Č. j. 60 A 3/2021 – 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J.A., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. ODSH 22828/2021/addv SO3, čj. KUJCK 33734/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Z oznámení o přestupku ze dne 17. 7. 2020 a úředního záznamu ze dne 18. 7. 2020 vyplývá, že žalobce téhož dne 17. 7. 2020 ve 23:40 jako řidiče motocyklu X zastavila a kontrolovala policejní hlídka na parkovišti u BČS Moll, v Nemocniční ulici v Českém Krumlově. Hlídka žalobce vyzvala k podrobení se dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu, a dále také k odbornému lékařskému vyšetření, které žalobce po výzvě a poučení odmítl. Dále žalobce na výzvu nepředložil řidičský průkaz.

2. Dne 29. 9. 2020 vydal Městský úřad Český Krumlov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) a dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), za což žalobci uložil pokutu ve výši 27 000 Kč a dále zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci příkazu. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor.

3. Správní orgán prvního stupně následně rozhodnutím ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. X, uznal žalobce vinným z výše uvedených přestupků a potvrdil uloženou pokutu ve výši 27 000 Kč a zákaz činnosti v délce trvání 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Vedle toho žalobci uložil povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím k odvolání žalobce rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil co do označení zákonného ustanovení, jehož porušení se žalobce dle žalovaného dopustil, a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ponechal beze změny.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 28. 4. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce stručně shrnul dosavadní průběh řízení a dodal, že k nepředložení řidičského průkazu ke kontrole se vyjadřoval již na samém začátku řízení, kdy sdělil, že ho nemohl předložit, neboť jej pár týdnů před kontrolou ztratil a pouze z časových důvodů nestihl jeho ztrátu nahlásit na úřadě a nemohl si nechat vystavit jiný.

7. Dále žalobce uvedl, že v průběhu správního řízení byl aktivní, účastnil se úkonů správního orgánu a navrhoval doplnění dokazování o další důkazy. Většinu žalobcem navržených důkazů správní orgány provedly pouze z části, nebo je neprovedly vůbec.

8. Žalobce byl správním orgánem taktéž vyzván k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, což učinil a navrhl správnímu orgánu doplnění podkladů, což správní orgán neprovedl. Mezi navrhované důkazy patřilo předvolání svědka (ubytovaného hosta), odborné posouzení videozáznamu ze silniční kontroly a odborné posouzení možného ovlivnění osoby žalobce užívanými léky v době kontroly směrem k intenzitě vnímání pokynů policistů. Správní orgán prvního stupně žalobcovy návrhy dle názoru žalobce ignoroval nebo je jen vágně odůvodnil a uznal žalobce vinným z výše uvedených přestupků.

9. Za důkazy žalobce označil spis správního orgánu prvního stupně, žalobou napadené rozhodnutí, účastnický výslech žalobce a výslech J.A.

10. Žalobce dále uvedl, že se uvedeného přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) silničního zákona nedopustil. Dodal, že jeho vina nebyla správními orgány provedeným dokazováním prokázána, přestože disponovaly z žalobcovy strany několika skutečně relevantními návrhy na doplnění dokazování. Vinu žalobce správní orgány dovodily pouze na základě svědecké výpovědi zasahujícího policisty K. a dále ze záznamu z osobní kamery policisty, o jehož relevantnosti co do věrohodnosti důkazního prostředku, žalobce pochybuje.

11. Správní orgány na žalobcem uváděné důvody, jimiž zpochybňoval hodnověrnost důkazních prostředků, nikterak nereagovaly. Provedené dokazování považuje žalobce za jednostranné a jednoznačně stranící podkladům policie. Stejně tak považuje žalobce provedený výslech policisty K. za návodný (ve vztahu k pokládaným otázkám). Veškeré učiněné závěry provedly správní orgány dle žalobce pouze na základě subjektivního pocitu, který není ničím relevantně doložen.

