č. j. 62 Ad 10/2020-55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: V. P., narozen bytem zastoupen Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem AK Jarušek, Straková & Partners, se sídlem Radniční 489/7A, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 7. 2020, č. j. x takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci, obsah žaloby a vyjádření žalovaného 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 5. 2020, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobci snížen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod druhého stupně od 14. 6. 2020. Toto prvostupňové rozhodnutí vycházelo z posudku posudkového lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 15. 4. 2020. Dle tohoto posudku byl stav žalobce posouzen jako dlouhodobě nepříznivý stav s poklesem pracovní schopnosti o 60 %, (50 % a navýšení o 10 %) tj. invalidita druhého stupně, ode dne 15. 4. 2020, platnost posudku trvalá, hodnoceno dle kapitoly XV., odd. B, položka 1b přílohy vyhlášky č. 359/2009, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v rozhodném znění (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). V rámci námitkového řízení byl vypracován posudek posudkového lékaře ČSSZ České Budějovice ze dne 9. 7. 2020, který potvrdil posouzení posudkového lékaře OSSZ s tím, že se nejedná o žalobcem namítanou invaliditu třetího stupně, neboť tíže funkčního postižení nesplňuje posudková kritéria umožňující její přiznání. Posudkový lékař ČSSZ však nesouhlasil navýšením dolní hranice poklesu pracovní schopnosti o 10 % na 60 %, neboť užitá kategorie stanovuje rozpětí poklesu pracovních schopností mezi 50 – 60 %, přičemž samotná klinika a anatomická lokalizace by odpovídala spodní hranici, nicméně s ohledem na komorbidity posudkový lékař zvolil taxaci ve výši 60 % s tím, že další navýšení není možní, neboť tato míra plně odpovídá celkovému postižení pracovního potenciálu, když žalobce je schopen omezené lokomoce s berlí a od 03/2017 pracuje v polovičním úvazku jako vrátný; invalidizace ve 3. stupni by proto neodpovídala reálnému poklesu pracovního potenciálu. Zároveň žádná z komorbidit nemá takový funkční dopad, aby odůvodnila další navýšení.

2. Dne 18. 9. 2020 podal žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce na prvním místě namítá nedostatečné vypořádání se vznesenými námitkami v rámci námitkového řízení, především nebyly zohledněny závěry zprávy MUDr. D. K., který uvádí některá fakta jinak, než posudkový lékař OSSZ a ČSSZ. Posudkoví lékaři měli za to, že mezi doloženými lékařskými zprávami nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkové závěry, s čímž žalobce nesouhlasí. Ačkoli posudkoví lékaři měli za to, že zdravotní stav žalobce je stabilizovaný, lékařská zpráva předložená v námitkovém řízení konstatuje zhoršování stavu žalobce. Progrese onemocnění má být posudkovými lékaři reflektována a snížení stupně invalidity nelze odůvodnit obecným odkazem na to, že posuzovaný se adaptoval (viz stanovisko veřejného ochránce práv vydané pod sp. zn. 6545/2011/VOP). Žalobce má za to, že posudkoví lékaři bez jakéhokoli podkladu hodnotili jeho stav jako stabilizovaný, s čímž žalobce nesouhlasí.

4. Posudek posudkového lékaře ČSSZ je dle žalobce nepřesvědčivý a nedostatečně odůvodněný, absentuje popsání důvodů, které vedly ke snížení stupně invalidity ze třetího na druhý. Posudkoví lékaři nepopsali změny ve zdravotním stavu žalobce odůvodňující takový postup, oba posudky jsou neúplné, nepřesvědčivé (srov. stanovisko veřejného ochránce práv sp. zn. 5188/2017/VOP). Má-li být důvodem snížení stupně invalidity to, že žalobce pracuje jako vrátný na střední škole s úvazkem 25 hodin týdně, není mu zřejmé, proč byl stupeň invalidity snížen až teď, když tuto práci vykonává již od roku 2017. Nadto, v roce 2019 žalobce prodělal bursitidu pravého lokte a jeho stav se zhoršil.

