č. j. 60 Az 6/2021 - 32

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci žalobce: I. K., narozený X, státní příslušnost X, bytem N., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě ze dne 19.1.2021 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.12.2020 č.j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včasnou žalobou ze dne 19.1.2021 předanou k poštovní přepravě dne 21.1.2021 a soudu doručenou dne 22.1.2021 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 8.12.2020 č.j. X, kterým bylo rozhodnuto tak, že jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebylo vyhověno a řízení bylo zastaveno podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. V žalobě žalobce zejména obsáhle namítal, že jeho věc měla být posouzena meritorně, proto nesouhlasil s tím, že jeho žádost byla hodnocena jako nepřípustná a řízení o ní bylo zastaveno. Dle něho žalovaný pochybil svým rozhodnutím ze dne 8.12.2020, přičemž došlo i k porušení správního rádu, tj. zákona č. 500/2004 Sb., a to § 3, § 50 odst. 3 a 4, § 52 a § 68 odst. 3; rovněž došlo k porušení § 11a odst. 1 zákona o azylu. Také bylo uvedeno, že mu nadále hrozí eventuální hrozba pronásledování nebo vážné újmy kvůli vyhrožování, kterému čelila jeho rodina, kdy byl donucen vycestovat i jeho bratr a jeho manželka byla opětovně zadržena kvůli tomu, že se snažila pomáhat a chránit žalobce, což mohl žalovaný zjistit předvoláním bratra žalobce, který v ČR také žádá o mezinárodní ochranu. Závěrem bylo požadováno zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k opětovnému projednání.

3. Součástí žaloby učinil žalobce i žádost o přiznání odkladného účinku žalobě, o níž bylo zdejším soudem rozhodnuto po doručení vyjádření žalovaného pravomocným usnesením č.j. 60 Az 6/2021-19 ze dne 12.2.2021 tak, že návrh na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

