Č. j. 60 Ad 11/2021 - 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K.K., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Koptišem se sídlem Široká 432/11, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 8. 1. 2020 žádost o přiznání invalidního důchodu. V rámci posudku ze dne 11. 2. 2020 nebyla žalobkyně posouzena jako invalidní, neboť posudkový lékař vyhodnotil, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti ve výši 20 %. Rozhodnutím ze dne X, čj. X, žalovaná žádost žalobkyně zamítla. Na základě námitek žalobkyně nechala žalovaná vypracovat lékařský posudek ze dne 1. 6. 2020, v němž posuzující lékař uzavřel, že se u žalobkyně jedná o invaliditu prvního stupně s taxací 40 %.

2. Žalovaná rozhodnutím ze dne X, čj. X, dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přiznala žalobkyni ode dne 11. 2. 2020 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 550 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

3. Pro účely námitkového řízení si žalovaná vyžádala další posudek o invaliditě. Z posudku ze dne 24. 8. 2020 se podává, že posudkový lékař snížil procentní ohodnocení rozhodující příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně na celkových 30 %. Za den zániku invalidity stanovil den 11. 2. 2020. Na základě uvedeného posudku vydala žalovaná rozhodnutí ze dne X, čj. X, jehož výrokem I. rozhodnutí ze dne 30. 6. 2020 zcela změnila, a to tak, že pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu zamítla a výrokem II. v souladu s § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění pro nesplnění podmínek dle § 38 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění zastavila s účinností od 24. 10. 2020 výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně.

4. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu ke zdejšímu soudu, který rozhodnutí rozsudkem ze dne 15. 3. 2021, čj. 60 Ad 10/2020-43, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V rámci soudního řízení byl zdravotní stav žalobkyně přezkoumán posudkovou komisí dne 19. 1. 2021. Dle uvedeného posudku procentní míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně činila 40 %. Jako den vzniku invalidity posudková komise stanovila datum 1. 7. 2020 s dobou platnosti revizního posudku do ledna roku 2024.

5. Na základě posledně jmenovaného posudku posudkové komise žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím výrokem I. přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ode dne 1. 7. 2020 ve výši 6 550 Kč měsíčně, přičemž na základě nařízení vlády č. 381/2020 Sb., od lednové splátky důchodu v roce 2021 zvýšila žalobkyni výměru invalidního důchodu na celkových 6 828 Kč měsíčně. Výrokem II. žalovaná přiznala žalobkyni výplatu invalidního důchodu s účinností ode dne 24. 10. 2020.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 19. 7. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

7. Žalobkyně předně uvedla, že řízení před správními orgány trpí vadami představujícími podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, zejména § 2 odst. 4 správního řádu, a dodala, že rozhodnutí správních orgánů jsou nezákonná a zasahují do jejích ústavně zaručených práv a svobod (čl. 1, čl. 4 odst. 3 a 4 a čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), neboť ve správním řízení došlo v důsledku nesprávného a nezákonného právního hodnocení k chybnému a protizákonnému závěru o nesplnění podmínek pro přiznání invalidity vyššího stupně a data vzniku invalidity.

8. Žalobkyně stručně popsala dosavadní průběh řízení a uvedla, že zásadně nesouhlasí s tím, aby správní orgány vycházely pouze ze závěrů revizního posudku posudkové komise ze dne 19. 1. 2021. Žalobkyně trvá minimálně na invaliditě ode dne 8. 2. 2018 a nesouhlasí s omezením platnosti revizního posudku do ledna roku 2024. Dodala, že má vrozenou oční vadu a mentální retardaci, tudíž se jedná o postižení od mala, pročež by měla mít nárok na přiznání invalidity minimálně od dovršení zletilosti.

9. Dle žalobčina přesvědčení měla posudková komise zvolit hodnocení poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50 – 69 %, tj. druhý stupeň invalidity, a to s ohledem na charakter a závažnost mentální retardace, a dále s ohledem na postižení jednostrannou slepotou, v důsledku které je u žalobkyně výrazně omezena psychomotorika a v kombinaci s mentální retardací je též významně omezena její prostorová orientace.

10. Podle žalobkyně nelze akceptovat závěr, dle kterého ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v diagnostickém souhrnu pracovní potenciál významně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. Obě postižení by dle žalobkyně měla být posuzována provázaně, neboť jsou vzájemně propojena a zesilují celkové zdravotní problémy žalobkyně a tím ovlivňují i pokles její pracovní schopnosti.

11. S ohledem na existenci mentální retardace a slepoty od kojeneckého věku, by mělo být dle žalobkyně odpovídajícím datem vzniku invalidity dosažení zletilosti, tj. 8. 2. 2018.

