č. j. 60 A 1/2020-30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. H., nar. bytem zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Vrchlabským se sídlem Polská 2269/62, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. OLVV-správ. 129799/2019/alka SO, čj. KUJCK 131538/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě oznámení Obvodního oddělení Policie České republiky Mladá Vožice ze dne 21. 12. 2018 vydala Komise pro projednávání přestupků města Mladá Vožice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 15. 1. 2019 příkaz, jímž uznala žalobce vinným ze spáchání níže uvedeného přestupku. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor.

2. Správní orgán prvního stupně následně na den 27. 2. 2019, resp. 13. 3. 2019 nařídil ústní jednání, v rámci kterého provedl svědeckou výpověď PhDr. O. S. (dále jen „poškozený“).

3. Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2019, čj. MUMV0800/2019/P, uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že ve dnech 8. a 9. 11. 2018 kopal na pozemku parc. č. x v k. ú. x (dále jen „předmětný pozemek“), za účelem opravy potrubí na předmětném pozemku v okolí jímky, která mimo jiné zásobuje vodou i jeho dům č. p. x v obci x – x, a to bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku (poškozeného), a dále dne 17. 12. 2018 na služební telefon Policie České republiky, obvodního oddělení Mladá Vožice, oznámil podezření z krádeže vody z jímky na předmětném pozemku sousedem PhDr. O. S., čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti. Za uvedené přestupky uložil správní orgán prvního stupně žalobci správní trest napomenutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Pro názornost krajský soud přikládá výřez mapy, která je dostupná na https://nahlizenidokn.cuzk.cz/. Růžově je označena budova s č. p. x ve vlastnictví žalobce. Modře je označen předmětný pozemek parc. č. x ve vlastnictví poškozeného, na němž se nachází jímka (přibližné umístění jímky označeno červeným bodem dle listin založených ve správním spisu). Světle zeleně je označen pozemek Lesů České republiky, a. s. (pozn. soudu: zakreslení přibližného umístění jímky a vyznačení pozemku Lesů České republiky do mapy provedl krajský soud).

5. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, čj. KUJCK 67261/2019, rozhodl žalovaný o odvolání žalobce tak, že rozhodnutí ze dne 26. 3. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání. V části, kterou byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se měl dopustit oznámením podezření z krádeže vody z jímky sousedem PhDr. O. S. (poškozeným), žalovaný řízení zastavil.

6. Po provedeném ústním jednání dne 26. 8. 2019 správní orgán prvního stupně výrokem I. rozhodnutí ze dne 18. 10. 2019, čj. MUMV2853/2019/P, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 8. a 9. 11. 2018 kopal na pozemku parc. č. x v k. ú. x, za účelem opravy potrubí na pozemku v okolí jímky, která mimo jiné zásobuje vodou i jeho dům č. p. x v obci x, a to bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku PhDr. O. S., tedy úmyslně neoprávněně užíval cizí majetek. Výrokem II. žalobci za tento přestupek správní orgán prvního stupně uložil pokutu ve výši 1 000 Kč a výrokem III. povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

7. O odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 18. 10. 2019, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že změnil výrok II. tím, že upřesnil údaj o osobě obviněného (žalobce) a doplnil odkaz na aplikovaná zákonná ustanovení, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 17. 1. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve vztahu k otázce, zda se žalobce dopustil šetřeného protiprávního jednání.

10. Dle žalobce z provedených důkazů nevyplývá skutkové zjištění, jež správní orgány učinily. Žalobce namítl, že žádného „údajného poškozeného“ nepoškodil, neboť opravoval vlastní věc, tedy vodovod vedoucí z jímky, kterou protéká voda jako jediný zdroj pitné vody pro žalobcův dům. Žalovaný nemohl na základě provedených důkazů dospět ke zjištění, že žalobce kopal na pozemku poškozeného, neboť důkaz vlastnického práva poškozeného k předmětnému pozemku neprovedl, tudíž doposud není postaveno najisto, kdo je vlastníkem předmětného pozemku. Totéž o předmětném pozemku tvrdila společnost Lesy České republiky, která z opatrnosti vypověděla žalobci nájemní smlouvy pozemku s jímkou.

