č. j. 61 A 3/2019 - 43

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: X, narozen X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Příkop 834/8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2019, čj. MV-91345-4/SO-2019, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 8. 2019, čj. MV-91345 4/SO-2019, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 21. 8. 2018 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky dle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V účelu pobytu žalobce uvedl „rodinní příslušníci občanů ČR“.

2. Žalobce spolu s žádostí předložil výpis z rodného listu ze dne 26. 4. 2017, včetně úředně ověřeného překladu do českého jazyka, potvrzující vztah žalobce a jeho syna T.X.V., narozeného X, státní příslušnost ČR, ve vztahu otec/syn; čestné prohlášení syna žalobce ze dne 21. 8. 2018, který prohlašuje, že vyživuje svého otce (žalobce), a dále, že je žalobce výživou závislý na svém synovi, neboť jeho důchod ve výši 6 700 000 VNM Dongů nepostačuje k zajištění základních potřeb. Žalobce navíc prý trpí několika chronickými onemocněními a jeho důchod nepostačuje na nákup léků. Žalobce se špatně pohybuje, a proto mu syn musí ve Vietnamu platit pečovatelku. Nejdříve syn žalobce několikrát ročně navštěvoval ve Vietnamu, ale nyní se o něj vzhledem ke zhoršujícímu stavu chce syn postarat osobně ve společné domácnosti v České republice.

3. Dne 6. 9. 2018 proběhlo šetření na adrese X za součinnosti Policie ČR. Na místě bylo zjištěno, že se zde nachází samostatně stojící rodinný dům, jehož majitelem je syn žalobce, který zde žije se svou manželkou. Na místě byla zastižena matka manželky syna paní M., která žalobce identifikovala na základě předložené fotografie a uvedla, že zde žalobce bydlí od svého příjezdu na území dne 2. 6. 2018.

4. Dne 8. 11. 2018 vyhotovil správní orgán prvního stupně protokol o výslechu žalobce a o výslechu svědka, pana T.X.V. - syna žalobce, ve věci žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu.

5. Žalobce v rámci své výpovědi vypověděl, že v České republice žijí jeho 2 synové, kteří zde podnikají. Žalobce se cítí stár a unavený, chce být již v blízkosti svých synů a vnoučat. V České republice se žalobce cítí lépe než ve Vietnamu. Tam žije sám, neboť žijí s manželkou odděleně. Manželka žije s dcerami. Českou republiku žalobce navštívil celkem asi pětkrát. Svůj pobyt na území Vietnamu žalobce hradil ze svého důchodu, ale ten nevystačil na pokrytí všech výdajů a léků, proto mu synové finančně vypomáhali. Na území České republiky po příletu navštívil žalobce nemocnici v Českých Budějovicích a v Prachaticích, neboť měl potíže s dnou, jinak se léčil jen na území Vietnamu. Pokud jde o činnosti osobního charakteru, je žalobce plně soběstačný, není výdělečně činný, odpočívá a tráví čas s vnoučaty.

6. Svědek, syn žalobce, ve své výpovědi uvedl, že se musí o otce postarat a jeho zdravotní stav již neumožňuje jeho setrvání ve Vietnamu. Svědek žalobce finančně podporoval (nikdy peníze neposílal, vždy je osobně předal při své návštěvě žalobce ve Vietnamu). Svědek dále uvedl, že je žalobce plně soběstačný, vyjma doby, kdy trpí ataky nemoci, kdy trpí záchvaty i několikrát za měsíc.

7. Dne 19. 11. 2018 vydal správní orgán prvního stupně výzvu k odstranění vad žádosti ve lhůtě 20 dnů, neboť správní orgán požadoval doložení dokladu dle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tedy dokladu potvrzujícího závislost na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo že na této výživě nebo jiné nutné péči byl závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem.

8. Dne 10. 1. 2019 obdržel správní orgán žádost o prodloužení lhůty o 10 dnů z důvodu, že nezbytné doklady již byly z Vietnamu doručeny a je nutné provést jejich překlad do českého jazyka. Dále žalobce navrhl svědecký výslech svého druhého syna, pana T.X.N., narozeného X, a to z důvodu, že by svojí výpovědi mohl objasnit skutečnosti prokazující, že žalobce je závislý na výživě a péči svého nejstaršího syna, a byl na ní závislý bezprostředně před vstupem na území České republiky. Této žádosti správní orgán prvního stupně vyhověl.

