č. j. 6 A 102/2019- 46

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: XXXXXXXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem, sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 580/2019-160-SPR/3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou městskému soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2019, č. j. 580/2019-160-SPR/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 7. 2016, č. j. MHMP 1225085/2016, sp. zn. S-MHMP 478764/2014 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž Magistrát hlavního města Prahy zamítl námitky žalobce dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“), a potvrdil žalobci záznam 12 bodů v registru řidičů ke dni 1. 4. 2014.

2. Žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že žalovaný ignoroval předložené důkazní prostředky. Přílohou doplněného odvolání bylo i rozhodnutí odvolacího správního orgánu – Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, z nějž je zřejmé, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních), a to z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. To dokládá i další rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, či ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. MSK 121761/2014. Žalobce namítal existenci zásady legitimního očekávání, podle níž by správní orgány měly ve shodných či obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně. Jestliže jeden správní orgán rozhoduje uvedeným způsobem, není možné, aby totožný správní orgán s jinou místní příslušností rozhodoval a postupoval odlišně. V takovém případě by byla dotčena rovnost účastníků řízení před zákonem.

3. Žalobce ve druhém žalobním bodu namítal nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů. Žalovaný v řízení posuzoval jediné důkazy, a to oznámení od věcně příslušných oddělení policie, jimiž se oznamuje skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Žalobce namítal, že takové oznámení nemůže být dostatečným důkazem a je třeba jej porovnat s předmětným rozhodnutím, aby došlo k vyloučení chyby lidského faktoru, či zvůle orgánu veřejné moci. Dle žalobce z rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677 vyplývá, že nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí; naproti tomu z rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C1404971 je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonné požadavky. Žalobce nesouhlasil s argumentem odvolacího orgánu, že přestupce dal svým podpisem souhlas s takovým projednáním a správností rozhodnutí. Dle žalobce nemůže za správnost rozhodnutí odpovídat přestupce, stejně tak nelze po přestupci požadovat takovou znalost práva, aby byl schopen posoudit správnost rozhodnutí, příp. na nesprávnost upozornit a žádat nápravu.

4. Žalobce dále namítal, že podklad není k záznamům způsobilý v případě, kdy z rozhodnutí není zřejmé, jakého jednání se měl žalobce přesně dopustit, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít. Žalobce uvedl, že v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti uvedené jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, dále uvedl, že v případě porušení ust. § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu není dostatečným popisem přestupku „jízda v pruzích, přejíždění pruhů apod.“. Údaje v rozhodnutí by dle žalobce měly být zaznamenány čitelně, srozumitelně a přehledně, aby bylo možné rozhodnutí přezkoumat.

5. V pokutovém bloku ze dne 1. 4. 2014, ze dne 29. 8. 2013, ze dne 10. 5. 2012, ze dne 31. 1. 2012 a ze dne 23. 9. 2011 žalobce spatřoval tyto nedostatky: v příslušné kolonce není přesně zajištěna osoba přestupce, není přesně zajištěna doba a místo spáchání přestupku, nevyplývá z nich skutková podstata jednání přestupce a jeho právní kvalifikace. Právní kvalifikace je uvedena zkratkovitě, údaje jsou v části právní kvalifikace nečitelné, není zcela zřetelná výše sankce, údaj o sankci chybí či není úplný, není uvedeno místo vydání bloku a podpis oprávněné úřední osoby. Dále není zřetelný podpis přestupce, nelze ani přezkoumat datum vyhotovení a převzetí rozhodnutí přestupcem. Dle žalobce tak přestupky nejsou vymezeny jako konkrétní a individualizované jednání. Bez důvodných pochybností není z pokutových bloků zřejmé, zejména kdy a kde, resp. za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena; uvedený nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, jak zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) č. j. 4 As 127/2014-39. Konkretizace a individualizace jednání absentuje právě v případě pokutových bloků ze dne 1. 4. 2014, ze dne 29. 8. 2013, ze dne 10. 5. 2012, ze dne 31. 1. 2012 a ze dne 23. 9. 2011 (žalobce přitom odkázal na rozsudek NSS č. j. 4 As 127/2014-39).

