č. j. 63 A 1/2021-38

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D. v právní věci navrhovatele: Spolek za zdravé životní prostředí – Vršava, z.s. sídlem Horní Vršava IV 5378, 760 01 Zlín zastoupen advokátem Mgr. Ing. Jánem Bahýl'em sídlem Kotlářská 912/29, 602 00 Brno proti odpůrci: Statutární město Zlín sídlem náměstí Míru 12, 760 01 Zlín o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Zlína – Změna č. 3B a 3D, schváleného zastupitelstvem statutárního města Zlína s účinností ode dne 3. 1. 2020, a to v části označené jako ZM3B 02/01 týkající se plochy BI 1100 v lokalitě „Vršava“, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včas podaným návrhem se navrhovatel domáhal zrušení výše označeného opatření obecné povahy (dále též „OOP“) – Územního plánu Zlína – Změna č. 3B a 3D, schváleného zastupitelstvem Statutárního města Zlína s účinností ode dne 3. 1. 2020 (dále též jako „ÚP Zlín“ nebo „ÚP“), a to v části označené jako ZM3B 02/01 týkající se plochy BI 1100 v lokalitě „Vršava“, vše v k. ú. Zlín.

II. Obsah návrhu

2. Navrhovatel je spolek, jenž dlouhodobě působí v lokalitě Vršava a sdružuje její obyvatele za účelem dosažení příznivého životního prostředí ve Zlíně, zejména ve Vršavě. Účelem spolku je ochrana přírody a krajiny. Navrhovatel se dlouhodobě a opakovaně aktivně účastní pořizování územně-plánovací dokumentace města Zlína, zejména části týkající se oblasti Vršava. Navrhovatel podává připomínky a vznáší námitky proti návrhům územně-plánovací dokumentace, které mají potenciál nevratně poškodit přírodu a místní krajinu nebo výrazně snížit kvalitu místního prostředí a bydlení. Navrhovatel opakovaně neuspěl se svými připomínkami a námitkami svých členů u pořizovatele územně-plánovací dokumentace. Ač byl ve správním řízení neúspěšný, domohl se opakovaně úspěšně, popř. jeho členové jako fyzické osoby, soudní ochrany před nezákonnými opatřeními OOP vydávanými odpůrcem. Právě proto se navrhovatel opětovně obrací ke zdejšímu soudu a navrhuje zrušení předmětné funkční plochy označované jako „ZM3B 02/01 BI 1100“, která byla vymezena právě shora citovanou změnou ÚP Zlína.

3. Aktivní legitimaci navrhovatele coby místního dlouholetého spolku chránícího životní prostředí lze mít za prokázanou nejen s ohledem na shora uvedená tvrzení, ale také s ohledem na předchozí související rozhodnutí zdejšího správního soudu. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 59/14 navrhovatel ani nepředpokládá zpochybnění této aktivní legitimace ze strany odpůrce.

4. Navrhovatel byl v průběhu pořizování OOP aktivní a dne 17. 9. 2018 a 30. 8. 2019 vznesl připomínky (vedle toho někteří členové spolku uplatnili obsahově totožné námitky), kterým odpůrce nevyhověl. Navrhovatel vyčkával s podáním návrhu k soudu, neboť se domníval, že odpůrce vytýkaná pochybení zhojí případně dodatečně v některé z dalších změn ÚP. Návrh Zprávy o uplatňování Územního plánu Zlína 2016 – 2020 však navrhovatele dovedl k přesvědčení, že odpůrce nehodlá respektovat rozsudky krajského soudu, pročež bylo nezbytné se na soud obrátit znovu.

5. Územní plán Zlína – Změna č. 3B a 3D nabyl účinnosti dne 3. 1. 2020, pročež lhůta pro podání tohoto návrhu byla ve smyslu § 101b zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), zachována.

6. Navrhovatel byl vydaným OOP zkrácen na svých právech, konkrétně na právu na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť mu bylo toto právo ze strany odpůrce opětovně omezeno nezákonným OOP.

7. Cílem navrhovatele je, aby odpůrce ve smyslu § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), bezodkladně po zrušení části ÚP rozhodl o pořízení změny ÚP a o jejím obsahu, kterou by stanovil funkční využití dotčených pozemků, které by odpovídalo ochraně veřejných zájmů, ochraně hodnot zemědělského půdního fondu II. nejvyšší třídy ochrany, hodnotě blízkého lesa, dále hodnotám zeleného klínu přírody a krajiny ve městě, včetně hodnot antropocentrických, jakou je hodnota zachovalé krajiny pro individuální regeneraci a rekreaci. Navrhovatel také očekává, že odpůrce přehodnotí intenzifikaci nových zastavitelných ploch na území Vršavy.