5. Posudek posudkového lékaře ČSSZ dále neobsahuje zhodnocení pracovních schopností žalobce a zohlednění dosaženého vzdělání, potažmo předchozího zaměstnání. Posudek z roku 2019, sp. zn. LPS/2019/1620-CB_CSSZ, stanovil míru poklesu pracovních schopností na 70 %, přičemž zde bylo zohledněno, že žalobce nemůže vykonávat pracovní činnost, k níž se vyučil. Žalobce má za to, že v tomto směru mělo být posudkovými lékaři postupováno dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity a taxace měla být navýšena o 10 %, jelikož žalobce nemůže využívat dosavadní vzdělání a znalosti k další výdělečné činnosti. Posudkový lékař ČSSZ se nedostatečně zabýval pracovními možnostmi žalobce, nedostatečně hodnotil pracovní schopnosti žalobce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a po jeho vzniku (srov. stanovisko veřejného ochránce práv sp. zn. 6545/2011/VOP). Posudkový lékař ČSSZ nezvážil ani to, že průměrná mzda zedníka či obkladače je řádově vyšší než průměrná mzda vrátného, dle serveru platy.cz je průměrná mzda zedníka 30 000 Kč až 40 000 Kč, vrátného cca 18 000 Kč až 20 000 Kč, k čemuž žalobce navrhuje provést jako důkaz zprávu vyžádanou soudem od Českého statistického úřadu. Jelikož zdravotní stav neumožňuje žalobci využívat dosažené vzdělání a pokračování v dosavadní výdělečné činnosti, je ospravedlnitelné aplikovat § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, jak konstatovala posudková lékařka v roce 2019.

6. Žalobce dále namítá, že není odůvodněno, proč došlo ke snížení invalidity právě od 15. 4. 2020 ve smyslu reálně identického zdravotního postižení k odlišnému druhu zdravotních postižení dle vyhlášky o posuzování invalidity (viz stanovisko veřejného ochránce práv sp. zn. 6545/2011/VOP). Posudkoví lékaři měli jasně popsat, co se přesně změnilo na zdravotním stavu žalobce a proč zrovna tento den je dnem změny invalidity, pouhé určení tohoto dne jakožto dne konání lékařské prohlídky nepředstavuje dle žalobce objektivní stanovení, a to tím spíše, že posudkoví lékaři tak učinili bez komplexního prostudování lékařských zpráv a zjištění skutečného zdravotního stavu žalobce.

7. Posudek lékaře OSSZ je dle žalobce rovněž nepřezkoumatelný stran uváděné stabilizaci zdravotního stavu, není zde ani uvedeno, co vše se na zdravotním stavu žalobce změnilo či mělo změnit tak, že to odůvodnilo snížení stupně invalidity. Nedošlo ke komplexnímu zhodnocení zdravotního stavu žalobce a jeho důkladného prověření, pouhé okrajové konstatování bursitidu pravého lokte z října 2019 bez jakékoli reflexe v posudkovém zhodnocení považuje žalobce za nedostatečné. K tomu žalobce poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Ads 42/2003-61 a 4 Ads 6/2003-60.

8. Dále žalobce poukazuje na to, že posudek posudkového lékaře ČSSZ absentuje pracovní doporučení.

9. Žalobce je rovněž přesvědčen o tom, že v námitkovém řízení měl být posudek vypracován posudkovou komisí MPSV, nikoli samostatným posudkovým lékařem ČSSZ tak, jak stanovuje § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

10. Stran shora uvedeného navrhuje žalobě dále provést důkaz účastnickým výslechem, lékařskými zprávami o zdravotním stavu žalobce, obsahem internetových stránek platy.cz – plat vrátného a zedníka (internetové adresy uvedeny v žalobě).

11. V další části žaloby namítá žalobce vady žalobou napadeného rozhodnutí, které shledává nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť s ohledem na vady posudků posudkových lékařů byla porušena zásada materiální pravdy zakotvená § 3 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Odůvodnění rozhodnutí nesplňuje podmínky § 68 odst. 3 správního řádu, neboť žalobce navrhoval v námitkovém řízení provést dokazování lékařskou zprávou svého praktického lékaře, což žalovaný zcela opomněl. Žalovaný nevysvětlila, jak se změnil zdravotní stav žalobce, k jakému zlepšení došlo atd., když v dané zprávě je uváděn pravý opak. Rozhodování o důchodových nárocích je citlivým tématem a o to více je nutno trvat na řádném odůvodnění rozhodnutí (viz stanovisko veřejného ochránce práv sp. zn. 6545/2011/VOP). Dle žalobce rovněž došlo k porušení § 90 správního řádu, když z rozhodnutí není zřejmé, jak se žalovaná vypořádala s uplatněnými námitkami; na žalobou napadené rozhodnutí vydané v námitkovém řízení jsou kladeny požadavky jako na jakékoli jiné správní rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 99/2011).

12. K podané žalobě přiložil žalobce listiny vydané správními orgány posudkovými lékaři, dále lékařskou zprávu ze dne 2. 6. 2020 vydanou praktickým lékařem MUDr. K., posudek OSSZ o invaliditě ze dne 10. 5. 2018, posudek OSSZ o invaliditě ze dne 3. 4. 2019, závěrečnou zprávu o výsledku šetření ve věci podnětu pana M. H. veřejného ochránce práv ze dne 16. 7. 2012, sp. zn. 6545/2011/VOP/PK, zprávu veřejného ochránce práv ze dne 19. 9. 2018, č. j. KVOP-41126/2018, 5188/2017/VOP/PF, profesní dotazník žalobce ze dne 30. 3. 2020.

13. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2020 navrhla podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě příslušných posudků, které byly vypracovány v souladu se zákonem, posudek posudkového lékaře ČSSZ dosahuje požadované kvality. Své rozhodnutí považuje žalobkyně za plně přezkoumatelné, vydané v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, k čemuž poukazuje na vymezení nepřezkoumatelnosti dle rozsudku Nejvyššího správného soudu ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 47/2011-74. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 7. 6. 2021, které proběhlo za účasti žalobce, jeho právního zástupce a žalované.

16. Žalobce při jednání setrval na podané žalobě, zdůraznil nepřesvědčivost a neúplnost obstaraných posudků, včetně posudku posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích, který obstaral krajský soud. Dle žalobce není zřejmé, jak se měl jeho stav stabilizovat, když MUDr. K. naopak uvádí zhoršování stavu žalobce. Dále pak žalobce popsal bolesti páteře a kyčlí, horší hybnost, zhoršování svého zdravotního stavu.

17. Žalobce dále popsal, že zařazení jeho stavu do kap. 15 odd. B, bod 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity je v pořádku, nicméně dle § 3 této vyhlášky měly být zohledněny komorbidity (endoprotéza levého kol. kloubu, bursitida pravého lokte a další obtíže). Dále, žalobce již nemůže vykonávat svoji původní profesi zedník/pokladač a dosahuje tak podstatně nižšího výdělku, což nebylo rovněž nikterak reflektováno.

18. Za účelem posouzení poklesu pracovních schopností obstaral krajský soud posudek posudkové komise MPSV v Českých Budějovicích (dále jen „posudková komise MPSV“ či „komise“). Při jednání soud provedl jako důkaz protokol o jednání posudkové komise MPSV, ze kterého plyne, že dne 11. 1. 2021 zasedla komise k posouzení zdravotního stavu žalobce, komise byla složena co do lékařů z posudkového lékaře a lékaře traumatologa. Žalobce byl jednání komise přítomen a popsal své potíže.

19. Dále soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 11. 1. 2021, dle kterého se v případě žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posouzený dle kapitoly XV, odd. B, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovních schopností žalobce o 60 % (horní hranice taxace), jedná se o invaliditu druhého stupně.

20. Posudková komise v posudku uvádí diagnostický souhrn, pracovní anamnézu, zdravotní a posudkovou anamnézu od roku 2010, k čemuž shrnuje obsah celé řady zpráv a posudků a následně se zabývá řízením, na jehož základě bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. Komise shrnuje, že dne 15. 4. 2020 byl žalobce posudkovým lékařem OSSZ hodnocen dle kapitoly XV, odd. B, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem o 50 %, přičemž došlo k nesprávnému navýšení o 10 % bodů na 60 %; takovéto navyšování je dle komise nesprávné, navyšovat lze pouze horní hranici. Posudkový lékař ČSSZ dle komise správně hodnotil dle uvedeného pokles pracovních schopností žalobce 60 % bez navýšení.

21. Posudková komise dále shrnula další podklady - zpráva MUDr. K. ze dne 30. 3. 2020 a k ní identická zpráva ze soudního spisu ze dne 2. 6. 2020 a další zprávy z Nemocnice České Budějovice z let 2018 a 2019, které se mj. týkaly i bursitidy pravého lokte. Komise rovněž obstarala kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře a provedla vyšetření žalobce při jednání.

