Č. j. 60 Ad 5/2021 - 25

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. J.R., narozen X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Pavlou Martínkovou se sídlem 1. máje 144, 385 01 Vimperk proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. SZ/MPSV-2019/25850-913, čj. MPSV-2021/5746-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud předně uvádí, že již jednou vedl řízení ve věci žádosti žalobce o příspěvek (pod sp. zn. 60 Ad 15/2019). Jelikož se v nyní posuzovaném případě jedná o řízení navazující na předchozí zrušující rozsudek zdejšího soudu, uvádí zdejší soud pro přehlednost kompletní přehled podstatných událostí vedeného řízení.

2. Dne 22. 10. 2018 podal žalobce (prostřednictvím svého zákonného zástupce) žádost o příspěvek na péči. Následně dne 14. 11. 2018 provedl Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“), sociální šetření v místě bydliště žalobce, jímž zjišťoval žalobcovu schopnost zvládat základní životní potřeby.

3. Dne 17. 12. 2018 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Prachatice posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely příspěvku na péči. Okresní správa sociálního zabezpečení Prachatice dospěla k závěru, že nejde o osobu, které se podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění do 31. 12. 2018 (dále jen „zákon o sociálních službách“), považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce nevede k neschopnosti zvládat alespoň tři základní životní potřeby. Žalobce dle závěru Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní pomoc pouze při dvou základních životních potřebách, a to při komunikaci a péči o zdraví.

4. V návaznosti na posouzení Okresní správou sociálního zabezpečení Prachatice, vydal správní orgán prvního stupně dne 9. 1. 2019, sp. zn. UP/67524/2018/SS, čj. 423/2019/VIM, rozhodnutí, jímž příspěvek na péči pro žalobce nepřiznal.

5. Žalovaný si za účelem posouzení stupně závislosti žalobce na péči jiné fyzické osoby vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“), která ve svém posudku ze dne 24. 4. 2019 dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pouze jednu základní životní potřebu, a to péči o zdraví, a že žalobce nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.

6. Žalobce požádal dne 7. 5. 2019 o nové posouzení zdravotního stavu. Posudková komise ve svém doplněném posudku dne 13. 8. 2019 setrvala na svém původním závěru, že žalobce nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby, avšak přehodnotila původní nezvládání jedné základní životní potřeby nově na dvě nezvládnuté základní životní potřeby, a to nezvládnutí péče o zdraví a osobních aktivit. Na podkladě uvedeného posudku rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 8. 2019, čj. MPSV-2019/176956-913, tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 9. 1. 2019 potvrdil.

7. O žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2019 rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, čj. 60 Ad 15/2019-21, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. V rámci nového posouzení zdravotního stavu zažádal žalovaný posudkovou komisi o doplnění posudků ze dne 24. 4. 2019 a 13. 8. 2019 a stanovení stupně závislosti nezletilého žalobce k datu 22. 10. 2018. Dne 20. 7. 2020 obdržel žalovaný doplňující posudek ze dne 14. 7. 2020. Na základě žalobcem nově předložených podkladů zažádal žalovaný dne 6. 8. 2020 opětovně posudkovou komisi o doplnění posudkového závěru. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 22. 9. 2020 je zřejmé, že se žalobce k jednání komise nedostavil a zažádal o nový termín k jednání. Posudková komise tak jednání odročila na den 11. 12. 2020, přičemž ze stejného data je i v pořadí čtvrtý posudek posudkové komise.

9. Nyní žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný opětovně zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 9. 1. 2019 potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

10. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 15. 3. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

11. Žalobce úvodem shrnul dosavadní průběh řízení. S žalobou napadeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil, a nadále setrval na svém názoru, že nezvládá v přijatelném standardu nejméně tři základní životní potřeby, a to péči o zdraví, osobní aktivity, orientaci, komunikaci, péči o domácnost, stravování, oblékání a obouvání a tělesnou hygienu, což je zřejmé z jeho rozsáhlé dokumentace, a tak jeho postižení zakládá nárok na přiznání příspěvku na péči pro závislost ve II. či III. stupni.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud přezkoumal jeho zdravotní stav a stupeň závislosti na péči druhé osoby prostřednictvím nového znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Žalobce dále navrhl provedení důkazů výslechem žalobce a jeho matky a zdravotní dokumentací žalobce.

13. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že v řízení o žádosti žalobce došlo k důkladnému přezkoumání jeho zdravotního stavu, kdy posudková komise a následně též správní orgány své závěry podrobně zdůvodnily. Nad rámec uvedeného žalovaný zdůraznil, že žalobcem namítaná potřeba péče o domácnost se dle § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách u osob mladších 18 let věku nehodnotí.

15. K návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku za účelem opětovného posouzení zdravotního stavu žalovaný uvedl, že zdravotní stav žalobce byl v řízení o žádosti přezkoumán celkem pětkrát s prakticky shodným výsledkem, přičemž znalecké posudky vycházely ze značného množství podkladů, a to zejména z kompletní zdravotní dokumentace ošetřující lékařky a nálezů specializovaných lékařů včetně lékařských zpráv doložených žalobcem. Žalovaný považuje další přezkum zdravotního stavu žalobce za nadbytečný a nehospodárný.

16. Závěrem žalovaný konstatoval, že shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí, a že postupoval v souladu se zákonem, a své závěry vyčerpávajícím způsobem odůvodnil s odkazem na zjištěný zdravotní stav žalobce.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná.

20. Obecně krajský soud nejprve poznamenává, že kvalita žaloby v podstatě předurčuje kvalitu odůvodnění rozhodnutí soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004 54). Ve vztahu k těm námitkám, které žalobce ponechal pouze v obecné rovině a neuvedl k nim konkrétnější právní argumentaci, bude proto i odůvodnění tohoto rozsudku pouze stručné a obecné. Na tomto místě tudíž krajský soud uvádí, že neshledal důvodnou povšechně formulovanou námitku, dle které žalobce nesouhlasí s žalobou napadeným rozhodnutím, neboť nadále trvá na tom, že nezvládá v přijatelném standardu nejméně tři základní životní potřeby, přičemž následně vyjmenoval všechny zbývající základní životní potřeby, u nichž neshledal žalovaný jejich nezvládnutí, a to včetně základní životní potřeby péče o domácnost, jež se u dětí do 18 let věku nehodnotí.

21. V nyní posuzované věci je sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností žalobce zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil.

22. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

23. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách „[o]soba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“ 24. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby stanovené § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, přičemž dle odst. 3 uvedeného ustanovení se u osob mladších 18 let věku základní životní potřeba péče o domácnost nehodnotí.

25. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 26. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 27. Dle § 10 zákona o sociálních službách platí, že „[u] osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.“ 28. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

29. Při hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i procesu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě dostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, dostatečně odůvodnil; zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, jakož i postup ze strany správních orgánů, nevyvolávají v nyní posuzovaném případě pochybnosti.

30. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25)“ (důraz doplněn).

31. Předně krajský soud uvádí, že zdravotní stav žalobce byl lékařsky posouzen celkem pětkrát (jednou posudkovým lékařem dne 7. 12. 2018 a následně čtyřikrát posudkovou komisí). Posudky ze dne 24. 4. 2019 a ze dne 13. 8. 2019 byly v průběhu řízení doplněny posudky ze dne 14. 7. 2020 a ze dne 11. 12. 2020.

32. Posudek posudkového lékaře ze dne 7. 12. 2018 krajský soud již ve svém dřívějším rozsudku ze dne 12. 3. 2020, čj. 60 Ad 15/2019-21, hodnotil jako neúplný a nepřesvědčivý. Postačí proto pouze konstatovat, že posudkový lékař u žalobce považoval za nezvládnuté dvě základní životní potřeby, a to komunikaci a péči o zdraví.

33. V případě svého prvního posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 24. 4. 2019 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a dětské psychiatričky) z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice, ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky a dalších nálezů odborných lékařů - například z nálezu ze dne 18. 2. 2019. Nedílnou součástí dokumentace byl i záznam ze sociálního šetření ze dne 4. 11. 2018. Posudková komise v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pouze jednu základní životní potřebu, a to péči o zdraví. Na rozdíl od posudku posudkového lékaře ze dne 7. 12. 2018 považovala komise za zvládanou základní životní potřebu komunikace.