12. Závěr správního orgánu považuje žalobkyně za objektivně nesprávný, přičemž zdůraznila již čtvrté posouzení zdravotního stavu s dalším odlišným výsledkem, ať již ve vztahu k posouzení samotné invalidity, tak ve vztahu k určení data vzniku invalidity.

13. Žalobkyně dále přiblížila vývoj svého zdravotního stavu a tomu odpovídající milníky ve vzdělávání, včetně současných schopností ve vztahu k finanční a sociální gramotnosti.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

15. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení, obsah spisu a na případ aplikovanou právní úpravu. Dodala, že žalobkyně namítá řadu procedurálních vad, avšak činí tak pouhými citacemi ustanovení správního řádu a článků Listiny základních práv a svobod, bez sebemenší konkretizace či vazby na nyní projednávanou věc.

16. Žalovaná uvedla, že důsledně postupovala v intencích rozsudku zdejšího soudu. Zdejší soud označil posudek posudkové komise za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, a to včetně data vzniku invalidity. Žalovaná na základě uvedeného dostála dle svého názoru principu vázanosti názorem krajského soudu.

17. Žalovaná navrhla žalobu jakožto neopodstatněnou zamítnout.

III. Podstatný obsah spisu

18. V rozhodnutí ze dne 2. 3. 2020 žalovaná vycházela z posudku o invaliditě ze dne 11. 2. 2020, v němž posudkový lékař uzavřel, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je praktická ztráta vizu levého oka při normální zrakové funkci oka druhého, přičemž toto postižení je podřaditelné pod kapitolu VII položka 4a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Posudkový lékař neshledal, že by další postižení byla takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby mohla snížení pracovní schopnosti ovlivnit; nepřistoupil proto k aplikaci korekčních faktorů.

19. V řízení o námitkách proti tomuto rozhodnutí nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 1. 6. 2020. Posudkový lékař v něm na základě nově doložených lékařských zpráv dospěl k závěru, dle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je lehká mentální retardace podřaditelná pod kapitolu V položku 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 40 %. Posudkový lékař neshledal, že by další postižení byla takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby mohla snížení pracovní schopnosti ovlivnit; nepřistoupil proto k aplikaci korekčních faktorů. Na základě uvedeného posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020 uznala žalobkyni invalidní v I. stupni, a to od dne 11. 2. 2020.

20. V pořadí již druhém řízení o námitkách nechala žalovaná vyhotovit posudek o invaliditě ze dne 24. 8. 2020. Posudkový lékař v něm dospěl k závěru, dle něhož je rozhodující příčinou praktická slepota levého oka na podkladě vrozené katarakty a afakie levého oka a kompenzovaného sek. glaukomu levého oka při normálním visu oka pravého, podřaditelná pod kapitolu VII položku 4a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a snížení pracovní schopnosti žalobkyně stanovil na 20 %. Posudkový lékař na základě dalšího postižení žalobkyně přistoupil k využití korekčních faktorů a navýšil míru snížení pracovní schopnosti na výsledných 30 %.

21. Krajský soud si dále v řízení vedeném pod sp. zn. 60 Ad 10/2020 vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise. Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně zúčastnila jednání komise dne 19. 1. 2021 a podrobila se očnímu a psychiatrickému vyšetření, jejichž závěry je v posudku popsány. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou bylo v době vydání rozhodnutí žalované snížení intelektových schopností na úroveň lehké mentální retardace bez poruch chování. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity; vzhledem k míře obtíží, značně snížené úrovni sociálních dovedností, při vzdělávání charakteru pomocné školy a s ohledem na další postižení zdravotního stavu – ztrátu vidění levého oka, stanovila posudková komise míru snížení pracovní schopnosti žalobkyně na 40 %. Posudková komise zdůraznila dočasnou platnost posudku, neboť charakter postižení je sice takový, že změnu předpokládat nelze, nicméně žalobkyně je čerstvou absolventkou školy, do pracovního procesu se bude teprve zařazovat, tudíž může dojít k adaptaci na postižení a ke zlepšení sociálního fungování. Z tohoto důvodu posudková komise nepřistoupila dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity k navýšení míry snížení pracovní schopnosti žalobkyně. Vznik invalidity posudková komise stanovila ke dni 1. 7. 2020, kdy žalobkyně ukončila přípravu na budoucí povolání.

