č. j. 60 Az 57/2020 - 57

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: D. R., narozený X, státní příslušnost X, bytem P., zastoupený: JUDr. Tomáš Plíhal, advokát se sídlem Sedláčkova 212/11, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 5.12.2020 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2020 č.j. OAM-553/ZA-ZA11-VL16-2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi JUDr. Tomáši Plíhalovi se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů 16.456,-Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 2109959337/2700, VS 01552021.

IV. Ustanovenému tlumočníkovi Mgr. Ondřeji Rinkemu se přiznává za provedený tlumočnický úkon odměna a náhrada hotových výdajů 450,-Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 115-2238190237/0100.

Odůvodnění

1. Včasnou žalobou ze dne 5.12.2020 předanou k poštovní přepravě téhož dne a jejím doplněním ze dne 15.1.2021 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2020 č.j. OAM-553/ZA-ZA11-VL16-2020, kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho žádosti tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), zamítá jako zjevně nedůvodná.

2. Součástí žaloby učinil žalobce i žádost o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 6.1.2021 č.j. 60 Az 57/2020-17 mu byl ustanoven zástupcem výše uvedený advokát JUDr. Tomáš Plíhal.

3. V doplněné žalobě ze dne 15.1.2021 žalobce nejdříve poukázal na § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád), a uvedl, že žalovaný v údajném souladu s § 16 odst. 2 zákona o azylu rozhodl o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany výlučně z důvodu, že žalobce, občan X, měl při svém posledním pobytu na území X trvalé bydliště přihlášené na adrese X, ul. X. Z této skutečnosti správní orgán dovodil, že původní trvalé bydliště žalobce se nachází na území, které je v souladu s § 2 bodem 24 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., jíž se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen prováděcí vyhláška), bezpečnou zemí původu. Za nebezpečnou zemi původu se ve vztahu ke státu X považuje poloostrov X a části X a X oblasti pod kontrolou X separatistů, tedy tzv. X lidová republika a X lidová republika. Prováděcí vyhláška však blíže nespecifikuje hranice poloostrova X a části X a X oblasti. Je tedy nejasné a neurčité, zda původní trvalé bydliště žalobce je či není součástí poloostrova X či části X neb oblasti. Žalobce dále namítal, že pro správnou aplikaci § 16 odst. 2 zákona o azylu je správní orgán obecně povinen důkladně zkoumat „zjevnou nedůvodnost“ předmětné žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný se však pro aplikaci § 16 odst. 1 zákona o azylu požadovanou zjevnou nedůvodnost fakticky vůbec nezabýval a také se v rozporu se zásadou materiální pravdy spokojil s neurčitým označením bezpečné země původu dle § 2 bodu 24 prováděcí vyhlášky, a následně označil žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu za zjevně nedůvodnou. Takovýmto přepjatě formalistickým postupem tak došlo ze strany žalovaného k chybné aplikaci § 16 odst. 2 zákona o azylu, a tím tak ve spojitosti i k chybné aplikaci § 16 odst. 3 zákona o azylu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela rezignoval na vypořádání se s žalobcem nastíněnou eventualitou, že v jeho případě nelze X považovat za bezpečnou zemi. Žalovaný toliko pouze konstatoval, že žalobce neprokázal, že v jeho případě nelze X považovat za bezpečnou zemi, avšak dále nerozvedl, na základě jakých důkazů a skutečností k takovému závěru dospěl. Žalobce dále uvedl, že je rodákem z města X, jež je dnes součástí tzv. X lidové republiky. Z pohovoru se žalobcem k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 3.9.2020 vyplynulo, mj. že se ve dnech 7.11.2018 a 17.12.2018 zúčastnil shromáždění v Praze, konaných na podporu X a X lidové republiky. Žalobce dále uvedl, že někteří účastníci uvedených shromáždění jsou na X trestně stíháni. Na základě své účasti na těchto shromážděních obdržela babička žalobce výhružné SMS zprávy od Služby bezpečnosti X (X civilní kontrarozvědky, dále jen SBU) se sdělením, že žalobci hrozí trestní stíhání za údajné spáchání trestného činu separatismu dle přiléhavého ustanovení X trestního zákoníku. Tyto skutečnosti je žalobce připraven potvrdit a případně rozvést při jeho výslechu před soudem. Rovněž tyto skutečnosti mohou potvrdit další svědci, a to rodiče žalobce. S ohledem na výše uvedené je zcela adekvátní konstatovat, že žalobci hrozí při vstupu na území X zahájení trestního stíhání pouze z důvodu, že se zúčastnil určitého shromáždění, jehož se zúčastnil pouze na základě svého politického přesvědčení. Zahájení trestního stíhání za tohoto skutkové stavu je však zcela nepřijatelné a v rozporu se samotnými základy demokracie. Bude-li žalobce fakticky trestně stíhán pouze z důvodu svého politického názoru, neboť se nijak údajného separatismu neúčastnil, toto neinicioval, ani nijak nikomu nepomáhal, je zcela důvodné se