č. j. 62 A 1/2021 - 21

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobkyně: a) H. Š. bytem b) J. J. bytem obě zastoupené advokátem Mgr. Miroslavem Ševečkou, sídlem Banskobystrická 568/157, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2020, č. j. KUJCK 142607/2020 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 11. 2020, č. j. KUJCK 142607/2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyním na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 456 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“) dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2020, č. j. KUJCK 142607/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyň a potvrdil rozhodnutí Komise pro projednávání přestupků města Strmilov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 9. 2020, č. j. KPP/25-2020/8-2019/BOHM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo pod výrokem IV. rozhodnuto tak, že se žalobkyním nárok na náhradu škody způsobené přestupkovým jednáním B. N., narozeného dne X, bytem S. X, S. (dále jen jako „přestupce“) nepřiznává a se svým nárokem byly žalobkyně odkázány na (občanskoprávní) soud.

2. Přestupce byl prvostupňovým rozhodnutím pod výrokem I. shledán vinným z toho, že dne 22. 7. 2019 v době od 20:02 do 20:10 hodin na adrese N. č. p. X ve S. na parcele č. X, v k. ú. X, kterou vlastní žalobkyně, poškodil novou zeď postavenou z 50 ks porothermových cihel o rozměrech 38 cm x 25 cm x 25 cm, do které v několika případech úmyslně udeřil krumpáčem, což mělo za následek pád a následné poškození zdi, čímž měl žalobkyním způsobit dle prvotního znaleckého posudku Ing. Vladimíra Tesaře, soudního znalce v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové ze dne 19. 9. 2019, č. 2833- 56/2019, majetkovou škodu ve výši 13 320 Kč.

3. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že přestupce naplnil znaky skutkové podstaty přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), tím, že úmyslně způsobil škodu na cizím majetku zničením věci z takového majetku. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byl přestupci uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč (slovy dva tisíce pět set korun českých) a výrokem III. mu byla uložena povinnost uhradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč, a to podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PřesZ“), ve spojení s vyhláškou Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého zisku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů.

4. Žalobkyně v podané žalobě namítají nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřují v tom, že žalovaný chybně interpretoval § 89 odst. 3 PřesZ a dospěl tak k nesprávnému právnímu závěru, že žalobkyním nelze přiznat ani část uplatněného nároku a že správní orgán prvního stupně tak ve výroku IV. prvostupňového rozhodnutí nepochybil. Žalobkyně dále brojí proti závěru žalovaného, že výše škody vzniklé na předmětné zdi nebyla spolehlivě zjištěna, přičemž namítají, že výše škody byla spolehlivě zjištěna alespoň ve výši 2 540 Kč, což dovozují z toho, že minimálně tato výše škody byla prokázána všemi pěti důkazními prostředky, jejichž provedením byla otázka výše škody dokazována. Dle stanoviska žalobkyň měl správní orgán prvního stupně žalobkyním přiznat náhradu škody ve výši 2 540 Kč a pouze se zbytkem uplatněného nároku žalobkyně odkázat na civilní soud. Žalobkyně v žalobě poukazují na znění důvodové zprávy k § 89 PřesZ, trestněprávní judikaturu Nejvyššího soudu ČR i odbornou literaturu z oblasti přestupkového práva. Výrok IV. prvostupňového rozhodnutí je dle žalobkyň nelogický, rozporný s ustálenou rozhodovací praxí správních orgánů i soudů, legitimním očekáváním žalobkyň jakož i zásadou hospodárnosti řízení. Žalobkyně též uvádějí, že žalovaný pravděpodobně vycházel ve své argumentaci z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 16/2011-106, který již ovšem s ohledem na legislativní změny v oblasti správního trestání není použitelný, a navíc se týkal odlišné situace.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

5. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, neboť výše škody nebyla spolehlivě zjištěna a prokázána. Dle žalovaného v řízení bylo podkladem vícero zcela rozdílných důkazních materiálů. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně uplatnily nárok ve výši 13 320 Kč, nešlo o žádný dílčí nárok, ale ve věci se jednalo pouze o škodě za poškozenou zeď. Žalovaný nepovažuje výši škody za spolehlivě zjištěnou, když částka 2 540 Kč byla zjištěna pouze jedním z předložených znaleckých posudků. Výše škody tak dle názoru žalovaného nemohla být spolehlivě zjištěna, když by bylo namístě provést další dokazování, a to nejspíše vypracováním nového (revizního) znaleckého posudku.

