Č. j. 62 Ad 4/2019 - 52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: A.Š., narozen X bytem X zastoupen zákonnou zástupkyní X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2019, č. j. MPSV-2019/184340- 913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 21. 2. 2019, č. j. 14055/2019/CBU, byl žalobci zamítnut návrh na změnu výše příspěvku na péči a zároveň bylo rozhodnuto, že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 6 600 Kč měsíčně podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“).

2. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterým žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 9. 2019, č. j. MPSV-2019/184340-913, rozhodl tak, že odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se potvrzuje.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce prostřednictvím své zákonného zástupkyně dne 13. 11. 2019 včasnou žalobu dle § 65 a násl. s. ř. s. ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Zákonná zástupkyně žalobce se domnívá, že aktuální posouzení zdravotního stavu žalobce neodpovídá skutečnosti. Jak vyplývá z odborné dokumentace, žalobce trpí dle posudkového závěru psychiatra FN Motol z roku 2018 těžkým autismem s hyperkinetickým syndromem, který mu neumožňuje zvládat následující životní potřeby:

5. Oblékání a obouvání: žalobce je schopen si obléci pouze svrchní část oblečení za asistence dospělého, ponožky, boty na tkaničku a spodní prádlo si sám neobleče, svléká se do naha, nechce být oblečen, nerozezná jaké oblečení si obléct vzhledem k povaze počasí, není schopen manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Neodůvodněná je argumentace žalovaného, že pokud je žalobce schopen si obléci svrchní část oděvů, tak není důvod, aby nezvládl i spodní díly. Žalobce dokládal v průběhu správního řízení výše uvedené skutečnosti videozáznamem, ke kterému nebylo přihlédnuto z důvodu příkazu ministryně č. 15/2019, Politika bezpečného chování uživatelů, dle které není dovoleno připojovat neautorizovaná zařízení a výměnná a přenosná média.

6. Tělesná hygiena: žalobce není schopen dodržovat tělesnou hygienu, mýt se, osušit se, používat hygienická zařízení jinde nežli doma či na zahradě. Žalobce není schopen se sprchovat sám. Vše je opět doloženo videozáznamem, ke kterému nebylo ze strany správních orgánů přihlédnuto s ohledem na výše uvedené.

7. Péče o zdraví: v původním posudku bylo uvedeno, že žalobce péči o zdraví nezvládá, bylo to tak uznáno jako jedna ze základních životních potřeb, které žalobce není schopen zvládat, v současném posudku uvedeno, že péči o zdraví zvládá, proto není uznána jako základní životní potřeba, kterou by žalobce nezvládal. Žalobce mimo jiné trpí atopickou dermatitidou a granulomou annulare, kdy každý den užívá několik léků. Žalobce nebyl na psychiatrické medikaci pouze v období letních prázdnin. Dále žalobce není schopen rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

8. Žalobce nezvládá celkově 7 úkonů základních životních potřeb z důvodu dětského autismu s hyperkinetickým syndromem, což je samo o sobě limitující diagnóza. Na základě výše uvedeného tak žalobce navrhuje zrušit napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný k podané žalobě uvádí, že zdravotní stav žalobce byl v řízení o jeho návrhu na změnu výše poskytovaného příspěvku přezkoumán celkem třikrát se shodným závěrem, a to posudky ze dne 24. 4. 2019, 20. 6. 2019 a 13. 8. 2019.

10. K předloženému posudkovému závěru psychiatra z FN Motol, žalovaný uvádí, že tento důkaz měl žalovaný k dispozici, resp. měla jej k dispozici příslušná posudková komise žalovaného (dále jen „ PK MPSV“) a řádně se jím zabývala, jak ostatně plyne z posudku ze dne 24. 4. 2019 (strana 3-6) či posudku ze dne 20. 6. 2019. Ze zpráv nadto nijak nevyplývají závěry předestřené žalobcem v jeho žalobě.

11. K videozáznamu žalovaný uvádí, že i za předpokladu, že by tento důkaz bylo možné v řízení o návrhu žalobce provést (k nemožnosti jeho provedené odkazuje žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí, strana 16), nemohl by nijak změnit závěry o posouzení zdravotního stavu žalobce. Ve věci žalobce bylo kromě závěrů z provedeného sociálního šetření zohledněno značné množství lékařských zpráv, na základě kterých byl stav žalobce objektivizován, a dle kterého bylo možné určit zvládání či nezvládání jednotlivých potřeb žalobce v souladu s příslušnými předpisy. I pokud by byly na videozáznamu předloženém žalobcem zachycené stavy, ve kterých žalobce nezvládá vybrané aktivity, nebylo by možné tyto stavy považovat za převažující, nýbrž pouze za afektivní, tj. pro celkové posouzení zdravotního stavu irelevantní.

