrušení výroku napadeného územního plánu v textové části C.2.2.12 (C24) ve čtvrtém řádku tabulky na s. 37 ve slovech: „505b–K NK krajinná zeleň 2,450“; v textové části C.2.2.12 (C24) v osmém řádku tabulky na s. 37 ve slovech: „506–K NK krajinná zeleň 0,119“; v textové části E.3 (E11) v devátém řádku tabulky na s. 70 ve slovech: „LBK 21 Přirozené stromové porosty“; v textové části G.2. (G04) ve čtrnáctém a patnáctém řádku na s. 126 ve slovech: „VU14 plocha pro zajištění funkčnosti LBK 21 – plocha přírodní – krajinná zeleň (plocha 505b–K) VU15 plocha pro zajištění funkčnosti LBK 27 – plocha přírodní – krajinná zeleň (plocha 506–K)“; v grafické části ve výkresu I.

1. Výkres základního členění území: vymezení ploch změn v krajině 505b–K a 506–K; v grafické části ve výkresu I.2a hlavní výkres – způsob využití území: vymezení ploch změn v krajině 505b–K a 506–K, vymezení ploch změn NK – krajinná zeleň v rámci ploch změn v krajině 505b–K a 506–K a vymezení lokálního biokoridoru LBK 21; v grafické části ve výkresu I.3. výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací: vymezení ploch s možností vyvlastnění – založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU15 (projednáno bod bodem VI. – pozn. soudu). Navrhovatel a) dále navrhuje zrušení výroku napadeného územního plánu v textové části H.1, (H01) ve čtvrtém řádku tabulky (vymezující veřejně prospěšnou stavbu, pro kterou lze uplatnit předkupní právo PO04) na str. 128, pokud jde o parcelní číslo dotčeného pozemku: „XL“; a v grafické části ve výkresu I.1. výkres základního členění území: vymezení plochy přestavby 206–P na pozemku p. č. XL; ve výkresu I.2a hlavní výkres – způsob využití území: vymezení plochy přestavby 206–P na části pozemku p. č. XL, a vymezení plochy změn OV – občanské vybavení veřejné na pozemku p. č. XL; ve výkresu I.2c výkres koncepce dopravní infrastruktury: vymezení plochy určené k zastavění 206–P na pozemku p. č. XL; ve výkresu I.2d výkres koncepce technické infrastruktury: vymezení plochy určené k zastavění 206–P na pozemku p. č. XL; ve výkresu I.3. výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací: vymezení plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na pozemku p. č. XL (projednáno pod bodem VII. – pozn. soudu); ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemku p. č. XM (projednáno pod bodem VIII. – pozn. soudu); dále pak v textové části C.2, 2.4 (C16) ve třetím řádku tabulky na s. 33, pokud jde o slova: „116–Z PV veřejná prostranství 0,099“; v textové části D.1.1.2. (D13) písm. m) na s. 53 slova: „m) 116–Z pro prodloužení ulice W. a pro dopravní napojení a dopravní obsluhu ploch změn 114–Z, 117–Z“; v textové části D.4 (D106) písm. z) na s. 65 slova: „z) 116–Z pro prodloužení ulice W. v obytném souboru N. S.“; v textové části G.1. (G01) v posledním řádku tabulky na s. 122 slova: „VD19 místní komunikace pro prodloužení ulice W. a pro dopravní napojení a dopravní obsluhu ploch změn 114–Z, 117–Z (plocha 116–Z)“; v grafické části ve výkresu I.1. výkres základního členění území: vymezení zastavitelné plochy 116–Z; ve výkresu I.2a hlavní výkres – způsob využití území: vymezení zastavitelné plochy 116–Z a vymezení plochy změn PV – veřejná prostranství v rámci zastavitelné plochy 116–Z (tj. na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ); ve výkresu I.2c výkres koncepce dopravní infrastruktury: vymezení návrhu místní komunikace III. třídy nebo IV. třídy na pozemcích p. č. XX. p. č. XN, p. č. XY, p. č. XZ a XBA (tj. v rámci zastavitelné plochy 116–Z, která ovšem v uvedeném výkresu není uvedena); ve výkresu I.2d výkres koncepce technické infrastruktury: vymezení návrhu vodovodního řadu – ostatní vedení na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ (tj. v rámci zastavitelné plochy 116–Z, která ovšem v uvedeném výkresu není uvedena); ve výkresu I.3. výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací: vymezení plochy s možností vyvlastnění – dopravní infrastruktura VD19 [projednáno pod bodem IX.a) – pozn. soudu]; ve výkresu I.1. výkres základního členění území: vymezení plochy změn v krajině 518–K na pozemku p. č. XN; ve výkresu I.2a hlavní výkres – způsob využití území: vymezení plochy změn v krajině 518–K na pozemku p. č. XN a vymezení plochy změn NK – krajinná zeleň v rámci plochy změn v krajině 518–K na pozemku p. č. XN [projednáno pod bodem IX.b) – pozn. soudu]; ve výkresu I.2a Hlavní výkres – způsob využití území: vymezení plochy PV – veřejná prostranství na pozemku p. č XB a ve výkresu I.2c Výkres koncepce dopravní infrastruktury: vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XB (vypořádáno pod bodem X. – pozn. soudu) a též všechny části odůvodnění, které souvisejí se shora napadenými částmi výroku.

2. Navrhovatelé nejprve popsali vztahy mezi odpůrcem a navrhovateli a spory, které se mezi stranami začaly od roku 2004 objevovat. Odpůrce nejprve obecně závaznou vyhláškou prohlásil pozemky, na kterých navrhovatel a) dlouhodobě provozoval a provozuje parkoviště „N. V.“ za veřejné prostranství, na kterém se za jeho zvláštní užívání platí místní poplatek. Navrhovateli a) byl vyměřen za období od ledna 2004 do prosince 2004 platební výměr na zaplacení 156 000 Kč, přičemž platební výměr byl následně zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, č. j. 10 Co 97/2006–101. Odpůrce následně vyjmul parkoviště „N. V.“ z vyhlášky o veřejných prostranstvích. Odpůrce dále nepovolil navrhovateli a) a společnosti Alteris s.r.o., jejímiž společníky jsou navrhovatel c) a manželka navrhovatele c), uložení vodovodního řadu a kanalizačního potrubí do pozemků odpůrce, aby mohl navrhovatel a) a společnost Alteris s.r.o. realizovat stavební záměry na pozemku navrhovatele a) p. č. XBB. Navrhovatel a) dále namítal, že odpůrce dlouhodobě protiprávně zasahuje do vlastnického práva navrhovatele a) k pozemku p. č. XB, když na jeho severovýchodní části ponechává neoprávněně (bez souhlasu vlastníka) a bez řádného veřejnoprávního povolení položeny betonové panely, které jsou následně užívány jako část cesty v ulici Za Nemocnicí. Odpůrce také v březnu 2017 vyvolal řízení o určení právního stavu, ve kterém se domáhá deklaratorního určení, že se na předmětné části pozemku p. č. XB nachází veřejně přístupná účelová komunikace.

3. Napadené opatření obecné povahy vydalo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 6/21 ze dne 25. 1. 2021. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že výše specifikované části napadeného územního plánu nebyly vydány zákonem stanoveným způsobem, jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, dále jsou výše specifikované části napadeného územního plánu nezákonné, a v rozporu se zásadou proporcionality, proto se navrhovatelé domáhají zrušení výše specifikovaných částí napadeného územního plánu s tím, že mají za to, že jsou napadené části územního plánu oddělitelné od ostatních částí napadeného územního plánu, proto nenavrhují zrušení celého napadeného územního plánu.

4. Z důvodu rozsáhlosti podaného návrhu a pro zachování přehlednosti rozsudku uvede soud jednotlivé návrhové body, s nimiž souvisí i specifikace jednotlivých částí napadeného územního plánu, jehož zrušení navrhovatelé požadují, níže v jednotlivých oddílech rozsudku, a to tak, že každý návrhový bod, který je argumentačně ucelený dle struktury návrhu, vypořádá právě v samostatném oddíle.

5. Taktéž z důvodu zachování přehlednosti rozsudku uvede soud vyjádření odpůrce až v každém příslušném oddíle. Posouzení návrhu soudem Legitimace navrhovatelů a splnění procesních podmínek 6. Soud ověřil, že návrh byl podán včas ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí jeho účinnosti v souladu s § 101b odst. 1 s. ř. s. a obsahuje veškeré požadované náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. Dále se zabýval přípustností návrhu. Podle § 101a věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

7. V dané věci je zjevné, že napadený územní plán byl vydán formou opatření obecné povahy za použití odpovídajících ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“). Vyhláška oznamující vydání napadeného územního plánu byla vyvěšena dne 25. 1. 2021, tudíž napadený územní plán nabyl účinnosti v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu (srov. § 25 odst. 2 správního řádu) patnáctým dnem po tomto dni, tedy dne 9. 2. 2021. Návrh podaný dne 25. 1. 2022 je proto včasný.

8. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Mezi účastníky řízení je nesporné (a soud si též ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí), že navrhovatelé vlastní nemovitosti v území regulovaném napadeným územním plánem, a jejich vlastnické právo tak může být napadenou regulací dotčeno. Soud má tudíž za to, že navrhovatelé předložili dostatečné tvrzení o možném dotčení své právní sféry, a jsou proto aktivně legitimováni k podání návrhu na zrušení napadeného územního plánu.

9. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení návrhu, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného územního plánu (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ze skutkového a právního stavu ke dni 25. 1. 2021.

10. Protože navrhovatelé výslovně souhlasili s postupem soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a odpůrce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, nenařizoval soud jednání, a to ani za účelem dokazování, neboť to nebylo k rozhodnutí soudu potřebné. Správním spisem se dokazování neprovádí. Z jeho obsahu správní soud bez dalšího vychází. Soud považoval za nepotřebné provádět důkazy, které mají dokreslovat popis vztahů mezi navrhovateli a odpůrcem (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, č. j. 10 Co 97/2006–101), neboť na tom zákonnost napadeného územního plánu nezávisí. Pro část I považoval soud za nadbytečné provádět důkazy, které se týkající provozu parkoviště N. V., neboť mezi účastníky není sporu o tom, že je na dotčené ploše parkoviště provozováno (kolaudační rozhodnutí ze dne 23. 10. 1998, směnná smlouva a dohoda o zřízení věcných břemen ze dne 14. 12. 2004 vč. geometrického plánu č. 3303–223/2004, dohoda o narovnání a směnná smlouva ze dne 15. 1. 2010 vč. geometrického plánu č. 4034–105/2009, žádost o informace ze dne 12. 2. 2021 a sdělení Policie ČR ze dne 23. 2. 2021, sdělení městského úřadu Rakovník ze dne 1. 3. 2021). Pro část II neprováděl soud dokazování týkající se zasíťování pozemků, neboť to bylo nadbytečné, jelikož o této připravenosti pozemků nebylo sporu [stavební povolení ze dne 11. 10. 1999, č. j. Výst. 330–1636/99/Va, pro stavbu kabelového vedení, souhlas Středočeské energetické a.s. ze dne 4. 12. 2001, č. j. 0112862, se zřízením (rozšířením) odběru elektřiny, sdělení Městského úřadu Rakovník ze dne 31. 5. 2004, zn. 2173/04, informace Městského úřadu Rakovník ze dne 20. 1. 2020]. Nadbytečné pro danou část považoval soud i dokazování vyjádřením soukromoprávního subjektu o záměrech další těžby (vyjádření společnosti RAKO–LUPKY spol. s r. o. ze dne 12. 6. 2001) a smlouvou týkající se nabytí vlastnického práva navrhovatelů a) a b) k dotčeným pozemkům, neboť účastníkem smlouvy ani nebyl odpůrce (směnná smlouva ze dne 24. 1. 2011). Pro část III neprováděl soud dokazování ohledně umístění skládky v dotčené ploše, neboť tato skutečnost nemůže nijak prokazovat záměry navrhovatele ohledně využití dotčeného pozemku, a nadto se jedná o listiny z 90. let, tj. ve vztahu k územnímu plánu neaktuální (rozhodnutí o umístění stavby ze dne 5. 8. 1992, č. j. výst. 328/1052/92, protokol ze dne 9. 9. 1992 k povolení plánu likvidace prostoru hliniště cihelny Huřviny, územní rozhodnutí ze dne 3. 6. 1999, č. j. Výst. 328/1943/98/Ko). Soud neprováděl dokazování ani listinami, které se mají vztahovat ke způsobu využití dotčených pozemků podle starého územního plánu, neboť jejich původní funkční zařazení bylo nesporné (sdělení Městského úřadu Rakovník ze dne 5. 2. 2020). Dále soud v části IV neprováděl dokazování sdělením Městského úřadu Rakovník ze dne 23. 2. 2021, neboť toto sdělení mělo prokazovat informace, které byly obsaženy v napadeném územním plánu (vyčíslení záboru zemědělského půdního fondu). V části V neprováděl soud dokazování nájemními a podnájemními smlouvami, neboť jejich obsah není podstatný pro posouzení návrhu navrhovatele, ale může mít toliko vliv na řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace [smlouva o nájmu pozemku mezi navrhovatelem a) a Školním statkem, smlouva o podnájmu pozemku mezi společností LiAgra, s.r.o., a Školním statkem, smlouva o nájmu pozemku mezi navrhovatelem a) a společností STRABAG a.s.]. A nakonec soud vyhodnotil jako nadbytečné provádět dokazování v části X listinami, které se týkají sporu mezi navrhovatelem a) a odpůrcem ohledně existence veřejně přístupné účelové komunikace, neboť průběh tohoto sporu nemá vliv na přezkoumatelnost napadeného územního plánu (rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném ze dne 8. 11. 2018, č. j. MUSLANY/44234/2018/ODSH/Ro, potvrzení o odeslání odvolání ze dne 21. 11. 2011, vyrozumění Policie ČR ze dne 7. 11. 2013, doplnění vyrozumění Policie ČR ze dne 18. 11. 2013, záznam Policie ČR ze dne 7. 7. 2011). Obsah správního spisu 11. Zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 146/11 ze dne 28. 11. 2011 (č. 1 spisu) rozhodlo o pořízení územního plánu města Rakovník. Vyhláškou ze dne 28. 4. 2014 (č. l. 4 spisu) uveřejněnou dne 29. 4. 2014 informoval odpůrce o možnosti nahlédnout do návrhu zadání územního plánu města Rakovník a o možnosti uplatnit písemné připomínky do dne 29. 5. 2014.

12. Dne 26. 5. 2014 byla pořizovateli doručeny listina nazvaná jako připomínky k zadání územního plánu Rakovník (č. l. 13 spisu) navrhovatele a), ve kterých vyjádřil nesouhlas s tím, aby byla pozemková parcela č. XL změněna na plochu veřejného prostranství – zeleň a dále v návaznosti na požadavky jiných osob požadoval, aby byly pozemkové parcely č. XBC a XBD zařazeny do plochy výroby; pozemky p. č. XBE, XI, XCH a XH zahrnuty do plochy pro smíšenou funkci; pozemky p. č. XK, XBF a XBG do plochy pro výrobu a skladování nebo smíšené obytné; pozemek p. č. XBC do plochy bydlení. Dále požadoval rozšíření plochy výroby a skladování na pozemcích p. č. XBH, XBCH a XBCH a pozemky p. č. XBJ, XBK, XBL, XBM, XBN, XBO, XBP, XBQ a XBR požadoval zařadit do ploch zemědělských.

13. Usnesením zastupitelstva odpůrkyně č. 122/14 ze dne 15. 9. 2014 (kopie zápisu na č. l. 28 spisu) bylo schváleno zadání územního plánu města Rakovník. Vyhláškou ze dne 17. 9. 2015 (č. l. 34 spisu) bylo oznámeno uveřejnění návrhu územního plánu a byl stanoven termín pro uplatňování písemných připomínek do 4. 11. 2015 včetně. K vyvěšení a zveřejnění došlo dne 18. 9. 2015, k sejmutí došlo dne 4. 11. 2015. V oznámení o společném jednání o návrhu územního plánu Rakovník a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území ze dne 18. 9. 2015 (č. l. 35 spisu) byl stanoven termín společného jednání na 14. 10. 2015.

14. Dne 2. 11. 2015 byly pořizovateli doručeny připomínky (č. l. 47 spisu) navrhovatelů a) a b), ve kterých navrhovatel a) uváděl, že většina jím uplatněních připomínek ze dne 26. 5. 2014 nebyla do územního plánu zapracována. Dále poukazoval na to, že pozemkové parcely ve vlastnictví města Rakovník jsou přednostně zařazeny na výstavbu, kdežto sousední pozemkové parcely ostatních vlastníků jsou zařazeny jako cesty, krajinná zeleň či zeleň, ačkoli mají navrhovatelé za to, že v zájmu dalšího bezkonfliktního postupu by to mělo být obráceně. Vyjádřili zásadní nesouhlas s tím, aby pozemkové parcely, které vlastní a které jsou v aktuálním územním plánu vedeny jako pozemkové parcely určené k zástavbě, byly administrativním opatřením změněny na krajinou zeleň, zeleň, zemědělské plochy – k zemědělské výrobě, cesty apod. Podle navrhovatelů jde o zásah, který v daném případě nešetrným a diskriminačním způsobem s náznakem libovůle znemožnil již odsouhlasenou zástavbu shora uvedených pozemkových parcel. Navrhovatelé měli za to, že je každému jasné, že je návrh územního plánu pro jejich rodinu prakticky likvidační. Dále navrhovatelé a) a b) uvedli konkrétní připomínky (soud uvádí pouze ty, které nebyly zcela akceptovány – pozn. soudu) pro pozemky: „ – 955/8, XP, XE – nesouhlas s NZ, požadujeme VL + VD (lokalita je určená jako plocha pro výrobu, a navíc byla dokonce směňována pozemková parcela č. XS v poměru 1:1 za pozemkovou parcelu v Rakovníku, která také byla určena jako plocha pro výrobu, a nyní je již zastavěna. – XBS, XBT – nesouhlas s NZ, požadujeme VL + VD– XQ, XH, XBU, XI, XJ, XK – nesouhlas s biokoridorem, požadujeme ponechat zemědělskou půdu (jsem mj. od roku 1992 soukromý zemědělec – viz příloha)– XBF – nesouhlas s NZ, žádáme VL– XBV – nesouhlas s PV – cesta, žádáme ponechat zemědělskou půdu, město Rakovník dokonce vlastní sousední pozemkovou parcelu– XG – nesouhlas s NK + PV požadujeme ponechat plochu pro výrobu + cesta– XBW – nesouhlas s RZ, požadujeme změnit na BI – jako má město Rakovník sousední pozemkovou parcelu č. XBX– XBY – nesouhlas s PV – X02 TI– XBZ, XCA, XBN, XBM, XBK, XCQ, XBJ, XCB – nesouhlas s NK, požadujeme v celé ploše VZ– XF – nesouhlas s NK – požadujeme ponechat původní plochu pro výrobu (navíc s rozporem – s důlním zákonem), event. VL nebo VD – jako sousední pozemková parcela č. XCC– XCD, XCE – nesouhlas s NK – žádáme ponechat zemědělskou půdu – XBCH, XBI, XBH – nesouhlasíme se zakreslením cesty, která prakticky rozděluje naše pozemky, přičemž vůbec není plánovaná přes sousední pozemkovou parcelu – velmi nelogické – XB – zásadně nesouhlasím s tím, aby cesta byla zakreslena na pozemkové parcele (v současné době je vedeno řízení – Odbor dopravy a silničního hospodářství, MÚ Slaný – čj. 820/2012 – dal mi za pravdu, město Rakovník se odvolalo), dále přikládám rozhodující listiny – (pozemková parcela byla vydána státem v restituci). Dále přikládám listiny – že pozemková parcela nebude zastavěna stavbou ve veřejném zájmu (předvídatelnost práva).– XCF, XBB, XCG – nesouhlas se zakreslením silnice, není vůbec zřejmé, proč cesta nejde přes městský pozemek č. XCH, když pozemková parcela č, XCCH je již zastavěná. Navíc je špatně zakresleno i zastavěné území. Cestu je nutné posunout směrem ke kasárnám– XM, XCI, XCJ – nesouhlas s NZ – požadujeme ponechat plochu pro výrobu (rezerva)– XCK – zásadně nesouhlasím se záborem na silnici. Na pozemkové parcele je stavba (je řádně povolena odborem výstavby), je špatně zakresleno zastavěné území. Navíc i město Rakovník má s dispozici kde je výslovně uvedeno: (trasa se ani dočasným záborem) nedotkne pozemků JUDr. L. (příloha: plán ÚP, situační mapa). Více – viz připomínky k ÚP č. 8 ze dne 10. 5. 2010.– XN – nesouhlas s cestou přes pozemek a NK, ponechat plochu pro bydlení– XBC – nesouhlas s NK – požadavek na bytovou výstav[b]u. Daná lokalita je již částečně zakreslená jako BI, takže nevidím důvod, proč by nemohla být zakreslena celá lokalita. Navíc když je dokonce zakreslena BI – lokalita Špičák 141Z – vzdálenost nejméně 1 km od zastavěného území města.– XCL – nesouhlas s NK – ponechat plochu – zemědělská půda– XCM – nesouhlas s NK – ponechat plochu – zemědělská půda – NZ– XCN – nesouhlas s NZ – požadavek – ponechat plochu pro výrobu – rezerva“ 15. Ve vyhodnocení stanovisek a připomínek uplatněných v rámci společného jednání o návrhu územního plánu Rakovník (č. l. 80 spisu) jsou připomínky navrhovatelů a) a b) vypořádány pod bodem 47.

16. V oznámení o zahájení řízení o návrhu územního plánu Rakovník a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území ze dne 19. 10. 2017 (č. l. 83 spisu) byl stanoven termín veřejného projednání návrhu na 28. 11. 2017. Součástí oznámení je poučení o možnosti podávat námitky a připomínky a stanoviska dotčených orgánů do 5. 12. 2017 včetně.

17. Ze zápisu z veřejného projednání návrhu územního plánu konaného dne 28. 11. 2017 (č. l. 93) je zřejmé, že se ho účastnil navrhovatel a) a uplatnil připomínky k pozemkům a vznesl dotaz k regulačnímu plánu na pozemku p. č. XC.

18. Dne 4. 12. 2017 byla pořizovateli doručena listina (č. l. 123 spisu) navrhovatele c) nazvaná jako připomínky k zahájení řízení – návrh územního plánu Rakovník, ve kterých nesouhlasil s úpravou pozemku č. XA, konkrétně s textací „nevymezovat detaily jednotlivých veřejných prostranství“. Žádal, aby tato část pozemku vymezená šedou podlouhlou plochou byla vymezena jako BI (bydlení individuální – pozn. soudu) a odkázal na spor ohledně otázky existence veřejného prostranství na tomto pozemku a dále na skutečnost, že tuto parcelu si pronajímá za úplatu Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“). Dále vyjádřil souhlas s plochou vymezenou jako VZ (zemědělská výroba – pozn. soudu).

19. Dne 4. 12. 2017 byla pořizovateli doručena listina (č. l. 124 spisu) navrhovatelů a) a b) nazvaná jako připomínky k zahájení řízení – návrh územního plánu Rakovník, ve kterých sdělili obdobné důvody pro nesouhlas s vymezením svých pozemků jako v dříve uplatněných připomínkách. Nad rámec dříve uvedených důvodů rozporovali úpravu pozemku č. XC, pro kterou specifikovali, že je využívána jako placené parkoviště N. V.. Nesouhlasili s tvrzením, že je toto parkoviště umístěno v historickém jádru města a s tím, že rohová jižní plocha křižovatky ulic T. a N. S. není zastavěná. Zásadně nesouhlasili s tím, že by uvedený pozemek měl být zatížen podmínkou následného provedení regulačního plánu. Navrhovatelé namítali, že by podobný požadavek, tj. podmínka zhotovení regulačního plánu, měl být uplatněn i na pozemku p. č. XCO ve vlastnictví odpůrce. U námitek spojených s pozemky p. č. XS, XP, XE, XBS, XBT, XQ, XH, XBU, XI, XJ, XK, XBF, XBV, XG (nad rámec původní připomínky k tomuto ještě připojili pozemek p. č. XCP), XBN, XCQ, XF, XCE, XBCH, XBCH, XBH, XB, XCF, XBB, XM, XCJ, XCN, XCK, XN, XBC, XCR, XCN a XBD jen zopakovali požadavky, popř. argumenty uplatněné dříve. Nad rámec dříve uplatněných připomínek k uvedeným pozemkům namítali i neadekvátní zařazení pozemku č. XCS a požadovali jej ponechat v plochách VZ (zemědělská výroba – pozn. soudu). Pro pozemek p. č. XL navrhovatel a) požadoval ponechat stávající plochu k bydlení a dále uvedl, že město Rakovník má v dané lokalitě ve vlastnictví pozemkové parcely o větší výměře, které jsou i polohově daleko vhodnější pro občanskou vybavenost.

20. V oznámení o konání opakovaného veřejného projednání návrhu územního plánu Rakovník a vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území ze dne 27. 12. 2019 (č. l. 163 spisu) byl stanoven termín opakovaného veřejného projednání návrhu na 29. 1. 2020. Součástí oznámení je poučení o možnosti podávat námitky a připomínky a stanoviska dotčených orgánů do 5. 2. 2020 včetně.

21. Dne 27. 1. 2020 byla pořizovateli doručena listina (č. l. 169 spisu) navrhovatele c) nazvaná jako připomínky k oznámení – opakované veřejné projednání návrhu územního plánu Rakovník, ve kterých zopakoval námitku týkající se pozemku p. č. XA a doplnil odkaz na znalecký posudek č. 4447/212/09 ze dne 22. 12. 2009, na základě kterého byla k uvedenému pozemku uzavřena nájemní smlouva, a dále sdělil, že Školní statek Středočeského kraje, příspěvková organizace, (dále jen „Školní statek“) má tři jiné přístupy a příjezdy do zemědělského areálu.

22. Dne 27. 1. 2020 byla pořizovateli doručena také listina (č. l. 170 spisu) navrhovatelů a) a b) nazvaná jako připomínky k oznámení – opakované veřejné projednání návrhu územního plánu Rakovník, ve kterých sdělili námitky obdobného znění jako dne 4. 12. 2017. K pozemku p. č. XC (parkoviště Na Váze) navrhovatelé důrazně sdělili, že požadují, aby byla celá plocha určena jako smíšená, dále uvedli, že postrádají odůvodnění změny využití a vymezení části plochy navrhované jako změna na ZV – veřejné prostranství – veřejná zeleň. Nad rámec dříve uplatněných námitek vymezili novou námitku k pozemku p. č. XCT u které nesouhlasili se zařazením do ploch PV (veřejná prostranství – pozn. soudu) a s umístěním kanalizace. U pozemku p. č. XCU navrhovatelé namítali, že jim není z návrhu zřejmý odstín zelené, přičemž zásadně nesouhlasili s vymezením plochy ZS – zeleň soukromá a požadovali, aby byl zachován stávající charakter parcely OS – sport. Dále nesouhlasili u pozemku p. č. XBB s plochou BI (bydlení individuální – pozn. soudu) a požadovali, aby 1/3 tohoto pozemku byla změněna na BH (bydlení hromadné – pozn. soudu). Pro pozemky p. č. XCV, XCW a XCX požadovali, aby byly zakresleny jako VD (drobná a řemeslná výroba – pozn. soudu).

23. Dne 12. 10. 2020 byla dotčeným orgánům odeslána výzva (č. l. 211 spisu) k možnosti uplatnit stanoviska k vyhodnocení výsledků projednání a návrhu rozhodnutí o námitkách a návrhu vyhodnocení připomínek uplatněných k návrhu územního plánu Rakovník po veřejném projednání a opakovaném veřejném projednání, na základě které mohly dotčené orgány do 30 dnů od doručení výzvy uplatnit stanoviska k výše uvedeným návrhům rozhodnutí a vyhodnocení.

24. Dne 29. 1. 2021 byla uveřejněna veřejná vyhláška (č. l. 220 spisu) o vydání územního plánu Rakovník opatřením obecné povahy č. 1/2021.

25. Další skutková zjištění, která jsou podstatná pro vypořádání konkrétního návrhového bodu, uvede soud vždy v příslušném oddíle tohoto rozsudku. Obecná východiska 26. Vzhledem k rozsáhlosti návrhu na zrušení částí napadeného územního plánu považuje soud za důležité nejprve upozornit na obecná východiska, která v souvislosti s přezkumem procesu pořizování územně plánovací dokumentace vyslovil v minulosti Nejvyšší správní soud s tím, že zdejší soud bude na tyto závěry v příslušných oddílech tohoto rozsudku již jen odkazovat, neboť některé návrhové body jsou principiálně totožné (námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách), případně je skutkový stav jednotlivých částí co do obecného principu posuzování srovnatelný (obecná formulace námitek navrhovatelů uplatněných v průběhu pořizování napadeného územního plánu ve spojení s posuzováním přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů).

27. Přezkum vad opatření obecné povahy lze obecně popsat pětibodovým algoritmem (testem), který byl pro tyto účely vymezen judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS): 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality, tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně; v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli.

28. Posouzení přiměřenosti zásahu do vlastnického práva soudem (pátý krok algoritmu) je přitom v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů podmíněno předchozím seznámením odpůrce s důvody, pro něž má být sporné řešení nepřiměřeným zásahem do práv navrhovatele, a to prostřednictvím námitek, v nichž je na potřebu takového individuálního poměřování upozorněn a v nichž jsou mu k posouzení předloženy konkrétní důvody zpochybňující navrhované řešení. Nebyly–li by odpovídající námitky podány, pak by soudu v zásadě nezbývalo, než námitku nepřiměřenosti zásahu do práv navrhovatele zamítnout bez věcného posouzení (v podrobnostech viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 As 461/2018–23).

29. V případě územního plánování především není možné připustit zásahy do vlastnického práva vykazující znaky diskriminace, „nerozumnosti“ či libovůle. Na druhou stranu však nelze pomíjet, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle jeho požadavku, tj. aby územní plán umožňoval realizaci předem definovaného (stavebního) záměru vlastníka (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17, bod 65, dále též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008–51, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2010, č. j. 7 Ao 5/2010–68).

30. Územní plánování je ovládáno zásadou kontinuity, která brání tomu, aby bez důležitých důvodů byla ve formálně novém územním plánu vymezena plocha s funkčním využitím odlišným od předchozího územního plánu. Pořizování nového územního plánu nelze vnímat jako procesní prostředek, jímž by bylo možné bez dalšího zpochybnit řešení obsažená ve stávajícím územním plánu. Změna funkčního určení plochy, popř. vymezení nové plochy s odlišným způsobem využití může obstát pouze tehdy, jestliže je odůvodněna závažnými věcnými důvody. Ty mohou spočívat buď v tom, že řešení zahrnuté do předchozího územního plánu je věcně nesprávné a toto řešení je v závažné kolizi s veřejným zájmem (tedy výrazně omezuje naplnění veřejného zájmu), nebo mohou být způsobeny změnami, k nimž došlo po přijetí předchozího územního plánu, takže řešení obsažené v předchozím územním plánu již není aktuální a je třeba ho přehodnotit. Pouze v případě, že je změna obsahu územního plánu odůvodněna některým z těchto dvou hledisek, lze mít za to, že nebyl porušen princip kontinuity územního plánování. K významu principu kontinuity územního plánování, jenž je úzce spojen s ústavními principy právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 253/2016–45, publ. pod č. 3618/2017 Sb. NSS, bod 41, a dále rozsudek ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 Ao 7/2010–133. Z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudku ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53) vyplývá, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Proto je žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci téhož stupně a na základě ní přijaté dokumentace nižšího stupně. Nejvyšší správní soud rovněž zformuloval právní názor (v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010–644, publ. pod č. 2106/2010 Sb. NSS), že je nutno s přihlédnutím k principům právní jistoty a legitimního očekávání respektovat kontinuitu územního plánování. Na druhou stranu však zároveň zdůraznil, že požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pokud tedy z určitých důvodů dojde ke změně původní koncepce a nově přijímaný územní plán se tím dostane do nesouladu s předchozí dokumentací téže či nižší úrovně, nemůže v tom být spatřována nezákonnost. Tento nesoulad je totiž pojmovým znakem každé změny územně plánovací dokumentace. Vázanost předchozí územně plánovací dokumentací téhož či nižšího stupně by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území. Soud nicméně zdůrazňuje, že tato revize nemůže být provedena svévolně, tj. bez přiměřeně závažných věcných důvodů.

31. Zároveň s výše uvedeným souvisí i stanovení nároků na odůvodnění územního plánu, ve kterém jsou pozemky zařazeny do plochy s odlišným funkčním vymezením, a možnosti soudního přezkumu v okamžiku, kdy proti rozdílnému funkčnímu zařazení nebyly uplatněny námitky. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2013–33, dovodil, že „[n]a základě podané námitky či připomínky by samozřejmě byl pořizovatel územního plánu povinen zařazení určitého pozemku do určité funkční plochy podrobně odůvodnit. Teprve v reakci na navrhovatelovu námitku tak mohl např. upřesnit, proč na určitém pozemku byla vymezena určitá funkční plocha. (…) Bez toho, že by stěžovatel dostal na základě podané námitky či připomínky možnost provést konkrétní zdůvodnění určité odlišnosti, nemůže soud z pouhé existence této odlišnosti bez dalšího dovozovat libovůli či nerovné zacházení s vlastníky pozemků.“ 32. Z výše uvedeného pak zdejší soud dovozuje, že nepostačuje, aby vlastník pozemku v průběhu pořizování územního plánu uplatnil námitky jakéhokoli znění, aby vznikla pořizovateli povinnost zabývat se případnou proporcionalitou zásahu anebo odůvodněním změny funkčního zařazení určitých pozemků oproti předchozímu územnímu plánu. Vlastník pozemku musí formulovat takovou námitku, aby pořizovatele územního plánu seznámil s konkrétními důvody zpochybňujícími přijaté řešení.

33. Na konci této části soud ještě připomíná, že při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se řídí zásadou zdrženlivosti a ke zrušení takového opatření by měl přistoupit jen, byl–li zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řešení a opatření jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013–36). Uvedená zásada zdrženlivosti vychází z principu dělby moci, v rámci které je to právě obec, která se musí pokusit vyvážit zájmy vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně požadavkem nevybočení z určitých mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování, avšak uvnitř těchto mantinelů zůstává široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Je tak třeba přihlédnout i k tomu, že regulace území je otázkou přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena nad momentální či dokonce okamžité potřeby. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS). K tomuto pak ještě soud doplňuje podstatný závěr, že na případnou změnu funkčního využití pozemku nemá vlastník pozemku nárok (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. 8 Ao 1/2007–94, publ. pod č. 2265/2011 Sb. NSS).

34. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé opakovaně rozporují i vypořádání námitek, které v průběhu přijímání napadeného územního plánu uplatnili, odkazuje soud ještě i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–196, publ pod č. 2266/2011 Sb. NSS, ve kterém vyložil požadavky na odůvodnění rozhodnutí o námitkách následujícím způsobem: „Jestliže je rozhodnutí o námitkách minimálně z formálního hlediska správním rozhodnutím, které musí dle § 172 odst. 5 správního řádu obsahovat vlastní odůvodnění, je třeba na odůvodnění rozhodnutí o námitkách klást stejné požadavky jako v případě jiných správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). V prvé řadě se jedná o požadavek přezkoumatelnosti rozhodnutí. ‚Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost […] [V] odůvodnění správního rozhodnutí je nutno uvést: (i) důvody výroku rozhodnutí, (ii) podklady pro jeho vydání, (iii) úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a (iv) informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (z odůvodnění rozhodnutí musí být mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předstírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené)‘ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008–109, ve věci ENERGIAQZA, a. s., shodně rozsudek ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009–46).“ Zároveň Nejvyšší správní soud v tomtéž rozsudku i upozornil, že „odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech.“ 35. Územní plán jakožto opatření obecné povahy tedy obsahuje dvojí odůvodnění – jednak vlastní odůvodnění a dále odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Povaha odůvodnění územního plánu jako takového a odůvodnění rozhodnutí o námitkách je odlišná, a to má dopad na požadavky kladené na jednotlivá odůvodnění. Nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze toho kterého nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Ústavní soud v tomto nálezu připomenul, že výkon samosprávy při územním plánování je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný. Z toho dovodil, že ústavnímu požadavku přezkumu zákonnosti soudem odpovídá právě požadavek dostatečného odůvodnění opatření obecné povahy či rozhodnutí o námitkách (ledaže by jejich důvody byly zjišťovány až v samotném soudním řízení). Řádné odůvodnění tedy musí být pravidlem, z něhož lze na nebezpečí „přehnaných požadavků“ usuzovat pouze výjimečně (v konkrétně vymezených poměrech věci). Současně je třeba zohlednit, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je součástí odůvodnění celého opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat v souvislostech. Odůvodnění rozhodnutí o námitce proto netrpí nepřezkoumatelností, je–li z odůvodnění rozhodnutí o námitce a potažmo z odůvodnění celého opatření obecné povahy zřejmé, jak byla daná problematika uvedená v námitce řešena (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. 8 As 89/2016–48, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015–101, či ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015–44).

36. Soud dospěl k závěru, že návrh je částečně důvodný. I.a) Návrh na zrušení stabilizované plochy ZV – veřejná prostranství – veřejná zeleň na pozemcích p. č. XC, p. č. XV a p. č. XW 37. Navrhovatel a) brojí proti vymezení stabilizované plochy ZV – veřejná prostranství – veřejná zeleň (dále v této části jen „ZV“) na částech pozemků p. č. XC, XV a XW, přičemž uvádí, že tyto pozemky nikdy nebyly veřejnou zelení a vymezení plochy ZV je tak v rozporu se skutkovým stavem a tedy i se zákonem. Pokud by se dotčené pozemky měly v budoucnu stát zelení, bude znemožněn příjezd na pozemek p. č. XC, který je od 70. let 20. století užíván jako parkoviště „Na Váze“. Navrhovatel a) toto parkoviště provozuje od roku 1992. Jiný příjezd na daný pozemek není s ohledem na poměry v dané lokalitě možný. I pokud by pozemek p. č. XC nesloužil jako parkoviště, je nezbytné zachovat tento stávající vjezd. Územní plán tak významně a neodůvodněně zasáhl do vlastnického práva navrhovatele a do jeho práva svobodně podnikat. Pokud by na dotčených pozemcích byla zeleň, nemohl by již nadále provozovat parkoviště „Na Váze“. Vymezením stabilizované plochy ZV také klesla hodnota dotčených pozemků navrhovatele. Navrhovatel a) také poukázal na to, že dne 14. 12. 2004 byla mezi ním, jeho matkou a odpůrcem uzavřena směnná smlouva a dohoda o zřízení věcných břemen (č. OSM – 207/2004), na základě které bylo zřízeno věcné břemeno přístupu, chůze a jízdy, a to na částech tehdejších pozemků p. č. XV a XCY ve prospěch vlastníka tehdejší pozemkové parcely č. XC. Uvedené věcné břemeno i v současnosti zajišťuje přístup a příjezd na současný pozemek p. č. XC z veřejně přístupné komunikace (ul. T.). Dále odkázal na územní plán odpůrce, který bezprostředně předcházel napadenému územnímu plánu a který dotčenou plochu upravoval jako plochu pro dopravní vybavenost. Podle navrhovatele a) tvoří pozemky p. č. XC, p. č. st. XD, p. č. st. XR, p. č. XV a navazující část pozemku p. č. XW a p. č. XCY/1 historicky, fakticky a logicky jeden funkční celek, a nedává tak smysl, aby byly napadeným územním plánem začleněny do dvou rozdílných ploch. Navrhovatel a) dále namítal, že vymezení plochy ZV na dotčených pozemcích je nezákonné, odůvodnění tohoto kroku v napadeném územním plánu zcela chybí a je v rozporu se zásadou proporcionality, neboť významně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a). Podle navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

38. Odpůrce ve vyjádření k tomuto návrhovému bodu uvedl, že proti uvedenému vymezení plochy na zájmových částech pozemků nebyla v rámci projednávání územního plánu navrhovatelem a) vznesena žádná připomínka ani námitka. Požadavek se týká vymezení stabilizované plochy ZV na částech pozemků p. č. XC ve výlučném vlastnictví navrhovatele a) a na části pozemků p. č. XV a XW ve vlastnictví odpůrce. Navrhovatel tedy požaduje zrušení vymezení i na pozemcích, které jsou ve výlučném vlastnictví odpůrce. Předmětná část pozemku navrhovatele p. č. XV byla vymezena jako součást stabilizované plochy veřejné zeleně, neboť je jejím přirozeným pokračováním ve směru k ploše dopravní infrastruktury, a stala se tak její přirozenou součástí, a to i přes to, že se nejedná o část plochy, na které se zeleň přímo nachází. Zahrnutí části pozemku p. č. XC, na níž se nachází zpevněný příjezd na parkoviště, do stabilizované plochy ZV – veřejná zeleň, souvisí s podrobností zpracování územního plánu, který vymezuje plochy zpravidla větší než 2 000 m2, a není proto možné ve vymezení ploch podchytit všechny detaily. Vymezení předmětné části pozemku jako součásti stabilizované plochy veřejné zeleně v žádném případě neznamená znemožnění jeho stávajícího využití, neboť zajištění přístupu na plochu související není v rozporu s přípustným využitím dané plochy. Zároveň je nutné dodat, že územní plán není retroaktivní a obecně tak nemůže znemožnit žádné dosavadní využití, pokud je řádně povoleno. Uvedená část pozemku tak byla začleněna do takové stabilizované plochy, která svým charakterem nejvíce odpovídá jejímu stávajícímu využití. Regulativy pro uvedenou plochu umožňují i využití plochy pro související dopravní a technickou infrastrukturu. Dále odpůrce uvedl, že k návrhu vymezení uvedené plochy nebyly ze strany dotčených orgánů vzneseny žádné připomínky či nesouhlas. Policie České republiky není dotčeným orgánem. Jelikož se jedná o plochu stabilizovanou a navrhovatel nevznesl v průběhu přijímání napadeného územního plánu žádnou námitku, odpůrce se s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2020, č. j. 6 As 151/2019–53, publ. pod č. 4090/2020 Sb. NSS, domnívá, že by námitka neproporcionality zásahu do vlastnického práva neměla být úspěšná.

39. Ve správním spise soud ověřil, že v grafické části napadeného územního plánu (I_2a_hlavní výkres způsob využití území) jsou dotčené pozemky navrhovatele a) zařazeny do plochy změny SM – plochy smíšené obytné (dále v této části též jen „SM“) s vyznačenou plochou změny 246–P a dále jsou dotčené pozemky navrhovatele a) zařazeny po svém okraji do stabilizované plochy ZV – veřejná zeleň. [OBRÁZEK][OBRÁZEK] I_2a_Hlavní výkres způsob využití území 40. Na str. 87 textové části napadeného územního plánu jsou upraveny podmínky využití plochy ZV – veřejná prostranství – veřejná zeleň s tím, že hlavním využitím jsou veřejná prostranství převážně nezpevněná, zejména parky, parkově upravené plochy, rekreační pobytové louky, lesoparky a další veřejně přístupné plochy zeleně určené k užívání veřejností a určené pro její pohyb, pobyt a každodenní rekreaci. Jako přípustné využití je uvedena mj. i související dopravní a technická infrastruktura. Jako podmíněně přípustné využití je uvedeno: „parkoviště na terénu za podmínky umístění pouze na okraji plochy tak, aby nenarušilo zásadně celistvost plochy“. V kapitole 0. výklad pojmů a aplikace územního plánu je vymezen pojem „Související dopravní infrastruktura“ jako „dopravní infrastruktura sloužící primárně pro uspokojení potřeb uživatelů dané plochy s rozdílným způsobem využití, ve které se nachází, včetně ploch navazujících; jejím účelem je primárně dopravní obsluha těchto ploch odpovídající vymezenému hlavnímu a přípustnému (popř. podmíněně přípustnému) využití ploch; neslouží tak k zajištění nadmístních či tranzitních dopravních potřeb“.

41. Na str. 87 textové části napadeného územního plánu jsou upraveny podmínky využití plochy SM – plochy smíšené obytné – městské s tím, že hlavním využitím těchto ploch je bydlení v bytových domech nebo ve víceúčelových budovách a občanské vybavení. V přípustném využití je uvedeno i parkoviště na terénu, samostatné, hromadné, skupinové či podzemní garáže sloužící jak uživatelům dané plochy a ploch navazujících, tak širšího okolí a dále parkoviště na terénu, hromadné nebo podzemní garáže pro veřejné parkování typu P+G („zaparkuj a jdi“) sloužící pro návštěvníky historického jádra města.

42. Navrhovatel a) uplatnil v souvislosti s funkčním vymezením dotčených pozemků námitky týkající se toliko podmínky vydání regulačního plánu, přičemž tato podmínka je samostatně posouzena pod bodem I.b) tohoto rozsudku, proto i rekapitulaci námitky uvede soud níže v příslušné části rozsudku. Proti vymezení plochy ZV na dotčených pozemcích navrhovatel a) žádné námitky nepodal.

43. Soud se neztotožňuje s názorem navrhovatele a), že by bylo vymezení plochy ZV v rozporu se skutečným stavem nebo že by navrhovatele a) omezovalo ve způsobu využívání dotčených pozemků jako soukromého parkoviště, resp. že by touto úpravou došlo k zamezení příjezdu na parkoviště, které navrhovatel a) vlastní a provozují. Jak vyplývá z výše uvedeného popisu funkčního využití ploch, které jsou na dotčených pozemcích vymezeny, umožňují, zejména plocha SM, která je na uvedeném parkovišti dominantní, využití právě jako parkoviště na terénu, a to včetně veřejného parkování typu P+G („zaparkuj a jdi“), a zároveň i plocha ZV umožňuje umístění parkoviště na terénu, a to za podmínky umístění pouze na okraji plochy, což v případě dotčeného parkoviště je splněno, když příjezd na parkoviště odpovídá „cípu“ pozemku navrhovatele a), jak je šipkou zdůrazněn na výřezu výkresu výše. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012–31, s odkazem na vlastní judikaturu, „není vlastník pozemků opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání. Odkázat lze například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011 – 17, www.nssoud.cz, v němž bylo vysloveno, že: ‚Z výčtu přípustného způsobu využití plochy SO2 tvořené areálem horních kasáren plyne, že stanovený způsob využití nejenže nevylučuje pokračovat v dosavadním způsobu využití areálu, ale dokonce podstatným způsobem rozšiřuje přípustné způsoby jeho využití. Opatření obecné povahy neukládá navrhovatelce, aby omezila či upustila od činností dosud vyvíjených v daném areálu. Opatření obecné povahy se tedy nedotklo práv navrhovatelky tím, jaký způsob využití stanovilo pro pozemky v jejím vlastnictví. V tomto směru se tedy územní plán negativně nepromítl v právní sféře navrhovatelky. Nejedná se totiž o případ změny funkčního využití pozemku oproti faktickému stavu před vydáním opatření obecné povahy, nebo o vymezení veřejně prospěšné stavby na pozemcích navrhovatelky.‘ Podobně v rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011 – 74, www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud dopěl k závěru, že ‚aktuální způsob využití dotčeného pozemku odpovídá definici veřejného prostranství. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že napadeným opatřením obecné povahy nedošlo k neproporcionálnímu zásahu do vlastnického práva navrhovatele, neboť územní plán pouze popsal realitu, tedy aktuální způsob využití pozemku navrhovatele. Skutečnost, že odpůrce napadeným opatřením obecné povahy nezměnil reálný stav užívání pozemku, ani že nezměnil účelové určení pozemku tak, aby na něm mohla proběhnout výstavba podle představ navrhovatele, nemůže být kvalifikováno jako nezákonnost, neboť to je projevem procesu územního plánování, které je výrazem práva obce na samosprávu. Nejvyšší správní soud si je vědom té skutečnosti, že podle § 101 stavebního zákona vzniká obci předkupní právo k pozemkům, které jsou v územním plánu označeny jako veřejné prostranství. Napadeným územním plánem tedy dochází k určitému omezení vlastnického práva navrhovatele, neboť odpůrci vzniká předkupní právo k jeho pozemku. Navrhovatelem požadovaná kvalifikace jeho pozemku jako pozemku pro veřejně prospěšnou stavbu by však odpůrci skýtalo ještě více práv, neboť by mu umožnila pozemek odpůrce vyvlastnit (§ 170 stavebního zákona).‘ I v těchto případech musí být zřejmé, že postup pořizovatele územně plánovací dokumentace není svévolí a že zachování faktického stavu směřuje ke konkrétnímu cíli, kterého nelze dosáhnout jiným, šetrnějším způsobem.“44. Vymezení plochy ZV nezavazuje navrhovatele a), aby na dotčeném pozemku zřídil například park nebo parkově upravenou plochu, zároveň ho ani neomezuje v užívání daného pozemku jako parkoviště na terénu, neboť je zjevné, že toto parkoviště je na uvedené ploše ZV umístěno toliko na okraji plochy a nenarušuje zásadně její celistvost. Navíc i přes takové funkční vymezení plochy na dotčeném pozemku je stanoveno, že přípustným využitím je i související dopravní a technická infrastruktura.

45. Vzhledem k tomu, že soud vyhodnotil tento návrhový bod ve vztahu k dotčeným pozemkům navrhovatele a) a zajištění příjezdu na parkoviště provozované navrhovatelem za nedůvodný, je z totožného důvodu nedůvodná část návrhu na zrušení stabilizované plochy ZV – veřejná prostranství na pozemcích odpůrce (p. č. XV a XW), neboť ani při vymezení těchto pozemků jako veřejná zeleň není znemožněn příjezd na parkoviště provozované navrhovatelem a). I.b) Návrh na zrušení podmínky vydání regulačního plánu z podnětu RP–03 v ploše přestavby 246–P 46. Navrhovatel a) a navrhovatelka b) dále brojí proti podmínce vydání regulačního plánu z podnětu RP–03 (dále v této části jen „regulační plán z podnětu“) v ploše přestavby 246–P, ve které je napadeným územním plánem vymezena plocha změn SM – plochy smíšené obytné – městské (v této části dále jen „SM“), jako podmínce pro rozhodování o změnách v uvedené ploše. Podle navrhovatelů se sice plocha 246–P nachází v blízkosti centra města Rakovník, ale rozhodně se nejedná o historicky a architektonicky cennou lokalitu, kterou by bylo třeba dotvořit s oprávněným důrazem na architektonicky a historicky určující prvky v bezprostředním okolí, protože takové prvky se v bezprostředním okolí nevyskytují. Plocha 246–P je rozlohou velmi malá, není urbanisticky složitá a je jednoznačně vymezena uliční sítí ze západu a severu a veřejnou zelení z jihu a východu. Veškerá potřebná infrastruktura v lokalitě již existuje. Regulační plán z podnětu RP–03 navíc nemá ani nahrazovat žádná územní rozhodnutí. Územní plán podrobně a jednoznačně reguluje tuto rozvojovou plochu 246–P. Pokud by navíc potenciální stavebník chtěl v budoucnu odstranit stávající řádně umístěnou a zkolaudovanou stavbu č. p. 2568 a chtěl v ploše 246–P umístit jinou stavbu, bude odpůrce účastníkem územního řízení a bude mít možnost ovlivnit, jaká stavba bude v této ploše umístěna. Odpůrce tak neměl podle navrhovatelů žádný zákonný důvod podmínit rozhodování o ploše 246–P vydáním regulačního plánu z podnětu. Stanovením podmínky, že rozhodování o změnách v ploše 246–P je podmíněno vydáním regulačního plánu z podnětu, bylo dle navrhovatelů nedůvodně a v rozporu se zákonem zasaženo do jejich vlastnického práva k pozemkům, které jsou zahrnuty v této ploše. Navrhovatelé považují lhůtu 6 let pro vydání regulačního plánu z podnětu za neodůvodněnou, nepřiměřeně dlouhou, a proto nezákonnou. Jelikož vydání regulačního plánu zasahuje do vlastnického práva subjektů, které pozemky vlastní, má být lhůta pro vydání regulačního plánu co nejkratší, maximálně 4letá. Pokud má být uvedená lhůta delší, musí pro ni existovat objektivní důvody a musí být uvedeny v odůvodnění napadeného územního plánu., Žádné takové důvody ale v napadeném územním plánu uvedeny nejsou. Navrhovatelé vznesli proti podmínce, která stanovuje, že rozhodování o změnách v ploše 246–P je podmíněno vydáním regulačního plánu z podnětu RP–03, námitku. Odpůrce námitce nevyhověl, přičemž rozhodnutí o námitce je zmatečné, neboť zaměňuje regulační plán RP–02 s regulačním plánem RP–03. Navrhovatelé také namítají, že skutečnost, že se plocha 246–P nachází v městské památkové zóně Rakovník, rozhodně automaticky neznamená, že by rozhodování o změnách v této ploše muselo být podmíněno vydáním regulačního plánu. Navrhovatelé považují vypořádání námitky za nepřezkoumatelné a nedostatečné. Nakonec považují stanovení podmínky vydání regulačního plánu z podnětu jako podmínky pro rozhodování o změnách v předmětném území za rozporné se zásadou proporcionality, jelikož nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a). Podle názoru navrhovatelů by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

47. Odpůrce ve vyjádření k tomuto návrhovému bodu a ke stanovené podmínce pořízení regulačních plánů odkázal na odůvodnění textové části napadeného územního plánu na stranách 33, 51, 81, 97, 149, 318 a 473. Má za to, že stávající využití pozemku a staveb na něm realizovaných není stanovenou podmínkou vydání regulačního plánu z podnětu nijak omezeno ani znemožněno, stejně tak opravy a udržovací práce nejsou ztíženy, podmínka se týká zcela nových záměrů v území. Stanovenou lhůtu 6 let považuje odpůrce za přiměřenou, a to i s odkazem na § 81 odst. 4 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“), ve kterém je jako maximální možná lhůta pro vydání regulačního plánu stanovena lhůta 6 let od nabytí účinnosti územního plánu. Dále odpůrce uvedl, že proti lhůtě pro vydání regulačního plánu z podnětu nikdo nebrojil ani námitkami, ani připomínkami. Regulační plán přitom umožňuje obci podrobněji nežli územní plán ovlivnit budoucí charakter území a staveb v něm, což je výhodné pro obyvatele, pro stavebníky i pro město. Vydání regulačního plánu z podnětu není podmíněno 100% souhlasem vlastníků nemovitostí v řešeném území. Důvodem pro pořízení regulačního plánu z podnětu je zejména potřeba zajistit, aby stavby v nově vymezené ploše přestavby, která sousedí s již zastavěnou částí města, vhodně a citlivě navázaly na stávající zástavbu. Zároveň odpůrce uvedl, že tiskovou chybu v označení regulačního plánu v odůvodnění rozhodnutí o námitce, kdy místo označení regulačního plánu „RP–03“ je chybně uvedeno označení „RP–02“, nelze považovat za zmatečnou, neboť z výroku napadeného územního plánu i jeho odůvodnění, a to jak z textové, tak výkresové části, je zcela jednoznačné, o jaký regulační plán se v dané ploše jedná, a v odůvodnění námitky je označení uvedeno nikoli z důvodu specifikace regulačního plánu, ale pouze jako obecný popis stanovené podmínky, z čehož vyplývá, že smysl odůvodnění rozhodnutí o námitce se touto tiskovou chybou nemění a nezměnil by se, ani kdyby v textu byl uveden obecný popis bez přesného označení. Odpůrce je toho názoru, že odůvodnění rozhodnutí o námitce je s ohledem na rozsah a detailnost námitky navrhovatele a) dostatečné, přičemž odpůrce uvedl, z jakých podkladů vycházel a popsal úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení.

48. Před věcným vypořádáním tohoto návrhového bodu soud konstatuje, že nahlédnutím do katastru nemovitostí ověřil, že výlučným vlastníkem dotčených pozemků je toliko navrhovatel a), nikoli i navrhovatelka b). Ostatně ani navrhovatelé a) a b) netvrdili, že by byly dotčené pozemky součástí společného jmění navrhovatelů a) a b) a v návrhu neuvedli ani skutečnosti, pro které mají za to, že je v této části aktivně věcně legitimována i navrhovatelka b). Navrhovatelka b) není věcně legitimovaná k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, která se dotýká pozemků ve výlučném vlastnictví jejího manžela, soud proto návrh navrhovatelky b) v této části zamítl z důvodu její nedostatečné věcné legitimace k podání návrhu, což je přitom vstřícnější postup než odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jež by též mohlo přicházet v úvahu (k aktivní věcné legitimaci manželů k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169, publ. pod č. 2266/2011 Sb. NSS).

49. Ohledně funkčního vymezení plochy odkazuje soud nejprve na skutková zjištění ze správního spisu uvedená ve vypořádání návrhového bodu I.a) včetně zobrazení výřezu z napadeného územního plánu (I_2a_hlavní výkres způsob využití území).

50. Dále soud ze správního spisu ověřil, že jsou dotčené pozemky navrhovatelů součástí Městské památkové zóny (diagonální šrafování) a v ochranném pásmu Městské památkové zóny Rakovník (tlustě černá čárkovaná linie s bodem na středu každé čárky). II_1_Koordinační výkres [OBRÁZEK][OBRÁZEK] [OBRÁZEK]II_1_Koordinační výkres – výřez legendy51. V kapitole 0. Výklad pojmů a aplikace územního plánu textové části je vymezen pojem „historické jádro města Rakovník“ jako „území Městské památkové zóny Rakovník a jeho bezprostředně navazující nejbližší okolí, konkrétně území vymezené po obvodu zástavbou kolem ulic Havlíčkova, Vladislavova, Smetanova, Tyršova, Na Sekyře a ČS. Legií (viz schéma č. 2)“.[OBRÁZEK]

52. V kapitole B.2.

2. Základní koncepce ochrany a rozvoje kulturních hodnot území města Rakovník je v odstavci (B04) písm. a) uvedeno: „Stanovují se tyto základní zásady koncepce ochrany a rozvoje kulturních hodnot města Rakovník: při umisťování nových staveb a při změnách stávajících staveb v historickém jádru města Rakovník a v přímé návaznosti na něj mimořádně citlivě přizpůsobovat vzhled a prostorové uspořádání zástavby historické zástavbě a struktuře veřejných prostranství v Městské památkové zóně Rakovník a jejím památkovém ochranném pásmu kolem souboru kulturních památek historického jádra města Rakovník; stanoví se zejména: a.1) respektovat urbanistickou kompozici historického jádra města Rakovník, pohledy a průhledy na významné dominanty, zejména na dominanty Vysoké brány, Pražské brány, kostela sv. Bartoloměje, Velké zvonice a budovy historické radnice; (…) a.5) zachovat historickou zástavbu, jejímu charakteru přizpůsobovat novostavby či úpravy a změny stávajících staveb bez památkové ochrany; (…) a.8) novou výstavbu navrhovat přednostně na místě objektů zaniklých, případné novostavby situovat na pozemek podle principů utváření historického půdorysu historického jádra města; a.9) zachovat využití historického jádra města jakožto smíšeného centrálního území města s reprezentativní funkcí a širokou nabídkou občanského vybavení.“ Rekapitulace historických milníků města Rakovník jsou k této části uvedeny ve výroku G.3.2.2 Základní koncepce ochrany a rozvoje kulturních hodnot území města Rakovník na str. 179 odůvodnění napadeného územního plánu.

53. V kapitole L odst. (L01) textové části napadeného územního plánu jsou vymezeny plochy, ve kterých je vydání regulačního plánu podmínkou pro rozhodnutí o změnách v území, přičemž mezi těmito plochami je uvedena i plocha označená RP–03 Na Váze 2 s dotčenou plochou přeměny 246–P. V téže kapitole v odstavci (L02) je stanovena lhůta pro vydání všech regulačních plánů (RP–01, RP–02, RP–03, RP–04) do 6 let od nabytí účinnosti napadeného územního plánu. V téže kapitole v odstavci (L05) je stanoveno zadání Regulačního plánu Na Váze 2 (RP–03).

54. V odůvodnění textové části napadeného územního plánu jsou k výroku (L01 ÚP) na str. 477 uvedeny důvody pro pořízení regulačních plánů z podnětu, dle nichž odpůrce považuje za nutné zajistit koordinaci dalšího využití těchto ploch „shora“, tedy institutem nezávislým na parciálních zájmech sledovaných jednotlivými vlastníky pozemků a staveb na nich. Na str. 478 jsou uvedeny důvody pro stanovení podmínky vydání regulačního plánu pro plochy změn 245–P (RP–02) a 246–P (RP–03), jež jsou pro obě plochy totožné. Důvodem stanovení podmínky je jednak umístění těchto ploch v části Městské památkové zóny Rakovník a dále potřeba stanovit podrobné podmínky využití ploch a uspořádání zástavby v nich velmi citlivě s ohledem na zajištění ochrany navazujících kulturně historických hodnot města, zejména urbanistické struktury Městské památkové zóny. Odpůrce má za to, že se nové využití, zejména nové zastavění předmětných ploch, bude významně podílet na formování obrazu městské památkové zóny Rakovník, zejména pak při vnímání zvnějšku. S ohledem na veřejný zájem památkové péče a ochrany nejvýznamnějších kulturních hodnot na území města Rakovník, koncentrovaných právě na území městské památkové zóny, je nutné zastavění proluk věnovat zvýšenou pozornost a nástroji územního plánování systematicky stanovovat co nejpodrobnější podmínky pro využití těchto lokalit.

55. V odůvodnění textové části napadeného územního plánu je k výroku (L02 ÚP) na str. 478 uvedeno, že „[l]hůta pro pořízení regulačního plánu je stanovena přiměřeně k rozsahu ploch podmíněných vydáním regulačního plánu, a zohledňuje obvyklou časovou náročnost procesu pořízení regulačního plánu z podnětu dle stavebního zákona. Ve stanovené lhůtě pro pořízení všech regulačních plánů je zohledněna dlouhodobě mimořádně nízká institucionální kapacita úřadu územního plánování, který pro pořizování územně plánovacích dokumentací a územně plánovacích podkladů pro obce v ORP Rakovník dlouhodobě nedisponuje dostatečným množstvím kvalifikovaných úředníků. V rámci 4–letého cyklu vyhodnocování uplatňování ÚP může vedení města zvážit pořízení regulačního plánu či prodloužení lhůty tak, aby se minimalizovalo riziko uplynutí lhůty bez pořízení regulačního plánu a z toho vyplývající riziko nežádoucí nekoordinované výstavby v plochách se stanovenou podmínkou vydání regulačního plánu.“56. Z koordinovaného stanoviska krajského úřadu ze dne 13. 11. 2015, č. j. 128419/2015/KUSK, evidovaného ve spise odpůrce na č. l. 67 (č. j. MURA/12437/2016) soud zjistil, že krajský úřad požadoval pro plochu přestavby 246–P (Na Váze 2) stanovení přípustného využití a podmínek prostorového uspořádání a zároveň doplnit konkrétní podmínky pro tuto plochu. Své požadavky odůvodnil tím, že se plocha nachází v městské památkové zóně Rakovník, přičemž se historicky v této lokalitě (nároží ulic Na Sekyře a Trojanova) nacházela nízkopodlažní obytná zástavba navazující uliční čárou na ulici Trojanova. Jedná se podle krajského úřadu o pohledově exponovanou lokalitu na okraji městské památkové zóny v blízkosti architektonicky významných staveb (architektonicky a památkově hodnotná zástavba v této části ulice na Sekyře s dominantou č. p. 166 arch. Libry). Požadoval tak pro zajištění ochrany památkové hodnoty městské památkové zóny stanovení regulativů pro novou výstavbu na ploše 246–P.

57. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které nesouhlasil s tím, aby byl pozemek p. č. XC zatížen podmínkou pořízení regulačního plánu. Navrhovatel uvedl, že v současné době, kdy jsou vztahy mezi navrhovatelem a) a odpůrcem vypjaté, lze očekávat ze strany odpůrce obstrukce. Navrhovatel a) také vyjádřil přesvědčení, že se uvedená plocha nenachází přímo v historickém jádru města, naopak se podle něj jedná o plochu, která je až za hlavní silnicí (velmi rušnou a dopravně zatíženou) ohraničující historické jádro města.

58. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v souvislosti s podmínkou pořízení regulačního plánu v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30 takto: „Podmínka pořízení RP–02 vyplývá z polohy plochy 246–P v Městské památkové zóně Rakovník a byla projednána s orgánem památkové péče, s cílem zajistit asanaci historické zástavby města a zároveň však její regulaci. Její vypuštění není možné, neboť by tím došlo k zásahu do ochrany veřejných zájmů na úseku památkové péče.“ 59. Podle § 43 odst. 2 stavebního zákona lze v územním plánu vymezit plochu nebo koridor, v němž je rozhodování o změnách v území podmíněno smlouvou s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací (dále jen „dohoda o parcelaci“), zpracováním územní studie nebo vydáním regulačního plánu. V případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti (§ 30 odst. 5); marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká. V případě podmínění rozhodování regulačním plánem je součástí územního plánu zadání regulačního plánu a u regulačního plánu z podnětu přiměřená lhůta pro jeho vydání. Podmínka vydání regulačního plánu z podnětu pozbývá platnosti marným uplynutím uvedené lhůty. Podmínka vydání regulačního plánu na žádost pozbývá platnosti, pokud k vydání nedojde do 1 roku od podání úplné žádosti v souladu se zadáním regulačního plánu; do uvedené lhůty se nezapočítává doba, po kterou žadatel zajišťoval úpravu návrhu regulačního plánu podle výsledků projednání.

60. Podle § 61 odst. 1 stavebního zákona regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření.

61. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že účelem regulačního plánu je stanovení podrobnějších podmínek pro plochy obsažené v územním plánu a to v oblastech, jak je podrobně vyjmenovává § 61 odst. 1 stavebního zákona, čímž regulační plán umožňuje větší kontrolu obce nad využitím dotčené plochy.

62. Odpůrce vytipoval určité proluky v památkové zóně města Rakovník, u kterých považoval za důležité z důvodu ochrany charakteru takových lokalit stanovit podmínku vydání regulačního plánu, který by v budoucnu podrobněji upravoval podmínky využití daného území. Ačkoli má navrhovatel a) za to, že se lokalita s dotčenými pozemky nenachází v historicky a architektonicky cenné lokalitě, protože se architektonicky a historicky určující prvky v bezprostředním okolí této plochy nevyskytují, nemůže dát soud navrhovateli a) za pravdu. Z grafické části napadeného územního plánu je jednak zcela zřejmé, že do městské památkové zóny patří i dotčené pozemky navrhovatele a), byť se nacházejí na jejím okraji, zároveň ale není ani pochyb o existenci této městské památkové zóny, která byla vyhlášena vyhláškou Ministerstva kultury České republiky č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst za památkové zóny, v jejíž příloze je právě i vymezení hranic památkové zóny města Rakovník. Zároveň je z výřezu koordinovaného výkresu patrné, že se v lokalitě historického jádra města Rakovník nachází architektonicky významné stavby (označeny pod písm. A vč. příslušného čísla) a dále nemovité kulturní památky, které jsou vymezeny plošně (šrafované plochy) i bodově (černý bod v kružnici). Navrhovateli a) tak nelze dát za pravdu, že by se v bezprostředním okolí dotčených nemovitostí nenacházely architektonicky a historicky určující prvky. S ohledem na velké množství těchto památek odkazuje soud na odůvodnění napadeného územního plánu (str. 171 a násl.), kde jsou tyto památky jednak podrobně vyjmenovány, a jednak je zde shrnuta i historie města Rakovník, jejíž důležitost považuje soud obecně za dostatečně podloženou. Soud nepovažuje za účelné tyto pasáže obsáhle citovat. Námitka navrhovatele a), že se dotčené pozemky nenacházejí v blízkosti historicky a architektonicky cenné lokality města Rakovník, není důvodná.

63. Navrhovatel a) dále namítal, že stanovením povinnosti vydání regulačního plánu z podnětu dochází k neodůvodněnému a nezákonnému zásahu do jeho vlastnického práva k pozemkům. Navrhovatel a) ovšem nijak blíže nespecifikoval, v čem konkrétně má zásah do jeho vlastnického práva spočívat. Soud tak může vypořádat tento návrhový bod pouze obecně, neboť navrhovatel a) nepředložil konkrétní argumenty, se kterými by se měl soud vypořádat. Důvody, pro které odpůrce stanovil podmínku vydání regulačního plánu pro plochu přeměny 246–P, jsou uvedeny zejm. na str. 477 odůvodnění napadeného územního plánu a navazují na kapitolu L textové části napadeného územního plánu, kterým je stanoveno zadání regulačního plánu i pro plochu přestavby 246–P (N. V. 2). Důvody, které odpůrce uvedl, spočívají zejména ve veřejném zájmu památkové péče a ochrany nejvýznamnější kulturních hodnot na území města Rakovník s tím, že odpůrce vytipoval lokality, které mají charakter volných nezastavěných proluk, a má za to, že případnému zastavění proluk je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Pro lokalitu N. V. 2 pod výrokem L05, definoval cíl regulačního plánu, jímž je navrhnout optimální řešení a prostorové uspořádání této plochy s cílem oboustranného obestavění a urbanistického dotvoření jižní strany ulice N. S., resp. východní strany T. ulice, což je v souladu i se základní koncepcí uvedenou ve výroku B.2.2 (B.04), ve které odpůrce pod písm. a.8) stanovil, že nová výstavba by měla být navrhována přednostně na místě objektů zaniklých a případně by měly být novostavby situovány na pozemku dle principů utváření historického půdorysu historického jádra města. Navíc krajský úřad v koordinovaném stanovisku ze dne 13. 11. 2015 uvedl, že se právě na dotčených pozemcích nacházela nízkopodlažní obytná zástavba. Nároží tehdy bylo historicky zastavěné, a to zcela jinou zástavbou, než která se na dotčených pozemcích nachází nyní. Požadavky odpůrce uvedené ve výroku (L.05) odst. b) jsou v souladu s popsanou koncepcí [výrok (B.04)] i historickými údaji známými o této lokalitě.