6. K rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 16/2011-106 vydaného za účinnosti zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „PřesZ 1990“), žalovaný uvedl, že právě nově přijatý PřesZ na danou judikaturu reagoval, když výslovně nově stanovil, že je možno poškozenému přiznat i část nároku. K argumentaci žalobce trestněprávní judikaturou pak žalovaný kontroval tím, že PřesZ obsahuje svoji úpravu, a tak nelze na tuto oblast analogicky užít úpravu trestního řízení.

III. Obsah správních spisů

7. Z úředního záznamu ze dne 22. 7. 2019, založeného ve správním spisu, plyne, že uvedeného dne bylo Policii ČR od pana D. Š. (dále jen „oznamovatel“) oznámeno, že přestupce poškodil jím nově zbudovanou zeď. Po příjezdu policejní hlídky oznamovatel hlídce sdělil, že daného dne zbudoval s brigádníky na pozemku č. st. X v k. ú. X z porothermových cihel zeď, která se stala součástí zde situovaného hospodářského objektu. Po dokončení stavebních prací oznamovatel z místa odjel směrem na Brno. Během cesty mu v čase 20:17 hodin bylo od jednoho z brigádníků telefonicky sděleno, že soused (přestupce) jimi postavenou zeď zbořil několika ranami krumpáčem, neboť se domníval, že zeď byla zbudována na jeho pozemku. Oznamovatel hlídce uvedl, že majitelem hospodářského objektu je jeho babička. Dle úředního záznamu došlo jednáním přestupce k poškození 50 ks porothermových cihel, přičemž cena jedné cihly je 80 Kč, na základě čehož bylo dovozeno, že výše škody představuje částku 4 000 Kč. Oznamovatel policejní hlídce na místě předložil povolení o stavbě vydané stavebním úřadem v Jindřichově Hradci. Přestupce byl o stavbě dle vyjádření oznamovatele řádně vyrozuměn, neboť mu bylo povolení o stavbě elektronicky zasláno na e-mail. Dle úředního záznamu byl následně kontaktován hlídkou osobně i přestupce, který uvedl, že zeď souseda poškodil úmyslně, a to z důvodu, že se domníval, že byla zkonstruována na jeho pozemku, což měl osvědčovat i list vlastnictví, který však hlídce nepředložil. S oznamovatelem se přestupce dle svého vyjádření v době spáchání přestupku již 8 let soudil kvůli různým povolením ke stavbě. Ve spisu je též založeno oznámení přestupku ze dne 4. 8. 2019, dle něhož přestupce způsobil svým přestupkovým jednáním škodu ve výši nejméně 4 000 Kč.

8. Součástí správního spisu je dále fotografická dokumentace obsahující 9 fotografií zachycujících přestupcem způsobenou škodu na předmětné zdi a povolení stavby. Fotodokumentace byla pořízena v den spáchání přestupku.

9. Do správního spisu bylo založeno též vyjádření oznamovatele, které bylo správnímu orgánu prvního stupně zasláno na základě vyrozumění k možnému sdělení záměru uplatnit nárok na náhradu škody v přestupkovém řízení ze dne 19. 9. 2019, č. j. KPP/19-2019/8-2019/BOHM. Ve vyjádření oznamovatel správnímu orgánu sdělil, že pro přesné určení náhrady škody nechal zpracovat znalecký posudek, dle něhož byla znalcem způsobená škoda vyhodnocena ve výši 13 320 Kč. Znalecký posudek byl správnímu orgánu prvního stupně zaslán v příloze vyjádření oznamovatele. Na základě shora uvedených skutečností vydal správní orgán prvního stupně dne 10. 10. 2019, pod č. j. KPP/20-2019/8-2019/BOHM, usnesení o předání věci dle § 64 odst. 1 písm. a) PřesZ, kterým byla projednávaná věc postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství v Jindřichově Hradci, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že byl osobou zúčastněnou na řízení spáchán trestný čin, a to konkrétně trestný čin poškození cizí věci.