22. Následně posudková komise popisuje svůj posudkový závěr a vývoj zdravotního stavu žalobce. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po amputaci PDK nad kolenem v roce 2013; žalobce užívá protézu; je schopen krátké chůze i bez opory, při delší chůzi se pohybuje s jednou francouzskou holí. Krom uvedeného žalobce trpí polytopním postižením nosného a pohybového aparátu, k čemuž je popsán vývoj stavu žalobce v čase s tím, že záněty v oblasti kolene byly zvládnuty konzervativní léčbou a další projevy zánětu nebyly, stav je dobrý odpovídající stavu po totální endoprotéze. Dále se uvádí diagnostikovaná omatróza vpravo a poškození pravého ramene, bez omezení hybnosti v ramenních kloubech. Doloženo je i léčení pro hnisavou bursitidu oblasti pravého lokte, stav je kompenzován a bez bolestí, bez omezení hybnosti v loketních kloubech. Po zavedení žilního vstupu má žalobce parestezii prstů na levé ruce, ale funkce levé ruky je v normě. Při jednání žalobce sdělil komisi další nové potíže, které nebyly v podkladové dokumentaci popsané. Jednak před 5 lety ruptura obou bicepsů, což nemá ale na funkci horních končetin dopad. Dále cca půlroční bolesti zad a kyčle, pro které zatím nebyl žalobce vyšetřen, dle vyšetření při jednání komise bez významného omezení hybnosti.

23. Komise se ztotožnila s položkovým hodnocením posudkových lékařů a uvádí, že použití vyšší položky 1a není indikováno; kritérium je určeno rovněž pro stavy po amputaci ve stehně, ale pro stavy s krátkým pahýlem bez možnosti kompenzace protézou – žalobce má plně funkční protézu a je schopen chůze.

24. Komise dospěla dále k závěru, že není dán důvod aplikace § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. navýšení z důvodů komorbidit mající vliv na pokles pracovních schopností žalobce. Další postižení žalobce takový vliv nemají – hybnost v ramenních kloubech je v normě, zánět levého lokte nezanechal funkční následky, stav po rpt. bicepsů nemá na funkci horních končetin vliv, stejně tak parestezie prstů nejsou posudkově a funkčně významné, ostatní poruchy se na dlouhodobě nepříznivém stavu žalobce podílí jen v malé míře. K tomu komise popisuje, že žádné z těchto postižení není rozhodující příčinou stavu žalobce, procentní taxace je u těchto postižení nižší. Nově uváděná problematika zad a kyčlí nemá dle komise charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, jedná se o krátkodobý stav, neléčeno, nediagnostikováno, bez významné postižení funkce.

25. Stran aplikace § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. navýšení procentního hodnocení o max. 10 % v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, komise neshledala k takovému navýšení důvod. Žalobce dle komise není schopen vykonávat profesi, ke které se vyučil, je však velmi dobře adaptován a vykonává profesi adekvátní jeho zdravotního stavu již od roku 2017, v posledním roce dokonce v plném pracovním úvazku. „Uvedené stojí jednoznačně proti navýšení MPPS. Naopak je do rozvahy uvést skutečnosti uvedené v § 4 odst. 2 uvedené vyhlášky.“ Dle § 4 odst. 2 této vyhlášky platí, že v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů. Posudková komise k tomuto uvádí, že s ohledem na totální endoprotézu volí horní hranici taxace, která zcela odpovídá poklesu pracovních schopností žalobce. Úvaha posudkové komise byla vedena zněním § 3 odst. 2 a § 4 odst. 2 vyhlášky; pro aplikaci § 4 odst. 2 vyhlášky nebyly splněny předpoklady, nicméně pravidlo zde stanovené užila posudková komise jako vodítko pro své úvahy o tom, že s ohledem na stav žalobce není již navýšení dle § 3 odst. 2 vyhlášky nutné.

26. Ke snížení stupně invalidity komise uvedla, že důvodem snížení je přehodnocení kvalifikačního potenciálu a míry adaptace žalobce na jeho zdravotní problémy, jakož i to, že stav dolní končetiny je stabilizován – poslední suspekce na exacerbaci zánětu v koleni byla v roce 2018. Již v roce 2015 posudkový lékař uvedl, že bude nutno hodnotit míru adaptace na amputaci. Posudkový lékař v květnu 2018 konstatoval pracovní zařazení žalobce s tím, že pracovní pokus byl jen krátký, a proto bylo možné III. stupeň invalidity ponechat. Ponechání invalidity III. stupně posudkovým lékařem v dubnu 2019 považuje komise za nadhodnocení – přestože posudkový lékař konstatoval zhoršující stav, z další dokumentace toto nevyplývalo, míra zdravotního postižení a pokračující výdělečná činnost neindikovali ponechání invalidity ve III. stupni. Dekompenzace stavu stran levé horní končetiny v říjnu 2019 (hnisavá burzitis se septickým stavem) byla důvodem jen dočasné pracovní neschopnosti, neměla a nemá trvalý vliv na pracovní potenciál žalobce.

