Č. j. 60 A 10/2019 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: S.P., narozen X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. ODSH 22859/2019/addv SO5, čj. KUJCK 115333/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě oznámení přestupku Policií České republiky, dopravním inspektorátem územního odboru České Budějovice (dále jen „Policie České republiky“) ze dne 11. 5. 2018, vydal Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 23. 7. 2018 příkaz, sp. zn. X, jímž uznal žalobce vinným z níže uvedeného přestupku. Proti tomuto příkazu podal žalobce v zastoupení zmocněnce M.J. dne 20. 8. 2018 odpor. Plná moc, jež přišla společně s odporem, nebyla opatřena podpisem žalobce. Na základě toho vyzval správní orgán prvního stupně žalobce usnesením ze dne 29. 8. 2018 k doplnění plné moci. To žalobce učinil dne 3. 9. 2018.

2. Dne 18. 9. 2018 předvolal správní orgán prvního stupně žalobce k ústnímu jednání na den 11. 10. 2018. Správní orgán prvního stupně dne 11. 10. 2018 projednal přestupek v nepřítomnosti žalobce, neboť žalobce ani jeho zmocněnec se na jednání bez omluvy nedostavili.

3. Tentýž den obdržel správní orgán prvního stupně vyjádření žalobce ke spisu, jehož součástí bylo vyjádření Českého metrologického institutu digitálně podepsané dne 27. 11. 2015.

4. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. X, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 24. 4. 2018 v 15:07 hodin v obci České Budějovice, na ulici E. Rošického u fotbalového hřiště, překročil při řízení vozidla Ford, registrační značky X, ve směru jízdy od centra města nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích na 50 km/h, a to nejméně o 18 km/h (žalobci bylo naměřeno 71 km/h; po odečtení toleranční odchylky rychloměru 68 km/h), čímž porušil § 4 písm. b) a § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za tento přestupek správní orgán žalobci uložil pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

5. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl, a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 27. 12. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. II.A Slip effect 7. Žalobce v řízení před správními orgány namítal, že v průběhu řízení došlo k posunu záměrného kříže, což způsobilo tzv. slip effect. Fakt, že bylo s rychloměrem pohnuto lze rozeznat z polohy záměrného kříže. Pokud tento míří na začátku a na konci měření jinam, je zřejmé, že se rychloměr pohnul.

8. Žalovaný na tuto námitku reagoval tak, že k chybnému měření dojít nemohlo, neboť měření neskončilo chybovým hlášením. Dle názoru žalobce je tak rozhodnutí vadné z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z důvodu neprovedení dokazování.

9. Tvrzení, že k chybnému měření nemohlo dojít, neboť rychloměr případně tuto chybu odhalí a zobrazí chybovou hlášku, je dle žalobce nepravdivé. Žalobce navrhl nepravdivost tohoto tvrzení prokázat videem zveřejněným na Youtube, kde stejným typem rychloměru je vozovce (statickému objektu) naměřena rychlost 88 mil za hodinu, a to aniž by rychloměr zobrazil jakoukoli chybovou hlášku. Své tvrzení žalobce dále prokazoval vyjádřením č. I Českého metrologického institutu, dle kterého žádný rychloměr takovouto funkcí nedisponuje, neboť to není technické možné.

10. K podpoře své argumentace, dle níž ke správnému měření nepostačuje fakt, že rychloměr obsluhuje proškolený policista, žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, čj. 3 As 77/2015-37, a dále na vyjádření č. II Českého metrologického institutu, dle kterého „[v] případě měření v rozporu s návodem k obsluze nepřichází žádná odchylka v úvahu, neboť výstup měření není směrodatný.“ 11. Dle žalobce si za situace, kdy navrhl 8 různých důkazů k prokázání svého tvrzení stran slip effectu, žalovaný nemohl vystačit s obecnými tvrzeními o tom, že rychloměr měří vždy správně, a že byl ověřený.

