č. j. 61 A 36/2020-69

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Albert Česká republika, s. r. o., IČO 44012373 se sídlem Radlická 520/117, Jinonice, 158 00 Praha 5 zastoupené advokátkou Mgr. Renatou Hrdličkovou Fíkovou se sídlem Medunova 2947/1, 155 00 Praha 5 proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce se sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. X, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Táboře (dále jen „správní orgán prvního stupně“) provedl v lednu až březnu roku 2020 kontrolu v celkem osmnácti provozovnách žalobkyně. V provozovnách žalobkyně shledal správní orgán prvního stupně souběh 21 pochybení, přičemž za nejzávažnější provinění označil uvedení na trh v chladicím zařízení v samoobslužné části provozovny potraviny „výrobek z mletého masa mix“ 400g, u kterého bylo při kontrole provedené dne 4. 3. 2020 odebráno ke kontrolnímu účelu náhodným odběrem ze tří přepravek celkem 5 kusů předmětné potraviny o celkové hmotnosti 2 kg do laboratoře EUROFINS CZ. Laboratoř následně objevila v testovaném vzorku monofázickou Salmonellu Typhimurium 4,12 (dále jen „salmonela“).

2. Rozhodnutím ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. SŘ-0158/3/2020, čj. X, uznal správní orgán prvního stupně žalobkyni vinnou z přestupků dle § 17 odst. 1 písm. r), § 17 odst. 2 písm. a), b), c) a g) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách“), z přestupků dle § 39 odst. 2 písm. u) a bb) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství) a z přestupku dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů. Za uvedené uložil žalobkyni dle § 17f písm. d) zákona o potravinách v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), úhrnnou pokutu ve výši 1 600 000 Kč. Spolu s tím uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru potraviny „výrobek z mletého masa mix“ ve výši 3 237 Kč a povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 500 Kč.

3. O odvolání žalobkyně rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně výrokem 1. částečně změnila (zpřesnila definici přípustné odchylky), výrokem 2. zastavila řízení ve věci spáchání přestupku dle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách v bodě 9) a výroky 3. až 5. upravila druh a výši správního trestu na novou částku 1 584 737 Kč, Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti výrokům 3. až 5. rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 25. 12. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. II.A Námitka nedostatečně a nesprávně zjištěného stavu věci a nesprávného posouzení věci 5. Žalobkyně v prvé řadě namítla nedostatečně a nesprávně zjištěný stav věci a nesprávné právní posouzení věci, neboť žalovaná nepostupovala tak, aby zjistila stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaná hodnotila skutkový stav výlučně na základě písemných důkazů, zejm. protokolů o kontrole, přičemž k tomu, aby byl stav, jakož i všechny okolnosti podmiňující vyměření sankce, zjištěny bez důvodných pochybností, je nutné další dokazování. Žalovaná tak jednala v rozporu se zásadou materiální pravdy a se zásadou vyšetřovací.

6. Dle žalobkyně postupoval správní orgán prvního stupně nesprávně i v situaci, kdy ponechal veškerou iniciativu ve vyhledávání důkazů svědčících ve prospěch žalobkyně na žalobkyni a v případě, že žalobkyně „nerozporovala“ zjištění popsaná v protokolech o kontrole nebo procesně nenapadla rozhodnutí o uložení sankce, sám nic neučinil.

7. Žalobkyně dodala, že zjištění týkající se nedodržení hygienických norem jsou z velké části založena na výlučně subjektivním posouzení inspektora a nejsou dostatečně zdůvodněna. Dle žalobkyně by totiž některá z předmětných zjištění neměla být vůbec sankcionována a to pro svou nulovou či zanedbatelnou společenskou nebezpečnost (jedná se o skutky vztahující se k nedostatečné čistotě plechů na rozpékání pečiva, podlahy prodejní plochy či nečistoty v mrazácích označené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jako skutky č. 1, 7, 11 a 20). Žalobkyně dodala, že v případě nedostatků na úseku pečiva se jednalo o znečištění mastnotou, tedy nikoliv z důvodu externích vlivů, ale z důvodu užívání plechů k rozpékání pečiva. Žalovaná přitom nezkoumala, zda se jednalo o mastnotu vzniklou dlouhodobým znečištěním nebo mastnotu vzniklou bezprostředně během denního užití. Dle žalobkyně je nelegitimní po ní požadovat, aby průběžně provozem vznikající nečistoty odstraňovala neustále a kontinuálně a nikoliv až například po provozních hodinách v rámci pravidelného úklidu.

8. Žalobkyně dodala, že správní orgány měly ve smyslu § 49 odst. 1 správního řádu ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv nařídit ústní jednání za účelem provedení důkazu svědeckou výpovědí osob pověřených kontrolou ze struktury žalobkyně, včetně vedoucích prodejen a osob odpovědných u dodavatelů za výrobu a zpracování zboží. II.B Námitka nepřiměřené výše pokuty 9. Žalobkyně namítla nepřiměřenost uložené pokuty ve výši 1 580 000 Kč. Dále uvedla, že správní orgány postupovaly při rozhodování o její výši v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu, neboť nevzaly v potaz veškeré rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch žalobkyně, a naopak nedůvodně přihlédly k některým okolnostem svědčícím v její neprospěch.

10. Dle žalobkyně nebyla uložená pokuta náležitě odůvodněna ve vztahu k jednotlivým aspektům jednání. Žalovaná nezohlednila, že v žádném z přičítaných jednání nejednala žalobkyně vědomě. V postupu správních orgánů shledala žalobkyně porušení nepředvídatelnosti postupu a rozhodování správních orgánů, neboť uložená pokuta je dle žalobkyně zjevně nepřiměřená.