27. K námitkám uváděným v námitkovém řízení a v žalobě posudková komise dále uvedla, že žalobce je náchylný k infekcím, nicméně nemá poruchu imunity, která by jej vyřazovala z kolektivu a sklon k infektům není pro vyhodnocení jeho pracovního potenciálu významný. Míra bolestí a omezení pohyblivosti byla zhodnocena a není důvodem k invalidizaci ve III. stupni.

28. Komise dále shrnula, že dokumentace žalobce nedokládá zhoršení stavu, které by vedlo k neschopnosti vykonávat zaměstnání za ulehčených pracovních podmínek. V podkladové dokumentaci nejsou významné rozpory, podstatné je zde vyhodnocení objektivního stavu v jednotlivých nálezech. Na vývoj stavu si mohou posudkoví lékaři vypracovat odlišný názor než praktický lékař, který konstatuje zhoršování stavu, posudkové je však zřejmé, že v posledních letech, od odléčení burzitidy pravého lokte, je stav žalobce stabilizovaný, po burzitidě nezůstaly žádné významné funkční následky.

29. Stran otázek mzdy posudková komise uvádí, že vyhodnocení mzdy není pro posudkové záměry rozhodné, takovéto posouzení, které v minulosti bylo součástí posudků při posouzení tzv. podstatného poklesu výdělku, se již neprování.

30. Stran data snížení invalidity komise uvedla, že datum 15. 4. 2019 se vztahuje k novému posudkovému hodnocení a novému hodnocení míry omezení pracovního potenciálu. Jedná se o daný stav v daný okamžik, zpětné hodnocení konkrétního okamžiku snížení invalidity je posudkově náročné a problematické.

31. Stran pracovní rekomandace komise doplňuje, že pro žalobce není vhodná těžká fyzická práce s dlouhou chůzí a chůzí v nerovném terénu, včetně lezení po žebřících apod., práce trvale ve stoje, práce s přenášením objemných a těžkých předmětů. Uvádí se pouze negativní rekomandace, pozitivní rekomandace není uváděna, není povinností lékařské posudkové služby určovat žalobci vhodnou práci. Přesto komise konstatuje, že jako vhodná práce se jeví práce lehká, polosedavá až sedavá, s manipulací jen s lehkými předměty, práce typu lehké montážní činnosti, vrátný, call centrum atd. Současné zaměstnání žalobce této specifikaci vyhovuje.

32. Žalobcem navržené dokazování výslechem zpracovatelů posudku shledal krajský soud nadbytečným, neboť rozhodné skutečnosti jsou popsány v samotném posudku. S ohledem na to, že soud zhodnotil posudek posudkové komise MPSV jako dostatečný (blíže viz níže), nepřistoupil ani k jeho doplnění či ke zpracování nového posudku. Účastnický výslech žalobce krajský soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť rozhodné skutečnosti týkající se jeho zdravotního stavu lze zjistit jiným způsobem, a to zejména odbornými posudky, které má soud k dispozici. Lékařskými zprávy soud dokazování neprováděl, neboť tyto zprávy měli k dispozici posudkoví lékaři, přičemž žalobce nyní nepředložil lékařské zprávy, kterými by zpochybňoval závěry posudkových lékařů. Pro nadbytečnost krajský soud neprovedl dokazování ani uvedenými internetovými stránkami, které se týkají výše platů vrátných a zedníků, neboť tyto skutečnosti nejsou pro posouzení věci s ohledem na účinnou právní úpravu podstatné. Předložené zprávy veřejného ochránce práv se týkají jiných případů, žalobce je používá jako podklad své právní argumentace, z tohoto důvodu na ně soud nenahlížel jako na důkazy, které by měly objasnit skutkový stav v nyní přezkoumávané věci.

33. Žaloba není důvodná.

34. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

35. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

36. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

37. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení).

38. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně tvrzení žalobce obsažených v podané žalobě. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, jak komise hodnotila posudkové závěry lékaře OSSZ a ČSSZ. Obsah posudku tak, jak jej soud shora rozsáhle popsal, reaguje na vznesené žalobní námitky týkající se zdravotního stavu žalobce, otázky volby taxace poklesu pracovních schopností žalobce a důvody pro aplikaci či neaplikaci § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. důvody pro které nebyla taxace navýšena či snížena. Odůvodnění posudkové komise MPSV je dle hodnocení soudu srozumitelné, přesvědčivé a řádné. Je zřejmé, na základě jakých důvodů se komise takto rozhodla a jaké byly její úvahy při hodnocení rozhodných skutečností. Věcnou správnost hodnocení posudkové komise nemůže soud s ohledem na to, že se jedná o odborné medicínské otázky, hodnotit. Žalobce sám odborné závěry posudkové komise účinně nerozporuje, poukazované rozpory komise hodnotila a vypořádala se s nimi (zpráva praktického lékaře žalobce ze dne 2. 6. 2020). Soud dodává, že praktičtí lékaři, ani odborní lékaři, nedisponují stran posudkového hodnocení dostatečnou odborností. Posudkového hodnocení je oprávněn pouze lékař, se zvláštní odbornou způsobilostí v posudkovém lékařství, nikoli lékař jiného zaměření. Praktický lékař či specialista je schopen zjistit, vyhodnotit a popsat zdravotní stav, nicméně pro účely posudkového lékařství je nutné posouzení takto zjištěného zdravotního stavu posudkovým lékařem. Pravdivost závěrů praktického lékaře žalobce o zhoršování žalobcova stavu nejsou rozporovány, posudková komise však vysvětluje, proč nejsou tyto závěry v kontextu zdravotnické dokumentace žalobce relevantní, což považuje soud za zcela dostatečné vypořádání se s touto žalobcovo argumentací.

39. Krajský soud má z posudku posudkové komise MPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí 60 % a ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní ve druhém stupni. Datum 15. 4. 2020, ke kterému byl pokles invalidity žalobce stanoven, byl posudkovou komisí řádně odůvodněn. Posudek lékaře OSSZ byl vypracován dne 15. 4. 2020 a k tomuto dni je posuzován pokles invalidity žalobce, což krajský soud v kontextu posouzení posudkové komise akceptuje, neboť se jedná o datum objektivního lékařského posouzení zdravotního stavu žalobce. Je bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že nejpozději tento den byly dány rozhodné skutečnosti pro pokles invalidity žalobce; přesnější stanovení data v minulosti by bylo, jak komise uvádí, obtížné. Obtížnost řádného stanovení data vzniku invalidity nemůže být překážkou pro řádné zjištění skutkového stavu, nicméně v projednávané věci je zvolený postup činěn ve prospěch samotného žalobce, což soud vede k závěru o tom, že takovýmto postupem nemohlo být zasaženo do veřejných subjektivních práv žalobce. Ostatně konkrétní zásah do svých práv neuvádí ani žalobce (vyjma jím spatřované nepřezkoumatelnosti).

40. Posudková komise vzala v úvahu podklady lékařské dokumentace zdravotního stavu žalobce. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru.

41. K hodnocení posudku posudkové komise MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný.

42. Jak již soud uvedl, žalobní argumentace vztahující se k jeho zdravotnímu stavu byla již vypořádána samotným posudkem posudkové komise MPSV. Ta se ve svém posudku vyjádřila i k nedostatkům předcházejících posudků. Posudek lékaře OSSZ ze dne 15. 4. 2020 neobsahoval pracovní rekomendaci, stejně tak i posudek posudkového lékaře ČSSZ ze dne 9. 7. 2020. Tento nedostatek nehodnotí soud jako vadu mající vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť na posouzení poklesu pracovních schopností žalobce, a tedy i na výrok samotný nemá tato vada vliv. Posudková komise v rámci svého posudku tuto rekomendaci uvádí.

43. Posudková komise popsala vady posudku posudkového lékaře OSSZ ze dne 15. 4. 2020 stran taxace shodně s posudkem posudkového lékaře ČSSZ ze dne 9. 7. 2020. Ve vztahu k odbornému hodnocení zdravotního stavu žalobce má soud za to, že v kontextu posudku posudkové komise MPSV oba posudky obstály. Stran přesvědčivosti těchto posudků soud připouští, že oba posudku se mohou v některých částech jevit jako strohé, nicméně nyní vypracovaný posudek posudkové komise MPSV plně vyhovuje zákonným nárokům na posouzení zdravotního stavu žalobce a zdravotní stav žalobce, jeho dopady do pracovního života podrobně a přesvědčivě odůvodňuje a ve svém závěru dochází ke stejným zjištěním jako předcházející posudky. Vady předcházejících posudků proto neměly přímý vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Existence posudku posudkové komise MPSV činí nedostatky obou posudků do jisté míry obsoletními.

44. Posudková komise se rovněž řádně vypořádala se staršími posudky (2019 a starší) a řádně odůvodnila, proč je aktuální posouzení odlišné a proč bylo ke snížení invalidity přistoupeno až v roce 2020, nikoli dříve. Stejně tak se komise vypořádala se zprávou praktického lékaře žalobce ze dne 2. 6. 2020 a v kontextu konkrétních lékařských zpráv popsala, na základě čeho dospěla k závěru o stabilizaci stavu žalobce. Učiněné posouzení koresponduje se závěry posudkového lékaře OSSZ a ČSSZ.

45. Posudková komise rovněž popsala, že výdělkové poměry nejsou posudkově významné, jak plyne i ze shora předestřené právní úpravy. Z tohoto důvodu nejsou otázky spjaté s výší výdělků pro posouzení poklesu pracovních schopností žalobce rozhodné, a to ani v kontextu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity.

46. Stran námitek procesního charakteru ve vztahu k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tj. porušení § 68 odst. 3 a § 90 správního řádu, jakož i zásady materiální pravdy dle 3 správního řádu, soud uvádí, že s přihlédnutím ke shora uvedenému neshledal krajský soud vad, které by měly vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí považuje soud za přezkoumatelné, je zřejmé, jak žalovaný rozhodl, na základě jakých podkladů, jaké byly jeho úvahy a čím se při svém rozhodování řídil.

47. Námitky, které žalobce podal dne 29. 5. 2020 a dne 9. 6. 2020, se týkají primárně posudku posudkového lékaře OSSZ, který žalobce v kontextu zprávy svého praktického lékaře ze dne 2. 6. 2020 považoval žalobce za nesprávný. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vyšel z rozhodné právní úpravy a z posudku posudkového lékaře ČSSZ. Odbornými otázkami týkajícími se zdravotního stavu žalobce se nezabýval. Lékařská zpráva praktického lékaře je odborným podkladem, který měl posudkový lékař ČSSZ k dispozici zpráva je uvedena v pokladech posouzení. Součástí podkladů byla i kompletní zdravotnická dokumentace žalobce. Jelikož daná lékařská zpráva se týkala odborných lékařských otázek, k jejichž posouzení byl příslušný posudkový lékař ČSSZ, nikoli žalovaný sám, neshledal krajský soud jakékoli pochybení v tom, že žalovaný tuto zprávu neprovedl jako důkaz, resp. s ní nepracoval jako s podkladem svého rozhodnutí. Žalovaný zhodnotil posudek posudkového lékaře ČSSZ jako souladný se zákonem, a proto z něho vycházel. S ohledem na výše učiněné závěry ve vztahu k poklesu pracovních schopností žalobce v kontextu posudku posudkové komise MPSV soud neshledal, že žalobou napadené rozhodnutí by bylo stiženo vadami, které by způsobovaly jeho nezákonnost.

48. Není pravda, že žalobce by byl jakkoli sankcionován za to, že se o sebe dokáže postarat. Posudková komise MPSV ve svém posudku dostatečně popsala své úvahy týkající se aplikace § 3 vyhlášky, resp. proč k navýšení procentní výše poklesu pracovních schopností žalobce nepřistoupila. Stran § 3 odst. 1 vyhlášky, který upravuje navýšení z důvodu komorbidit, komise dostatečně popsala vliv dalších zdravotních obtíží žalobce ve vztahu k hlavní příčině jeho dlouhodobě nepříznivého stavu. To, že žalobce s tímto názorem posudkové komise nesouhlasí, neznamená, že její závěry by byly nepřezkoumatelné či nepřesvědčivé. Posudková komise se vypořádala i s lékařskou zprávou praktického lékaře žalobce MUDr. K. ze dne 2. 6. 2020 (str. 7) a dospěla k závěru, že z posudkového hlediska je stav žalobce po zaléčené burzitidě lokte stabilizovaný. Určité nepřesnosti posudku (záměna levého lokte za pravý, rok amputace končetiny 2013 nebo 2014) nemají na celkové závěry posudkové komise vliv, v kontextu posudku jako takového se jedná o zjevné chyby v psaní, nikoli o věcnou nesprávnost, který by mohla způsobit nesprávnost posudku jako takového.

49. Co se týče aplikace § 3 odst. 2 vyhlášky, dle kterého platí, že v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů, i s touto právní úpravou se posudková komise řádně vypořádala, když popsala proces adaptace žalobce na jeho stav.

50. Dále, ustanovení § 4 odst. 2 vyhlášky stanovuje, že v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný nebo pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení a v důsledku toho je pokles pracovní schopnosti pojištěnce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.