11. Žalobce dodal, že listiny předložené poškozeným neprokazují vlastnické právo poškozeného k předmětnému pozemku, a neprokazují, že jímka stojí právě na předmětném pozemku.

12. Žalovaný se s rozpornou otázkou vlastnictví nikterak nevypořádal a nezjistil, kdo je skutečným vlastníkem, a ani nerespektoval, že jímka byla od počátku existence domu č. p. x (dům žalobce) jediným zdrojem pitné vody a tedy tvoří jeho součást jako neoddělitelné příslušenství domu, a to i v situaci, kdy díky historickým okolnostem, je nyní jímka umístěna na pozemku odlišného (byť zatím nezjištěného) vlastníka.

13. Žalobce dále uvedl, že se žalovaný vůbec nezabýval námitkami žalobce a pouze konstatoval, že považuje za prokázané, že vlastníkem předmětného pozemku, na němž je umístěna jímka, je poškozený, ačkoliv listiny, které poškozený předložil, nikterak jeho vlastnictví neprokazují a ani výpověď poškozeného nezněla tak, že je poškozený vlastníkem předmětného pozemku. Důkazem vlastnictví je výpis z katastru nemovitostí spojený v případě sporu o hranici pozemku (v nyní posuzované věci spor Lesů České republiky s poškozeným) s protokolem o vytyčení hranice pozemku. Jediným důkazem potvrzujícím vlastnictví tak je dle žalobce dokumentace v katastru nemovitostí, kterou nebyl důkaz proveden.

14. Žalobce dále osvětlil genezi vlastnických vztahů k předmětnému pozemku a jímce a vysvětlil, jak lze provést vytyčení hranic, včetně přesného určení hranice.

15. Žalobce dále zopakoval, že od nepaměti, tvoří nemovitost č. p. x a vodovodní potrubí jeden věcný a funkční celek, tedy studna i potrubí jsou nedílnou součástí nemovitosti č. p. x. Pokud tedy žalobce konal práce na svém pozemku, nemohl se dopustit přestupku proti cizímu majetku. Žalobce tak byl na základě výše uvedeného oprávněn se studnou a potrubím sloužícím k dodávce vody do jeho domu nakládat jako se součástí či příslušenstvím domu, a to i navzdory tomu, že je studna a vodovodní potrubí umístěno na cizím pozemku. Ve vztahu k výkladu pojmu „příslušenství věci či součásti věci“ odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4605/2017, a na judikaturu tomuto rozhodnutí předcházející.

16. Jestliže druhý subjekt, který se považoval až do doby sporu o hranici pozemku za vlastníka (Lesy České republiky) uvedl, že mu žádná škoda nevznikla a poškozený také žádnou škodu nevyčíslil, je otázkou, zda vůbec mohla být naplněna skutková podstata předmětného přestupku. Žalobce zdůraznil, že § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích nechrání nevlastníka a ani pouze domnělého vlastníka.

17. Žalobce namítl, že i kdyby soud neuznal, že je vodovodní vedené, které opravoval, příslušenstvím jeho domu č. p. x, pak nepochybně navzdory tomu platí, že předmětné vedení a jímka (studna), je jediným zdrojem pitné vody pro zmíněný dům. To opravňuje žalobce k užívání vodního zdroje na cizím pozemku, neboť jiný zdroj vody nemá a všechny pozemky okolo stavby, včetně pozemku pod stavbou č. p. x jsou ve vlastnictví poškozeného. Je tak nutné vzít v úvahu i právo na vodu dle § 1272 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Není rozhodné, zda má žalobce toto právo zajištěno soudním rozhodnutím či nikoliv. Žalobce tak měl právo a v podstatě i povinnost se o zdroj vody svépomocí postarat.