12. Pro úplnost žalovaný dodává, že oproti posouzení Okresní správou sociálního zabezpečení v prvostupňovém řízení o návrhu žalobce, uznala žalovaná nezvládání životní potřeby komunikace, neuznala však zvládání tělesné hygieny. Tento rozdíl byl v posudcích PK MPSV a rozhodnutí žalovaného vysvětlen, a na celkové stupně závislosti žalobce neměl vliv, neboť se nezměnil počet nezvládaných potřeb.

13. Žalovaný shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí, PK MPSV vycházela z relevantních a aktuálních lékařských nálezů, které měla k dispozici, zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře a výsledků sociálního šetření. Posudky PK MPSV pak žalovaný vyhodnotil jako každý jiný důkaz, jak po stránce úplnosti, tak i přesvědčivosti, přezkoumatelnosti a bezrozpornosti a vyhodnotil, že posudky uvedenému dostály.

14. S ohledem na výše uvedené navrhuje žalovaný, aby soud žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. v plném rozsahu zamítl.

IV. Průběh správního řízení

15. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 17. 12. 2018 bylo zahájeno správní řízení podáním návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči.

16. Dne 8. 1. 2019 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření v místě bydliště žalobce, kterým byla zjišťována jeho schopnost zabezpečovat své základní životní potřeby dle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Sociálním šetřením bylo zjištěno, že žalobce zvládá základní životní potřebu mobility, po pohybové stránce je v pořádku, střídá nohy. Orientace žalobce – fixován na předměty zelené barvy a na kalendáře, pamatuje si velmi dobře různá data, má paměť na SPZ, zajímají ho různé detaily, má své rituály – cestou do školy od zastávky Vltava střed musí nahlédnout do každého domu a zjistit jaký mají výtah/ když ho ze školy vyzvedne matka, musí dostat z KFC stripsy/ jí lžicí s modrým úchopem. V rámci komunikace umí napsat písmena, zatím tiskace, nedá však dohromady slovo. Přečte jednoduchá slova ve slabikách, ve speciální škole navázal kontakt, mluví ve větách, když není s něčím spokojen, křičí a nadává, na logopedii nechodí. Stravování – ji pouze kuřecí řízky, šunka musí mít stočenou do ruličky, nemá rád přelité knedlíky omáčkou, musí být odděleně, jí pouze lžící. Při oblékání si sám nezvládne obléct ponožky, připravené oblečení si obleče, doma se svleče a rád chodí nahý, tkaničky si nezaváže, zip zapne jak kdy. Hygiena – zuby si čistí sám, babička dočišťuje, nechce se mýt obličej, cca 3 týdny zpátky se nechce sprchovat, jen se otírá žínkou, nemá rád stříhání vlasů a nehtů. K výkonu fyziologické potřeby bylo zjištěno, že ve škole má žalobce blok při stolici, nedokáže si dojít. Po stolici se sám neočistí, někdy si nestihne doma dojít včas na toaletu, nikomu to neřekne. Nepočůrává se. K péči o zdraví konstatováno, že je bez trvalé medikace, léky se mu podávají jen při záchvatu vzteku, původní léčba bez účinku, proto byla ukončena. Má trvale rýmu, alergii na prach a psí srst. Závěrem konstatováno, že žalobce bydlí s matkou a babičkou, byt neuklizen, více informací o dítěti ví spíše babička než matka, žalobce navštěvuje speciální školu na Vltavě Dlouhá ul., ve středu a čtvrtek navštěvuje auticentrum.

17. Pro účely rozhodování byl dne 28. 1. 2019 vyhotoven posudek Okresní správou sociálního zabezpečení, o posouzení stupně závislosti osoby. Posudkový závěr uvádí, že se jedná o osobu do 18 let věku, která se dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II - středně těžká závislost. Ze zkoumaných základních životních potřeb nezvládne žalobce samostatně v přijatelném standardu ani s běžnými facilitátory pro DZNS 4 základní životní potřeby. U posuzovaného se jedná o kombinaci zdravotních komplikací, které jej výrazně omezují v těchto oblastech životních potřeb: b) orientace, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby a i) osobní aktivity. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu tak není schopen zvládat čtyři základní životní potřeby a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

18. Správní orgán prvního stupně postupem v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu vyrozuměl zákonnou zástupkyni žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům k rozhodnutí, ve lhůtě 5 dní od doručení této výzvy, žalobce ani jeho zástupkyně této možnosti nevyužili. Následně tak prvostupňový správní orgán vydal dne 21. 2. 2019, rozhodnutí č. j. 14055/2019/CBU, jímž rozhodl zamítnout návrh na změnu výše příspěvku na péči a příspěvek poskytovat v původní výši 6 600 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání v zákonem stanovené lhůtě.