12. Pro výše uvedené žalobce v rámci odvolacího řízení navrhoval předvolání svědka – A.D.B., který měl potvrdit žalobcovu verzi události (žalobce řešil situaci se zapadlým zámkem na pokoji v hotelu). Dále by svědek mohl potvrdit, že při jednání s ním žalobce rozhodně nevykazoval známky požití alkoholu, což by omezilo dokazování správního orgánu pouze na zjištění možné míry ovlivnění žalobce předepsanými léky. Ovlivnění léky chtěl žalobce prokázat znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením z toho důvodu, že se jedná o posouzení otázky medicínské. Správní orgán se však spokojil pouze s důkazy uvedené skutečnosti neprokazujícími. Stejně dle žalobce postupoval správní orgán ve vztahu k posouzení záznamu z osobní kamery policisty. Žalobce dále rozporoval určení přibližné vzdálenosti mezi ním a policistou a následné posouzení, zda při hlasitosti běžné mluvy bylo vůbec možné nějakou komunikaci slyšet, natož vnímat žalobcovo ovlivnění léky.

13. Dle žalobce správní orgány neprokázaly, že by žalobce vnímal obsah výzvy, a to s ohledem na množství užívaných léků, stejně jako neprokázaly, že by byl srozumitelně poučen o mohl vnímat, jaké jsou následky neuposlechnutí výzvy. Obdobně se žalobce vyjádřil i k lékařskému doporučení od ošetřujícího lékaře žalobce Š.. Žalobce konstatoval, že má pocit, že za to, že správní orgán není schopen prokázat rozhodné skutečnosti, může žalobce tím, že nedodržel doporučení z příbalového letáku léku a pokyny ošetřujícího lékaře. Žalobce přiznal, že některá lékařská doporučení nedodržel, avšak je toho názoru, že v průběhu správního řízení obhájil, proč se tak stalo. Jasně deklaroval, které léky užil, včetně množství a poměrně přesných časových údajů užití. Odkaz správních orgánů na příbalové letáky léků, ze kterého by každému řidiči, včetně žalobce, muselo být zřejmé, že může dojít k ovlivnění léky, považuje žalobce za irelevantní.

14. Žalobce dále rozporoval správními orgány odkazovanou judikaturu. Žalobce konstatoval, že se na rozdíl od správních orgánů domnívá, že jeho obhajoba je od začátku postavena na stejných a neměnných tvrzeních a na konstantních návrzích na dokazování.

15. Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, a to z důvodu nezabývání se námitkami vznesenými v průběhu správního řízení.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve svém vyjádření předně uvedl, že žalobce navrhl provedení svědecké výpovědi svědka A.D.B., který měl potvrdit žalobcovu verzi události, že při jednání s ním žalobce nevykazoval známky požití alkoholu. Vzhledem k tomu, že předmětem tohoto řízení není otázka, zda žalobce byl pod vlivem alkoholu, či nikoliv, ale otázka, zda se žalobce odmítl na výzvu podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, považoval žalovaný provedení této svědecké výpovědi za nadbytečné.

18. Žalovaný dále odkázal na ambulantní zprávu ze dne 15. 7. 2020, z níž vyplývá, že žalobce byl dne 15. 7. 2020 ošetřen na chirurgické ambulanci s bolestmi a Š. mu doporučil léky „Tramal R 2x1 tbl a Dorsiflex 3x1“. Žalovaný zdůraznil, že tato zpráva pouze prokazuje to, že žalobce byl ošetřen a bylo mu doporučeno užívání výše uvedených léků, nikoliv to, že žalobce tyto léky v den silniční kontroly skutečně užil. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2017, čj. 51 A 20/2015-46, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, čj. 2 As 264/2017-30. Žalovaný dodal, že užívání léků nezbavuje žalobce povinnosti podrobit se na výzvu policisty orientačnímu a odbornému lékařskému vyšetření, ke zjištění toho, zda není ovlivněn alkoholem či jinými návykovými látkami.