18. Žalobce dále uvedl, že skutečnost, že měl uzavřenou smlouvu o nájmu pozemku, na němž se jímka nachází, s Lesy České republiky, neznamená, že tím uznával, že není vlastníkem nyní tvrzeného příslušenství k domu č. p. x. Žalobce jakožto právní laik nemohl vědět, že i vzdálenější zařízení na dodávku vody, tvoří příslušenství budovy. Žalobce se po celou dobu přibližně 20 let choval tak, jako by měl právo ke zdroji vody; bylo tomu tak až do doby, kdy poškozený začal nárokovat své vlastnictví k jímce, v důsledku čehož došlo k vypovězení smlouvy mezi žalobcem a Lesy České republiky.

19. Jestliže se Lesy České republiky považovaly po dobu téměř 40 let za vlastníka studny a poškozený tento stav po celou dobu respektoval, když žalobci a jeho právním předchůdcům v užívání studny nikterak nebránil a spornou situaci vytvořil až v roce 2018, pak lze dovozovat, že je to právě poškozený, kdo aktuální situaci svým nepodloženým tvrzením o vlastnictví způsobil, aniž k tomu měl náležité doklady o svém vlastnickém právu.

20. Žalobce dále namítl neurčitost zdůvodnění společenské škodlivosti a zavinění. Žalovaný se dostatečně nevypořádal s námitky vztahujícím se k míře zavinění a nevyhodnotil, že žalobce byl nucen se postarat o zajištění dodávky pitné vody do svého domu. Dále žalovaný neposoudil, že nedošlo ke vzniku žádné škody. Všechny uvedené okolnosti hrají roli při ukládání trestu. V rámci řízení před správním orgánem prvního stupně bylo žalobci uloženo pouze napomenutí, a to v situaci, kdy byl žalobce uznán vinným i dalším skutkem, avšak v dalším řízení po zrušení prvostupňového rozhodnutí, byla žalobci za menší rozsah zavinění uložena vyšší sankce, aniž byly zjištěny jakékoliv okolnosti, které by zvýšení sankce odůvodňovaly.

21. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce

22. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. Dodal, že poškozený (PhDr. O. S.) předložil správnímu orgánu prvního stupně geodetickou dokumentaci skutečného provedení stavby – zaměření jímky na pozemku parc. č. x v k. ú. x, protokol o vytyčení hranice pozemku a dále výpis z katastru nemovitostí listů vlastnictví č. x a č. x v k. ú. x. Z předložené dokumentace vyplývá, že se jímka nachází na pozemku poškozeného, konkrétně na hranici pozemku v jeho vlastnictví a na pozemku ve vlastnictví Lesů České republiky. Vlastnictví poškozeného k jímce uznal i dřívější vlastník – Lesy České republiky, který s účinností od 1. 10. 2017 ukončil smluvní vztah s žalobcem na nájem 4 m2 s tím, že „[n]a základě místního šetření provedeného za přítomnosti geodeta Vám sdělujeme, že musíme ukončit nájem k 1. 10. 2017 z důvodu zaměření studny, která se nenachází na námi pronajatém lesním pozemku p. č. x v k. ú. x. Smlouva je tedy neplatná.“ 23. Ve vztahu k vlastnictví předmětného pozemku jakož i jímky nejsou pochyby, neboť oba vlastníci sousedních pozemků (poškozený i Lesy České republiky) byli se zaměřením pozemku a jeho výsledkem srozuměni. Žalobce nemá k předmětným pozemkům žádný právní vztah, neboť s ním ani nesousedí a ani zde nemá zřízenou žádnou služebnost (věcné břemeno), a nemá tedy žádný právní důvod vytyčenou hranici cizích pozemků zpochybňovat. Žalobcův právní důvod pominul dne 30. 9. 2017, tj. od doby vypovězení nájemní smlouvy.

24. Žalovaný nikdy netvrdil, že studna (jímka) je ve vlastnictví poškozeného, avšak pozemek, na němž se jímka nachází, resp. pozemek, na kterém žalobce prováděl výkop, ve vlastnictví poškozeného je. Žalobce měl od doby vypovězení nájemní smlouvy ze strany Lesů České republiky, tj. již od roku 2017 dostatek času, aby si přístup k vodě sjednal zákonnou cestou (např. zřízením služebnosti k odběru vody), což neučinil.