4. Napadeným rozhodnutím ze dne 8.12.2020 č.j. X rozhodl žalovaný, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 18.10.2020 podal opakovanou (druhou v pořadí) žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR). Dne 27.10.2020 poskytl žalobce údaje k podané žádosti a mimo jiné uvedl, že je státním příslušníkem Republiky X (dále jen X), X národnosti, vyznává islám, nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny a ani se nikdy politicky neangažoval, je schopen se dorozumět rusky a X. Ke své osobě sdělil, že je ženatý, má manželku a 4 děti, přičemž děti v současnosti, až na nejstaršího syna, který studuje v Lotyšsku, žijí s jejich matkou v X. Reálně bydlel na adrese X, registrován k pobytu však byl na adrese X. Z X odcestoval letecky dne 3.8.2017 přes Rusko do Prahy, kam dorazil ještě tentýž den. Na dotaz ohledně předchozích pobytů ve státech Evropské unie sdělil, že je od roku 2017 v ČR, v roce 2017 měl krátkodobé vízum ČR, na které také přicestoval, a od 18.8.2017 do 17.8.2018 roční vízum na strpění. O mezinárodní ochranu poprvé požádal v ČR v roce 2018. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že přetrvává bolest hlavy, pro kterou mu několikrát lékař předepsal léky, ty při bolesti užívá. Ohledně důvodů jeho současné žádosti žalobce sdělil, že měl ve vlasti problémy kvůli pozemku, na němž hospodařil, neboť představitelé místní správy se jej snažili několikrát uvěznit, proto odjel z vlasti. I po jeho odchodu z X však bylo ze strany zmíněných lidí, blízkých současnému prezidentovi, vyhrožováno jeho bratrovi i ženě, když se je snažili zastrašit tím, že je obviní z wahábismu. Když jim pak jeho manželka pohrozila, že si bude stěžovat u mezinárodních organizací, tak jí podle něj sledovali a řekli jí, že musí zůstat doma a nesmí nikam vycházet. Dále uvedl, že jeho bratr X X, nar. X, tento nátlak nevydržel, byl propuštěn z práce a v únoru 2020 proto odcestoval do ČR a požádal zde o mezinárodní ochranu. Z obavy před zmíněnými lidmi odjel také syn žalobce studovat do Lotyšska a nechce se vracet domů. Dle žalobce se jím zmíněné osoby mstily za to, že se jim postavil na odpor, budou se chtít dle jejich zvyků pomstít, i když odjel, proto se nemůže vrátit do vlasti. Dále uvedl, že má obavu, že když se vrátí domů, tak jej dají do karantény, která však bude jen záminkou pro to, aby ho mohli zadržet, pokud jim neslíbí, že proti nim nebude činit žádný odpor. Následně k dotazu žalobce uvedl, že tyto skutečnosti uváděl v rámci správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany; nehovořil o bratrovi, jelikož ten přijel do ČR až v únoru 2020. Žalobce prokázal v průběhu správního řízení svou totožnost a státní příslušnost cestovním dokladem X č. X platným do 26.2.2025. Dále bylo uvedeno, že žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel především z jeho výpovědí, ze spisového materiálu k jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany č. j. X, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v X. Konkrétně vycházel z Informace MVZ ČR č. j. X ze dne 7. března 2019 a Informace OAMP - X - Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 22. května 2020. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu k žádosti jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany. V souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen správní řád), byla dne 2.12.2020 žalobci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí, případně uvést jakékoliv nové skutečnosti či informace, které by měl správní orgán vzít v potaz při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Žalobce možnosti seznámit se s výše uvedenými podklady pro vydání rozhodnutí využít nechtěl a spokojil se jen s jejich výčtem a možnosti doplnit podklady pro vydání rozhodnutí rovněž nechtěl využít s tím, že momentálně žádné písemnosti nemá; pouze uvedl, že jeho manželka je podle něj ve speciální karanténní zóně jako ve vězení, jelikož chtěla napsat stížnost OSN na obhajobu jeho práv, a proto ji do této karanténní zóny poslali a údajně ji nepropustí, dokud jim nezaručí, že žádnou stížnost nenapíše. Podle žalobce do karanténní zóny, kam se nelze dovolat a lidé tam nemají žádný kontakt s okolím, posílají ty, kteří pro vládu představují potíže, ale nemůže doložit materiály, které by existenci zmíněné zóny či zón dosvědčovaly. Žalovaný také uvedl, že žalobce první žádost o udělení mezinárodní ochrany podal dne 21.7.2018, kdy rozhodnutím ze dne 23.7.2019 výše uvedeného č.j. (právní moc 18.8.2019) mu nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany, poté Krajský soud v Plzni rozsudkem sp. zn. 60 Az 58/2019-44 ze dne 30.1.2020 žalobu žalobce zamítl a následně Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) odmítl kasační stížnost žalobce usnesením sp. zn. 4 Azs 82/2020-50 ze dne 1.9.2020 (právní moc 4.9.2020). Také žalovaný shrnul průběh řízení o předcházející žádosti žalobce. Po posouzení aktuálně žalobcem tvrzených důvodů žalovaný konstatoval, že jsou naprosto totožné s těmi uváděnými v řízení o předchozí žádosti, proto uvedl, že uvedenými důvody současné žádosti žalobce o mezinárodní ochranu v ČR se již detailně zabýval v rámci předchozího správního řízení o jeho první žádosti, přičemž zde neshledal důvody pro udělení jakéhokoliv typu mezinárodní ochrany, právě z těchto důvodů. Žalobce přitom v této souvislosti neuvedl jakékoliv nové relevantní informace či skutečnosti, které by bylo potřeba opětovně hodnotit či které by měly jakýkoliv vliv na rozhodnutí správního orgánu. Pokud jde o vyjádření žalobce při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 2.12.2020, kdy uvedl, že jeho manželka byla za snahu o obhajobu jeho práv údajně opakovaně umístěna do karanténní zóny, do níž se nelze dovolat, a lidé tam nemají žádný kontakt s okolím, správní orgán konstatoval, že toto jeho tvrzení je nucen považovat za zcela účelovou a naprosto ničím nepodloženou hypotetickou spekulaci, neboť toto své tvrzení nepodložil žádnými konkrétními skutečnostmi ani materiály, které by jeho slova jakkoliv potvrzovaly. Ani správnímu orgánu není z jeho úřední činnosti známa žádná informace, která by existenci žadatelem proklamovaných „karanténních zón" určených pro věznění pro státní orgány nepohodlných či problémových osob jakkoliv naznačovala či přímo dokládala. Z hlediska správního orgánu se tak jedná o čistě účelové tvrzení žalobce, kterým se při zjištění vysoké pravděpodobnosti negativního rozhodnutí v jeho věci během seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí pokusil toto ještě zmařit tímto novým sdělením a účelově tak dodat své žádosti na relevanci s cílem dosáhnout opětovného posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, či dokonce pozitivního rozhodnutí v jeho věci. Závěrem ještě bylo konstatováno, že v X nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy ode dne 23.7.2019, případně od doby ukončení řízení na NSS dne 1.9.2020, ani k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu, nebylo proto posuzováno, zde splňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu). Správní orgán, tj. žalovaný, tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodni ochrany ve vztahu k jim uváděným důvodům, neboť neuvedl žádnou novou skutečnost ve-smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovně vedení správního řízen a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti, proto byla jeho opakovaná žádost shledána nepřípustnou a řízení o ní bylo zastaveno.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 29.1.2021 uvedl, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již druhá v pořadí a konstatoval, že žalobcem uváděné motivy pro podání opakované žádosti, tj. jeho problémy s lidmi blízkými současnému prezidentovi kvůli pozemku, na němž hospodařil, a snaha o jeho uvěznění, na jejichž základě požaduje opětovné meritorní posouzení jeho žádosti, jsou totožné s důvody, které uváděl již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, což ostatně i on sám při poskytnutí údajů k současné žádosti dne 27.10.2020 výslovně potvrdil. Uvedenými důvody současné žádosti žalobce se žalovaný již detailně zabýval v rámci předchozího správního řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu v ČR, přičemž zde neshledal důvody pro udělení jakéhokoliv typu mezinárodní ochrany právě z těchto důvodů. Žalobce přitom v této souvislosti neuvedl jakékoliv nové relevantní informace či skutečnosti, které by bylo potřeba opětovně hodnotit či které by měly jakýkoliv vliv na rozhodnutí správního orgánu. O mezinárodní ochranu v ČR pak žalobce jednoznačně požádal z důvodu legalizace pobytu, neboť mu skončila platnost jeho víza, proto jeho žádost byla shledána účelovou s cílem legalizovat si další pobyt na území ČR, neboť se tak rozhodl učinit teprve až poté, co mu bylo pro jeho neoprávněný pobyt na území ČR orgány policie uloženo správní vyhoštění. Také bylo uvedeno mimo jiné, že žalovaný nedospěl ani k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti reálně hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu zákona o azylu, neboť neměl problémy s X bezpečnostními složkami či státními orgány, ani tam nebyl nikdy trestně stíhán. Ze své vlasti žalobce navíc vycestoval plánovaně legální cestou na základě platných dokladů, aniž by mu v tom někdo jakkoliv bránil. Bylo připomenuto, že azyl je naprosto specifickým institutem mezinárodněprávní ochrany, který slouží k ochraně osob před porušováním jejich nejzákladnějších lidských práv, nikoliv k legalizaci pobytu. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, když odmítl v žalobě uvedené námitky, protože neporušil při svém postupu některá ustanovení zákona o azylu či správního řádu, napadené rozhodnutí není nezákonné a žalobce nebyl zkrácen na svých právech, přičemž jím uváděné potíže jeho ženy nebyly novými skutečnostmi a údaje o bratrovi byly shledány jako účelové s cílem vyvolat dojem, že žalobce uvádí zcela nové azylově relevantní okolnosti, které mají být znovu meritorně posouzeny.

6. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 8.12.2020 i ve vyjádření žalovaného ze dne 29.1.2021 odpovídají obsahu spisu (poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu i seznámení žalobce s podklady rozhodnutí bylo provedeno za účasti tlumočníků). Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 8.12.2020 žalobci předáno dne 7.1.2021. Součástí spisu je i kopie spisového materiálu ohledně první žádosti žalobce výše uvedené.

7. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., jelikož žalobce ani žalovaný nařízení jednání nepožadovali.

8. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

9. Dle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

10. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

11. Dle § 25 písm. i) zákona o azylu Je důvodem pro zastavení řízení to, že je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

12. Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 8.12.2020, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná.

13. Soud na úvod konstatuje, že podmínkou pro přijatelnost opakované žádosti je, že se musí jednat o takové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. V této souvislosti soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již NSS vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7.12.2005 č.j. 4 Azs 151/2005–86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ NSS dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

14. Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Zpravidla se přitom bude jednat o takové skutečnosti, k nimž došlo v důsledku plynutí času. Jako takové lze připomenout např. změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele. Jak uvedl NSS ze dne 3.10.2017 č.j. 9 Azs 185/2017-38: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení o další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, musí obsahovat zdůvodněný závěr, že 1) cizinec v další opakované žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, 2) nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti.“ 15. S ohledem na žalobní námitky je nutné si položit otázku, zda žalobce uvedl nové skutečnosti či zjištění, které bez jeho zavinění dosud nebyly zkoumány. Správní orgán za účelem zjištění skutkového stavu mimo jiné vycházel z údajů, které žalobce poskytl dne 27.10.2020 a současně podrobně zkoumal a následně v rozhodnutí odůvodnil, že žalobcem předestřené skutečnosti a důvody opakované žádosti o mezinárodní ochranu musel znát a proč. Ze správního spisu je zřejmé, že si žalovaný opatřil i v řízení o druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany informace o situaci v zemi původu žalobce. Správní orgán zejména vycházel z výpovědí žalobce, ze spisového materiálu k jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany č.j. X a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v X. Konkrétně vycházel z Informace MZV ČR č.j. X ze dne 7.3.2019 a Informace OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 22. května 2020. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu.