19. Žalovaný shodně s žalobcem uvedl, že nahrávka služebního zákroku policisty by měla být kompletní. Nicméně dle žalovaného policista dostatečným způsobem zdůvodnil chybějící část záznamu. Z pořízeného záznamu je navíc zřejmá výzva k podrobení se dechové zkoušce a lékařskému vyšetření. Uvedené je zřejmé z ručně sepsaného oznámení o přestupku ze dne 17. 7. 2020, z poučení ve smyslu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, z videozáznamu pořízeného služební kamerou policisty v celkové délce 00:03:35 hodin a dále ze svědecké výpovědi zasahujícího policisty K.

20. Dále žalovaný zdůvodnil odmítnutí žalobcova návrhu k prozkoumání pořízeného videozáznamu znalcem. Dle žalovaného je z pořízeného záznamu zřejmé, že na záznamu jsou naprosto srozumitelně běžnou intenzitou hlasu slyšitelné pokyny i dotazy policisty směřované k žalobci, na které žalobce reaguje a odpovídá, dále je zde zaznamenána samotná výzva policisty k podrobení se dechové zkoušce a slyšitelná je i odpověď žalobce „ne proč“ a následně i k samotnému lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu, načež policistovi žalobce odpověděl „ne“. Neméně jsou slyšet i zvuky z okolí, např. od kolem projíždějících vozidel. Z následného chování žalobce je zřejmé, že věděl, k čemu jej policisté vyzývají, neboť reagoval na pokyn policistů, že mu další jízda nebude umožněna, tím, že z motocyklu slezl, postavil jej na stojan a sundal si helmu.

21. K žalobcem tvrzeným návodným otázkám v rámci svědecké výpovědi policisty žalovaný uvedl, že za jedinou návodnou otázku považuje tu, ve které se policisty dotázal, zda upozornil žalobce na to, že odmítnutím podrobit se na výzvu policisty vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, nebo návykovou látkou se může dopustit přestupku. Na tuto otázku policista odpověděl, že ano, že toto opakovaně žalobci vysvětlil. Nicméně dle žalovaného jediná izolovaná návodné otázka nemůže nic změnit na tom, že žalobce byl policisty o následcích neuposlechnutí výzvy řádně poučen.

22. Nad rámec uvedeného žalovaný doplnil, že ze správního spisu nevyplývají žádné indicie o tom, že by policisté měli vůči žalobci postupovat šikanózně, přehnaně horlivě či předpojatě. Žalovaný tak nemá pochybnosti o pravdivosti svědecké výpovědi zasahujícího policisty.

23. Obiter dictum žalovaný poznamenal, že žalobcovo tvrzení stran nemožnosti předložit řidičský průkaz svědčí o žalobcově svérázném a značně liknavém přístupu k dodržování a respektování pravidel silničního provozu, neboť jak vyplývá z § 115 odst. 1 silničního zákona, žalobce byl povinen ztrátu řidičského průkazu neprodleně ohlásit příslušnému obecnímu úřadu.

24. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s.

26. Žaloba není důvodná.

27. K důkaznímu návrhu žalobce rozhodnutím žalovaného krajský soud uvádí, že tato listina je již založena ve správním spisu, který má krajský soud k dispozici. Jakékoliv dokazování proto v tomto ohledu nebylo zapotřebí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

28. Krajskému soudu dále není zřejmé, proč by měla být vyslechnuta paní J.A.. Žalobce tento důkazní návrh nikterak blíže nespecifikoval. Mimoto je zřejmé, že paní A. nebyla přítomna kontrole žalobce prováděné policejní hlídkou. Jelikož je v nyní posuzovaném případě žalobci kladeno za vinu nepředložení řidičského oprávnění a nepodrobení se dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu, a dále také k odbornému lékařskému vyšetření, nemůže případná výpověď paní A. přinést pro posouzení věci žádnou relevantní informaci. Uvedené obdobně platí i ve vztahu k navrhovanému účastnickému výslechu žalobce. Žalobce měl možnost se vyjadřovat v průběhu správního řízení, přičemž ze správního spisu je zřejmé, že svého práva využíval. Svou argumentaci a náhled na skutkový stav věci pak žalobce přednesl též v rámci jím podané žaloby. Výslech žalobce tudíž nemůže v nyní posuzovaném případě přinést ničeho nového. Z uvedených důvodů krajský soud k provedení navrhovaných výslechů nepřistoupil. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti 29. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

30. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

31. Žalobce vymezil námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pouze tak, že žalovaný údajně nevypořádal řádně jeho námitky vznesené v průběhu správního řízení. Námitku nepřezkoumatelnosti tak ponechal pouze ve zcela obecné rovině, pročež krajský soud k tomu ve stejné míře obecnosti uvádí, že neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí trpělo v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky. IV.B K námitce nemožnosti předložení řidičského průkazu z důvodu ztráty a nevyřízení nového průkazu 32. Podstatou přestupků, pro něž správní orgány vedly přestupkové řízení, je jednání žalobce spočívající v odmítnutí (bez zákonem aprobovaného důvodu) podrobit se vyšetření, zda při řízení motorového vozidla nebyl ovlivněn alkoholem [k čemuž jej zasahující policisté vyzvali dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu] a dále v nevyhovění výzvě k předložení řidičského průkazu [učiněné dle § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu].

33. Dle § 6 odst. 7 písm. a) zákona o silničním provozu platí, že „[ř]idič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe a) řidičský průkaz.“ Odstavec 8 stejného ustanovení dále stanoví, že „[ř]idič motorového vozidla je povinen předložit doklady podle odstavce 7 na výzvu policisty, vojenského policisty, strážníka obecní policie ve stejnokroji nebo celníka ve stejnokroji ke kontrole“ (důraz doplněn).

34. Argumentace žalobce, dle které řidičský průkaz „pár týdnů před kontrolou ztratil a pouze z časových důvodů nestihl jeho ztrátu nahlásit a na úřadě si nechat vystavit nový“ nemůže v nyní posuzovaném případě obstát. Řidičský průkaz je veřejnou listinou osvědčující oprávnění řídit motorové vozidlo. Ze shora uvedeného přitom plyne, že řidič v podstatě není oprávněn řídit motorové vozidlo, aniž by měl řidičský průkaz u sebe, neboť v opačném případě se dopouští přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Ohlášení ztráty řidičského průkazu neprodleně po zjištění této skutečnosti tak nejenže bylo v zájmu žalobce, ale bylo též jeho zákonnou povinností (§ 115 odst. 1 zákona o silničním provozu). Fakt, že uvedené povinnosti z jakýchkoliv důvodů nedostál, na přestupkovém jednání žalobce ničeho nemění. Stejně tak uvedené opomenutí nelze zhojit ani dodatečným ex post nahlášením poté, co k přestupku již došlo. Pro uvedené považuje krajský soud tuto námitku za nedůvodnou. IV.C K námitce neprovedení navržených důkazů 35. Krajský soud nepřisvědčil žalobci ani ve vztahu k námitce neprovedení jím navrhovaných důkazů.