25. Žalovaný dodal, že se v rámci žalobou napadeného rozhodnutí vypořádal s naplněním materiálního znaku přestupku. Tím, že žalobce na cizím pozemku, ke kterému neměl žádný právní titul k jeho užívání a bez souhlasu oprávněné osoby, tj. poškozeného, provedl výkop v blízkosti jímky, se dopustil společensky škodlivého protiprávního činu, který překročil rámec pouhé nevhodnosti, neboť tím zasáhl do vlastnického práva k pozemku, tedy porušil zájem společnosti na ochraně majetku před jeho neoprávněným užíváním.

26. K uloženému správnímu trestu žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně uložil žalobci jakožto obviněnému z přestupku proti občanskému soužití správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč, který mu byl následně zmírněn na uložené napomenutí. Toto rozhodnutí žalovaný v odvolacím řízení zrušil, přičemž správní orgán prvního stupně na základě závazného právního názoru žalovaného překvalifikoval jednání žalobce na přestupek proti majetku a uložil mu správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč. K uložení přísnějšího trestu (oproti napomenutí) ho opravňovala ta skutečnost, že již nebyl vázán ani vydaným příkazem a ani vydaným rozhodnutím, které žalovaný v odvolacím řízení zrušil a vrátil, neboť skutek, kterého se žalobce dopustil, byl překvalifikován. Pravomocná pokuta ve výši 1 000 Kč byla žalobci uložena mj. i proto, že přestupek proti majetku je závažnější než přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, dle kterého za něj lze uložit pokutu do výše 20 000 Kč, avšak za přestupek proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.

27. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

28. Žalobce v replice ze dne 25. 3. 2020 zopakoval, že nemohl poškodit žádného údajného poškozeného, neboť opravoval vlastní věc, tedy vodovod vedoucí z jímky, jímž protéká voda jako jediný zdroj pitné vody pro žalobcům dům s č. p. x. Žalovaný nemohl na základě provedených důkazů dospět ke zjištění, že žalobce kopal na pozemku poškozeného, neboť důkaz jeho vlastnictví předmětného pozemku nebyl proveden, takže doposud nebylo postaveno na jisto, kdo je vlastníkem předmětného pozemku. Stran tvrzeného vlastnictví k předmětnému pozemku zopakoval žalobce argumentaci obsaženou v žalobě.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

30. Žaloba není důvodná. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů 31. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

32. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

33. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost v nedostatku důvodů ve vztahu k otázce, zda se dopustil šetřeného protiprávního jednání. S touto námitkou se krajský soud neztotožnil. Správní orgány dostály nárokům kladeným na odůvodnění rozhodnutí. Z rozhodnutí žalovaného jakož i z prvostupňového rozhodnutí je zcela zřejmé, jakými úvahami byly správní orgány vedeny v době svého rozhodování, a jaké okolnosti a podklady vzaly v potaz a učinily je podkladem pro svá rozhodnutí. Krajský soud po prostudování správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že námitka nepřezkoumatelnosti je nedůvodná.

34. Žalobce následně rozsáhle popsal údajné neprokázání vlastnictví k předmětnému pozemku, z čehož taktéž dovozoval nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Tato námitka z povahy věci nepředstavuje námitku nepřezkoumatelnosti, nýbrž námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a krajský soud se jí zabývá níže. IV.B K námitce neprokázání vlastnictví předmětného pozemku, resp. jímky IV.B.1 K námitce neprovedení důkazu dokumentací z katastru nemovitostí 35. Žalobce namítl, že žalovaný nezjistil, kdo je vlastníkem pozemku, a ani nerespektoval, že jímka byla od počátku existence domu č. p. x jeho jediným zdrojem pitné vody, a tedy tvoří jeho součást, jako neoddělitelné příslušenství domu, a to i navzdory tomu, že je jímka díky historickým okolnostem umístěna na pozemku odlišného (nezjištěného) vlastníka.

36. Krajský soud tuto námitku žalobce rozdělil zaprvé na nezjištění vlastníka pozemku ze strany žalovaného, kterou vypořádá níže, a zadruhé na námitku neoddělitelnosti jímky a domu č. p. x, kterou vypořádává samostatně v bodě [IV.B.2] tohoto rozsudku.