22. Následně si krajský soud v nyní posuzované věci vedené pod sp. zn. 60 Ad 11/2021 vyžádal opětovně posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise (protokol o jednání, jakož i posudek ze dne 23. 9. 2021 jsou založeny na č. l. 16 - 23 spisu krajského soudu). Z těchto podkladů je patrné, že se žalobkyně jednání komise dne 23. 9. 2021 nezúčastnila. Žalobkyně nebyla k jednání posudkové komise přizvána, přičemž o tomto postupu byl vyrozuměn žalobčin zmocněnec. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou bylo v době vydání rozhodnutí žalované snížení intelektových schopností na úroveň lehké mentální retardace bez poruch chování. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity; vzhledem k míře obtíží, značně snížené úrovni sociálních dovedností, při vzdělávání charakteru pomocné školy a s ohledem na další postižení zdravotního stavu – ztrátu vidění levého oka, stanovila posudková komise míru snížení pracovní schopnosti žalobkyně na 40 %. Posudková komise dodala, že mentální postižení není provázeno poruchami chování, sníženými ovládacími či rozpoznávacími schopnostmi, aby bylo odůvodněno použití horní hranice taxace. Dále uvedla, že žalobkyně je schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na duševní a smyslové schopnosti, a sice nejméně o jednu třetinu. Není schopna složitějších pracovních činností, náročných na tempo a vlastní rozhodování, prací fyzicky náročných s nutností zvedat těžká břemena, kde je vystavena otřesům a riziku úrazu hlavy, s nutností prostorového vidění. I přes uvedené je však žalobkyně schopna rekvalifikace. Ke stanovení data vzniku invalidity posudková komise uvedla, že je stanoveno datem, kdy žalobkyně ukončila přípravu na budoucí povolání a bylo již možné pracovní schopnost posuzovat, tj. od 1. 7. 2020. V době přípravy na budoucí povolání je dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na pracovní schopnost zanedbatelný.

IV. Průběh jednání

23. Účastníci řízení při jednání konaném dne 29. 11. 2021, kterého se za žalobkyni zúčastnil pouze její zástupce, setrvali na svých procesních stanoviscích. Krajský soud provedl důkaz protokolem o jednání a posudkem posudkové komise ze dne 23. 9. 2021, z nichž zjistil shora uvedené skutečnosti (viz odstavec 22). Zástupce žalobkyně v průběhu jednání navrhl provést důkaz zprávou psycholožky M.P. ze dne 20. 10. 2021. Tento důkazní návrh krajský soud zamítl, neboť rozhoduje ke skutkovému a právnímu stavu, který tu byl v době žalobou napadeného rozhodnutí žalované, tj. 18. 5. 2021 (ostatně k tomuto dni hodnotí žalobčin stav i posudková komise), přičemž uvedená zpráva vznikla až 20. 10. 2021.

V. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

25. Žaloba není důvodná.

26. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 27. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či o změně výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žadatelem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

28. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž z důvodu neúčasti žalobkyně na jednání přihlédla k odborným lékařským nálezům, ke kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře a k vlastním závěrům z jednání komise ze dne 19. 1. 2020 (s ohledem na proběhnuvší jednání posudkové komise v lednu 2020, nebyla žalobkyně opětovně zvána k posouzení zdravotního stavu). Na základě těchto podkladů potvrdila již dříve určené rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je snížení intelektových schopností na úroveň lehké mentální retardace bez poruch chování. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole V položce 8b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 30 – 45 %. Vzhledem k míře mentálního postižení – horní hranice lehké retardace, za současné značně snížené úrovně sociálních dovedností při vzdělávání charakteru pomocné školy a s ohledem na další postižení zdravotního stavu (ztráta vidění levého oka), zvolila komise střední pásmo hodnocení, tj. 40 %.

29. K námitkám žalobkyně posudková komise uvedla, že invalidita se nezakládá pouze na přítomnosti zdravotního postižení, ale na přítomnosti dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností, ve srovnání se stavem předchozím. Pokud je žalobkyně účastna soustavné přípravy pro pracovní uplatnění, svědčí to v této době posudkově nepodstatnému dopadu zdravotního stavu na pracovní schopnost. Žalobkyně pracovní schopnosti nenabyla a obtížně lze hodnotit její pokles. Proto je datum vzniku invalidity stanoveno až ukončením přípravy pro pracovní uplatnění. Posudková komise dodala, že pracovní potenciál se může nabytím nových zkušeností, znalostí či rekvalifikací změnit, proto není účelné stanovit u čerstvé absolventky učebního poměru invaliditu trvale.

30. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 40 % pokles její pracovní schopnosti. Podstatná je též skutečnost, že posudek je v podstatných rysech konzistentní s předchozím posudkem o invaliditě pořízeným v rámci předcházejícího soudního řízení.