16. Soud se ztotožnil s právním náhledem žalovaného, podle nějž podaná opakovaná žádost nebyla přípustná. Okruh důvodů žádosti, spočívající v tom, že měl problémy s lidmi blízkými současnému prezidentovi kvůli pozemku, na němž hospodařil a snaha o jeho uvěznění, na jejichž základě požaduje opětovné meritorní posouzení jeho žádosti, jsou totožné s důvody, které uváděl již v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, což žalobce i sám při poskytnutí údajů k současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 27.10.2020 výslovně potvrdil. V rámci seznámení s poklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany dne 2.12.2020 žalobce tvrdil, že jeho manželka je teď ve speciální karanténní zóně jako ve vězení, protože chtěla napsat stížnost k OSN na obhajobu práv žalobce, nepropustí ji, dokud jim nezaručí, že žádnou stížnost nenapíše. Avšak tuto skutečnost žalobce nepodložil žádnými konkrétními skutečnostmi ani materiály, které by jeho slova jakkoliv potvrzovaly.

17. Z dikce citovaných ustanovení zákona o azylu lze tedy dovodit nutnost kumulativního splnění tří podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat: a) žadatel musí uvést nebo se musí objevit nové skutečnosti nebo zjištění; b) musí se přitom jednat o takové skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení; c) takové skutečnosti či zjištění musí svědčit o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Je tomu tak proto, že „institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení“. Dospěl-li tedy žalovaný k závěru, že nynější opakovaná žádost stěžovatele těmto podmínkám nevyhovuje, užil správně ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu, ve spojení s § 25 písm. i) zákona o azylu, aniž by znova meritorně posuzoval žalobcem uváděné shodné důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu z hlediska všech forem mezinárodní ochrany (rozsudek NSS ze dne 12.10.2016 č.j. 3 Azs 178/2016-24).

18. Z výše podaného souhrnu je zjevné, že žalobce ve své nové žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádné nové skutečnosti, které by mohly mít negativní dopad do jeho hmotněprávního postavení. Žalobcem uvedenými důvody současné žádosti se již správní orgán detailně zabýval v rámci předchozího řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu v ČR, přičemž zde neshledal důvody pro udělení jakéhokoliv typu mezinárodní ochrany právě z těchto důvodů. V této souvislosti žalobce přitom neuvedl jakékoliv nové relevantní informace či skutečnosti, které by bylo potřeba opětovně hodnotit či které by měly jakýkoliv vliv na rozhodnutí žalovaného. Zdejší soud má tedy za to, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně a odůvodnění napadeného rozhodnutí je v tomto směru zcela přezkoumatelné.

19. Žalobce také namítal, že žalovaný sice s ním provedl pohovor, avšak byl veden velmi obecně; současně mohl žalovaný předvolat k pohovoru i jeho bratra k pohovoru. K uvedenému soud uvádí, že v případě podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se dle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu pohovor neprovádí. Žalovaný pohovor může provést, pokud je nezbytný ke zjištění stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V daném případě žalovaný měl skutkový stav za dostatečně prokázaný a současně ani žalobce na provedení pohovoru a pohovoru svého bratra netrval, i přesto, že mohl provedení těchto důkazu navrhnout.

20. Primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je právě samotný žadatel (srov. např. usnesení NSS ze dne 20.6.2013 č.j. 9 Azs 1/2013-38, či ze dne 11.12.2015 č.j. 5 Azs 134/2014-48). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Současně žadatel musí v maximální možné míře podložit svá vyjádření listinnými či jinými důkazy, na druhé straně žalovaný musí použít veškeré prostředky, které má k dispozici, k zajištění nezbytných důkazů (včetně informací o zemi původu) pro danou žádost, a to včetně těch důkazů, které svědčí ve prospěch žadatele. V této věci žalovaný všechna tvrzení žalobce posoudil ve vztahu k relevantním ustanovením zákona o azylu, případně je označil za domněnky či spekulace. Současně v odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom žalovaný vysvětlil, jak jednotlivé skutečnosti, jež vyšly ve správním řízení najevo, hodnotil, přičemž zdejší soud v uvedeném postupu nenalezl žádné vady způsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí.

21. V žalobě byly obsaženy obecné námitky spočívající v porušení § 3, § 50 odst. 3 a 4, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a dále § 11a odst. 1 zákona o azylu. Soud neshledal namítaná porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalovaný v řízení postupoval v souladu se správním řádem i zákonem o azylu a na podkladě shromážděných informací zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v nezbytném rozsahu ve vztahu k odůvodnění žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Při zjišťování skutkového stavu a dokazování žalovaný postupoval v souladu s § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. Nebyly splněny podmínky pro opětovné meritorní posuzování otázky udělení některé z forem mezinárodní ochrany, relevantní skutečnosti ve vztahu k této otázce byly posuzovány již v rámci předchozího azylového řízení. Žalovaný tedy v souladu se zákonem shledal žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou a řízení zastavil.

22. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku), když žádný z žalobních bodů neshledal důvodným.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku).