č. j. 60 A 9/2019 - 33

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: S.K., narozen X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyněm se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. ODSH 100798/2019/paho1 SO3, čj. KUJCK 118157/2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě oznámení o přestupku ze dne 19. 3. 2019 zahájil dne 29. 3. 2019 Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) řízení ve věci přestupku žalobce, a to doručením příkazu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. X, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se dopustil tím, že dne 3. 3. 2019 kolem 00:30 hodin v Českých Budějovicích, v ulici Litvínovická, v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, řídil motorové vozidlo tovární značky X, pod vlivem alkoholu. Při orientační dechové zkoušce na alkohol, která byla pozitivní, bylo v dechu žalobce v zjištěno 0,31 g/kg alkoholu, druhá opakovaná zkouška ukázala 0,29 g/kg alkoholu v dechu, kdy po odečtení maximální možné odchylky 0,24 g/kg byly hodnoty dechových zkoušek 0,07 g/kg alkoholu v dechu a při druhé zkoušce 0,05 g/kg alkoholu v dechu.

2. Proti příkazu podal žalobce dne 3. 4. 2019 odpor. Dne 6. 5. 2019 bylo žalobci doručeno oznámení o pokračování v řízení spolu s poučením o jeho právech. Dne 17. 5. 2019 obdržel správní orgán prvního stupně písemné vyjádření, ve kterém žalobce namítl nenaplnění materiální stránky přestupku a měření v rozporu s metodikou (žalobce měl před první dechovou zkoušku kouřit). Správní orgán prvního stupně nařídil následně výslech svědků – policejní hlídky – mimo ústní jednání na den 18. 6. 2019, o čemž byl žalobce dne 3. 6. 2019 vyrozuměn a zároveň mu byla stanovena nová lhůta k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, a to do 21. 6. 2019. Žalobce poslal správní orgánu otázky, které požadoval svědkům položit; samotného výslechu se nezúčastnil. Správní orgán prvního stupně obdržel dne 1. 7. 2019 další vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí (prakticky totožné jako vyjádření doručené správnímu orgánu prvního stupně dne 17. 5. 2019).

3. Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2019, čj. SO/5026/2019-2, uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, za což mu uložil pokutu ve výši 3 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel v délce 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že upřesnil popis skutku v části výroku a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 13. 12. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Dle žalobce nebyla ze strany správních orgánů jednoznačně vyvrácena verze žalobce o možnosti požití alkoholického nápoje v průběhu silniční kontroly, kdy v průběhu silniční kontroly jsou značné časové prodlevy mezi jednotlivými dechovými zkouškami a následně i době, kdy měl žalobce zajistit vozidlo před odjezdem do zdravotnického zařízení, kde se měl podrobit lékařskému vyšetření, a to na vlastní žádost, kdy si nebyl vědom skutečnosti, že by vozidlo řídil bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době, kdy byl ještě pod vlivem alkoholu.

7. Správní orgány nebyly dle žalobce schopny v průběhu řízení jednoznačně vyvrátit možnost, že jednotlivé dechové zkoušky byly provedeny v rozporu s platnou metodikou, kdy v metodice pro provádění dechových zkoušek je jednoznačně stanoveno, že „[b]ěhem doby testování daná osoba nesmí kouřit, jíst a pít jakékoliv tekutiny. Tabákový nebo jiný kouř přítomný v dechu testované osoby může poškodit měřící systém analyzátoru alkoholu v dechu a způsobit nepřesné měření, a proto je testování osoby možné až po uplynutí nejméně 3 minut od skončené kouření.“ Žalobce dodal, že je evidentní, že tento časový úsek mezi řízením vozidla z jeho strany a provedením dechové zkoušky neuplynul.

8. Žalobce dále namítl, že v rámci celého řízení nebylo žalobci prokázáno ani naplnění materiálních znaků přičítaného jednání, tedy že svým jednáním kohokoli ohrozil či narušil veřejný zájem, když v žalobou napadeném rozhodnutí není konstatováno, koho měl žalobce svým jednáním ohrozit.