6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Žalovaný nejprve shrnul průběh správního řízení. K žalobním námitkám uvedl, že jak již správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, správní orgán prvního stupně je v řízení o námitkách oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů, zda byl záznam proveden dle tohoto způsobilého podkladu a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení dle přílohy zákona o silničním provozu. V nyní posuzované věci byly podklady shledány jako způsobilé pro záznam v registru řidičů. Správní orgán prvního stupně v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, neboť je třeba na ně nahlížet jako na správné a zákonné, dokud je příslušný orgán nezruší. Pokutové bloky si nemusí správní orgán prvního stupně obstarávat vždy, neboť uvedená oznámení jsou dostatečnými podklady; ne každé zpochybnění údajů v oznámení totiž vede k povinnosti vyžádat si další důkazy (rozsudek NSS č. j. 5 As 39/2010-76 a č. j. 3 As 19/2011-74). Žalobce přitom namítal pouze formální nedostatky pokutových bloků a současně ani nenamítal, že by se např. zmíněných přestupků nedopustil, což by bylo důvodem pro obstarání si pokutových bloků. Nadto se na řízení o námitkách aplikuje zásada koncentrace řízení (rozsudek NSS ze dne 3. 1. 2019, č. j. 8 As 77/2018-47).

7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ust. § 75 zákona č. 150/2000 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“); rozhodoval přitom ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce a stejně tak žalovaný k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a ve smyslu ust. § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. se tak má za to, že žalobce a žalovaný k rozhodnutí bez nařízení jednání udělili souhlas.

8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti.

9. Dne 7. 4. 2014 bylo Magistrátem hl. m. Prahy, odborem dopravněsprávních agend vyhotoveno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Oznámení bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 11. 4. 2014. Dne 15. 4. 2014 podal žalobce proti dosažení 12 bodů námitky.

10. Rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016, č. j. MHMP 1225085/2016, sp. zn. S-MHMP 478764/2014, správní orgán prvního stupně námitky žalobce zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů ke dni 1. 4. 2014 potvrdil.

11. Žalobce podal dne 5. 8. 2016 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které později doplnil. Napadeným rozhodnutím ze dne 6. 5. 2019, č. j. 580/2019-160-SPR/3, bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

12. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí byly podklady (6x oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení) shledány způsobilými pro záznam bodů v registru řidičů. Správní orgán prvního stupně v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, neboť je třeba na ně nahlížet jako na správné a zákonné, dokud je příslušný orgán nezruší. V řízení o námitkách správnímu orgánu nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení (rozsudek NSS č. j. 6 As 233/2015-58). O provedených záznamech nevznikly žádné pochybnosti, oznámení obsahují veškeré údaje, z nichž lze určit komu, kdy, kde a za jaká jednání byly sankce uloženy, proto nebyl žádný důvod k vyžádání si pokutových bloků. Kopie rozhodnutí jiných správních orgánů s projednávanou věcí nesouvisí a taková rozhodnutí nejsou pro správní orgán prvního stupně závazná. Správní orgán prvního stupně vycházel z předmětných oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Po zhodnocení všech podkladů správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že je zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný k formálním nedostatkům pokutových bloků a opakujícím se shodným námitkám (dřívějšího zástupce) odvolatele odkázal na rozsudky NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40, a ze dne 3. 1. 2019, č. j. 8 As 77/2018-47. Žalobce pokutové bloky zpochybňoval až v doplnění odvolání, na řízení o námitkách přitom dopadá zásada koncentrace řízení; k tomu žalovaný odkázal na rozsudek NSS č. j. 8 As 186/2016-35.