12. V průběhu správního řízení žalobce odkazoval i na zjištění amerických soudů ve vztahu k provedeným reálným pokusům s rychloměrem, z nichž byly pořízeny videozáznamy, na které žalobce rovněž odkázal. II.B Měření prováděné neoprávněnou osobou 13. Žalobce v řízení před správními orgány dále namítal, že měření provedla osoba k tomu neoprávněná, tj. osoba, jež nebyla ani policistou, ani strážníkem obecní policie. Toho si žalobce povšiml, když osoba, která stála u rychloměru, jako jediná neměla policejní stejnokroj. Správní orgány námitku žalobce vypořádaly tvrzením, že žalobce nesdělil ani nedoložil ničeho na podporu svých tvrzení. Dle žalobce tak správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav a zatížily řízení vadou spočívající v neprovedení navržených důkazů a k jejich nezákonnému odmítnutí.

14. Žalobce dodal, že žádnou pochybnost o identitě osoby provádějící měření neměl, a že bylo prima facie zřejmé, že se nejedná o policistu. Žalobci tak není zřejmé, proč by uváděl do oznámení o přestupku něco, co je naprosto jasné. Policisté netvrdili, že by rychloměr obsluhovala cizí osoba, žalobce tudíž neměl důvod neexistující tvrzení rozporovat. Žalobce přitom nemohl tušit, že se následně v úředním záznamu objeví tvrzení, že měření prováděl policista.

15. Žalobce pro úplnost uvedl, že žalovaným odkazované osvědčení o proškolení však prokazuje pouze to, že policista V. byl proškolen, nikoliv že by rychloměr obsluhoval.

16. Žalobce navrhoval k prokázání svých tvrzení provést účastnickou výpověď své osoby a výpověď policistů. II.C Předepsané úřední značky a postup obsluhy měřícího zařízení 17. Žalobce dále uvedl, že existuje pochybnost o tom, zda měření probíhalo ověřeným rychloměrem, když nelze stavět na jisto, zda se na rychloměru nacházely úřední značky. Žalobce se totiž policistů dotazoval, kolik úředních značek se na rychloměru nachází, policisté reagovali zmatečně, radili se mezi sebou a nakonec odmítli žalobci, k jeho výslovné žádosti, prohlédnout si rychloměr a zkontrolovat vylepení úředních značek. K tomuto žalobce navrhl provést ohledání rychloměru, svou účastnickou výpověď, popřípadě výslech policistů, jež byli silniční kontrole přítomni. Dle žalobce správní spis neobsahuje žádný důkaz, který by umístění úředních značek prokazoval.

18. Žalobce dodal, že veškeré jím navržené důkazy (ohledání rychloměru, účastnická výpověď žalobce, výpověď policistů, jež se nacházeli na místě) byly relevantní a disponovaly příslušným důkazním potenciálem, a nebyly nadbytečné, jak se žalovaný domníval.

19. Pokud žalovaný odmítl provést důkazy pro nadbytečnost, dopustil se tím zásadní procesní vady. II.D Nepodepsání rozhodnutí oprávněnou úřední osobou a nezachycení důvodu změny osoby vyřizující věc 20. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podepsal K., který je dle rozhodnutí vedoucím správního odboru. Podle záhlaví citovaného rozhodnutí však věc vyřizoval V.Š. Dle žalobce lze dovodit, byť to na rozhodnutí není uvedeno, že věc žalobce vyřizoval V. Š. jakožto oprávněná úřední osoba. Ten však fakticky, a ani podle podpisové doložky rozhodnutí nepodepsal. Rozhodnutí tedy není podepsáno oprávněnou úřední osobou. I kdyby se dostatečně zjistilo, že K. je ve věci rovněž oprávněnou úřední osobou, není ve správním spisu zachyceno, z jakého důvodu došlo k náhlé a překvapivé změně oprávněné úřední osoby.