9. Žalobce se neztotožnil se závěrem žalovaného, dle kterého materiální znaky přestupku odpovídají znakům formálním. Takovéto tvrzení jde naprosto proti smyslu a chápání jednotlivých znaků přestupku. Pokud by materiální znaky přestupku odpovídaly znakům formálním, nebylo by zapotřebí materiální znaky prokazovat a zjevně by ani taková definice neexistovala.

10. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí dodal, že spatřuje naplnění materiálních znaků přestupku v porušení pravidel silničního provozu, neboť společenským zájmem je dodržování pravidel silničního provozu. Tato formulace jde dle žalobce proti smyslu a logice chápání materiálního a formálního znaku přestupku, neboť toto konstatování by opět stíralo jakýkoli rozdíl mezi těmito znaky.

11. Závěrem žalobce dodal, že s názorem žalovaného nesouhlasí. Smyslem pravidel je stanovit takové podmínky provozu na pozemních komunikacích, aby bylo minimalizováno ohrožení ostatních účastníků provozu, což musí být dokonce zájmem principiálně vyšším, než jen dodržení pravidel. V tomto případě došlo spíše k ohrožení žalobce jednáním druhého z účastníků, než jednáním žalobce.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný odkázal na žalobou napadené rozhodnutí a konstatoval, že skutkový stav věci zjistil dostatečně.

14. Žalovaný zdůraznil, že dle svědeckých výpovědí zasahujících policistů žalobce mezi dechovými zkouškami nekouřil, nejedl a ani nepil. Policisté dále potvrdili, že dechová zkouška byla provedena dle návodu k obsluze zařízení.

15. Žalovaný setrval na svém stanovisku, dle kterého o místě a způsobu zastavení vozidla, včetně provedené dechové zkoušky, užitém vozidle a osobě řidiče – žalobce, nevznikly důvodné pochybnosti.

16. Žalovaný dodal, že materiální znak přestupku byl naplněn, neboť je představován tím, že zaviněné protiprávní jednání porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. V případě, kdy je ovlivněn alkoholem sám řidič, jak se událo i v nyní posuzované věci, jsou jeho schopnosti negativně ovlivněny, jeho schopnost reagovat na nastalé situace a udržet pozornost je snížena, a bezesporu se tedy jedná o naplnění materiální stránky přestupku, neboť je ohrožen jeden z prvořadých zájmů společnosti – bezpečnost provozu, spočívají mimo jiné v tom, aby vozidla řídili pouze střízliví řidiči. Žalovaný k tomuto odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS, dle něhož formální znaky přestupkového jednání naplňují v běžných případech i materiální znaky.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná. IV.A K námitce nenaplnění formálních znaků přestupku 20. Námitce nenaplnění formálních znaků přestupku krajský soud nepřisvědčil.

21. Krajský soud v první řadě uvádí, že žaloba obsahuje tvrzení, která neodpovídají průběhu správního řízení tak, jak je zaznamenáno ve správním spise.

22. Především se jedná o žalobcem uváděné tvrzení, dle kterého správní orgány jednoznačně nevyvrátily verzi žalobce o možnosti požití alkoholického nápoje v průběhu silniční kontroly. Ze správního spisu i z kamerového záznamu, jenž je na CD nosiči součástí spisového materiálu, vyplývá, že tato námitka se poprvé objevila až v podané žalobě. Správní orgány tedy v tomto ohledu neměly co vyvracet. V rámci správního řízení totiž žalobce pouze uváděl, že bezprostředně před dechovou zkouškou měl kouřit, což však z obsahu spisové dokumentace nikterak nevyplývá. Totéž ostatně platí i o této nově uplatněné námitce, z jejíž formulace však neplyne ani to, zda žalobce pouze namítá nedostatky odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nebo zda se novým tvrzením snaží zpochybnit jimi zjištěný skutkový stav věci. Jak již však krajský soud uvedl, správní orgány nemohly reagovat na tvrzení, která žalobce ve správním řízení neuplatnil. S ohledem na to, že žalobce tuto zcela nově uplatněnou žalobní námitku v podstatě nikterak nekonkretizoval a uvedené tvrzení nemá ani náznakem oporu v obsahu spisu, považuje je krajský soud za zcela nevěrohodné a účelové.