19. V odvolacím řízení byl pořízen posudek Posudkové komise MPSV za účelem posouzení, zda žalobce se pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Členem posudkové komise vedle posudkového lékaře byl odborný dětský psychiatr. Posudková komise měla k dispozici dokumentaci praktického lékaře a lékařské zprávy zaslané žalobcem (lékařská zpráva z metabolického centra, alergologie a imunologie, kožná, psychiatrie). Dále pokladem pro vypracování posudku byl posudkový spis OSSZ České Budějovice a závěry sociálního šetření ze dne 8. 1. 2019. Žalobce nebyl jednání komise přítomen – k jednání nebyl zván, neboť doložená odborná dokumentace byla shledána jako dostatečnou pro posouzení funkčních schopností a míry závislosti. Diagnostickým souhrnem bylo konstatováno, že žalobce trpí dětským autismem s hyperkinetickým syndromem, dle psychologického vystření subnormální úroveň rozumových schopností, dle psychiatra lehká mentální retardace. Dále vývojová apraxie, lehký cerebelární sy v.s. vývojový – neobratnost motoriky, porucha vývoje řeči.

20. V posudkovém závěru se uvádí, že posuzovanému žalobci je v době posuzování devět let. V psycho-senzo-motorických funkcích nutných pro zvládání základních životních potřeb je posuzovaný omezen v oblasti psyché. Odborné nálezy psychiatrické dokládají, že původně veden jako mentální retardace střední, pak jako lehká, jeho poruchy chování byly původně hodnoceny jako syndrom ADHD, za hospitalizace r. 2016 byla stanovena diagnóza dětský autismus. Ještě v roce 2018 byl psychiatricky medikován, podávané léky bez efektu, v současné době bez medikace. Dochází k nácviku sociálních a komunikačních schopností do Auticentra. Po odkladu školní docházky zařazen do speciální školy, kde je hodný, zapojuje se. Trvá zvláštní okruh zájmů, má své rituály a stereotypy, novým rituálem je svlékání se doma do naha. Dle posledního psychiatrického stavu došlo k celkovému zlepšení stavu, k redukci afektivních rozlad i ADHD projevů. V souvislosti s psychickou dysfunkcí lze uznat potřebu mimořádné péče ZŽP: orientace – není schopen orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat (orientace časem zpochybněna abnormálním zájem o kalendáře a data). Komunikace – dle psychologického vyšetření z roku 2018 není schopen v dostatečném standardu využívat získané dovednosti, dobrá slovní zásoba, ale využívaná jen částečně, nechápe přenesené významy, dle námitek nadále v logopedické péči Auticentra (dle sociálního šetření již logopedická péče neposkytována). Výkon fyziologické potřeby – ve škole odmítá chodit na velkou stranu, po ní se sám neočistí, i při sociálním šetření v roce 2017 očistu nezvládal, jedná se tak o dlouhodobý stav (nyní však s ohledem na věk posuzovaného žalobce konstatovány výrazně větší prohloubení odlišnosti od jeho vrstevníků). Osobní aktivity – při diagnóze autismu je schopnost navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami výrazně alternována.

21. Posudková komise tak po prostudování podkladové dokumentace v nepřítomnosti žalobce dospěla k závěru, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti žalobce a omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřev. Rozhodující příčinou DNZS je dětský autismus. Posuzovaná osoba mladší 18 let z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 4 základní životní potřeby – orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Na rozdíl od posudku OSSZ považuje komise nezvládnutou základní životní potřebu komunikace, naopak za zvládnutou považuje tělesnou hygienu. Ještě před třemi týdny před sociálním šetřením se žalobce koupal sám, nelze tak hovořit o dlouhodobě ustáleném stavu. Dočisťování zubů babičkou není na úrovni péče mimořádně.

22. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely rozhodování lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení zjištěny v rozsahu dostatečném pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, byly objektivizovány všechny skutečnosti významné pro posudkový závěr. Vyžádaná zdravotní dokumentace potvrzuje, že došlo k celkovému zlepšení stavu. Při jednání na LPS OSSZ nebyla při dostatečné objektivizaci míry funkčního postižení správně použita posudková kritéria stanovená v právních předpisech. Nesprávné hodnocení výše uvedených základních životních potřeb nemá vliv na výsledek posouzení stran uznaného stupně závislosti, správná aplikace kritérií tak nevede ke změně tohoto posudkového závěru LPS OSSZ.