11. Dle žalobkyně se správní orgány nevyrovnaly s § 37 přestupkového zákona, neboť při určení výměry pokuty nepřihlédly mimo jiné k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Stejně tak se správní orgány nezabývaly veškerými hledisky, která zákon předpokládá. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2009, čj. 9 As 53/2008-60, a na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2016, čj. 30 A 26/2015-100 (žalobkyně patrně omylem uvedla, že se mělo jednat o rozsudek Městského soudu v Praze).

12. Žalobkyně dodala, že žalovaná měla přihlédnout k faktu, že v nyní posuzovaném případě nedošlo ani v jednom z přičítaných skutků k prokazatelnému poškození spotřebitele ve zdravotní rovině.

13. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná při vyměření sankce nepřihlédla ke skutečnosti, že naprostá většina přestupků je primárně pochybením dodavatele [např. přestupek chybného označení zboží dle zákona o vinohradnictví a vinařství, které bylo chybně (klamavě) označen jako „víno“]. U dalších přestupků se jednalo nejakostní produkty vykazující projevy kažení, rozkladu či kontaminace i přesto, že nebylo prokázáno, že by tyto výrobky byly žalobkyní nevhodně skladovány, nebo že by byl při jejich přepravě porušen chladící řetězec.

14. Ve vztahu k přestupku vztahujícího se k produktu KONZUMNÍ BRAMBORY POZDNÍ žalobkyně uvedla, že za nevyhovující žalovaná označila 8,36 % hmotnostních, přičemž přípustná odchylka je 6 % hmotnostní. Žalobkyně má za to, že hmotnostní procento nevyhovujících hlíz je velice nízko nad přípustnou odchylkou. V takovém případě by kontrolní činnost žalované měla směřovat k napomenutí či upozornění na místě, nikoliv k formalismu a nepřiměřeně tvrdému přístupu, kterým je vyhotovení protokolu o kontrole a následné zahájení správního řízení. V souvislosti s tím žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS.

15. Žalobkyně dále uvedla, že v případě dalších přestupků se jednalo o vady balených produktů (sýry, salámy), které nemohly být lehce zjistitelné pouhým okem, a to i přes tvrzení uvedená v protokolech o kontrole, v nichž je uvedeno, že se jednalo o vady okem viditelné i přes obal výrobku. S tímto kontrolním zjištěním žalobkyně nesouhlasí a nepovažuje jej za správné.

16. K nejzávažnějšímu přestupku (výskyt bakterie salmonely) žalobkyně uvedla, že se jednalo o dodavatelský přestupek nezjistitelný jinak než laboratorním rozborem. Při úvaze o způsobu spáchání tohoto přestupku žalovaná tuto skutečnost sice uvádí, nicméně výše uložené sankce tomu neodpovídá. Nadto dle žalobkyně samotný výskyt bakterie salmonely nepředstavuje u potraviny určené k tepelné úpravě takové riziko jako u potraviny, která k tepelné úpravě určena není. Dle žalobkyně je známo, že k likvidaci bakterií salmonely postačí tepelná úprava masa na 80 °C po dobu alespoň několika minut, což odpovídá běžnému způsobu úpravy mletého masa. Reálné riziko nakažení spotřebitele salmonelou je tudíž při běžné úpravě mletého masa mizivé.

17. Dle žalobkyně si žalovaný protiřečí v tom, jakým způsobem závažnost a způsob spáchání přestupku ve vztahu k salmonele hodnotil. Z odůvodnění nelze zjistit, zda byla (a jaká) okolnost ve vztahu k tomuto přestupku hodnocena ve prospěch žalobkyně a jak. V tomto ohledu považuje žalobkyně odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

18. Žalobkyně dále namítla, že žalovaná uloženou pokutu náležitě neodůvodnila ve vztahu k jednotlivým aspektům jednání a ani ve vztahu k jednotlivým přestupkům. V souvislosti s tím označila žalobkyně jednání žalované za nepředvídatelné a uloženou pokutu za zjevně nepřiměřenou.

19. Žalobkyně dodala, že žalovaná dostatečně nezdůvodnila snížení pokuty v případě žalobou napadeného rozhodnutí. Ke snížení pokuty žalované přistoupila v souvislosti se zastavením řízení o přestupku č. 9, jenž se vztahoval k plísni na kontrolovaných balených paprikách. Žalovaná závěr, proč přistoupila ke snížení pouze o 20 000 Kč z celkové výše pokuty, nikterak neodůvodnila, přičemž pro uvedené považuje žalobkyně žalobou napadené rozhodnutí ve vztahu ke snížení pokuty taktéž za nepřezkoumatelné.

20. V neposlední řadě žalobkyně vytkla žalované vybočení z mezí dosavadní praxe správního uvážení. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná tím, že uložila pokutu mimo rámec doposud ukládaných pokut stejným nebo jinými inspektoráty, zneužila volné uvážení a nedostatečně odůvodnila uložení takto vysoké pokuty. K tomu žalobkyně uvedla příklad uložené pokuty řetězci BILLA, spol. s. r. o., a to za 31 skutků v celkové výši 850 000 Kč, a řetězci Tesco Stores, a. s, za 95 skutků v celkové výši 1 500 000 Kč.

21. Závěrem žalobkyně shrnula, že uložení vysoké pokuty má dle jejího názoru charakter nepřiměřené represe, neboť je trestána za něco, čemu při vynaložení maximální možné snahy nemohla zabránit.

22. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí ve výroku 3., 4. a 5. zrušil. Spolu s tím žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodl o snížení uložené sankce ve smyslu § 78 odst. 2 s. ř. s.

III. Shrnutí vyjádření žalované

23. Žalovaná ve svém vyjádření předně shrnula dosavadní průběh řízení a vyjmenovala skutky, za něž uložila žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 1 600 000 Kč.

24. Žalovaná dále neshledala nic nezákonného na tom, že skutkový stav hodnotila na základě kontrolního zjištění obsaženého v protokolech o kontrole, které žalobkyně v průběhu kontrol nikterak nezpochybnila. Dodala, že kontrolní zjištění jsou taktéž doložena příslušnou fotodokumentací všech nedostatků, resp. jsou doložena záznamy senzorického posouzení a hodnocení dotčených potravin. Žalobkyně měla možnost podat proti kontrolním zjištěním námitky, avšak tohoto práva nevyužila. Stejně tak žalobkyně navzdory poučení nevyužila svého práva a nenavrhla provedení dalších důkazů, ani nevyužila svého práva vyjádřit se k podkladům řízení před vydáním rozhodnutí.

25. K doplnění dokazování žalovaná uvedla, že veškerými doklady shromážděnými v průběhu řízení provedla žalovaná důkaz dne 31. 7. 2020. Provádění důkazu listinou mimo ústní jednání se žalobkyně nezúčastnila, přestože o tom byla včas informována v oznámení o zahájení řízení ze dne 16. 7. 2020.

26. K nenařízení ústního jednání žalovaná uvedla, že ve smyslu § 80 přestupkového zákona je nařízení jednání pouze fakultativní. V oznámení o zahájení řízení ze dne 16. 7. 2020 byla žalobkyně poučena, že má právo požadovat nařízení ústního jednání. Žalobkyně tak i přes výslovnou výzvu neučinila. K neprovedení výslechu osob pověřených kontrolou ze struktury společnosti žalobkyně, včetně vedoucích prodejen a osobo odpovědných u dodavatelů, žalovaná uvedla, že dne § 20 odst. 6 věty druhé přestupkového zákona není správní orgán povinen zjišťovat konkrétní fyzickou osobu, která se za účelem posouzení odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za tu osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě. K uvedenému žalovaná odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, čj. 9 A 148/2013-44.

27. K tvrzení žalobkyně o nulové či zanedbatelné společenské nebezpečnosti nedodržení hygienických požadavků žalovaná uvedla, že je ze strany dozorového orgánu pravidelně tolerována určitá běžná míra „provozního nepořádku“, nicméně daná míra byla v nyní posuzovaném případě zjevně překročena. K subjektivnímu posouzení inspektorem žalovaná dodala, že kontrolu prováděli vždy dva inspektoři, kteří zjištěné hygienické nedostatky navíc zachytili v rámci fotodokumentace.

28. K namítané nepřiměřené výši pokuty žalovaná konstatovala, že při určení druhu a výměry správního trestu postupovala v souladu s § 37 a násl. přestupkového zákona, přičemž povahu a závažnost spáchaných přestupků posoudila v souladu s § 38 přestupkového zákona. Dále žalovaná obsáhle popsala způsob, jímž jednotlivé okolnosti posuzovala, a zda se jednalo o okolnosti ve prospěch či neprospěch žalobkyně. K výši uložené pokuty žalovaná dodala, že ji uložila při samé spodní hranici trestní sazby nejzávažnějšího přestupku (výskyt bakterie salmonely), a to ve výši 3,16% z maximální možné výše pokuty 50 000 000 Kč. K výši pokuty žalovaná dodala, že uložená pokuta žalobkyni nikterak nevybočuje z běžného rámce uložených pokut žalovanou a její výši žalovaná stanovila v souladu se zásadou individualizace sankce.

29. K námitce žalobkyně, dle které nejednala vědomě při ohrožení spotřebitelů, žalovaná uvedla, že odpovědnost za přestupky je v zákoně o potravinách koncipována jako odpovědnost objektivní (bez ohledu na zavinění).

30. K námitce nehodnocení skutečnosti, že nebyl prokázán konkrétní škodlivý následek spočívající v poškození zdraví spotřebitele, žalovaná poukázala na to, že z § 38 přestupkového zákona bez dalšího nevyplývá povinnost správního orgánu zjišťovat existenci škodlivého následku v podobě ohrožení zdraví spotřebitelů.

31. Žalovaná se neztotožnila ani se námitkou žalobkyně, dle které za řadu pochybení nemohla ona, ale dodavatelé. Žalovaná opětovně připomněla objektivní odpovědnost žalobkyně v nyní posuzovaném případě a odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, čj. 3 As 95/2016-64. K argumentu žalobkyně, dle kterého nebylo prokázáno, že by výrobky nevhodně skladovala nebo že by při jejich přepravě porušila chladící řetězec, žalovaná dodala, že žalobkyně předmětné přestupky spáchala již tím, že nevyhovující potraviny uváděla na trh.

32. Dále žalovaná ve svém vyjádření zopakovala nosné důvody rozhodnutí a zopakovala, že v rámci úvahy o způsobu spáchání nejzávažnějšího přestupku hodnotila ve prospěch žalobkyně, že výskyt bakterie salmonely byl zjistitelný až na základě laboratorního rozboru. Dle žalované žalobkyně nepřípustně zlehčuje výskyt bakterie salmonely v mase tím, že k její likvidaci postačí vhodná tepelná úprava masa. To obzvlášť za situace, kdy se údaje jednotlivých zdrojů o tom, jak vysoké teploty bakterii salmonely spolehlivě zničí, značně liší.

33. Žalovaná k námitce žalobkyně spočívající v nehodnocení veškerých kritérií dle § 37 přestupkového zákona u všech sbíhajících přestupků dodala, že rozhodování o výši pokuty se děje ve sféře volného správního uvážení. Pokud tedy žalovaná aplikovala absorpční zásadu a hodnotila rozhodné skutečnosti pouze u nejzávažnějšího přestupku, resp. některé aspekty přestupků ostatních, postupovala tak v mezích zákona a v souladu s platnou judikaturou. K tomu žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2017, čj. 57 A 2/2016-64, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2017, čj. 10 As 54/2017-58.

34. K namítanému vybočení výše pokuty z dosavadní rozhodovací praxe žalovaná sdělila, že v nyní posuzovaném případě uložená pokuta je individualizovaná a uložená na základě konkrétních skutkových okolností, a to po zvážení všech relevantních kritérií. Prosté srovnání žalobkyni uložené pokuty s žalobkyní předestřenými případy v rámci žaloby není dle žalované na místě a nemůže dokládat nepřiměřenost výše pokuty v nyní posuzovaném případě. K tomu žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2016, čj. 9 As 60/2016-156. Nad rámec uvedeného žalovaná podrobněji rozebrala pokuty uložené v žalobkyní předestřených případech řetězcům BILLA a Tesco.

35. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

37. Žaloba není důvodná. IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 38. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí; těmto námitkám krajský soud nepřisvědčil.

39. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

40. Jako námitky nepřezkoumatelnosti krajský soud vyhodnotil i ty, v nichž žalobkyně správním orgánům vytýká nedostatečné odůvodnění, ačkoli z nich přímo nepřezkoumatelnost rozhodnutí sama dále nedovozuje. IV.A.1 K námitce nepřezkoumatelnosti ve vztahu ke snížení pokuty o 20 000 Kč v případě zastavení řízení o přestupku č. 9 41. Krajský soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, dle které považuje žalobkyně žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné ve vztahu ke snížení výše pokuty o 20 000 Kč na základě zastavení řízení o přestupku č. 9. (za přestupek č. 9 správní orgány označily nesplnění minimálních požadavků na jakost u potraviny označené jako „paprika mix 3 ks“, u níž kontrola odhalila balení napadené viditelnou plísní). Z důvodu postupu kontrolorů v rozporu s prováděcím nařízením Komise č. 543/2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny, žalovaná řízení v části týkající se tohoto přestupku zastavila. Na základě uvedené snížila úhrnnou pokutu z původní výše 1 600 000 Kč na výsledných 1 580 000 Kč.

42. Krajský soud se v obecné rovině ztotožnil s argumentací žalobkyně, dle níž by měla být výše uložené pokuty vždy náležitě zdůvodněna. Oproti žalobkyni je krajský soud ovšem toho názoru, že žalobou napadené rozhodnutí v dostatečné míře požadavky na odůvodnění výše uložené pokuty naplňuje. Na straně 25 žalovaná v souvislosti s hodnocením polehčujících a přitěžujících okolností uvedla, že s ohledem na zastavení řízení o přestupku č. 9 „zůstává předmětem řízení pouze 20 přestupků a odvolací orgán proto úvahu o souběhu upravuje v tom smyslu, že obviněný svým protiprávním jednáním naplnil skutkovou podstatu celkem 20 přestupků.“ Ve zbytku však zůstávají úvahy správního orgánu prvního stupně uvedené především na stranách 35 až 37 jeho rozhodnutí i nadále platné. Ve svém souhrnu pak rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nepřezkoumatelností netrpí. IV.A.2 K námitce nepřezkoumatelnosti ve vztahu k posouzení nejzávažnějšího přestupku 43. Žalobkyně dále vytýkala žalované absenci komplexního hodnocení nejzávažnějšího přestupku v souvislosti s hodnocením dalších sbíhajících se přestupků. Konkrétně pak dle žalobkyně žalovaná nedostatečně rozvedla své úvahy stran konkrétních kritérií, jež promítla do výsledné výše sankce. Pouhou zmínku o hodnocení určitých skutečností ve prospěch či neprospěch považovala žalobkyně za nedostatečnou.

44. Správní orgán prvního stupně se kritérii pro stanovení výše pokuty zabýval relativně rozsáhle na stranách 35 až 36 svého rozhodnutí, přičemž vyložil své úvahy stran významu státem chráněného zájmu, význam a rozsah následku protiprávního jednání žalobkyně, způsob a okolnosti spáchání jednotlivých přestupků, přitěžující a polehčující okolnosti a stejně tak i další skutečnosti. U všech uvedených se dále zabýval hodnocením ve prospěch či neprospěch žalobkyně. V neposlední řadě se správní orgán prvního stupně zabýval i možností upuštění od potrestání. Hodnocením nejzávažnějšího přestupku se správní orgán prvního stupně zabýval na stranách 30 až 31 svého rozhodnutí, přičemž nevymezil jednotlivá posuzovaná kritéria ve vztahu ke konkrétním přestupkům. Uvedení zboží, v němž se vyskytovala bakterie salmonely, na trh, posoudil správní orgán prvního stupně v neprospěch žalobkyně. Oproti tomu však skutečnost, že výskyt bakterie salmonely byl zjistitelný až na základě provedení laboratorního rozboru, hodnotil správní orgán prvního stupně ve prospěch žalobkyně, neboť se jednalo o skrytou vadu, kterou nemohla žalobkyně jakožto odběratel (nikoliv výrobce) odhalit či ovlivnit. Shodně se v žalobou napadeném rozhodnutí vyjádřila i žalovaná. Jakkoliv je zhodnocení nejzávažnějšího přičítaného přestupku žalobkyni stručné, nelze z uvedeného posouzení správními orgány dovozovat nepřezkoumatelnost, neboť z obou rozhodnutí je zřejmé, na základě jakých okolností správní orgány rozhodovaly.

45. Nadto krajský soud ve shodě s žalovanou připomíná, že nelze požadovat po správních orgánech v případě uložení jediné sankce za více sbíhajících se jednání, aby hodnotily všechny přestupky jednotlivě (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2017, čj. 57 A 2/2016-64). Obdobně se k posuzování závažnosti jednotlivých přičítaných přestupků vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 8. 2017, čj. 10 As 54/2017-58, v němž uvedl, že „[p]ři souběhu deliktů je třeba posoudit jejich závažnost pro určení výše pokuty v jejich komplexu, slovy žalované ‚posouzení závažnosti jako celku‘, resp. slovy krajského soudu ‚celkově ve vztahu ke všem spáchaným správním deliktům.‘ Stěžovatelka rozhodně nemá pravdu, že by snad správní orgán musel posuzovat závažnost každého jednoho ze sedmi správních deliktů zvlášť. Stěžovatelčin postoj by vedl jen ke zdlouhavému odůvodnění, které by konec konců nebylo ani přehledné ani srozumitelné. Klíčové je, že správní orgán nepřihlédl jen k nejzávažnějšímu deliktu, ale hodnotil všechny delikty v jejich kontextu a celku.“ Krajský soud nemá důvod se od výše uvedeného jakkoliv odchýlit. Námitce nepřezkoumatelnosti krajský soud pro uvedené nevyhověl.

46. Krajský soud pouze pro úplnost k námitce žalobkyně, dle které nelze z odůvodnění žalované zjistit, zda byla (a jaká) okolnost ve vztahu k jednotlivým přestupkům hodnocena ve prospěch či neprospěch žalobkyně, uvádí, že tyto úvahy jsou zcela zřejmé již z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který tyto otázky podrobně rozebral na stranách 35 až 37 svého rozhodnutí. Žalovaná nebyla povinna za situace, kdy se s uvedeným hodnocením správního orgánu prvního stupně ztotožnila, opakovat již předestřenou argumentaci. IV.A.3 K námitce nedostatečného odůvodnění výše pokuty v souladu s § 37 přestupkového zákona (nezohlednění veškerých hledisek u jednotlivých přestupků)

47. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobkyně vztahující se k nedostatečnému odůvodnění výše pokuty dle § 37 přestupkového zákona. Mimoto žalobkyně namítla nedostatečné zdůvodnění výše uložené sankce u všech jednotlivých přičítaných přestupkových jednání.

48. Žalobkyně v této souvislosti přiléhavě poukázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 5. 2019, čj. 65 A 14/2018-76, dle něhož„[ž]alobkyní vznesený požadavek na ‚rozpoložkování‘ uložené pokuty na jednotlivé částky se předmětné absorpční zásadě zcela příčí. Ohodnocení jednotlivých přitěžujících okolností konkrétními částkami nelze po správních orgánech vyžadovat, neboť podstata úvahy o celkové závažnosti protiprávního jednání nespočívá v matematickém součtu jednotlivých částek. Požadavek žalobkyně nemá oporu v právních předpisech ani v judikatuře.“ Krajský soud nemá důvod se od výše uvedeného jakkoliv odchýlit a pouze pro úplnost podotýká, že předmětný rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci následně potvrdil i Nejvyšší správní soud v rámci řízení o kasační stížnosti svým rozsudkem ze dne 29. 3. 2021, čj. 3 As 238/2019-62. Tyto závěry přitom nejsou v rozporu ani s žalobkyní citovanou judikaturou, která se ovšem týkala posuzování výše sankce za jediný přestupek.

49. Správní orgány ve svých rozhodnutích přesvědčivě zdůvodnily, jakými úvahami byly při stanovení výše ukládané sankce vedeny, neboť v této souvislosti hodnotily veškeré zjištěné a pro věc relevantní okolnosti (srov. zejména strany 35 až 37 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně). IV.B K námitkám vztahujícím se k nesprávnému posouzení věci a k nesprávně zjištěnému stavu věci IV.B.1 K námitce porušení vyšetřovací zásady 50. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobkyně, dle které porušily správní orgány zásadu vyšetřovací a zásadu materiální pravdy.

51. Zásada materiální pravdy a zásada vyšetřovací ukládá správnímu orgánu činit vše potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity, či naopak lhostejnosti účastníka řízení. Správní orgán není ovšem povinen zjišťovat skutkový stav věci do nejmenších podrobností, nýbrž postačí zjistit takový skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

52. Ze správního spisu je zřejmé, že správní orgány hodnotily skutkový stav na základě kontrolních zjištění zachycených v protokolech o kontrole. Protokoly o kontrole obsahují i patřičnou fotodokumentaci zachycující vytýkané nedostatky, resp. záznamy o odběrech vzorků a posudky na potraviny a výrobky hodnocené na místě. V případě mletého masa byl protokol doplněn ještě o protokol o zkoušce vzorku, u nějž byl odhalen výskyt bakterie salmonely. Protokoly v neposlední řadě obsahují i poučení, dle kterého měla žalobkyně možnost podat proti kontrolním zjištěním námitky. Ze správního spisu je dále zřejmá součinnost žalobkyně při odstraňování a nápravě vytýkaných nedostatků (např. stažení produktu „Nachmelené Chardonnay“ z prodeje do doby vyřešení jeho přemístění mezi ostatní alkoholické nápoje). Ze správního spisu naopak není zřejmé, že by žalobkyně v průběhu správního řízení jakkoliv rozporovala závěry obsažené v protokolech nebo že by využila svého práva bránit se proti kontrolním zjištěním podáním námitek.

53. Na základě uvedeného nemá krajský soud pochybnosti o postupu správních orgánů, neboť z obsahu spisu je patrné, že skutkový stav zjistily v míře, která důvodné pochybnosti nevzbuzuje. Ostatně ani sama žalobkyně skutková zjištění správních orgánů v podané žalobě nerozporuje. IV.B.2 K námitce nedoplnění dokazování a nenařízení ústního jednání 54. Za nedůvodnou považuje krajský soud i námitku žalobkyně, dle které správní orgány postupovaly v rozporu se zásadami správního řízení, jelikož nenařídily ústní jednání a nevyslechly osoby pověřené kontrolou ze struktury společnosti žalobkyně, včetně vedoucích prodejen a osob odpovědných u dodavatelů za výrobu a zpracování zboží.

55. Co se týče nenařízení ústního jednání, krajský soud podotýká, že součástí oznámení o zahájení řízení ze dne 16. 7. 2020 bylo i vyrozumění žalobkyně, že dne 31. 7. 2020 v 8:30 hodin proběhne v budově správního orgánu prvního stupně dokazování listinami, a to mimo ústní jednání. Současně s tím správní orgán prvního stupně poučil žalobkyni o možnosti navrhnout jiné důkazy. Stejně tak správní orgán prvního stupně žalobkyni poučil, že v souladu s § 80 odst. 2 přestupkového zákona má právo požadovat nařízení ústního jednání, k čemuž jí stanovil lhůtu 10 dnů. Žalobkyně tohoto práva nevyužila. Nejenže nenavrhla další důkazy, resp. nařízení ústního jednání, ale ani se provedení důkazu listinou mimo ústní jednání nezúčastnila (jak vyplývá z protokolu ze dne 31. 7. 2020). Správní orgán prvního stupně shromáždil veškeré rozhodné listiny (zejm. protokoly o kontrolách a s nimi související dokumentaci) a nepovažoval za nutné jakkoliv doplnit dokazování. Jelikož ani žalobkyně nenavrhla žádné další dokazování ve věci a správní orgán prvního stupně vyhodnotil listinné důkazy jakožto dostatečné, nepovažoval nařízení jednání za opodstatněné. S ohledem na skutečnost, že dle § 80 odst. 1 přestupkového zákona je nařízení ústního jednání ze strany správního orgánu pouze fakultativní, nepovažuje krajský soud postup správních orgánů za nezákonný.

56. K námitce vztahující se k neprovedení výslechu výše uvedených osob krajský soud poznamenává, že za žaloby není zřejmé, jaké konkrétní okolnosti by tyto svědecké výpovědi měly prokázat. Žalovaná přitom správně poukázala na dikci § 20 odst. 6 přestupkového zákona, dle něhož „[o]dpovědnost právnické osoby za přestupek není podmíněna zjištěním konkrétní fyzické osoby, která se považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě. Správní orgán není povinen zjišťovat konkrétní fyzickou osobu, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, zejména tehdy, je-li ze zjištěných skutečností zřejmé, že k jednání zakládajícímu odpovědnost právnické osoby za přestupek došlo při činnosti právnické osoby.“ Výslech žalobkyní uváděných osob by tudíž nezměnil nic na odpovědnosti žalobkyně jakožto právnické osoby za přestupek. IV.B.3 K námitce subjektivního posouzení nedodržení hygienických norem 57. Nedůvodná je též námitka subjektivního posouzení nedodržení hygienických norem a s ní související námitka, dle které neměla být některá zjištění vůbec sankcionována pro svou nulovou či zanedbatelnou společenskou nebezpečnosti. Tyto námitky žalobkyně formulovala pouze velmi obecně, pročež k nim krajský soud ve stejné míře obecnosti uvádí následující.

58. Jakkoliv krajský soud souhlasí, že posouzení nedodržení hygienických norem je vždy závislé na subjektivním posouzení daného kontrolora, nejedná se a priori o pochybení správního orgánu. Kontrolní zjištění stran hygienických nedostatků jsou vždy obsažena v kontrolním protokolu, který je v případě všech těchto nedostatků doplněn o fotodokumentaci zachycující vytýkané nedostatky, které jsou tak ve spisu objektivním způsobem zachyceny. Krajský soud k žalobkyním předestřeným nedostatkům na úseku rozpékání pečiva či nečistot pod regály a v mrazácích poznamenává, že žalobkyní tvrzené drobné provozní znečištění neodpovídá fotodokumentaci založené ve správním spisu. Z fotodokumentace je naopak na první pohled zřejmé, že se jedná o nečistoty usazované po delší časový úsek, které nevznikly v horizontu pár hodin během otvírací doby provozovny. Žalobkyně neuvedla, ani nepředložila nic, co by tento závěr mohlo zpochybnit. Nadto krajský sodu souladně s žalovanou připomíná, že v případě nesouhlasu s posouzením stavu vybavení prodejen kontrolorem, měla žalobkyně možnost vznést proti protokolům a závěrům v nich obsažených námitky. Žalobkyně tak neučinila. IV.C K námitkám nepřiměřené výše pokuty IV.C.1 K námitce nezohlednění chybějící prokazatelné újmy na zdraví spotřebitele 59. Za nedůvodnou považuje krajský soud i námitku vztahující se k chybějící prokazatelné újmě na zdraví spotřebitele.

60. Je zcela nesporné, že se žalobkyně vytýkaného jednání dopustila a toto její protiprávní jednání bylo závažné – viz výskyt bakterie salmonely a četnost dalších přičítaných pochybení. Zjištěné nedostatky byly navíc dle zachycené fotodokumentace, jež je součástí správního spisu, takové povahy, že při běžné kontrole by byly samotnou žalobkyní snadno zjistitelné (vyjma výskytu bakterie salmonely, u níž správní orgány ve prospěch žalobkyně hodnotily nemožnost zjištěný bez provedení laboratorních testů). U ostatních nabízených potravin (salámy, sýry, zelenina) šlo o vady, které mohly při požití nabízené potraviny ohrozit lidské zdraví. Žalobkyně je provozovatelem potravinářského podniku, a proto je v prvé řadě její povinností zabezpečit takové kontrolní mechanismy, aby potraviny neodpovídající požadavkům na jakost nebyly vůbec spotřebitelům nabízeny. Nadto krajský soud zdůrazňuje, že delikty, za které byla žalobkyně postižena, jsou delikty ohrožovací, tzn., nevyžadují způsobení žádné škody ani újmy spotřebitelům. Samotná skutečnost, že k určitému škodlivému následku nedošlo, proto nemůže představovat polehčující okolnost. Naopak případné způsobení újmy spotřebitelům by bylo dalším důvodem pro navýšení uložené sankce. IV.C.2 K námitce nepřihlédnutí k pochybením dodavatelů 61. Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, dle které žalovaná nepřihlédla ke skutečnosti, že naprostá většina přestupků vznikla primárně pochybením dodavatelů.

62. Odpovědností ve vztahu k zavinění smluvních partnerů se zabýval například Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6. 4. 2017, čj. 3 As 95/2016-64, ve kterém uvedl, že „[o]dpovědnost za správní delikt podle § 17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách je koncipována jako objektivní, tzn. odpovědnost za protiprávní jednání bez podmínky zavinění neboli odpovědnost za výsledek. Tohoto typu odpovědnosti se nelze zprostit odkazem na smluvní ujednání či porušení povinnosti ze strany smluvního partnera (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. 7 A 52/96, publ. pod č. 575/2000 v časopise Soudní judikatura, č. sv. 1, roč. 2000, str. 39).“ Tento závěr je aplikovatelný ve vztahu ke všem přestupkům, které správní orgány v nyní posuzovaném případě kladou žalobkyni za vinu.

63. Obdobně lze na nyní posuzovanou věc vztáhnout například i závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 19. 9. 2014, čj. 4 As 123/2014-33, č. 3139/2015 Sb. NSS, ve kterém uvedl, že „Nejvyšší správní soud neshledává ani nerozumným to, že zákon stanoví objektivní odpovědnost provozovatelů čerpacích stanic za dodržení těchto parametrů pohonných hmot. Je sice pravda, že provozovatelé čerpacích stanic zpravidla nejsou výrobci pohonných hmot, to však neznamená, že by kvalitu pohonných hmot nemohli ovlivnit. Právě oni totiž mohou a musí udržovat svá technická zařízení v bezvadném stavu, vybírat si pouze dodavatele pohonných hmot, kteří jsou schopni dodávat tato paliva v kvalitě vyžadované právními předpisy a ověřovat a kontrolovat, zda jimi prodávané pohonné hmoty těmto kritériím vyhovují. Provozovatelé čerpacích stanic pak nesou i riziko spojené s případným porušením povinností ze strany jejich dodavatelů. Ošetření tohoto rizika je věcí smluvních vztahů mezi provozovateli čerpacích stanic a jejich dodavateli. Prostředky, kterými provozovatelé čerpacích stanic zajistí, aby jimi prodávané pohonné hmoty vyhovovaly předpisům, je ponechán na jejich úvaze.“ Jakkoliv se tehdejší rozsudek týkal přestupku na úseku prodeje pohonných hmot, nelze přehlédnout, že vztah žalobkyně a jejích dodavatelů je v daném ohledu obdobný. Správní orgány tudíž nepochybily, pokud nezohlednily případné zavinění žalobčiných dodavatelů. Jakkoliv je zřejmé pochybení dodavatelů (například ve vztahu k balení výrobků či jejich přepravě), byla na místě kontrola ze strany žalobkyně, která se přestupků dopustila nikoliv tím, že by vady výrobků primárně způsobila, nýbrž tím, že je uvedla na trh.

64. Pro úplnost krajský soud dodává, že v případě nejzávažnějšího přestupku, tj. výskytu bakterie salmonely, naopak správní orgány přihlédly k faktu, že bakterie nebyla zjistitelná jiným způsobem, než-li laboratorním testem, a zohlednily tuto skutečnost ve prospěch žalobkyně. IV.C.3 K námitce nezjistitelnosti vad balených výrobků pouhým okem 65. Námitku žalobkyně, dle které se u některých výrobků, konkrétně salámů a sýrů, jednalo o vady, jež nebyly lehce zjistitelné pouhým okem, považuje krajský soud za lichou. Jelikož správní spis obsahuje fotodokumentaci kontrolovaných výrobků, krajský soud níže pro názornost předkládá dvě z mnoha fotografií, jež zachycují stav kontrolovaných výrobků. Na fotografiích se nacházejí mléčné výrobky, konkrétně sýr Gouda – plátky a sýr KROLEWSKI LIGHT. Z uvedených fotografií je více než zřejmé, že vady vytýkané žalobkyni jsou pouhým okem viditelné, a to i přes obal výrobku. Podobně je tomu i u dalších kontrolovaných výrobků. Žalobčino tvrzení o opaku je tak pro svůj zjevný rozpor s realitou poněkud zarážející. IV.C.4 K námitce porušení zásady předvídatelnosti práva 66. Soud neshledal důvodnou ani námitku, v níž žalobkyně argumentuje nepřiměřeností uložené pokuty a s tím spojeným porušením zásady legitimního očekávání. Žalobkyně uvedené dokládala na pokutách uložených jiným obchodním řetězcům.

67. Jak uvedl Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2019, čj. 9 A 9/2017-64, „[u]kládání pokut za správní delikty a rozhodování o jejich výši se děje ve sféře správního uvážení (diskrečního práva správních orgánů), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Podrobit toto správní uvážení soudnímu přezkoumání lze jen v případě, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, nebo jestliže volné uvážení zneužil. Za zjištěná pochybení byla žalobci uložena pokuta 400 000 Kč, tedy pokuta, která svou výší odpovídá toliko 4 % maximální možné sankce. S přihlédnutím k počtu, charakteru a závažnosti spáchaných správních deliktů nelze pokutu v této výši považovat za nepřiměřenou, tím méně za zjevně nepřiměřenou. Konkrétní výměra pokuty byla správními orgány obou stupňů přesvědčivě zdůvodněna; zcela v souladu se zákonem a pravidly logického uvažování byla posouzena jednotlivá kritéria rozhodná pro stanovení výše sankce ve smyslu § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., a zhodnoceny jednotlivé okolnosti, které správní orgán považoval v dané věci za polehčující či přitěžující. Správní orgány obou stupňů se důkladně zabývaly jak závažností správních deliktů spáchaných žalobcem, tak i způsobem jejich spáchání, jejich následky, stejně jako okolnostmi, za nichž byly předmětné správní delikty spáchány.“ Tyto závěry lze obdobně aplikovat i v nynějším případě. Žalovaná uložila žalobkyni pokutu v celkové výši 1 580 000 Kč, přičemž za vytýkané přestupkové jednání bylo možné žalobkyni uložit pokutu až ve výši 50 000 000 Kč. Žalovaná tudíž uložila žalobkyni pokutu pouze ve výši 3,16 % z maximální možné výše. S ohledem na shora popsaný charakter vytýkaných pochybení a jejich množství nelze za nepřípustné vybočení ze zákonem stanovených limitů či zneužití správního uvážení rozhodně považovat pokutu blížící se spodní hranici zákonné sazby.

68. Argumentace žalobkyně vztahující se k porovnání jí uložené výše pokuty s dalšími obchodními řetězci je pak nepřiléhavá, neboť jak žalovaná správně uvedla, nelze srovnávat výši celkové uložené pokuty pouze v souvislosti s počtem vytýkaných přestupků. Dalšími rozhodujícími faktory je totiž charakter (povaha) přestupků, jejich četnost, jakož i závažnost ve vztahu k posouzení množství nalezených nevyhovujících výrobků či pochybení. IV.D K návrhu na moderaci 69. Krajský soud se dále zabýval žalobčiným návrhem na moderaci uložené pokuty, přičemž dospěl k závěru, že pro tento postup nejsou splněny zákonné podmínky.

70. Dle § 78 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[r]ozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě“ (důraz doplněn).

71. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne ze dne 30. 9. 2010, čj. 7 As 71/2010-97, č. 2209/2011 Sb. NSS, že „moderační právo má místo pouze tam, kde je postih za spáchaný správní delikt zjevně nepřiměřený (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003 - 48, publikovaný pod č. 560/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že ukládání trestu je založeno na dvou základních principech – principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Soud v rámci moderačního práva zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená.“ V rozsudku ze dne 19. 4. 2012, čj. 7 As 22/2012-23, č. 2672/2012 Sb. NSS, k tomu dále doplnil, že „[s]myslem a účelem moderace totiž není hledání ‚ideální‘ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce.“ 72. Stanovení výše pokuty je výrazem diskrečního oprávnění správního orgánu, do nějž mohou správní soudy formou tzv. moderace zasahovat pouze výjimečně, a to zpravidla tehdy, pokud by uložená sankce byla zjevně nepřiměřená. Krajský soud neshledal, že by správní orgán prvního stupně, potažmo žalovaný při stanovení výše pokuty jakkoli vybočili ze zákonných mezí, resp. že by snad nedostáli požadavků individualizace trestu. V této souvislosti dostatečně hodnotili příslušná kritéria. Nadto již skutečnost, že správní orgány žalobkyni vyměřily pokutu ve výši 3,16 % maximální zákonné sazby, je významným – byť ne jediným – indikátorem toho, že uložená sankce zjevně nepřiměřená není (srov. například žalovaným citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 186/2019-26).

V. Závěr a náklady řízení

73. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

74. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.