23. Nepodložené je též tvrzení žalobce o značné prodlevě mezi jednotlivými dechovými zkouškami. Tuto námitku považuje krajský soud za lichou, neboť ji vyvrací výtisk z měřícího zařízení, který je založen ve správním spise, a jenž obsahuje název a číslo měřícího zařízení, datum kalibrace, údaje o osobně přestupce (žalobce), výsledky obou dechových zkoušek včetně času jejich provedení, podpis a označení policisty, místo, kde k měření došlo a závěrem podpis samotného žalobce. Z výtisku se podává, že první dechová zkouška byla policejní hlídkou provedena v čase 00:30:08 hodin s výsledkem 0,31‰; druhá dechová zkouška byla provedena v čase 00:35:46 s výsledkem 0,29 ‰. Z uvedeného je zřejmé, že časová prodleva mezi měřeními byla 5 minut, což je časový odstup požadovaný metodikou Českého metrologického institutu ze dne 15. 12. 2008, č. 144-MP-C008-08 (ve správním spise se uváděná metodika nenachází, nicméně žalovaný i žalobce shodně s metodikou pracují; její obsah, ve vztahu k prováděnému měření, tak považuje krajský soud za nesporný).

24. V neposlední řadě se jedná o námitku žalobce týkající se zajištění vozidla před odjezdem do zdravotnického zařízení, kde se měl podrobit odbornému lékařskému vyšetření, a to na vlastní žádost. Jak již krajský soud uvedl, součástí spisové dokumentace je i kamerový záznam pořízený na služební osobní kameru GO PRO č. 05 hlídky Policie České republiky - Bolen 614. Ze záznamu je patrné, že po provedení druhé dechové zkoušky zasahující policisté žalobce poučili o možnosti požadovat lékařské vyšetření. Žalobce toto vyšetření odmítl. Zároveň byl poučen o zákazu pokračovat v jízdě a nutnosti vozidlo odstavit v případě, že ani spolujezdec není schopen žalobce v pozici řidiče nahradit. Tento záznam bezpečně vyvrací námitku žalobce, dle které se správní orgány nevypořádaly s námitkou týkající se zajištění vozidla před odjezdem do zdravotnického zařízení, a to na vlastní žádost žalobce. Žalobce také tuto námitku navíc poprvé vznesl až v žalobě.

25. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou rozporu provedeného měření s metodikou. Z žalobcova tvrzení vyplývá, že měl bezprostředně před první dechovou zkouškou kouřit. Policejní hlídka tak dle jeho názoru prováděla dechovou zkoušku v rozporu s metodikou, ze které se dle žalobního tvrzení podává, že „[b]ěhem doby testování daná osoba nesmí kouřit, jíst a pít jakékoliv tekutiny. Tabákový nebo jiný kouř přítomný v dechu testované osoby, může poškodit měřící systém analyzátoru alkoholu v dechu a způsobit nepřesné měření, a proto je testování osoby možné až po uplynutí nejméně 3 minut od skončení kouření“ (žalobcem citovanou část této metodiky žalovaný nikterak nezpochybnil, a krajský soud jí tudíž považuje za nespornou skutečnost). Dle svědeckých výpovědí zasahujících policistů byla první dechová zkouška u žalobce provedena zhruba po pěti minutách od zastavení vozidla. Tomu odpovídá i oznámení o přestupku, dle kterého policejní hlídka vozidlo zatavila v 00:25 hodin. Z výtisku měřícího zařízení je pak zřejmé, že první dechová zkouška proběhla v 00:30 hodin. Je tak zřejmé, že doba minimálně 3 minut, od doby kdy žalobce údajně kouřil, do doby provedení dechové zkoušky uplynula. Co se týče případného kouření mezi dechovými zkouškami, toto nebylo potvrzeno ani vyslechnutými policisty, ani kamerovým záznamem z kamery umístěné ve vozidle zasahujících policistů, přičemž ani žalobce kouření mezi dechovými zkouškami nenamítal. Sporné tak bylo pouze kouření žalobce před první dechovou zkouškou. V případě pochybností o výsledku dechové zkoušky měl navíc žalobce možnost požadovat lékařské vyšetření, o čem byl řádně poučen, a toto vyšetření odmítl. IV.B K námitce nenaplnění materiálního znaku přestupku 26. Nedůvodná je též námitka nenaplnění materiálního znaku přestupku.