9. Žalobce následně doložil písemnost „Lékařské vyšetření“ ze dne 21. 5. 2018, obsahující název, množství a cenu léků; výsledky koronární angiografie; výsledky léčby intervence koronárních tepen ze dne 7. 2. 2018; propouštěcí zprávu ze dne 8. 2. 2018, dle které byl žalobce od 6. 2. 2018 do 8. 2. 2018 ve Vietnamu hospitalizován; poplatky za uvedenou hospitalizaci v nemocnici; důchodové poukázky a dávky sociálního pojištění za měsíce 04/2017 – 09/2018; za měsíc říjen bez uvedené roku a dále za měsíce 11/2017 a 12/2018 a účtenky za léky, které byly žalobci předepsány v roce 2018.

10. Na základě shromážděných podkladů vydal správní orgán prvního stupně dne 6. 5. 2019 rozhodnutí, čj. OAM-14224-38/PP-2018, jímž žádost žalobce dle § 87e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítl, neboť žalobce nepředložil náležitosti uvedené v § 87b odst. 3 zákona o pobytu cizinců.

11. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

12. Žalobce předně uvedl, že rozhodnutí považuje za nezákonné. Svou závislost na výživě syna dostatečně prokázal předloženými doklady a svědeckou výpovědí, z nichž vyplynulo, že žalobcův důchod je nižší, než je částka, kterou pravidelně vynakládá na pořízení léků, které s ohledem na svá chronická onemocnění musí pravidelně užívat. Není tak schopen si samostatně zajišťovat nezbytné životní potřeby jako je ubytování, strava, část léčiv, apod. Syn žalobce přispíval a přispívá nejen na pořízení léků, ale v době, kdy žalobce žil ve Vietnamu, hradil syn žalobce rovněž náklady na pečovatelku, jídlo, ošacení, atd.

13. Jelikož žalobce dostával od syna finanční prostředky v hotovosti vždy při návštěvě ve Vietnamu, nemá žalobce jiný způsob jak tuto skutečnost prokázat, než-li svědeckou výpovědí druhého syna. Správní orgány však výslechu druhého syna neprovedly a k celé záležitosti uvedly, že výslech svědka není určen k tomu, aby při něm svědek uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se vyjadřoval k jiným provedeným důkazům, k čemuž správní orgány odkázaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, čj. 6 As 147/2013-29. Dle žalobce návrh důkazu svědeckou výpovědí nelze odmítnout s tímto tvrzením, neboť svědek vždy svědčí svými tvrzeními, a to subjektivně tak, jak on danou situaci či okolnosti vnímá. Žalobce neprovedené důkazu svědeckou výpovědí označil za nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku důvodů.

14. Žalobce dodal, že svou závislost na péči syna netvrdil. Naopak tvrdil, že je relativně samostatný, co se týče úkonů denní potřeby, je schopen se oblékat, najíst a vykonávat hygienické úkony. Žalobcův zdravotní stav není dobrý, avšak zcela závislý na péči jiné osoby v současnosti není. Žalobce naopak tvrdil svou závislost na finanční podpoře syna a tuto prokázal listinnými důkazy a svědeckou výpovědí syna a svou účastnickou výpovědí. Dle žalobce jsou shromážděné důkazy dostatečné. Žalovaná tvrdí, že tomu tak není, avšak neuvádí konkrétní důvody, proč nebyly dle jejího názoru rozhodné skutečnosti prokázány.

15. K tvrzení žalované, že ve Vietnamu žijí další žalobcovy děti, které se o něj mohou postarat, žalobce uvedl, že jeho dcery se starají o jeho manželku, se kterou nežije, a že dle vietnamské tradice je povinností nejstaršího syna postarat se o svého otce a finančně je zabezpečovat.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

17. Žalovaná stručně shrnula dosavadní průběh řízení a uvedla, že trvá na zákonnosti a správnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Dále uvedla, že se v odůvodnění rozhodnutí dostatečně vypořádala s žalobcovými námitkami; ve zbytku žalovaná odkázala na spisový materiál.

18. Žalovaná dodala, že ze samotného § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců vyplývá, že existenci stavu závislosti na péči, ať už vzniklé až na území či nikoliv, musí žalobce prokázat a unést své důkazní břemeno, k čemuž v daném řízení nedošlo.

19. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

21. Žaloba je důvodná.

22. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

23. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

24. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí v neprovedení jím navrženého důkazu, tj. svědecké výpovědi druhé syna žalobce. Tato námitka není důvodná již z toho důvodu, že žalobce s konkrétními důvody, které žalovaná v souvislosti s neprovedením navrženého výslechu v žalobou napadeném rozhodnutí uvedla, věcně polemizuje. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, čj. 6 As 147/2013-29, z jehož právní věty vyplývá, že „[v]ýslech účastníka řízení totiž není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k jiným provedeným důkazům. K tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení.“ Z odůvodnění rozhodnutí žalované je patrno, že právě tento závěr odůvodňoval neprovedení navrženého výslechu. Její rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné ve smyslu shora vytýčených kritérií.

25. Krajský soud se dále zabýval otázkou, zda žalobce splnil podmínky stanovené v § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.

26. Dle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců se „[r]odinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho potomek nebo předek anebo potomek nebo předek manžela občana Evropské unie, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.“ 27. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pro kladné rozhodnutí o žádosti cizince je nutné, aby se jednalo o 1) potomka nebo předka anebo potomka nebo předka manžela občana Evropské unie, a aby byl tento cizinec 2) z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.

28. Mezi stranami je nesporné, že žalobce splňuje první podmínku citovaného ustanovení, neboť prokázal, že je otcem pana T.X.V., občana České republiky. Mezi stranami naopak panuje spor v tom, zda žalobce splnil druhou podmínku, tedy zda je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na péči nebo výživě poskytované svým synem ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.

29. Soudní dvůr Evropské unie ve své rozhodovací praxi opakovaně judikoval, že stav závislosti rodinného příslušníka občana Evropské unie je třeba chápat jako faktický stav, kdy tato osoba není schopna bez materiální pomoci občana Evropské unie uspokojovat své základní životní potřeby (srov. například rozsudky Evropského soudního dvora ze dne 9. 1. 2007, C-1/05, Yunying Jia, ECLI:EU:C:2007:1, ze dne 5. 9. 2012, C-83/11, Rahman, ECLI:EU:C:2012:519, a ze dne 16. 1. 2014, C-423/12, Flora May Reyes, ECLI:EU:C:2014:16).

30. Za účelem zjištění, zda se jedná o takovou závislost, je nezbytné zejména posoudit, zda rodinný příslušník je či není s ohledem na svou ekonomickou a sociální situaci schopen uspokojovat své základní potřeby. Evropský soudní dvůr opakovaně dospěl ve své judikatuře k závěru, že povinnost prokázání stavu závislosti leží na žalobci, který však není nikterak limitován a skutkový stav může prokázat zásadně jakýmkoliv způsobem (viz bod 41 rozsudku ve věci Y.J.. Žalobce tak mohl předložit jakýkoliv doklad, který byl způsobilý prokázat jeho závislost na péči či výživě poskytovaném jeho synem, občanem Evropské unie.

31. Za účelem prokázání tvrzené závislosti žalobce na občanovi Evropské unie, předložil žalobce následující doklady: výpis z rodného listu, čestné prohlášení syna žalobce ze dne 21. 8. 2018, doklad o zdravotním pojištění, doklad o zajištění ubytování ze dne 20. 8. 2018 a plné moci ze dne 18. 8. 2018 k zastupování žalobce a jeho syna, výpis prokazující výši starobního důchodu a účtenky z lékáren k prokázání nákupu léčiv.

32. Správní orgány obou stupňů shledaly předložené doklady nedostatečnými a uzavřely, že žalobce neprokázal svou závislost na občanovi Evropské unie. Mimoto v odůvodnění rozhodnutí uvedly, že dostatečným důkazem k prokázání tvrzených skutečností by mohla být kompletní lékařská zpráva potvrzující zdravotní stav žalobce. Neboť správní orgány nejsou objektivně schopny zdravotní stav žalobce posoudit.

