č. j. 6 A 22/2020- 38

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: Atletický klub- AC Pardubice, spolek, se sídlem Jiráskova 29, Zelené Předměstí, 530 02 Pardubice, IČ: 150 50 599, zastoupen JUDr. Danielem Vidunou, LL.M., advokátem, se sídlem Palackého 715/15, Praha 1, proti žalované: Národní sportovní agentura, se sídlem Českomoravská 2420/15, Praha 9, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ze dne 19. 12. 2019, č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „původní žalovaný“) ze dne 19. 12. 2019, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí dotace, přijatá dne 1. 11. 2018 a evidovaná pod č. X v rámci Výzvy MŮJ KLUB 2019.

2. Žalobce v podané žalobě nejprve popsal Výzvy MŮJ KLUB 2019 a podmínky, které musely splňovat sportovní organizace, které chtěly žádat o podporu v rámci této výzvy. Uvedl, že v jeho případě došlo k zamítnutí žádosti v důsledku nesplnění podmínky dle odst. 6.

7. Výzvy, dle které „Podmínkou poskytnutí dotace na příslušný rozpočtový rok je, že žadatel správně, včas a úplně vyúčtuje dotaci poskytnutou v předchozím roce, provede s MŠMT finanční vypořádání dle § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel a vrátí do státního rozpočtu finanční prostředky, které nebyly vyčerpány, nebo které má povinnost odvést“. Dle původního žalovaného došlo ze strany žalobce k porušení této podmínky, jelikož nedodal ve lhůtě (do 15. 2. 2019) vyplněný formulář finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem ve smyslu vyhlášky č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Vyhláška“).

3. Žalobce označil napadené rozhodnutí za nezákonné z toho důvodu, že původní žalovaný v posuzovaném dotačním řízení od samého počátku postupoval v rozporu s právními předpisy, se základními zásadami správního řízení, překračoval a zneužíval meze správního uvážení. K zákonnosti a transparentnosti dotačního procesu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č.j. 9 Ads 83/2014-46, které původní žalovaný nerespektoval.

4. Dále v žalobě uvedl, že vydání napadeného rozhodnutí bezprostředně souvisí s dotačním řízením týkajícím se bezprostředně předcházejícího období, tj. Dotačního neinvestičního programu státní podpory sportu na období roku 2018 MŮJ KLUB. Povinnost předložit ve lhůtě do 15. 2. 2019 vyúčtování poskytnutých dotací a vypořádat vztahy se státním rozpočtem v souladu s Vyhláškou vyplývá z čl. 6 odst. 3 a 4 vyhlášení Můj Klub 2018. V dotačních rozhodnutích tohoto programu pak původní žalovaný mezi přílohy zařadil (jako přílohu č. 3) i podklady k vyúčtování dotace. Jedním z těchto podkladů byla i tabulka „Finanční vypořádání dotací a návratných finančních výpomocí poskytnutých příjemcům přímo ze státního rozpočtu“. Tato tabulka byla současně ze strany původního žalovaného označena jako „povinná příloha vyúčtování“. Dle části B) Rozhodnutí 2018 (Další podmínky) bylo konkrétně v odst. 3 a 4 ze strany původního žalovaného explicitně stanoveno, že příjemce dotace je povinen zaslat původnímu žalovanému vyúčtování dotace do 15. 2. 2019, a to na předepsaných formulářích, které jsou přílohou č. 3 Rozhodnutí 2018. V případě, že tak příjemce dotace neučiní, je povinen zjednat nápravu ve lhůtě stanovené ze strany původního žalovaného. Pokud ke zjednání nápravy nedojde ve stanovené lhůtě, může být ze strany původního žalovaného stanoven odvod za nedodržení podmínek dotace až do výše 5% poskytnuté dotace. Z výše uvedeného je tedy dle žalobce zcela nepochybné, že finanční vypořádání se státním rozpočtem, bylo ze strany původního žalovaného zahrnuto do vyúčtování dotace, a to minimálně z hlediska postupů při jeho předkládání poskytovateli dotace, jelikož Rozhodnutí 2018 neobsahuje žádnou zvláštní úpravu týkající se přímo finančního vypořádání se státním rozpočtem, přičemž za nedodržení předložení finančního vypořádání ve stanovené lhůtě a na stanoveném formuláři byl ze strany původního žalovaného stanoven odvod ve výši max. 5% z poskytnuté dotace. Dle žalobce je tedy nepochybné, že původní žalovaný sám označil nepředložení vyúčtování, resp. finančního vypořádání se státním rozpočtem za odstranitelnou chybu, kterou navíc vzhledem ke stanovené sankci (max. 5%) sám považuje za nevýznamnou. S přihlédnutím ke znění části B) Rozhodnutí 2018 pak povinnost původního žalovaného vyzvat příjemce dotace k předložení finančního vypořádání se státním rozpočtem v případě, že tak neučinil sám ve stanovené lhůtě (do 15. 2. 2019), vyplývá jak přímo z Rozhodnutí, tak z ustanovení § 14f zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Původní žalovaný však do dnešního dne příjemce dotace k dodatečnému doložení finančního vypořádání se státním rozpočtem nevyzval.

5. K výzvě Můj Klub 2019 žalobce namítal, že ze strany původního žalovaného nebylo žádným relevantním právním předpisem jasně definováno, co se rozumí správným včasným a úplným vyúčtováním, včetně provedení finančního vypořádání. V tomto ohledu tedy nejsou dle žalobce dotační podmínky vymezeny dostatečně jasně, což nemůže jít k tíži slabší strany (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2011, č.j. 2 Afs 42/2011-60). Žalobce uznal, že je nepochybné, že ke dni podání žádosti v rámci Můj Klub 2019 nesplňoval podmínku správného, včasného a úplného vyúčtování dotace, což ostatně ani nemohl, jelikož lhůta pro podání žádosti o dotaci v Můj Klub 2019 byla stanovena do 31. 10. 2018, ale lhůta pro vyúčtování dotace poskytnuté v programu Můj Klub 2018 byla stanovena do 15. 2. 2019. Za dané situace tak původnímu žalovanému nezbylo než dodatečně u všech žadatelů zkoumat splnění stanovených podmínek. Původní žalovaný měl dle žalobce vyzvat dle ustanovení § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel, popř. podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky k nápravě případného porušení. Pokud by žadatel takové výzvě vyhověl, pak by na něj bylo hleděno jako na žadatele, který se žádného porušení dotačních podmínek nedopustil. Původní žalovaný však na místo této výzvy zvolil jiný postup, kterým se žalobce až v prosinci roku 2019 dozvěděl, že jeho žádost na tento rok byla zamítnuta. Uvedl, že mohl legitimně očekávat, že z jeho strany nedošlo k porušení žádné z povinností vyplývajících z jeho postavení příjemce dotace, tj. usuzoval, že splnil jak své povinnosti plynoucí z Rozhodnutí 2018, tak že splňuje podmínky pro rok 2019. Žalobce dále označil za zcela nepřiměřené, aby byl za provinění spočívající v nepředložení 1 formuláře vyloučen z dotačního procesu v následujícím kalendářním roce, když navíc údaje obsažené v tabulce finančního vypořádání byly obsaženy v jiných předkládaných dokumentech. Jedná se tak dle žalobce o ryze formální pochybení, které nemělo žádný význam z hlediska účelného vynaložení dotačních prostředků. V tomto směru žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č.j. 1 Afs 291/2017-33 a na rozsudek téhož soudu ze dne 27. 6. 2019, č.j. 2 Afs 238/2018-29. Postup původního žalovaného tak žalobce závěrem označil jako rozporný se zásadou proporcionality a legality.

6. Původní žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí. K právnímu režimu poskytování dotací dle rozpočtových pravidel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008, č.j. 1 Afs 80/2018. Dle tohoto rozsudku jsou dotace vnímány jako jisté dobrodiní ze strany státu, na které není právní nárok. Žalovaný označil za klíčové, že požadavek na předložení vypořádání dotace se stáním rozpočtem do 15. 2. 2019 vychází z právních předpisů – z ustanovení § 14 odst. 9 a § 75 rozpočtových pravidel a z ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) Vyhlášky. Daný požadavek žalovaný označil za racionální, neboť dotace jsou poskytovány z veřejných prostředků, přičemž je ve veřejném zájmu, aby dotace nebyla poskytnuta subjektu, který řádně a včas neprovedl finanční vypořádání dotace poskytnuté mu dříve. Rovněž pak Zásady vlády o poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy, schválené usnesením vlády ze dne 1. 2. 2010 č. 92 v části druhé bod 22. písm. f) ukládají žalovanému uvést dotčenou podmínku v rozhodnutí o poskytnutí dotace a dále trvat na jejím dodržování.