13. Dle ust. § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu, v rozhodném znění, řidiči motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů.

14. Dle odst. 2 citovaného ustanovení záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

15. Dle ust. § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamenává řidičem dosažený počet bodů pouze do celkového počtu 12 bodů.

16. Dle ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno.

17. Dle ustanovení § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

18. Dle odst. 2 citovaného ustanovení shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče.

19. Dle odst. 3 citovaného ustanovení shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.

20. Městský soud předně uvádí, že se konkrétně jeho senát 6 A obdobnou věcí v nedávné době zabýval, a to v rozsudku ze dne 15. 7. 2021, č. j. 6 A 195/2019, z jehož závěrů v nyní posuzované věcí vychází (všechna rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz). Předmětný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 6 A 195/2019 se opíral o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44. Ještě před tímto rozhodnutím vydal rozšířený senát NSS usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019-35, ve kterém odmítl svou pravomoc v předložené věci rozhodnout (ohledně otázky, zda je vždy nezbytné vyžadovat vedle oznámení o přestupku i originály pokutových bloků) se zdůvodněním, že NSS ve své judikatuře dosud nedospěl k obecnějším závěrům, jež by byly v tomto ohledu v rozporu, příp. od nichž by se hodlal sám postupující senát odchýlit. Rozšířený senát v usnesení konstatoval, že v žádném z předmětných rozsudků „není uvedeno, že by o námitkách mělo být rozhodnuto vždy jedině na základě vyžádaných pokutových bloků, popř. že by naopak vždy postačovalo vyhodnotit oznámení o přestupku.“ Jak tedy z předmětného usnesení rozšířeného senátu NSS vyplývá, nezbytnost vyžádání si originálů pokutových bloků bude vždy záviset na konkrétních pochybnostech identifikovaných v jednotlivých případech a na povaze tomu odpovídajících námitek.

21. V navazujícím rozsudku (ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44) pak šestý senát NSS v obdobné věci, v níž vystupoval jako právní zástupce žalobce též JUDr. Radkem Bechyně, uvedl následující: „

14. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 4. ledna 2012 č. j. 3 As 19/2011- 74, ne každé zpochybnění údajů v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení zakládá povinnost správního orgánu vyžádat si další listiny, které by tyto údaje prokazovaly. Je třeba rozlišovat případy, kdy je námitka řidiče vyjádřena jen obecně, od případů, kdy řidič uvede i další skutečnosti, které jeho tvrzení blíže specifikují. Správní orgán totiž musí posuzovat jak kvalitu tvrzení řidiče, tak kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení (shodně též rozsudek ze dne 8. listopadu 2017 č. j. 10 As 3/2017 - 34).

15. Jak přitom nyní rozhodující senát uvedl již v usnesení č. j. 6 As 174/2019 - 25, kterým se v této věci obracel na rozšířený senát, námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti, lze hodnotit jako nevěrohodné a pro přijetí tohoto závěru ani není třeba, aby správní orgány musely vyžádat originály pokutových bloků. Rozšířený senát v usnesení č. j. 6 As 174/2019 - 35 konstatoval, že dosavadní judikatura tomuto výkladu nebrání.

16. Nejvyšší správní soud proto na tomto právním názoru nadále setrvává a souhlasí se stěžovatelem, že žalobce v odvolání proti rozhodnutí magistrátu uplatnil paušální námitky, které stěžovatel mohl vypořádat, aniž by si k tomu musel vyžádat pokutové bloky. Žalobce zpochybnil prakticky všechny náležitosti pokutových bloků (vymezení osoby přestupce, popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, údaje o oprávněné osobě, datum vyhotovení a převzetí žalobcem, podpis žalobce), a to ve vztahu k oběma pokutovým blokům zcela shodně. Za této situace lze bez dalšího vyhodnotit žalobcovy námitky jako paušální, typizované, a tudíž a priori nevěrohodné. Trvat za této situace na tom, aby správní orgány všechny bloky vyžádaly a zkontrolovaly, by z námitkového řízení učinilo řízení oficiózní, jakým zjevně není.