21. Žalobce je přesvědčen, že by důvod změny měl být ve spise zachycen, jinak to zakládá netransparentnost rozhodnutí a činí to postup správního orgánu nepřezkoumatelným a nebudícím důvěru. Navíc je zde vysoké riziko, že věc účelově k rozhodnutí převzala osoba jmenovaná do funkce na základě politických vlivů. Vše uvedené obdobně platí dle žalobce i pro rozhodnutí žalovaného, kde je opět rozpor mezi tím, kdo rozhodnutí vyhotovil a kdo věc vyřizoval bez zachycení důvodu změny těchto osob. II.E Nesouhlas s vyvěšením osobních údajů 22. Nad rámec výše uvedeného žalobce vyjádřil svůj nesouhlas a nesouhlas svého advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětové komunikační síti internetu Nejvyšším správním soudem prostřednictvím jeho webu. II.F Žalobní petit 23. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

24. Žalovaný uvedl, že rychloměr byl v době měření rychlosti řádně ověřen, ovládala jej proškolená obsluha a z fotografií z rychloměru je zřetelně vidět vozidlo žalobce včetně umístění záměrného kříže. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a na rozsudek zdejšího soudu, ze dne 23. 8. 2019, čj. 53 A 16/2018-60.

25. S tvrzením žalobce, že měření rychlosti neprovedl policista ani strážník, tj. osoba mající k tomuto oprávnění, se žalovaný neztotožnil, neboť žalobce na podporu svých tvrzení nesdělil ani nepředložil žádné relevantní důkazy.

26. Žalovaný odmítl i žalobcova tvrzení týkající se umístění, respektive absence úředních značek. Stejně tak připomněl, že dle § 11a zákona o metrologii, měl žalobce možnost požadovat přezkoušení měřidla po Policii České republiky, jež je uživatelem stanoveného měřidla.

27. V neposlední řadě žalovaný odmítl námitky žalobce vztahující se k úředním osobám a osobám, jež konečná rozhodnutí podepsaly.

28. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

30. Žaloba není důvodná. IV.A K námitce slip effectu 31. Krajský soud neakceptuje tvrzení žalobce, dle kterého při měření rychlosti došlo k tzv. slip effectu, který měl negativně ovlivnit výsledek měření rychlosti. V projednávané věci bylo měření rychlosti provedeno schváleným rychloměrem, který byl ověřen Českým metrologickým institutem, tudíž je schválen pro používání na území České republiky a způsob jeho užívání je certifikován. Jedná se tedy o měřidlo ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Rychloměr ovládal proškolený policista, jak plyne z dokladu o proškolení; záznam o přestupku pak prokazuje naměřenou rychlost a obsahuje veškeré podstatné údaje o průběhu měření. Ze snímku je patrné, že záměrný kříž se nachází na přední části vozidla (záměrný kříž se nachází celý na vozidle). Žalobce zpochybňuje přesnost měření tvrzením, že došlo ke slip effectu, aniž by svá tvrzení rovněž prokázal či uvedl relevantní skutečnosti a okolnosti, které by jeho tvrzení mohly podpořit. Jediným tvrzením žalobce v souvislosti se slip effectem je tvrzení, dle kterého lze slip effect rozeznat z rozdílného postavení záměrného kříže na výstupních fotografiích z rychloměru. Krajský soud se proto ztotožnil se závěrem správních orgánů, že rozhodným důkazem o tom, že předmětný rychloměr bylo možné používat v inkriminované době k měření rychlosti vozidel, bylo platné ověření Českého metrologického institutu. Z fotografií založených ve správním spisu je zřejmé, že bylo měřeno přijíždějící vozidlo žalobce, neboť záměrný kříž je umístěn na tomto vozidle, a jestliže přístroj jeho rychlost zaznamenal, pak lze jakékoliv pochybnosti o změření rychlosti vozidla řízeného žalobcem považovat jen za účelové a spekulativní. Krajský soud rovněž upozorňuje na závěr Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 15. 11. 2017, čj. 2 As 191/2017-56, ze kterého se podává, že „Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti o tom, že poskytl-li certifikovaný a ověřený rychloměr jednoznačný výsledek měření rychlosti namísto chybového hlášení, došlo fakticky k bezvadnému změření rychlosti vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, č. j. 3 As 82/2012-27, nebo též rozsudek ze dne 4. 12. 2013, č. j. 1 As 83/2013-60).“ Krajský soud nemá důvod se od výše uvedeného závěru Nejvyššího správního soudu jakkoliv odchýlit.