34. V případě druhého posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 13. 8. 2019 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a psychiatričky) z výše uvedených podkladů a dále z dalších lékařských nálezů zaslaných žalobcem (lékařské zprávy ze dne 19. 6. 2019, 24. 10. 2018, 7. 6. 2019, 24. 6. 2016, 16. 5. 2019, 15. 3. 2019, 18. 6. 2019, 21. 7. 2016, 28. 8. 2017, 5. 5. 2016, 17. 10. 2017, 1. 4. 2019, 2. 5. 2019, 18. 2. 2019, PL Opařany, zpráva z hospitalizace 25. 6. -14. 7. 2018 a dále dohoda o spolupráci mezi školou a zástupcem žáka ze dne 5. 4. 2019) a ze sociálního šetření ze dne 4. 11. 2018. Posudková komise v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby, a to péči o zdraví a nově osobní aktivity.

35. Taktéž tyto posudky považoval krajský soud ve shora citovaném rozsudku čj. 60 Ad 15/2019-21 za nedostatečné, neboť nevysvětlují rozpory ve výsledném hodnocení a žalobce zároveň nebyl jednání komise přítomen. Z toho důvodu žalovaný vyzval posudkovou komisi k doplnění posudkového hodnocení.

36. V případě třetího (doplňujícího) posudku o zdravotním stavu žalobce (po zrušení rozhodnutí krajským soudem) ze dne 14. 7. 2020 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a dětské psychiatričky) z výše uvedených podkladů z dalších lékařských nálezů zaslaných žalobcem (lékařské zprávy ze dne 15. 6. 2020 a ze dne 4. 6. 2020) a ze sociálního šetření ze dne 4. 11. 2018. Posudková komise v tomto posudku dospěla ke shodnému závěru jako v předchozím případě, a sice že žalobce nezvládá dvě základní životní potřeby, a to péči o zdraví a osobní aktivity. K soudem vytknutému nedostatečnému vypořádání nezvládnutí základní životní potřeby tělesné hygieny posudková komise uvedla, že „trvá na svém konstatování, že osobnostní rysy posuzovaného s dominující emoční úzkostnou dysregulací nejsou důvodem k MP v této ZŽP. […] Každému 10-ti letému dítěti je jistě potřeba věnovat přiměřeně péči stran běžné kontroly kvality tělesné hygieny. Stran čištění zubů – zubní lékaři v současnosti doporučují rodičům zcela zdravých dětí dočišťování zubů do jejich 13-ti let! Stříhání nehtů není hodnocenou aktivitou – nejde o aktivitu každodenní. Péče poskytovaná posuzovanému v ZŽP tělesná hygiena podstatně nepřesahuje péči poskytovanou osobám téhož věku.“ K ostatním životním potřebám se posudková komise blíže nevyjadřovala. K posudku je přiloženo hodnocení stupně závislosti ve věku do 18 let, v rámci kterého je u jednotlivých základních životních potřeb uvedeno pouze „zvládá“ či „nezvládá“.

37. V případě čtvrtého (doplňujícího) posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 11. 12. 2020 (žalobce byl jednání komise tentokrát přítomen), vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a psychiatra) z výše všech uvedených podkladů a dále z lékařských zpráv ze dne 11. 11. 2020, ze dne 15. 6. 2020, ze dne 4. 8. 2020 a z písemného vyjádření matky žalobce ze dne 31. 7. 2020. Na základě uvedené dokumentace dospěla posudková komise k závěru, že „neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru stran neuznání žádného stupně závislosti.“ Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a na základě takto stanovené klinické diagnózy v návaznosti na lékařské zprávy hodnotila, zda je žalobce schopen zvládat základní životní potřeby sám či potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Blíže zhodnotila všechny základní životní potřeby, přičemž k jednotlivým základním životním potřebám uvedla následující: - Mobilita: posuzovaný nemá poruchu struktur a funkcí, která by byla důvodem k nezvládnutí hodnoceních aktivit. Je pohyblivý, bez opory. - Orientace: je schopen poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem. K neschopnosti orientace z důvodu „nedostatku duševních kompetencí“ vede např. středně těžká, těžká a hluboká mentální retardace nebo jiná těžká psychická postižení. ADHD, porucha emocí i SOÚ nejsou důvodem k mimořádné péči v rámci základní životní potřeby orientace. Informace, dle který není žalobce orientován časem je v rozporu s normálním IQ a se zprávou PL Opařany, dle které je orientován všemi kvalitami. Matka uvádí, že musí žalobce doprovázet do a ze školy. Toto popírá nález psychiatra ze dne 19. 6. 2019, dle kterého je schopen zvládnout cestu mezi školou a domovem sám. - Komunikace: Z jednání posudkové komise je zřejmé, že žalobce je schopen se vyjadřovat srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení. Zadrhávání při rychlé řeči nelze považovat za nezvládnutí základní životní potřeby. Při jednání komise byl žalobcův projev kvalitní. - Stravování: Dohled při stravování je na úrovni žalobcových vrstevníků. Nemá žádnou nezbytnou dietu, jídlo je schopen konzumovat samostatně. Osobnostní rysy s poruchou emocí zde podmiňují péči zvýšenou, nikoliv však mimořádnou. - Oblékání a obouvání: Posuzovaný má dostatečné duševní kompetence, aby si oblečení vybral, nemá takovou dysfunkci, která by zdůvodnila neschopnost převlékání. Při vyšetření při jednání komise vyl schopen přesvědčivě vyjmenovat vhodné oblečení adekvátní počasí. - Tělesná hygiena: Osobnostní rysy s dominující emoční úzkostnou dysregulací zde podmiňují péči zvýšenou, nikoliv však mimořádnou. Důvodem k závislosti na péči při psychické dysfunkci jsou až těžké duševní poruchy na úrovni sociální dezintegrace, kdy jsou narušeny stereotypy v této oblasti. Uvedené u posuzovaného nedokládá ani podkladová dokumentace a nebylo zjištěno ani při jednání komise. Specifická porucha učení schopnost zvládat zde hodnocené aktivity neovlivňuje. - Výkon fyziologické potřeby: V minulých námitkách uvedeno, že občas neudrží moč. Již v prvním posudku komise konstatovala, že toto nelze hodnotit jako stav převažující. Nelze konstatovat potřebu mimořádné péče, nejde o stav s každodenní intervencí pečující osoby.

38. Krajský soud shledal, že posudková komise v rámci doplňujícího posudku ze dne 11. 12. 2020 zhojila veškerá pochybení, která jí dřívějším rozsudkem 60 Ad 15/2019-21 vytkl. Posudková komise zdravotní stav žalobce zhodnotila ve smyslu kritérií stanovených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách a přílohy č. 1 k vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). V doložených lékařských zprávách, závěru sociálního šetření a následném finálním hodnocení posudkové komise již nejsou rozpory zpochybňující správnost závěrů posudkové komise. Krajský soud ve shodě s žalovaným opětovně připomíná, že u dětí se do dovršení plnoletosti základní životní potřeba péče o domácnost neposuzuje. Námitku žalobce vztahující se k nezvládnutí této základní životní potřeby považuje krajský soud s ohledem na uvedené za lichou.

39. Jak již krajský soud uvedl výše, nedisponuje dostatečnými lékařskými znalostmi, aby mohl samostatně posoudit zdravotní stav žalobce. Vyšel proto z výše uvedených lékařských závěrů posudkových lékařů a posudkové komise. Závěry v posudcích obsažené (zejména pak v jejich posledním doplnění), jež se vztahují k základním životním potřebám, považuje krajský soud za úplné a přesvědčivé, přičemž posudková komise zdůvodnila, proč v nyní posuzovaném případě považuje výše uvedené základních životní potřeby za zvládnuté.

40. Skutkový stav považuje krajský soud za dostatečně zjištěný. K důkazním návrhům žalobce proto krajský soud uvádí, že výslech žalobce neprovedl, neboť účastnický výslech představuje toliko podpůrný důkazní prostředek a z žaloby není ani zřejmé, co by měl ve vztahu k uplatněné žalobní argumentaci vlastně přinést. Veškerá relevantní tvrzení žalobce mohl uvést právě v žalobě. K obdobnému závěru pak dospěl krajský soud i v případě důkazního návrhu výslechem žalobcovy matky, která je jeho zákonným zástupcem. Za nadbytečný považuje v nyní posuzovaném případě krajský soud i navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, neboť zdravotní stav žalobce byl posouzen celkem pětkrát, přičemž v posledních třech případech se shodným výsledkem.

41. Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že posudková komise dostatečně zohlednila požadavek § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., dle kterého je nutné posuzovat zvládnutí základních životních potřeb skrze dílčí aktivity vymezené v příloze č. 1 této vyhlášky a vypořádala se přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem se všemi rozhodnými skutečnostmi. Žalovaný proto nepochybil, pokud ze závěrů posudkové komise sám vycházel.

V. Závěr a náklady řízení

42. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.