27. Dle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že řidič nesmí „řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem“.

28. Poruší-li řidič tuto svoji povinnost, dopustí se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) téhož zákona. Jak plyne i z níže citované judikatury, pro naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku není podstatné, zda došlo vinou požití alkoholu ke snížení řidičských schopností řidiče vozidla, ale to, zda došlo k jeho ovlivnění alkoholem. Za ovlivnění alkoholem je považován takový stav, kdy je řidiči zjištěn alkohol v krvi, eventuálně v dechu, nad rámec fyziologické hladiny. Tato fyziologická hladina může být u některých osob rozdílná, žalobce však neuvádí žádných skutečností, na jejichž základě by bylo možné naznat, že v jeho případě je tato fyziologická hladina vyšší než běžně udávaných 0,20 g/kg.

29. Žalobce je přesvědčen, že v průběhu správního řízení správní orgány neprokázaly materiální znaky daného jednání. S touto argumentací se krajský soud neztotožnil. Správní orgány obou stupňů identifikovaly a popsaly jednání žalobce, k čemuž vyložily, z jakého důvodu je toto jednání žalobce společensky nebezpečné.

30. Nejvyšší správní soud například v právní větě svého rozsudku ze dne 21. 9. 2010, čj. 8 As 59/2010-78, č. 2168/2011 Sb. NSS, uzavřel, že „[v]ychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální“. Na tyto závěry přímo navázal např. v rozsudku ze dne 5. 9. 2016, čj. 7 As 151/2016-23, ve kterém uvedl, že „prokáže-li správní orgán přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost je zapříčiněna požitím alkoholického nápoje, jsou (za splnění dalších nezbytných předpokladů, zejména zaviněného jednání obviněného) naplněny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu […] (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 58 A 5/2017 ze dne 27. 2. 2014, č. j. 7 As 102/2013 - 42)“. Nejvyšší správní soud v dalším svém rozsudku ze dne 11. 5. 2016, čj. 10 As 173/2015-32, pak uvedl, že „[p]ři úvaze, byl-li spáchán přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, se nerozlišuje míra škodlivosti takového jednání ve smyslu rozlišování řidičových schopností bezpečně vozidlo ovládat. Z hlediska zavinění postačí, dopustil-li se řidič takového jednání alespoň v nevědomé nedbalosti. Nejvyšší správní soud k tomu již ve svém rozsudku ze dne 23. 9.2011, čj. 2 As 56/2011-79 uvedl: ‚(…) není možno bez dalšího dovodit, že se postih daného přestupku fakticky uplatní až od ‚nemarginální‘ hranice alkoholu v krvi, resp. že této hladině se přibližující hodnoty, zakládají rozumné pochybnosti o ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje.‘ Konkrétní okolnosti spáchání přestupku mají vliv až na výši sankce za protiprávní jednání.“ 31. V citovaném rozsudku čj. 10 As 173/2015-32, navíc Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „[s]polečenská škodlivost stěžovatelova jednání v souzeném případě spočívala v ohrožení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, a to v důsledku řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Zákonodárce tím, že v § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu zakotvil nulovou toleranci hladiny alkoholu při řízení vozidla, zároveň definoval zájem společnosti na tom, aby řidiči neřídili vozidla pod vlivem alkoholu. Jednání v rozporu s touto povinností je totiž potenciálně způsobilé ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Každé porušení této povinnosti je nutné považovat za společensky škodlivé, a tudíž naplňující materiální stránku správního deliktu.“ Na základě výše uvedených judikatorních závěrů nemá krajský soud v nyní posuzované věci o naplnění materiálních znaků přestupku pochybnosti.