10. Státní zastupitelství v Jindřichově Hradci následně zaslalo předmětný spis na Policii České republiky, obvodní oddělení Jindřichův Hradec (dále jen „policejní orgán“), k došetření, neboť dle daného státního zastupitelství teprve po doplnění dokazování v rámci trestního řízení mohlo být jednoznačně posouzeno, zda se jedná o trestný čin či přestupek. V rámci prováděného šetření bylo policejním orgánem zjištěno, že znalecký posudek předložený oznamovatelem pracuje s položkami, o jejichž nezbytnosti k vyčíslení způsobené škody lze mít určité pochybnosti. Z uvedeného důvodu byla policejním orgánem požádána stavební společnost STAVISERVIS spol. s r. o., IČ: 42408008, se sídlem Deštenská 71, Radouňka, 377 01 Jindřichův Hradec (dále jen „společnost STAVISERVIS spol. s r. o.“), o odborné vyjádření ke zjištění způsobené škody uvedením rozestavěné pobořené zdi do původního stavu. Oborným vyjádřením byla tato cena stanovena na částku 2 600 Kč, na základě čehož byl policejním orgánem skutek kvalifikován opět jako přestupek proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4 PřesZ s tím, že skutek bude projednávat opět správní orgán prvního stupně.

11. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce kontaktovaly Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci a požádaly je o prošetření postupu policejního orgánu, neboť postup daného orgánu považovaly za zaujatý. Na základě uvedeného vyrozumění žalobkyň došlo k dalšímu přezkoumání výše způsobené škody. Policejní orgán opatřením ze dne 3. 4. 2020 přibral znalce Ing. Jana Brychtu k podání znaleckého posudku z oboru stavebnictví. Dle zpracovaného znaleckého posudku byla Ing. Janem Brychtou výše škody stanovena na 2 540 Kč. Na základě takto stanovené výše škody došlo opět dle § 159a odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání věci prvostupňovému správnímu orgánu k jejímu projednání jako přestupku.

12. Správní orgán prvního stupně následně nařídil v této věci ústní jednání, a to na den 25. 6. 2020. Na uvedené jednání byl předvolán přestupce, kterému bylo současně oznámeno zahájení řízení z moci úřední. Dále byl o nařízeném ústním jednání vyrozuměn právní zástupce žalobkyň, avšak vzhledem k tomu, že k vyrozumění došlo až dne 22. 6. 2020 a zároveň došlo ke kolizi termínů jednání právního zástupce žalobkyň, nebyl již dle svého vyjádření právní zástupce žalobkyň schopen zajistit pro ústní jednání v přestupkové věci odpovídající substituci. Žádosti o odročení jednání správní orgán nevyhověl a ústní jednání tak proběhlo pouze za účasti přestupce. Ve správním spise je založen protokol o ústním jednání a přípisy, kterým byla dle § 36 odst. 3 správního řádu účastníkům dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Správní orgán prvního stupně rozhodl dne 14. 9. 2020 tak, jak je uvedeno v odstavcích 1 a 2 tohoto odůvodnění.

13. Proti výroku IV. prvostupňového rozhodnutí podaly žalobkyně v souladu s § 96 odst. 1 písm. b) PřesZ dne 15. 10. 2020 včasné odvolání, o kterém rozhodl žalovaný tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

IV. Právní názor soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

15. Žaloba je důvodná.

16. Jádrem argumentace žalobkyň je tvrzení, že žalovaný nesprávně interpretoval § 89 odst. 3 PřesZ, přičemž měl v důsledku toho dospět k chybnému závěru, že žalobkyním nelze přiznat ani část uplatněného nároku, a to částku 2 540 Kč, která byla minimální částkou hodnotící vzniklou škodou dle obstaraných podkladů, ostatní posudky a vyjádření hodnotily škodu jako vyšší.

17. Výše škody byla ve správním řízení prokazována pomocí několika důkazů. Dle úředního záznamu založeného ve správním spisu oznamovatel na místě spáchání přestupku uvedl, že způsobená škoda představuje částku ve výši 4 000 Kč, což zdůvodnil tím, že jednáním osoby zúčastněné na řízení došlo k poškození 50 ks porothermových cihel, přičemž cena jedné cihly je 80 Kč. Následně dne 27. 9. 2019 správnímu orgánu prvního stupně předložil oznamovatel přestupku znalecký posudek Ing. Vladimíra Tesaře, dle kterého byla škoda vyčíslena na částku 13 320 Kč. Policejní orgán nechal provést odborné vyjádření prostřednictvím společnosti STAVISERVIS spol. s. r. o., která určila výši způsobené škody na částku 2 600 Kč. Následně byla škoda zjišťována znalcem z oboru stavebnictví Ing. Janem Brychtou, který vyčíslil výši škody na částku 2 540 Kč.