36. K navrhovanému výslechu svědka pana A.D.B. krajský soud uvádí, že žalobce chtěl navrženým výslechem prokázat své neovlivnění alkoholem v době jeho tvrzené návštěvy v hotelu na pokoji uvedeného svědka. V nyní posuzovaném případě ovšem není podstatné, zda žalobce skutečně byl či nebyl pod vlivem alkoholu, nýbrž to, že se odmítl na výzvu policisty podrobit zkoušce na alkohol či jiné látky. Z podstaty svědecké výpovědi coby důkazního prostředku – tedy výpověď o skutečnostech, které svědek vnímal svými smysly – tak nemůže navržený svědek hodnověrně popsat situaci, k níž došlo na místě kontroly. Mohl by pouze popsat situaci, jež mohla probíhat před samotnou kontrolou. V této souvislosti lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1908/2006, dle něhož „[s]vědek vypovídá v občanském soudním řízení o tom, co svými smysly vnímal (postřehl) o skutečnostech tvořících předmět výslechu, tedy - řečeno jinak - o tom, co viděl, co slyšel a co bezprostředně vnímal. Svědku nepřísluší, aby vnímané skutečnosti hodnotil a aby tak z nich činil o věci skutkové nebo právní závěry; svědek proto o svých skutkových nebo právních závěrech (názorech) na věc nemůže být vyslýchán a, uvede-li přesto ve své výpovědi takové závěry (názory), soud k nim nemůže při hodnocení jeho výpovědi přihlížet“ (důraz doplněn). Tento závěr pak lze samozřejmě bez dalšího aplikovat i na svědeckou výpověď ve správním řízení či soudním řízení správním. Pokud navržený důkazní prostředek objektivně nemohl vést ke zjištění skutkového stavu věci, pak žalovaný nepochybil, pokud jej coby důkaz neprovedl. Žalovaný svůj postup přitom odůvodnil na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí. Jakkoliv se jedná o odůvodnění stručné, považuje jej krajský soud s ohledem na výše uvedené za dostatečné.

37. Dále se krajský soud zabýval námitkou neprovedení důkazu znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením, které by učinily závěr zejména o možné míře ovlivnění vnímání žalobce v souvislosti s užívanými léky.

38. Touto otázkou se žalovaný zabýval podrobně na stranách 6 a 7 svého rozhodnutí. Krajský soud předně uvádí, že součástí správního spisu je vyjádření MUDr. V. Š. ze dne 14. 12. 2020, z nějž se podává, že „[p]řípravek (pozn. soudu: Tramal ret tbl á 100 mg) byl předepsán pro náhle vzniklé bolesti zad, pacient byl poučen o následujících nežádoucích účincích léku. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje: při užívání podle návodu může TRAMAL TABLETY vyvolat ospalost a závratě a tudíž může zhoršit reakce řidičů. Nežádoucí účinky na psychiku po podání tramadolu se u jednotlivých pacientů mohou lišit v intenzitě a charakteru (v závislosti na osobnosti pacienta a délce trvání terapie). Patří sem změny nálad (obvykle eurofie, vzácněji dysforie), změny aktivity (obvykle snížení aktivity, vzácněji její zvýšení) a změny kognitivní a senzorické kapacity (např. způsoby rozhodování, percepční poruchy).“ Toto potvrzení bylo vydáno na žádost žalobce a je z něj zřejmé, že žalobce věděl o možnosti ovlivnění schopností řídit a obsluhovat stroje. Správní spis dále obsahuje příbalové informace k lékům Novalgin a Tramal Retard (užívání těchto léčiv žalobce uváděl v průběhu správního řízení, přičemž z ambulantní zprávy ze dne 15. 7. 2020 vyplývá, že žalobci byla doporučena léčiva Tramal Retard a Dorsiflex. Lék Novalgin žalobce užíval jakožto náhradu za lék Dorsiflex). Z příbalové informace k léku Novalgin se podává, že „[p]ři užívání doporučených dávek nemá přípravek vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Při užívání vyšších než doporučených dávek přípravku Novalgin a při jeho současném užití s alkoholem se zhoršuje schopnost reagovat a soustředit se. V těchto případech neřiďte dopravní prostředky a neobsluhujte stroje.“ Z příbalového letáku k léku Tramal Retard se podává, že „[p]řípravek TRAMAL RETARD TABLETY může způsobit ospalost, závratě a rozmazané vidění a může tak ovlivnit Vaše reakce. Máte-li dojem, že Vaše reakce jsou ovlivněny, neřiďte dopravní automobil ani jiný dopravní prostředek, nepoužívejte elektrické přístroje, neobsluhujte stroje.“ 39. Z uvedeného je dle krajského soudu zřejmé, že žalobce byl srozuměn s možnými nežádoucími účinky jím užívaných léků na schopnost řídit a soustředit se. Jakékoliv tvrzení žalobce stran nedodržení příbalových letáků (jak ve vztahu k řízení motorových vozidel, tak ve vztahu k nedodržení doporučené dávky léků) nemůže v nyní posuzovaném případě obstát. Stejně tak nemůže obstát ani tvrzení žalobce, dle kterého začal nežádoucí účinky pociťovat až později během jízdy. Jestliže byl žalobce srozuměn s možností, že u něj může dojít vlivem užití léků (ať již doporučeného či skutečně užitého množství) k ovlivnění řidičských schopností, neměl k řízení dopravního prostředku vůbec přistupovat. Provedení důkazu znaleckým posudkem považuje krajský soud v nyní posuzovaném případě za nadbytečné, neboť jak již krajský soud uvedl, žalobci není kladeno za vinu ovlivnění alkoholem či léky, nýbrž nepodrobení se dechové zkoušce, resp. odbornému vyšetření na výzvu zasahujícího policisty. Znalecký posudek by mohl zpětně při žalobcem tvrzeném množství užitých léků hypoteticky pouze potvrdit či vyvrátit, zda byl žalobce skutečně ovlivněn léky či nikoli. Nic by to ovšem nezměnilo na faktu, že se odmítl podrobit dechové zkoušce a odbornému vyšetření. Postup žalovaného byl proto v daném ohledu zcela správný.