domnívat, že X je k jeho osobě zemí nebezpečného původu. Tyto informace měl správní orgán již v rámci správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Koneckonců je správní orgán v napadeném rozhodnutí částečně přebírá. S těmito se správní orgán však nijak nevypořádal a toliko je přešel chybnou aplikací § 16 odst. 2 zákona o azylu. Nadto je nutné uvést, že skutečnost, že se žalobce účastnil určitého shromáždění s politickým podtextem ještě a priori neznamená, že s tímto politickým podtextem souhlasí, či k němu snad chová sympatie, neboť žalobcova účast na shromážděních mohla být založena čistě z důvodu zvědavosti. Žalovaný se s touto eventualitou opětovně odmítl vypořádat. V neposlední řadě žalobce uvedl, že odůvodněný strach z pronásledování z důvodu jeho politických názorů pociťuje jak ve vztahu k běžné X společnosti, tak ve vztahu k veřejnoprávním institucím. Nelze objektivně po žalobci očekávat kontaktování jakýchkoliv vnitrostátních X orgánů, neboť je mu opakovaně prostřednictvím jeho babičky vyhrožováno ze strany SBU, tedy hlavní vládní bezpečnostní agenturou v oblasti kontrarozvědky. Je zcela důvodné předpokládat, že kontaktoval-li by žalobce některou z veřejnoprávních institucí, tak by se to SBU v souladu s jádrem své činnosti dozvědělo a jako hlavní bezpečností služba by zcela jistě v zájmu údajné spravedlnosti učinila příslušná opatření. Následně žalobce uvedl, že žádá o nařízení ústního jednání a současně o ustanovení tlumočníka se specializací na X jazyk a závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Napadeným rozhodnutím ze dne 30.10.2020 č.j. OAM-553/ZA-ZA11-VL16-2020 bylo rozhodnuto žalovaným ve věci žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 2 zákona o azylu zamítá jako zjevně nedůvodná. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že dne 24.8.2020 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR a dne 9.9.2020 poskytl údaje k podané žádosti, kdy sdělil, že se narodil dne X ve městě X v X oblasti na X, je státním příslušníkem X, X národnosti. Ke svému náboženskému přesvědčení prohlásil, že žádné nemá. Je schopen se dorozumět v X a X jazyce. Ohledně svého politického přesvědčení uvedl, že se účastnil v Praze dvou demonstrací na podporu X a X republiky. Na sociálních sítích si našel, že se budou konat a pak si na ně zašel. Není členem žádné politické strany ani organizace; je svobodný a bezdětný. Místo trvalého bydliště ve vlasti má vedeno na adrese X, ul. X, X oblast, kde žil s rodinou. Ke své cestě do ČR žalobce řekl, že naposledy přijel z X autobusem přes Polsko. V ČR se dle něj zdržuje od roku 2016 a měl zde dlouhodobé vízum na pozvání rodiny, neboť zde žije jeho teta a babička z otcovy strany. Později zde měl víza za účelem strpění. Za den vstupu do ČR označil den i 1.9.2019, v jiných státech EU nepobýval. Měl české vízum platné v letech 2016 až 2020. Ke svému zdravotnímu stavu žalobce prohlásil, že nosí brýle a má kyfoskoliozu - pokřivenou páteř, jinak je zdráv a soběstačný. Žádnou zdravotní pomoc nepotřebuje. Jedná se o jeho první žádost. K odůvodnění podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce řekl, že se bojí na X vrátit, protože byl na dvou demonstracích na podporu X a X republiky, jiné důvody nemá. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce je legalizace jeho dalšího pobytu na území ČR, kde hodlá žít. Žalobce se obává trestního postihu za separatismus kvůli jeho účasti na akcích konaných v Praze na podporu DNR a LNR. Žalovaný konstatoval, že žalobce je státním příslušníkem X, přičemž v souladu s § 2 prováděcí vyhlášky, ČR považuje X, s výjimkou poloostrova X a částí X a X oblasti pod kontrolou X separatistů, za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. X, s výjimkou poloostrova X a částí X a X oblasti pod kontrolou X separatistů, je hodnocena jako bezpečná země původu a tedy tam obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu a její občané nebo osoby bez státního občanství ji neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a zákona o azylu. Žalobce dle jeho vlastního prohlášení pochází z X oblasti, kde naposledy pobýval a byl přihlášen k pobytu na adrese X, ul. X, tedy z oblasti, která je pod správou X ústřední vlády a nevztahuje se na ni výjimka definovaná ve výše uvedené vyhlášce ministerstva vnitra. X rovněž ratifikovala a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. V oblastech, které jsou plně pod kontrolou vlády X, bezpečnostní složky zaručují dodržování zákonů a z uvedených dokumentů je mj. patrné, že bezpečnostní složky obecně zabraňovaly násilí, a že současná X vláda zavádí rozsáhlé reformy ke zlepšení vymahatelnosti práva a ochrany lidských práv a usiluje o posílení právního státu. K tvrzení žalobce, že na X mu hrozí trestní postih za separatismus, žalovaný uvedl, že je legitimním právem každého státu upravovat příslušnými předpisy jednotlivé trestné činy či přestupky, včetně nebezpečné manipulace s výbušninami či veřejného ohrožení, a