17. Městský soud tedy stěžovateli s ohledem na okolnosti tohoto případu neměl vytýkat nedostatečně zjištěný skutkový stav a neměl rušit jeho rozhodnutí a vracet mu věc k dalšímu řízení, aby si vyžádal pokutové bloky a řádně posoudil odvolání žalobce. Obecně formulované námitky žalobce nemohly založit důvodné pochybnosti o správnosti oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, a stěžovatel tedy nebyl povinen pokutové bloky vyžadovat.“ 22. Městský soud z uvedené judikatury již vycházel a tento rozsudek NSS aplikoval, např. v rozsudcích ze dne 24. 6. 2021, č. j. 10 A 144/2019-39, ze dne 24. 6. 2021, č. j. 10 A 40/2020-33, ze dne 30. 6. 2021, č. j. 11 A 69/2019-38, ze dne 30. 6. 2021, č. j. 3 A 68/2019-72, v nichž došel shodně k závěru, že žalobcem uplatněné námitky byly paušální, typizované, a tudíž nevěrohodné, a tedy správní orgány neměly povinnost vyžádat si pokutové bloky. Městský soud nadto obdobné žaloby stejného zástupce žalobců ve většině případů i před vydáním rozsudku NSS č. j. 6 As 174/2019-44 právě z uvedeného důvodu (paušální, typizované námitky) zamítal – srov. např. rozsudky ze dne 6. 2. 2020, č. j. 6 A 108/2019-32, ze dne 29. 4. 2020, č. j. 15 A 89/2019-52, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 14 A 192/2019-30, a mnoho dalších. Do značné míry tak lze hovořit o konstantní judikatuře Městského soudu v Praze. Městský soud tak v nyní posuzované věci neshledal důvod, proč se od této judikatury odchýlit.

23. Městský soud v Praze poté přistoupil k vypořádání jednotlivých žalobních námitek.

24. Městský soud se nejprve zabýval prvním žalobním bodem žalobce ohledně nerespektování odvolacích důvodů. Dle žalobce žalovaný ignoroval předložené důkazní prostředky, a to rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, ze dne 22. 10. 2014 a ze dne 12. 11. 2014, z nichž vyplývá ustálená rozhodovací praxe odvolacího správního orgánu, přičemž žalobce namítl porušení zásady legitimního očekávání.

25. Městský soud tyto námitky shledal nedůvodnými. Správním orgánům nelze vytýkat, že se necítily být vázány vydanými správními rozhodnutími Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, neboť o způsobilosti jednotlivých oznámení o přestupku jakožto podkladů si učinily vlastní úsudek. Žalovaný tak nepochybil, když se předloženými rozhodnutími krajského úřadu, který v nich přezkoumával i jednotlivé pokutové bloky z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v registru řidičů, více nezabýval a pouze konstatoval, že tato nesouvisejí s předmětným řízením a nejsou pro zdejší správní orgán prvního stupně závazná (viz str. 3 napadeného rozhodnutí). Předmětná rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje navíc ustálenou správní praxi nezakládají, jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 124/2018-44, bod 26: „Nejvyšší správní soud přitakává krajskému soudu i v tom, že postup žalovaného neporušil zásadu legitimního očekávání. Jak zdejší soud uvedl již v rozsudku ze dne 26. 3. 2018, č. j. 7 As 66/2018 - 32 (v němž bylo posuzováno identické tvrzení účastníka řízení zastupovaného stejným advokátem jako v nyní projednávané věci), závěry stěžovatelem předložených rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje neodpovídají konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu, o kterou se opřel žalovaný i při odůvodňování svého rozhodnutí a která tenduje k omezenému přezkumu podkladů sloužících jako podklad pro záznam bodů.“ Žalobci tedy nemohlo vzniknout legitimní očekávání v důsledku ojedinělých rozhodnutí správního orgánu, která neodpovídají ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu.

26. Městský soud dále k námitce porušení zásady legitimního očekávání uvádí, že zásada legitimního očekávání jako zásada oprávněné důvěry v právo a právní řád nezaručuje účastníkům řízení nárok na to, aby správní orgán v jejich případě rozhodl určitým způsobem či dokonce v jejich prospěch; pouze znamená, že je třeba, aby správní orgány rozhodovaly způsobem předvídatelným, avšak vždy po pečlivém zjištění konkrétního skutkového stavu věci, z něhož vyvodí závěry a tyto závěry odůvodní tak, aby obstály z hlediska požadavků správního řádu. To přitom v dané věci bylo splněno. Správní orgán prvního stupně vysvětlil, jaké konkrétní podklady měl ve věci k dispozici, jak je hodnotil a jaké závěry z nich vyvodil. Žalovaný rovněž poukázal i na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40), podle které „námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2011, čj. 2 As 19/2011-87; či ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 63/2016-49, bod 19). Rozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na další části rozhodnutí nesrozumitelný, není způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (rozsudek ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010-105, bod 22). Při zohlednění specifik blokového řízení je však možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním“. Žalovaný tak také nepřímo poukázal na skutečnost, že povinnost vyžádat si pokutové bloky vzniká až v případě konkrétních pochybností týkajících se spáchání jednotlivých přestupků.

27. Nadto je třeba námitku žalobce o porušení zásady legitimního očekávání odmítnout i z toho důvodu, že legitimní očekávání je možné primárně vztáhnout k rozhodovací činnosti vždy jen jednoho správního orgánu. Jakkoli lze žalobci přisvědčit v tom, že je žádoucí, aby veškeré krajské úřady (správní orgány obecně) rozhodovaly bez důvodných rozdílů, každý správní orgán rozhoduje v individuální a zcela konkrétní věci; legitimní očekávání nelze založit v případech skutkově odlišných. Městský soud si tedy bez znalosti celého správního spisu nemůže udělat celistvý obrázek o stavu věcí projednávaných před různými správními orgány, když má k dispozici pouze kopii rozhodnutí. Žalobce nadto konkrétně neuvedl, v jakých konkrétních okolnostech se jeho věc s namítanými případy shoduje a liší.

28. Žalobce v druhém žalobní bodu namítal nezpůsobilost podkladů (pokutových bloků) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidičů.

29. Městský soud k této námitce nejprve považuje za vhodné zrekapitulovat dosavadní judikaturní závěry vztahující se k nyní projednávané věci. Předně je třeba zmínit rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, dle kterého je třeba rozlišovat mezi řízením „o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku)“ a řízením „o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Předměty těchto řízení jsou zcela odlišné. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“ 30. Správní orgány se tak v souladu s tímto názorem Nejvyššího správního soudu v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nezabývají tím, zda-li se stal skutek, jenž má naplňovat znaky přestupku, zda-li jej spáchal obviněný apod. To je předmětem přestupkového řízení, v němž je vydáno případné podkladové rozhodnutí. Naproti tomu v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů se správní orgány zabývají pouze tím, zda existuje zákonný podklad pro provedení záznamu, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá příloze zákona o silničním provozu.

31. Jelikož je předmět řízení v uvedených řízení zcela odlišný, musí se rozlišovat i mezi námitkami, které lze v těchto řízeních uplatnit. Jak podotkl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017-57, „je třeba striktně rozlišovat mezi typem námitek, které může řidič uplatnit v samotném řízení o přestupku, a námitek, které lze uplatnit v řízení týkajícím se pouze provedeného bodového záznamu. Řidič může úspěšně brojit proti záznamu bodů pouze tehdy, když nebyly pro záznam naplněny zákonné podmínky vyplývající z § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu. Musí tedy tvrdit, že vůbec neexistuje pravomocné rozhodnutí o přestupku, případně že mu nebyl zapsán počet bodů danému přestupku odpovídající (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, a ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16). … Nezákonnost rozhodnutí o přestupku lze totiž napadnout jen opravnými prostředky proti tomuto rozhodnutí; je-li rozhodnutí o přestupku pravomocné a srozumitelné a obsahuje-li všechny zákonné náležitosti, je možné na jeho základě záznam bodů provést.“ 32. Jak z judikatury Nejvyššího správního soudu dále plyne, oznámení policie o uložení pokuty, dle kterých je prováděn záznam bodů do registru řidičů, nejsou za každých okolností nezpochybnitelným důkazem a podkladem pro příslušný záznam. Zejména vyskytnou-li se relevantní pochybnosti o předložených údajích, je namístě si vyžádat další důkazy, například pokutové bloky (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010-76). Nicméně jak NSS v rozsudku ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011-74, konstatoval, „tyto závěry [pozn. městského soudu – závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76] nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jej není vědom. Je totiž třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení, např. že se v době údajného spáchání přestupku nacházel v jiném místě nebo že v tuto dobu vozidlo neřídil, případně svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje.“ 33. Konečně lze poukázat i na závěry NSS vyslovené v rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017 - 23, který uzavřel, že „1) Existence pokutového bloku (či alespoň jeho kopie) není podmínkou sine qua non pro provedení odpovídajícího bodového záznamu; 2) Při provádění záznamu lze vycházet i z oznámení o uložení pokuty, jsou-li v něm uvedeny obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok … 3) Ke zpochybnění skutečností podávajících se z oznámení o uložení pokuty (vyvolávající nutnost dalšího dokazování) nepostačí pouhé tvrzení dotčené osoby, že se toho kterého přestupku nedopustila; tato tvrzení musí být konkretizována a zásadně též podepřena odpovídajícími důkazními návrhy.“ 34. Žalobce v žalobě tvrdil, že správní orgány pochybily, když si nevyžádaly a nepřezkoumaly jednotlivé pokutové bloky, jelikož oznámení policie o uložení pokuty nemůže být dostatečným důkazem. Tato námitka není důvodná. Z výše citované judikatury plyne, že oznámení policie o uložení pokuty jsou způsobilými podklady pro záznam bodů do registru řidičů. Jen v případě relevantních pochybností si správní orgány musejí opatřit důkazy další. NSS pak v rozsudku ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015-33, výslovně vyjádřil, že „správní orgán má za povinnost opatřit další důkazy o tom, že byl spáchán přestupek dle popisu v oznámení, pouze vyskytnou-li se pochybnosti, že řidič přestupek spáchal. Tyto pochybnosti mohou vyvstat na základě řidičových konkrétních či podložených tvrzení nebo na základě pochybností pramenících z kvality oznámení o uložení blokové pokuty.“ 35. Městský soud tak dospěl k závěru, že žalobci se v nyní posuzované věci nepodařilo tvrdit a prokázat takové skutečnosti, které by zpochybnily způsobilost oznámení policie o uložení pokuty být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Jak v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, tak v žalobě brojil žalobce proti pokutovým blokům šablonovitými a paušalizujícími (obecnými) námitkami. Soud zdůrazňuje, že žalobce po celou dobu řízení před správním orgánem prvního stupně a ani v odvolání nevznesl konkrétní námitky proti jednotlivým záznamům bodů a příslušným oznámením o přestupku; a tyto nevznesl ani v podané žalobě.

36. Městský soud dále k obecným argumentům žalobce, jaké náležitosti by mělo mít rozhodnutí vydané v blokovém řízení (kdy na konkrétních příkladech žalobce poukazuje zejména na obecné vady týkající se popisu přestupkového jednání, a to i ve vazbě k definici místa a času spáchání přestupku a ve vazbě na čitelnost údajů v pokutovém bloku uváděných), konstatuje, že tímto způsobem vedená argumentace nemá žádnou přímou souvislost a vazbu na jednotlivé pokutové bloky žalobce vydané k jím spáchaným jednáním, tj. jedná se o argumentaci a obecné polemiky nesouvisející s nyní projednávanou věcí.

37. Městský soud musí konstatovat, že žalobce v nyní projednávané věci také v případě námitek proti jednotlivým oznámením o přestupcích setrval na zcela unifikované a paušální argumentaci užívané zástupcem žalobce i v řadě jiných případů (jak je městskému soudu známo z jeho úřední činnosti). V tomto ohledu městský soud považuje za nezbytné poukázat na to, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Městský soud se tak mohl věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře obecnosti, v jaké je sám žalobce vznesl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31).

38. Žalobce všem napadeným pokutovým blokům vytýká společně a zcela paušálně absenci údajů o osobě přestupce, neboť tyto údaje jsou nečitelné, či scházejí. Dle žalobce není přezkoumatelným způsobem uvedena doba a místo spáchání přestupku – z popisu skutku nevyplývá jednoznačná skutková podstata. Dle žalobce rovněž nebylo možné určit údaj o právní kvalifikaci, z níž nevyplývá jednoznačné určení konkrétního bodu, či písmene daného ustanovení. Zřetelně nebyla uvedena výše uložené sankce, ani místo vydání pokutovaného bloku, resp. údaje o oprávněné osobě. Z předmětných rozhodnutí (pokutových bloků) nejsou podle žalobce zřetelná ani data jejich vyhotovení, stejně jako podpis přestupce, který prokazuje souhlas s projednáním věci v blokovém řízení.

39. Městský soud k této argumentaci především podotýká, že žalobce jím zpochybněné pokutové bloky, které měl s ohledem na povahu vznesených námitek nepochybně k dispozici, soudu vůbec nepředložil, přestože mu bylo jasné, že se tyto ve správním spise nenacházejí. Namísto toho soudu předložil zcela jiné a s nyní projednávanou věcí nesouvisející pokutové bloky (viz níže). Z toho je zjevné, že žalobce své námitky vznáší v zásadě účelově a nikoli s cílem řádného soudního přezkumu způsobilosti pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů. Žalobce je nadto vznáší bez jakékoliv individualizace ve vztahu k obsahu jednotlivých pokutových bloků (viz rozsudek NSS č. j. 6 As 174/2019 - 44). Mnohé z žalobcem vytýkaných vad by navíc nemohly být ve vztahu k posuzování správnosti záznamu bodů vůbec podstatné – v tomto směru představuje základní náležitosti podkladu jen údaj o osobě přestupce, skutkové podstatě přestupku (popisu skutku) a datum nabytí právní moci, popř. datum vydání pokutového bloku. Vzhledem k tomu tak ani městskému soudu nevyvstaly důvodné pochybnosti, které by jej vedly k závěru, že nepostačuje vycházet z oznámení o přestupku obsažených ve správním spise a že je tedy namístě si pokutové bloky vyžádat. Jak totiž soud ověřil ze spisového materiálu, ten obsahuje celkem šest oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dnů 3. 4. 2014, 30. 8. 2013, 14. 5. 2012, 1. 2. 2012, 26. 9. 2011 a 17. 2. 2011. Pokud jde o samotná oznámení o uložené pokutě v blokovém řízení za přestupek a jejich obsah, ta odpovídají závěrům a důvodům prvostupňového rozhodnutí (str. 2-3 prvostupňového rozhodnutí), na které městský soud v tomto směru pro stručnost odkazuje. Městský soud rovněž v obecné rovině ověřil, že samotná oznámení (týkající se pouze žalobou rozporovaných pokutových bloků ze dne 1. 4. 2014, ze dne 29. 8. 2013, ze dne 10. 5. 2012, ze dne 31. 1. 2012 a ze dne 23. 9. 2011) obsahují zcela jasné a srozumitelné označení přestupce. Oznámení obsahují též akceptovatelné vymezení doby a místa spáchání jednotlivých přestupků, stejně jako popis způsobu jejich spáchání, jež prima facie nevyvolávají pochybnosti o přezkoumatelnosti takového vymezení. Z oznámení jsou rovněž zřejmé údaje o právní kvalifikaci, jakož i přesné označení pokutových bloků a výše uložených sankcí.

40. K jednotlivým údajům v těchto oznámeních, jež ani nebyly žalobcem konkrétně zpochybněny, pak soud dále odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu, který již v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, v němž se uvádí, že „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil“.

41. Městský soud tak uvedené odvolací i žalobní námitky hodnotí jako typizované, obecné a neurčité. Žalobce zde sice snáší výtky vůči formálním vadám bloků, v každém jednotlivém případě však ve skutečnosti nijak nereaguje na konkrétní podobu bloků. Žalobce ani v jednom případě nijak plausibilně netvrdí, že by se skutek nestal, že by přestupek nespáchal, v jakém smyslu by např. označení místa, či obce bylo natolik neurčité, či nesrozumitelné, že by nebylo možné identifikovat místo přestupku. Částečně si jeho výtky i vzájemně odporují – žalobce sám ani neuvádí, která z varianty vad se dle jeho názoru vlastně u každého pokutového bloku má nacházet. Takto není městskému soudu z žalobcovy argumentace zřejmé, zda v každém konkrétním případě při identifikaci přestupce chybí rodné číslo, či datum narození, v čem má spočívat nedostatek ověření totožnosti, zda dalším údajům v pokutovém bloku vytýká absenci, či neúplnost, neurčitost či nečitelnost.

42. Žalobce také ve svých podáních sám nemá jasno, jaké vady pokutovým blokům vlastně vytýká. Ve skutečnosti tedy toliko vznesl sadu námitek bez řádné konkretizace. I pokud v žalobě žalobce vytýká vady přiložených pokutových bloků typů HG/2014 číslo bloku G 1498901, GF/2013 číslo bloku F 0832677, FC/2013 číslo bloku C1404971, městský soud ověřil, že tyto pokutové bloky ani nejsou předmětem projednávané věci, týkají se jiných přestupců (V. M., M. G., M. S.) a nelze z nich dovozovat, že by namítanými vadami měly trpět pokutové bloky žalobce.

43. Závěru soudu o tom, že se v případě žalobcových námitek jedná o námitky paušalizované, typizované, neurčité, jež nemají žádnou konkrétní vazbu na projednávanou věc, pak svědčí i skutečnost, že prakticky všechny žaloby podané týmž právním zástupcem u zdejšího soudu jsou v podstatných rysech totožné, přičemž se velmi často liší jen daty spáchaných přestupků (oznámení policie). Tato skutečnost je městskému soudu dostatečně známa z jeho úřední činnosti a je známa i NSS.

44. Soud tak shrnuje a uzavírá, že předmětná oznámení představují zcela způsobilý podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (žalobce) s tím, že počet připsaných bodů odpovídá v jednotlivých případech popsanému jednání. Oznámení a v něm obsažené údaje se žalobci nepodařilo věrohodným způsobem zpochybnit, a proto správní orgány nebyly povinny vyžádat si do řízení originály pokutových bloků.

45. Konečně k námitce, že není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, po kterém nelze požadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu, soud doplňuje, že je to osoba přestupce (žalobce), kdo dal svým podpisem na příslušném pokutovém bloku souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Pokud tedy žalobce s čímkoli v rámci blokového řízení ohledně příslušných přestupků nesouhlasil, měl požadovat, aby o nich bylo rozhodnuto ve správním řízení.

46. Městský soud tak uzavírá, že žalobce se svými námitkami neuspěl, v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, Městský soud v Praze proto žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné účelné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.