37. Žalobce činí sporným fakt, zda žalovaný provedl důkaz vztahující se k vlastnictví poškozeného k předmětnému pozemku. Ze správního spisu vyplývá, že v rámci ústního jednání konaného dne 13. 3. 2019 před správním orgánem prvního stupně, předložil žalobce smlouvu o nájmu, č. 107/2017, mezi ním a Lesy České republiky. Poškozený předložil geodetickou dokumentaci skutečného provedení stavby (název „Zaměření jímky na ppč. x, k. ú. x“) a protokol o vytyčení hranice předmětného pozemku a dále výpisy z katastru nemovitostí, konkrétně výpis z listu vlastnictví č. x a z listu vlastnictví č. x v k. ú. x. Z protokolu o ústním jednání zároveň vyplývá, že všemi výše uvedenými listinami provedl správní orgán prvního stupně důkaz. Z výpisu z listu vlastnictví č. x je zřejmé, že pozemek parc. č. x (ve výše znázorněné mapě se jedná o zeleně označený pozemek) je ve vlastnictví Lesů České republiky. Z výpisu z listu vlastnictví č. x dále vyplývá, že předmětný pozemek parc. č. x (ve výše znázorněné mapě se jedná o modře označený pozemek) je ve vlastnictví poškozeného.

38. Z listin ve správním spise tak jednoznačně vyplývá, že vlastníkem předmětného pozemku je poškozený. Podstatný je i fakt, že Lesy České republiky jakožto vlastník sousedního pozemku po vytyčení hranice mezi předmětným pozemkem a pozemkem parc. č. x ve vlastnictví Lesů České republiky, odstoupily od nájemní smlouvy s žalobcem, na základě které mu pronajímaly pozemek o velikosti zhruba 4 m2, na němž se nacházela jímka. Tímto krokem projevily svůj souhlas s vytyčením hranice a uznaly tak vlastnické právo poškozeného nejen k předmětnému pozemku, ale i k jímce jako takové. Krajský soud tudíž považuje vlastnictví k předmětnému pozemku za dostatečně prokázané.

39. Nad rámec nutného k tomu krajský soud uvádí, že katastr nemovitostí je veřejným seznamem ve smyslu § 980 až 986 občanského zákoníku. Jedním z definičních znaků veřejného seznamu je jeho veřejnost neboli publicita. Z hlediska formální publicity je obsah katastru nemovitostí volně přístupný veřejnosti. Důsledkem této přístupnosti údajů je i to, že každý má objektivní možnost se s nimi seznámit, a tudíž se nikdo nemůže dovolávat jejich neznalosti.

40. K existenci možnosti spolehnout se na správnost a úplnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí vytvořil zákonodárce dvě domněnky. Komentářová literatura k tomu uvádí, že „[p]rvní domněnka je pozitivní a říká, že právo, které je zapsáno ve veřejném seznamu, má být považováno za zapsané v souladu se skutečným právním stavem. […] Je-li tedy právo zapsáno, pak zápis svědčí v první řadě o tom, že toto právo existuje, a dále že náleží osobě, v jejíž prospěch je zapsáno, že má obsah a rozsah, který ze zápisu vyplývá, že bylo zřízeno na dobu zapsanou ve veřejném seznamu, že mu náleží pořadí, ve kterém je zapsáno, a že se k němu vztahují případné další skutečnosti či omezení vyznačené zejména formou poznámek. […] Druhá domněnka je negativní. Podle ní se má za to, že pokud bylo právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, pak neexistuje“ [Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 12]. I z tohoto důvodu nelze dát za pravdu žalobci, že správní orgány nezjistily vlastníka předmětného pozemku. Poškozený doklad prokazující jeho vlastnické právo k předmětnému pozemku doložil (výpis z katastru nemovitostí). I za situace, kdy by poškozený tento výpis nepředložil, v rámci materiální publicity katastru nemovitostí jakožto veřejného seznamu, by poškozenému i přes to svědčilo vlastnické právo k předmětnému pozemku, a to až do chvíle, kdy by bylo toto vlastnické právo nejen zpochybněno, ale zároveň doloženo vlastnictví třetí osoby.

41. Krajský soud je přesvědčen, že správní orgány v průběhu správního řízení na základě předložených listin ztotožnily osobu poškozeného jakožto vlastníka předmětného pozemku. Navíc i v případě, že by správní orgány nezjistily, kdo je vlastníkem předmětného pozemku, nemělo by toto zjištění, resp. nezjištění vliv na skutečnost, zda se žalobce uvedeného přestupku dopustil či nikoliv. Rozhodným kritériem v případě přestupku proti cizímu majetku fakt, že jímka, resp. předmětný pozemek, na němž žalobce výkop prováděl (a užíval tak věc cizí) nepatří do vlastnictví žalobce. Žalobce si zároveň v průběhu správního řízení, ani v rámci řízení před krajským soudem nikterak vlastnictví předmětné jímky či předmětného pozemku nenárokoval, a pouze tvrdil, že má právo na přístup k jedinému zdroji pitné vody pro dům č. p. x. IV.B.2 K námitce jediného zdroje vody a oprávnění zajistit si přístup k pitné vodě 42. Žalobce dále rozsáhle argumentoval tím, že se v případě předmětné jímky jedná o součást (či příslušenství) věci hlavní, tedy budovy s č. p. 3 ve vlastnictví žalobce. Tuto námitku považuje krajský soud za lichou.

43. Dle § 505 občanského zákoníku je „[s]oučást věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.“ 44. Dle § 510 odst. 1 občanského zákoníku dále platí, že „[p]říslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím.“ 45. Ani jedno z citovaných ustanovení ovšem nelze na nyní posuzovanou věc aplikovat.

46. Aby se v případě jímky jednalo o součást věci, (tj. o součást domu č. p. x ve vlastnictví žalobce), musela by jímka být něčím, co nemůže být od věci (domu) odděleno, aniž by se tím dům znehodnotil. Je nesporné, že se dům bez přívodu pitné vody stává hůře obyvatelným, nicméně absence vody sama o sobě nezpůsobuje znehodnocení domu jako takového. Pokud by krajský soud v tomto ohledu přistoupil na žalobcovu argumentaci, pak by se součástí běžných obytných domů musely bez dalšího být též veškeré distribuční sítě vody a energií, potažmo jejich výrobny, neboť bez nich by samozřejmě nebylo možné nemovitost vodou a energiemi zásobovat. Takový závěr byl by samozřejmě absurdní.

47. Nelze přistoupit ani na argumentaci žalobce, dle které se v případě jímky jedná o příslušenství věci hlavní. Není totiž splněna podmínka, dle které jak věc hlavní, tak věc vedlejší musí být předmětem vlastnického práva téže osoby. Z výše uvedeného vyplývá, že tato podmínka nebyla naplněna, neboť jímka je vlastnictvím osoby odlišné od žalobce.

48. Ani odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4605/2017, nepovažuje krajský soud za přiléhavý. Rozsudek pojednává o stavbě mlýna nacházejícího se na pozemku žalobce v tehdejší věci a o přístavku, nacházejícím se na pozemku třetích osob, přičemž jádrem posouzení ze strany Nejvyššího soudu nebylo vymezení pojmů příslušenství a součást věci, jak žalobce uvádí. Nejvyšší soud v tomto rozsudku pouze dospěl k závěru, že krajský soud, zda se jedná o příslušenství či součást věci, posoudil nedostatečně. V daném ohledu nepřináší rozsudek Nejvyššího soudu nad rámec již výše popsaných závěrů nic nového.