7. Původní žalovaný dále uvedl, že žalobce ve své argumentaci směšuje porušení dotačních podmínek stanovených v Rozhodnutí 2018 a podmínky, které musí splnit žadatel o dotaci v rámci Výzvy Můj Klub 2019. K námitce stran požadavku na poskytnutí dodatečné příležitosti k nápravě spolu s odvodem do 5 % dotace žalovaný uvedl, že žalobcem předvídaný procesní postup se týká případného porušení rozpočtové kázně v souvislosti s dotací poskytnutou na základě Rozhodnutí 2018; nemůže však mít vliv na zkoumání podmínek pro poskytnutí dotace na základě žádosti ze dne 30. 10. 2018, když v tomto řízení nebylo vydáno meritorní rozhodnutí (v dané době), což je jeden z předpokladů postupu dle ustanovení § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel. Případné uložení sankce za porušení podmínek z Rozhodnutí 2018 pak není relevantní pro posouzení otázky, zda žadatel splnil podmínky dle Výzvy v roce 2019. Dále žalovaný k postupu dle ustanovení § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel uvedl, že nedodání vypořádání poskytnuté dotace v termínu nelze podřadit pod pojem „vady“ žádosti. Toto ustanovení směřuje pouze k odstranění vad, kvůli kterým vůbec není možné pokračovat v řízení – např. identifikační údaje žadatele či výše požadované dotace. Nedodání vypořádání poskytnuté dotace není dle žalovaného vadou, kvůli které by nebylo možné pokračovat v řízení, ale je důvodem pro meritorní zamítnutí žádosti o poskytnutí dotace. Žalovanému tak nevznikla povinnost vyzvat žalobce k odstranění vad žádosti.

8. Dle původního žalovaného dále nemohlo být zasaženo do principu ochrany legitimního očekávání, neboť žalobce si musel být vědom, že porušuje své povinnosti, když nedodal vypořádání poskytnuté dotace v termínu. Nemohl tak setrvávat v přesvědčení, že mu svědčí předmětné veřejné subjektivní právo. Rovněž předmětné podmínky nebyly dle žalovaného formulovány nejasně, neboť dotčený odstavec vychází z terminologie právních předpisů a přímo odkazuje na konkrétní ustanovení rozpočtových pravidel, která odkazují na Vyhlášku.

9. Původní žalovaný rovněž odmítl námitku porušení principu proporcionality, neboť právní předpisy běžně spojují s nesplněním různých lhůt faktický zánik nároku. Takové situace však nelze interpretovat jako pouhá formální pochybení, s nimiž je pak spojena nepřiměřeně tvrdá sankce. Takový výklad by dle žalovaného odporoval principu legality. Nadto nelze pominout, že upuštěním od podmínky dle odst. 6.

7. Výzvy by došlo k zásahu do principu rovnosti účastníků, neboť žadatelé, kteří důsledně dbají všech svých zákonných povinností, by byli neoprávněně znevýhodněni. Uvedl, že žalobcem odkazovanou judikaturu nelze aplikovat na skutkové okolnosti daného případu, neboť NSS se vyjadřoval k situacím, kdy žadatel splnil podmínky pro poskytnutí dotace, a následně porušil některou z podmínek stanovených v rozhodnutí o poskytnutí dotace, či nějaký obecný právní předpis určující, jak má příjemce s dotací nakládat. Jedná se tedy o případy porušení rozpočtové kázně. V daném případě však žalobce vůbec nesplnil podmínku pro poskytnutí dotace, která vycházela přímo z právních předpisů. Žalovaný označil za svévolný, netransparentní a diskriminační takový postup, kdy by měl jako poskytovatel dotace rozhodovat o tom, která z podmínek dotačního řízení je podstatná a je třeba na ní trvat, a která je pouze „formálního“ charakteru a lze ji „odpustit“.

10. Usnesení ze dne 6. 8. 2021, č.j. 6A 22/2020-31, soud rozhodl, že v řízení bude nadále na místě žalovaného pokračováno s Národní sportovní agenturou, neboť podle zákona č. 178/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla zřízena Národní sportovní agentura jako ústřední správní úřad ve věcech podpory sportu, na kterou od roku 2021 přešla ve smyslu ustanovení § 69 s.ř.s. působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ohledně poskytování finanční podpory sportu a kontroly použití podpory sportu.

11. Při ústním jednání konaném před soudem dne 26. 8. 2021 setrvali účastníci řízení na svých dříve uplatněných argumentech.

12. Z obsahu spisového materiálu předloženého původním žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

13. Dne 30. 10. 2018 podal žalobce žádost o poskytnutí dotace dle rozpočtových pravidel v rámci výzvy MŮJ KLUB 2019, č.j. X.

14. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19. 12. 2019, č.j. X, byla žádost o poskytnutí dotace zamítnuta.

15. V odůvodnění tohoto rozhodnutí původní žalovaný uvedl, že bylo shledáno, že žádost splnila podmínky formálního hodnocení dle článku 11.2 Výzvy. Následně pak byla posuzována z hlediska obecných zásad a podmínek pro poskytnutí dotace stanovených Výzvou. Původní žalovaný uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že témuž žadateli byla přiznána dotace na základě rozhodnutí 502018_2B_2958 v předchozím roce, a tudíž měl povinnost naplnit obecnou zásadu dle odst. 6.7 Výzvy. Původní žalovaný uvedl, že žadatel nedodal finanční vypořádání ve lhůtě a způsobem stanoveným Vyhláškou, v důsledku čehož nesplňuje podmínku pro poskytnutí dotace dle odst. 6.7 Výzvy. Z tohoto důvodu nelze dle původního žalovaného žádosti vyhovět. Původní žalovaný závěrem uvedl, že tabulka finančního vypořádání byla mimo jiné součástí nejen rozhodnutí o poskytnutí dotace, ale také podkladů k vyúčtování zveřejněných na internetových stránkách MŠMT.

16. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadená rozhodnutí, včetně řízení, která jejich vydání předcházela. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

17. Soud nejprve uvádí, že při svém rozhodování vycházel z judikatury zdejšího soudu, která se v nedávné době zabývala obdobnými případy kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zamítal žádosti o poskytnutí dotace z programu MŮJ KLUB 2019 s odůvodněním, že žadatel nesplnil podmínku dle odst. 6.

7. Výzvy, neboť nedodal finanční vypořádání ve stanovené lhůtě a způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Soud vycházel zejména z rozsudků ze dne 17. 12. 2020, č.j. 10A 23/2020-48 (SK Benešov z.s.), ze dne 17. 12. 2020, č.j. 10A 24/2020- 44 (Tělovýchovná jednota Sokol Mrákov, z.s.), ze dne 17. 12. 2020, č.j. 14A 20/2020-48 (SK Slavia Orlová, z.s.), ze dne 17. 12. 2020, č.j. 14A 21/2020-48 (FK Kameničky, z.s.) a ze dne 23. 6. 2021, č.j. 14A 25/2020-41 (Plavecký klub Slávia VŠ Plzeň, z.s.), kdy byla ve všech případech žaloba zamítnuta. S ohledem na skutečnost, že žalobci byli v uvedených věcech zastoupeni stejným právním zástupcem, jako je zastoupen žalobce v nyní projednávané věci, pročež se shodují i uplatněné žalobní námitky, tak se soud zcela ztotožnil s odůvodněním těchto rozsudků a neshledal tak žádné důvody, proč se od jejich závěrů odchýlit.

18. Zároveň soud uvádí, že si je vědom rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 6. 2021, č.j. 14A 22/2020-54 (Český veslařský klub Pardubice, z.s.), kterým bylo obdobné rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve věci zamítnutí žádosti o poskytnutí dotace z programu MŮJ KLUB 2019 zrušeno. Důvodem pro zrušení tehdejšího rozhodnutí byla jeho nepřezkoumatelnost, neboť dle soudu nebyl z rozhodnutí seznatelný konkrétní důvod pochybení tehdejšího žalobce ve vyúčtování. Tato situace je však odlišná od nyní přezkoumávané, neboť původní žalovaný jasně ve svém rozhodnutí specifikoval, z jakých důvodů žádost žalobce o poskytnutí podpory z předmětného programu zamítl.