64. Soud tak má za to, že odpůrce uvedl dostatečně závažné důvody, na jejichž základě má za to, že by měla být stanovena podmínka vydání regulačního plánu, která by odpůrci do budoucna umožnila dosáhnout stanovených cílů (zejména ochrany historických a kulturních hodnot města Rakovník), přičemž tyto důvody jsou pro plochu přeměny 246–P, která se nachází v Městské památkové zóně města Rakovník, přiléhavé, a byť je zastavěna (parkovištěm), tak se nejedná o typ zástavby, kterou odpůrce dle svých záměrů popsaných v napadeném územním plánu preferuje, neboť parkoviště nepředstavuje obestavění a urbanistické dotvoření jižní strany ulice Na Sekyře a Trojanova. Navrhovatel a) pak blíže nespecifikoval, v čem považuje stanovení povinnosti pořídit regulační plán za nezákonné, přičemž soud neshledal žádný důvod nezákonnosti, pro který by byl povinen tuto část napadeného územního plánu zrušit z moci úřední.

65. Navrhovatel a) má dále za to, že odpůrce nedostatečně odůvodnil dobu trvání podmínky vydání regulačního plánu 6 let od účinnosti napadeného opatření obecné povahy.

66. Zákon nestanovuje maximální dobu trvání podmínky pro vydání regulačního plánu pro dotčené území, pouze uvádí, že tato doba musí být přiměřená. Určení konkrétní doby je tak v každém jednotlivém případě věcí správního uvážení a soud toliko přezkoumává, zda nedošlo ze strany správních orgánů k libovůli nebo například v důsledku excesivně dlouhého stanovení doby k obcházení pravomoci příslušného správního orgánu, který by například fakticky rozhodl o stavební uzávěře, o které ale smí rozhodovat podle § 6 odst. 6 písm. c) stavebního zákona pouze rada obce.

67. Pro posouzení přiměřenosti stanovené doby trvání podmínky vydání regulačního plánu je možné analogicky aplikovat závěry Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 25. 9. 2015, č. j. 4 As 81/2015–120, v odstavci [87] uvedl, že „sice souhlasí s tím, že lhůta pro pořízení územní studie v délce 6 let je dlouhá, na druhou stranu je nutné poukázat na složitost dané problematiky. V případě pořizování územně plánovacích podkladů, mezi které podle ustanovení § 25 stavebního zákona patří i územní studie, je nutné vážit celou řadu zájmů s ohledem na jedinečné okolnosti daného času, a to i s ohledem na celkový počet územních studií, který napadený územní plán požaduje pořídit, a rozsáhlost všech dotčených ploch. Z toho důvodu proto považuje soud lhůtu 6 let pro pořízení územní studie za přiměřenou.“ Z rozsudku Nejvyššího správního soudu je tak patrné, že není rozhodná pouze struktura a složitost konkrétní funkční plochy, ale lze přihlédnout i k tomu, kolik územních studií, resp. v posuzovaném případě regulačních plánů, by mělo být v určitém čase vydáno. Také je možné odkázat na čl. II odst. 5 druhé souvětí zákona č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (dále jen „zákon č. 350/2012 Sb.“), který s účinností k 1. 1. 2013 stanovoval, že „[p]ořízení a vydání regulačního plánu jako podmínka pro rozhodování v ploše nebo koridoru vymezených v zásadách územního rozvoje nebo v územním plánu pozbývá platnosti uplynutím 4 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud v zásadách územního rozvoje nebo v územním plánu není uvedena lhůta pro pořízení a vydání regulačního plánu.“ Lze mít za to, že touto úpravou poskytl zákonodárce jisté vodítko pro posouzení, jakou lhůtu lze považovat za přiměřenou, zároveň ale není vyloučeno, aby byla jako přiměřená vyhodnocena i doba delší. Za situace, kdy je správní orgán povinen stanovit určitou lhůtu přiměřeně, přezkoumává soud pak nikoli to, zda je stanovení lhůta optimální, ale předně zda odpovídá svému záměru a zda se vejde do mantinelů vymezených kritérii konkrétního případu. Pokud v takovém testu obstojí, může být shledána přiměřenou.

68. Odpůrce z konkrétních důvodů pro stanovení doby závaznosti podmínky vydání regulačního plánu uvedl toliko dlouhodobě mimořádně nízkou institucionální kapacitu úřadu územního plánování, který pro pořizování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů nedisponuje dostatečným množstvím kvalifikovaných úředníků. Zdejší soud má za to, že by pouze tento důvod nemohl při stanovení doby trvání podmínky vydání regulačního plánu pro plochu změny 246–P obstát. Není možné případné omezení vlastnického práva prodlužovat z důvodu, které primárně spočívají v organizačních záležitostech příslušného úřadu. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že napadený územní plán vymezuje celkem čtyři plochy, u nichž stanovil podmínku vydání regulačního plánu, považuje soud za přípustné, že je zohledněna i nedostatečná obsazenost příslušného správního orgánu, neboť v situaci, kdy by byly dány podněty k pořízení všech čtyř regulačních plánů v časově blízkém okamžiku, lze předpokládat značné zatížení příslušného správního orgánu, a tudíž lze akceptovat jako přiměřenou lhůtu pro vydání těchto regulačních plánů lhůtu šesti let od nabytí účinnosti napadeného územního plánu. Zároveň navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu v námitkách nenapadal dobu trvání podmínky vydání regulačního plánu, proto lze jistou stručnost odůvodnění akceptovat a nejedná se podle zdejšího soudu při zohlednění zásady zdrženlivosti přezkumu o vadu, která by odůvodňovala zrušení napadené části územního plánu (srov. obdobné vyhodnocení stručnosti odůvodnění v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2020, č. j. 5 As 66/2019–41).

69. Navrhovatel a) dále namítal, že odůvodnění rozhodnutí o námitce týkající se stanovení podmínky vydání regulačního plánu je zmatečné, když odpůrce zaměnil regulační plán RP–02 s regulačním plánem RP–03.

70. Odpůrce v rozhodnutí o námitce navrhovatele a) skutečně uvedl, že „[p]odmínka pořízení RP–02 (důraz přidán soudem – pozn. soudu) vyplývá z polohy plochy 246–P v Městské památkové zóně Rakovník (…)“, ačkoli měl odpůrce správně uvést RP–03, ovšem při hodnocení odůvodnění rozhodnutí o uplatněné námitce je třeba zohlednit, že odpůrce správně odkázal na plochu přestavby 246–P, zároveň v rozhodnutí o námitkách uvedl konkrétní znění námitky, ve které byla přímo uvedena parcelní čísla dotčených pozemků, tudíž spojil vypořádání námitky s těmito konkrétními dotčenými pozemky. Uvedení regulačního plánu s označením RP–02, a nikoli RP–03 lze považovat za každému zřejmou písařskou chybu. Soud nepovažuje rozhodnutí o námitce týkající se stanovení podmínky vydání regulačního plánu za zmatečné.

71. Navrhovatel a) se také pozastavoval nad tím, že regulační plány, které by měly být na základě podmínek stanovených v napadeném územním plánu, vydány, nenahrazují žádná územní rozhodnutí. K tomu soud poukazuje na znění důvodové zprávy k zákonu č. 350/2012 Sb., ve kterém zákonodárce uvedl, že specificky pro regulační plány pro historická jádra měst není účelné stanovit povinnost nahrazovat územní rozhodnutí, neboť jejich posláním je pouze regulovat případné záměry, které nemusí být v době vydání regulačního plánu známy. Jelikož není a ani v době pořizování napadeného územního plánu nebyl znám konkrétní záměr pro dotčené území, postupoval odpůrce v souladu s doporučením zákonodárce, které v souvislosti s regulačními plány vyjádřil.

72. V závěru vypořádání tohoto návrhového bodu soud ještě reaguje na argument navrhovatele a), který uváděl, že odpůrce neměl žádný zákonný důvod podmínit rozhodování o změnách v ploše 246–P vydáním regulačního plánu. K tomu soud uvádí, že regulační plán je fakultativní nástroj, o jehož pořízení rozhoduje zastupitelstvo obce nebo kraje v samostatné působnosti, a to s ohledem na změny a potřeby rozvoje území obce nebo kraje a ochrany jeho hodnot (srov. Machačková, J. a kol. Stavební zákon. Komentář. 3. vydání. Praha. C. H. Beck, 2018, s. 341 – 349). Odpůrce tedy při pořizování napadeného územního plánu naznal, že existují na území města Rakovník takové plochy, jejichž úpravu považuje za vhodné podmínit vydáním regulačního plánu. Podmínka vydání regulačního plánu nemusí být odpůrci obligatorně stanovena zákonem. II. Návrh na zrušení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemcích p. č. XS, p. č. XP a p. č. XE 73. Navrhovatelé a) a b) dále brojí proti vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemcích p. č. XS, p. č. XP a p. č. XE. Z napadeného územního plánu vyplývá, že jižní části dotčených pozemků jsou v napadeném územním plánu zahrnuty do plochy změn – zastavitelné plochy 198–Z se způsobem využití VD – drobná a řemeslná výroba (dále v této části jen „VD“) o celkové rozloze 12 630 m2. Zbylé severní části dotčených pozemků jsou napadeným územním plánem začleněny do stabilizované plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“). Územní plán odpůrce z roku 2004 zahrnoval celé dotčené pozemky do plochy pro výrobu. Navrhovatel podal na začátku roku 2020 odpůrci žádost o informace, k jakému využití jsou podle tehdy platného územního plánu odpůrce dotčené pozemky určeny. Odpůrce sdělením ze dne 20. 1. 2020, č. j. MURA/3037/2020TAJ01/3037/2020, navrhovateli sdělil, že „[p]ozemky parc. č. XS, parc. č. XP a parc. č. XE vše v k. ú. X se z hlediska platného ÚP SÚ Rakovník ve znění Změny č. 3 nachází mimo současně zastavěné území v zastavitelné ploše pro výrobu.“ Navrhovatelé nabyli do společného jmění manželů pozemek p. č. XS právě z důvodu, že byl zahrnut v ploše pro výrobu, protože na něm a na pozemcích p. č. XP a p. č. XE plánovali realizovat stavbu pro lehkou průmyslovou výrobu se sklady (dále jen „sklady“). Navrhovatel pak v rámci veřejného projednání podal námitku, ve které nesouhlasil s vymezením plochy NZ a požadoval zařazení do VL + VD (plocha pro výrobu). Odpůrce námitce nevyhověl. Podle navrhovatelů odpůrce nijak neozřejmil, proč se rozhodl přehodnotit záměr původního územního plánu, pokud jde o části dotčených pozemků, které zahrnul do stabilizované plochy NZ. Vzhledem k tomu, že byl navrhovatel v průběhu pořizování napadeného územního plánu aktivní, měl odpůrce povinnost posoudit z hlediska proporcionality, zda lze po navrhovatelích žádat, aby snášeli začlenění podstatné části svých dotčených pozemků do plochy NZ, když obdobné pozemky, případně dokonce pozemky se složitějšími podmínkami a limity území, ve shodné lokalitě zůstaly vymezeny stejně jako v původním územním plánu odpůrce, tj. v ploše VD, a pokud odpůrce shledal, že ano, tak to měl podrobně a přesvědčivě odůvodnit. Jelikož tak odpůrce neučinil, je tato část napadeného územního plánu podle navrhovatelů nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a nese prvky libovůle.

74. Dále navrhovatelé uvedli, že odpůrce vymezil zastavitelnou plochu 197–Z s využitím VD, ač je celá v dobývacím prostoru, a zastavitelnou plochu 195–Z s využitím VD, ač její nezanedbatelná část je také v dobývacím prostoru. Části dotčených pozemků (p. č. XS, p. č. XP a p. č. XE) naopak v dobývacím prostoru nejsou. Navrhovatelé dále citovali ze základní koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje jeho hodnot a s odkazem na citované části (část B.1, B01, B02, C.1, C01, C04 a C12) pak doplnili, že pokud by odpůrce začlenil celé dotčené pozemky do zastavitelné plochy 198–Z s využitím VD, zcela by naplnil citované zásady urbanistické koncepce a zásady plošného uspořádání území stanovené v části C (článcích C01, C04 a C12) textové části výroku napadeného územního plánu. Odpůrce však v napadeném územním plánu nijak neuvádí, proč se v části dotčených pozemků rozhodl nerespektovat zásady urbanistické koncepce a zásady plošného uspořádání území, ačkoli jsou podle navrhovatelů tyto části pozemků na první pohled vhodné pro využití pro výrobu, skladování a služby.

75. Dále navrhovatelé upozornili na nepravdivost informace uvedené v odůvodnění vymezení zastavitelné plochy 198–Z, neboť plocha 198–Z není vymezena ve shodném rozsahu jako ve změně č. 3 původního územního plánu. Navrhovatelé dále citovali z textové části odůvodnění napadeného územního plánu k zastavitelné ploše 191–Z a konstatovali, že toto odůvodnění platí mj. pro zastavitelné plochy 191–Z, 197–Z a 195–Z, a platí naprosto shodně i pro části dotčených pozemků, které odpůrce zahrnul do stabilizované plochy NZ. Navrhovatelé jsou tak přesvědčeni, že plocha 198–Z měla zahrnovat celé dotčené pozemky. Navíc na celé ploše dotčených pozemků je zemědělská půda s až třetí třídou ochrany, přičemž pro srovnání uvedli, že zastavitelná plocha 191–Z je téměř celá na zemědělské půdě s první třídou ochrany. Navrhovatelé mají za to, že vymezením zastavitelné plochy 198–Z s využitím VD pouze na jižní části dotčených pozemků a vymezením jejich zbývající části v ploše NZ, byli zásadně omezeni na svých vlastnických právech, jelikož nemohou pozemky využít k výrobě a skladování a rovněž se výrazně snížila hodnota těchto pozemků. Odpůrce neuvedl důvody, proč většinu plochy dotčených pozemků začlenil do stabilizované plochy s využitím NZ, a navíc nepravdivě uvádí informaci o tom, že zastavitelná plocha 198–Z byla vymezena shodně jako v původním územním plánu odpůrce ve znění změny č.

3. Odpůrce byl povinen porovnat jednotlivé lokality, ve kterých vymezil plochy VD, na jedné straně a část dotčených pozemků, na kterých se rozhodl vymezit stabilizovanou plochu NZ, na straně druhé a řádně odůvodnit, proč dal při vymezování ploch VD přednost jiným lokalitám než pozemkům navrhovatelů. Podle navrhovatelů se odpůrce dopustil libovůle a navíc měl řádně provést posouzení proporcionality zvoleného řešení. Navrhovatelé navíc po celou dobu pořizování napadeného územního plánu brojili proti zahrnutí více než dvou třetin dotčených pozemků do plochy s využitím NZ. Podle názoru navrhovatelů nebyly jimi uplatněné připomínky a námitky řádně vypořádány. Navrhovatelé dále namítají v dotčené části napadeného územního plánu vnitřní rozpornost výrokové části a odůvodnění. Výroková část stanovuje plochu 198–Z pouze v jižní části dotčených pozemků, zatímco konkrétní odůvodnění zastavitelné plochy 198–Z uvádí, že „plocha je ve shodném rozsahu a pro shodný způsob využití vymezena ve Změně č. 3 ÚP SÚ Rakovník“, což ale není dle navrhovatelů pravdivé tvrzení, neboť původní územní plán ve znění změny č. 3 zahrnoval celé dotčené pozemky do plochy výroby. Navrhovatelé považují vymezení stabilizované plochy NZ na dotčených pozemcích za nezákonné, nesprávně a nedostatečně odůvodněné a rozporné se zásadou proporcionality, jelikož nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatelů. Podle názoru navrhovatelů by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

76. Odpůrce ve vyjádření nejprve odkázal na odůvodnění vymezení ploch 191–Z, 197–Z a 198–Z na str. 335 – 336 napadeného územního plánu a na stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 13. 11. 2015, č. j. 2065/500/15, 65505/ENV/15, (dále jen „stanovisko Ministerstva životního prostředí“) evidované odpůrcem pod č. j. MURA/61657/2015 ve spisové dokumentaci pod pořadovým číslem 65 a dále uvedl, že ačkoli navrhovatelé poukazují na to, že pozemky p. č. XS, p. č. XP a p. č. XE v jejich vlastnictví byly od roku 2004 do nabytí účinnosti napadeného územního plánu zahrnuty do plochy na výrobu, pohlíží se podle odpůrce při zpracování nového územního plánu na území jako na území bez územního plánu, přičemž v zákoně není stanovena povinnost řídit se předchozím řešením území a je zcela legální využití území přehodnotit a navrhnout řešení nové, které záměrům města vyhovuje více. K tomu doplnil odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008–51, ve kterém se uvádí, že „[ze] žádné zákonné normy či normy práva ústavního nelze dovodit existenci subjektivního práva vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace byla tato nemovitost zahrnuta do určitého konkrétního způsobu využití.“ Vlastník tedy sice může požádat obec o zařazení jeho pozemku do zastavitelných ploch v rámci pořizování územního plánu nebo jeho změny nebo požádat o změnu platného územního plánu, ale na pořízení změny ani na zařazení jeho pozemku do zastavitelných ploch není právní nárok.

77. Dále odpůrce upozornil na to, že v odůvodnění rozhodnutí o námitce uváděl, že na zájmové pozemky zasahuje dobývací prostor a že se plocha nachází v chráněném ložiskovém území L. I, přičemž na její části je evidováno výhradní bilancované ložisko nerostů (jílovec) „Rakovník – Rako I“. Odůvodnění návrhových ploch je součástí odůvodnění napadeného územního plánu a jejich vymezení je v souladu s koncepcí rozvoje města. Z důvodu scelení v současné době poněkud roztříštěné urbanistické struktury této části města, a tedy z důvodu vyplnění jednotlivých urbanistických proluk mezi fragmenty zastavěného území sídla jsou všechny zastavitelné plochy výroby v lokalitě H. vymezeny v přímé návaznosti na zastavěné území a na stabilizované plochy výroby. Odpůrce vymezil předmětné plochy právě v souladu se stanovenou urbanistickou koncepcí, proto mu není zřejmé, co navrhovatelé míní tím, když tvrdí, že se odpůrce rozhodl nerespektovat urbanistickou koncepci a zásady plošného uspořádání území. Odpůrce dále k námitce navrhovatelů sděluje, že v případě plochy 191–Z a plochy 198–Z se nejedná o skutkově shodné případy. Rozsah vymezení uvedených ploch byl navržen zpracovatelem na základě skutečného stavu v území, pozemky ve vlastnictví navrhovatele jsou na rozdíl od pozemků zahrnutých do plochy 191–Z stále zemědělsky obdělávané. K navržené ploše 191–Z nebyly podány žádné připomínky, nebyl tedy důvod rozsah ploch upravovat. S ohledem na vydaná stanoviska dotčených orgánů byl odpůrce při vymezení předmětných ploch omezen, což uvedl v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, se kterými se řádně vypořádal, a rovněž poukázal na to, že celé předmětné pozemky byly původním územním plánem vymezeny pro výrobu a skladování a po dobu 15 let nebyly k danému účelu využité. Vymezením předmětné plochy nedošlo v rozporu se zásadou proporcionality ani k významnému zásahu do vlastnického práva navrhovatelů, protože stejným způsobem byly vymezeny plochy i na pozemcích ve vlastnictví jiných osob.

78. Ve správním spise soud ověřil, že změnou č. 3 původního územního plánu byly dotčené pozemky navrhovatelů zařazeny do plochy pro výrobu jako celek. Z hlavního výkresu způsobu využití území napadeného územního plánu má pak soud za prokázané, že dotčené pozemky navrhovatelů jsou z větší (severní) části zařazeny do stabilizované plochy NZ – zemědělská půda a z menší (jižní) části do plochy změny 198–Z (VD), která je dle legendy ohraničena jako plocha zastavitelná, drobná a řemeslná výroba. Změna č. 3 původního územního plánu [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] I_2a_Hlavní výkres funkčního využití území 79. Navrhovatelé a) a b) uplatnili u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedli: „ – XS, XP, XE – nesouhlas s NZ, požadavek VL + VD“.

80. Odpůrce připomínku navrhovatelů v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 47 částečně akceptoval, když uvedl: „ad a) částečně akceptováno – část předmětných pozemků pro VD již vymezena je, vymezovat celé plochy pozemků pro VD není potřeba, neboť v H. i na území celého Rakovníka je dostatek disponibilních ploch pro rozvoj výroby, pokud by v budoucnu došlo k využití všech rozvojových ploch VD v H., změnou ÚP se vymezí nové plochy, navíc s vymezením ploch nesouhlasí“ (ve vypořádání připomínky není uvedeno, kdo s vymezením plochy nesouhlasí – pozn. soudu).

81. Dne 4. 12. 2017 uplatnili navrhovatelé u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedli: „XS, XP, XE – nesouhlas s NZ, požadujeme VL + VD (lokalita je určená jako plocha pro výrobu, a navíc byla dokonce směňována pozemková parcela č. XS v poměru 1:1 za pozemkovou parcelu v Rakovníku, která také byla určena jako plocha pro výrobu, a nyní je již zastavěná. Podmínkou této směny bylo, že pozemkové parcely budou hodnotově srovnatelné – což dle změny ÚP č. 3 pozemky jsou. Dokonce byly již zahájeny přípravné práce na zprovoznění této lokality, ale stále se čeká na vybudování kanalizačního řádu ‚Zátiší – JIH‘, na které by bylo provedeno napojení. V dané lokalitě je již přívod plynu, vodovod, elektrické vedení, odbočka z optického kabele pro telefony a rychlý internet, dále jsou i vybudovány 3 vjezdy na danou lokalitu. Daná lokalita je prakticky připravená, pouze zbývá dořešit kanalizaci.“82. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatelů v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, kde uvedl, že „[d]alšímu rozšiřování v zastavitelných ploch pro výrobu a skladování v Huřvinách není důvodné. V H. je vymezen dostatek jiných, zatím nevyužitých rozvojových ploch určených pro výrobu. Smyslem vymezení uvedené plochy je primárně zajistit oboustranné obestavení stávající komunikace a tím využití existující veřejné infrastruktury, nikoli zásadně plošně rozšiřovat plochy výroby v H..“ Dále odpůrce poukázal na to, že pozemky nebyly po dobu 15 let (od vymezení jejich funkčního vymezení) pro daný účel využité, v čemž spatřuje odpůrce legitimní důvod pro přehodnocení původního záměru. Dále uvedl, že plocha 198–Z je vymezena pro přiměřený plošný rozvoj stabilizované plochy drobné a řemeslné výroby za účelem scelení v současnosti poněkud roztříštěné urbanistické struktury a z důvodu vyplnění jednotlivých urbanistických proluk mezi fragmenty zastavěného území sídla. Nakonec odkázal ještě na historickou kontinuitu vývoje území a také na to, že je na uvedeném území evidováno chráněné ložiskové území L. I a platí pro ně omezení podle § 18 a § 19 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona č. 88/2021 Sb. (dále jen „horní zákon“).

83. Z uvedené citace námitek je patrné, že navrhovatelé neuváděli konkrétní důvody, pro které by považovali navrhované řešení za nepřiměřený zásah do jejich vlastnického práva. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé neseznámili odpůrce s důvody, pro které mají za to, že napadený územní plán v této části představuje nepřiměřený zásah do jejich vlastnických práv, není pochybením, že se odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitkách přiměřeností zásahu do vlastnického práva navrhovatelů nezabýval (v podrobnostech viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35). Navrhovatelé v námitkách nijak nerozporovali ani neporovnávali vymezení plochy 198–Z ve vztahu k ploše 191–Z, nebylo tak povinností odpůrce, aby v odůvodnění rozhodnutí o námitkách nebo odůvodnění napadeného územního plánu tyto plochy vůči sobě vymezoval a vzájemně je porovnával. S ohledem na rozsah území, které napadený územní plán upravuje, není ani prakticky možné, aby pořizovatel, resp. odpůrce provedl porovnání veškerých zastavitelných nebo naopak nezastavitelných ploch ve vzájemných kombinacích. K takovému (dílčímu) porovnání by byl povinen, pokud by byla uplatněna námitka, ve které by konkrétní osoba rozporovala vymezení určité plochy a poukazovala právě na odlišný přístup v souvislosti s podobným (a v námitkách specifikovaným) pozemkem.

84. Navrhovatelé dále vytýkali odpůrci, že nijak neozřejmil, proč se rozhodl přehodnotit záměr původního územního plánu v části pozemků specifikovaných v této části, které nyní zařadil do stabilizované plochy NZ. Toto tvrzení navrhovatelů ovšem není přiléhavé, neboť odpůrce srozumitelně uvedl, že celé dotčené pozemky byly zařazeny v ploše pro výrobu a skladování již 15 let, ale za celou dobu nebyly k tomuto účelu využity, proto přehodnotil záměr využití těchto pozemků a v jejich severní části byly z plochy pro výrobu a skladování vyjmuty. Zároveň toto doplnil argumentem, který souvisel s koncepcí využití tohoto území, že měl za cíl soustředit plochy kolem silnice II. třídy a nerozšiřovat plochu výroby. Toto odůvodnění je pak v souladu i s grafickou částí napadeného územního plánu, ze které je patrné vymezení plochy změny 198–Z podél místní komunikace II. třídy (ze západní části) a komunikace III. třídy/IV. třídy (z jižní části).

85. Zásada kontinuity územního plánování nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Odpůrce reflektoval skutečnost, že po relativně dlouhou dobu (15 let) kterou měli navrhovatelé k dispozici, nijak nezměnili způsob využití dotčených pozemků. Pozemky byly v celé jejich části využívány jako zemědělská plocha. Závěr odpůrce o změně funkčního využití severní části dotčených pozemků na zemědělskou plochu tak zní logicky, racionálně, a nikoli excesivně. Ačkoli navrhovatelé argumentovali, že jsou pozemky vhodné pro zahrnutí do plochy VD, tak neuvedli nic, z čeho by bylo možné dovozovat, že v severní části těchto pozemků činili nebo činí úkony, jimiž by směřovali k využití těchto pozemků pro výrobu. Navrhovatelé sice poukazovali na existenci přípojky elektrických komunikací v jižní části pozemku p. č. XS a na existenci kabelové sítě v jižní části pozemku p. č. XCZ, tedy na připravenost těchto pozemků pro využití k výrobě, to ovšem neprokazuje, že by oni či jejich právní předchůdci činili reálné kroky k využití těchto pozemků k výrobě. Odpůrce navíc nejednal ani v rozporu s připraveností území pro výrobní využití, neboť právě jižní části dotčených pozemků zahrnul do plochy pro výrobu a sám i v odůvodnění rozhodnutí o námitkách poukázal na záměr obestavět stávající komunikace a využít tím existující infrastrukturu. V souladu s tímto vypořádáním námitek je pak i odůvodnění územního plánu, které se vztahuje k plochám změn 191–Z, 195–Z a 198–Z na str. 335–336 (odůvodnění vymezení ploch změn a výroby a skladování) a str. 539–540 (odůvodnění předpokládaných záborů zemědělského půdního fondu) odůvodnění územního plánu.

86. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu není vlastník pozemků opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání. Navrhovatelé i do návrhu na zrušení části napadeného územního plánu předložili výřez z katastrální mapy a ortofotomapy a dále výřez z letecké mapy mapy.cz, ze kterých je zjevné, že je na dotčených pozemcích pole, a je tedy využíváno v celé ploše jako zemědělská plocha. Vymezení plochy NZ s hlavním způsobem využití pro zemědělskou produkci tak odpovídá dosavadnímu způsobu využití pozemků navrhovateli. Jelikož dochází k zachování faktického způsobu využívání pozemků navrhovatelů (v jejich severní části) a nebyla ani doložena konkrétní činnost navrhovatelů či jejich právních předchůdců směřující k realizaci dříve umožněného jiného způsobu využití, nejsou navrhovatelé na svých právech zkráceni. Skutečnost, že odpůrce napadeným opatřením obecné povahy nezměnil reálný stav užívání pozemků i v jeho severní části podle návrhu navrhovatelů, nemůže být kvalifikováno jako nezákonnost, neboť je projevem procesu územního plánování, které je výrazem práva obce na samosprávu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011–74, nebo ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17).

87. Navrhovatelé dále namítali, že je v této části napadený územní plán vnitřně rozporný, neboť výroková část napadeného územního plánu sice stanovuje plochu 198–Z pouze v jižní části pozemků p. č. XS, p. č. XP, p. č. XE a p. č. XDA, ovšem v konkrétním odůvodnění zastavitelné plochy 198–Z je uvedeno, že „plocha je ve shodném rozsahu a pro shodný způsob využití vymezena ve Změně č. 3 ÚP SÚ Rakovník“, což ovšem podle navrhovatelů není pravdivá informace, neboť změna č. 3 začleňovala celé dotčené pozemky do plochy výroby. Totožně navrhovatelé rozporují odůvodnění záboru zemědělského půdního fondu.

88. Z přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.“) vyplývá, že obsah územního plánu tvoří textová část a grafická část, přičemž tato vyhláška obsahuje i podrobnou úpravu jednotlivých částí textové i grafické části územního plánu a dále upravuje obsahové náležitosti odůvodnění územního plánu, a to opět jak pro textovou, tak pro grafickou část územního plánu. Pro plošné a prostorové uspořádání krajiny, respektive vymezení zastavěného či zastavitelného území, ploch, koridorů, změn v krajině či pro stanovení územních rezerv je tak podstatné znění jak textové, tak i grafické části územního plánu. Tyto dvě části musí být ve vzájemném souladu, aby nebylo pochyb o způsobu a podmínkách možného využití stanovených ploch apod. Odůvodnění územního plánu ovšem neslouží pro upravení konkrétního vymezení využití území, ale pro odůvodnění toho, proč byla konkrétní plocha zahrnuta do určitého funkčního využití. Rozpor v územním plánu tak nastává typicky tehdy, pokud je nesoulad mezi textovou a grafickou částí výroku (nebo uvnitř jich samých), v jejímž důsledku nelze stanovit, jak má být dané území využito (typicky by to mohlo nastat tehdy, pokud by byl určitý pozemek v grafické části výroku označen jako zastavitelný pro bydlení, ale v textové části byl uveden např. jako veřejné prostranství. Pak by nebylo zřejmé, jestli má být na takové ploše realizována zástavba bytů, anebo jestli se jedná o území, na kterém má být například náměstí). Naopak rozpor mezi výrokovou částí a odůvodněním (je jedno jestli v jejich grafické či textové části) zpravidla nevede k nesrozumitelnosti územního plánu, nejde–li o rozpor zcela zásadní, kdy celé odůvodnění popírá to, co je patrné z výrokové části.

89. Z grafické části výroku napadeného územního plánu – způsob využití území přitom vyplývá, že plocha 198–Z je vymezena v jižní části dotčených pozemků navrhovatelů jako plocha VD, severní část těchto pozemků je pak zařazena do plochy NZ. V textové části výroku napadeného územního plánu je v oddíle C.2.2.7 Plochy výroby a skladování vymezena plocha 198–Z – (VD) drobná řemeslná výroba o výměře 1,263 ha, přičemž ve srovnání s údaji z katastru nemovitostí je zjevné, že celková plocha pozemků, do kterých plocha 198–Z zasahuje, je výrazně větší (pouze pozemky navrhovatelů činí 34,396 ha). Mezi textovou a grafickou částí výroku tak není rozpor, neboť z uvedeného není možné dovodit, že by celé dotčené pozemky navrhovatelů byly zařazeny do plochy VD, anebo že by naopak celé tyto pozemky byly zařazeny do ploch NZ. Jak textová, tak grafická část výroku je v souladu, neboť z grafické části je zjevné umístění plochy 198–Z a textová část pak upřesňuje přesnou rozlohu této plochy. K tomu je potřeba ještě uvést, že nemůže být dán rozpor územního plánu tehdy, pokud by byl dovozován ze vztahu k předchozímu územnímu plánu. Tedy i v případě, že by změnou č. 3 původního územního plánu byly zahrnuty celé pozemky do plochy VD, nemohlo by to zakládat rozpor s grafickou nebo textovou částí napadeného územního plánu.

90. Soud z grafické části změny č. 3 původního územního plánu ověřil, že celé dotčené pozemky navrhovatelů byly zařazeny do plochy pro výrobu, a není tak přiléhavá ta pasáž textové části odůvodnění napadeného územního plánu, ve které je pro plochu 198–Z uvedeno, že „[p]locha je ve shodném rozsahu a pro shodný způsob využití vymezena ve Změně č. 3 ÚP SÚ Rakovník.“ Ovšem uvedení jen této ne zcela přiléhavé nebo nepřesné informace v odůvodnění územního plánu nezpůsobuje jeho vnitřní rozpornost. Bylo by samozřejmě žádoucí, aby odůvodnění vymezení této plochy reflektovalo, že vymezení plochy pro výrobu zahrnovalo celé pozemky navrhovatelů a nyní je vymezeno toliko v jejich jižní části, zároveň ale odpůrkyně na tuto skutečnost alespoň reagovala v odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů a vysvětlila, že sice dotčené pozemky navrhovatelů byly změnou č. 3 zařazeny v celé své ploše do plochy pro výrobu, avšak za dobu trvání tohoto vymezení nebyly k uvedenému účelu využity, a proto přehodnotila využití těchto pozemků jako plochy pro výrobu. V daném případě jde pouze o dílčí nesrovnalost odůvodnění, aniž by tím byla zasažena srozumitelnost samotného výroku. Může jít i prostou formulační nepřesnost, neboť z pohledu obecné části odůvodnění směřované též dotčeným orgánům, např. na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, mohlo jít odpůrci o zdůraznění toho, že zastavitelná plocha 198–Z vymezená v dosud nezastavěném území měla v celém svém rozsahu předobraz už v předcházejícím územním plánu, a nikoliv o snahu tvrdit, že celá zastavitelná plocha vymezená v původním územním plánu byla převzata i do napadeného územního plánu, jak toto tvrzení vnímají navrhovatelé.

91. Na zařazení do funkčního využití plochy VD, resp. NZ, nemají vliv ani směny pozemků, které navrhovatelé v minulosti realizovali. Navrhovatelé ani netvrdili, že by účastníkem těchto směn byl odpůrce, který by jim případně přislíbil zachování funkčního využití daných pozemků, a tak založil legitimní očekávání, že nebude změněn způsob využití těchto pozemků.