23. K odvolacím námitkám tak komise uvedla, že vyhověla námitce žalobce o nezvládání základní životní potřeby komunikace. V posouzení zvládání dalších základních životních potřeb, které jsou uvedeny v odvolání, nebyla uznána závislost a to z následujících důvodů. Při posouzení potřeby stravování komise dospěla k závěru, že je potřeba zvýšené péče, nikoli však péče mimořádné, která by podstatně přesahovala péči poskytovanou osobě téhož věku. Odmítání příboru a používání pouze lžíce není na úrovni mimořádné péče, ve škole zvládá jídlo dobře. K potřebě oblékání a obouvání hodnoceno, že skutečnost, že se žalobce po návratu ze školy svléká do naha nelze do hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nijak zahrnout, připravené oblečení si kromě ponožek zvládne obléci sám. Dozor matky nad výběrem oblečení patří do široké normy pro věk posuzovaného, péče v této oblasti tak není mimořádná. Pokud je schopen obléci si sám svrchní část oděvů, tak není důvod, aby nezvládl i díly spodní. V oblasti péče o zdraví pak zhodnoceno, že žalobce jedenkrát denně užívá Bronchovaxon má předepsaná externa pro atopickou dermatitidu a anulární granulom. Imunomodulační léčbu Bronchovaxonem nelze považovat za trvalou. Dále se komise vyjadřuje k rozdílu mezi „podstatností poskytované péče“ a péči „jen lehce zvýšené“.

24. Dne 15. 5. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání, na kterém zákonná zástupkyně žalobce doložila zprávu školského poradenského zařízení ze Speciálně pedagogického centra při Mateřské škole, Základní škole a Praktické škole, Štítného 3, České Budějovice ze dne 9. 5. 2019. Dále uvedla, že žalobce opět začal užívat léky Concerta, s jejich užíváním vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Dne 16. 5. 2018 pak proběhlo ve věci další jednání, při kterém zákonná zástupkyně žalobce doložila žalovanému zprávu o genetickém vyšetření Fakultní nemocnice Motol ze dne 20. 12. 2018 a doplnila odvolání tak, že nesouhlasí s tím, že žalobce zvládá tělesnou hygienu, oblékání se a obouvání a stravování, přičemž navrhla, že tyto tvrzení může doložit videozáznamem z telefonu. S ohledem na tyto skutečnosti si žalovaný vyžádal vyhotovení doplňujícího posudku stupně závislosti žalobce.

25. Posudková komise zasedla k vypracování doplňujícího posudku dne 20. 6. 2019 ve složení posudkového lékaře a lékaře odborníka z dětské psychiatrie. Žalobce nebyl při jednání přítomen. V posudkovém závěru komise shledala za stále platné závěry z jednání posudkové komise ze dne 24. 4. 2019, a doplnila posudek tak, že vyhodnotila doplněné odvolací námitky žalobce a přiloženou genetickou zprávu ze dne 20. 12. 2018, a zároveň neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Dle závěru komise byly namítané (a nepřiznané) základní životní potřeby žalobce již dostatečně zhodnoceny v předchozím posudku, rituály uvedené žalobcem k jednotlivým základním životním potřebám nelze považovat za nezvládání hodnocených aktivit. Znovu pak k jednotlivým namítaným základním životním potřebám zaujímá komise své stanovisko. Komise akceptuje, že žalobce má v anamnéze zachyceny jisté afektivní stavy, kdy může dojít k dočasnému krátkému zhoršení stavu, nelze je však považovat za převažující.

26. Žalovaný následně vyhodnotil doplňující posudek jako nedostatečný, neboť v něm nebyla zohledněna odborná zpráva ze Speciálně pedagogického centra ze dne 9. 5. 2019 a informace od zákonné zástupkyně žalobce o nutnosti (nově) podávat léky. Dále bylo dodatečně posudkové komisi zasláno CD předložené žalobcem.

27. V doplňujícím posudku ze dne 13. 8. 2019 pak komise uvedla, že sice opomněla výslovně uvést nález ze Speciálně pedagogického centra ze dne 9. 5. 2019, nicméně tuto zprávu již při jednání dne 20. 6. 2019 prostudovala a krátce vyhodnotila v dříve zaslaném doplňujícím posudku. K novým odvolacím námitkám pak uvedla, že k otázce péče o zdraví se dostatečně vyjádřila, když zhodnotila užívanou medikaci žalobce, přičemž dle metodiky LPS stavy s minimálními nároky na léčebná opatření, včetně stavů s ordinací 1 léku 1x denně patří do skupiny „jen lehce zvýšené“ péče, stejně tak stavy vyžadující 1x denně ošetření lokálních malých ložisek na kůži. Nově namítaná psychiatrická medikace není doložena žádný odborným nálezem, nelze tak konstatovat zda jde o péči lehce zvýšenou nebo mimořádnou. I v případě, kdy by však byla uznána tato péče jako mimořádná, nemělo by to vliv na výsledné hodnocení, neboť dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách se považuje osoba do 18 let za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb. Žalobcem předložené CD komise nehodnotila, a to z důvodu možného ohrožení kybernetické bezpečnosti počítačové sítě.

28. Dne 3. 9. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání, na němž zákonná zástupkyně žalobce setrvala na svých tvrzeních ohledně nezvládání některých základních životních potřeb žalobcem, uvedla, že tato skutečnost by byla žalovanému zřejmá právě z videí, která doložila na CD. Žalobce nemá žádné nové lékařské zprávy o svém zdravotním stavu, jeho zdravotní stav je nyní beze změn. Tím žalovaný uzavřel dokazování a dne 13. 9. 2019 vydal žalobou napadené rozhodnutí.

29. Napadené rozhodnutí je pak odůvodněno odkazem na právní úpravu obsaženou v § 7, 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Pro účely posouzení, je-li žalobce závislý na pomoci jiné fyzické osoby a v jakém stupni, bylo řízení doplněno o posudek posudkové komise a dva posudky doplňkové, které jsou úplné a přesvědčivé. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základních životních potřeb a zda fyzická osoba je schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základních životních potřeb. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci za zdravotní postižení. Stanovení schopnosti zvládat základní životní potřeby nezávisí na volné úvaze příslušného posudkového orgánu, nýbrž musí odpovídat stanoveným posudkovým kritérií vymezeným v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. Posudek je hodnocen jako úplný a přesvědčivý, v posudku nejsou žádné nesrovnalosti, posudek byl zpracován v řádném složení komise za účasti odborného lékaře psychiatra, s přihlédnutím k veškeré dostupné zdravotnické dokumentaci žalobce. K žalobcem předloženým CD v rámci odvolacího řízení, na kterých měly být videozáznamy zachyceny situace, kdy žalobce nezvládá namítané základní životní potřeby, žalovaný konstatoval, že dle platného příkazu ministryně č. 15/2019, Politika bezpečnosti chování uživatelů, není z důvodu kybernetické bezpečnosti povoleno připojovat neautorizovaná zařízení a výměnná přenosová média. Žalovaný navíc dle § 50 správního řádu hodnotí podklady dle své úvahy, v tomto případě měl za to, že dle PK MPSV byla podkladová dokumentace žalobce dostatečná k přijetí posudkového závěru a proto k navrhovanému důkazu nebylo přihlédnuto. Žalovaný tedy zjistil takový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Navíc sama PK MPSV připouští, že k afektivním stavům, kdy může dojít k dočasnému krátkému zhoršení zdravotního stavu, dochází, ale tento stav nelze považovat za převažující. U osoby do 18 let věku se při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Přitom u osob mladších 18 let se nepřihlíží k potřebě péče, vyplývající z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Uzavírá tak, že i přes rozdílné hodnocení PK MSPV u dvou potřeb oproti OSSZ (které bylo náležitě odůvodněno), je závěr obou posudkových komisí stejný, přesvědčivý a úplný, a podanému odvolání tak nebylo vyhověno.

V. Průběh ústního jednání

30. Dne 25. 5. 2020 proběhlo za přítomnosti zákonné zástupkyně žalobce jednání ve věci samé, která zcela odkázala na podanou žalobu. Při jednání bylo provedeno dokazování předloženými videozáznamy, na kterých je zachycen žalobce při různých činnostech.

31. Při jednání bylo dále konstatováno, že krajský soud obdržel dne 18. 3. 2020 lékařskou zprávu dětské psychiatričky B. ze dne 17. 1. 2020 a zprávu dětské psycholožky N. ze dne 21. 2. 2020. Dále byla soudu předložena lékařská zpráva B. ze dne 23. 5. 2020. Těmito lékařskými zprávami bylo při jednání dokazováno.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

33. Žaloba není důvodná.

34. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách platí, že příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci, a to podle zjištěného stupně závislosti, jak tyto stupně vymezuje § 8 téhož zákona.

35. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách se osoba do 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, ve stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, ve stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, ve stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

36. V § 9 odst. 1 téhož zákona je uveden výčet hodnocených základních životních potřeb: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

37. Z § 9 zákona o sociálních službách dále plyne, že při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č. 505/2006 Sb.

38. V rozsudku ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/2016-22, Nejvyšší správní soud shrnul judikaturu vztahující se k problematice posuzování zdravotního stavu při rozhodování o příspěvku na péči a uvedl zde, že pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek PK MPSV, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014-24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013-34). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014-28). V souladu s § 2a vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Jestliže na základě podkladů lékařského posudku lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25). Z těchto závěrů vyšel při hodnocení důvodnosti podané žaloby i krajský soud.

39. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 25/2013-26).

40. Takový lékařský posudek vyhotovený Posudkovou komisí MPSV ČR byl žalovaným opatřen, přičemž posudková komise měla k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci praktického lékaře žalobce – J., posudkový spis OSSZ České Budějovice, lékařské nálezy zaslané žalobcem (M., metabolické centrum, P., alergologie a imunologie, K., kožní, O., psychiatrie) a výsledky sociálního šetření prováděného krajskou pobočkou úřadu práce. Z těchto podkladů posudková komise vycházela při hodnocení psychických, senzorických a motorických funkcí nezbytných pro zvládání základních životních potřeb. Poznamenává se, že členem posudkové komise byl odborný lékař psychiatr. Dále žalovaný nechal ve věci vypracovat další dva doplňující posudky, a to s ohledem na doplnění dalších odvolacích námitek žalobcem (oznámení o nových lécích předepsaných psychiatrem) a předložení nových odborných zpráv – zprávy školského poradenského zařízení Speciálně pedagogického centra při Mateřské škole, Základní škole a Praktické škole, České Budějovice, ze dne 9. 5. 2019 a zprávy o genetickém vyšetření Fakultní nemocnice v Motole ze dne 20. 12. 2018.

41. Posudková komise se zabývala jednotlivými základními životními potřebami, přičemž vycházela ze zdravotní dokumentace žalobce a odborných lékařských nálezů, především psychiatrické povahy. Skutkový stav byl proto zjištěn zcela spolehlivě v zájmu posouzení zákonných požadavků pro rozhodování o žádosti o příspěvku na péči. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a na základě takto stanovené klinické diagnózy v návaznosti na lékařské zprávy hodnotila, je-li žalobce schopen zvládat základní životní potřeby sám či potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Ty zhodnotila ve smyslu kritérií stanovených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách a přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb. v novelizovaném znění. V doložených lékařských zprávách, závěru sociálního šetření a následném hodnocení posudkové komise nejsou žádné rozpory zpochybňující správnost závěrů posudkové komise.

42. PK MPSV hodnotila rozdílně oproti hodnocení OSSZ zvládání základních životních potřeb komunikace a tělesné hygieny. K základní životní potřebě komunikace posudková komise dovodila, že žalobce není schopen v dostatečném standardu využívat získané dovednosti, slovní zásobu využívá jen částečně, slovní komunikaci bere doslovně, nechápe přenesené významy. Dále bylo bráno v potaz, že žalobce je v logopedické péči Auticentra (v rámci sociálního šetření nebyla žádná logopedická péče známa). Z toho důvodu komise přiznala žalobci i nezvládání této základní životní potřeby. Posudková komise však neuznala zvládání základní životní potřeby tělesné hygieny, jelikož dospěla k závěru, že žalobce dle sociálního šetření ještě nedávno zvládal tuto životní potřebu sám, problémy, které u žalobce nastaly, jsou staré cca tři týdny a není tak zde splněno kritérium dlouhodobosti nezvládání této základní životní potřeby. Dočišťování zubů babičkou pak není shledáno na úrovni mimořádné péče. Posudková komise tak řádně odůvodnila, proč došla k odlišnému posouzení oproti hodnocení OSSZ, přičemž ani tato změna nemá vliv na výsledek posouzení stran uznaného stupně závislosti žalobce.

43. Krajský soud na tomto místě poznamenává, že žalobce nebyl osobně jednání přítomen, neboť posudková komise neshledala nutnost jeho přítomnosti, přiložená zdravotnická dokumentace byla dostatečným podkladem pro posouzení funkčních schopností a míry závislosti žalobce. K tomu je třeba uvést, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu je vyšetření posuzovaného při jednání komise základním prostředkem pro odstraňování rozporů mezi závěry sociálního šetření a posudkovým hodnocením posudkové komise. V takovém případě je povinností odvolacího správního orgánu žádat po posudkové komisi doplnění posudku, pokud posudková komise postavila své hodnocení na rozporných podkladech, aniž by rozpory sama odstranila nebo vysvětlila (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 - 25). V daném případě však nebyly shledány žádné rozpory v závěrech uvedených v záznamu o sociálním šetření ani v podkladové lékařské dokumentaci s následnými posudky – ať už prvostupňového či odvolacího správního orgánu (odlišné hodnocení dvou základních životních potřeb řádně zdůvodněno). Z tohoto důvodu nebyla účast žalobce na jednání posudkové komise potřebná (navíc ani sám žalobce jakékoliv pochybení v tomto duchu v rámci podané žaloby nenamítá). Navíc platí, že jakkoliv je záznam o sociálním šetření pouhým podkladem pro posudkové hodnocení zvládání jednotlivých základních životních potřeb, je to podklad, který zároveň zprostředkovává posudkovým lékařům přímý poznatek o životě posuzované osoby v jejím přirozeném prostředí. To konec konců koresponduje s požadavky prováděcí vyhlášky (§ 1 odst. 2 vyhl. č. 505/2006 Sb.).