31. Dle shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně; správní orgány proto nepochybily, pokud na základě zrušujícího rozsudku zdejšího soudu přiznaly invalidní důchod pro I. stupeň invalidity, nikoliv pro stupeň vyšší, jak se žalobkyně domáhá.

32. K žalobkyní namítanému porušení norem správního práva, jakož i vybraných článků Listiny základních práv a svobod, krajský soud shodně s žalovanou uvádí, že žalobkyně namítá porušení uvedených norem pouze v obecné rovině (citací uvedených ustanovení) bez bližšího odůvodnění, jakým způsobem žalovaná tato ustanovení porušila. Se stejnou měrou obecnosti k uvedenému krajský soud uvádí, že v postupech správních orgánů žalobkyní předestřené porušení výše uvedených ustanovení neshledal.

33. K žalobkyní namítanému špatně stanovenému datu vzniku invalidity lze odkázat například na rozsudek ze dne 22. 12. 2020, čj. 8 Ads 90/2020-44, v němž Nejvyšší správní soud s odkazem na dřívější prejudikaturu uvedl, že „[s]tanovení data vzniku invalidity‚ patří nesporně k zásadním posudkovým závěrům, a to s ohledem na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod. Datum vzniku invalidity by mělo být objektivně a přesvědčivě odůvodněno. Vznik invalidity je základním a výchozím předpokladem pro stanovení data, od něhož je důchod přiznáván. Invalidita jako posudkově - medicínská kategorie vzniká od okamžiku, kdy lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu. Ke vzniku invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení pojištěnce je trvalé a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského, je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita skutečně vznikla‘ (rozsudek ze dne Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, čj. 6 Ads 61/2012-15, bod 15).“ 34. Z uvedeného je zřejmé, že si krajský soud nemůže o datu vzniku invaliditu udělat samostatný úsudek a v zásadě musí vycházet z posudkových závěrů obsažených v posudku o invaliditě. V nyní posuzované věci posledně pořízený posudek ze dne 23. 9. 2021 se datem vzniku invalidity zabývá relativně rozsáhle na stranách 5 a 6 posudku, kde posudková komise uvedla, že v případě vzniku invalidity u osoby, která ještě nikdy nepracovala (pouze se na výkon soustavné pracovní činnosti připravovala), nelze hodnotit funkční dopad onemocnění na schopnost vykonávat výdělečnou činnost dříve než po ukončení vzdělání, resp. další odborné přípravy na výkon budoucí výdělečné činnosti. Dále posudková komise uvedla, že pracovní potenciál se může nabytím zkušeností, znalostí či rekvalifikací změnit, pročež není účelné stanovení trvalé invalidity u čerstvé absolventky, kterou je žalobkyně.

35. Krajský soud považuje výše uvedené závěry posudkové komise k dané otázce za přiléhavé a dostatečné pro vypořádání žalobkyní vznesené námitky stran data vzniku invalidity; zároveň poskytují i uspokojivou odpověď na otázku dočasné platnosti posudku. Krajský soud je toho názoru, že pokud žalobčin zdravotní stav po dobu školní docházky neznemožňoval její soustavnou přípravu na budoucí povolání, nelze o dopadu do její pracovní schopnosti po tuto dobu v zásadě hovořit (srov. oproti tomu institut tzv. invalidity z mládí dle § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, u něhož se neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění považuje za invaliditu III. stupně).

36. Zákon o důchodovém pojištění navazuje pojem invalidity na pokles pracovní schopnosti osoby, a to nejméně o 35 %. Dle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ (důraz doplněn). V době, kdy žalobkyně ještě neukončila své vzdělávání, ani nenabyla žádné pracovní zkušenosti (nebyla tedy nikterak účastna na trhu práce), byla pracovní schopnost žalobkyně – právě s ohledem na uvedené skutečnosti – z podstaty věci velice nízká. Není proto zřejmé, jak žalobčin zdravotní stav mohl její pracovní schopnost ještě více snížit natolik, aby tento stav bylo nutno hodnotit jako invaliditu ve smyslu shora citovaných ustanovení.

37. Z ničeho pak nevyplývá ani to, že by se žalobčina pracovní schopnost nemohla vlivem získání pracovních zkušeností postupem času – přes žalobčin konstantní zdravotní stav – zlepšit. Tento závěr posudkové komise naopak krajský soud považuje za rozumný. Jak již krajský soud shora uvedl, dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti jsou jedním z kritérií hodnocení pracovní schopnosti osoby. Spolu s jejich nabýváním se tak pracovní schopnost jedince postupně vyvíjí, což může mít za následek i změnu posudkového hodnocení další existence invalidity. Krajský soud proto nepovažuje za vadu, pokud posudková komise časovou platnost svého posudku limitovala do ledna roku 2024.

VI. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].