18. Dle § 89 odst. 2 PřesZ platí, že správní orgán uloží obviněnému povinnost nahradit poškozenému škodu, jestliže byla tato škoda způsobena spácháním přestupku, nebyla obviněným dobrovolně nahrazena a její výše byla spolehlivě zjištěna; jinak poškozenému nárok na náhradu škody nepřizná a odkáže ho s jeho nárokem na soud nebo jiný orgán veřejné moci. Obdobně postupuje rovněž v případě, kdy by zjišťování škody vedlo ke značným průtahům v řízení.

19. Dle § 89 odst. 3 PřesZ platí, že náhradu škody lze přiznat též pouze v části uplatněného nároku; ve zbytku správní orgán nárok na náhradu škody poškozenému nepřizná a odkáže ho na soud nebo jiný orgán veřejné moci.

20. Pro posouzení předmětné situace je dle zdejšího soudu klíčovou otázka interpretace (exegeze) slovních spojení „výše byla spolehlivě zjištěna“ dle § 89 odst. 2 PřesZ a „v části uplatněného nároku“ dle § 89 odst. 3 PřesZ. Zároveň je nutné vyložit smysl a účel zásady, dle které je správní orgán vázán návrhem poškozeného.

21. Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se problematiky tzv. adhezního řízení v rámci řízení trestního je uplatnitelná i pro správní trestání, a to v případech, kdy se trestně právní úprava od úpravy v oblasti přestupkového práva zásadně neodchyluje. Možnost využití analogie mezi právní úpravou oblasti správního trestání a trestním právem procesním potvrzuje ve své rozhodovací praxi i Nejvyšší správní soud. Lze dokonce uvést, že judikaturou správních soudů je jednota principů mezi soudním a správním trestáním již dlouhodobě a konstantně traktována (srov. např. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 6 A 126/2002 – 27). Upozornit lze dále např. na rozsudek ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67 (obdobně též v rozhodnutí ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 16/2011 – 106), dle jehož odůvodnění platí následující: „V přestupkovém řízení správní orgán rozhoduje o vině přestupce a o trestu za přestupek; zkoumá se tu tedy oprávněnost trestního obvinění v širším slova smyslu, jak je chápe č. l. [sic!] 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod […]. Jak judikatura opakovaně dovodila, platí pro správní trestání obdobné principy jako pro trestání soudní, a v řízení o přestupku je na místě analogicky aplikovat pravidla stanovená trestním právem […]“. Tyto závěry jsou stále platné bez ohledu na změnu právní úpravy.

22. Dále lze odkázat na to, že k využívání trestněprávní judikatury z této oblasti přistupuje jak judikatura Nejvyššího správního soudu, tak rovněž odborná literatura (srov. např. MATES, P. a kol. Základy správního práva trestního. 7., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 172). Z novějších závěrů judikatury správních soudů lze odkázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, čj. 10 A 76/2018-29 (publikovaný ve sbírce NSS pod č. 4026/2020), dle něhož s postavením poškozené v řízení o přestupku nelze zacházet odlišně od řízení trestního (§ 43 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu). Možnost využití trestněprávní judikatury je dána též tím, že pojmy „trestní věc“, „trestní řízení“, „trestný čin“ a „potrestání“ je dle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva nutno vykládat autonomně, tj. nezávisle na jejich významu ve vnitrostátním právu. K této otázce může být odkázáno zejm. na rozsudek Engel a další proti Nizozemí ze dne 8. 6. 1976 (stížnosti č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72 a 5370/72), kde se Evropský soud pro lidská práva obšírně vyjádřil též k otázce interpretace pojmu trestní obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy.

23. Vázanost návrhem poškozeného, o které se zmiňuje žalovaný na straně 3 napadeného rozhodnutí jako o důvodu, proč nelze přiznat poškozenému ani část jím uplatněného nároku, nelze interpretovat tak, jak učinily správní orgány. Postulát, dle kterého je správní orgán vázán návrhem poškozeného (srov. např. PRÁŠKOVÁ, H. Nové přestupkové právo. Praha: Leges, 2017, s. 393), neznamená překážku pro to, aby správní orgán přiznal poškozenému náhradu škody alespoň částečně, a to v části dostatečně prokázané. Přestože lze souhlasit s tím, že správní orgán na základě zásady „ne ultra petita partium“ nemůže poškozenému přiznat částku vyšší, než ve které poškozený svůj nárok v přestupkovém řízení uplatnil, neznamená tato skutečnost, že by správní orgán nemohl přiznat poškozenému částku nižší. Tyto závěry potvrzuje též komentářová literatura k ustanovení § 89 PřesZ, dle které „[s]právní orgán je vázán co do výše uplatněného nároku na náhradu škody či bezdůvodného obohacení, a nemůže tedy přiznat více, než poškozený požaduje (uplatnil), [n]aopak ale může přiznat část (méně) z uplatněného nároku“ (srov. BOHADLO, D. a kol. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018. ISBN 978-80-7598-052-6, výklad k § 89). Jak žalobkyně uvádí, tato možnost byla judikaturou správních soudů dovozena již za účinnosti předchozího zákona (PřesZ 1990), viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 16/2011-106.