19. Soud předesílá, že podle ustanovení § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel platí, že „na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak“.

20. Podle ustanovení § 14j odst. 1 rozpočtových pravidel „výzva k podání žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci se zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Obsah výzvy musí být přístupný po dobu nejméně 30 dnů před uplynutím lhůty pro podání žádosti. Obsahem výzvy je její věcné zaměření, okruh oprávněných žadatelů o dotaci, lhůta pro podání žádosti, popřípadě další požadavky, které žadatel o dotaci musí naplnit, a informace o podkladech podle § 14 odst. 3 písm. f)“.

21. Podle ustanovení § 14k téhož zákona: „(1) Trpí-li žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vadami, vyzve poskytovatel v případě, že to výslovně uvedl ve výzvě podle § 14j, žadatele o dotaci k odstranění vad; k tomu mu poskytne přiměřenou lhůtu. (2) Neodstraní-li žadatel o dotaci vady ve lhůtě podle odstavce 1, poskytovatel řízení zastaví. (3) Pokud to výslovně uvedl ve výzvě podle § 14j, může poskytovatel kdykoliv v průběhu řízení vyzvat žadatele o dotaci k doložení dalších podkladů nebo údajů nezbytných pro vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, k čemuž žadateli o dotaci poskytne přiměřenou lhůtu. (4) Pokud to výslovně uvedl ve výzvě podle § 14j, může poskytovatel žadateli o dotaci doporučit úpravu žádosti, lze-li předpokládat, že upravené žádosti bude zcela vyhověno; vyhoví-li žadatel o dotaci tomuto doporučení, posuzuje poskytovatel upravenou žádost.“

22. Podle ustanovení § 14m odst. 1 téhož zákona: „poskytovatel rozhodnutím a) zcela poskytne dotaci nebo návratnou finanční výpomoc, b) zcela zamítne žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, nebo c) dotaci nebo návratnou finanční výpomoc zčásti poskytne a zároveň žádost ve zbytku zamítne“.

23. Ustanovení § 14q téhož zákona pak pod rubrikou „Vztah ke správnímu řádu“ v odstavci 1 normuje, že „v řízení o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci se nepoužije ustanovení § 37 odst. 3, § 41, § 45 odst. 2 a 4, § 71 odst. 3, § 80 odst. 4 písm. b) až d), § 140 odst. 2 a § 146 správního řádu“.

24. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pak platí, že „proti rozhodnutí poskytovatele není přípustné odvolání ani rozklad. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu“.

25. Podle ustanovení § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel: „Poskytovatel bez zbytečného odkladu písemně vyzve příjemce dotace k provedení opatření k nápravě v jím stanovené lhůtě, pokud se na základě kontrolního zjištění důvodně domnívá, že příjemce dotace v přímé souvislosti s ní porušil podmínku, a) za které byla dotace poskytnuta, b) u níž poskytovatel podle § 14 odst. 5 stanovil, že její nesplnění bude postiženo nižším odvodem, než kolik činí celková částka dotace, a c) jejíž povaha umožňuje nápravu v náhradní lhůtě.“

26. Z odstavce 2 uvedeného ustanovení se podává, že „v rozsahu, v jakém příjemce dotace provedl opatření k nápravě podle odstavce 1 nebo vrátil dotaci nebo její část podle odstavce 3, platí, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně“.

27. Podle ustanovení § 14 odst. 9 téhož zákona: „Příjemce dotace nebo návratné finanční výpomoci je povinen ji s poskytovatelem vypořádat v rámci finančního vypořádání (§ 75). Věta první se nevztahuje na dotaci, která byla příjemci poskytnuta ve výši výdajů, případně nákladů, které příjemce uhradil z vlastních zdrojů před jejím poskytnutím.“

28. Podle ustanovení § 75 téhož zákona: „Organizační složky státu, příspěvkové organizace a příjemci dotací a návratných finančních výpomocí provádějí finanční vypořádání se státním rozpočtem, státními finančními aktivy nebo Národním fondem v termínech a podle zásad, které stanoví ministerstvo vyhláškou. Ustanovení § 14 odst. 9 věty druhé není větou první dotčeno.“

29. Zásady a lhůty pro finanční vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem pro příjemce dotací jsou upraveny Vyhláškou.

30. Podle ustanovení § 9 odst. 1 Vyhlášky: „Příjemce, kterému byla poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc přímo z jednotlivých kapitol státního rozpočtu vyjma kapitol Všeobecná pokladní správa a Operace státních finančních aktiv, předloží do 15. února následujícího roku poskytovateli a) přehled o dotacích a návratných finančních výpomocích týkající se předchozího roku podle vzorů, které jsou uvedeny v přílohách č. 3 a 5 této vyhlášky, b) přehled o dotacích poskytnutých na akce v rámci programového financování, projekty výzkumu, vývoje a inovací a na projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské unie a z prostředků finančních mechanismů týkající se celé doby trvání akce nebo projektu podle vzorů, které jsou uvedeny v přílohách č. 3 a 5 této vyhlášky, c) komentář.“

31. Podle ustanovení § 10 odst. 1 Vyhlášky: „Poskytovatel, který je současně správcem kapitoly, do 31. března následujícího roku a) provede kontrolu předložených podkladů a v případě zjištění nedostatků zajistí nápravu, b) vypracuje z předložených přehledů souhrn za všechny příjemce podle vzorů, které jsou uvedeny v přílohách č. 4 a 6 této vyhlášky, c) vypracuje komentář.“

32. Soud ze správního spisu a podkladů předložených žalobcem ověřil, že žalobci byla Rozhodnutím 2018 přiznána podle ustanovení § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel neinvestiční dotace ze státního rozpočtu z dotačního programu Můj klub 2018.

33. V ustanovení části A Rozhodnutí 2018, rubrikované jako „Podmínky použití dotace“, bylo přitom žalobci pod bodem 3 uloženo „vypořádat dotaci se státním rozpočtem podle § 75 rozpočtových pravidel a podle vyhlášky č. 367/2015 Sb. (…) a zaslat ministerstvu, odboru sportu vypořádání do 15. 2. 2019“. Podle bodu 1 části A Rozhodnutí 2018 přitom platilo, že „nedodržení kterékoliv z těchto Podmínek použití dotace je neoprávněným použitím dotace ve smyslu § 3 písm. e) rozpočtových pravidel, které je dle § 44 odst. 1 písm. j) považováno za porušení rozpočtové kázně a postiženo dle § 44a odst. 4 rozpočtových pravidel odvodem za porušení rozpočtové kázně až do výše 100 % poskytnuté dotace“.

34. V ustanovení části B Rozhodnutí 2018, rubrikované jako „Další podmínky“, bylo žalobci pod bodem 3 současně uloženo „zaslat ministerstvu, odboru sportu vyúčtování dotace vyúčtování dotace na předepsaných formulářích, které jsou přílohou č. 3 tohoto rozhodnutí. V případě nedodržení této podmínky je příjemce povinen zjednat nápravu, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem. Pokud není příjemcem zjednána náprava, může být stanoven odvod za nedodržení této podmínky až do výše § 5 % poskytnuté dotace“. Podle bodu 1 této části Rozhodnutí 2018 je nedodržení této podmínky považováno za porušení rozpočtové kázně a postiženo odvodem podle ustanovení § 44a odst. 4 ve spojení s ustanovením § 14 odst. 6 rozpočtových pravidel ve výši stanovené pro tuto podmínku.

35. Podmínka vypořádání vztahů se státním rozpočtem v souladu s Vyhláškou, resp. vyúčtování poskytnuté dotace nejpozději do 15. 2. následujícího roku vyplývala rovněž z bodů 6.3 a 6.4 Vyhlášení dotačního neinvestičního programu státní podpory sportu na období roku 2018 MŮJ KLUB.

36. Ze spisu dále vyplývá, že původní žalovaný jakožto poskytovatel dotace obdržel dne 30. 10. 2018 žádost žalobce o poskytnutí dotace v rámci Výzvy MŮJ KLUB 2019.

37. Z čl. 1.2 Výzvy vyplývá, že „dotace dle této Výzvy jsou poskytované na základě ustanovení § 6b odst. 1 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podpoře sportu“), a v souladu s ustanoveními § 14 až § 15” rozpočtových pravidel.

38. Podle ustanovení odst. 6.7 Výzvy platí, že „podmínkou poskytnutí dotace na příslušný rozpočtový rok je, že žadatel správně, včas a úplně vyúčtuje dotaci poskytnutou v předchozím roce, provede s MŠMT finanční vypořádání dle § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel a vrátí do státního rozpočtu finanční prostředky, které nebyly vyčerpány, nebo které má povinnost odvést.“

39. Dle čl. 11.1 Výzvy platí, že „hodnocení žádosti je prováděno podle pravidel stanovených ve Výzvě a dělí se na formální a věcné“. Podle čl. 11.2 Výzvy „MŠMT posoudí, zda žadatel je oprávněným žadatelem a zda splňuje podmínky stanovené v čl. 4 odst. 4.

1. Není-li žadatel oprávněným žadatelem nebo není-li splněna některá z podmínek stanovených v čl. 4 odst. 4.1, MŠMT usnesením řízení o žádosti zastaví“, a „MŠMT posoudí, zda žádost splňuje náležitosti dle čl. 9 odst. 9.1, zda obsahuje povinné přílohy dle čl. 9 odst. 9.

2. Pokud žádost některou z náležitostí nesplňuje, nebo některou z příloh neobsahuje, nebo pokud jsou některé z příloh neaktuální či nejsou předloženy v náležité podobě, postupuje MŠMT podle čl. 13“. Podle čl. 11.3 Výzvy platí, že „žádost, která splnila podmínky formálního hodnocení, lze hodnotit věcně“.

40. Z čl. 12 Výzvy se podává, že řízení o poskytnutí dotace vede žalovaný (pozn. soudu: tehdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) a postupuje v něm podle ustanovení § 14 a násl. rozpočtových pravidel.

41. Z čl. 13.1 Výzvy vyplývá, že „žadatelé budou na základě ustanovení § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel vyzýváni k odstranění vad své žádosti, jež budou identifikovány v rámci formálního hodnocení. To se netýká těch vad žádosti, které jsou ve Výzvě výslovně označeny jako neodstranitelné“.

42. V čl. 14.1 Výzvy si původní žalovaný na základě ustanovení § 14k odst. 3 rozpočtových pravidel vyhradil, že může kdykoliv v průběhu řízení vyzvat žadatele k doložení dalších podkladů nebo údajů nezbytných pro vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace.

43. Jak bylo uvedeno výše, původní žalovaný v posuzované věci žalobcovu žádost o poskytnutí dotace napadeným rozhodnutím zamítl s poukazem na nesplnění podmínky uvedené v čl. 6.7 Výzvy. Původní žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí uvedl, že žádost o poskytnutí dotace splnila podmínky formálního hodnocení dle čl. 11.2 Výzvy. Z pohledu obecných zásad a podmínek pro poskytnutí dotace stanovených Výzvou však žalobci vytkl, že nedodal finanční vypořádání ve lhůtě a způsobem stanoveným Vyhláškou, v důsledku čehož nesplnil podmínku pro poskytnutí dotace dle čl. 6.7 Výzvy.

44. Žalobce v podané žalobě nečiní nijak spornou okolnost, že ve lhůtě vyplývající ze shora označených právních předpisů a dotačních podmínek (tj. do 15. 2. 2019) nesplnil povinnost správně, včas a úplně vyúčtovat dotaci poskytnutou v předchozím roce a provést s původním žalovaným finanční vypořádání dle ustanovení § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel, resp. ustanovení § 9 odst. 1 Vyhlášky. Činí však fakticky sporným, zda jde o lhůtu nepřekročitelnou s tím, že namítá, že nejde o vadu neodstranitelnou, a dovolává se postupu poskytovatele dotace, podle ustanovení § 10 odst. 1 Vyhlášky.

45. Soud předně přistoupil k posouzení důvodnosti námitek, jimiž žalobce pod prvním žalobním bodem poukazoval na souvislost posuzované věci s plněním dotačních podmínek vyplývajících z Rozhodnutí 2018, akcentoval, že původní žalovaný sám označil nepředložení vyúčtování, resp. finančního vypořádání se státním rozpočtem za odstranitelnou a nevýznamnou chybu, a dovozoval, že pokud původní žalovaný v rozporu s ustanovením § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel a ustanovením § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky žalobce nevyzval k nápravě takového případného porušení, nemohlo být žalobci nesplnění předmětné podmínky vytýkáno.

46. Soud žalobci přisvědčuje potud, že podmínka poskytnutí dotace uvedená v čl. 6.7 Výzvy, jejíž nesplnění bylo podle odůvodnění Napadeného rozhodnutí důvodem zamítnutí Žádosti o poskytnutí dotace, vykazuje úzkou souvislost s tím, že žalobci byla poskytnuta z podobného dotačního programu dotace v bezprostředně předcházejícím období. Jak bylo uvedeno výše, žalobci byla Rozhodnutím 2018 poskytnuta dotace z programu Můj Klub 2018. I v předchozím dotačním období přitom dotační pravidla předmětného programu reflektovala požadavek plynoucí z obecně závazných právních předpisů, dle nichž je příjemce dotace povinen ve lhůtách a způsobem předvídaným rozpočtovými pravidly a prováděcím právním předpisem vyúčtovat poskytnuté dotační prostředky a provést finanční vypořádání včetně případné vratky finančních prostředků.

47. Žalobce se však mýlí, pokud z popsané souvislosti v obsahu dotačních podmínek obou programů dovozuje, že pokud nebyl na neplnění podmínky uložené mu Rozhodnutím 2018 procesně relevantním způsobem upozorněn, resp. nebyl vyzván k nápravě, nemohla mu být s poukazem na neplnění uvedené podmínky zamítnuta jeho Žádost o poskytnutí dotace v bezprostředně následujícím dotačním období.

48. Soud zdůrazňuje, že požadavek včasného a řádného finančního vypořádání a vyúčtování přiznané dotace plyne již ze samotných rozpočtových pravidel. Povinnost vypořádat dotaci v rámci finančního vypořádání s poskytovatelem dotace je příjemci dotace uložena již v ustanovení § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel, odkazujícím na ustanovení § 75 tohoto zákona. Ustanovení § 75 rozpočtových pravidel pak odkazuje na prováděcí právní předpis, který je v daném případě Vyhláška upravující v podrobnostech mj. i lhůty, zásady a pravidla pro příjemce dotací týkající se finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem a vyúčtování poskytnutých dotací. Jak bylo avizováno shora, v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) Vyhlášky je přitom příjemcům dotací explicitně uložena povinnost předložit do 15. února následujícího roku poskytovateli dotace přehled o dotacích a návratných finančních výpomocích týkající se předchozího roku podle vzorů, které jsou uvedeny v přílohách č. 3 a 5 Vyhlášky. V odstavci 2 naposledy uvedeného ustanovení je pak příjemci dotace uložena povinnost zároveň ve stejné lhůtě převést na účet cizích prostředků poskytovatele případnou vratku dotačních prostředků.

49. Z uvedeného vyplývá, že povinnost finančního vypořádání a vyúčtování dotace poskytnuté žalobci Rozhodnutím 2018 byla žalobci uložena jednak obecně závaznými právními předpisy (shora specifikovanými ustanoveními rozpočtových pravidel a Vyhlášky), jednak bylo žalobci plnění předmětné povinnosti vedle toho uloženo rovněž dotačními podmínkami programu Můj Klub 2018 (viz shora připomenutá ustanovení čl. 6.3 a čl. 6.4 vyhlášení programu Můj Klub 2018); nadto byl žalobce k dodržování předmětné povinnosti zavázán samotným Rozhodnutím 2018 (srov. shora citovaná ustanovení bodu 3 části A Rozhodnutí 2018, resp. bodu 3 části B Rozhodnutí 2018).

50. Soud se přitom ztotožňuje s původním žalovaným, že žalobce nemístně směšuje důsledky spojené s neplněním pravidel vyplývajících z podmínek již přiznané dotace na straně jedné s posouzením plnění podmínek pro vyhovění nové žádosti o dotace. Jakkoli je v obou případech relevantní, zda žalobce řádně a včas splnil povinnost vyplývající z ustanovení § 14 odst. 9 a ustanovení § 75 rozpočtových pravidel ve spojení s Vyhláškou, resp. ze shora označených pravidel vážících se k dotaci poskytnuté mu Rozhodnutím 2018, nelze podle přesvědčení soudu žalobcem zvoleným způsobem zaměňovat důsledky porušení dotačních podmínek poskytnutí dotace za rok 2018, a podmínky, které musel splnit žadatel o dotaci v rámci Výzvy pro to, aby bylo možno žádosti o dotaci z programu Můj Klub 2019 vyhovět. Zatímco v prvním případě již bylo žalobci vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace (Rozhodnutí 2018) a neplnění podmínek souvisejících s finančním vypořádáním a vyúčtováním dotace tak může být posuzováno toliko optikou kontroly dodržování dotačních pravidel s případným závěrem o jejich porušení vyústivším za určitých okolností ve vyměření odvodu za jejich porušení (porušení rozpočtové kázně), ve vztahu k žádosti o poskytnutí dotace z prostředků programu Můj Klub 2019 je situace zásadně odlišná. Plnění povinnosti uložené ustanoveními § 14 odst. 9 a § 75 rozpočtových pravidel ve spojení s Vyhláškou je totiž v posléze uvedeném případě podle pravidel uvedených ve Výzvě podmínkou samotného vyhovění žádosti o dotaci. Pro závěr o tom, zda žalobce tuto podmínku pro vyhovění žádosti o poskytnutí dotace splňuje, přitom není nijak rozhodné, zda a případně jak poskytovatel dotace vytkl žalobci porušení dotačních podmínek vážících se k Rozhodnutí 2018, zda byl žalobce na případné porušení předmětné povinnosti v rámci administrace dotace přiznané Rozhodnutím 2018 upozorněn, či dokonce to, zda mu snad byla za nesplnění dané povinnosti uložena sankce.

51. Soud v tomto směru zdůrazňuje, že požadavek plynoucí z čl. 6.7 Výzvy, tedy pravidlo, podle něhož lze dotaci z předmětného dotačního programu žadateli, kterému byla přiznána dotace v bezprostředně předcházejícím období, přiznat pouze za podmínky včasného a řádného provedení finančního vypořádání a vyúčtování této dříve poskytnuté dotace, se nejeví být jakkoli iracionálním, nadto pak svévolným či diskriminačním. Právě naopak, uvedený požadavek je z pohledu soudu adekvátním odrazem tzv. „principů 3E“, tj. principu efektivního, účelného a hospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Původnímu žalovanému nelze podle přesvědčení soudu nijak vytýkat, že uvedené hledisko učinil součástí dotačních podmínek uvedených v čl. 6 Výzvy (k míře autonomie poskytovatelů dotace při stanovení podmínek přiznání dotace a omezenému soudnímu přezkumu těchto otázek srov. níže závěry k námitkám vzneseným pod čtvrtým žalobním bodem).

52. K námitkám, jimiž žalobce poukazoval na to, že za nedodržení povinnosti včasného a řádného finančního vypořádání a vyúčtování byl ze strany původního žalovaného stanoven odvod ve výši max. 5% z poskytnuté dotace, resp. že původní žalovaný sám označil nepředložení vyúčtování, resp. finančního vypořádání se státním rozpočtem za odstranitelnou a nevýznamnou chybu, Městský soud v Praze upozorňuje, že Nejvyšší správní soud v minulosti akcentoval relevanci předmětného požadavku, přičemž odmítl považovat porušení popsané právní povinnosti uložené obecnými právními předpisy (a paralelně dotačními podmínkami) za marginální pochybení administrativního charakteru. Soud v tomto ohledu poukazuje např. na závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 27. 10. 2015, čj. 6 Afs 138/2015 - 28: „Nejvyšší správní soud se neztotožnil s tvrzením krajského soudu, že opomenutí finančního vypořádání podle § 75 rozpočtových pravidel představuje vadu „čistě formálního rázu“, kterou vůbec nelze podřadit pod pojem porušení podmínek poskytnutí dotace, a proto nezakládá porušení rozpočtové kázně. Finanční vypořádání dotace totiž představuje dokument, jehož prostřednictvím se poskytovatel dotace souhrnně dozvídá informace o stavu čerpání dotace, o výši skutečně použité částky peněžních prostředků a, eventuálně, zda má být část dotace vrácena do státního rozpočtu jako nepoužitá (tzv. vratka). (…) (P)ředložení finančního vypořádání dotace poskytovateli je důležitou povinností vážící se k výdeji finančních prostředků, neboť právě na základě finančního vypořádání dotace získává poskytovatel komplexní přehled o čerpání dotace. Opomenutí povinnosti příjemce dotace dotaci s poskytovatelem finančně vypořádat tak zhoršuje postavení poskytovatele dotace co do přehledu o celkovém stavu dotace a co do možností kontroly“. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že žalobce v této části své žalobní argumentace zcela odhlédl od znění bodů 1 a 3 části A) Rozhodnutí 2018, z nichž naopak vyplývá, že porušení povinnosti „vypořádat dotaci se státním rozpočtem podle § 75 rozpočtových pravidel a podle vyhlášky č. 367/2015 Sb. (…) a zaslat ministerstvu, odboru sportu vypořádání do 15. 2. 2019“ mohlo být stiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně až do výše 100 % poskytnuté dotace. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že žalobce nebyl se svou žádostí o poskytnutí dotace úspěšný právě z důvodu nedodání finančního vypořádání ve lhůtě a způsobem stanoveným Vyhláškou. Soud pro úplnost podotýká, že v nyní posuzované věci nebylo jeho úlohou podrobněji zkoumat, zda opomenutí žalobce naplňovalo optikou Rozhodnutí 2018 situaci předvídanou v bodu 3 části A) Rozhodnutí 2018, a/nebo situaci předvídanou v bodu 3 části B) tohoto rozhodnutí, resp. vztah předmětných ustanovení obsažených v Rozhodnutí 2018 a jeho implikace pro situaci žalobce.

53. Soud nemohl žalobci přisvědčit ani v tom, že by od nesplnění podmínky vyplývající z (kromě shora citovaných ustanovení relevantních právních předpisů) čl. 6.7 Výzvy, jež žalobce v podané žalobě nečiní sporným, mělo být odhlédnuto tehdy, pokud původní žalovaný podle ustanovení § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel a § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky žalobce nevyzval k nápravě takového případného nedostatku.

54. Stejně tak soud v této souvislosti nemohl přisvědčit žalobci ani v jeho námitkách, jimiž pod druhým žalobním bodem namítl, že nebylo ze strany původního žalovaného ani žádným relevantním právním předpisem jasně definováno, co se rozumí správným včasným a úplným vyúčtováním vč. provedení finančního vypořádání [tj. zda do 15. 2. 2019 nebo i na základě výzvy původního žalovaného s přihlédnutím k ustanovení § 14f odst. 1 rozpočtových pravidel, resp. ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky].

55. Jak soud zdůraznil výše, z pohledu soudu není a nemůže být posouzení, zda žalobce jako žadatel splnil podmínky dle Výzvy (konkrétně dle článku 6.7 Výzvy), nijak závislé na tom, zda původní žalovaný jako poskytovatel dotace vytkl žalobci porušení dotačních podmínek vážících se k Rozhodnutí 2018, zda byl případně na porušení předmětné povinnosti ze strany původního žalovaného jako poskytovatele dotace v rámci administrace dotace přiznané Rozhodnutím 2018 upozorněn, či dokonce to, zda mu snad byla za neplnění dané povinnosti uložena sankce.

56. Ustanovení čl. 6.7 Výzvy zcela jednoznačně a způsobem nevzbuzujícím pochybnost normuje, že podmínkou pro poskytnutí dotace v programu Můj Klub 2019 je, že žadatel správně, včas a úplně vyúčtuje dotaci poskytnutou v předchozím roce, provede s MŠMT finanční vypořádání dle § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel a vrátí do státního rozpočtu finanční prostředky, které nebyly vyčerpány, nebo které má povinnost odvést. Jak soud vyložil shora, povinnost provést finanční vypořádání a vyúčtování přiznané dotace a převést případnou vratku ve lhůtě do 15. 2. 2019 byla žalobci uložena již ustanoveními § 14 odst. 9 a § 75 rozpočtových pravidel ve spojení s § 9 odst. 1 Vyhlášky. Ustanovení čl. 6.7 Výzvy na plnění zákonné povinnosti uložené v ustanovení § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel zjevně odkazuje a není v tomto ohledu nijak neurčité či nesrozumitelné; z ničeho pak nevyplývá, že by snad bylo v rozporu s jinou podmínkou pro vyhovění žádosti o poskytnutí dotace.

57. Dle přesvědčení soudu tak nelze žalobci přisvědčit, že pravidlo uvedené v čl. 6.7 Výzvy bylo nejednoznačné, resp. že je bylo lze vyložit tak, že včasným plněním předmětné povinnosti může být provedení finančního vypořádání a vyúčtování po uplynutí právními předpisy uvedené lhůty. Soud nepochyboval o tom, že případné dodatečné splnění povinnosti na základě eventuální výzvy poskytovatele dotace dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky samo o sobě nemůže vyústit v závěr o tom, že příjemce dotace splnil předmětnou povinnost včas. Obdobně ani případné důsledky spojené v rámci administrace dotace s dodatečným splněním povinnosti (žalobcem tvrzená nemožnost vyměřit sankci) by samy o sobě nebyly způsobilé ničeho změnit na tom, že čl. 6.7 Výzvy podmiňuje poskytnutí dotace za rok 2019 včasným splněním povinnosti uložené žalobci v souladu s ustanoveními § 14 odst. 9 a § 75 rozpočtových pravidel a Vyhlášky v souvislosti s čerpáním dotace přiznané Rozhodnutím 2018. Dle přesvědčení soudu nejde v daném případě o situaci, kdy by byly podmínky poskytnutí dotace předvídané Výzvou stanoveny nejasně, způsobem vzbuzujícím legitimní pochybnost, resp. vadně takovým způsobem, kdy by takové nedostatky nemohly být kladeny k tíži žadateli o dotaci ve světle žalobcem připomínaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2011, č.j. 2 Afs 42/2011-60. Městský soud v Praze nepochyboval o tom, že v posuzované věci nejde v žádném ohledu o případ, kdy by žalobci jako příjemci dotace nemohlo být přičítáno k tíži, že nemohl splnit dotační podmínky vinou špatného postupu poskytovatele dotace, jeho nečinností či nejasnou formulací dotačních podmínek (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2010, č.j. 1 Afs 77/2010-81, ze dne 29. 10. 2009, č.j. 1 Afs 100/2009-63, ze dne 14. 7. 2017, č.j. 2 Afs 208/2016-52, ze dne 28. 2. 2014, č.j. 5 Afs 90/2012-33, či ze dne 16. 7. 2008, č.j. 9 Afs 202/2007-68).

58. Žalobcem tvrzenou nejednoznačnost předmětné dotační podmínky pak v žádném ohledu nezakládají ani pravidla týkající se dotace přiznané Rozhodnutím 2018 související s postupem poskytovatele dotace v případě včasného nedoložení finančního vypořádání či vyúčtování dotace poskytnuté za předcházející období. Předpoklad vydání kladného rozhodnutí o žádosti o podporu z programu Můj Klub 2019 vyplývající z čl. 6.7 Výzvy není dle soudu zjevně nijak spojen s tím, zda a jak případně poskytovatel dotace v rámci administrace dotace přiznané za bezprostředně předcházející období plnění povinnosti včasného a řádného finančního vypořádání a vyúčtování poskytnuté dotace kontroloval, či zda v případě zjištěného porušení této povinnosti příjemce dotace právními předpisy předvídaným způsobem vyzval k nápravě, nebo zda za porušení této podmínky vyměřil odvod. Žalobce se v uvedeném směru nemůže domáhat poskytnutí ochrany legitimního očekávání, jež mu dle jeho názoru mělo zprostředkovaně vzniknout v důsledku pasivity poskytovatele dotace, který mu v rámci administrace dotace za bezprostředně předcházející rok včasné nesplnění předmětné povinnosti nevytkl, případně v důsledku tvrzeného prodlení s učiněním takové výzvy k nápravě (k problematice legitimního očekávání viz rovněž závěry vyslovené níže v rámci vypořádání námitek vznesených pod čtvrtým žalobním bodem).

59. Námitky vznesené pod prvním a druhým žalobním bodem tak soud neshledal důvodnými.

60. Soud se s žalobcem neztotožnil ani v posouzení opodstatněnosti námitek uplatněných pod třetím žalobním bodem, jimiž žalobce poukazoval na to, původní žalovaný porušil povinnost uloženou mu v ustanovení § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel, pokud žalobce nevyzval k odstranění vad jeho Žádosti o poskytnutí dotace.

61. Soud s poukazem na shora provedenou rekapitulaci relevantní právní úpravy připomíná, že podle ustanovení § 14q odst. 1 rozpočtových pravidel se v řízení o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci nepoužije mj. ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu upravující postup správního orgánu při odstraňování vad žádosti. Namísto toho rozpočtová pravidla v ustanovení § 14k odst. 1 počítají toliko s tím, že pokud žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci trpí vadami, je poskytovatel povinen žadatele vyzvat k odstranění vad a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu, a to výhradně za podmínky, kdy tak výslovně uvedl ve výzvě podle ustanovení § 14j rozpočtových pravidel.

62. Soud přitom ověřil, že původní žalovaný ve Výzvě spojuje proces odstraňování vad žádosti o dotaci toliko s vadami žádosti týkající se náležitostí a hledisek, která jsou předmětem formálního hodnocení žádosti. Z čl. 13 odst. 1 Výzvy je totiž v tomto ohledu zjevné, že žadatelé budou na základě ustanovení § 14k odst. 1 rozpočtových pravidel vyzýváni k odstranění toliko takových vad své žádosti, jež budou identifikovány v rámci formálního hodnocení. V této souvislosti soud upozorňuje, že hlediska posuzovaná v rámci formálního hodnocení jsou vypočtena v čl. 11.2 Výzvy, přičemž podmínka řádného a včasného finančního vypořádání a vyúčtování dotace poskytnuté v bezprostředně předcházejícím období mezi tato kritéria nepatří.

63. Soud přisvědčuje žalobci potud, že ke dni podání žádosti o poskytnutí dotace nesplňoval ani nemohl splňovat podmínku správného, včasného a úplného finančního vypořádání a vyúčtování dotace žádný z žadatelů, jelikož lhůta pro podání žádosti o dotaci v programu Můj Klub 2019 byla ze strany původního žalovaného stanovena do 31. 10. 2018, zatímco lhůta pro vyúčtování dotace poskytnuté v programu Můj Klub 2018 byla stanovena do 15. 2. 2019. Je tedy zjevné, že původní žalovaný mohl splnění předmětné podmínky posuzovat teprve po uplynutí termínu předkládání vyúčtování a finančního vypořádání, tedy po dni 15. 2. 2019.

64. Soud se však nemohl se žalobcem ztotožnit v tom, že by byl původní žalovaný povinen jej sám iniciativně vyzvat k odstranění „vad“ žádosti, které žalobce spatřoval v nedostatcích souvisejících s plněním podmínky uvedené v čl. 6.7 Výzvy. Původní žalovaný takovou povinnost podle přesvědčení soudu s přihlédnutím k ustanovení § 14k odst. 1 ve spojení s ustanovením § 14j rozpočtových pravidel v souladu s čl. 13.1 Výzvy neměl. Okolnost, zda původní žalovaný měl a mohl žalobce ve světle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky na včasné nesplnění povinnosti vyplývající z ustanovení § 14 odst. 9 rozpočtových pravidel upozornit a vyzvat jej k dodatečnému splnění, pak v souladu s dříve uvedeným není nijak způsobilá revidovat závěr, že žalobce jemu uloženou povinnost včas nesplnil a podmínce uvedené v čl. 6.7 Výzvy tedy nedostál. Soud přitom souhlasí s původním žalovaným, že nedodání vypořádání poskytnuté dotace v termínu dle Vyhlášky není vadou, kvůli které by snad nebylo možné pokračovat v řízení o žádosti o poskytnutí dotace, avšak je důvodem pro její meritorní zamítnutí.

65. Důvodnými soud neshledal ani námitky, jimiž žalobce pod čtvrtým žalobním bodem poukazoval na porušení principů proporcionality a ochrany legitimního očekávání.