32. Žalobce ostatně ani neuvedl, proč by v posuzovaném případě měla mít na výsledek měření vliv skutečnost, že se v obrazovém záznamu z měření na měřeném vozidlu nachází záměrný kříž v prvním případě nalevo od státní poznávací značky a ve druhém případě vpravo od státní poznávací značky, tzn. došlo k posunutí záměrného kříže. Dle krajského soudu je tento jev způsobem nikoliv posunem rychloměru ale pohybem přibližujícího se vozidla žalobce. Ostatně jiný závěr nevyplývá ani z vyjádření Českého meteorologického úřadu ze dne 27. 11. 2015, jímž se žalobce snaží podpořit svou argumentaci, a z něhož není patrno ani to, k jakému typu měřidla se mělo vztahovat.

33. Obdobnou otázkou se ve vztahu k vyjádření Českého metrologického institutu již zabýval Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku čj. 2 As 191/2017-56, kde uzavřel, že „[d]oložené vyjádření Českého metrologického institutu Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem shledal nepoužitelným, a to zejména z důvodu, že se nejedná o vyjádření k prošetřovanému přestupku. Dané vyjádření je v otázce, ke kterému přestupku se vztahuje, zcela nekonkrétní, není nijak odůvodněné a dokonce je datované (elektronicky podepsané) ještě před spácháním předmětného přestupku. Jednotlivá vyjádření Českého metrologického institutu ke konkrétním skutkovým okolnostem jiného případu jistě nelze plošně aplikovat na jakýkoliv přestupek měřený laserovým rychloměrem. Použitelnost naprosto totožného vyjádření Nejvyšší správní soud vyvrátil již např. v rozhodnutí ze dne 20. 9. 2017, č. j. 4 As 135/2017 – 42, či ze dne 21. 6. 2018, č. j. 9 As 149/2017 – 47).“ Krajský soud se s touto argumentací plně ztotožňuje.

34. Obdobně platí výše uvedené závěry i ve vztahu k druhému žalobcem předloženému vyjádření Českého metrologického institutu, které je datováno ke dni 11. 9. 2018. Pro úplnost je nutné dodat, že žalobce v žalobě cituje pouze část předmětného vyjádření ze dne 11. 9. 2018, jíž dokládá správnost svých závěrů. Český metrologický institut odpověď na žádost o informace (své vyjádření) ukončil však s tím, že „[k]aždý případ je nutné posuzovat zvlášť s přihlédnutím ke specifikům každého z nich. Obecně platnou a správnou odpověď na Vaši žádost není z výše uvedených důvodů možné formulovat.“ 35. Z uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že vyjádření Českého meteorologického úřadu nepředstavují ve vztahu k nyní posuzované věci relevantní důkazní prostředky.

36. Žalobce dále navrhoval provedení důkazu videem dostupným na veřejném kanálu youtube.com. Tento důkazní návrh vznesl žalobce až v rámci odvolacího řízení. Nelze tak klást správnímu orgánu prvního stupně k tíži, že se s tímto důkazním návrhem nevypořádal. Žalovaný se neprovedením důkazu ve formě videí z veřejně dostupného kanálu youtube.com zabýval na straně 5 svého rozhodnutí, když žalobcem navržené důkazy odmítl pro nadbytečnost. Krajský soud k tomuto pro úplnost dodává, že videi obsaženými na veřejně dostupném kanálu youtube.com se částečně zabýval již Nejvyšší správní soud, jenž ve svém usnesení ze dne 9. 11. 2016, čj. 1 Azs 237/2016-26, dospěl k závěru, že „[v]idea umístěná na portálu youtube.com by nemohla na závěrech krajského soudu cokoliv změnit, neboť nelze s jistotou určit, kdo je touto cestou zveřejnil, ani kdo a na jakém místě zveřejněné záznamy pořídil a konečně ani, zda je na nich zachycena nezkreslená realita. Nemohla tedy zpochybnit obsah oficiálních zpráv založených ve spise.“ Krajský soud se s argumentací Nejvyššího správního soudu plně ztotožňuje, a nepovažuje tak neprovedení důkazu těmito videi žalovaným s odkazem na jejich nadbytečnost za nezákonné.

37. K odkazům na rozhodovací praxi amerických soudů krajský soud nad rámec uvedeného dodává, že těmito není nikterak vázán. IV.B K námitce prováděného měření neoprávněnou osobou 38. Žalobcovu námitku, ve které namítá, že měření rychlosti neprovedl policista ani strážník, tj. osoba mající k tomu oprávnění ve smyslu § 79a zákona o silničním provozu, soud nepřijal.

39. Žalobce sice tuto námitku uplatnil již v odvolání, nicméně k tomu nesdělil ani nedoložil ničeho na podporu svých tvrzení. Oproti tomu ze správního spisu vyplývá, že měření provedl J.V., který byl za tímto účelem dne 10. 5. 2017 proškolen (viz doklad o proškolení uvedeného policisty a záznam o přestupku, jenž potvrzuje, že měření prováděl uvedený policista). Pokud měl žalobce po spáchání přestupku pochybnost o identitě osoby provádějící měření, měl toto uvést na místě do vyjádření k přestupku, což neučinil. V krajním případě si mohl osobu, které měla provádět měření, a o jejíž totožnosti a způsobilosti měl pochybnost, vyfotografovat například mobilním telefonem. Žalobce však v tomto směru absolutně nic neučinil.

40. Výslech policistů považuje krajský soud za nadbytečný, neboť ze spisové dokumentace vyplývá, že rychloměr byl platně ověřený, byly na něm umístěny veškeré úřední značky a měření prováděla oprávněná osoba. O opaku nic nevypovídá. Navíc stejně jako v případě ohledání rychloměru se výslech zasahujících policistů, kteří denně provedou nespočet kontrol, jeví s takto velkým časovým odstupem jako neúčelný a nezpůsobilý potvrdit či vyvrátit žalobcovo tvrzení. IV.C K námitce předepsaných úředních značek a postupu obsluhy měřícího zařízení 41. Námitka týkající se nejistoty umístění všech úředních značek nese dle krajského soudu znaky účelovosti. Rychloměr užitý při měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem byl ověřen Českým metrologickým institutem dne 29. 11. 2017 (s platností ověření do 28. 11. 2018), tedy necelý půl rok před tím, než byl žalobce zachycen při překročení nejvyšší povolené rychlosti. Ověření rychloměru bylo doloženo vystavením ověřovacího listu č. X a nalepením čtyř úředních značek na měřidlo. Nic nenasvědčuje tomu, že by v době měření tyto značky na rychloměru nebyly. V opačném případě by se jevilo jako logické, aby žalobce poukázal na vady rychloměru již ve chvíli, kdy mu byla rychlost změřena.

42. Žalobce k prokázání svých tvrzení navrhoval v rámci odvolacího řízení provést důkaz ohledáním rychloměru. Žalovaný odmítl provést důkaz ohledáním rychloměru z důvodu nepodložených tvrzení žalobce. Krajský soud se k závěrům žalovaného ohledně ohledání rychloměru přiklání. Navíc provedení důkazu ohledáním rychloměru s takovým časovým odstupem by ve vztahu ke stavu rychloměru v době měření prakticky postrádalo vypovídací hodnotu. Stejně jako v případě předchozí námitky považuje krajský soud výslech policistů za nadbytečný, a to ze stejného důvodu, který byl uveden výše.

43. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce vztahující se k neprovedenému výslechu jeho osoby ze strany správních orgánů (a to jak v případě námitky prováděného měření neoprávněnou osobou, tak ve vztahu k námitce vztahující se k úředním značkám). Jak totiž plyne ze spisu, správní orgán měl k dispozici řadu důkazů, které spáchání přestupku žalobcem dostatečně prokazovaly – zejména fotodokumentace pořízená ze silničního radarového rychloměru, ověřovací list rychloměru oznámení přestupku či úřední záznam Policie České republiky. Žalobce měl v průběhu správního řízení dostatek prostoru a možností na sdělení svého názoru a svých poznatků z pozice účastníka řízení. Jeho účastnický výslech byl proto již nadbytečný. IV.D K námitce nepodepsání rozhodnutí oprávněnou úřední osobou a nezachycení důvodu změny osoby vyřizující věc 44. Taktéž tuto námitku považuje krajský soud za lichou.

45. Dle § 15 odst. 2 správního řádu platí, že „[ú]kony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu (dále jen ‚oprávněné úřední osoby‘).“ 46. Podpisem úřední osoby na rozhodnutí se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2016, čj. 2 As 285/2015-49, ve kterém dovodil, že „[d]le § 69 odst. 1 správního řádu písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podmínkou zákonnosti správního rozhodnutí je tudíž mimo jiné jeho podepsání oprávněnou úřední osobou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 9 As 34/2014-76). Dle závěru č. 17 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 7. 11. 2005, dostupného z www.mvcr.cz (dále jen ‚závěr č. 17‘), který sice není obecně závazný, avšak vypovídá o záměru zákonodárce a působí na formování správní praxe, může správní rozhodnutí podepisovat i jiná osoba, nežli ta, která vede správní řízení. Konkrétní rozdělení pravomocí mezí oprávněné úřední osoby záleží na organizační struktuře správního orgánu a jeho vnitřních předpisech.“ 47. Dle bodu 7.

1. Podpisového řádu magistrátu města České Budějovice aktualizovaného ke dni 1. 10. 2015 (dále jen „podpisový řád“) [podpisový řád dostupný na https://www.c-budejovice.cz/organizacni-rad-magistratu-mesta-ceske-budejovice], platí, že „[v]edoucí odborů podepisují písemnosti zpracovávané odbory při plnění jejich úkolů v oblasti samostatné působnosti, rozhodnutí vydaná ve správním řízení, stanoviska k návrhům zákonů, vyhlášek, směrnic a usnesení vlády ČR zasílaných magistrátu města k připomínkovému řízení“ (důraz doplněn).

48. Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podepsal J.K., vedoucí správního odboru správního orgánu prvního stupně. Ke stejné situaci došlo v případě příkazu ze dne 23. 7. 2018. Krajský soud tak v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího správního soudu uvádí, že jestliže je J.K. vedoucím správního odboru, bylo v jeho pravomoci podepsat dané rozhodnutí, a to navzdory faktu, že jakožto vyřizující osoba byla vedena osoba odlišná. Výše uvedené platí obdobně ve vztahu k rozhodovací praxi žalovaného.

49. K tvrzení žalobce, dle kterého je zde vysoké riziko „že věc účelově k rozhodnutí převzala osoba jmenovaná do funkce na základě politických vlivů“, se krajský soud nebude vyjadřovat, neboť se jedná o ničím nepodloženou spekulaci. IV.E K nesouhlasu se zveřejněním osobních údajů 50. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů zveřejňuje.

V. Závěr a náklady řízení

51. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.