33. Dle krajského soudu nemůže uvedený závěr správních orgánů obstát. Ačkoliv žalobce nepředložil žádný doklad prokazující poskytnutí zdravotní péče na území České republiky, nelze z tohoto dovodit, že zde nutnost péče neexistuje. Je třeba zdůraznit, že v reakci na výzvu správních orgánů žalobce předložil všechny jemu dostupné dokumenty. Je nepřijatelné, aby správní orgány zamítly žádost žalobce s tím, že jím předložené dokumenty neobsahují podrobnou lékařskou zprávu, která by prokazovala stav závislosti a nezbytnost péče ze strany občana Evropské unie (prvního syna žalobce). Nelze totiž přehlédnout, že výzva ze dne 19. 11. 2018 je velmi obecná až formulářová a nikterak nereaguje na konkrétní okolnosti posuzované věci. Správní orgán po prostudování předložených listin následně vyzval žalobce dne 31. 1. 2019 k seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí. V reakci na tuto výzvu žalobce dne 5. 2. 2019 kontaktoval správní orgán prvního stupně s tím, že z uvedené výzvy dovozuje záměr správního orgánu prvního stupně žádost zamítnout a není mu zřejmé, proč tak správní orgán činí. Zároveň žalobce požádal o vstřícnost spočívající v tom, aby mu správní orgán sdělil skutečnosti, které vedou k zamítnutí žádosti, aby mohl nedostatky a vady odstranit či napravit. Reakcí správního orgánu prvního stupně na tuto žádost však bylo až vydané rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019.

34. Žalobce se přitom řídil výzvou správního orgánu a v souladu s jeho poučením předložil lékařské zprávy, účtenky za léky a doklad prokazující výši žalobcova důchodu. Ačkoliv se všechny tyto listiny vztahují k období před příletem do České republiky, jedná se o ucelený obraz o zdravotním stavu a životní situaci žalobce. Z uvedených dokladů je taktéž zřejmé, že výše jeho příjmů nedosahuje takové výše, aby spolehlivě pokryla veškeré náklady, jež musí žalobce v souvislosti se svým zdravotním stavem vynakládat.

35. Mimoto situaci žalobce spolehlivě dokresluje i účastnický výslech žalobce a svědecká výpověď jeho syna. Obě výpovědi jsou nerozporné a společně podávají ucelený obraz o skutečnostech podstatných pro posouzení věci. Ačkoliv sám žalobce uvedl, že je v běžných záležitost a co se hygienických potřeb týče soběstačný, nelze z tohoto dovodit neprokázání závislosti na péči jeho syna, neboť v tomto ohledu musí být vzato v potaz i hledisko materiální (finanční). Žalobce i jeho syn shodně vypověděli, že žalobce ve Vietnamu žije sám a jeho starobní důchod je nedostatečný k pokrytí nákladů na bydlení, živobytí a zdravotní péči.

36. Nemůže přitom obstát argument žalovaného, dle kterého žalobce neprokázal, že výdaje za léky a výdaje spojené s onemocnění žalobce platil jeho syn. Vzhledem k doložené výši žalobcova starobního důchodu a k předloženým účtenkám za léky lze předpokládat, že žalobce není schopen samostatně hradit náklady na živobytí včetně léků. Jelikož žalobcem žije sám, a dle shodné výpovědi syna žalobce i žalobce samotného, se s ostatními příbuznými ve Vietnamu nestýká, je více než pravděpodobné, že finanční prostředky poskytoval žalobci právě jeho syn, jak ve výpovědích oba taktéž shodně uvádějí. Správní orgány ovšem věrohodnost výpovědi žalobce a jeho syna v podstatě nikterak nezpochybnily. Z obsahu správního spisu tudíž neplyne, proč by z těchto výpovědí nebylo možno v daném ohledu vycházet, resp. proč nemohou žalobcova tvrzení osvědčit.

37. Vedle finanční závislosti žalobce na jeho synovi nelze odhlédnout také od dalších okolností posuzované věci. Předně je žalobce vzhledem k jeho věku (přes 75 let) z povahy věci osobou zvláště společensky zranitelnou, což samo o sobě posiluje jeho závislost na pomoci jeho okolí, zejména pak blízkých členů rodiny. Jak přitom plyne z obsahu správního spisu, v zemi původu by žil sám. Naopak v České republice sdílí společnou domácnost se svým synem a jeho rodinou. Bez významu pak není ani žalobcův zdravotní stav. Přestože z obsahu správního spisu nevyplývá, že by byl zcela odkázán na (fyzickou) péči svého syna, neznamená to, že by ve spojení s ostatními shora uvedenými skutečnostmi zdravotní stav žalobce nepředstavoval další faktor svědčící o závislosti žalobce na výživě a péči poskytované jeho synem.

38. Soud proto s ohledem na výše řečené uzavírá, že žalobce dostatečně prokázal svou závislost na občanu Evropské unie (jeho synovi) ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tudíž nesprávně aplikoval § 15a zákona o pobytu cizinců.

V. Závěr a náklady řízení

39. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

40. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

41. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce navrhovatele plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228Kč. Celkem jde tedy o částku 11 228 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.