pokud se tak děje na základě zákona a nediskriminačně vůči všem občanům státu bez ohledu na jejich rasu, národnost či politické přesvědčení, není to relevantním důvodem pro odchod z vlasti a ucházení se o mezinárodní ochranu v zahraničí. Pokud by se takového jednání dopustil, mohl by být X státními orgány ve své vlasti zcela legitimně postižen. Žalovaný dodal, že adekvátní trestní postih je dle Hlavy IX - Trestné činy proti republice, zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, stejně možný i v zemi, kde dotyčný žádá o azyl. Poskytnutí azylu je zcela specifickým pobytovým statusem a nelze ho zaměňovat s jinými legálními formami pobytu na území ČR, které jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců). Správní orgán shledal na základě výše uvedených informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv na X a na základě výpovědí žalobce, že v jeho případě lze X považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu. Žalobce přitom neprokázal, že v jeho případě nelze X za bezpečnou zemi považovat, má tedy v případě jakýchkoliv problémů v zemi jeho původu možnost využít ochrany kompetentních orgánů vlasti. Ode dne 27.11.2018 na X rovněž funguje Státní úřad pro vyšetřování, který má v gesci mimo jiné i vyšetřování trestných činů příslušníků vyšetřovacích orgánů. Žalovaný závěrem shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu, a žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 29.1.2021 mimo jiné uvedl, že žalobce měl poslední místo pobytu na X v X, které se nachází na západ od Kyjeva a je plně pod kontrolou X vlády. Dále žalovaný uvedl, že plně nerozuměl snaze právního zástupce žalobce, když tento v žalobě uvedl, že je nejasné a neurčité, zda původní trvalé bydliště žalobce je či není součástí poloostrova X či části X nebo X oblastí. Právní žalobce (pozn. správně – zástupce) tak činí s odůvodněním, že prováděcí vyhláška blíže nespecifikuje hranice uvedených oblastí. Tyto oblasti jsou pochopitelně vymezeny jednak geograficky, pro potřeby správního řízení o tzv. „bezpečných zemích“ je však ještě důležitější vymezení vztáhnuté konkrétně na specifické území pobytu jednotlivých žadatelů o mezinárodní ochranu a danou bezpečnostní situaci na těchto územích. V případech, kdy by konkrétní žadatel pocházel např. z oblasti, která hraničí s těmito rizikovými místy, správní orgán by k takové skutečnosti přihlédl a individuálně posoudil hrozící nebezpečí pro žadatele. V tomto případě se však bavíme o městě X v X oblasti. Zpochybňovat, zda X je či není v X či X oblasti nebo snad na poloostrově X, je absurdní. Stejně tak neobstojí ani námitky směrem k údajnému pochybení žalovaného, který se dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce o hrozícím nebezpečí v případě, kdy by se vrátil na X. Žalobce je v těchto případech povinen prokázat, že danou zemi původu ve vztahu k němu nelze za bezpečnou zemi považovat. Důkazní břemeno je v takovýchto případech značně vychýleno směrem právě k žadatelům o mezinárodní ochranu, avšak žalobce kromě domněnek nepředložil nic, na základě čeho by bylo možné byť jen uvažovat o tom, že X ve vztahu k němu není bezpečná. Žalobce své hypotetické problémy odvozuje od účasti na dvou demonstracích konaných na podporu X a X lidové republiky v Praze na konci roku 2018. Podle vyjádření žalobce byl jeho kamarád, také podporovatel DNR a LNR, na X zatčen. Zároveň chodí SMS zprávy babičce žalobce, údajně od SBU. Zprávy mají dále mít výhrůžný charakter, je vyhrožováno i zabitím žalobce. K údajnému zadržení kamaráda žalobce žalovaný uvedl, že není vůbec jasné, proč byl zadržen (údajně pro jakousi podporu DNR a LNR, kterou ale žalobce nekonkretizoval). Žalobce k této věci neposkytl žádné bližší informace ani důkazy. Za zcela nevěrohodné a účelové považoval žalovaný vyjádření žalobce o údajných SMS zprávách, které posílá SBU jeho babičce. Za absurdní žalovaný považoval, aby kontrarozvědka někomu vyhrožovala smrtí přes prostředníka, v tomto případě přes babičku žalobce, když navíc nebyl s to prokázat, od koho údajné SMS zprávy chodí. Žalovaný nepředpokládal, že se pod SMS zprávy babičce podepisuje SBU, ze strany žalobce se tak jedná o ničím nepodložené tvrzení. Dále žalovaný upozornil, že právní zástupce žalobce dramatizuje celou situaci, když hovoří o tom, že v souvislosti s účastí na pražských demonstracích jsou stíhání někteří lidé. Žalobce však správnímu orgánu vypověděl pouze o jediném kamarádovi a navíc neuvedl, že je to kvůli účasti na demonstraci a dokonce ani neřekl, že se tento údajně stíhaný kamarád daných shromáždění vůbec zúčastnil. V průběhu správního řízení žalobce neprokázal dle žalovaného, že X ve vztahu k němu nelze považovat za bezpečnou zemi původu, proto závěrem navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 30.10.2020 i ve vyjádření žalovaného ze dne 29.1.2021 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí, bylo napadené rozhodnutí ze dne 30.10.2020 žalobci předáno dne 25.11.2020.

7. Zástupce žalobce reagoval na vyjádření žalovaného replikou ze dne 24.2.2021, v níž mimo jiné uvedl, že předním interpretačním pravidlem právních předpisů je pravidlo jazykové. Dle jazykového výkladu dané podzákonné právní normy lze uvést, že „Česká republika považuje za bezpečnou zemi X, s výjimkou poloostrova X a částí X a X oblasti pod kontrolou X separatistů“, a to však bez jakékoliv další specifikace toho, kde se nachází hranice uvedených republik a poloostrova X. Geografickým vymezením lze argumentovat toliko k poloostrovu X, nikoliv však k X a X republice. V žádném případě nelze v demokratickém státě dávat k tíži nedokonalost právní úpravy jejímu adresátovi, tím spíše, je-li původcem právní normy sám žalovaný, který tuto nedokonalou právní normu aplikuje, resp. na ní odkazuje, ve vrchnostenském postavení vůči adresátovi. Při výkladu určité právní normy se nezřídka kdy stane, že existují dvě srovnatelně přesvědčivé výkladové alternativy, tedy jako to je v tomto případě, kdy žalovaný tvrdil, že územní rozsah X a X oblasti a poloostrova X je vymezen určitě a žalobce je přesvědčen, že je územní rozsah vymezen nejasně a neurčitě. V takovém případě je nutné, aby byl vždy užit právní výklad, jenž je ve prospěch svobody, tedy v souladu se zásadou in dubio pro libertate (viz Nález Ústavního soudu ze dne 13.9.2007 sp. zn. I. ÚS 643/06). Žalobce opětovně uvedl, že veškerá jeho tvrzení jsou pravdivá. Bylo-li záměrem žalovaného zpochybnit veškerá jeho tvrzení, tak žalobce v postavení čerstvě plnoleté fyzické osoby bez větších finančních možností není objektivně schopen prokázat svá tvrzení tak, aby je nešlo nijak zpochybnit, tedy tak, aby zajistil účast své babičky a stíhaného kamaráda při podání vysvětlení před správním orgánem (žalovaným) za účelem potvrzení daných tvrzení. Žalovaný se však v rámci správního řízení nenachází v jakémsi postavení apriorní oponentury, ale v postavení nestranného správního orgánu, jehož obecnou povinností je zjištění skutkového stavu věci tak, aby o ní nebyly důvodné pochybnosti. Této své povinnosti žalovaný zcela jistě nedostál. Je zcela s podivem, že žalovaný považuje za absurdní eventualitu, že X tajná kontrarozvědka SBU užívá žalobcem uvedených nekalých praktik spočívajících ve vytváření nátlaku na rodinné příslušníky prověřované osoby (v tomto případě žalobce). Žalobce vyjádřil domněnku, že žalovaný by při svém personálním a finančním aparátu měl mít přehled o velice nestandardních (až podezřelých či skandálních) postupech SBU a situaci uvnitř SBU. Také žalobce požadoval nařízení ústního jednání a rovněž ustanovení tlumočníka se specializací na X jazyk, neboť X jazyk ovládá nejlépe a závěrem navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí ze dne 30.10.2020 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28.4.2021 č.j. 60 Az 57/2020-41 byl ustanoven Mgr. Ondřej Rinke, bytem X, tlumočníkem jazyka X.

9. U ústního jednání konaného dne 27.5.2021 za účasti ustanoveného tlumočníka žalobce setrval na podané žalobě a mimo jiné uvedl, že se bojí vrátit se na X z toho důvodu, že by mohl být uvězněn nebo dokonce, že by mu mohla hrozit smrt či by ho mohly bezpečností služby X na hranicích zadržet, takové případy se stávají a s těmi lidmi pak nikdo neví, co se s nimi děje. Další věc je, že zde zakončil základní školu a nyní pokračuje druhým rokem na Střední živnostenské škole v Sokolově (obor s maturitou). Jako další důvod žalobce uvedl SMS zprávy zasílané jeho babičce, které jí začaly chodit po jeho týdenním pobytu na X v roce 2019, kdy se potkal se známým ze sociálních sítí v Kyjevě, udělali nějaké fotografie, a když se vracel zpět, tak na X-X hranici ho zadrželi bezpečnostní složky X a v jeho telefonu našli jeho fotografie a také kontakt na něho a poté začaly přicházet SMS zprávy jeho babičce; neví, jak se k ní dostali. Dále žalobce uvedl, že jeho rodiče pobývají na území ČR na základě pracovní karty, která platí pravděpodobně do příštího roku, jedná se o dvouleté povolení. Podle zákona o sloučení s rodinou nelze mluvit u lidí starších 18ti let, ale o tom on ani jeho rodina nevěděli; odmítli mu vízum, jeho pobyt byl řešen přes nějaké překlenovací štítky. Závěrem zástupce žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému a také, že náklady ustanoveného zástupce budou vyčísleny dodatečně. Naproti tomu zástupce žalovaného setrval na napadeném rozhodnutí i písemném vyjádření v této věci a závěrem navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, jelikož napadené rozhodnutí je věcně i právně správné, když ani při jednání nenastaly žádné důvody, které by měly podpořit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv z jejích podob; současně nepožadoval náhradu nákladů řízení.

10. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

11. Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů v ní uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 30.10.2020, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná.

12. Dle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.

13. Podle § 16 odst. 3 zákona o azylu jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

14. Dle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu pro účely tohoto zákona se rozumí bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.

15. Podle § 2 bod 24 prováděcí vyhlášky se X, s výjimkou poloostrova X a částí X a X oblasti pod kontrolou X separatistů., považuje za bezpečnou zemi původu.

16. Pokud se týká námitky žalobce, že je nejasné a neurčité, zda jeho původní trvalé bydliště je či není součástí poloostrova X či části X nebo X oblasti, se zdejší soud zcela ztotožňuje s žalovaným, že uvedené oblasti jsou zejména vymezeny geograficky a navíc žalobce naposledy žil v X oblasti, konkrétně ve městě X, když tato oblast ani nesousedí s X či X oblastí, tedy nelze polemizovat o tom, zda oblast, ze které žalobce pochází, může aspoň hraničit s X či X oblastí. Toto je jednoznačně vyloučeno.

17. Dále soud konstatuje, že shora citované ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu spočívá na pojmu „bezpečná země původu“ vymezeném v § 2 odst. 1 písm. k) téhož zákona. Za tu se obecně považuje takový stát, jenž dodržuje mezinárodní závazky a v souladu s nimi nepodrobuje své občany takovému zacházení, jež by mohlo být v jiných státech považováno za relevantní pro udělení azylu. Evropská praxe pak presumuje, že občany pocházejících z bezpečných zemí původu nelze bez dalšího považovat za osoby vyžadující ochranu – specifickým prvkem uvedené praxe je tedy nezkoumání důvodů pro udělení azylu a doplňkové ochrany, ale toliko posouzení, zda daná země podmínky definice „bezpečné země původu“ splňuje. Na druhou stranu však není vyloučeno, aby v azylovém řízení konkrétní osoba prokázala opak, tedy že v jejím případě ze strany domovského státu k porušování mezinárodních azylových zásad dochází.

18. Ve vztahu k námitce k povinnosti zjistit dostatečně skutkový stav lze opakovaně odkázat na výslovné znění § 16 odst. 2 zákona o azylu, podle něhož se předem vybrané země původu považují za bezpečné, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze (srov. např. také usnesení ze dne 14.3.2014 č.j. 5 Azs 23/2013-19). NSS v této souvislosti již dříve konstatoval, že „označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu“ (rozsudek ze dne 30.9.2008 č.j. 5 Azs 66/2008-70). X, s výjimkou poloostrova X a částí X a X oblasti pod kontrolou X separatistů, je podle § 2 prováděcí vyhlášky na seznamu zemí, které ČR považuje za bezpečné. Bylo proto na žalobci, aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí.

19. Žalovaný byl proto v dané věci pro závěr o zamítnutí žádosti žalobce s ohledem na její zjevnou nedůvodnost povinen dle § 16 odst. 2 zákona o azylu prokázat, že X, s výjimkou poloostrova X a částí X a X oblasti, lze považovat za bezpečnou zemi původu. Vzhledem k tomu, že však prováděcí vyhláška k zákonu uvedenou zemi výslovně zmiňuje ve svém § 2 bodu 24, byla jeho procesní situace o to jednodušší, že nemusel zkoumat naplnění jednotlivých znaků vymezených v § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, ale mohl rovnou přistoupit ke konstatování splnění podmínek bezpečnosti X, jako země původu. I přesto jsou však součástí správního spisu zprávy Informace OAMP - X - Hodnocení X jako bezpečné země původu ze dne 8. srpna 2020 a Informace OAMP - X - Situace v zemi - Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby ze dne 25. dubna 2020. Žalovaný tedy splnil své povinnosti týkající se řádného zjištění skutkového stavu, neboť žalobce není osobou, jež by pocházela ze států, které za „bezpečné země původu“ ani „bezpečné třetí země“ považovat nelze, u nichž by bylo dále třeba zkoumat i další podmínky osvědčující či naopak vyvracející závěry o (ne)poskytnutí mezinárodní ochrany. Současně soud považuje žalovaným použité informace o zemi původu za dostatečně objektivní i aktuální, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30.10.2020 a zprávy Ministerstva vnitra jsou datovány k 8.8.2020 a 25.4.2020.

20. V dané věci dále žalobce tvrdil, že na X mu hrozí trestní postih za separatismus. Jestliže však žalobce obavu vážné újmy vztahoval toliko k rozporování presumpce X jako bezpečné země původu, byl ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu povinen svá tvrzení prokázat. To ale neučinil, když spíše obecně vylíčil svou údajnou situaci, avšak již k namítaným skutečnostem neunesl důkazní břemeno. Za tohoto stavu byl proto správný závěr žalovaného vyhodnotit jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodnou, a jako takovou ji zamítnout.

21. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku), když žádnou z žalobních námitek neshledal důvodnou.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovaný však žádné náklady řízení nepožadoval, proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku).

23. Žalobci byl pravomocným usnesením ze dne 6.1.2021 č.j 60 Az 57/2020-17 ustanoven zástupcem advokát JUDr. Tomáš Plíhal; v takovém případě platí odměnu za zastupování a hotové výdaje zástupce stát (§ 35 odst. 10 věta první za středníkem s.ř.s.). Ustanovený zástupce žalobce vyúčtoval písemně dne 1.6.2021 náklady řízení v celkové výši 16.456,-Kč. Soudem mu byla přiznána požadovaná odměna za zastupování, a to za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení; doplnění žaloby, replika, účast na jednání u zdejšího soudu dne 27.5.2021) ve výši 3.100,-Kč/úkon, celkem tedy 12.400,-Kč, a náhrada hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v paušální výši 300,- Kč/úkon, celkem tedy 1.200,- Kč, dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7, § 11 odst. 1 písm. b), d) a g), § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dále ustanovenému zástupci náleží částka ve výši 2.856,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s). Celková výše odměny v tomto řízení tedy činí 16.456,-Kč. Předmětná částka bude vyplacena jmenovanému advokátovi na účet č. 2109959337/2700, VS 01552021, z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou (výrok III. rozsudku).

24. Usnesením ze dne 28.4.2021 č.j. 60 Az 57/2020-41 byl tlumočníkem ustanoven Mgr. Ondřej Rinke, kterému bylo zároveň uloženo, aby provedl tlumočnický úkon – tlumočení z jazyka českého do jazyka X a naopak při jednání soudu. Dle § 58 odst. 2 s.ř.s. má tlumočník právo na náhradu hotových výdajů a odměny za tlumočnickou činnost, přičemž podle § 36 odst. 2 s.ř.s. platí náklady spojené s přibráním tlumočníka stát. S ohledem na tuto skutečnost soud ve výroku IV. tohoto rozsudku rozhodl v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 507/2020 Sb., o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele (na základě zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích), o odměně tlumočníka v celkové výši 450,-Kč, sestávající z odměny za tlumočnický úkon při ústním jednání soudu dne 27.5.2021 v délce jedné hodiny á 450,-Kč za hodinu dle předložené faktury ze dne 28.5.2021. Uvedená částka bude tlumočníkovi vyplacena na účet číslo 115-2238190237/0100 z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě, kterou soud považuje za přiměřenou (výrok IV. rozsudku).