24. Žalobkyně a žalovaný nahlížejí diametrálně odlišným způsobem na výklad § 89 odst. 3 PřesZ, dle kterého lze náhradu škody přiznat též pouze v části uplatněného nároku a ve zbytku nárok na náhradu škody nepřiznat a odkázat jej na soud nebo jiný orgán veřejné moci. Zatímco dle napadeného rozhodnutí je třeba danému ustanovení rozumět tak, že část uplatněného nároku lze přiznat pouze v případě, kdy je poškozeným uplatněný nárok tvořen několika samostatnými částmi (tj. lze poškozenému přiznat několik samostatných dílčích složek z jím uplatněného nároku). Žalobkyně rozporují tento závěr žalovaného s odkazem na gramaticko-sémantický výklad daného ustanovení, dále na zásadu hospodárnosti řízení, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019.

25. Zdejší soud se ztotožňuje s názorem žalobkyň, dle kterých uvedené ustanovení umožňuje správním orgánům při rozhodování přiznat poškozenému alespoň část nároku, nemůže-li být rozhodnuto o uplatněném nároku jako celku. Ustanovení § 89 odst. 3 PřesZ nijak nerozlišuje mezi situací, kdy poškozený v řízení o přestupku uplatní nárok tvořený několika dílčími komponentami a situací, kdy poškozený uplatní nárok tvořící přirozený celek. Uvedené je naprosto nesporné v oblasti trestního práva procesního a zdejšímu soudu není známo, že by vznikaly s touto otázkou jakékoli interpretační obtíže v oblasti správního trestání. Z hlediska trestního práva procesního lze poukázat na znění § 229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdější předpisů (dále jen „trestní řád“), dle něhož má soud odkázat poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních (popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem) se zbytkem jeho nároku, jestliže mu nárok z jakéhokoli důvodu přizná jen zčásti. K danému ustanovení trestního řádu uvádí komentářová literatura (ŠÁMAL, Pavel. Trestní řád: komentář. II, § 157-314s., 7. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-465-0.), že „[r]ozhodnutí soudu podle § 229 odst. 2 bude zpravidla na místě, jestliže výsledky dokazování nepotvrzují nárok poškozeného v celém rozsahu nebo neposkytují podklad všem uplatněným složkám tohoto nároku, anebo může být zde uvedený postup odůvodněn tím, že u jednoho z více skutků, jimiž měla být způsobena škoda nebo nemajetková újma nebo kterým mělo být získáno bezdůvodné obohacení, došlo např. k zastavení trestního stíhání […]“ (pozn. podtržení doplněno zdejším soudem). Z uvedeného je zřejmé, že přiznání nároku na náhradu škody přichází v rámci trestního řízení na řádu nejen za situace, kdy výsledky dokazování neposkytují podklad všem komponentám uplatněného nároku (je-li uplatněný nárok tvořen několika samostatnými složkami), ale též tehdy, nepotvrzují- li výsledky dokazování nárok poškozeného v celém rozsahu (tedy i za situace, kdy poškozený uplatnil jediný samostatný nárok). Jelikož, jak plyne ze shora předneseného, lze v této věci analogicky užít trestněprávních závěrů, uzavírá zdejší soud, že správní orgán prvního stupně i žalovaný dospěli v rámci výkladu § 89 odst. 3 zákona o některých přestupcích k nesprávným právním závěrům a námitka žalobkyň je proto důvodná.

26. Dále se krajský soud zabýval otázkou, zda byla v částce 2 540 Kč výše škody spolehlivě zjištěna. Žalovaný ve shodě s prvostupňovým rozhodnutím uvedl, že výše škody vzniklé na předmětné zdi spolehlivě zjištěna nebyla.

27. Na prvním místě soud poukazuje na samotný výrok prvostupňového správního orgánu o vině přestupce, dle kterého byl přestupce uznán vinným z jednání, kterým byla způsobena škoda ve výši 13 320 Kč, když přitom žalobkyně byly s nárokem v této výši odkázány výrokem IV. na civilní řízení soudní. Tato skutečnost, jak dle výroku zjištěná výše škody, tak zároveň ale odkázání v této výši na civilní soud, je, jakkoli není výrok o vině přestupce předmětem tohoto soudního řízení správního, zjevnou nesprávností. Pomine-li soud otázku pravomoci správních orgánů (výše škody), musí výrok o vině odpovídat učiněným skutkovým zjištěním; výrok o vině se musí opírat o řádně zjištěný skutkový stav a jeho správnou právní kvalifikaci. Zákonnost výroku o vině však soud v tomto řízení nepřezkoumává.

28. Konkrétní výši škody nemohou správní orgány určit bez náležitých odborných podkladů. V této věci ovšem správní orgány disponovaly třemi vyjádřeními rozdílné kvality, které výši škody vzniklé na majetku poškozených posuzovaly: odborné vyjádření pořízené policií v rámci trestního řízení, znalecký posudek pořízený policií, znalecký posudek pořízený poškozenými.

29. Jednotlivá odborná posouzení se v otázce konečné výše škody značně odlišovala, a proto nelze po správních orgánech vyžadovat, aby určily za stavu non liquet přesnou konkrétní výši škody, kterou poškozeným přiznají. Účelem řízení o trestním obvinění není provádění rozsáhlého dokazování ve vztahu k náhradě uplatněné škody. Právní úprava však za tohoto stavu nabízí řešení přiznání části uplatněného nároku, čehož správní orgány nedbaly. Dosahovala-li v případě všech tří odborných vyjádření (navíc i v případě vyjádření neodborných – pozn. zdejšího soudu) určená výše škody alespoň částky 2 540 Kč, lze považovat minimálně v této částce škodu za dostatečně zjištěnou, neboť nelze mít z provedeného dokazování důvodně za to, že by způsobená škoda měla být nižší. Shoda všech posouzení výše vzniklé škody minimálně v této částce vede zdejší soud k závěru, že výše škody byla alespoň v částce 2 540 Kč zjištěna bez důvodných pochybností ve smyslu § 3 správního řádu.

30. Nelze přitom opomenout, že to byl právě posudek znalce ustanoveného policí, který stanovil výši škody na 2 540 Kč. Právě tento znalecký posudek s ohledem na způsob ustavení nese předpoklad nezávislého posouzení předložené otázky. Znalecký posudek předložený žalobkyní neobsahuje ve smyslu § 127a občanského soudního řádu doložku o tom, že by si byl znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Z tohoto důvodu nebylo možné s tímto znaleckým posudkem nakládat zcela totožným způsobem jako se znaleckým posudkem znalce, který byl ustanoven soudem, resp. správním orgánem (srov. § 56 správního řádu a § 127a občanského soudního řádu).

31. Krajský soud souhlasí se žalovaným, že primárním cílem přestupkového řízení je zjistit, zda se obviněná osoba přestupku dopustila či nikoli, posoudit její vinu a případně ji uložit správní trest. Zároveň je však nutno šetřit práva poškozených a nelze je nad nutnou míru vystavovat dalším „navazujícím“ řízením. K poškozenému je v rámci přestupkového řízení potřeba přistupovat jako k subjektu, jemuž má být v řízení vedeném správním orgánem usnadněno vyrovnání jeho majetkových práv, do nichž přestupce svým činem zasáhl. Lze přitom podotknout, že ze strany Ústavního soudu zaznívá kritika situací, kdy je výše části přiznané náhrady excesivně nízká (k uvedenému lze nejnověji přiměřeně odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 3003/20). Uvedené platí o to více za situace, odmítl-li správní orgán přiznat byť alespoň část z uplatněného nároku a plně odkázal žalobkyně na řízení před civilním soudem.

V. Závěr, náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost dle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ke zrušení rozhodnutí přistoupil zdejší soud bez jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas (§ 51 s. ř. s.).

33. V dalším řízení žalovaný přezkoumá rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v mezích odvolacích důvodů uplatněných žalobkyněmi se zohledněním závěrů krajského soudu, které jsou uvedeny v tomto rozsudku. Vysloveným právním názorem je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalovaný neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Pokud jde o procesně úspěšné žalobkyně, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 2 x 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), ponížených o 20 %, celkem v částce 9 920 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za 2 x 2 úkony právní služby v částce 1 200 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 11 120 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyň je dle dostupných údajů plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 2 336 Kč. Celkem jde tedy o částku 13 456 Kč. K odměně advokáta se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 3 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 19 456 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyním do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.