40. Krajský soud nadto považuje za zcela absurdní, aby účinná obhajoba při nepodrobení se orientační dechové zkoušce a odbornému vyšetření mohla spočívat v tom, že se žalobce vlastním přičiněním údajně uvedl do stavu, kdy neporozuměl výzvám zasahujících policistů, tj. do stavu, v němž by v žádném případě neměl řídit motorové vozidlo (sic!). Z videozáznamu založeném ve správním spisu však ani neplyne, že by žalobce policistům nerozuměl, neboť s nimi komunikoval a na jejich výzvy smysluplně reagoval (viz níže).

41. K námitce odmítnutí posouzení záznamu z osobní kamery policisty odborníkem (znalcem) krajský soud uvádí, že žalobce navrhoval posouzení odborníkem z důvodu vyhodnocení, zda „vůbec mohla být žalobcem interpretována údajná sdělení a poučení ze strany policie. Mimo jiné se jedná také o přibližné určení vzdálenosti, která byla mezi policistou a žalobcem a následné posouzení, zda při hlasitosti při běžné mluvě je vůbec možné nějakou komunikaci slyšet, natož vnímat při ovlivnění léky.“ 42. Tímto důkazním návrhem se zabýval žalovaný na stranách 7 a 8 žalobou napadeném rozhodnutí. Jak sám krajský soud ověřil, audiozáznam je součástí správního spisu. Z uvedeného audiozáznamu je zřejmá rozmluva mezi policisty a žalobcem. Jsou zřetelná jednotlivá slova i celkový kontext konverzace. Ze záznamu je dále patrné žalobcovo odmítnutí podrobení se dechové zkoušce na místě, jakož i odmítnutí lékařského vyšetření a odběru biologického materiálu. Z pořízeného audiozáznamu je nadto zřejmé, že žalobce reagoval na pokyny policistů, neboť poté, co mu policista na dotaz, zda může odjet, oznámil, že mu nebude pokračování v jízdě umožněno, a že musí vozidlo odstavit a zabezpečit proti pohybu a zcizení, žalobce tak učinil, z motocyklu slezl, postavil jej na stojan, sundal si helmu, a po dotazu, zda smí odejít, následně odešel z místa kontroly.

43. Je více než zřejmé, že žalobce reagoval na výzvy policistů a nelze mu tedy dát za pravdu, že s ohledem na provoz, vzdálenost policistů od osoby žalobce a s ohledem na žalobcem tvrzené ovlivnění léky, výzvám neporozuměl. Krajský soud proto stejně jako žalovaný důvod ke znaleckému posouzení audiozáznamu zasahujícího policisty neshledal.

44. Žalobcova spekulace, dle níž o neporozumění výzvám svědčí jeho odpověď na výzvu k podrobení se dechové zkoušce („ne, proč“), je tak zcela nemístná. Tázal-li se žalobce v reakci na uvedenou výzvu otázkou „proč“, pak je třeba připomenout, že žalobce si jako řidič musí být nepochybně vědom své povinnosti se na výzvu policisty orientační dechové zkoušce podrobit. Z ničeho neplyne, že by snad i případným vlivem shora uvedených léků mohl žalobce ztratit cokoli na svých volních a rozumových schopnostech, anebo snad dokonce ztratit schopnost upamatovat se na zcela základní povinnosti řidiče motorového vozidla. Uvedená odpověď tak spíše než neporozumění nasvědčuje žalobcově odmítavému až trucovitému přístupu k průběhu policejní kontroly.

45. Okrajově k necelistvosti audiozáznamu krajský soud uvádí, že nepřehlédl, že úkony zasahujících policistů započaly již před počátkem pořizování audiozáznamu policistou. Z žalobcem uplatněných námitek ovšem nikterak nevyplývá, jak by neúplnost audiozáznamu mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí správních orgánů (či dokonce tohoto důkazního prostředku jako takového). Klíčové skutkové okolnosti věci totiž audiozáznam zachycuje zcela dostatečně. IV.D K námitce návodnosti otázek kladených při výslechu zasahujícího policisty 46. Krajský soud se dále zabýval námitkou návodných otázek, jež měly být dle žalobce v průběhu výslechu zasahujícího policisty K. kladeny správním orgánem. Sám žalovaný uznal, že za návodnou otázku lze považovat otázku, zda zasahující policista, či jeho kolega žalobce upozornili na to, že odmítnutím podrobit se na výzvu policisty vyšetření ke zjištění, zda není žalobce ovlivněn alkoholem nebo návykovou látkou, se může dopustit přestupku. Na tuto otázku zasahující policista odpověděl, že ano a že uvedené žalobci opakovaně vysvětlil.

47. Návodností otázek se zabýval například Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 25. 9. 2018, čj. 20 A 4/2018-26, ve kterém uvedl, že „[p]odle názoru krajského soudu je předně nutné si položit otázku, zda částečnou konkretizaci a návodnost jedné či více otázek lze za daných okolností, s přihlédnutím k dostatku jiných důkazů, na jejichž základě bylo rozhodnuto, považovat za natolik závažné procesní pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.“ S tímto závěrem se krajský soud ztotožnil. Jakkoliv se v tehdejším případě Krajský soud v Ostravě zabýval přestupkem spočívajícím v překročení rychlosti, je uvedený závěr obdobně aplikovatelný i v nyní projednávané věci.

48. Správní spis obsahuje protokol o výpovědi svědka ze dne 26. 11. 2020, jenž zaznamenává výpověď zasahujícího policisty K. Jakkoliv krajský soud souhlasí s tím, že výše uvedená otázka položená správním orgánem může působit návodně, zasahující policista již před položením této otázky dostatečným způsobem svůj postup v rámci kontroly ozřejmil. Zasahující policista totiž na žádost správního orgánu, aby popsal, kdo a jakým způsobem žalobce vyzval k podrobení se dechové zkoušce a k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, uvedl, že „byl jsem to já sám. Vyzval jsem ho k tomu, aby se podrobil dechové zkoušce do přístroje Dräger, a když toto odmítl tak jsem je poučil, aby se podrobil odběru krve nebo moči, což opět odmítl. Následně jsem mu sdělil, že pokud se odmítne podrobit, může být na něj nahlíženo, že je pod vlivem návykových látek. Byl poučen dle zákona o policii ČR a dle zákona o toxikománii.“ Z uvedeného je zřejmé, že i kdyby následně položená otázka byla v daném ohledu skutečně návodnou, nejedná se o tak závažné procesní pochybení, jež by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.

V. Závěr a náklady řízení

49. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.