92. Vzhledem k tomu, že uplatněné námitky navrhovatele a) byly velmi obecné, je rozhodnutí o těchto námitkách dostatečné a přezkoumatelné. Dále odpůrce dostatečně odůvodnil změnu funkčního využití dotčených pozemků navrhovatelů, přičemž navrhovatelé neprokázali, že by již započali s realizací záměrů na dotčených pozemcích, které by odpovídaly v původním územním plánu vymezené funkci (výrobní plocha), naopak i z návrhu je patrné, že aktuálně jsou stále využívány jako zemědělská plocha. Soud tak vyhodnotil tento návrhový bod jako nedůvodný. III. Návrh na zrušení stabilizované plochy NK – krajinná zeleň na pozemku p. č. XF 93. Navrhovatel a) dále brojí proti vymezení stabilizované plochy NK – krajinná zeleň (dále v této části jen „NK“) na pozemku p. č. XF. Navrhovatel a) nejprve uvedl, že z hlavního výkresu – způsob využití vyplývá, že plocha NK, která zahrnuje dotčený pozemek, je z jihu, východu a severu obklopena plochami s využitím VD – drobná a řemeslná výroba (dále v této části jen „VD“) a ze západu hraničí se silnicemi II. třídy č. XDB a XDC. Plocha NK tak netvoří součást žádného biokoridoru. Původní územní plán přitom zahrnoval severní část dotčeného pozemku do plochy pro výrobu. Odpůrce tak zahrnutím celého dotčeného pozemku do stabilizované plochy NK – krajinná zeleň tento pozemek výrazně znehodnotil. Navrhovatel a) proti tomuto vymezení bojoval již v průběhu pořizování napadeného územního plánu, kdy uplatnil připomínku, kterou vyjádřil nesouhlas se zařazením celého dotčeného pozemku do plochy NK. Odpůrce této připomínce nevyhověl, přičemž odkazoval na stanovisko Ministerstva životního prostředí, které ale není navrhovateli a) známo. Navrhovatel a) pak uplatnil i námitku, ani té odpůrce ale nevyhověl, přičemž nijak neozřejmil, proč se rozhodl přehodnotit řešení vymezené původním územním plánem. Podle názoru navrhovatele a) měl odpůrce povinnost posoudit z hlediska proporcionality, zda lze po navrhovateli a) žádat, aby snášel začlenění svého pozemku do stabilizované plochy NK, když obdobné pozemky ve shodné lokalitě zůstaly vymezeny shodně jako v původním územním plánu (plocha VD), a pokud odpůrce shledal, že to po navrhovateli a) žádat lze, měl to velmi podrobně a přesvědčivě odůvodnit, v opačném případě jde o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a takové jednání nese prvky libovůle. Podle názoru navrhovatele a) odpůrce nenaplnil zásady urbanistické koncepce a zásady plošného uspořádání území v části C článcích C01, C04 a C12, když nezačlenil celý dotčený pozemek do plochy VD. Navrhovatel považuje vymezení stabilizované plochy NK – krajinná zeleň na dotčeném pozemku za nezákonné, odůvodnění tohoto postupu za nesprávné a nedostatečné, a nadto je vymezení stabilizované plochy NK na dotčeném pozemku v rozporu se zásadou proporcionality, neboť nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a). Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

94. Odpůrce ve vyjádření nejprve poukázal na to, že k návrhu ploch výroby pořizovatel obdržel po společném jednání stanovisko Ministerstva životního prostředí. S ohledem na uvedené stanovisko a územně analytické podklady, které evidují konkrétní limity, byla zmenšena předmětná plocha 195–Z a připomínce týkající se požadavku na změnu využití pozemku p. č. XF nebylo možné vyhovět. Vymezení plochy 198–Z se po společném jednání nezměnilo, do dobývacího prostoru zasahuje jen podél okraje s komunikací a bez návaznosti na komunikaci by její vymezení postrádalo smysl. Plocha 197–Z zůstala vymezená v původním rozsahu s tím, že její vymezení bylo odůvodněno potřebou doplnění stabilizované plochy podél stávající komunikace z důvodu hospodárného využití území a infrastruktury v území. K úpravě ploch vedla zpracovatele snaha minimalizovat zásahy do CHLÚ (chráněné ložiskové území – pozn. soudu) a DP (dobývací prostor – pozn. soudu) tak, aby ještě byla zajištěna možnost využití pozemků v těsné návaznosti na stávající komunikaci. Změnilo se vymezení plochy 195–Z, a to tak, aby sahala jen k hranici vymezeného dobývacího prostoru. Stanovisko dotčeného orgánu bylo maximálně respektováno a na jeho základě byla provedena úprava navrhovaných ploch. Odpůrce pak uzavřel, že vymezení předmětných ploch v odůvodnění napadeného územního plánu dostatečně odůvodnil a zohlednil stanoviska dotčených orgánů. S připomínkami i námitkami navrhovatele a) se řádně vypořádal, při hodnocení připomínky navrhovatele a) uvedl, že je v rozporu se stanoviskem Ministerstva životního prostředí. Toto stanovisko je přitom součástí spisové dokumentace.

95. Ve správním spise soud ověřil, že změnou č. 3 původního územního plánu byly dotčené pozemky navrhovatele zařazeny do plochy pro výrobu. Z hlavního výkresu způsobu využití území napadeného územního plánu má pak soud za prokázané, že dotčené pozemky navrhovatelů jsou z větší (severní) části zařazeny do stabilizované plochy NZ a z menší (jižní) části do plochy změny 198–Z (VD), která je dle legendy ohraničena jako plocha zastavitelná pro drobnou a řemeslnou výrobu. V koordinačním výkresu je pak patrné zakreslení dobývacího prostoru (hnědé trojúhelníky spojené čarou) a ložisko nerostných surovin (hnědé tečky ohraničené hnědou čarou). I_2a– Hlavní výkres funkční využití území 96. Ze stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 13. 11. 2015, sp. zn. 2065/500/15, 65505/ENV/15, soud zjistil, že v něm Ministerstvo životního prostředí upozornilo odpůrce na to, že do území obce zasahuje chráněné ložiskové území L. u Rakovníka č. 1132000 a č. 07382100 Lubná I a že jsou v dokumentaci zakresleny. Dále jsou v území evidovány dobývací prostory č. 60230 L. II a č. 70699 Rakovník I, přičemž dobývací prostor má kvalitativně vyšší ochranu než chráněné ložiskové území. Ministerstvo životního prostředí dále upozornilo na to, že nelze navrhovat žádná využití, která by jakýmkoli způsobem negativně ovlivnila hlavní využití, tj. těžbu nerostných surovin v dobývacím prostoru, a odkázalo na omezení podle § 18 a 19 horního zákona, tj. na to, že pro činnost nesouvisející s dobýváním je nutné vydání závazného stanoviska krajského úřadu.

97. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl: „ – XF – nesouhlas s NK, požadavek ponechat původní plochu pro výrobu“.

98. Odpůrce připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 47 neakceptoval a uvedl: „ad n) neakceptovat – v rozporu se stanoviskem MŽP – předmětný pozemek v rámci dobývacího prostoru Rakovník –> v rámci dobývacích prostorů není možné vymezovat plochy výroby nad rámec ploch výroby vymezených platným ÚP SÚ Rakovník.“99. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „XF – nesouhlas s NK – požadujeme ponechat původní plochu pro výrobu /navíc s rozporem – s důlním zákonem), event.. VL nebo VD – jako sousední pozemková parcela č. XCC. Na sousedních pozemkových parcelách dobývacím prostoru jsou již objekty pro výrobu. Navíc dle písemného sdělení OŽP MÚ Rakovník čj. MURAX00MY1GT ze dne 5. 10. 2017, není celá plocha v dobývacím prostoru.“100. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, přičemž nejprve poukázal na to, že je část dotčeného pozemku navrhovatele v ploše pro výrobu zařazena již od roku 2003, avšak za celou dobu nebyla k tomuto účelu využita, proto je legitimní přehodnotit záměr původního územního plánu. Dále odpůrce uvedl, že je požadavek v rozporu se stanoviskem Ministerstva životního prostředí. A dále uvedl: „Téměř celý zájmový pozemek (cca 7/8 pozemku) se nachází ve vymezením dobývacím prostoru č. 70699 Rakovník I. Dobývací prostor je kvalitativně vyšší ochranou ložiska než CHLÚ a dle § 27 odst. 6 horního zákona je jeho stanovení zároveň i rozhodnutím o změně využití území v rozsahu jeho vymezení na povrchu ve smyslu stavebního zákona. Pro proces pořizování územně plánovací dokumentace platí zákonná povinnost vycházet z podkladů zjištěných pro výhradní ložiska a navrhovatele řešení z pohledu ochrany nerostného bohatství co nejvýhodnější; nelze tedy navrhovat žádná využití, která by jakýmkoli způsobem negativně ovlivnila hlavní využití, tj. těžbu nerostných surovin v dobývacím prostoru.“ Nakonec odpůrce odkázal na to, že je veřejný zájem na ochraně a zajištění podmínek pro využití nerostného bohatství podle § 15 horního zákona, a na zásady účelného využití území podle § 18 odst. 1 stavebního zákona.

101. Dne 27. 1. 2020 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu pro opakované veřejné projednání, ve které uvedl: „XF – nesouhlas s NK – požadujeme ponechat původní plochu pro výrobu (navíc s rozporem – s důlním zákonem), event.. VL nebo VD – jako sousední pozemková parcela č. XCC. Legitimně očekávám, parcela č. XF, která je celá předurčena k zastavení pro lehkou výrobu tak jako vedlejší parcely, bude změněna pro plochu pro lehkou výrobu. Požaduji – aby byla celá výměra zahrnuta jako plocha pro lehkou výrobu“.

102. Soud opět konstatuje, že z citace námitek (ze dne 2. 11. 2015 a 4. 12. 2017, k námitce ze dne 27. 1. 2020 se soud vyjádří později) je patrné, že navrhovatel neuváděl konkrétní důvody, pro které by považoval navrhované řešení za nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva. Vzhledem k tomu, že neseznámil odpůrce s důvody, pro které má za to, že napadený územní plán v této části představuje nepřiměřený zásah do jeho vlastnických práv, není pochybením, že se odpůrce v odůvodnění rozhodnutí o námitkách přiměřeností zásahu do vlastnického práva navrhovatele nezabýval (v podrobnostech viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35).

103. Dále navrhovatel a) v námitkách sice odkázal na pozemek p. č. XCC a domáhal se stejného funkčního vymezení, jako je na tomto pozemku, ovšem neuvedl konkrétní argumenty, pro které považoval označený pozemek za srovnatelný s jeho pozemky. Pouze se domáhal stejně rozporného (s důlním zákonem) funkčního vymezení. K tomu je potřeba uvést, že odpůrce v rozhodnutí o námitce navrhovatele uvedl, že dotčený pozemek navrhovatele je ze 7/8 na vymezeném dobývacím prostoru, a jak je patrné při porovnání dotčeného pozemku a pozemku p. č. XCC (plocha 195–Z), na pozemek p. č. XCC zasahuje vymezení dobývacího prostoru v obráceném poměru a navíc se na něm téměř nenachází ani ložisko nerostných surovin. Už z tohoto hlediska je dán mezi pozemkem navrhovatele a) a pozemkem p. č. XCC podstatný rozdíl.

104. Zároveň soud upozorňuje na to, že vypořádání připomínky navrhovatele a) odpůrcem není přiléhavé, neboť v závazném stanovisku Ministerstva životního prostředí není vyloučeno, aby na plochách, pod kterými se nacházejí dobývací prostory, byly vymezeny výrobní plochy, ale s odkazem na § 18 a 19 horního zákona musí být vydáno závazné stanovisko krajského úřadu, na základě kterého by bylo možné činnost nesouvisející s dobýváním prostoru povolit. Zároveň se Ministerstvo životního prostředí nijak nevyjadřovalo k tomu, zda mohou být vymezeny nové plochy výroby nad rámec původního územního plánu.

105. Podle § 18 odst. 1 horního zákona v zájmu ochrany nerostného bohatství lze v chráněném ložiskovém území zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska, jen na základě závazného stanoviska dotčeného podle tohoto zákona.

106. Podle § 19 odst. 1 horního zákona umístění staveb a zařízení v chráněném ložiskovém území, které nesouvisí s dobýváním, může povolit příslušný orgán podle zvláštních právních předpisů jen na základě závazného stanoviska orgánu kraje v přenesené působnosti, vydaného po projednání s obvodním báňským úřadem, který navrhne podmínky pro umístění, popřípadě stavby nebo zařízení.

107. Z citované právní úpravy tak vyplývá, že v chráněném ložiskovém území není a priori vyloučeno umisťovat stavby, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska. Lze tak připustit, že by na takovém území mohla být vymezena plocha výroby. Nicméně platí, že je dán veřejný zájem na ochraně nerostného bohatství, proto pouze skutečnost, že je takové vymezení možné, neznamená, že k takové úpravě odpůrce přistoupí. Odpůrce uvážil, že převažuje veřejný zájem na ochraně nerostného bohatství, navíc po dobu 15 let, kdy měl navrhovatel a) možnost pozemky využít jako plochy výroby, se tak nestalo a ani v návrhu soudu navrhovatel a) neuvedl konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že činil kroky vedoucí k užívání dotčených pozemků k výrobě.

108. Navrhovatel i do této části nakopíroval výřezy z katastrální mapy a ortofotomapy a dále výřez z letecké mapy (mapy.cz), ze kterých je zjevné, že je na dotčené pozemku zeleň (stromy, keře, louka). Již výše zdejší soud odkazoval na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011–74, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17, ve kterých Nejvyšší správní soud dovodil, že nedochází ke zkrácení na právech vlastníků pozemků, jejichž pozemky jsou v územním plánu funkce upraveny tak, jak to odpovídá faktickému stavu, byť původní územní plán vymezoval na dotčeném pozemku jinou plochu (plochu výroby). Zároveň se soud neztotožňuje s názorem navrhovatelů, že by vymezení plochy NK bylo v této části lokality Huřvin těžko pochopitelné. Vzhledem k tomu, že odpůrce vyhodnotil jako převažující zájem na ochraně nerostného bohatství, neměl za dostatečný zájem na zastavitelnosti dotčené plochy a vzhledem k tomu, že jsou v současnosti dotčené pozemky zarostlé zelení, vymezil tuto plochu v souladu s tímto faktickým stavem, aniž by tím byla případně do budoucna omezena těžba nerostů nacházejících se v dobývacím prostoru (a ložisku nerostných surovin) pod touto plochou. Není nezbytné, aby byly plochy krajinné zeleně vymezovány toliko v návaznosti na biokoridory. Na str. 432 odůvodnění napadeného územního plánu je pak k výroku G.7.1.13 Plochy přírodní uvedeno, že „[p]lochy přírodní jsou v ÚP zastoupeny jediným typem plochy s rozdílným způsobem využití, a sice plochami krajinné zeleně (NK), které zajišťují důslednou ochranu všech přírodních a přírodě blízkých ploch mimo plochy lesa, zejména za účelem zvýšení ekologické stability a retenční kapacity krajiny a s cílem zajištění funkčnosti prvků ÚSES na území města.“ Jak již popsal soud výše, na dotčeném pozemku se zjevně nachází plocha se stromy, keři a trávou, jedná se tak o přírodní, resp. přírodě blízkou krajinu, a vymezení plochy NK tak není v rozporu s tímto jejím stávajícím užitím.

109. Soud souhlasí s navrhovatelem, že je z odůvodnění napadeného územního plánu patrné, že je sídlo H. vyhodnoceno jako vhodná lokalita pro rozvoj dalších ekonomických aktivit. Např. na str. 13 odůvodnění napadeného územního plánu je výslovně akcentována vhodnost sídla Huřviny pro další rozvoj ekonomických aktivit, především v oblasti drobné a řemeslné výroby, výrobních a nevýrobních služeb a malého a středního podnikání. Na straně 81 odůvodnění napadeného územního plánu je pak „[d]alší přiměřený rozvoj drobné a řemeslné výroby v sídle H., v přímé návaznosti na stabilizované výrobní a komerční areály“ označen za „žádoucí“. Ovšem zároveň je v odůvodnění na str. 27 uvedeno, že navrhovaný rozvoj sídla H. představuje 20 % výměry v současné době zastavěného území a na str. 83 odůvodnění napadeného územního plánu je pak uvedeno, že „[v]šechny plochy pro rozvoj drobné a řemeslné výroby jsou v H. vymezovány v návaznosti na zastavěné území a ve vazbě na stávající výrobní z důvodu zacelení urbanistických proluk v dnes značně roztříštěné struktuře sídla a s cílem oboustranného obestavění některých komunikací, a tedy s cílem hospodárného nakládání s existující veřejnou infrastrukturou.“ Při porovnání těchto podmínek pro vymezení nových výrobních ploch v sídle Huřviny s grafickou částí napadeného územního plánu, má soud za to, že odpůrce těmto podmínkám dostál. Dotčený pozemek navrhovatele se totiž nenachází v přímé návaznosti na zastavěné území, naopak je obklopen dalšími pozemky, na kterých se v současné době nacházejí též stromy, keře a louka, což je významný rozdíl oproti plochám 195–Z a 191–Z, které navazují na zastavěné území. Zároveň dotčený pozemek pouze ze své užší části navazuje na pozemní komunikaci, což opět představuje nesoulad s výše uvedenými podmínkami (naopak plocha 198–Z této podmínce zcela vyhovuje).

110. Faktické nevyužívání dobývacího prostoru, které ostatně ani odpůrce nijak nepopírá, když přímo ve výroku E.7 Dobývání ložisek nerostných surovin uvádí, že se „[s]tabilizuje plocha areálu bývalého hlubinného dolu na těžbu lupků v Huřvinách a vymezuje se jako stabilizovaná plocha těžby nerostů (TZ). Nevymezují se na území města Rakovník žádné nové plochy těžby nerostů pro otvírku nebo obnovení těžby nerostných surovin. Využití ploch v chráněném ložiskovém území, ložisku nerostných surovin a poddolovaném území bude podmíněno prokázáním využitelnosti s ohledem na uvedené limity území,“ neznamená, že by se nemohly uvedené zdroje využít v budoucnu. Na str. 423 odůvodnění napadeného územního plánu je v souvislosti s aktuálním nevyužíváním těžby nerostných zdrojů doplněno, že „[z] hlediska ochrany ložisek nerostných surovin je podstatný rozsáhlý výskyt ložisek, který opět limituje rozvoj obce. (…) V ÚP není vymezena žádná plocha aktivní těžby ani návrhová plocha pro těžbu nerostných surovin. Jediná stabilizovaná plocha těžby je vymezena v rozsahu bývalého hlubinného i povrchového dolu Rako – Lupky v jižní části Huřvin, který v současné době slouží pro primární zpracování lupků vytěžených v povrchovém dole Marta na území obce Lubná.“ Nicméně i přesto odpůrce setrval na tom, že je třeba vymezené lokality chránit ve veřejném zájmu na zachování dobyvatelnosti tohoto nerostného bohatství, což je ostatně i v souladu se skutečností, že ložiska nerostného bohatství jsou neobnovitelná, a vyžadují tak zvláštní a racionální přístup, neboť mohou být jako zdroj vytěženy v budoucnu.

111. V souvislosti s námitkou navrhovatele a) uplatněnou dne 27. 1. 2020, ve které zmínil své legitimní očekávání ohledně zastavitelnosti dotčeného pozemku, soud uvádí, že tato námitka byla v průběhu řízení o pořizování územního plánu uplatněna opožděně, a to z následujících důvodů:

112. Podle § 52 odst. 2 stavebního zákona námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti. Námitky proti prvkům náležejícím regulačnímu plánu mohou uplatnit i osoby uvedené v § 85 odst. 2.

113. Podle § 53 odst. 2 stavebního zákona, dojde–li na základě veřejného projednání k podstatné úpravě návrhu územního plánu, pořizovatel si vyžádá stanovisko příslušného úřadu a stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Příslušný úřad ve stanovisku uvede, zda má být upravený návrh posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle § 52.

114. Zdejší soud v rozsudku ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014–50, publ. pod č. 3212/2015 Sb. NSS, dovodil, že „[n]ámitky proti upravenému návrhu územního plánu, který je projednáván podle § 53 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 pouze v rozsahu provedených podstatných úprav, mohou podávat pouze ti vlastníci, jejichž pozemky byly podstatnou úpravou plánu dotčeny.“ Tento přístup je odůvodněn koncentrací řízení, která má za cíl stanovit v řízení o územním plánu, které je značně rozsáhlé, určité časové limity. Při opakovaném veřejném projednání se tak upravený územní plán projednává pouze v rozsahu provedených úprav a i námitky mohou dotčené osoby směřovat pouze do provedených úprav návrhu územního plánu. V důsledku toho se tak omezuje okruh dotčených osob, neboť námitky mohou v této fázi účinně podat již jen ti vlastníci pozemků a staveb dotčení takto dodatečně projednávanými podstatnými změnami v návrhu územního plánu.

115. Při porovnání grafické části územního plánu ve verzi před veřejným projednáním dne 28. 11. 2017 a ve verzi před opakovaným veřejným projednáním dne 29. 1. 2020 je patrné, že se funkční zařazení dotčeného pozemku v obou výkresech (I_2a_hlavní výkres_2017_09_04 a I_2a_hlavní_výkres_způsob_využití_území) nijak nezměnilo. Za této skutkové situace tak nebyl navrhovatel oprávněn podat ve vztahu k dotčenému pozemku námitky ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona. V situaci, kdy podají námitky vlastníci, jejichž pozemky nebyly dotčeny podstatnou úpravou již dříve veřejně projednaného návrhu územního plánu, se k takovým námitkách nepřihlíží. Zdejší soud dovodil, že se uplatní totožný koncept jako v případě námitek, které jsou podány opožděně (§ 52 odst. 3 stavebního zákona), nebo námitek, o kterých bylo rozhodnuto při vydání zásad územního rozvoje (§ 52 odst. 4 stavebního zákona). O takto podaných námitkách se tedy nerozhoduje. Odpůrce tak nebyl povinen rozhodnout o námitkách navrhovatele a), které podal ve vztahu k dotčenému pozemku a ve kterém odkázal na své legitimní očekávání ohledně zastavitelnosti tohoto pozemku až dne 27. 1. 2020, neboť se vztahovaly k pozemku, který nebyl dotčen podstatnou úpravou územního plánu116. Nakonec nepovažuje soud za důvodnou ani námitku navrhovatele a), ve které upozorňoval na to, že byl prostor pod dotčeným pozemkem v minulosti částečně vytěžen a následně zavezen. Zavezení pozemků nijak nebrání tomu, aby v budoucnu došlo k dotěžení zbývajících prostor, navíc případné rozhodnutí o zavezení vytěžených prostor anebo obnovení těžby spadá již do regulace horního zákona. Pro potřeby územního plánování je toliko podstatné, že je v daném místě vymezen dobývací prostor, resp. chráněné ložiskové území. Právní existence těchto území chráněných zvláštním právním předpisem přitom nijak zpochybněna nebyla. IV. Návrh na zrušení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemku p. č. XG 117. Dále navrhovatel a) brojí proti vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“) na pozemku p. č. XG. Dotčený pozemek byl původním územním plánem odpůrce zahrnut do rezervy pro plochy se smíšenou funkcí, přičemž institut územní rezervy byl shodný před nabytím účinnosti zákona č. 403/2020 Sb., kterým bylo do stavebního zákona vloženo ustanovení § 23b. Shodný obsah měla i územní rezerva podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „starý stavební zákon“). Vzhledem k tomu, že napadený územní plán odkazuje na původní územní plán, má navrhovatel za to, že odpůrce měl při pořizování napadeného územního plánu řádně a přesvědčivě odůvodnit, proč se rozhodl územní rezervu pro plochy se smíšenou funkcí mj. na dotčeném pozemku proměnit ve stabilizovanou plochu s využitím NZ. Odůvodnění, že jde o plochy se zemědělskou půdou s I. třídou ochrany, bez dalšího považuje navrhovatel za nevěrohodné s ohledem na skutečnost, že napadený územní plán předvídá zábor zemědělské půdy s I. třídou ochrany o celkové rozloze 46,1711 ha a zábor zemědělské půdy s II. třídou ochrany o celkové rozloze 21,7679 ha. Odpůrce navíc na svých pozemcích ve shodné lokalitě (Zátiší) vymezuje významné množství nových zastavitelných ploch s dominantními funkcemi pro bydlení, a to právě na půdách s I. třídou ochrany. Navrhovatel pak proti zahrnutí dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ opakovaně brojil námitkami. Odpůrce měl konkrétně zdůvodnit, proč se rozhodl své pozemky zahrnout do zastavitelných ploch (s dominantní funkcí bydlení) a pozemky navrhovatele, které napadený územní plán zahrnuje do přechodové plochy kompaktního města a které vyplňují enklávu mezi plánovaným silničním obchvatem a školním statkem, nikoliv. Odpůrce měl podrobně zkoumat dodržení zásady proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnických práv navrhovatele a), ale neučinil tak. Navrhovatel a) má také za to, že ustanovení § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 609/2020 Sb. (dále jen „zákon o ochraně ZPF“) bylo sice předmětem novelizace (provedené zákonem č. 284/2021 Sb.), avšak podle navrhovatele zmíněná novela § 4 odst. 3 a 4 tato ustanovení obsahově nezměnila, nýbrž pouze výslovně uvedla, co již bylo jejich obsahem před uváděnou novelou. Cílem novely nebylo podle navrhovatele zmírnění podmínek pro ochranu zemědělských půd I. a II. třídy ochrany, ale pouze výslovné stanovení jejich jednoznačného výkladu, a to vše při zachování jejich původního obsahu. Tato skutečnost svědčí podle navrhovatele o tom, že odpůrce nenaplnil svou povinnost řádně a přesvědčivě odůvodnit, proč se rozhodl zahrnout právě dotčený pozemek do plochy s využitím NZ, i když se v mnoha obdobných případech (na pozemcích o celkové výměře téměř 68 ha) rozhodl ochranu zemědělských půd s I. a II. třídou ochrany nepreferovat. Formální odkaz na § 4 zákona o ochraně ZPF v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele je nedostatečný. Jelikož si odpůrce na obdobných pozemcích v lokalitě Zátiší, které vlastní, vymezil zastavitelné plochy (s dominantním využitím pro bydlení), nese toto jeho jednání prvky libovůle. Podle navrhovatele je vymezení stabilizované plochy NZ na dotčeném pozemku nezákonné, odůvodnění tohoto kroku je nesprávné a nedostatečné, část napadeného územního plánu tak nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem, a nadto je vymezení stabilizované plochy NZ na dotčeném pozemku v rozporu se zásadou proporcionality, protože nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a).

118. Odpůrce ve vyjádření k tomuto návrhu sdělil, že jižní část pozemku p. č. XG byla v původním územním plánu vymezena jako výhledová plocha (ekvivalent plochy územní rezervy dle § 23b stavebního zákona), nikoli jako plocha změny. V době vyhodnocování územního plánu nebral zákon o ochraně ZPF rezervy v potaz, odvolávat se na vymezení ploch v předchozím územním plánu bylo možné jen pro plochy návrhové, a to ještě tak, že jejich využití zůstalo stejné jako v předchozí dokumentaci – z toho nevyplývá povinnost plochy takto vymezit, ale dává možnost takové pozemky do návrhu zahrnout, nejsou–li jiné vhodnější, navazující a bez omezení. Plochy, na kterých se nachází pozemky ve vlastnictví odpůrce severně od zastavitelné plochy 080–Z (koridor), zůstaly v návrhu jako plochy zastavitelné proto, že byly ve stejném rozsahu a ke stejnému účelu navrženy již v původním územním plánu, takže byla splněna podmínka § 4 odst. 4 v té době platného zákona o ochraně ZPF. Odpůrce uzavřel, že vymezení předmětných ploch bylo dostatečně odůvodněno, přičemž při vymezení těchto ploch odpůrce vycházel z právní úpravy platné v době vydání napadeného územního plánu. S připomínkami i námitkami navrhovatele a) se řádně vypořádal, přičemž námitky posoudil i z hlediska proporcionality.

119. Ve správním spise soud ověřil, že v hlavním výkresu původního územního plánu byl dotčený pozemek navrhovatele zařazen do rezervy plochy se smíšenou funkcí II. V napadeném územním plánu je již z většiny označen jako stabilizovaná plocha změny NZ a dále je dotčen plochou změny 080–Z DS – silniční doprava a plochami změn 156–Z a 155–Z VD – drobná řemeslná výroba a nakonec plochou změny 158–Z se způsobem využití PV – veřejná prostranství. Z výkresu II_3_Výkres_ZPF pak soud ověřil, že na dotčeném pozemku navrhovatele je evidován zemědělský půdní fond I. třídy ochrany. Hlavní výkres původního územního plánu 120. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl: „ – XG – nesouhlas s NK + PV požadujeme ponechat plochu pro výrobu + cesta“.

121. Odpůrce vypořádal připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 47 následovně: „ad h) akceptovat částečně – již v návrhu pro společné jednání je v severní části předmětného pozemku navrženo VD (drobná a řemeslná výroba) + DS (silniční doprava).“ 122. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: – „ – 551/43, XCP – nesouhlas s NK + PV požadujeme ponechat plochu pro výrobu + pouze obchvat. Požadujeme, aby NK (540–K – nově zakreslená, 533–K – rozšířeno), bylo posunuto na pozemky ve vlastnictví Města. – XG (část označená v návrhu ÚP jako NZ) Bylo dohledáno že v platném ÚP je i zbývající část vedena jako rezerva pro výrobu, tudíž žádám, aby i tato část byla ponechána dle současného platného ÚP jako VD nebo VZ. – (…) Dále požaduji, aby na pozemkových parcelách č. XCS a XG od obchvatu k zemědělskému areálu Bulovna byla plocha stavby zemědělského charakteru, což by zcela odpovídalo i charakteru dané lokality (v platném územním plánu je tato část dokonce určena pro občanskou vybavenost), neboť naše rodina má v úmyslu rozšířit zemědělskou výrobu, a logicky musí nové zemědělské stroje (větších rozměrů) mít zaparkované v dojezdové vzdálenosti.“123. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, tak, že námitce částečně vyhověl. V souvislosti s jižní částí pozemku p. č. XG odkázal na původní územní plán, ve kterém byla plocha vymezena jako rezerva pro případné budoucí možné vymezení plochy smíšené, přičemž plocha rezervy se neposuzuje jako navržený způsob využití, k prověření územní rezervy dochází až po jejím vymezení, tj. po vydání územně plánovací dokumentace. Ke změně územního plánu nedošlo, a zůstal tak v platnosti původní způsob využití plochy, tj. orná půda. Odpůrce poukázal na to, že se pozemek nachází na půdách zemědělského půdního fondu s I. třídou ochrany, přičemž takovou půdu lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu, nebo pokud se posuzují plochy, které jsou jako zastavitelné obsaženy v platné územně plánovací dokumentaci, pokud při nové územně plánovací činnosti nemá dojít ke změně jejich využití. Podle odpůrce z důvodu, že dotčený pozemek nebyl vymezen v původním územním plánu jako zastavitelná plocha, jej nelze jako návrhovou zastavitelnou plochu vymezit ani v novém územním plánu. Odpůrce má za to, že tím byl splněn požadavek dotčeného orgánu státní správy na ochranu zemědělského půdního fondu, neboť převážil veřejný zájem spočívající v ochraně zemědělského půdního fondu. Dále odpůrce obecně odkázal na zásady stanovené v § 18 odst. 1 a 4 stavebního zákona.

124. Dále soud ověřil, že funkční vymezení dotčeného pozemku je ve výkresech I_2a_Hlavní výkres funkční využití území jak v rámci veřejného projednání návrhu územního plánu, tak v rámci opakovaného veřejného projednání územního plánu totožné a odpovídá vymezení, jak je popsáno výše v úvodu vypořádání tohoto návrhového bodu.

125. Dne 27. 1. 2020 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitky proti návrhu územního plánu s tím, že pro dotčený pozemek doslovně zopakoval námitky uplatněné již dne 4. 12. 2017 a navíc odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 5. 2013, č. j. 30 A 130/2012–141.

126. Jelikož byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v původním územním plánu v rozporované části v územní rezervě, odkazuje soud na přiléhavý závěr Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 4. 8. 2016, č. j. 2 As 39/2016–51, ve kterém uvedl, že „[ú]zemní rezerva je pouze opatřením dočasným, které budoucí využití nijak nepředjímá. (…) Z výše uvedeného vyplývá, že z vymezení území jako územní rezervy či výhledu nelze dovozovat funkční využití, pro které je území pouze prověřeno. To, že je u předmětného území vyznačen účel výhledu, nezakládá závazné vymezení funkčního užití předmětného území, nýbrž je nezbytnou zákonnou podmínkou pro vymezení určitého území ve výhledu.“ Navrhovatel tak nemohl nabýt legitimní očekávání a dovozovat z původně vymezených územních rezerv – ploch se smíšenou funkcí II jejich závazné využití uvedeným způsobem do budoucna, tj. i prostřednictvím úpravy v napadeném územním plánu.

127. Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ZPF pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo v nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. Musí–li v nezbytném případě dojít k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je nutno především odnímat zemědělskou půdu přednostně na zastavitelných plochách.

128. Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně ZPF se za nezbytný případ považuje zejména neexistence ploch uvedených v odstavci 1 na území obce, na kterém má být záměr, který se dotýká zemědělského půdního fondu, (dále jen „záměr“) realizován, popřípadě na území dvou nebo více obcí, jedná–li se o záměr, který přesahuje území obce, nebo veřejně prospěšnou stavbu anebo veřejně prospěšné opatření.

129. Soud se ztotožňuje s důvody odpůrce, pro které nepřistoupil k vymezení nových zastavitelných ploch na dotčeném pozemku navrhovatele a), konkrétně z důvodu veřejného zájmu na ochraně zemědělského půdního fondu. Jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně ZPF, pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, avšak na pozemcích navrhovatele se nachází zemědělská půda, a to dokonce té nejvyšší, I. třídy ochrany.

130. Navrhovatel vyčíslil ve svém návrhu zábory zemědělského půdního fondu podle třídy ochrany pro plochy bydlení a pro plochy výroby a skladování, a poukázal tak na to, že odpůrce prokazatelně přistoupil i k vymezení zastavitelných ploch na půdách s I. a II. třídou ochrany, a měl proto řádně odůvodnit, proč zrovna u dotčeného pozemku převážil zájem na ochraně zemědělského půdního fondu, když na plochách téměř 68 ha naopak upřednostnil zájmy jiné. Takové přirovnání ovšem není přiléhavé. Na str. 483 a násl. odůvodnění napadeného územního plánu jsou vyčísleny zábory zemědělského půdního fondu v důsledku vymezení ploch změn, a to s rozdělením na půdy podle jednotlivých tříd ochrany, ovšem k této tabulce navazuje další komplexní odůvodnění jednotlivých ploch změn, a tedy i jednotlivých záborů. Není racionální, aby odpůrce porovnával vždy souhrn celkového záboru půdy (zde téměř 68 ha s jednou konkrétní plochou anebo aby odůvodnil souhrnně zábor 68 ha půdy, když se důvody pro jednotlivé zábory mohou (a logicky budou) lišit. Odpůrce měl povinnost v napadeném územním plánu odůvodnit zábor každé plochy zemědělského půdního fondu, a pouze tam, kde by přicházelo v úvahu variantní řešení, by mělo smysl porovnávat jednotlivé zábory zemědělského půdního fondu mezi sebou.

131. Navrhovatel v námitkách nepoukázal na žádnou srovnatelnou plochu/pozemek, ve vztahu k němuž by namítal diskriminační zacházení s dotčeným pozemkem. Nebyl tak důvod, aby odpůrce v napadeném územním plánu porovnával jednotlivé zábory zemědělského půdního fondu s dotčeným pozemkem navrhovatele. Navrhovatel až v návrhu na zrušení části napadeného územního plánu určeném soudu poukázal na to, že považuje za nepřiměřený zásah do jeho práv, pokud nebyl dotčený pozemek vymezen jako zastavitelná plocha, a to z důvodu ochrany zemědělského půdního fondu, ačkoli na sousedních pozemcích ve vlastnictví odpůrce (lokalita Zátiší), které se také nacházejí na zemědělském půdním fondu s I. třídou ochrany, jsou vymezeny zastavitelné plochy pro bydlení.

132. Podle názoru soudu však nejsou uvedené pozemky ve vlastnictví odpůrce srovnatelné s pozemkem navrhovatele. Pozemky v lokalitě Zátiší byly již v původním územním plánu zařazeny do funkční plochy pro bydlení, nikoli tedy pouze do územní rezervy. Navíc při zhodnocení umístění těchto pozemků tak, jak je zobrazeno v grafické části napadeného územního plánu (I_2a_Hlavní výkres funkční využití území), je patrné, že pozemky v lokalitě Zátiší navazují na stávající zástavbu a tvoří kompaktní funkční ucelené území. Potřeba vymezení nových zastavitelných ploch pro bydlení v lokalitě Zátiší a odůvodnění záboru zemědělského půdního fondu v této lokalitě pro nezemědělské účely jsou dostatečně odůvodněny i v části D.

1. Vyhodnocení splnění požadavků Zadání Územního plánu Rakovník v textové části odůvodnění napadeného územního plánu, ve kterém je např. v odstavci 13 (str. 84) citován požadavek: „Pro plošný rozvoj kompaktního města budou přednostně využity proluky na okraji zastavěného území kompaktního města, tedy dosud nezastavěná území ve vazbě na dosud urbanisticky nedokončená obytná území Zátiší, Bendovka, Nad Nemocnicí a Na Spravedlnosti a ve vazbě na stávající městskou průmyslovou zónu v jihozápadní části kompaktního města (viz schéma č. 2) [P+R][PÚR–15, 19, 32].“ Odpůrce k tomuto požadavku uvedl, že ho územní plán splňuje a plošný rozvoj kompaktního území vymezuje mimo zastavěné území přednostně v rozsahu rozsáhlých urbanistických proluk v návaznosti na rozestavěné a urbanisticky nedokončené obytné soubory N. N., B., N. S. a Z. a v návaznosti na okraj Průmyslové zóny Rakovník. Obdobné skutečnosti jsou uvedeny na str. 92, 100 a 172 odůvodnění. Grafické znázornění koncepce rozvoje bydlení, které považuje soud za souladné s výše popsanými důvody pro vymezení zastavitelných ploch v lokalitě Z., je pak uvedeno na str. 231 odůvodnění. Na str. 257 a násl. je pak uvedeno podrobné zdůvodnění vymezení ploch změn bydlení pro oblast Zátiší, přičemž se tam uvádí, že „[ú]zemí Z. je jedním z nejvhodnějších území pro rozvoj bydlení na území města Rakovník. Jedná se sice o severní svah, nicméně se sklonem umožňujícím vhodné osazení objektů rodinných domů na pozemcích tak, aby bylo dosaženo jejich proslunění a využití prosluněné části obytných zahrad. (…) Urbanistická struktura města je tady nedokončená. Rozvojová lokalita Z. – východ má zásadní výhodu možného přirozeného navázání na stávající urbanistickou strukturu stabilizované existující části obytného souboru rodinných domů Z. a tedy přirozené integrace do struktury života celého města. Výhodou je také možnost snadného napojení nové zástavby na existující uliční síť komunikační systém a sítě technického vybavení v okolí bez nutnosti zásadních vyvolaných investic do veřejné infrastruktury.“ Odůvodnění záboru zemědělského půdního fondu v dané lokalitě Z. je uvedeno na str. 484 a 488 a násl. odůvodnění. Na str. 484 je konkrétně uvedeno, že „[n]a půdách I. a II. třídy ochrany ZPF jsou pro rozvoj zástavby ve větším rozsahu vymezeny pouze plochy pro doplnění urbanistických proluk na okraji zastavěného území pro dostavbu a dokončení urbanistické struktury obytného souboru N. S., Z. Průmyslové zóny Rakovník“ Konkrétnější důvody jsou uvedeny pro jednotlivé plochy změn, příkladmo lze citovat z odůvodnění na str. 88: „Plocha je ve shodném rozsahu a pro shodný způsob využití (jako plocha se smíšenou funkcí vymezena v ÚP SÚ Rakovník. Plocha je vymezena z důvodu nutné stabilizace počtu a struktury obyvatelstva města Rakovník, předchází úbytku obyvatel a s cílem postupného zvyšování kvality bydlení na území města Rakovník, čehož lze kromě značně limitované intenzifikace využití stabilizovaných ploch pro bydlení dosáhnout jedině vymezením dostatečného rozsahu nových ploch pro rozvoj bydlení různých typů a charakterů zástavby (bydlení hromadné v bytových domech, bydlení individuální v rodinných domech izolovaných, řadových, dvojdomech apod.)“ Dále odpůrce uvedl, že sice územní plán využívá primárně všechny disponibilní nezastavěné plochy, avšak jsou nedostačující pro uspokojení předpokládaných nároků. Území Z. vyhodnotil jako jedno z nejvhodnějších území pro rozvoj bydlení na území města Rakovník. Dále poukázal na dobrou dopravní napojitelnost plochy a bez nároků na zásadní investice do veřejné dopravní a technické infrastruktury. Nad veřejný zájem na ochranu zemědělského půdního fondu nadřadil odpůrce veřejný zájem na zajištění optimálních podmínek pro bydlení na území města, zejména na zajištění dopovídajícího množství ploch pro rozvoj bydlení různých forem a intenzity zastavění v bezprostřední návaznosti na nedokončené (rozestavěné) obytné soubory na území města.

133. Odpůrce tak z důvodu veřejného zájmu na zajištění optimálních podmínek pro bydlení považoval za důležité vymezit nové zastavitelné plochy (pro bydlení) a lokalita Z. k tomu byla shledána jako vhodná, přestože se nachází na ploše se zemědělským půdním fondem s I. třídou ochrany. Dotčený pozemek navrhovatele nespadá do uvedené lokality Z. a nesplňuje popsané požadavky vhodnosti k rozšíření zastavitelnosti. Navíc se navrhovatelé domáhali zastavitelnosti tohoto pozemku z důvodu rozšíření zemědělské výroby. Navrhovatelům nesvědčí veřejný zájem na zastavitelnosti uvedeného pozemku z důvodu zajištění podmínek pro bydlení. Navrhovatel se dovolával toliko soukromého zájmu v záměru rozšíření zemědělské výroby a potřeby parkování zemědělské techniky. V tomto případě se dostal do kolize veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu, dokonce půdy, které svědčí I. třída ochrany, a soukromý zájem na rozšíření zemědělské výroby. Navrhovatel nepředestřel důvody, pro které by měl tento jeho soukromý zájem převážit. K tomu lze ještě poukázat na to, že navrhovatel a) sice pojmenovává záměr rozšířit zemědělskou výrobu, zároveň by tak ale činil na úkor půdy s I. třídou ochrany, která je vhodná k obdělávání.

134. Dále už jen pro doplnění odkazuje soud na kapitolu 0. výklad pojmů a aplikace územního plánu, ve které je mj. vymezen pojem „kompaktní město“ a právě lokalita Z. je zjevně hranicí území, které odpůrce považuje za kompaktní město, v jehož rámci chce rozvíjet plochy bydlení. Konkrétně je tento pojem vymezen jako „souvisle urbanizované území města s převažující zástavbou městského charakteru, s převažující obytnou funkcí a s koncentrací staveb a zařízení občanského vybavení; v Rakovníku je kompaktním městem myšleno souvisle urbanizované území obalující historické jádro města, tedy území v současné době vymezené rámcově na severu ulicí L. a silnicí III/22913, na západě územím kolem kostela sv. Jiljí, na jihu průmyslovou zónou Rakovník a jižním okrajem Z. a na východě východním okrajem Z. a územím N. S. (viz schéma č. 3).

135. Na závěr soud poukazuje na to, že v této lokalitě se nachází plocha VZ – zemědělská výroba s vyznačenou plochou změny 152–Z, která byla schválena na základě požadavku navrhovatele a) (srov. zadání územního plánu schváleného zastupitelstvem odpůrce a č. požadavku PN–46g na str. 20), odpůrce tak navrhovateli a) částečně vyhověl a umožnil mu v této lokalitě rozšířit zemědělskou výrobu, byť ne přímo na pozemku p. č. XG.

136. Nakonec se ještě soud zabýval argumentací navrhovatele a), ve které porovnával právní úpravu územní rezervy před a po vydání napadeného územního plánu. Odpůrce se ve vyjádření k tomuto návrhovému bodu odvolával na zákon č. 403/2020 Sb., kterým byl novelizován stavební zákon tak, že v § 23a obsahuje nově úpravu územní rezervy, která se promítla i do § 4 zákona o ochraně ZPF (prostřednictvím zákona č. 284/2021 Sb.). Odpůrce má přitom za to, že v době vyhodnocování napadeného územního plánu nebral zákon o ochraně ZPF územní rezervy v potaz a odvolávat se na vymezení ploch v předchozím územním plánu bylo možné jen pro plochy návrhové. Navrhovatel a) s tímto nesouhlasí a považuje úpravu územní rezervy za obsahově shodnou s úpravou v zákoně č. 50/1976 Sb.

137. K této námitce soud uvádí, že je pravdou, že se pojetí územní rezervy od starého stavebního zákona až doposud nezměnilo. To, co dnes výslovně upravuje ustanovení § 23a stavebního zákona, bylo dříve dovozováno z méně zřetelné úpravy jejím výkladem. Účel územní rezervy označuje využití, jehož možnost vymezení v příštích změnách územního plánu se teprve prověřuje a územní rezervou se dané území blokuje do doby, než se prověří a rozhodne, zda dojde ke změně, nebo se zachová dosavadní způsob využití. Po celou dobu vymezení územní rezervy si tak plocha zachovává dosavadní způsob využití (v projednávaném případě tedy patrně jako zemědělská půda), k němuž se přidává zákaz staveb a činností znemožňujících budoucí využití pro účel zmíněný v územní rezervě. Právě proto se pro vymezení územní rezervy nevyžadoval souhlas orgánu ochrany ZPF, protože ještě nebylo rozhodnuto, jestli se plocha po prověření záměru vymezí jako zastavitelná (až poté by se musel orgán ochrany ZPF k tomuto záměru vyjádřit), nebo jestli se ponechá v nezastavitelných plochách se zrušením územní rezervy. Ovšem tento právní výklad není nijak podstatný pro rozhodnutí o tom, zda odpůrce přezkoumatelným způsobem vypořádal námitku navrhovatele a), neboť vymezení územní rezervy na dotčených pozemcích v původním územním plánu nijak nezakládalo nárok navrhovatele a) na to, že budou dotčené pozemky v napadeném územním plánu vymezeny ve funkční ploše původní rezervy, a též to nijak neomezovalo odpůrce v tom, aby s přihlédnutím k zájmu na ochraně ZPF vymezil v napadeném územním plánu na dotčených pozemcích plochu NZ. I podle současné právní úpravy v § 23b odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2021 platí, že změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace nebo změny plánovací dokumentace a při této změně se již posuzují vlivy uvedené v odstavci 3 téhož ustanovení. V. Návrh na zrušení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství a vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XA 138. Navrhovatel c) brojí proti vymezení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství na pozemku p. č. XA. Dále brojí proti vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XA. Napadený územní plán vymezuje na dotčeném pozemku celkem tři plochy s různým způsobem využití. Západní část je zahrnuta do stabilizované plochy VZ – zemědělská výroba (dále v této části jen „VZ“), většina pozemku je zahrnuta do stabilizované plochy BI – bydlení individuální (dále v této části jen „BI“) a do uvedené stabilizované plochy BI je vklíněna úzká podlouhlá stabilizovaná plocha PV – veřejná prostranství (dále v této části jen „PV“). Navrhovatel c) podal v rámci veřejného projednání napadeného územního plánu námitku, ve které požadoval vymezení celého dotčeného pozemku jako plochy BI. Námitce odpůrce nevyhověl. Navrhovatel c) má za to, že vymezení stabilizované plochy PV na dotčeném pozemku, vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy a rozhodnutí o uplatněné námitce navrhovatele c) je v rozporu se skutkovým stavem, a je tak v rozporu se zákonem. Navrhovatel c) poukazuje na to, že dotčená část pozemku nebyla nikdy veřejným prostranstvím, její vlastníci nikdy ani výslovně, ani konkludentně nesouhlasili s jejím užíváním každým bez omezení a podle toho i jednali a jednají. Důkazem toho je, že Školní statek užívá část dotčeného pozemku na základě závazkového vztahu (nájemní smlouvy) uzavřené s navrhovatelem a) a následně s navrhovatelem c). Navrhovatel c) uvedl pro srovnání situaci, kdy na pozemku p. č. XBJ, který je ve vlastnictví navrhovatele a), se nachází příjezdová cesta jako na dotčeném pozemku navrhovatele c), přičemž navrhovatel a) pronajímá část pozemku p. č. XBJ společnosti STRABAG a.s. Odpůrce podle navrhovatele c) správně nevymezil tento pozemek jako veřejné prostranství. Oba případy tak měly být podle navrhovatele c) řešeny shodně, a to tak, že na nich nebude vymezena plocha PV. Dále navrhovatel c) upozornil na skutečnost, že do areálu Školního statku existují tři další vjezdy, neexistuje tak nutná komunikační potřeba pro existenci přístupu do areálu Školního statku. Tím, že odpůrce vymezil na dotčeném pozemku stabilizovanou plochu PV a místní komunikaci III. a IV. třídy, zasáhl významně a především v rozporu se zákonem do vlastnického práva navrhovatele c). Odpůrce ani nevzal v potaz, že si dotčený pozemek Školní statek pronajímá. Odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatele c) je nesprávné a nedostatečné. Podle navrhovatele c) měla být celá část dotčeného pozemku zahrnuta do stabilizované plochy BI. Jako přípustné využití pro plochy BI je stanovena mj. související dopravní a technická infrastruktura. Pojmy související dopravní a technická infrastruktura jsou definovány v části 0. (01) písm. zz) a aaa) na str. 12 textové části napadeného územního plánu, na které navrhovatel c) odkázal. Navrhovatel c) namítá, že vymezením stabilizované plochy PV na dotčeném pozemku bylo zasaženo významně a zcela neodůvodněně do jeho vlastnického práva. Napadený územní plán je v této části v rozporu se zásadou proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnických práv. Podle názoru navrhovatele c) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

139. Odpůrce ve vyjádření k uvedené části návrhu uvedl, že stabilizovaná plocha veřejného prostranství (PV–stav) na pozemku p. č. XA je vymezena na základě skutečně zjištěného stavu za účelem zajištění zadního přístupu do zemědělského areálu B. Toto vymezení je pouze deklaratorní, nikoli návrhové, tedy jen konstatuje, že část pozemku je jako veřejné prostranství užívána, a potvrzuje tím její stávající režim. Část pozemku bude uvedenému účelu sloužit i bez uvedeného vymezení v napadeném územním plánu. Navrhovatelem c) uvedená možnost začlenit předmětný pozemek do okolní plochy BI, která by umožňovala umístění dopravní infrastruktury v souladu se zásadou minimalizace zásahu do vlastnických práv, neodpovídá skutečnému stavu využití předmětné plochy. Odpůrce se neztotožňuje s tvrzením navrhovatele c), že předmětná plocha pozemku p. č. XA není a nikdy nebyla veřejným prostranstvím. Vymezená plocha je ve skutečnosti asfaltová plocha, která je veřejně přístupná bez omezení, není a nikdy nebyla oplocena. Zpřístupňuje nejen školní statek Bulovna, ale i další objekty – občanské vybavení, komerční i rodinné domy. Vymezení má pouze deklaratorní povahu.

140. Z grafické části napadeného územního plánu I_2c_Výkres koncepce dopravní infrastruktury má soud za prokázané, že na části dotčeného pozemku navrhovatele c) je zaznačena tenkou hnědou linkou místní komunikace III. třídy/místní komunikace IV. třídy (C – obslužná, s funkcí obslužnou/D1 – se smíšeným provozem – obytná zóna, pěší zóna), a dále z grafické části napadeného územního plánu I_2a_Hlavní výkres způsob využití území soud zjistil, že plocha, ve které je vedena ve výše popsané grafické části po pozemku navrhovatele c) tenká hnědá linka, je v této mapě vyznačena šedá plocha PV – veřejné prostranství. I_2c_Výkres koncepce dopravní infrastruktury 141. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel c) u odpůrce námitky proti návrhu územního plánu. Prostřednictvím námitek se domáhal toho, aby byl dotčený pozemek i v části, ve které byl vymezen jako veřejné prostranství, vymezen jako plocha BI. Dále odkázal na materiál odboru pro místní správu v otázce veřejného prostranství, zejména na soudní spor, který se vedl ohledně vymezení veřejného prostranství na dotčeném pozemku (rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 10 C 97/2006). Poukázal též na to, že má dotčený pozemek již několik let pronajatý krajský úřad, přičemž tento stav hodnotil navrhovatel c) jako bezproblémový a akceptovatelný.

142. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele c) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 29 konstatováním, že je uvedená plocha PV–stav na dotčeném pozemku vymezena na základě skutečně zjištěného stavu za účelem zajištění zadního přístupu do zemědělského areálu Bulovna. Toto vymezení je přitom pouze deklaratorní a pouze tak potvrzuje stávající režim. Dále odpůrce citoval ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 263/2019 Sb. (dále jen „zákon o obcích“), které definuje veřejné prostranství, z čehož dovodil, že není důležité, kdo je vlastníkem pozemku, ale jaké funkce pozemek plní.

143. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011 – 74, dovodil, že obec nemůže vydáním územního plánu rozhodovat o zařazení komunikace do kategorií pozemních komunikací. Ve vztahu k určení pozemku jako pozemní komunikace je stěžejní zákon o pozemních komunikacích, který rozlišuje v § 2 odst. 2 komunikace na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelovou komunikaci. Pro zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice a místní komunikace je určující § 3 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podle kterého o tom rozhoduje příslušný silniční správní úřad. K zařazení pozemní komunikace do těchto tří kategorií je proto nutné vydání konstitutivního individuálního správního aktu příslušného silničního správního úřadu.

144. Odpůrce by tak pro zařazení komunikace do kategorie místní komunikace, jak pozemek podle barevného označení v grafické části napadeného územního plánu označil, potřeboval konstitutivní rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu.

145. Odlišná koncepce určení komunikace je zvolena zákonem o pozemních komunikacích v případě účelových komunikací, neboť zákon nestanoví žádnému orgánu veřejné moci pravomoc o této věci konstitutivně rozhodovat. Komunikace se tedy stane účelovou komunikací naplněním znaků podle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 227/2019 Sb. (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), přičemž je irelevantní, jak byl pozemek v pozemkových knihách, v katastru nemovitostí, popř. v ostatních listinách, označován či evidován (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 As 27/2009–66, publ. pod č. 2012/2010 Sb. NSS).

146. Odpůrce netvrdí, že by disponoval jakýmkoli rozhodnutím příslušného silničního úřadu nebo že by právě na základě takového rozhodnutí pozemek navrhovatele c) v územním plánu vyznačil jako místní komunikaci, a žádné takové rozhodnutí není založeno ani ve správním spise. Nejvyšší správní soud se ovšem s podobným rozporem v grafické části v minulosti již vypořádal a neshledal, že by tímto rozporem v zařazení určité komunikace do příslušné kategorie došlo k zásahu do práv vlastníka pozemku. V rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011–74, totiž uvedl, že „odpůrce mohl napadeným územním plánem ‚rozhodnout‘ o zařazení předmětné nemovitosti do kategorie veřejně přístupné účelové komunikace, byť ji v grafické části výkresu koncepce dopravy výslovně označil za místní komunikaci (z hlediska výše uvedeného je toto určení právně nezávazné). K získání statusu veřejně přístupné účelové komunikace dochází naplněním zákonných znaků – mezi něž judikatura soudů dovodila i souhlas dotčeného vlastníka – nikoli vydáním územního plánu. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že navrhovatelka nemůže být dotčena na svých právech vydáním napadeného územního plánu, neboť k získání statusu místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace (proti čemuž navrhovatelka fakticky brojí), může dojít až po provedení příslušného správního řízení, resp. projevem její vůle a jejího manžela jako spoluvlastníků předmětné nemovitosti.“147. Z uvedeného tak plyne, že vymezení pozemní komunikace v územním plánu samo o sobě nezakládá ani neosvědčuje existenci zakreslené pozemní komunikace. To platí i v případě místní komunikace vymezené na dotčeném pozemku navrhovatele c) v napadeném územním plánu. V této části tak není návrh navrhovatele c) důvodný, neboť brojí proti údaji v grafické části výroku napadeného územního plánu, který nemá žádné právní účinky. Zároveň je ale třeba vypořádat se s tím, že navrhovatel c) brojil i proti vymezení veřejného prostranství na dotčeném pozemku a že odpůrce v rozhodnutí o námitkách výslovně odkazoval na to, že se na daném pozemku nachází veřejné prostranství, resp. veřejně přístupná účelová komunikace (plocha k zajištění zadního přístupu do zemědělského areálu B.).

148. Veřejným prostranstvím jsou podle § 34 zákona o obcích všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

149. Plochy, které splňují podmínky uvedené v tomto ustanovení, se stávají ze zákona veřejným prostranstvím, aniž by bylo nutné je zvlášť vymezovat v územním plánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Ao 3/2010–161, publ. pod č. 2186/2011 Sb. NSS, nebo nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02). Vymezení veřejných prostranství dle vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 431/2012 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) tak není konstitutivní a je na uvážení obce, zda a které plochy takto v územním plánu vymezí, a umožní tak jejich zvýšenou ochranu. Veřejným prostranstvím v tomto smyslu budou i pozemní komunikace, včetně účelových komunikací, není–li omezeno či vyloučeno jejich veřejné užívání podle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2010, č. j. 2 As 49/2010–46).

150. To, že vymezení plochy veřejného prostranství v územním plánu není konstitutivní, však neznamená, že nemůže vlastníka takového pozemku zkrátit na jeho právech. V rozsudku ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015–83, Nejvyšší správní soud shledal, že vymezení určité plochy jako veřejného prostranství představuje omezení vlastnického práva vlastníka dotčeného pozemku. Územní plán totiž představuje nepřímý zásah do vlastnického práva těch, o jejichž nemovitostech pojednává, neboť dotčení vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Vymezí–li totiž územní plán určitý pozemek nebo jeho část jako veřejné prostranství, bude na danou plochu i pozemek takto nahlíženo i při následném rozhodování v území. Dochází tak fakticky k omezení možností budoucího využití pozemku.

151. Vymezení veřejného prostranství na dotčeném pozemku navrhovatele c) představuje vymezení funkčního využití dotčeného pozemku, které zasahuje do vlastnického práva navrhovatele c), neboť je fakticky omezen v tom, co se svým pozemkem do budoucna může činit (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS). Omezení plynoucí z vymezeného funkčního využití pozemku navrhovatele c) v napadeném územním plánu přitom přetrvá bez ohledu na případné budoucí vyřešení otázky existence veřejně přístupné účelové komunikace v řízení o určení právního vztahu podle § 142 zákona správního řádu. Zároveň ale soud upozorňuje na to, že je na uvážení odpůrce, zda se rozhodne v územním plánu plochu (resp. zde spíše koridor) pro veřejné prostranství vymezit. Odpůrce mohl a může v územním plánu vymezit jak existující veřejné prostranství, tak i veřejné prostranství, které v dané lokalitě teprve plánuje zřídit (ať už z důvodu urbanistického, sídelního, společenského či specificky pro pozemní komunikace komunikačního), poté ovšem musí splnit nároky na odůvodnění vymezení takové plochy, zejména má–li být užit soukromý pozemek.

152. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 12. 12. 2017, č. j. 4 As 186/2017–41, stanovil, že „[p]okud má obec v úmyslu vymezit v územním plánu komunikaci jako (stávající) veřejné prostranství, musí se v případě pochybností, především na základě námitek uplatněných dotčenými osobami, vypořádat s otázkou, zda tato komunikace splňuje veškeré znaky účelové komunikace uvedené v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Zákonnost vymezení funkčního využití určitého pozemku v územním plánu zajisté nelze odvozovat od jeho faktického (případně protiprávního) využívání. Tato otázka následně může být předmětem přezkumu správního soudu. V posuzovaném případě bylo třeba se s ohledem na výše uvedené zabývat otázkou, zda se v části pozemku p. č. 409/3 vymezené jako veřejné prostranství skutečně nachází účelová komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. O odlišný případ by se jednalo, pokud by veřejné prostranství bylo vymezeno jako návrhová plocha.“ Při formulování tohoto závěru vycházel Nejvyšší správní soud ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 29. 8. 2017, č. j. 2 As 43/2016–72, č. 3638/2017 Sb. NSS, uvedl, že právě pokud v řízení o umístění nebo povolení stavby přetrvávají pochybnosti ohledně zajištění přístupu ke stavbě z důvodu pochybností o existenci účelové komunikace, je stavební úřad povinen tuto otázku dále zkoumat jako předběžnou podle § 57 odst. 1 správního řádu, např. umožnit účastníkům zahájit u příslušného správního úřadu řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu.

153. Znaky účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tvoří jednak zákonné znaky a dále judikaturou dovozené znaky. Zákonnými znaky existence účelové komunikace je v terénu patrný koridor, který je jednoznačně odlišitelný od okolního prostoru a musí jevit známky toho, že je užíván jako dopravní cesta (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2014, č. j. 30 A 69/2013–78), a dále to, že slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Dalšími znaky, které již dovodila soudní judikatura, jsou souhlas vlastníka pozemku s tím, aby byla komunikace užívána neomezeným okruhem osob, přičemž souhlas lze udělit i konkludentně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2011 č. j. 2 As 44/2011–99, publ. pod č. 2370/2011 Sb. NSS) a dále nutná komunikační potřeba, tj. neexistuje alternativní přístup k nemovitostem.

154. Výše uvedený požadavek na zkoumání znaků účelové komunikace v případě vymezení určitého pozemku jako veřejného prostranství nijak nezasahuje do pravomocí správních orgánů ani nenahrazuje jejich činnost. Tento požadavek směřuje k dodržení zákonnosti v procesu územního plánování a ochraně práv osob, které mohou být vymezením funkčního využití určitých pozemků v územním plánu dotčeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 4 As 81/2018–57).

155. Jelikož odpůrce v rozhodnutí o námitkách navrhovatele c) výslovně konstatoval, že na pozemku navrhovatele c) se veřejné prostranství fakticky nachází, a odmítl, že by sám nově takovou plochu napadeným územním plánem vymezoval, popř. ji jen přebíral jako trvající, ale dosud nerealizovaný záměr vytvoření veřejného prostranství, zabýval se soud tím, zda odpůrce dostatečně zkoumal splnění podmínek pro vznik veřejného prostranství, přičemž dospěl k závěru, že odpůrce naplnění znaků veřejného prostranství (resp. veřejně přístupné účelové komunikace jako poddruhu veřejného prostranství; srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2378/2016, který přehledně shrnuje podmínky vzniku veřejného prostranství i povahu tohoto právního institutu) nezkoumal. Ani v rozhodnutí o námitkách navrhovatele c), ani v jiné části napadeného územního plánu se nelze seznámit s důvody, pro které má odpůrce za to, že se na dotčeném pozemku skutečně veřejné prostranství nachází. Soud znovu opakuje, že je na uvážení odpůrce, zda v územním plánu vymezí plochu veřejného prostranství, ovšem vymezení takové plochy musí poté náležitě odůvodnit, a to zejména za situace, kdy je proti takovému vymezení včas uplatněna námitka. Není přitom dostatečné, že odpůrce v rozhodnutí o námitkách navrhovatele c) pouze uvedl, že je pozemek funkčně zařazen na základě skutečného stavu, jestliže navrhovatel c) v námitkách explicitně zpochybňoval, že by se veřejné prostranství na dotčeném pozemku již nacházelo, a navíc odkázal i na správní řízení ve věci existence veřejného prostranství na dotčeném pozemku. Za takového stavu, kdy odpůrce odmítl, že by výrokem územního plánu měnil právní stav, bylo jeho povinností, aby jím tvrzený stav dostatečně popsal a aby podrobně odůvodnil, proč se domnívá, že jsou naplněny dílčí definiční znaky veřejného prostranství (resp. veřejně přístupné účelové komunikace, pokud má za to, že se na dotčeném pozemku nachází z důvodu zajištění přístupu do zemědělského areálu B.). Odpůrce ovšem toliko odkázal na příslušné ustanovení § 34 zákona o obcích, které obecně vymezuje veřejné prostranství, ale již se nijak nezabýval jednotlivými znaky veřejného prostranství ani veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích nebo případně tím, zda bylo vydáno rozhodnutí, jímž byla na dotčeném pozemku vymezena místní komunikace. Odpůrce pouze konstatoval, že není důležité, kdo vlastní daný pozemek, ale jaké funkce plní. A jako konkrétní funkci pak vymezil zajištění „zadního přístupu do zemědělského areálu Bulovna“. Odpůrce se tak nezabýval ani existencí veřejného prostranství, jeho účelem a udělením souhlasu vlastníka pozemku (v případě veřejného prostranství) ani vizuální existencí komunikace, udělením souhlasu vlastníka pozemku a tím, zda se jedná o nutnou komunikační potřebu (v případě veřejně přístupné účelové komunikace). Netvrdil ani, že by bylo rozhodnuto o zařazení pozemku do sítě místních komunikací. Vzhledem k tomu, že se odpůrce v napadeném územním plánu nezabýval naplněním definičních znaků v souvislosti s vymezením veřejného prostranství, resp. místní či veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku navrhovatele c), a ignoroval tím námitku odkazující na dříve vydaná rozhodnutí soudů a příslušných správních orgánů v této věci, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

156. Vzhledem k tomu, že je návrh navrhovatele c) v této části částečně důvodný, zrušil soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s. část opatření obecné povahy, a to v rozsahu, v němž byl pozemek odpůrce c) p. č. XA zařazen do stabilizované plochy PV – veřejná prostranství. VI. Návrh na zrušení ploch změn v krajině 505b–K a 506–K, ploch změn NK – krajinná zeleň v rámci ploch změn v krajině 505b–K a 506–K, lokálního biokoridoru LBK 21 a veřejně prospěšných opatření – ploch s možností vyvlastnění – založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU15 157. Navrhovatelé a) a b) brojí proti vymezení ploch změn v krajině 505b–K a 506–K vymezených ve výkresu I.1 napadeného územního plánu a v části výroku C.2.2.12 Plochy přírodní (C24) na str. 37, dále brojí proti vymezení ploch změn NK – krajinná zeleň (dále v této části jen „NK“) v rámci ploch změn v krajině 505b–K a 506–K a nakonec brojí i proti vymezení lokálního biokoridoru LBK 21, který je také vymezen v rámci ploch změn v krajině 505b–K a 506–K, a to včetně části výroku pod bodem E.3 (E11) na str.

70. Jelikož plochy změn v krajině 505b–K a 506–K, vymezení ploch změn NK v rámci ploch změn v krajině 505b–K a 506–K a vymezení lokálního biokoridoru LBK 21 tvoří vždy spojitý koridor, navrhují navrhovatelé jejich zrušení jako celku, nikoli pouze na pozemku p. č. XQ ve vlastnictví navrhovatelky b) a pozemcích p. č. XH, p. č. XCH, p. č. XI, p. č. XJ a p. č. XK ve vlastnictví navrhovatele a). Pokud by totiž došlo ke zrušení vymezení ploch pouze na dotčených pozemcích, byly by plochy změn v krajině 505b–K a 506–K na několika místech přerušeny a jejich zbylé části by ztratily smysl. V této části navrhovatelé brojí i proti vymezení veřejně prospěšných opatření – ploch s možností vyvlastnění – založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU15, jak jsou vymezeny na výkresu I.3 napadeného územního plánu a v textové části výroku pod bodem G.2. (G04) na str.

126. Jelikož tyto plochy tvoří spojitý koridor, navrhovatelé a) a b) navrhují jejich zrušení jako celku. Pokud by došlo k jejich zrušení pouze na dotčených pozemcích, byly by na několika místech přerušeny a jejich zbylé části by ztratily smysl.

158. Pro větší srozumitelnost soud uvádí, že navrhovatelé a) a b) používali pro jednotné označení výše uvedených ploch změn v krajině 505b–K a 506–K, ploch změn NK – krajinná zeleň v rámci ploch změn v krajině 505b–K a 506–K, lokálního biokoridoru LBK 21 vymezeného na plochách změn v krajině 505b–K a 506–K a ploch s možností vyvlastnění za účelem založení prvků územního systému ekologické stability VU14 a VU 15 termín „biokoridor“.

159. Navrhovatelé a) a b) podali v průběhu pořizování napadeného územního plánu připomínku a námitku, ve které vyjádřili nesouhlas s vymezením biokoridoru a požadovali ponechat dotčené pozemky jako zemědělskou půdu. Odpůrce připomínku neakceptoval a námitce nevyhověl.

160. Navrhovatelé a) a b) mají za to, že vymezením biokoridoru došlo k zásahu do jejich vlastnických práv, když části dotčených pozemků, na kterých je vymezen biokoridor, jsou pro navrhovatele a) a b) do budoucna nevyužitelné. A i zbývající části dotčených pozemků, na kterých není přímo biokoridor vymezen, budou realizací biokoridoru významně ovlivněny, protože jejich uživatelé budou muset dbát ochrany biokoridoru, zároveň biokoridor oddělí zbylé části dotčených pozemků od sousední pozemní komunikace a vstup na zbylé části dotčených pozemků bude významně ztížen, ne–li znemožněn.

161. Odpůrce ani přes podané připomínky a námitky podle navrhovatelů a) a b) konkrétně a přesvědčivě neodůvodnil, proč zvolil pro vymezení biokoridoru právě uvedenou trasu. Vypořádání námitek tak má být nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Vymezením biokoridoru porušil odpůrce také zásadu proporcionality a minimalizace zásahu do právní sféry navrhovatelů a) a b), když existovalo jiné vhodnější řešení, které by bylo dominantně vymezeno na pozemcích odpůrce. Odpůrce se navíc posouzením proporcionality vymezeného řešení vůbec nezabýval, což zatěžuje část napadeného územního plánu nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Podle názoru navrhovatelů a) a b) měl biokoridor vést dominantně po pozemcích odpůrce, zejména p. č. XDD a p. č. XDE anebo po dalších pozemcích odpůrce v dané lokalitě a pouze minoritně po pozemcích, které s uvedenými pozemky odpůrce sousedí nebo na ně navazují. Biokoridor by tak byl veden od západu (od městysu Senomaty), vycházel by z lesního porostu v lokalitě zvané D. a pokračoval by uprostřed polí směrem k západnímu okraji města Rakovník, takže by byl veden po půdách se III. a IV. třídou ochrany a navíc by rozděloval velký celek zemědělské půdy vymezený ze západu lesním porostem v lokalitě zvané D., ze severu železniční tratí, z východu západním okrajem průmyslové zóny města Rakovník a z jihu pozemní komunikací (ulicí Kuštova) vedoucí k rakovnickému letišti, čímž by mj. došlo ke zlepšení ekologické stability daného území. Šlo by tak o logické vymezení biokoridoru jako skladebného prvku systému ekologické stability, který by bylo jednoduše možné napojit na biokoridor na území městysu Senomaty. Napadeným územním plánem vymezený biokoridor považují navrhovatelé za nelogický, neboť nevede po pozemcích odpůrce, a v důsledku toho umožňuje vyvlastnění soukromých pozemků, což představuje ultimátní zásah do vlastnického práva vlastníků takových pozemků (navrhovatelů). Takový přístup je nepřípustný s ohledem na skutečnost, že odpůrce má v dané lokalitě vlastní pozemky, které by navíc podle názoru navrhovatelů a) a b) byly pro vymezení biokoridoru vhodnější. Odpůrce ani neposoudil uvedené varianty z hlediska proporcionality zásahu do vlastnického práva navrhovatelů a) a b), což je v rozporu se zákonem. Navíc je významná část biokoridoru vedena po zemědělských půdách s I. třídou ochrany, které budou muset být zcela zbytečně vyňaty ze zemědělského půdního fondu. Pokud by byl přitom biokoridor veden v trase, kterou uvedli navrhovatelé a) a b), byl by veden pouze po zemědělské půdě s III. a IV. třídou ochrany. Biokoridor je navíc vymezen přímo podél pozemní komunikace, na které se v případě realizace zvýší pravděpodobnost střetu se zvěří. Následně se stáčí k severu, kde mezuje s průmyslovou zónou města Rakovník, což je významný zdroj hluku, pak překonává železniční trať, kde je opět riziko srážky vlaku se zvěří, a nakonec přímo s železniční tratí mezuje. Podle navrhovatelů a) a b) je takové vymezení biokoridoru nefunkční a nelogické. Biokoridor také není vymezen v zásadách územního rozvoje, ale jedná se o nový lokální biokoridor vymezený toliko odpůrcem. Podle názoru navrhovatelů a) a b) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

162. Odpůrce ve vyjádření k této části návrhu uvedl, že vymezení prvků územního systému ekologické stability krajiny v napadeném územním plánu jako VPO (veřejně prospěšných opatření – pozn. soudu) vyplývá z § 170 stavebního zákona. Územní systém ekologické stability je definován jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Odpůrce nesouhlasil s názorem navrhovatelů a) a b), že měl být biokoridor vymezen dominantně po pozemcích odpůrce a pouze minoritně po pozemcích, které s uvedenými pozemky odpůrce sousedí nebo na ně navazují. K tomu odpůrce uvedl, že LBK (lokální biokoridor – pozn. soudu) musí splňovat podmínky pro vymezení dané platnou legislativou a metodikou (Bínová, 2017), navrhovateli a) a b) uvedené řešení ale tyto podmínky nesplňuje. Odpůrce se domnívá, že jak samotné odůvodnění napadeného územního plánu, tak rozhodnutí o námitkách je konkrétní a s ohledem na rozsah a detailnost námitky navrhovatelů a) a b) dostatečné. Odpůrce uvedl, z jakých podkladů vycházel, a specifikoval úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení.

163. Dne 4. 12. 2017 byla odpůrci doručena námitka navrhovatelů a) a b), ve které doslova uvedli: „XQ, XH, XBU, XI, XJ, XK – nesouhlas s biokoridorem, neboť biokoridor zabírá více jak 1–2 % pozemkových parcel. Dále vhodnější varianta – je zřídit biokoridor na pozemkové parcele XDD, která je navíc ve vlastnictví Města Rakovník.“164. Dne 27. 1. 2020 byly odpůrci doručeny připomínky navrhovatele a) a b), ve kterých mj. zopakovali nesouhlas s vymezeným biokoridorem a dále doplnili, že mají za to, že plocha záboru dotčených pozemků je nejméně 6 % (patrně z celkové výměry pozemků – pozn. soudu). Dále namítali, že biokoridor vede podél pozemní komunikace, což muže mít za následek zvýšení počtu dopravních nehod. Dále vede podél výrobního závodu, což může rušit zvěř hlukem a světelným smogem. Znovu zopakovali, že je vhodnější varianta vedení biokoridoru po pozemku odpůrce p. č. XDD.

165. Odpůrce námitky doručené dne 4. 12. 2017 (v odůvodnění rozhodnutí o námitkách evidované jako námitka č. 30, bod 5) vypořádal konstatováním, že „[p]plocha 505a–K a 505c–K, tzn. lokální biokoridor (LBK21 a LBK27) územního systému ekologické stability, je vymezena pouze na okraji uvedených pozemků parc. č. XQ, XH, XCH, XI, XJ, XK, podél cesty nejúspornějším možným způsobem v minimální šířce vycházející z metodik pro navrhování prvků ÚSES. Vedení LBK po pozemku města prc. č. XDD, jak navrhuje namítající, není s ohledem na jeho šířku možné (šířka pozemku je jen 4,5 – 5,00 m). Zmiňovaný pozemek je s ohledem na platnou legislativu pro daný účel příliš úzký, navíc trasa není, z hlediska zajištění návaznosti vymezených prvků ÚSES NA ÚZEMÍ SOUSEDNÍ OBCE Senomaty, vyhovující. Trasa byla vymezena za účelem zajištění odpovídajících parametrů a odpovídajícího využití skladebné části ÚSES (lokální biocentra LBC 201) a pro jeho úplné zfunkčnění v souladu s PUR ČR, v platném znění, viz republiková priorita (20) a dále v souladu se ZUR SK, v platném znění, viz úkoly pro územní plánování (44,f). V tomto případě je nutné uplatnit ochranu veřejných zájmů spočívajících v zajištění funkčnosti ÚSES, proto je na zájmových pozemcích vymezení biokoridorů ponecháno.“ Námitku navrhovatelů a) a b) doručenou dne 27. 1. 2020 vypořádal odpůrce jako námitku evidovanou pod č. 4 v bodě 5 tak, že vymezení biokoridoru nebylo předmětem provedené podstatné úpravy územního plánu po prvním veřejném projednání, a nebylo tak předmětem opakovaného projednání, přičemž o části námitky, ve které navrhovatelé a) a b) nesouhlasili s vymezením biokoridoru, bylo již rozhodnuto. Dále odpůrce uvedl, že „[č]ást pozemku parc. č. XK byla po veřejném projednání na základě podané námitky týkající se sousedních pozemků měněna, a to z důvodu rozšíření zastavitelné plochy výroby na pozemky parc. č. XDF, XDG, XGH a XDCH. (…) Tato změna vyvolala potřebu posunutí navrženého biokoridoru tak, aby i nadále byla zachována kontinuita vymezovaných prvků ÚSES. Vymezení plochy NK pro umístění biokoridoru LBK 27 je nutné z důvodu zajištění odpovídajících parametrů a odpovídajícího využití skladebné části ÚSES a pro jeho možné úplné zfunkčnění, v souladu s PUR ČR, v platném znění (viz republiková priorita (20)) a dále v souladu se ZUR SK, v platném znění, viz úkoly pro územní plánování (44.f). V tomto případě je nutné uplatnit ochranu veřejných zájmů, kdy veřejným zájmem je zde ochrana nezastavěného území a ochrana volné krajiny (viz § 18 odst. 4 stavebního zákona). Veřejná prospěšnost spočívá v zajištění funkčnosti ÚSES, a proto je na zájmovém pozemku vymezení biokoridorů, ponecháno.“ Vypořádání obsahuje i grafické znázornění posunutí části trasy biokoridoru.

166. V grafické části výroku napadeného územního plánu I_2a Hlavní výkres – způsob využití území je většina dotčených pozemků navrhovatelů a) a b) zařazena do plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“). Jižní části dotčených pozemků jsou označeny jako plocha změny NK s tím, že je tato plocha ohraničena symbolem pro lokální biokoridor. Biokoridor je pojmenován LBK 21 a zahrnuje plochy 505b–K a 506–K.

167. Výrok v bodě F.1.13 Plochy přírodní textové části napadeného územního plánu vymezuje plochu NK. Jako hlavní využití stanoví plochy zeleně udržované v přírodě blízkém stavu, v přípustném využití je uvedena mj. i související dopravní a technická infrastruktura, v podmíněně přípustném využití je uvedeno, že využití ploch 503–K, 504–K, 505a–K, 505c–K, 505d–K, 505e–K a 506–K, na kterých se nachází územní jev „082a – koridor RR spoje“ je podmíněně přípustné na základě prokázání využitelnosti s ohledem na uvedený limit. Za nepřípustné využití jsou označeny veškeré stavby a činnosti nesouvisející s hlavním, přípustným, popřípadě podmíněně přípustným využitím. V kapitole 0. výklad pojmů a aplikace územního plánu je vymezen pojem „Související dopravní infrastruktura“ jako „dopravní infrastruktura sloužící primárně pro uspokojení potřeb uživatelů dané plochy s rozdílným způsobem využití, ve které se nachází, včetně ploch navazujících; jejím účelem je primárně dopravní obsluha těchto ploch odpovídající vymezenému hlavnímu a přípustnému (popř. podmíněně přípustnému) využití ploch; neslouží tak k zajištění nadmístních či tranzitních dopravních potřeb.“ Ve výroku pod bodem C.2.2.12 Plochy přírodní jsou vymezeny mj. i plochy přírodní 505b–K (o rozloze 2,450 ha) a 506–K (o rozloze 0,119 ha), ve výroku E.3 Územní systém ekologické stability je vymezen jako skladebný prvek územního systému ekologické stability prvek LBK 21, jehož cílovým stavem jsou přirozené stromové porosty. Výrok (e12) specifikuje, že cílové využití představuje konečný stav skladebných částí zajišťující v požadované míře ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu. Cílové využití je určeno formou ploch s rozdílným způsobem využití a specifikací v odstavcích (E10) a (E11) s těmito specifickými podmínkami.

168. V souvislosti s uplatňováním námitek v rámci opakovaného veřejného projednání návrhu územního plánu soud odkazuje na závěry, které vyslovil již výše v rozsudku a které vycházejí z rozsudku zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2014, č. j. 50 A 15/2014–50, publ. pod č. 3215/2015 Sb. NSS. Při opakovaném veřejném projednání se tak upravený územní plán projednává pouze v rozsahu provedených úprav a i námitky mohou dotčené osoby směřovat pouze do provedených úprav návrhu územního plánu.

169. Při porovnání grafické části územního plánu ve verzi před veřejným projednáním dne 28. 11. 2017 a ve verzi před opakovaným veřejným projednáním dne 29. 1. 2020 je patrné, že se podstatná část vedení biokoridoru po jižní části pozemků navrhovatelů a) a b) nezměnila; došlo toliko k vychýlení trasy biokoridoru kolem nově vymezené plochy změny 239–Z (VL – lehká výroba o rozloze 0,290 ha), ovšem vychýlená trasa zasahuje z podstatné části mimo plochy pozemků navrhovatelů a) a b), pouze v jižní části pozemku p. č. XK je patrný „schod“, který má za následek mírné rozšíření biokoridoru v této jižní části pozemku. [OBRÁZEK][OBRÁZEK] Výřez grafické části pro veřejné projednání Výřez grafické části po opakovaném veřejném projednání 170. Uvedenou změnu nelze vyhodnotit jako podstatnou úpravu územního plánu, resp. jako podstatnou změnu úpravy/funkčního využití dotčených pozemků navrhovatelů a) a b), neboť z převážné většiny zůstal zachován směr vedení biokoridoru a stejně tak zůstalo zachováno funkční vymezení dotčených pozemků jako NZ (mimo koridor) a NK (na ploše biokoridoru). Za této skutkové situace tak nebyli navrhovatelé oprávnění podat ve vztahu k vymezenému biokoridoru námitky ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona (nanejvýše snad s výjimkou pozemku p. č. XK). V situaci, kdy podají námitky vlastníci, jejichž pozemky nebyly dotčeny podstatnou úpravou územního plánu, tak se k takovým námitkám nepřihlíží. Zdejší soud dovodil, že se uplatní totožný koncept jako v případě námitek, které jsou podány opožděně (§ 52 odst. 3 stavebního zákona), nebo námitek, o kterých bylo rozhodnuto při vydání zásad územního rozvoje (§ 52 odst. 4 stavebního zákona). O takto podaných námitkách se tedy nerozhoduje. Odpůrce tak nebyl povinen rozhodnout o námitkách navrhovatelů a) a b), které podali ve vztahu k biokoridoru dne 27. 1. 2020, neboť se vztahovaly k pozemkům, které nebyly dotčeny podstatnou úpravou územního plánu.

171. V souvislosti s námitkou navrhovatelů a) a b) uplatněnou dne 4. 12. 2017 pak soud nejprve konstatuje, že je formulována velmi obecně. Námitka sice jednoznačným způsobem vyjadřuje nesouhlas navrhovatelů a) a b) s vedením biokoridoru přes jejich pozemky, zároveň ale ohledně variantního řešení toliko odkazuje na pozemek p. č. XDD, který vlastní odpůrce, aniž by ale navrhovatelé a) a b) doplnili jakékoliv věcné argumenty, které by se týkaly vlastního vedení koridoru po tomto pozemku. Odpůrce přitom vyvrátil možnost, že by mohl být biokoridor veden po jeho pozemku p. č. XDD, neboť je tento pozemek příliš úzký a nebyly by splněny minimální požadavky na šíři biokoridoru. Ostatně i soud po nahlédnutí do výkresu I_2a_ Hlavní výkres způsob využití území konstatuje, že pozemek p. č. XDD je výrazně užší, než zaznačená větev biokoridoru LBK 21. Zároveň, jak vyplývá i z rozhodnutí o námitce navrhovatelů a) a b), byl biokoridor naplánován v minimální šířce vycházející z metodik pro navrhování prvků ÚSES. Odpůrce navíc vyhodnotil případné vedení trasy primárně po pozemku p. č. XDD jako nevyhovující. Uvedené konstatování je přitom v souladu s bodem E.2.2 odůvodnění napadeného územního plánu, ve kterém jsou popsány návaznosti skladebných prvků ÚSES a ve kterém je uvedeno, že „[ú]zemní plán koordinuje návaznosti všech vymezovaných skladebných částí ÚSES na lokální úrovni přes hranice správního území města Rakovník. Všechny regionální prvky ÚSES jsou na území města Rakovník zpřesněny v souladu s platnými ZÚR SČK. V případě územních plánu, s nimiž je nezbytné zajistit koordinaci regionálních prvků ÚSES, ale které byly schváleny před vydáním ZÚR SČK, je návaznost zajištěna zpravidla jen částečně s tím, že regionální prvky ÚSES v ÚP Rakovník jsou vymezeny důsledně v souladu se ZÚR SČK s tím, že v příslušných ÚP sousedních obcí musí být regionální prvky ÚSES teprve uvedeny do souladu se ZÚR SČK.“ V připojené tabulce je pak uvedena sousední obec Senomaty, dále jsou označeny skladebné prvky ÚSES na území města Rakovník, na kterém je vyjmenován i prvek LBK 21, který se na území sousední obce nazývá LBK 21 „Šibeník, Doubrava“, a je u něho uvedena poznámka, že je zajištěna návaznost prvku ÚSES na hranici obce. Na str. 162 odůvodnění napadeného územního plánu je opět výslovně uvedeno, že je zajištěna koordinace LBK 21, který navazuje na LBK 21 vymezený územním plánem městyse Senomaty. Zdejší soud tak má za to, že odpůrce vypořádal uplatněné námitky i s přihlédnutím k jejich obecnému znění řádně a přezkoumatelným způsobem, když uvedl důvody, pro které není možné vést biokoridor přes pozemek ve vlastnictví odpůrce.

172. Význam a hodnota volné krajiny a péče o ni jsou v napadeném územním plánu opakovaně zmiňovány a zdůrazňovány. V bodě B.2.1 textové části výroku napadeného územního plánu jsou definovány základní zásady koncepce ochrany a rozvoje přírodních hodnot území města Rakovník a mezi nimi i zásady, že volná krajina tvoří nezastupitelnou plochu pro realizaci a rozvoj přírodních procesů a že cílem je chránit a rozvíjet prvky krajinné zeleně v zemědělských plochách, které zvyšují ekologickou stabilitu a pomáhají zajišťovat protierozní ochranu zemědělských ploch. V bodě E textové části výroku napadeného územního plánu je podrobněji stanovena koncepce uspořádání krajiny, která slouží k zajištění ochrany krajiny a její funkčnosti v území. V bodě G.6. odůvodnění napadeného územního plánu je pak obsaženo odůvodnění stanovené koncepce uspořádání krajiny, jež poukazuje na to, že mezi základní úkoly územního plánování je zařazen úkol chránit stávající krajinný ráz. Péče o krajinu je považována za nezastupitelnou povinnost obyvatel, neboť volná krajina plní významné funkce nezbytné pro dlouhodobě udržitelnou koexistenci člověka a krajinného prostředí. V bodě E.3 výroku napadeného územního plánu jsou vymezeny skladebné prvky územního systému ekologické stability, mezi něž je zařazen i koridor LBK 21, který má být tvořen přirozenými stromovými porosty, jež mají v cílovém stavu zajistit ekologickou stabilitu a biologickou diverzitu. V bodě G.6.3 odůvodnění textové části napadeného územního plánu je odůvodněno vymezení konkrétních prvků územního systému ekologické stability. Význam a důsledky potřeby ochrany krajiny jsou tak v napadeném územním plánu dostatečně odůvodněny, zároveň je odůvodněno i vymezení konkrétního prvku – biokoridoru LBK 21, který navazuje na biokoridor LBK 21 Senomaty, čímž je limitováno i vedení tohoto biokoridoru. Zároveň odpůrce uvedl i důvody, pro které není možné vést biokoridor alternativně po pozemku p. č. XDD, který sice vlastní, avšak který je příliš úzký na to, aby po něm mohl být biokoridor veden, a navíc nevede tak, aby byla zajištěna návaznost na biokoridor LBK 21 Senomaty. Z uvedených důvodů tak považuje soud vymezení plochy NK – krajinná zeleň, na níž jsou vymezeny plochy změn v krajině 505b–K, 506–K a veden lokální biokoridor LBK 21, za dostatečně odůvodněné a racionální. Soud nemá za to, že by vymezení uvedených ploch na dotčených pozemcích navrhovatelů a) a b) neslo znaky libovůle. VII. Návrh na zrušení plochy přestavby 206–P na pozemku p. č. XL, plochy změn OV – občanské vybavení veřejné na pozemku p. č. XL a plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na pozemku p. č. XL 173. Navrhovatel a) brojí proti ploše přestavby 206–P na pozemku p. č. XL, jak je vymezena ve výkresu I.1. a ve výkresu I.2d napadeného územního plánu, proti ploše změn OV – občanské vybavení veřejné (dále v této části jen „OV“) na tomtéž pozemku, jak je vymezena ve výkresu I.2a napadeného územního plánu, a proti ploše určené k zastavění 206–P na tomtéž pozemku, jak je vymezena ve výkresu 1.2c napadeného územního plánu. V této části pak navrhovatel a) brojí i proti vymezení plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na dotčeném pozemku ve výkresu I.3 napadeného územního plánu a proti zahrnutí dotčeného pozemku do plochy pro umístění veřejně prospěšné stavby, pro kterou lze uplatnit předkupní právo PO04, jak je vymezena v textové části výroku napadeného územního plánu v části H.1, ve čtvrtém řádku tabulky na s.

128. Navrhovatel a) explicitně zdůraznil, že nebrojí proti celému vymezení plochy pro umístění veřejně prospěšné stavby PO04, pro kterou lze uplatnit předkupní právo, ale konkrétně proti zahrnutí dotčeného pozemku do této plochy. Navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil připomínky a námitky, přičemž připomínka byla akceptována, ale námitce, ve které navrhovatel a) požadoval ponechat dotčený pozemek vymezený jako plochu pro bydlení a následně upozornil i na to, že odpůrce má v dané lokalitě vlastní pozemky, které může pro daný záměr využít, odpůrce nevyhověl.

174. Navrhovatel a) namítá, že vymezením části dotčeného pozemku jako plochy přestavby 206–P, plochy změn OV a částečně i plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 je zásadně dotčen na svém vlastnickém právu. Odpůrce navíc podle navrhovatele a) vypořádal jím uplatněnou námitku nedostatečně a nekonkrétně, a proto v rozporu se zákonem. Odpůrce vůbec nevysvětlil, proč plochu přestavby 206–P, ve které je vymezena plocha změn OV, vymezil na dotčeném pozemku a proč v dané lokalitě nevyužil svých pozemků. Odpůrce pak zahrnutí dotčeného pozemku do shora uvedených ploch ani nepodrobil testu proporcionality, tj. posouzení vhodnosti a potřebnosti vymezeného řešení, jiných možností řešení, jejich porovnání, přiměřenosti zásahu do vlastnického práva navrhovatele a), možnosti dosažení cíle s žádným nebo menším zásahem do vlastnického práva atd., přestože navrhovatel a) proti uvedené části napadeného územního plánu opakovaně brojil.

175. Navrhovatel a) dále upozorňuje na to, že v odůvodnění napadeného územního plánu na str. 278 a 279 je uvedeno, že se navrhuje rozmístění spíše malých nových mateřských škol vždy v jádrech nově navrhovaných obytných souborů N. N., N. S. a Z. – východ. Navrhovatel a) pak zdůraznil, že pro lokalitu, ve které se nachází dotčený pozemek, není v uvedené části napadeného územního plánu uvedeno nic. Navrhovatel a) má za to, že o nepromyšlenosti zahrnutí dotčeného pozemku do plochy 206–P svědčí i rozpor v počtu uváděných nových míst v mateřských školách (nejprve napadený územní plán hovoří o potřebě 60 nových míst, následně již uvádí 75 nových míst). Kapacita Mateřské školy P. měla být v ploše přestavby 206–P navýšena právě o 15 nových míst. Navrhovatel a) nijak nebrojí proti navyšování počtu míst v mateřských školách, ale brojí proti vymezení plochy přestavby 206–P, plochy OV a plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na dotčeném pozemku, které nelogicky a nedůvodně zasáhlo část dotčeného pozemku.

176. Navrhovatel a) namítal i to, že z odůvodnění napadeného územního plánu na str. 466 se nedozvídá nic o tom, proč zvolil odpůrce plochy přestavby 206–P s využitím OV a související vymezení ploch s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 právě na části dotčeného pozemku, a zda odpůrce posoudil i jiné varianty, a pokud ano, proč vybral právě tuto. Tato část napadeného územního plánu je tak zatížena vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Navrhovatel a) dále upozornil na to, že původní územní plán vymezoval na dotčeném pozemku plochy pro bydlení a rezervu plochy pro pozemní komunikace a veřejná prostranství. Ačkoli navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu hájil svá práva, nedozvěděl se z odůvodnění napadeného územního plánu nic o tom, proč se odpůrce rozhodl přehodnotit původní úpravu daného území vymezenou původním územním plánem.

177. Navrhovatel a) tak považuje vymezení plochy přestavby 206–P, plochy změn OV a plochy s možností předkupního práva – občanské vybavení PO04 na dotčeném pozemku za rozporné se zákonem a odůvodnění vymezení těchto ploch za nedostatečné, zvlášť když navrhovatel a) uplatnil připomínky a námitky. Rozhodnutí o námitkách je tedy též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nakonec namítal, že vymezení uvedených ploch je v rozporu se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do práv. Odpůrce se navíc posouzením proporcionality ani nijak nezabýval.

178. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

179. Odpůrce ve svém vyjádření k tomuto návrhovému bodu uvedl, že odůvodnění napadeného územního plánu obsahuje podrobné zdůvodnění navrhovaného vymezení na předmětném pozemku na str. 276 – 280 a na str.

288. Navrhovatel a) se sice odvolává na původní územní plán, avšak pozemek k navrženému účelu podle původního územního plánu po dobu delší než 5 let nevyužil. S ohledem na to je relevantní toto využití přehodnotit a případně změnit. Zároveň rozporoval, že by nebylo v napadeném územním plánu nic řečeno o předmětné lokalitě, ve které se nachází navrhovatelův pozemek a související plocha přestavby 206–P. K tomu citoval část odůvodnění napadeného územního plánu na str.

288. Dále má odpůrce za to, že rozhodnutí o námitce obsahuje dostatečné a podrobné odůvodnění. Upozornil na to, že námitka navrhovatele a) byla formulována velmi nekonkrétně, přičemž vypořádání námitky závisí na podrobnosti námitky. Dále uvedl, že je pravda, že areál Mateřské školky Průběžná nesousedí s pozemkem navrhovatele a) p. č. XL, ovšem plocha přestavby 206–P je navržena i na dalších pozemcích p. č. XDI, p. č. XDJ a p. č. XDK, s nimiž tvoří logický celek, který s areálem Mateřské školky P. sousedí. Vymezení plochy 206–P právě na předmětných pozemcích je podrobně zdůvodněno v rozhodnutí o námitce.

180. Ze správního spisu soud zjistil, že ve výkresu I–2a_Hlavní Výkres návrhu územního plánu pro společné jednání byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v ploše ZV – veřejná prostranství – veřejná zeleň a ploše přestavby 204–P. Navrhovatel a) uplatnil námitku, ve které požadoval ponechat celý pozemek v ploše pro bydlení. Námitka byla akceptována s tím, že plocha pro bydlení umožňuje mimo jiné i umístění parku. V grafické části výkresu I–2a_Hlavní výkres návrhu územního plánu pro veřejné projednání byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v západní třetině do plochy OV a plochy přestavby 206–P a ve zbylých dvou třetinách do plochy BI a plochy přestavby 205–P, přičemž toto vymezení odpovídá i schválené verzi napadeného územního plánu. Ve výkresu I_3_Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je levá třetina dotčeného pozemku navrhovatele a) zařazena do plochy PO04. I–2a_Hlavní výkres 181. Navrhovatel a) v námitkách doručených odpůrci dne 4. 12. 2017 požadoval, aby celý jeho dotčený pozemek byl zařazen do plochy BI, a dále obecně odkázal na to, že odpůrce má v dané lokalitě ve svém vlastnictví pozemkové parcely o větší výměře, které jsou i polohově daleko vhodnější pro občanskou vybavenost.

182. Odpůrce v rozhodnutí o námitce navrhovatele a) uvedl, že plocha 206–P a OV je navržena v přímé návaznosti na areál mateřské školky z důvodu možného plošného rozšíření tohoto areálu. Dále uvedl, že nový územní plán města Rakovník přehodnocuje využití stávající plochy a dává přednost s ohledem na její přímou vazbu na Mateřskou školu P. vytvoření podmínek pro možné rozšíření mateřské školy. Zdůraznil, že s ohledem na navrhovaný rozvoj Hornického sídliště je třeba zajistit dostatečnou kapacitu předškolní výchovy, která bude v docházkové vzdálenosti, přičemž jako optimální vzdálenost uvedl 400 – 600 m. Plocha je v bezprostřední návaznosti na stávající areál mateřské školy v rámci proluky v zastavěném území a jedná se o plochu přestavby, jejíž využití pro rozvoj města má dle platných právních předpisů a požadavků politiky územního rozvoje a zásad územního rozvoje dostat přednost před rozvojem mimo zastavěná území. Uvedená plocha navíc umožňuje, aby v případě potřeby rozvoj současného areálu mateřské školy pokračoval dále na jih, a to v celé šíři areálu. Odpůrce také upozornil na to, že stávající kapacita mateřské školy je dlouhodobě naplněna na 100 % a v případě výstavby ve vymezených rozvojových plochách lze reálně očekávat poptávku po navýšení kapacity mateřské školy.

183. Zdejší soud má za to, že se odpůrce vznesenou námitkou zabýval dostatečně a v odůvodnění napadeného územního plánu ji řádně vypořádal. Předně je třeba poukázat na to, že navrhovatel a) uplatnil námitku ve velmi obecné rovině, tj. požadoval, aby byl celý jeho pozemek zařazen do určitého typu plochy (BI), a zároveň jen obecně poukázal na to, že jiné pozemky jsou pro zařazení do plochy OV vhodnější, ovšem na žádný takový konkrétní pozemek neodkázal, čímž odpůrci fakticky znemožnil vypořádat se s konkrétním návrhem na možné porovnání vhodnosti zařazení takového pozemku do plochy OV namísto pozemku navrhovatele a). Odpůrce pak zejména poukázal na to, že pozemek navrhovatele a), resp. celá plocha přestavby 206–P, je v bezprostředním sousedství areálu mateřské školy, a proto je pro takové vymezení vhodná. Tento závěr je logický, neboť by nedávalo smysl, aby se mateřská škola rozšiřovala na plochy pozemků, se kterými by ani nesousedila a které by byly výrazně vzdálenější. Naopak je odůvodněné, pokud dochází k rozšíření areálu v bezprostřední blízkosti. Po nahlédnutí do grafické části územního plánu (konkrétně do výkresu I–2a–Hlavní výkres způsob využití území) je pak zřejmé, že je areál mateřské školy umístěn v hustě zastavěné oblasti a v okolí školy není jiný bezprostředně navazující pozemek než pozemky zahrnuté právě do plochy 206–P. Ačkoli navrhovatel a) ve svém návrhu zobrazil v dané lokalitě veškeré pozemky odpůrce, tak žádný z těchto pozemků se nenachází ve vhodné blízkosti areálu mateřské školy, a navíc jsou veškeré pozemky odpůrce v této lokalitě umístěny v zastavěné části, a nelze si tak racionálně představit, že by mohly sloužit rozšíření areálu mateřské školy.

184. Jelikož navrhovatel a) v uplatněné námitce nespecifikoval konkrétní pozemek, který by považoval za vhodnější pro rozšíření areálu mateřské školy, není pochybením odpůrce, když neporovnal veškeré pozemky, které v dané lokalitě vlastní, s pozemkem navrhovatele a) co do vhodnosti pro umístění rozšíření areálu mateřské školy, a naopak obstojí důvody, pro které vyhodnotil jako vhodný právě i pozemek navrhovatele a). Zdejší soud má tak za to, že odpůrce dostatečně vysvětlil, proč vymezil plochu přestavby 206–P a plochu OV na pozemku navrhovatele a).

185. K námitce, že odpůrce neprovedl test proporcionality ohledně vymezení uvedených ploch na dotčeném pozemku navrhovatele a), soud nejprve odkazuje na obecná východiska pro posouzení tohoto návrhu uvedená výše v rozsudku, kde se uvádí, že vlastník pozemku musí seznámit odpůrce s důvody, pro které má za to, že je přijaté řešení nepřiměřeným zásahem do jeho práv. Navrhovatel a) v uplatněné námitce nepředestřel žádné konkrétní důvody, pro které by měl za to, že je vymezení plochy přestavby 206–P a OV nepřiměřeným zásahem do jeho vlastnických práv. Navrhovatel a) sice obecně odkázal na to, že má odpůrce v dané lokalitě vlastní pozemky, které by byly pro uvedený účel vhodnější, ovšem žádným způsobem je nespecifikoval a soud ani po seznámení se s napadeným územním plánem neseznal, že by v dané lokalitě nějaké na první pohled vhodné pozemky ve vlastnictví odpůrce byly. Odpůrce navíc vyložil důvody, pro které vymezil uvedenou plochu právě i na pozemku navrhovatele a). Zejména zdůraznil potřebnou návaznost takové plochy na stávající areál mateřské školy. Jelikož navrhovatel a) neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které má za to, že je vymezení plochy přestavby 206–P a OV na jeho pozemku svévolné, nezbývá soudu než námitku nepřiměřenosti zásahu do práv navrhovatele a) vyhodnotit jako nedůvodnou.

186. Navrhovatel a) dále namítal, že se z odůvodnění napadeného územního plánu nedozvěděl nic o tom, proč odpůrce vymezil na dotčeném pozemku plochu přestavby 206–P a plochu OV, ačkoli původní územní plán vymezoval na dotčeném pozemku plochy pro bydlení a rezervu pro pozemní komunikace.

187. Soud nahlédnutím do hlavního výkresu původního územního plánu ověřil, že dotčený pozemek navrhovatele a) skutečně byl zařazen v ploše pro bydlení a ploch pro veřejná prostranství. Na druhou stranu ovšem odpůrce již v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a) srozumitelně uvedl, že se právě s ohledem na plánovaný rozvoj H. sídliště očekává zvýšení poptávky po kapacitě mateřské školy. Na str. 277 až 279 odůvodnění napadeného územního plánu jsou pak popsány jednotlivé strategie pro umisťování (a rozvíjení) mateřských škol. Z uvedeného odůvodnění je zřejmé, že pro odpůrce je v souladu principy územního plánování důležité, aby byly mateřské školy umisťovány v docházkové vzdálenosti od místa bydliště. Odpůrce zároveň v tabulce rozepsal kapacitu jednotlivých již existujících mateřských škol na území města Rakovník a jejich obsazenost ve školním roce 2015/2016, která dosahovala u všech mateřských škol 100 %. Odpůrce dokonce vypočítal, že jejich kapacita by měla být již při stávajícím počtu obyvatel vyšší (639 míst oproti stávajícím 634 místům). V rozvojových plochách spočítal očekávané navýšení počtu obyvatel až o 1 500 osob s tím, že dle obecné metodiky se předpokládá potřeba 40 míst v mateřské škole na každých 1 000 obyvatel. V důsledku plánovaného rozvoje města Rakovník tak bylo potřebné navýšit kapacitu v mateřských školách až o 60 míst, aby byly uspokojeny nároky obyvatel města Rakovník. Na str. 278 odůvodnění napadeného územního plánu je pak zobrazena mapa s vyznačenými plochami bydlení a mateřskými školami, jak stávajícími, tak plánovanými, přičemž kolem každé mateřské školy je kruhem zobrazena izolinie pěší dostupnosti mateřské školy. V oblasti Hornického sídliště je aktuálně jedna mateřská škola (Mateřská škola P.) a dle mapy je nejbližší mateřská škola plánovaná východně od Mateřské školy P., a to Mateřská škola Z.. Ovšem jak je patrné ze zakreslených kruhů, docházková vzdálenost těchto mateřských škol se neprotíná (na rozdíl např. od mateřských škol zakreslených v severní části mapky). Pakliže tedy odpůrce počítá s rozvojem H. sídliště (zvýšením počtu obyvatel) a zároveň toto sídliště není v pěší dostupnosti od plánované Mateřské školy Z., je zcela odůvodněné, že musí dojít ke zvýšení kapacity stávající Mateřské školy P., neboť lokalita H. sídliště není zabezpečována jinou mateřskou školou tak, aby byla dodržena koncepce pěší dostupnosti dle metodiky (400 – 600 m), přičemž zřizování zcela nové mateřské školy není s ohledem na vyšší předpokládané náklady na rozdíl od rozšíření již stávající školy rozumné.

188. Soud zároveň nepovažuje za rozporné nebo zmatečné údaje o navýšení kapacity až o 60 míst na str. 277 odůvodnění napadeného územního plánu a o plánu zvýšení kapacity mateřských škol o 75 míst (str. 278 odůvodnění napadeného územního plánu). Soud výše uvedl, jak odpůrce dospěl k výpočtu potřeby zvýšení kapacity míst v mateřských školách v návaznosti na nárůst počtu obyvatel (+ 60 míst), zároveň ale již stávající kapacita je využita ze 100 % a dle výpočtu minimálně 5 míst chybí. Pokud tedy odpůrce zahrnul do územního plánu nové plochy, které by měly do budoucna zajistit až 75 míst v mateřských školách navíc, nepovažuje to soud za nepřiměřený, excesivní nebo jinak nesystémový přístup. VIII. Návrh na zrušení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda na pozemku p. č. XM 189. Navrhovatel a) brojí proti vymezení stabilizované plochy NZ – zemědělská půda (dále v této části jen „NZ“) na pozemku p. č. XM ve výkresu I.2a napadeného územního plánu. Dotčený pozemek byl původním územním plánem zahrnut do rezervy pro plochy se smíšenou funkcí. Změnou č. 4 původního územního plánu byl dotčený pozemek zahrnut do návrhové plochy se smíšenou funkcí. Hlavním předmětem změny č. 4 původního územního plánu přitom bylo posunutí severozápadní části trasy plánovaného silničního obchvatu města Rakovník. Odpůrce přitom v odůvodnění napadeného územního plánu často odkazuje na původní územní plán, a je tak patrné, že napadený územní plán z původního územního plánu vychází. Dotčený pozemek se nachází v lokalitě vymezené na západě ulicí L., na severozápadě silnicí II/XDB, na severu ulicí Z., na východě železniční tratí a na jihu ulicí L., přičemž v této lokalitě jsou pozemky na zemědělských půdách IV. třídy ochrany. Dotčený pozemek je pak situován u budoucí okružní křižovatky plánované v rámci budoucího silničního obchvatu města Rakovník a navazuje na stabilizované plochy OM – občanské vybavení komerční, ve kterých se nacházejí mj. velkopodlažní obchodní plochy společností Kaufland, OKAY elektrospotřebiče, KIK a Sportissimo, avšak odpůrce se bez konkrétního a přesvědčivého důvodu rozhodl začlenit dotčený pozemek do stabilizované plochy NZ, a nevycházel tak z původního územního plánu, který dotčený pozemek začleňoval do plochy se smíšenou funkcí. Podle navrhovatele a) bylo povinností odpůrce, aby řádně a přesvědčivě odůvodnil, proč se rozhodl dotčený pozemek začlenit do stabilizované plochy NZ, když většinu shodných pozemků v dané lokalitě začlenil do zastavitelných ploch. Začlenění dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ přitom významně ovlivňuje cenu takového pozemku, čímž bylo zasaženo do vlastnických práv navrhovatele a). Navrhovatel a) navíc proti začlenění dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ v průběhu pořizování napadeného územního plánu brojil. Odpůrce tak měl povinnost posoudit soulad zvoleného řešení se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnického práva navrhovatele a), tím spíše, když je dotčený pozemek situován v lokalitě, na které odpůrce srovnatelné pozemky vymezil jako zastavitelné plochy. Navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil připomínku, ve které nesouhlasil se začleněním dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ. Odpůrce tuto připomínku neakceptoval, přičemž navrhovatel a) považuje vypořádání připomínky za arogantní, nevěrohodné, nedostatečné a především chybné, neboť dotčený pozemek nebyl původním územním plánem odpůrce již začleněn do rezervy pro plochy se smíšenou funkcí, ale byl začleněn do návrhové plochy se smíšenou funkcí. Navrhovatel a) pak v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil i námitky, kterým též odpůrce nevyhověl. I toto vypořádání námitek považuje navrhovatel a) ze shodného důvodu za chybné. Navrhovatel a) dále upozornil na to, že případné umístění stavebních záměrů na dotčeném pozemku bylo a je do značné míry odvislé od realizace plánovaného silničního obchvatu města Rakovník, který byl naplánován a projednán před více než 15 lety. Proto považuje navrhovatel a) odůvodnění rozhodnutí o námitce tím, že dotčený pozemek byl do plochy smíšené začleněn již 14 let, ale nebyl k danému účelu využit, pročež má být podle odpůrce legitimní přehodnotit záměr původního územního plánu, za účelové. Navrhovatel a) nepovažuje takové odůvodnění za přesvědčivé, jestliže odpůrce obdobné pozemky v dané lokalitě, ale i v jiných lokalitách vymezil jako zastavitelné plochy. Navrhovatel a) považuje vymezení stabilizované plochy NZ na dotčeném pozemku za nezákonné, odůvodnění tohoto kroku za nesprávné a nedostatečné a konečně zařazení dotčeného pozemku do stabilizované plochy NZ za rozporné se zásadou proporcionality, jelikož nepřípustně zasáhlo do vlastnického práva navrhovatele a).

190. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

191. Odpůrce ve svém vyjádření k tomuto návrhovému bodu uvedl, že v základní koncepci území je stanoven požadavek na dotvoření kompaktního jádrového města, v němž se má soustředit rozvoj bydlení, občanského vybavení, výroby a dalších ekonomických aktivit největší měrou, přičemž je třeba důsledně dbát na zachování kompaktního urbanistického uspořádání tzv. kompaktního města, koncentricky kolem území historického jádra města, tak aby byla zachována optimální pěší dostupnost centra města ze všech míst kompaktního města a aby byly zachovány hranice růstu města do navazující volné krajiny, a tím i tradiční obraz jádrového sídla Rakovník v krajině jako kompaktní urbánní struktury vyplňující široké a hluboké údolí Rakovnického potoka, bez nežádoucích expanzí do volné krajiny, zejména přes topograficky dané přirozené hranice růstu města. Navrhovatel a) se sice domáhal vymezení účelu využití jeho pozemků stejným způsobem, jako tomu bylo v původním územním plánu, avšak nyní byl přijímán zcela nový územní plán a odpůrce jej upozorňoval na to, že z právní úpravy ani judikatury nelze dovodit, že by nový územní plán musel zcela přebírat funkční využití pozemků ze starého územního plánu. Kromě toho odpůrce upozorňoval i na to, že pozemek p. č. XM byl vymezený jako plocha smíšená již od roku 2005, přičemž po dobu 14 let nebyl k danému účelu využit. Vlastník může požádat obec o zařazení jeho pozemku do zastavitelných ploch v rámci pořizování územního plánu nebo jeho změny nebo požádat o změnu platného územního plánu, na pořízení změny ani na zařazení jeho pozemku do zastavitelných ploch však není právní nárok. Nakonec ještě odpůrce doplnil, že v připomínce, kterou k této části návrhu napadeného územního plánu uplatnil, navrhovatel a) požadoval u pozemků p. č. XM, p. č. XCI, p. č. XCJ a p. č. XCN ponechat plochu pro výrobu (rezerva), ale nenamítal předchozí navržený způsob využití. Ve vyhodnocení této připomínky mu proto byl vysvětlen význam rezervy. Odpůrce považuje tvrzení navrhovatele a) v této části za zavádějící.

192. Ve správním spise soud ověřil, že v hlavním výkresu původního územního plánu byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen do plochy rezervy pro plochu se smíšenou funkcí. Změnou č. 4 původního územního plánu poté došlo k zařazení dotčeného pozemku do plochy se smíšenou funkcí II. V kapitole F. Funkční regulativy a limity textové části původního územního plánu je pro plochy se smíšenou funkcí II přípustné mj. využití pro podnikatelskou činnost s možností umístění výrobních objektů, které nebudou narušovat urbanistický charakter okolní zástavby a jejichž provoz nebude nepříznivě ovlivňovat životní prostředí trvalého bydlení a jež nebudou negativně ovlivňovat využití sousedních pozemků. Změna č. 4 původního územního plánu I_2a–Hlavní výkres 193. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl, „ – XM, XCI, XCJ – nesouhlas s NZ – požadujeme ponechat plochu pro výrobu (rezerva)“.

194. Odpůrce vypořádal připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu bod bodem 47 následovně: „ad s) neakceptovat – na pozemku parc. č. XM a XCJ – územní rezerva na poli má stejný právní dopad, jako ponechané pole (NZ), pro možnost realizace záměru je nutné plochy rezervy změnou ÚP převést na plochy návrhové.“ 195. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „ – XM, XCJ, XDL – nesouhlas s NZ – požadujeme ponechat plochu pro výrobu (rezerva), tak jako je to v jiných případech v návrhu ÚP, a to z opatrnosti, neboť může dojít ke změně legislativy. Např. jako u pozemku č. XDM.“196. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30 následovně: „Územní plán Rakovník prioritně vymezuje dostatečné množství nových zastavitelných ploch určených pro lehkou výrobu (VL) kompaktně v Průmyslové zóně Rakovník, které jsou pro další rozvoj výroby a skladování vhodnější, dále v Š. a částečně také v H.. Uvedené zájmové pozemky jsou jako plochy smíšené (pozemek parc č. XM) a pro výrobu a skladování (pozemky parc. č. XCN a XCJ) v platném ÚP SÚ Rakovník vymezené již od roku 2005 (Změna č. 4 ÚP SÚ Rakovník) a dodnes (tedy již 14 let) nebyly k danému účelu využité. Je tedy zcela legitimní přehodnotit záměr původního ÚP SÚ Rakovník a daný záměr, na který se již nevztahují případné náhrady za změny v území, přehodnotit nebo redukovat či zcela vypustit, obzvláště pokud se jedná o pozemky, které jsou z velké části v ZPF s I. třídou ochrany BPEJ.“ Dále ještě odpůrce poukázal na nutnost vymezovat zastavitelné plochy podle § 18 odst. 4 stavebního zákona. Nakonec odpůrce uvedl, že pouhý požadavek na zařazení pozemku do určité plochy neznamená automatický nárok vlastníka na provedení této změny.

197. Jak z vypořádání připomínek, tak z odůvodnění rozhodnutí o námitce je patrné, že odpůrce přehodnotil dřívější záměr funkčního využití dotčeného pozemku, a byť při vypořádání připomínky uvedl nesprávně, že byl v původním územním plánu dotčený pozemek zařazen toliko do rezervy, v odůvodnění rozhodnutí o námitce již správně odkázal na změnu č. 4 původního územního plánu, kterou došlo k zařazení pozemku do plochy se smíšenou funkcí. Soud sice dává za pravdu odpůrci, že vlastník pozemku nemá individuální subjektivní právo na schválení konkrétní podoby územního plánu podle jeho požadavku (k tomu srov. judikaturu Nejvyššího správního soudu citovanou v obecných východiscích tohoto rozsudku). Zároveň ale platí, že v územním plánování nelze připustit zásahy do vlastnického práva, které by vykazovaly znaky diskriminace, „nerozumnosti“ či libovůle, přičemž v tomto případě napadený územní plán zúžil dosavadní přípustný způsob využití dotčeného pozemku. Z tohoto pohledu je nerozhodné, zda je přijímán nový územní plán či jen změna stávajícího územního plánu, podstatné je, že navrhovatel a) již měl umožněn širší způsob využití dotčeného pozemku, a proto se nedomáhal stanovení nové, příznivější regulace, ale zachování stávající regulace. Odpůrce ovšem ve vypořádání námitky navrhovatele a) logicky poukázal na to, že je na území města Rakovník vymezen dostatek zastavitelných ploch pro výrobu, konkrétně v Průmyslové zóně Rakovník, dále v Š. a částečně v H., přičemž poukázal i na potřebu ochrany zemědělského půdního fondu. Toto odůvodnění je přitom v souladu s požadavky odpůrce na rozsah zastavitelných ploch nastíněnými na str. 31 textové části odůvodnění napadeného územního plánu, kde mj. uvedl, že „[z] řešení v novém ÚP Rakovník byly naopak vyloučeny zastavitelné plochy v periferních plochách bez přímých a logických vazeb na stabilizovaná území jádrového sídla Rakovník a tedy také bez přímé vazby na existující komunikační systém města a na sítě technické infrastruktury: vyloučeny byly s výjimkou plochy 101–Z vyplňující proluku mezi stávajícím výrobním areálem na ulici Pražská a navrhovaným silničním obchvatem všechny zastavitelné plochy pro výrobu a se smíšenou funkcí mezi severní trasou B3 plánovaného silničního obchvatu města a železniční tratí č. 120 Rakovník – Lužná u Rakovníka – Kladno (plochy ve velmi periferní poloze vymezené za přirozenou hranicí růstu kompaktního města, za silničním obchvatem, bez vazby na zastavěné území a tedy bez vazby na síť pozemních komunikací a sítě technické infrastruktury, podmíněné realizací silničního obchvatu města (…)“ Soud má tedy za to, že odpůrce dostatečně srozumitelně odůvodnil, proč přehodnotil původní zařazení pozemků do zastavitelných ploch, a odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatele a) ve spojení s odůvodněním napadeného územního plánu přitom nevykazuje znaky diskriminace navrhovatele a) nebo znaky nerozumnosti či libovůle. Odpůrce v napadeném územním plánu opakovaně zdůraznil požadavek na dotvoření kompaktního jádrového města, přičemž pozemek navrhovatele a) je skutečně v okrajové části města, a jak je patrné i z grafické části napadeného územního plánu, v případě realizace obchvatu bude uvedená část [nejen pozemek navrhovatele a), ale veškeré pozemky, které byly dotčenou změnou č. 4 původního územního plánu] oddělena od zastavěné části města kapacitní silnicí.

198. V souvislosti s námitkou, že vymezení plochy dotčeného pozemku má být v rozporu se zásadou proporcionality, soud uvádí, že navrhovatel a) v průběhu pořizování územního plánu neseznámil odpůrce s konkrétními námitkami, pro které by měl za to, že dochází k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnických práv. Navrhovatel a) se sice zcela srozumitelně vymezil proti tomu, aby byl jeho pozemek zařazen do plochy NZ, nicméně neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovozovat, v čem spatřuje zásah do jeho vlastnických práv nepřiměřeným. Obecný odkaz na pozemky, které v jiných případech napadeného územního plánu byly ponechány v ploše pro výrobu, není dostatečným vymezením nepřiměřeného zásahu do práv navrhovatele a). S ohledem na rozsah ploch pro výrobu (a celkový rozsah napadeného územního plánu) nelze jednoznačně dovodit, se kterými jinými pozemky se navrhovatel a) porovnává. Odpůrce by tak musel při vypořádání takové námitky porovnat veškeré pozemky, které jsou v napadeném územním plánu zahrnuty do ploch pro výrobu, s pozemkem navrhovatele a) a dovozovat, v čem by mohly být takové pozemky srovnatelné, anebo právě odlišné, což by představovalo zcela nepřiměřený požadavek vzhledem k rozsahu napadeného územního plánu a množství zpracovávaných námitek a připomínek.

199. K navrhovatelem a) výslovně zmiňovanému pozemku p. č. XDM se pak vůbec nelze vyjádřit, neboť není zřejmé, proč by se mělo jednat o pozemek ve srovnatelné situaci. Soud nahlédnutím do katastru nemovitostí (veřejně přístupný zde: https://nahlizenidokn.cuzk.cz/) zjistil, že se jedná o pozemek, který z vlastní navrhovatel a) a je umístěn mimo pozemky, které byly dotčeny změnou č. 4 původního územního plánu, přičemž v napadeném územním plánu je zařazen do funkční plochy NZ a v části dotčen plochou územní rezervy pro plochu BI – bydlení individuální. Pozemek je umístěn jednak v úplně jiné části města, ale také jeho funkční zařazení není srovnatelné s funkčním zařazením dotčeného pozemku [u kterého se navrhovatel a) domáhal zařazení do plochy pro výrobu, nikoli do územní rezervy pro bydlení individuální]. Třebaže tedy odpůrce na srovnání s tímto pozemkem nereagoval výslovně, nelze to hodnotit jako vadu odůvodnění, jež by mohla mít jakýkoliv vliv na zákonnost výroku napadeného územního plánu.

200. V souvislosti s námitkou navrhovatele a), že umístění stavebních záměrů na dotčeném pozemku bylo odvislé od realizace obchvatu města, který je plánován již 15 let, pak soud uvádí, že navrhovatel a) nepředložil ani žádné tvrzení, ani důkazní návrhy, kterými by prokazoval, že již činil úkony k umístění konkrétních stavebních záměrů na dotčeném pozemku, ani nevysvětlil, proč by využití dotčeného pozemku způsobem předpokládaným změnou č. 4 původního územního plánu bylo skutečně popisovaným způsobem podmíněno. Soud tak nemůže posoudit, zda byl záměr navrhovatele a) skutečně závislý na realizaci obchvatu (a bylo by tak důvodné, že dosud k realizaci stavebních záměrů nemohl přistoupit), či nikoli. O opaku spíše svědčí srovnání s plochou na jih od dotčeného pozemku sevřenou mezi ulicemi L. a L.. I tato plocha přiléhá k plánovanému obchvatu, a měla by tedy i pro ni platit slova o závislosti využití na jeho realizaci. Také tato plocha byla ve změně č. 4 původního územním plánu teprve návrhovou plochou se smíšenou funkcí, nicméně výstavba již v daném místě (na rozdíl od dotčeného pozemku) proběhla, a v napadeném územním plánu je proto již vymezena jako stabilizovaná plocha občanského komerčního vybavení OM. IX.a) Návrh na zrušení zastavitelné plochy 116–Z, plochy změn PV – veřejná prostranství v rámci zastavitelné plochy 116–Z, návrhu místní komunikace III. nebo IV. třídy, návrhu vodovodního řadu – ostatní vedení a plochy s možností vyvlastnění – dopravní infrastruktura VD19 201. V úvodu vypořádání této části soud upozorňuje na to, že navrhovatel a) vlastní pozemek p. č. XN, přičemž návrh na zrušení dále uvedených částí napadeného územního plánu se týká i pozemků p. č. XX, p. č. XY, p. č. XZ a p. č. XBA.

202. Navrhovatel a) brojí proti zastavitelné ploše 116–Z, jak je vymezena ve výkresu I.1 napadeného územního plánu na částech pozemků p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ a v textové části výroku pod body C.2.2.4 (C16), ve třetím řádku tabulky na s. 33, D.1.1.2 (D13) v písm. m) na str. 53 a D.4 (D106) v písm. z) na str.

65. Dále brojí proti ploše změn PV – veřejná prostranství v rámci zastavitelné plochy 116–Z na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ, jak je vymezena ve výkresu 1.2a napadeného územního plánu, dále proti návrhu místní komunikace III. třídy nebo IV. třídy na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY, p. č. XZ a p. č. XBA, jak je vymezen ve výkresu I.2c napadeného územního plánu, proti návrhu vodovodního řadu – ostatní vedení na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ, jak je vymezen ve výkresu I.2d napadeného územního plánu, a nakonec proti ploše s možností vyvlastnění – dopravní infrastruktura VD19, jak je vymezena ve výkresu I.3. napadeného územního plánu na pozemcích p. č. XX, p. č. XN, p. č. XY a p. č. XZ a v textové části výroku pod bodem G.1 (G01) v posledním řádku tabulky na s. 122.

203. Namítá, že výše uvedené části napadeného územního plánu významně zasahují do jeho vlastnického práva. Navrhovatel a) poukázal na to, že pozemek p. č. XN, který vlastní, je z celé východní, jižní i jihovýchodní strany a výhledově i z celé západní strany obklopen veřejně přístupnými komunikacemi, přičemž stávající uliční síť v dané lokalitě, ve které napadený územní plán vymezuje zastavitelné plochy 114–Z a 117–Z s navrhovaným využitím BI – bydlení individuální (dále pro tuto část jen „BI“), řádně zajišťuje prostupnost a dopravní (resp. komunikační) obsluhu předmětného území. Tato lokalita proto podle navrhovatele a) nepotřebuje další dopravní, resp. komunikační propojení. Části napadeného územního plánu, proti kterým navrhovatel a) brojí, proto významně znehodnocují jeho pozemek p. č. XN, aniž by to bylo potřebné, účelné a odůvodněné. Podle navrhovatele a) je toto vymezení v rozporu se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu do vlastnických práv navrhovatele a) k pozemku p. č. XN. Navrhovatel a) také upozornil na to, že na tomto pozemku plánoval v budoucnu vystavět rodinné sídlo, proto nechce tento pozemek nijak dělit. Při tomto zamýšleném využití není proto nová komunikace potřeba, a naopak je pro navrhovatele a) kontraproduktivní, neboť mu znemožňuje využít daný pozemek popsaným způsobem. Navrhovatel a) v průběhu pořizování napadeného územního plánu uplatnil připomínku a námitky, které odpůrce neakceptoval. Navrhovatel a) opakuje, že zastavitelné plochy 114–Z a 117–Z s navrhovaným způsobem využití BI jsou již dnes dostatečně napojeny na stávající komunikační síť a předmětná lokalita proto nepotřebuje další dopravní, resp. komunikační propojení. Vypořádání uplatněné připomínky a námitek je podle něj rozporné se skutkovým stavem, a tedy nezákonné. Odpůrce by tento rozpor se skutkovým stavem zjistil, pokud by provedl test proporcionality, v jehož rámci by posoudil vhodnost a potřebnost vymezovaného řešení a přiměřenost zásahu do vlastnického práva. Navrhovatel a) je tak přesvědčen o tom, že výše uvedené části napadeného územního plánu jsou nezákonné a jejich odůvodnění je nesprávné a nedostatečné. Uvedená část napadeného územního plánu tak nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem a je v rozporu se zásadou proporcionality, když nepřípustně zasáhla do vlastnického práva navrhovatele a).

204. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

205. Ve vyjádření k této části návrhu odpůrce uvedl, že důvodem pro vymezení plochy 116–Z se způsobem využití PV (plocha veřejných prostranství) je zajistit vizuální, prostorovou i provozní kontinuitu systému veřejných prostranství a všech jeho prvků, zejména lineárních, jako předpoklad pro zajištění optimální prostupnosti území města a jako předpoklad eliminace vzniku jakýchkoli neprostupných a veřejnosti nepřístupných enkláv. V daném případě se jedná o plochy individuálního bydlení. K tomu, aby mohlo dojít k případné parcelaci, musí být zajištěna přístupnost budoucích pozemků z veřejné komunikace. Aby bylo možné pozemky vymezit jako stavební pro umístění rodinných domů, musí být zajištěna přístupnost jednotlivých stavebních pozemků z veřejného prostranství, jehož součástí je kapacitně dostačující veřejně přístupná komunikace. Tyto požadavky pak vyplývají z vyhlášky č. 501/2006 Sb. Ačkoli navrhovatel a) uváděl, že na pozemku p. č. XN plánuje realizaci jediného stavebního záměru, který by měl v budoucnu sloužit jako rodinné sídlo, a nechce tak pozemek dělit na více pozemků určených k výstavbě, nebyl odpůrci tento záměr z uplatněné připomínky a následně i námitky patrný. Vyhodnocení připomínky a rozhodnutí o námitce bylo provedeno s ohledem na rozsah podání navrhovatele a). Dále odpůrce doplnil, že v předmětné lokalitě je navržena základní komunikační síť, která vychází z požadavku respektování urbanistické struktury území a pro zajištění přístupnosti jednotlivých stavebních pozemků (odpovídající velikosti) v souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. Využití pozemku jako jediného stavebního pozemku, tedy pro umístění jediného rodinného domu, je v dané lokalitě v rozporu se stávající urbanistickou strukturou území.

206. Ve správním spise soud ověřil, že v hlavním výkresu původního územního plánu byl dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen do plochy bydlení s tím, že byl rozdělen plochou označující pozemní komunikace a veřejná prostranství a po pravém okraji byl lemován plochou významných izolovaných stromů a keřů a stromořadím. V napadeném územním plánu je z většiny označen jako plocha změny BI, v polovině je protnut plochou PV – veřejná prostranství a na pravém okraji je vyznačena plocha změny NK – krajinná zeleň (dále v této části jen „NK“). Na pozemku jsou zaznačeny plochy změny 114–Z, 115–Z, 116–Z a 117Z a dále 517–K a 518.K. I_2a_Hlavní výkres napadeného územního plánu 207. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl, „XN – nesouhlas s cestou přes pozemek a NK, ponechat plochu pro bydlení“.

208. Odpůrce vypořádal připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu bod bodem 47 následovně: „ad u) neakceptovat – izolační zeleň a ulice přes předmětný pozemek jsou navrženy v platném ÚPSÚ Rakovníkem NK především z izolačního důvodu (oddělení od navrhovaného obchvatu), komunikace za účelem propojení nové plochy bydlení na stávající komunikační síť.“ 209. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „ – XN – nesouhlas s cestami přes pozemek a zelení 518–K, ponechat plochu pro bydlení a obchvat“.

210. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, když uvedl, že plocha 116–Z veřejné prostranství je v daném místě vymezena za účelem zajištění logického a prostorově koordinovaného postupu výstavby v území v návaznosti na stávající uliční síť. K ploše 518–K – NK pak uvedl, že je vymezena z důvodu zajištění izolace existující, resp. navrhované zástavby západně od obchvatu (obytná zástavba Na Spravedlnosti) od navrhovaného východního silničního obchvatu města Rakovník a od automobilové dopravy na něm. Za primární úkol pásu krajinné zeleně označil optickou izolaci budoucího obchvatu a dále možnost umístění protihlukových opatření do pásu zeleně a také záchyt prachových částic a dalších polutantů z automobilové dopravy.

211. Soud musí opět konstatovat, že navrhovatelem a) uplatněná připomínka a námitka je velmi obecného charakteru a toliko se obecně vymezuje vůči vedení cesty přes dotčený pozemek. Navrhovatel a) ovšem neseznámil odpůrce s konkrétními námitkami, resp. důvody, pro které má za to, že dochází k nepřijatelnému zásahu do jeho vlastnického práva. Ani v připomínce, ani v námitce nadto neuvedl, že chce na daném pozemku postavit rodinné sídlo, což by mu bylo přetnutím pozemku údajně znemožněno. Je logické, že odpůrce ve vypořádání námitek nemůže reagovat na argumenty, které nebyly ani vzneseny. Odpůrce poukázal na potřebu logického a prostorově koordinovaného postupu výstavby v území a potřebu navázání na stávající uliční síť (v souvislosti s vymezeným veřejným prostranstvím) a dále poukázal na potřebu zajištění izolace nové obytné zástavby (zejména před hlukem z plánovaného obchvatu), přičemž tato zeleň by měla přispívat i k záchytu prachových a dalších částic z automobilové dopravy. Takové odůvodnění je logické a při porovnání s grafickou částí napadeného územního plánu i racionální a přiléhavé, neboť je patrné, že za koridorem zeleně je skutečně veden pruh plánovaného obchvatu (dobře seznatelný z výkresu I_2c_výkres koncepce dopravní infrastruktury) a že plánovaná komunikace rozdělující pozemek navrhovatele a) na dvě části (plochy změn 117–Z a 114–Z, které jsou prodloužením uliční zástavby na západě) přímo navazuje na komunikaci ve stávající zástavbě.

212. Zároveň platí, že územní plán je koncepční dokument a odůvodnění konkrétních záměrů nemusí být seznatelné pouze z rozhodnutí o námitkách, ale též z dalších částí napadeného územního plánu. Pro plochu 116–Z – veřejné prostranství je na str. 307 odůvodnění napadeného územního plánu uvedeno, že „je vymezena pro prodloužení ulice Wintrova v souvislosti s návrhem na dokončení urbanistické struktury východního okraje stávajícího obytného souboru Na Spravedlnosti ve vazbě na navrhovaný východní obchvat města z důvodu zajištění dopravního napojení a dopravní obslužnosti nově vymezených ploch pro rozvoj bydlení na východním okraji stávajícího obytného souboru (plochy 114–Z a 117–Z). Důvodem pro vymezení plochy je dále zajistit vizuální, prostorovou i provozní kontinuitu systému veřejných prostranství a všech jeho prvků, zejména lineárních, jako předpoklad pro zajištění optimální prostupnosti území města a jako předpoklad eliminace vzniku jakýchkoli neprostupných a veřejnosti nepřístupných enkláv.“ Uvedené odůvodnění napadeného územního plánu je v souladu s argumenty, které odpůrce uvedl v rozhodnutí o námitkách navrhovatele a), a tyto argumenty ještě rozvíjí v návaznosti na potřebu splnění požadavku prostupnosti území a také vizuální, prostorové i provozní kontinuity v dotčeném území. Vymezení plochy 116–Z tak shledává soud jako dostatečně odůvodněné, logické a racionální pro dotčenou část území.

213. Plochy změny 114–Z a 117–Z jsou pak dle odůvodnění napadeného územního plánu (str. 500) vymezeny ve shodném rozsahu, jako tomu bylo v původním územním plánu, s tím, že „[s]everní a východní okraj stávajícího obytného souboru Na Spravedlnosti, zejména území podél ulic Keramiků, Tomášova a na Paraplíčku, zaznamenává v posledních cca 10–15 letech dynamický rozvoj zástavby rodinnými domy. Severní a východní okraj obytného souboru je proto dlouhodobě nedokončený a urbanisticky nestabilizovaný. Všechny plochy mezi stávajícím východním okrajem obytného soboru Na Spravedlnosti a trasou navrhovaného východního silničního obchvatu města jsou proto vymezeny z důvodu urbanistického dokončení a stabilizace urbanistické struktury severního a východního okraje stávajícího obytného souboru rodinných domů Na Spravedlnosti ve vztahu k plánovanému východnímu silničnímu obchvatu města.“214. V odůvodnění napadeného územního plánu jsou pod bodem G.8.1 popsány veřejně prospěšné stavby, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit podle § 170 odst. 1 stavebního zákona (str. 447). Plocha VD19 – místní komunikace pro prodloužení ulice Wintrova a pro dopravní napojení a dopravní obsluhu ploch změn 114–Z a 117–Z (plocha 116–Z) – je odůvodněna nutností rozvoje veřejné dopravní infrastruktury místního významu, konkrétně místních komunikací, a potřebou dopravního napojením a obsluhy nově navrhovaných rozvojových ploch určených k zastavění a jejich napojení na sítě technické infrastruktury, které budou uloženy pod komunikací.

215. Soud tak považuje vymezení plochy změny 116–Z – veřejné prostranství za řádně odůvodněné, neboť je vymezeno v logické návaznosti na stávající zastavěné území a je předpokladem dalšího rozvoje tohoto obytného souboru Na Spravedlnosti, který sám odpovídá záměru odpůrce doplňovat zástavbu s cílem vytvoření kompaktního města.

216. Dále má soud ze správního spisu za prokázané, že přes dotčený pozemek navrhovatele a) je navržena místní komunikace III. třídy/IV. třídy (C – obslužná, s funkcí obslužnou/D1 – se smíšeným provozem – obytná zóna, pěší zóna).

217. V této souvislosti soud odkazuje na judikaturu citovanou v části V. Návrh na zrušení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství a vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XA v k. ú. X tohoto rozsudku, ze které plyne, že vymezení pozemní komunikace v územním plánu samo o sobě nezakládá ani neosvědčuje existenci zakreslené pozemní komunikace, takže navrhovatel a) nemohl být vymezením této místní komunikace dotčen na svých vlastnických právech, přičemž toto dotčení mohlo být dáno jen v souvislosti s vymezením veřejného prostranství na dotčeném pozemku (a tedy v těchto mezích znemožněním jiné výstavby), ovšem to, jak soud zhodnotil již výše, odpůrce řádně odůvodnil.

218. Z výkresu I_2d_výkres_koncepce_technické_infrastruktury soud ověřil, že je přes dotčený pozemek navrhovatele a) vedena středem pozemku přerušovaná modrá linka značící návrh vodovodního řadu – ostatní vedení. Ve výkresu I_3_Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací je potom přes dotčený pozemek navrhovatele a) vedena plocha VD19. Již výše soud citoval koncepci rozvoje obytného souboru Na Spravedlnosti, přičemž v této koncepci bylo uvedeno, že napojení na sítě technické infrastruktury budou uloženy pod komunikací. Již výše také soud uzavřel, že důvody pro vymezení zastavitelných ploch v obytném soboru Na Spravedlnosti odpůrce řádně uvedl, tyto důvody jsou v souladu s deklarovanými cíli územního plánu a zároveň je logické, že v případě vymezení nově zastavitelných ploch pro bydlení je třeba zjistit napojení nových domů na technickou infrastrukturu. Odpůrce popsal vizuální i koncepční návaznost ploch na stávající zastavěné území, čímž bylo odůvodněno i vedení komunikace (veřejného prostranství) přes pozemek navrhovatele a) a také vybudování a vedení vodovodu pod takovou komunikací. Navrhovatel a) nevymezil v námitkách žádné důvody, pro které považoval vedení vodovodu přes jeho pozemek za nepřiměřené.

219. Za takového stavu, kdy navrhovatel a) neuplatnil v námitkách žádné konkrétní důvody nepřiměřenosti vymezení nyní napadených ploch a koridorů, nepřísluší soudu, aby se takovými námitkami zabýval jako první. Vymezení takových záměrů není v rozporu s hmotným či procesním právem, přičemž jeho proporcionalitou se soud pro argumentační pasivitu navrhovatele a) v procesu přijímání napadeného územního plánu zabývat nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35). IX.b) Návrh na zrušení plochy změn v krajině 518–K a plochy změn NK – krajinná zeleň na pozemku p. č. XN 220. Navrhovatel a) také brojí proti ploše změn v krajině 518–K na pozemku p. č. XN, jak je vyznačena ve výkresech I.1 a I.2a napadeného územního plánu, vymezující na dotčeném pozemku způsob využití NK – krajinná zeleň (dále v této části jen „NK“) . Podle navrhovatele a) uvedené části napadeného územního plánu intenzivním a neodůvodněným způsobem zasahují do jeho vlastnického práva k dotčenému pozemku. Navrhovatel a) nijak nezpochybňuje potřebu oddělit pozemky, na kterých je nebo v budoucnu bude realizována výstavba rodinných nebo bytových domů, od budoucího silničního obchvatu města Rakovník, který bude představovat zdroj hluku a emisí škodlivin do ovzduší, je však přesvědčen, že tento cíl mohl být naplněn i méně intenzivním zásahem do jeho vlastnického práva, a proto přijaté řešení považuje za rozporné se zásadou proporcionality a minimalizace zásahu, a tedy i se zákonem. Krajina s využitím NK neumožňuje navrhovateli a) oplotit dotčený pozemek jako zahradu přiléhající k rodinnému nebo bytovému domu, zároveň ale jako vlastník pozemku bude povinen se o svůj pozemek i nadále starat, tj. pečovat o budoucí zeleň. Vlastnictví takového pozemku pak přináší pouze náklady a takový pozemek je de facto bezcenný a neprodejný. Pokud bylo záměrem odpůrce vytvořit pás zeleně mezi obytným územím a budoucím silničním obchvatem města Rakovník, měl s ohledem na zásady proporcionality a minimalizace zásahu na výběr několik méně invazivních řešení, která by dostatečně zajistila naplnění uvedeného cíle, přičemž navrhovatel a) předložil tři návrhy možných řešení.

221. Podle navrhovatele a) mohla být izolační zeleň realizována v koridoru pro plánovaný silniční obchvat města Rakovník, pro který je napadeným územním plánem vymezena plocha změn DS – silniční doprava (dále v této části jen „DS“), pro kterou napadený územní plán stanovuje v textové části výroku pod bodem F.1.6 (F07) na str. 89 podmínky využití. Podle navrhovatele a) je plocha změn DS v blízkosti dotčeného pozemku dostatečně široká, aby pojala i budoucí izolační zeleň. Odpůrce také mohl na celém dotčeném pozemku ponechat plochu změn BI – bydlení individuální (dále v této části jen „BI“), která by mohla být v budoucnu oplocena a užívána jako jeden funkční celek s dalšími částmi dotčeného pozemku (např. jako součást zahrady rodinného domu). Nakonec navrhovatel a) předestřel, že chtěl–li mít odpůrce jistotu, že na části dotčeného pozemku navrhovatele a), který vymezil jako plochu změn v krajině 518–K s plánovaným využitím NK, bude zeleň, mohl na předmětné části dotčeného pozemku vymezit návrhovou plochu ZS – zeleň soukromá, pro kterou napadený územní plán stanovuje v textové části výroku pod bodem F.1.9 (F10) na s. 98 podmínky využití. Izolační zeleň by tak mohla být na dotčeném pozemku realizována a zároveň by mohla být do budoucna oplocena a užívána jako jeden funkční celek s dalšími částmi dotčeného pozemku. Odpůrce byl podle navrhovatele a) povinen všechny tyto skutečnosti posoudit a řádně v napadeném územním plánu odůvodnit, proč přijal právě napadené řešení, když se mu nabízela jiná a pro navrhovatele a) méně zatěžující řešení. Odpůrce této povinnosti nedostál.

222. Navrhovatel a) nakonec poukázal i na nedůvodný dvojí metr při vymezování ploch změn v krajině souvisejících s plánovanou trasou silničního obchvatu města Rakovník. Při východní hranici plánovaného silničního obchvatu města Rakovník napadený územní plán totiž nevymezuje vůbec žádné plochy změn v krajině s plánovaným využitím NK, ačkoliv na plánovaný silniční obchvat města Rakovník bezprostředně navazují plochy změn BI. Jedná se přitom o shodnou lokalitu, ve které se nachází dotčený pozemek. Odpůrce tak ve shodné lokalitě se shodným plánovaným využitím postupuje bez jakéhokoliv odůvodnění rozdílně, přestože navrhovatel a) v rámci pořizování napadeného územního plánu proti nedůvodným zásahům kontinuálně brojil. Odpůrce neprovedl test proporcionality, ve kterém by zvážil i jiná řešení, která by vedla ke stejnému cíli, ale zasahovala by do vlastnického práva navrhovatele a) významně méně než v napadeném územním plánu zvolené řešení.

223. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

224. Odpůrce ve vyjádření k tomuto návrhovému bodu uvedl, že plocha 518–K byla vymezena ve shodném rozsahu a pro shodný způsob využití také v původním územním plánu. Plocha je vymezena pro pás krajinné zeleně z důvodu izolace existující, resp. navrhované obytné zástavby západně od obchvatu (obytná zástavba N. S.) od navrhovaného východního silničního obchvatu města Rakovník a od automobilové dopravy na něm. Primárním úkolem pásu krajinné zeleně je optická a vizuální izolace budoucího obchvatu. K námitkám, které navrhovatel a) uplatnil k návrhu napadeného územního plánu, odpůrce uvedl, že pro plochy 105–Z, 107–Z, 108–Z a 109–Z bylo v době pořizování již vydáno rozhodnutí o umístění stavby – ZTV pro výstavbu 39 rodinných domů (komunikace, vodovodní řád, splašková kanalizace, dešťová kanalizace, veřejné osvětlení) Rakovník II, lokalita N. s., a stavební povolení na komunikace a sítě. Podél plochy 113–Z a 132–Z je vymezen koridor technické infrastruktury – na žádost vlastníka VTL plynovodu, společnosti RWE Distribuční služby s.r.o., pro přeložení VTL plynovodu. Tento koridor odcloní navrhovanou bytovou výstavbu dále od plánovaného obchvatu. Dále jsou východně od koridoru obchvatu vymezeny rezervy – tedy plochy neprojednané, jen navržené k prověření a případnému možnému vymezení jako ploch návrhových. Odpůrce je přesvědčen o tom, že odůvodnění napadeného územního plánu a rozhodnutí o námitkách není nepřezkoumatelné.

225. Ohledně funkčního vymezení plochy na pozemku p. č. XN soud odkazuje na skutková zjištění ze správního spisu uvedená ve vypořádání návrhového bodu IX.a), a to včetně zobrazení výřezu z napadeného územního plánu (I_2a_hlavní výkres způsob využití území) a zobrazení z výřezu Hlavního výkresu původního územního plánu.

226. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl, „XN – nesouhlas s cestou přes pozemek a NK, ponechat plochu pro bydlení“.

227. Odpůrce připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 47 vypořádal tak, že uvedl: „ad u) neakceptovat – izolační zeleň a ulice přes předmětný pozemek jsou navrženy v platném ÚPSÚ Rakovník, NK především z izolačního důvodu (oddělení od navrhovaného obchvatu), komunikace za účelem propojení nové plochy bydlení na stávající komunikační síť.“228. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „XN – nesouhlas s cestami přes pozemek a zelení 518–K, ponechat plochu pro bydlení a obchvat.“229. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30 a uvedl, že „[p]ozemek je z převážné většiny zařazen do zastavitelných ploch 114–Z a 117–Z, které jsou určeny pro individuální bydlení (BI). Z části je na pozemku vymezena plocha 116–Z veřejné prostranství (PV) a okrajově plocha 518–K krajinná zeleň (NK). Plocha 518–K krajinné zeleně (NK) v okrajové části pozemku je vymezena z důvodu zajištění existující, resp. navrhované obytné zástavby západně od obchvatu (obytná zástavba Na Spravedlnosti) od navrhovaného silničního východního obchvatu města Rakovník a od automobilové dopravy na něm. Primárním úkolem pásu krajinné zeleně je optická/vizuální izolace budoucího obchvatu od navazujícího obytného území, možnost umístění protihlukových opatření do pásu zeleně a v neposlední řadě záchyt prachových částic a dalších polutantů z automobilové dopravy na budoucím obchvatu vegetací. (…)“ Nakonec ještě odpůrce s odkazem na § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona uvedl, že veřejný zájem na ochraně obyvatelstva před účinky hluku a emisí z dopravy převyšuje zájmy navrhovatele a).

230. Na str. 348 odůvodnění napadeného územního plánu je k ploše 518–K s odkazem na plochu 515–K uvedeno, že „je vymezena pro pás krajinné zeleně z důvodu izolace existující, resp. navrhované obytné zástavby západně od obchvatu (obytná zástavba Na Spravedlnosti od navrhovaného silničního obchvatu města Rakovník a od automobilové dopravy na něm. Primárním úkolem pásu krajinné zeleně je optická/vizuální izolace budoucího obchvatu od navazujícího obytného území, možnost umístění protihlukových opatření do pásu zeleně a v neposlední řadě záchyt prachových částic a dalších polutantů z automobilové dopravy.“231. Soud i zde musí uzavřít, že navrhovatelem a) uplatněná připomínka a námitka je velmi obecného charakteru a toliko obecně vyjadřuje nesouhlas s funkčním vymezením plochy NK a zelení 518–K. Navrhovatel a) ovšem neseznámil odpůrce s konkrétními námitkami, resp. důvody, pro které má za to, že dochází k nadměrnému zásahu do jeho vlastnického práva. Ani v připomínce, ani v námitce neuvedl jakékoliv variantní řešení pro vedení izolační zeleně. Je tak logické, že odpůrce ve vypořádání námitek nemohl reagovat na argumenty, které nebyly ani vzneseny. Odpůrce poukázal na potřebu optické izolace budoucího obchvatu, přičemž zeleň umožní i záchyt prachových částic a dalších polutantů. Uvedené řešení zvolil odpůrce z důvodu veřejného zájmu na ochraně veřejného zdraví. Z grafické části napadeného územního plánu (I_2c_výkres koncepce dopravní infrastruktury) je zřejmé, že přes východní cíp dotčeného pozemku je plánována silnice II. třídy, a zároveň je z grafické části (I_2a_hlavní výkres způsob využití území) patrné, že ze západní strany se jedná o zastavěnou a v budoucnu zastavitelnou oblast, přičemž většina zastavěných nebo zastavitelných pozemků v těsné blízkosti dotčeného pozemku má funkční využití BI. Odůvodnění odpůrce, který poukazoval na potřebu odstínění zástavby od dopravy (negativních jevů spojených s dopravou) se tak shoduje s přijatou úpravou. Zároveň je z odůvodnění napadeného územního plánu zřejmé, že navazuje i na republikové priority územního plánování, když k požadavku citovanému v odst. 24 (str. 17 a 18) vytvářet podmínky pro zvyšování bezpečnosti a plynulosti dopravy, ochrany a bezpečnosti obyvatelstva a zlepšování jeho ochrany před hlukem a emisemi uvádí, že „[o]chrana obyvatel před hlukem a emisemi z dopravy je zajištěna vlastní lokalizací rozvojových ploch pro bydlení či rekreaci přednostně mimo dosah negativních účinků zdrojů hluku (stávajících i potenciálních), vymezením ploch izolační a ochranné zeleně podél hlavních dopravních tras a dále stanovením podmínky pro dodržení stanovených hygienických limitů hladin hluku pro novou výstavbu v plochách pro bydlení a plochách smíšených obytných zasažených stávajícími limitními hodnotami hladin hluku z dopravy.“ 232. Výše uvedenou argumentaci, kterou odpůrce odůvodnil zařazení části pozemku navrhovatele a) do plochy NK, považuje soud za logickou, smysluplnou a řádně vypořádávající obecné námitky navrhovatele a). Zároveň odpůrce nepochybil, když se při vypořádání námitek navrhovatele a) nezabýval explicitně porovnáváním různých možných variant řešení (vedení pásu ochranné zeleně), když navrhovatel a) tyto varianty ve svých námitkách neuvedl.

233. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou soud uvedl v části tohoto rozsudku nazvané obecná východiska, tak zdejší soud konstatuje, že v situaci, kdy navrhovatel a) v rámci pořizování napadeného územního plánu neuplatnil odpovídající námitky, ve kterých by upozornil na možná variantní řešení a vyjádřil tak námitku nepřiměřenosti zásahu do jeho práv, soudu v zásadě nezbývá nic jiného, než námitku nepřiměřenosti zásahu do práv zamítnout bez věcného posouzení. Dále soud poukazuje i na to, že původní územní plán zařazoval východní okraj dotčeného pozemku navrhovatele a) do funkční plochy Významné stromy a stromořadí, tedy do plochy srovnatelné s plochou NK, a nemohlo tak dojít k zásahu do legitimního očekávání navrhovatelů ohledně funkčního využití dotčených pozemků, jelikož to se v této souvislosti prakticky nezměnilo. Zároveň navrhovatel a) nijak netvrdí, že na základě předchozího funkčního zařazení dotčených pozemků bylo možné dotčený pozemek oplotit, nebo že by před přijetím napadeného územního plánu činil kroky k oplocení dotčeného pozemku. Navrhovatel a) má sice za to, že by bylo vhodnější na dotčeném pozemku vymezit funkční plochu ZS – zeleň soukromá, ovšem odpůrce pro dotčenou plochu stanovil, že je nezbytné, aby bylo možné do této plochy umístit protihlukové opatření (protihlukovou stěnu), přičemž toto opatření na ploše ZS – zeleň soukromá není možné. X. Návrh na zrušení stabilizované plochy PV – veřejná prostranství a místní komunikace III. nebo IV. třídy na pozemku p. č. XB 234. Navrhovatel a) nakonec brojí stabilizované ploše PV – veřejná prostranství (dále v této části jen „PV“) na pozemku p. č. XB, jak je vymezena ve výkresu I.2a napadeného územního plánu, a dále proti místní komunikaci III. nebo IV. třídy na dotčeném pozemku, jak je zakreslena ve výkresu I.2c napadeného územního plánu. Navrhovatel a) podal v rámci pořizování napadeného územního plánu proti zahrnutí dotčeného pozemku do stabilizované plochy PV a proti vymezení místní komunikace III. nebo IV. třídy připomínku a následně i námitku, avšak bezúspěšně. Navrhovatel a) namítá, že je vypořádání jeho námitky v rozporu se skutkovým stavem a zbytek tvoří obecná tvrzení, která nesplňují zákonné požadavky pro odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Sám odpůrce podal dne 21. 3. 2017 žádost o určení právního stavu podle § 142 správního řádu, zda se mimo jiné na pozemcích p. č. XDN, p. č. XDO, p. č. XDP a právě na pozemku p. č. XB nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Řízení o žádosti vede Městský úřad ve Slaném, odbor dopravy a silničního hospodářství, pod sp. zn. 715/2018 a doposud není pravomocně skončeno (v současnosti je vedeno odvolací řízení u Krajského úřadu Středočeského kraje). Již z tohoto důvodu považuje navrhovatel a) za zvláštní a pochybné, když odpůrce za tohoto stavu vymezí dotčený pozemek jako stabilizovanou místní (tj. nikoli účelovou) komunikaci III. a IV. třídy. Navrhovatel a) má za to, že předmětná komunikace, která je situována v ulici Z. N. na pozemcích p. č. XDN, p. č. XDO a p. č. XDP ve vlastnictví odpůrce, nesplňuje definici účelové místní komunikace (která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi), což je první rozpor mezi skutkovým stavem a napadeným územním plánem.

235. Navrhovatel a) dále poukázal na to, že právní předchůdce navrhovatele a) ani navrhovatel a) nikdy, a to ani konkludentně nesouhlasili s tím, aby část dotčeného pozemku byla veřejným prostranstvím, resp. veřejně přístupnou pozemní komunikací. A ani skutečnost, že odpůrce nebo jiný subjekt položí bez veřejnoprávního povolení a bez právního titulu na část dotčeného pozemku panely nebo že si obyvatelé krátí cestu přes dotčený pozemek, neznamená, že by automaticky vznikla místní komunikace III. nebo IV. třídy a současně veřejné prostranství. Navrhovatel a) proti veřejnému prostranství na dotčeném pozemku opakovaně brojil a brojí. V roce 2013 oznámil Policii České republiky neoprávněné navezení 4 ks betonových panelů na dotčený pozemek. Navrhovatel a) má za to, že vymezení pozemní komunikace na části dotčeného pozemku (v ulici Za Nemocnicí) není potřebné. Podle navrhovatele a) postačují všechny pozemky, které jsou ve vlastnictví odpůrce (p. č. XDN, p. č. XDO a p. č. XDP), pro zajištění přístupu a příjezdu k pozemkům p. č. XDQ, p. č. XB 0, p. č. XDR, p. č. XDS, p. č. XDT, p. č. XDU a p. č. XDV. Dále navrhovatel a) odkázal na původní územní plán, který vymezoval pozemní komunikaci tak, že svírala ostrý úhel, a nebyla tak vedena z části přes dotčený pozemek. Navrhovatel a) opakovaně nabízel odpůrci směnu části dotčeného pozemku, ten to však neodůvodněně odmítl. Navrhovatel a) tak má za to, že vymezením stabilizované plochy PV a místní komunikace III. a IV. třídy na dotčeném pozemku zasáhl odpůrce významně, bez patřičného odůvodnění a v rozporu s právními předpisy do vlastnického práva navrhovatele a). Část napadeného územního plánu je proto nezákonná, nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem a zároveň je v rozporu se zásadami proporcionality a minimalizace zásahu, neboť popsaný zásah do vlastnického práva navrhovatele a) nebyl vůbec potřebný. Odpůrce navíc uvedenou část napadeného územního plánu ani pohledem uvedených zásad neposoudil, ačkoli navrhovatel a) proti uvedenému řešení brojil. Odůvodnění rozhodnutí o námitce je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

236. Podle názoru navrhovatele a) by tato část napadeného územního plánu neobstála ve třetím, čtvrtém a pátém kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy vymezeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS.

237. Odpůrce ve vyjádření k této části návrhu uvedl, že stabilizovaná plocha veřejného prostranství (PV–stav) na pozemku p. č. XB je vymezena na základě skutečného zjištěného stavu za účelem zajištění přístupu do stabilizovaných ploch BI. Toto vymezení je pouze deklaratorní, nikoli návrhové, a tedy jen konstatuje, že část pozemku je jako veřejné prostranství užívána a potvrzuje tím stávající režim. Část pozemku bude uvedenému účelu sloužit i bez vymezení v napadeném územním plánu. Odpůrce upozornil na to, že veřejné prostranství vzniká autonomně naplněním zákonných znaků, z nichž klíčovým je obecné užívání veřejností v souladu s vůlí vlastníka, přičemž vlastníkův souhlas může být dán i mlčky a jednou daný souhlas zavazuje též jeho právní nástupce. V tomto případě byl souhlas k užívání předmětné komunikace dán mlčky právním předchůdcem navrhovatele a). Předmětný pozemek není nijak oplocen a je přístupný veřejnosti, určení stabilizované plochy PV tak není v rozporu s realitou. Dále odpůrce sdělil, že ohledně komunikace na předmětném pozemku probíhá řízení o určení právního stavu podle § 142 odst. 1 správního řádu a dosud v něm nebylo rozhodnuto. Z výřezu leteckého snímku z webu www.mapy.cz, který odpůrce nakopíroval přímo do textu vyjádření, je podle něj zřejmé, že se na předmětném pozemku nachází veřejná komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí a ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Tato veřejná cesta je v terénu patrná v nezměněné podobě již od roku 1957. Přístup k nemovitostem v předmětné lokalitě nelze zajistit jinou alternativní cestou, neboť žádná taková neexistuje. Veřejná komunikace, kterou vždy odpůrce považoval za komunikaci místní, je řádně vedena v pasportu místních komunikací. Panely byly uloženy v místě a hranicích průběhu původní nezpevněné veřejné komunikace. V té době nebylo odpůrci známo, že by umístěním silničních panelů byl dotčen i pozemek p. č. XB, tehdy ve vlastnictví státu (České republiky) a od roku 2005 ve vlastnictví navrhovatele a), který ho získal převodem od Ing. J. Š., jemuž byl vydán Pozemkovým fondem České republiky v roce 2002 na základě uzavřené smlouvy s právními účinky vkladu ke dni 13. 6. 2002 jako náhrada za nevydaný pozemek v rámci restitucí. Po celou dobu nebylo nikým žádným způsobem bráněno obecnému užívání předmětné veřejné komunikace až do roku 2011, kdy navrhovatel a) narušil do té doby pokojný stav tím, že část panelů svévolně odřezal a odvezl, čímž výrazným způsobem znehodnotil tuto komunikaci a zkomplikoval příjezd k obytným domům v dané lokalitě. Odpůrce se opakovaně pokoušel s navrhovatelem a) o majetkoprávní vypořádání, aby mohlo dle aktuální legislativy dojít k zařazení této komunikace do kategorie místních komunikací, avšak bezúspěšně.

238. Ze správního spisu soud zjistil, že v grafické části (I_2a_Hlavní Výkres způsob využití území) napadeného územního plánu je dotčený pozemek navrhovatele a) zařazen v ploše změny 019a–P s funkčním zařazením BI – bydlení individuální a v severovýchodním cípu s funkčním zařazením PV – veřejná prostranství. Z grafické části (I_2c_Výkres koncepce dopravní infrastruktury) má soud dále za prokázané, že na části dotčeného pozemku je zaznačena tenkou hnědou linkou místní komunikace III. třídy/IV. třídy a zbývající část plochy dotčeného pozemku je označena jako plocha určená k zastavění (šedá výplň).

239. Navrhovatel a) uplatnil u odpůrce dne 2. 11. 2015 k návrhu zadání územního plánu připomínku, ve které uvedl: „XB – zásadně nesouhlasím s tím, aby cesta byla zakreslena na pozemkové parcele (v současné době je vedeno řízení – Odbor dopravy a silničního hospodářství, MÚ Slaný – čj. 820/2012 – dal mi za pravdu, město Rakovník se odvolalo), dále přikládám rozhodující listiny – (pozemková parcela byla vydána státem v restituci). Dále přikládám listiny – že pozemková parcela nebude zastavěna stavbou ve veřejném zájmu (předvídatelnost práva).“ Navrhovatel a) k připomínkám připojil listiny, které jsou obsahem správního spisu. Navrhovatel a) předložil mj. dvě informace Pozemkového fondu České republiky ze dne 8. 8. 2020, č. j. 1505/12/36 a č. j. 1505/14/36, k parcele č. XB, ze kterých vyplývá, že dotčený pozemek není vyloučen ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, protože není (nebo jeho část) určen rozhodnutím o umístění stavby k zastavění stavbou ve veřejném zájmu ani nebyl takovouto stavbou zastavěn a dále není určen závaznou částí schváleného územního plánu k zastavění stavbou ve veřejném zájmu.

240. Odpůrce připomínku navrhovatele a) v části J.3 odůvodnění napadeného územního plánu vypořádal pod bodem 47 tak, že uvedl: „ad q) neakceptovat – vymezeno dle skutečně vyježděné cesty k novým rodinným domům na severu, všechny stávající i navržené plochy musí být napojeny na přístupovou komunikaci, která musí splňovat podmínky dané legislativou.“241. Dne 4. 12. 2017 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitku proti návrhu územního plánu, ve které uvedl: „XB – zásadně nesouhlasím s tím, aby cesta byla zakreslena na pozemkové parcele (bylo vedeno řízení – Odbor dopravy a silničního hospodářství, MÚ Slaný – čj. 820/2012 – dal mi za pravdu, město Rakovník se odvolalo, a následně Krajský úřad Středočeského kraje zcela potvrdil rozhodnutí Odboru dopravy a silničního hospodářství MÚ Slaný. Navíc v této kauze v současné době probíhá soudní spor u Okresního soudu v Rakovníku), Již v roce 2015 jsem předložil listiny – že pozemková parcela nebude zastavěna stavbou ve veřejném zájmu (předvídatelnost práva).“242. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.1 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 30, kde uvedl, že „[s]tabilizovaná plocha veřejného prostranství (PV–stav) vyznačená na pozemku parc. č. XB pouze potvrzuje současné využití plochy pro přístupovou komunikaci k zástavbě rodinných domů a je vymezena na základě skutečně zjištěného stavu. Toto vymezení je pouze deklaratorní, nikoli návrhové, tedy jen konstatuje, že část pozemku je jako veřejné prostranství užívána a potvrzuje tím její stávající režim. Z uvedené plochy veřejného prostranství je mimo jiné zajištěn přístup na zájmový pozemek, čímž umožňuje jeho využití k danému účelu.“ Dále odpůrce odkázal na § 34 zákona o obcích, který obsahuje definici veřejného prostranství, a nakonec odkázal na § 18 odst. 2 stavebního zákona s tím, že je veřejným zájmem zajistit předpoklady pro udržitelný rozvoj území komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území.

243. Dne 27. 1. 2020 uplatnil navrhovatel a) u odpůrce námitky k návrhu územního plánu pro opakované veřejné projednání, ve kterém opět vyjádřil nesouhlas s vedením cesty po jeho pozemku p. č. XB a zároveň k tomuto bodu uvedl obsáhlejší argumentaci týkající se důvodů, pro které má za to, že přes dotčený pozemek nemůže vést veřejně přístupná účelová komunikace.

244. Odpůrce vypořádal námitku navrhovatele a) v části L.2 odůvodnění napadeného územního plánu pod bodem 4 tak, že uvedl, že směřuje proti části územního plánu, která nebyla předmětem opakovaného veřejného projednání, a bylo tak o ní již rozhodnuto.

245. Vzhledem k tomu, že vypořádání tohoto návrhového bodu je skutkově podobné skutkové situaci, kterou soud vypořádal pod bodem V tohoto rozsudku, bude soud vycházet z tam citované judikatury Nejvyššího správního soudu, neboť je přiléhavá i pro posouzení této části napadeného územního plánu.

246. I pro tuto situaci tak platí, že obec nemůže vydáním územního plánu rozhodnout o zařazení komunikace do kategorií pozemních komunikací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011–74) a o zařazení pozemní komunikace do příslušné kategorie rozhoduje konstitutivním rozhodnutím příslušný silniční úřad (srov. § 3 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Pro určení komunikace jako účelové není nutné rozhodnutí žádného orgánu veřejné moci, komunikace se stane účelovou komunikací naplněním znaků podle § 7 zákona o pozemních komunikacích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 5 As 27/2009–66, publ. pod č. 2012/2010 Sb. NSS)

247. Odpůrce by tak pro vymezení zařazení komunikace do kategorie místní komunikace, jak pozemek podle barevného označení v grafické části napadeného územního plánu označil, potřeboval konstitutivní individuální akt příslušného silničního správního úřadu.

248. Odpůrce netvrdí, že by disponoval jakýmkoli rozhodnutím příslušného silničního úřadu a že by právě na základě takového rozhodnutí pozemek navrhovatele a) v územním plánu vyznačil jako místní komunikaci, přičemž žádné takové rozhodnutí není založeno ani ve správním spise. Zároveň argumentace v odůvodnění rozhodnutí o námitkách nevysvětluje ani případný závěr, že uvedená komunikace na pozemku navrhovatele a) byla zamýšlena jako veřejně přístupná účelová komunikace, neboť odpůrce výslovně odkazoval jen na § 34 zákona o obcích, který vymezuje veřejná prostranství. Takové vymezení by nebylo ani v souladu s grafickou částí napadeného územního plánu, neboť pro veřejně přístupnou účelovou komunikaci (polní cesta, lesní cesta, zpřístupnění pozemků v krajině) je vyhrazena v grafické části napadeného územního plánu linka šedé barvy, avšak na dotčeném pozemku navrhovatele a) je zřetelně vedena linka hnědé barvy. Samotným vyznačením pozemní komunikace při zachování funkčního využití BI by ovšem nedošlo k zásahu do práv vlastníka pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 7/2011–74). Jelikož vymezení pozemní komunikace v územním plánu samo o sobě nezakládá ani neosvědčuje právní existenci zakreslené pozemní komunikace (srov. vypořádání v části V tohoto rozsudku), nemohla být zakreslením pozemní komunikace dotčena vlastnická práva navrhovatele a). Část návrhu, kterou se navrhovatel a) domáhá zrušení vymezení této komunikace na dotčeném pozemku, není důvodná, neboť postrádá jakékoliv právní účinky, jimiž by mohla zasáhnout do práv navrhovatele a).

249. Práva navrhovatele a) ale mohou být dotčena vymezením funkční plochy PV – veřejná prostranství (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Ao 3/2010–161, publ. pod č. 2186/2011 Sb. NSS, nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02, a dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2010, č. j. 2 As 49/201046, ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015–83, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, publ. pod č. 1910/2009 Sb. NSS).

250. Z procesu pořizování napadeného územního plánu je patrné, že navrhovatel a) opakovaně nesouhlasil s vymezením cesty na dotčeném pozemku, přičemž odkazoval i na řízení, která měla deklarovat (ne)existenci veřejně přístupné účelové komunikace na dotčeném pozemku. Z toho lze dovozovat, že nesouhlasil ani s vymezením veřejného prostranství, neboť veřejně přístupná účelová komunikace je podmnožinou veřejného prostranství. Jak opět soud uvedl již v části V tohoto rozsudku, „[p]okud má obec v úmyslu vymezit v územním plánu komunikaci jako (stávající) veřejné prostranství, musí se v případě pochybností, především na základě námitek uplatněných dotčenými osobami, vypořádat s otázkou, zda tato komunikace splňuje veškeré znaky účelové komunikace uvedené v § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích“ (srov. rozsudek ze dne 12. 12. 2017, č. j. 4 As 186/2017–41). Zároveň tento požadavek na zkoumání znaků účelové komunikace v případě vymezení určitého pozemku jako veřejného prostranství nijak nezasahuje do pravomocí správních orgánů ani nenahrazuje jejich činnost. Tento požadavek směřuje k dodržení zákonnosti v procesu územního plánování a k ochraně práv osob, které mohou být vymezením funkčního využití určitých pozemků v územním plánu dotčeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 4 As 81/2018–57).

251. Znaky účelové komunikace pak ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích tvoří jednak zákonné znaky a dále judikaturou dovozené znaky. Zákonnými znaky existence účelové komunikace jsou v terénu patrný koridor, který je jednoznačně identifikovatelný od okolního prostoru a musí jevit známky toho, že je užíván jako dopravní cesta (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2014, č. j. 30 A 69/2013–78), a dále to, že slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Dalšími znaky, které již dovodila soudní judikatura, jsou souhlas vlastníka pozemku s tím, aby byla komunikace užívána neomezeným okruhem osob, přičemž souhlas lze udělit i konkludentně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2011, č. j. 2 As 44/2011–99, publ. pod č. 2370/2011 Sb. NSS), a dále nutná komunikační potřeba, tj. neexistuje alternativní přístup k nemovitostem252. Soud se tedy i v tomto případě zabýval otázkou, zda odpůrce v situaci, kdy výslovně odmítl, že by plochu nově vymezoval, ale odůvodnil ji tím, že její vyznačení jen deklaruje stávající (právní) stav v území, zkoumal, zda komunikace, již v územním plánu vymezil na dotčeném pozemku navrhovatele a), splňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, přičemž dospěl k závěru, že odpůrce znaky veřejně přístupné účelové komunikace v posuzovaném případě v rozhodnutí o námitce navrhovatele a) nezkoumal dostatečně. Odpůrce toliko odkázal na příslušné ustanovení § 34 zákona o obcích, které vymezuje veřejné prostranství. Pouze konstatoval, že není důležité, kdo vlastní daný pozemek, ale jaké funkce pozemek plní, a dále uvedl, že se jedná o potvrzení současného využití plochy jako přístupové komunikace pro zástavbu rodinných domů. Nezabýval se tak vizuální existencí komunikace, ani udělením souhlasu vlastníka pozemku, ani případně tím, zda se jedná o nutnou komunikační potřebu. Vzhledem k tomu, že se odpůrce v napadeném územním plánu nezabýval v souvislosti s vymezením veřejného prostranství, resp. veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku navrhovatele a) těmito otázkami, zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

253. Soud zároveň dodává, že je na uvážení odpůrce, zda v územním plánu plochu veřejného prostranství vymezí, přičemž je dobře představitelné, že by taková plocha jakožto nový záměr byla odůvodněna potřebností zajištění přístupu k rodinným domům. Překážkou nutně nemusí být ani to, že byl v minulosti pozemek navrácen v rámci restituce, neboť ta by mohla být relevantní v případě nutnosti posuzování, zda v daném místě skutečně již existuje veřejně přístupná účelová komunikace na základě souhlasu vlastníka pozemku daného v době nesvobody, nikoliv při posouzení toho, zda je přiměřené plochu pro veřejné prostranství nově na pozemku vlastníka vymezit, případně i se zřízením předkupního práva či možností vyvlastnění. Zároveň je třeba poukázat i na to, že ne každý zásah do práv vlastníka pozemku, musí být a priori vyhodnocen jako neproporcionální. V případě vymezování veřejných prostranství dochází ke střetu veřejného zájmu a zájmu vlastníka dotčeného pozemku a je vždy na pořizovateli, aby k případné námitce vlastníka dotčeného pozemku posoudil, zda lze po vlastníku dotčeného pozemku spravedlivě požadovat, aby příslušné omezení snášel. Odpůrce si však tuto jednodušší cestu nevybral a naopak v podstatě tvrdil, že sporná regulace do práv navrhovatele a) nemůže zasahovat, neboť jen odpovídá stávajícímu stavu, kdy v dané části pozemku již existuje veřejné prostranství. Pak mu ovšem nezbylo než v reakci na přiléhavou námitku navrhovatele a) odkazující na argumentaci uplatněnou v řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace tento svůj názor adekvátně takovému odkazu odůvodnit. To přitom neučinil.

254. Vzhledem k tomu, že je návrh navrhovatele a) v této části částečně důvodný, zrušil soud podle § 101d odst. 2 s. ř. s. část opatření obecné povahy, a to v rozsahu, v němž byl pozemek navrhovatele a) p. č. XB zařazen do stabilizované plochy PV – veřejná prostranství. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 255. Soud shledal návrh na zrušení části napadeného územního plánu pouze v části, v níž mířil proti vymezení plochy PV – veřejné prostranství na pozemcích navrhovatele c) p. č. XA a navrhovatele a) p. č. XB, a proto v tomto rozsahu v souladu s § 101 d odst. 2 věta první s. ř. s. zrušil napadený územní plán dnem právní moci tohoto rozsudku. Ve vztahu ke zbývajícím částem napadeného územního plánu shledal soud všechny uplatněné návrhové body nedůvodnými a ani z obsahu správního spisu nevyšla najevo vada procesu pořizování územního plánu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky. Ve zbývajícím rozsahu proto soud návrh na zrušení napadeného územního plánu zamítl (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

256. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel a) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl z převážné části úspěch (úspěšný byl částečně v bodě X, zcela neúspěšný byl v bodech I – IV a VI – IX). Navrhovatelka b) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci byla zcela neúspěšná [v bodech Ib), II a VI]. Navrhovatel c) nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl v řízení úspěšný toliko z jedné poloviny (v bodě V). Odpůrce, který byl ve věci z převážné části úspěšný, má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů. Podle názoru soudu mu však žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, neboť je městem, které vykonává působnost orgánu územního plánování (pořizovatelem územního plánu byl Městský úřad Rakovník), a lze tak očekávat, že bude schopen hájit územní plán v soudním řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47). Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.