32. Ze správního spisu jasně vyplývá, že policejní hlídka žalobce ztotožnila na základě občanského a řidičského průkazu, údaje o místě, zastaveném vozidle a čase kontroly jsou taktéž zaznamenány v úředním záznamu o kontrole. Vytištěný lístek z provedeného měření obsahuje výsledky obou měření a zároveň obsahuje čas provedených měření. Správní orgány tak bez jakýchkoli pochybností prokázaly, že se právě žalobce dopustil uvedeného přestupkového jednání, přičemž žalobce sám při silniční kontrole přiznal konzumaci alkoholických nápojů v předvečer své jízdy. Žalobce, ač poučen, nežádal provedení lékařského posouzení a odebrání biologického materiálu – vzorku krve k určení hladiny alkoholu v krvi laboratoří. Toto žalobce na místě samém stvrdil svým podpisem. Z tohoto důvodu považuje krajský soud skutkový stav za dostatečně zjištěný.

33. Důkazem v podobě orientační dechové zkoušky se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v právní větě svého usnesení ze dne 17. 4. 2018, čj. 2 As 154/2017-44, č. 3731/2018 Sb. NSS, výstižně shrnul, že „[v]ýsledek orientační dechové zkoušky je jedním z důkazů, které provádí správní orgán v řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a které je povinen hodnotit podle § 50 odst. 3 a 4 správního řádu v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zásadou oficiality a zásadou materiální pravdy. Je-li výsledek orientační dechové zkoušky spolehlivý a jednoznačný, může být na něm založen závěr o vině.“ Měření alkoholu v dechu žalobce bylo provedeno analyzátorem alkoholu v dechu typu Dräger 7510, který je dle založeného ověřovacího listu ze dne 21. 8. 2018, č. 1014-OL-31350-18, způsobilým měřicím zařízením.

34. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném usnesení dále uvedl, že „[v]ýsledek orientační dechové zkoušky lze považovat za spolehlivý a jednoznačný, jestliže policisté postupovali v souladu se standardními postupy aplikovanými správní praxí, jak je vyjádřena např. v metodice Ministerstva dopravy č. j. 285/2009-160-OST, která dále odkazuje na pracovní postup č. 114-MP-C008-08, zpracovaný Českým metrologickým institutem pod názvem Metodika měření alkoholu v dechu. Z těchto metodických pomůcek vyplývá mj. požadavek na to, aby měření bylo minimálně jednou zopakováno po uplynutí pěti minut od prvního měření a dále aby výsledky obou měření nevykazovaly rozdíl naměřených hodnot větší než 10 %. Indikuje-li tedy výsledek obou měření souhlasně přítomnost alkoholu v krvi v nadprahovém objemu, lze z takto získané hodnoty následně vycházet ve správním řízení. Je zřejmé, že vzhledem k metabolickému procesu postupného vstřebávání nebo naopak odbourávání alkoholu může dojít k tomu, že mezi dvěma měřeními provedenými v určitém časovém odstupu může dojít k určitému vzestupu nebo naopak poklesu podílu alkoholu v krvi řidiče. Pokud však opakované měření bude provedeno v souladu s metodikou v rozmezí pěti minut, nemělo by se jednat o podstatné změny, které by bylo třeba zohledňovat způsobem uvedeným v rozsudku č. j. 10 As 137/2016 – 37.“ V rámci ústního jednání provedl správní orgán prvního stupně výslech policistů, kteří byli dechové zkoušce přítomni; zároveň jeden z nich měření alkoholu v dechu žalobce osobně provedl. Policista, jenž měření prováděl, v souladu s citovanou metodickou pomůckou provedl po 5 minutách opakované měření alkoholu v dechu žalobce s prakticky totožným výsledkem, jako při prvním měření. Z tohoto důvodu má krajský soud za to, že zjištěná hodnota alkoholu v dechu žalobce byla pro účely rozhodování správních orgánů dostatečným podkladem.

35. Nad rámec uvedeného krajský soud dodává, že mu není zřejmé, kdo je tím druhým účastníkem, jenž měl ohrozit žalobce svým jednáním, jak v žalobě uvádí. Toto nevyplývá ani ze správního spisu a ani z žaloby (taková argumentace se v průběhu správního řízení neobjevila a krajský soud má pochybnost, zda souvisí vůbec s nyní posuzovanou věcí). Krajský soud se tak námitkou nemohl jakkoli podrobněji zabývat.

V. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.