44. Uplatněné žalobní námitky de facto kopírují námitky uplatněné v rámci odvolacího řízení, na tyto námitky již bylo odpovězeno jak vypracovaným posudkem MPSV a jeho následnými doplněními, tak žalobou napadeným rozhodnutím. Krajský soud znovu na tomto místě upozorňuje, že mu nepřísluší přezkoumávat zdravotní stav žalobce, neboť nedisponuje takovými znalostmi, aby si mohl sám učinit závěr o zdravotním stavu určité osoby, v kompetenci správních soudů je tak přezkoumat vypracované posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti. Krajský soud tak s ohledem na výše uvedené přistoupil k přezkumu způsobu vyhodnocení zvládání základních životních potřeb žalobce žalovaným.

45. V žalobní námitce ohledně zvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání zákonná zástupkyně žalobce uvádí, že žalobce je schopen si obléct pouze svrchní oblečení, nesouhlasí s tvrzení žalovaného o tom, že je-li žalobce schopen obléci si svrchní část oděvu, dokáže si obléci i spodní. Doma žalobce nechce být oblečen, svléká se do naha. Není schopen manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem, nepozná, co si obléct vzhledem k povaze počasí. Na všechny tyto námitky již bylo reagováno v rámci správního řízení. Dle § 10 zákona o sociálních službách se při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Z tohoto důvodu nelze zohlednit neschopnost výběru adekvátního oblečení ve vztahu k věku žalobce, jak správně uvedla posudková komise. Ze sociálního šetření bylo zjištěno, že žalobce nemá problém si obléct připravené oblečení, s výjimkou ponožek. Skutečnost, že se žalobce po návratu ze školy svléká do naha nemá zatím charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Následně bylo vyhodnoceno, že nejsou funkční schopnosti žalobce natolik alternovány, aby se péče zde poskytovaná přesahovala svým rozsahem a intenzitou (případně náročností) péči poskytovanou osobě téhož věku. S tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje, neboť z žádných pokladů, sociálního šetření či předložených lékařských zpráv nevyplývají jiné skutečnosti odůvodňující pochybnosti o správnosti těchto závěrů.

46. Námitky ohledně zvládání tělesné hygieny žalobcem již byly též v plném rozsahu vypořádány žalovaným v napadeném rozhodnutí, které má oporu jak v posudkových závěrech, tak v lékařských zprávách. Žalobce v rámci této žalobní námitky pouze uvádí, že není schopen dodržovat tělesnou hygienu, mýt se a osušovat si jednotlivé části těla, používat jiné hygienické zařízení. Žalovaný obsáhle zhodnotil, proč nelze nezvládání této základní životní potřeby žalobci přiznat; posudkovou komisí bylo zhodnoceno, že uváděné problémy žalobce nelze dávat do souvislosti s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jelikož není splněno kritérium dlouhodobosti, tj. není důvodný předpoklad, že nezvládání dané základní životní potřeby z důvodu nepříznivého zdravotního stavu bude trvat déle než jeden rok.

47. K poslední namítané základní životní potřebě, jež není schopně žalobce zvládat, tj. péči o zdraví, žalobce namítá, že tato potřeba byla dříve správními orgány uznána jako potřeba, kterou není žalobce schopen zvládat. K tomu krajský soud uvádí, že posudková komise řádně vyhodnotila, proč není v současné době tato základní životní potřeba a její nezvládání žalobci uznáno, za tímto účelem byl žalovaným ještě znovu opatřen doplňující posudek ze dne 13. 8. 2019, kde byly zhodnoceny i nejnovější (odvolací) námitky uváděné žalobcem. V rámci správního řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že se jedná o takový zdravotní stav, který by vyžadoval v rámci této oblasti péči mimořádnou, odůvodňující přiznání nezvládání základní životní potřeby péče o zdraví. Z vyžádané kompletní zdravotní dokumentace žalobce od jeho praktického lékaře, ani z doložených lékařských nálezů nevyplynuly žádné skutečnosti odůvodňující změnu názoru posudkové komise. Je nutné mít na paměti, že s ohledem na věk žalobce je vyšší míra jeho závislosti na zákonné zástupkyni či jiné osobě z povahy věci přirozená.

48. Žalobce dále v podané žalobě namítá, že nebylo přihlédnuto k důkazním návrhům v podobě videozáznamů na CD, z důvodu pokynu ministryně č. 15/2019, Politika bezpečného chování uživatelů. Krajský soud v tomto případě dává za pravdu žalobci v té části argumentace, že neprovedení důkazních prostředku s argumentací bezpečnostním pokynem nemůže obstát. Nelze odmítnout předložený důkazní prostředek jen z důvodu obavy o kybernetickou bezpečnost, správní orgány jsou v daném případě povinné, zajistit si takový způsob antivirové ochrany, který jim umožní předložené důkazní prostředky příslušným způsobem zkontrolovat a následně bezpečně použít jako podklad k jejich rozhodování. Dle § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci.

49. Z napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že neprovedení důkazu v podobě žalobcem předloženého CD nespočívalo pouze v ochraně kybernetické bezpečnosti, nýbrž i ve skutečnosti, že správní orgán považoval předloženou podkladovou dokumentaci za dostatečnou k přijetí posudkového závěru a k uvedenému důkaznímu prostředku tak nebylo přihlédnuto z důvodu jeho nadbytečnosti. Ačkoli tedy odůvodnění žalovaného týkající se kybernetické bezpečnosti hodnotí krajský soud jako hrubě nesprávné, má současně za to, z rozhodnutí jako celku dostatečným způsobem plyne, že s ohledem na další zajištěné důkazní prostředky bylo dokazování předloženými videozáznamy na CD nadbytečným. Podklady rozhodnutí skutečně poskytují dle soudu přesvědčivý závěr o skutkovém stavu, a proto má krajský soud i s přihlédnutím k níže uvedenému za to, že nepřihlédnutí k předloženým záznamům nebylo vadou, která by způsobila nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

50. Krajský soud se s obsahem předložených videozáznamů seznámil. Tyto videozáznamy zachycují žalobce při různých činnostech tak, jak jsou popisovány v žalobě a jak byly popisovány i v řízení před správními orgány. Důkazní situace žalobce je v tomto případě ztížena, nicméně vybrané střípky reality v podobě videozáznamů bez znalosti kontextu jejich pořízení nemohou za současné situace, ve které je na tvrzení žalobce správními orgány relevantně reagováno, skutkový stav a ani jeho hodnocení zpochybnit. Správní orgány reagovaly na tvrzení žalobce, resp. jeho zákonné zástupkyně a ve způsobu vypořádání těchto tvrzení neshledal krajský soud jakýchkoli nedostatků, neboť závěry správních orgánů se přímo opírají o výsledky sociálního šetření a posudkového hodnocení. Právě posudkoví lékaři jsou přitom schopni kvalifikovaně posoudit stupeň vývoje žalobce a to, v jakém rozsahu lze péči o něj akceptovat jako běžnou či pouze mírně zvýšenou, a v jakém rozsahu již úroveň péče dosahuje posudkově relevantní hranice. Žalovaný opatřil standardní sadu důkazů, nezbytných (a obvykle postačujících) pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

51. Co se týče předložených lékařských či jiných zpráv, zde krajský soud konstatuje, že ve vztahu k diagnóze žalobce v těchto zprávách není rozpor s tím, jak byl žalobce hodnocen posudkovou komisí. Skutečnosti, které se ze zpráv podávají ve vztahu ke zvládání jednotlivých potřeb, vykazují v čase, tak jak byly zprávy vystavovány, jisté změny, a to zejména ve vztahu ke skutečnostem zjištěným při sociálním šetření (např. možné zhoršení u stravování ve škole, oblékání, hygiena). Tyto změny však nelze vztahovat k rozhodnému datu, kterým je datum podání žádosti. Došlo-li v případě žalobce k negativnímu vývoji, nelze tento nový vývoj reflektovat v tomto řízení (např. posun k horšímu ve vztahu ke schopnosti oblékání oproti stavu v době sociálního šetření). Ač se jedná pro žalobce a jeho zákonnou zástupkyni o náročný a zdlouhavý proces, je v případě změny stavu žalobce nutné opětovně požádat o přiznání požadovaného stupně příspěvku a podrobit se novému posouzení.

52. Soud proto na základě výše uvedeného neshledal v proběhnutém správním řízení žádných vad, posudek o zdravotním stavu žalobce obstál v hodnocení jeho úplnosti a přesvědčivosti. - Napadené rozhodnutí má oporu ve spise a bylo vydáno na podkladu úplných skutkových zjištění a je souladné s § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Stav věci byl zjištěn v souladu s požadavky § 3 správního řádu.

VII. Závěr a náklady řízení

53. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, tak tomu nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s.