66. Namítal-li žalobce, že mohl legitimně očekávat, že z jeho strany nedošlo k porušení žádné z povinností vyplývajících z jeho postavení příjemce dotace, a tedy v návaznosti na to mohl také usoudit, že splnil své povinnosti plynoucí z Rozhodnutí 2018 a splňuje tedy i podmínky stanovené čl. 6.7 Výzvy, zvláště pokud ze strany původního žalovaného nedošlo k postupu dle ustanovení § 14f odst. 7 rozpočtových pravidel resp. dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) Vyhlášky, nemohl mu soud již s poukazem na shora vyložené závěry přisvědčit.

67. Soud již v rámci vypořádání námitek vznesených pod prvním žalobním bodem zdůraznil, že posuzování naplnění podmínky předvídané v čl. 6.7 Výzvy není zjevně nijak závislé na tom, zda původní žalovaný v rámci administrace dotace přiznané Rozhodnutím 2018 plnění povinnosti včasného a řádného finančního vypořádání a vyúčtování poskytnuté dotace kontroloval, či zda v případě zjištěného porušení této povinnosti příjemce dotace právními předpisy předvídaným způsobem vyzval k nápravě, nebo zda za porušení této podmínky vyměřil odvod. Soud je přitom přesvědčen, že žalobci nemohlo vzniknout v důsledku případné pasivity poskytovatele dotace, který mu v rámci administrace dotace za bezprostředně předcházející rok včasné nesplnění předmětné povinnosti nevytkl a nevyzval jej k dodatečnému zjednání nápravy, legitimní očekávání o tom, že na něho bude nahlíženo jako o osobu splňující podmínku uvedenou v čl. 6.7 Výzvy, či dokonce legitimní očekávání o tom, že mu bude dotace v rámci programu Můj Klub 2019 přiznána.

68. Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně upozornil, že z judikatury Soudního dvora Evropské unie plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č.j. 1 Afs 15/2012-38, publ. pod č. 2713/2012 Sb. NSS, a v něm zmiňovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 3. 2010 ve věci C-414/08, Sviluppo Italia Basilicata proti Komisi).

69. Nejvyšší správní soud přitom ve své ustálené rozhodovací praxi navazující na výklad zásady legitimního očekávání provedený ve zmiňovaném rozsudku č. 2713/2012 Sb. NSS a v něm připomínané rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 3. 2008 ve věci C-383/06 až C- 385/06, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další, a ze dne 21. 12. 2011 ve věci C-465/10, Chambre de commerce et d'industrie de l'Indre, ustáleně judikuje, že příjemce dotace se může úspěšně dovolat zásady legitimního očekávání při splnění dvou podmínek: 1) příslušný orgán mu poskytl konkrétní ujištění, která u něj mohla vzbudit legitimní očekávání; 2) tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy, resp. postup podle těchto ujištění nepředstavuje „zjevné porušení platné právní úpravy“. Nejvyšší správní soud přitom později v rozsudku ze dne 15. 6. 2018, č.j. 5 Afs 7/2018-39, vyložil, že o legitimním očekávání ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva lze hovořit až poté, co poskytovatel rozhodne o přiznání dotace podle ustanovení § 14 odst. 4 rozpočtových pravidel. Na dotaci zásadně není právní nárok (ustanovení § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel), proto teprve po jejím přiznání judikatura dovozuje legitimní očekávání příjemce dotace, že za předpokladu splnění všech stanovených podmínek mu bude dotace proplacena.

70. V posuzovaném případě především platí, že žalobci nebyla dotace v programu Můj Klub 2019 vyhlášeném Výzvou vůbec přiznána; právě naopak, žalobci byla napadeným rozhodnutím Žádost o poskytnutí dotace zamítnuta s odůvodněním, že podmínku pro přiznání dotace uvedenou v čl. 6.7 Výzvy vůbec nesplňuje. Dále pak z ničeho v žádném ohledu nevyplývá, že by se snad žalobci dostalo „konkrétních ujištění“ ve smyslu citované judikatury Nejvyššího správního soudu (respektive judikatury Soudního dvora Evropské unie, na niž Nejvyšší správní soud odkázal). Z postupu původního žalovaného nelze podle přesvědčení soudu ze shora vyložených důvodů nikterak dovozovat, že by poskytovatel dotace postupem v rámci administrace dotace přiznané Rozhodnutím 2018 žalobce konkrétně a specificky ujistil o tom, že splňuje podmínku uvedenou v čl. 6.7 Výzvy. Jak bylo uvedeno výše, ani pokud by bylo v řízení prokázáno, že žalobce na nesplnění povinnosti finančního vypořádání a vyúčtování neupozornil, nesplnění povinnosti mu nevytkl a nevyzval jej k nápravě, event. mu za nesplnění podmínky nevyměřil odvod, ač tak případně učinit měl, nelze dovozovat, že by tím žalobce ujistil o tom, že žalobce povinnost vyplývající mu z ustanovení § 14 odst. 9 a § 75 rozpočtových pravidel a Vyhlášky včas a řádně splnil a splňuje tedy i podmínku uvedenou v čl. 6.7 Výzvy.

71. Soud se neztotožnil ani s námitkami brojícími proti porušení principu proporcionality. Žalobce se mýlil, pokud poukazoval na to, že se v posuzovaném případě jednalo o ryze formální pochybení, které nemělo žádný význam z hlediska účelného vynaložení dotačních prostředků, a považoval za nepřiměřené (za situace, kdy původní žalovaný nepředložení kompletního vyúčtování vč. finančního vypořádání se státním rozpočtem v termínu do 15. 2. 2019 označil v Rozhodnutí 2018 za nevýznamné, jelikož s tím spojil sankci ve výši max. 5% z poskytnuté dotace, a to navíc pouze v případě, že toto nebude napraveno ani v dodatečně stanovené lhůtě), aby byl za porušení povinnosti vyloučen z dotačního procesu v následujícím kalendářním roce.

72. Soud na tomto místě v plném rozsahu odkazuje na závěry uvedené v rámci vypořádání námitek vznesených pod prvním žalobním bodem. Setrvává přitom na stanovisku, že předmětnou podmínku přiznání dotace nelze i se zřetelem ke shora připomínané rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu považovat za nevýznamnou a porušení související povinnosti za toliko marginální a nepodstatné pochybení administrativního charakteru, a zprostředkovaně na tom stavět závěr o neproporcionalitě zásahu původního žalovaného do práv žalobce [odhlédne-li soud na tomto místě od výše připomenuté, avšak žalobcem opomíjené relevance bodů 1 a 3 části A) Rozhodnutí 2018].

73. Na uvedených závěrech přitom nemohla ničeho změnit žalobcova obecná poznámka o tom, že údaje obsažené v tabulce finančního vypořádání byly obsaženy v jiných dokumentech předkládaných (a žalobcem předložených do 15. 2. 2019) v rámci vyúčtování. Soud jednak znovu poukazuje na to, že i podle judikatorní praxe je požadavek plnění povinnosti vyplývající z ustanovení § 14 odst. 9 a § 75 rozpočtových pravidel a ustanovení § 9 odst. 1 Vyhlášky požadavkem plně odůvodněným a racionálním, jehož význam nelze marginalizovat. Současně pak soud upozorňuje, že žalobce setrval v daném ohledu ve své argumentace ve striktně obecné a paušální rovině, aniž by takové údaje a podklady konkrétně identifikoval, prokázal jejich předložení poskytovateli dotace k určitému datu a doložil, že se původnímu žalovanému ve skutečnosti všech relevantních údajů odpovídajících náležitostem vypořádání a vyúčtování podle Vyhlášky dostalo. Nebylo přitom úlohou soudu, aby tato tvrzení za žalobce iniciativně dotvářel. Sám žalobce ostatně ve zbývající části žalobní argumentace nečinil sporným, že předmětnou povinnost včas a řádně nesplnil.

74. Žalobce dále s poukazem na jím odkazovanou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu namítal, že nemůže být v souladu s principem proporcionality vyloučení žadatele z dotačního procesu za pouhé formální pochybení v podobě nepředložení finančního vypořádání se státním rozpočtem. Fakticky se tak domáhal toho, aby soud vyslovil, že Výzva, která žalobce pro případ nesplnění takové podmínky diskvalifikuje, spojuje nesplnění podmínky s nepřiměřenými důsledky.

75. Správní soudy v minulosti opakovaně zdůraznily širokou míru autonomie poskytovatelů dotace při stanovení dotačních podmínek a s tím spojený omezený rozsah jejich soudnímu přezkumu.