51. Z uvedené právní úpravy je zřejmé, že procentní výše poklesu pracovních schopností pojištěnce může být za určitých podmínek na výšena, ale i snížena, což umožňuje lépe zohlednit individuální okolnosti pojištěnce, a to dle odůvodněné úvahy učiněné posudkovým lékařem či posudkovou komisí na základě objektivně zjištěného zdravotního stavu. Stran otázek pracovních schopností se tedy hodnotí, zda je pojištěnec schopen vykonávat svoji dosavadní práci, pokud nikoli, jakým způsobem a zda vůbec je schopen rekvalifikace, jinými slovy, jak je pojištěnec schopen se přizpůsobit svému objektivnímu pracovnímu omezení a pracovně se uplatnit.

52. Je nesporné, že žalobce se již nemůže věnovat své profesi zedníka, obkladače, tedy žalobce nemůže již účinně využívat dosažené vzdělání, znalosti a zkušenosti. S ohledem na svůj stav se žalobce začal živit jako vrátný/recepční, což posudková komise zhodnotila kladně. Posudková komise stanovila pokles pracovních schopností žalobce na 60 %, tj. maximum dané položky a zkoumala, zda je zde dán důvod pro další navýšení z důvodu komorbidit (nikoli, viz výše) nebo z důvodu na straně pracovních schopností žalobce, které rovněž neshledala. Žalobce poukazuje na předchozí posudky, dle kterých byla taxace postupem dle § 3 odst. 2 vyhlášky navýšena o 10 % a tohoto postupu se domáhá i nyní. To však dle posudkové komise s ohledem na adaptaci žalobce není možné.

53. Dle posudku posudkového lékaře OSSZ České Budějovice ze dne ze dne 18. 3. 2015 byl žalobce invalidní ve III. stupni, 70 %, 10 % dle § 3 odst. 2 vyhlášky, platnost posudku tři roky, po jejichž uplynutí má být hodnocena eventuální adaptace žalobce na jeho stav. Dle posudku ze dne 10. 5. 2018 totožné závěry, zjištěna práce jako vrátný na poloviční úvazek, platnost posudku 1 rok k posouzení adaptace. Totožný závěr i dle posudku ze dne 3. 4. 2019. Další posudek pak již vyústil v toto přezkumné řízení soudní.

54. V souladu s § 3 odst. 2 vyhlášky posudková komise hodnotila schopnost žalobce rekvalifikace, resp. jeho schopnost pracovní adaptace na jeho zdravotní stav a dospěla k závěru, že žalobce se adaptoval, je výdělečně činný a svému stavu se přizpůsobil. Hodnocení adaptace nemohlo být pro žalobce překvapivé, neboť jej zmiňují posudky od roku 2015. Je přitom nesporné, že žalobce se skutečně svému stavu přizpůsobil, sám žalobce to ani nerozporuje a deklaruje, že je schopen se o sebe postarat. Není přitom pravda, že by byl sankcionován za svůj úspěch, neboť je hodnocena objektivní potencialita/schopnost rekvalifikace, potencialita/schopnost pracovní adaptace, potencialita/schopnost možné pracovní změny, které může objektivně pojištěnec za zjištěného zdravotního stavu dosáhnout. Jedná se o objektivní hodnocení pracovních schopností pojištěnce, nikoli o hodnocení subjektivní. Krajský soud má za to, že posudková komise se zabývala pracovními schopnostmi žalobce před vznikem aktuálního dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, popsala, že žalobce je vyučený v oboru zedník, obkladač, pracoval v této profesi i v jiných dělnických profesích. Dále úvodem popsala i to, že žalobce byl invalidní ve třetím stupni již od roku 2010, zhoršení zdravotního stavu vyústilo v amputaci PDK.). Následně posudková komise přistoupila k hodnocení stavu žalobce a jeho objektivních pracovních možností, které založila i na hodnocení aktuální pracovní činnosti, kterou žalobce vykonává (od 2017 vrátný, nejprve úvazek 25 hodin týdně, nyní plný). Posudková komise dospěla k závěru, že žalobce zjištěný zdravotní stav se v rámci posudkově významných skutečností stabilizoval, přičemž svůj zdravotní stav žalobce přijmul a využil svůj pracovní potencionál, pracovně se adaptoval. Proto již nejsou naplněny předpoklady pro navýšení postupem dle § 3 odst. 2 vyhlášky. K tomu soud dodává, že k posudku posudkové komise je nutno přistupovat jako k celku, nelze hodnotit jednotlivé části izolovaně od ostatních.

55. Závěrem soud poznamenává, že toto soudní rozhodnutí nebrání žalobci, aby v případě progrese svých zdravotních potíží uplatnil u České správy sociálního zabezpečení novou žádost o přiznání invalidního důchodu.

56. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.