49. Nelze taktéž přistoupit na argumentaci žalobce, dle které byl oprávněn si zajistit přístup k pitné vodě z cizí jímky. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že poškozený doložil vlastnictví předmětné jímky. Zároveň ze správního spisu vyplývá, že Lesy České republiky po zaměření skutečného průběhu hranic pozemků ukončily s žalobcem nájemní smlouvu, která jej opravňovala za úplatu pitnou vodu odebírat. Od roku 2017 tak žalobce nedisponuje žádným oprávněním k odběru pitné vody z cizí jímky. Ustanovení § 1272 občanského zákoníku, na které žalobce poukázal, se vztahuje pouze na osoby, kterým již svědčí právo na vodu na cizím pozemkům nebo právo svádět vodu z cizího pozemku na svůj nebo ze svého pozemku na cizí. Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala. Citované ustanovení samo o sobě žádným způsobem žalobcovo právo na vodu z cizího pozemku či její svádění na jeho pozemek nezakládá. IV.C K námitce neurčitosti zdůvodnění společenské škodlivosti a zavinění 50. Dále se krajský soud zabýval námitkou žalobce vztahující se k neurčitosti zdůvodnění společenské škodlivosti a zavinění ze strany žalovaného. Ani s touto námitkou se krajský soud neztotožnil.

51. Správní orgán prvního stupně uložil žalobci příkazem ze dne 15. 1. 2019, za přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč. Následně rozhodnutím ze dne 26. 3. 2019 trest zmírnil na napomenutí, přičemž toto rozhodnutí žalovaný následně zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Správní orgán prvního stupně na základě závazného názoru žalovaného překvalifikoval jednání žalobce na přestupek proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích a uložil mu správní trest pokuty ve výši 1 000 Kč.

52. Dle § 7 odst. 4 písm. b) platí, že „[z]a přestupek lze uložit pokutu do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c), odstavce 2 písm. b) nebo odstavce 3“ (důraz doplněn).

53. Dle § 8 odst. 4 zákona o některých přestupcích platí, že „[z]a přestupek podle odstavců 1 až 3 lze uložit pokutu do 50 000 Kč“ (důraz doplněn).

54. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2008, čj. 4 As 37/2007-119, „[h]lavním kritériem při určování přiměřené výše pokuty není primárně skutková podstata deliktu, nýbrž intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.“ Jak správní orgán prvního stupně (strany 3 a 4 rozhodnutí), tak žalovaný (strana 6 žalobou napadeného rozhodnutí) ve svých rozhodnutích provedli posouzení výše uložení správního trestu a srozumitelně zdůvodnili, které okolnosti považovali za rozhodné při stanovení výše pokuty. V nyní posuzovaném případě zohlednily správní orgány to, že žalobce odebíral vodu z jímky dlouhodobě a po celou dobu se o tento zdroj vody staral. Za polehčující okolnost označily správní orgány i fakt, že poškozenému nebyla mimo rozkopání části pozemku způsobena žádná další škoda (např. poškození trubek vedoucích z jímky). Zároveň vzaly v potaz i neexistenci předchozího obdobného přestupku u žalobce. Oproti tomu za přitěžující okolnost označily správní orgány vypršení nájemní smlouvy mezi žalobcem a Lesy České republiky v roce 2017, přičemž se žalobce od této doby nepokusil o nápravu a zajištění nového zdroje pitné vody.

55. Souladně s žalovaným krajský soud uvádí, že k uložení přísnějšího správního trestu (oproti napomenutí) ho opravňovala klasifikace přestupků v rámci zákona o některých přestupcích, dle které se v případě přestupku proti majetku jedná o závažnější přestupek, než-li je tomu v případě přestupku proti občanskému soužití. Z výše uvedeného je zřejmé, že v případě přestupku proti majetku má správní orgán možnost (na základě správního uvážení) udělit vyšší správní trest pokuty než v případě přestupku proti občanskému soužití, neboť změně právní kvalifikace odpovídá i změna chráněného zájmu, který je přestupkovým jednáním porušen. Z tohoto důvodu se správní orgán prvního stupně po překvalifikování přestupku v rámci opakovaného rozhodování uchýlil k udělení trestu pokuty, nikoliv k pouhému napomenutí.

56. Obdobně uvedené platí i ve vztahu k otázce zavinění. Správní orgán prvního stupně se sice v rámci výroku o vině formou zavinění nezabýval, nicméně tuto vadu následně zhojil žalovaný, který se k této otázce na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí vyjádřil, přičemž krajský soud toto sice stručné, avšak výstižné odůvodnění považuje za dostačující. Ani s touto námitkou se tak krajský soud neztotožnil.

V. Závěr a náklady řízení

57. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.