76. Soud v tomto směru poukazuje na závěry vyslovené v rozsudku ze dne 23. 5. 2018, č.j. 6 Afs 8/2018-37, publ. pod č. 3757/2018 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud uzavřel, že „soudní kontrola veřejné správy není bezbřehá. Existují oblasti činnosti veřejné správy, jejichž kontrola podléhá jiným mechanismům. Správní soudnictví je vyhrazeno ochraně veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.). Rozhodování o tom, jaké oblasti veřejného zájmu budou podporovány, za jakých podmínek a jakým subjektům (zda soukromým či veřejným, zda podnikatelským či nepodnikatelským atd.) bude možné veřejné prostředky poskytnout, je otázkou politickou a správní soudy nemohou do této činnosti státu zasahovat. Teprve při rozhodování o konkrétních právech a povinnostech konkrétních adresátů o jejich žádosti o poskytnutí dotace je soudní přezkum možný (možnost přezkumu rozhodnutí o neposkytnutí dotace dovodil rozšířený senát Nevyššího správního soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-46, č. 3324/2016 Sb. NSS). Jinými slovy až na podkladě dříve nastavených pravidel může soud přezkoumávat, zda při rozhodování o neposkytnutí dotace není postupováno svévolně a zda jsou dodržována pravidla, která si stát sám nastavil. Do té doby skutečně existuje určitý prostor pro relativně volnou úvahu státu, co bude, či nebude podporovat. Zásadně tedy před rozhodnutím podle § 14 rozpočtových pravidel nepřipadá soudní přezkum v procesu čerpání dotací v úvahu. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že dotační politika státu by neměla být zcela svévolná. Její kontrola však není v gesci správních soudů (do určitého okamžiku). (…) V návaznosti na přezkum rozhodnutí o neposkytnutí dotace totiž nelze přezkoumávat Výzvu jako takovou. Zásadně totiž bude soud posuzovat pouze to, zda poskytovatel dotace postupoval férově a dodržel v procesu přerozdělování veřejných finančních prostředků všechna stanovená pravidla, mezi která patří i pravidla vyplývající z výzvy k předkládání žádostí o dotaci. Zásah soudu do podmínek obsažených v takové výzvě tak bude možný pouze ve výjimečných případech (např. pokud by dotace nebyla přiznána s odkazem na podmínku, která je neopodstatněná a v demokratickém právním státě skutečně zcela zjevně nepřípustná). Obecně však výzvy není možné plně přezkoumávat v řízení o žalobě proti rozhodnutí o neposkytnutí dotace“

77. Městský soud v Praze uvedené závěry, které byly potvrzeny rovněž v dalších rozsudcích Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 23. 5. 2018, č.j. 6 Afs 7/2018-39 a ze dne 15. 6. 2018, č.j. 5 Afs 7/2018-39), zcela sdílí, bez výhrad se s nimi ztotožňuje a v posuzované věci z nich vychází.

78. V nyní řešeném případě žalobce v řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí v důsledku brojí proti obsahu Výzvy k podávání žádostí podle ustanovení § 14j odst. 1 rozpočtových pravidel. Svými žalobními námitkami poukazuje na to, že porušení podmínky uvedené v čl. 6.7 Výzvy nemůže vést k zamítnutí žádosti o podporu. Soud podotýká, že vymezení podmínek rozhodných pro přiznání dotace (shodně jako určení okruhu oprávněných žadatelů) ve výzvě k podávání žádostí o dotaci představuje v souladu s výše reprodukovanými judikatorními východisky takovou oblast výkonu veřejné správy, která až na dále uvedené výjimky nemůže být v demokratickém právním státě založeném na mj. na principech dělby moci podrobena soudnímu přezkumu. Právě naopak platí, že vymezení podmínek určujících pro to, jaké oblasti veřejného zájmu budou podporovány, specifikace okruhu subjektů, které mohou o dotační prostředky alokované na takové oblasti žádat, jakož i identifikace dalších podmínek a parametrů, za nichž bude lze veřejné prostředky poskytnout, je otázkou politickou a správní soudy nemohou do této činnosti státu zasahovat.

79. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku, úkolem správních soudů není přezkoumávat pravidla nastavená ve výzvě k podávání žádostí, nýbrž na podkladě takto poskytovatelem dotace dříve nastavených pravidel v mezích žalobních námitek prověřit, zda při rozhodování o žádosti o poskytnutí dotace není postupováno svévolně a zda jsou takto nastavená pravidla skutečně respektována a dodržována, resp. zda poskytovatel dodržel v procesu přerozdělování veřejných finančních prostředků všechna stanovená pravidla, včetně pravidel stanovených výzvou k předkládání žádostí o dotaci.

80. Soud zcela sdílí závěry Nejvyššího správního soudu, který jednoznačně uzavřel, že jakkoli je neúspěšnému žadateli po vydání rozhodnutí o neposkytnutí dotace umožněno podrobit postup poskytovatele soudnímu přezkumu (v mantinelech podávajících se ze shora připomenuté ustálené rozhodovací praxe), ani v rámci přezkumu takového negativního rozhodnutí není obecně možno přezkoumávat výzvu k předkládání žádostí o dotaci. Jak upozornil Nejvyšší správní soud, takový případný zásah soudu založený na věcném posouzení podmínek obsažených v takové výzvě připadá v úvahu pouze ve zcela výjimečných případech, a to tehdy, pokud by dotace nebyla přiznána s odkazem na ve výzvě uvedenou podmínku, která je neopodstatněná a v demokratickém právním státě skutečně zcela zjevně nepřípustná. Soud se ztotožňuje se závěry Nejvyššího správního soudu, že mimo takto vymezený okruh výjimečných situací nelze výzvy k předkládání žádostí o dotaci a v nich obsažená pravidla v řízení o žalobě proti rozhodnutí o neposkytnutí dotace přezkoumávat.

81. Soud přitom výše vyložil, že pravidlo uvedené v čl. 6.7 Výzvy nepovažuje za zjevně neopodstatněné; nemá přitom pochybnosti ani o tom, že by snad bylo v demokratickém právním státě zcela zjevně nepřípustné. Pro takový závěr nenalezl soud žádné opodstatnění. Ani žalobce ostatně na žádnou takovou konkrétní relevantní okolnost svědčící pro opačný závěr, kterou by bylo nutno reflektovat, v rámci své žalobní argumentace nepoukázal.

82. Ani námitky vznesené pod čtvrtým žalobním bodem tak nemohly být shledány důvodnými.

83. Pokud pak žalobce pod pátým žalobním bodem tvrdil, že postup původního žalovaného byl rovněž v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí a zásadou legality dle ustanovení § 2 odst. 2 správního řádu, soud předesílá, že jsou tyto námitky konstruovány velmi obecným způsobem, když žalobce z argumentace založené na odkazovaném právním rámci nevyvozuje žádné konkrétní implikace do projednávané věci či dopady do svého právního postavení.

84. Soud k takto obecně vzneseným žalobním námitkám žalobce podotýká, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel.

85. Poukazoval-li tedy žalobce bez dalšího na porušení jím označených ustanovení ústavního pořádku, resp. správního řádu, soudu neušlo, že žalobce uvedená obecná tvrzení nijak nekonkretizoval a nespecifikoval, kterým konkrétním postupem správních orgánů a v jakém konkrétním ohledu mělo k porušení uvedených ustanovení dojít. Nejvyšší správní soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně upozorňuje na skutečnost, že obecně formulované žalobní námitky, které jsou prostým výčtem porušení právních předpisů bez uvedení toho, v čem konkrétně se správní orgány dopustily pochybení a jakým způsobem mělo v důsledku toho dojít ke zkrácení práv žalobce, nelze považovat za řádně formulované žalobní body, které by umožňovaly soudní přezkum.

86. Pokud se tedy žalobce v tomto směru v podané žalobě omezil na paušální a blíže nerozvedené poznámky stran tvrzeného porušení uvedených principů a zásad, nezbylo soudu, než v obdobně obecné rovině (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2015, č.j. 6 Afs 9/2015-31) konstatovat, že napadené rozhodnutí takovými vadami netrpí. Poukazy žalobce na tvrzená porušení daných principů se pak soud mohl zabývat toliko na půdorysu dalších žalobcem konkrétněji vznesených námitek uplatněných pod prvním až čtvrtým žalobním bodem, jež však neshledal ze shora vyložených důvodů opodstatněnými.

87. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud neshledal žalobu důvodnou a podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

88. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné náklady v řízení nevznikly.