8. Základní připomínkou navrhovatele, s níž se obrátil na odpůrce, je skutečnost, že napadená plocha v návrhu označená jako č. 1100 nereflektuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 63 A 2/2018-105, kterým byly ve změně ÚP města Zlína č. 2 zrušeny plochy č. 231, č. 1084 a č. 1079 v lokalitě „Vršava“. S ohledem na to je pak nové vymezení plochy č. 1100 nezákonné, neboť umístění této plochy odvozuje od návaznosti na plochu bydlení, která již byla soudem zrušena.

9. Současné bylo namítáno, že plocha č. 1100 nedisponuje veřejnou infrastrukturou a s ohledem na výše citovaný rozsudek jí disponovat v dohledné době nebude. Je tak bezúčelné plochu vymezovat jako plochu p ro individuální bydlení. Navrhovatel také zdůraznil, že vyhodnocení ÚP Zlín poskytlo pořizovateli dostatečné údaje o tom, že vymezování dalších ploch individuálního bydlení ve Zlíně není potřebné ani vhodné. To také plyne z návrhu Zprávy o uplatňování Územního plánu Zlína 2016 – 2020.

10. K samotnému regulativu prostorového uspořádání plochy č. 1100 navrhovatel namítal, že v něm chybí určení minimálního rozměru pozemku pro výstavbu právě jednoho rodinného domu. S ohledem na tuto chybu lze navržený regulativ jednoho domu na jeden pozemek snadno obejít dělením pozemků. Podle navrhovatele je bezúčelné vymezovat zastavitelnou plochu nad rozsah zastavěné plochy, pokud by měl být jediným domem v celé ploše objekt historicky spojený s pasekářskou usedlostí. Pokud by v předmětné ploše a nikoliv na jednotlivém pozemku v předmětné ploše měl být umožněn toliko jediný rodinný dům, pak by měla být dosud nezastavěna část plochy č. 1100 podrobena jinému funkčnímu využití než BI (bydlení individuální), a to např. podle deklarovaného stávajícího využití jako funkční plocha Z (zemědělská). Prověřování možnosti využít plochu č. 1100 jako zeleň nemůže být ukončeno jen proto, že si v této plošně kdo postavil plot. Pro stavbu plotu současná stavební legislativa neklade téměř žádné překážky a vlastník pozemku jej může postavit téměř vždy a všude. U daného oplocení ani pořizovatel netvrdí, zda k němu byl vydán souhlas s jeho umístěním. Oplocení tedy nemůže být měřítkem omezujícím veřejný zájem na tom, aby bylo území plochy č. 1100 omezeno funkčním regulativem pro nezastavitelné území. Navrhovatel má tedy reálnou obavu, že zvolená regulace předmětné plochy umožňuje další výstavbu a intenzifikaci využití území.

11. Navrhovatel vznášel připomínky také k vyhodnocení vlivů plochy č. 1100. Navrhovatel má za to, že vyhodnocení vlivů je tendenční a nesprávné. Ačkoliv návrhová plocha č. 1100 vyšla hodnotiteli nejvíce negativně ze všech prověřovaných ploch pro individuální bydlení, přesto to nezabránilo hodnotiteli v interpretaci výsledků tak, že tuto plochu lze pro individuální bydlení využít. Přitom hodnocení vlivů je nedostatečné a interpretace výsledků zavádějící. Takový závěr podporuje i povinnost provést biologický průzkum, jenž byla uvedena jen v doplňujících podmínkách pro využití pouze této lokality. Vyhodnocení vlivů pro plochu č. 1100 požadovalo regulativ omezující intenzitu zastavění, avšak odpůrce na tuto podmínku rezignoval.

12. Navrhovatel také upozorňoval na to, že plocha č. 1100 byla vymezena vnitřně rozporně ohledně stanovených podmínek, až na konec pořizovatel téměř všechny omezující podmínky u této plochy vypustil, mimo dvě. První podmínkou zůstala kompenzační podmínka ze SEA, kterou je požadavek na zachování kvalitní vzrostlé zeleně, avšak takový požadavek z hlediska územního plánování nelze nikterak vymáhat. Druhou podmínkou je 1 RD na ploše, přičemž dle navrhovatele není zřejmý žádný důvod pro rozšíření plochy bydlení nad rámec již zastavěného pozemku, pokud odpůrce tímto 1 RD myslel stávající historickou stavbu. To by pak neplatilo ani tvrzení odpůrce obsažené v odůvodnění vymezení plochy č. 1100: „Plocha je navržena pro bydlení individuální – BI, a to z důvodu potřeby zajistit dostatek ploch pro bydlení v rámci města Zlína“. Důvodem by bylo to, že by do takové plochy nešlo umístit již žádný další objekt k bydlení. Plocha č. 1100 by fakticky zbytečně odčerpávala rozlohu plochy pro bydlení za situace, kdy odpůrce tvrdil, že těchto ploch je v ÚP nedostatek.

13. Navrhovatel dále shledává nepravdivým tvrzení odpůrce, jenž vyplývá z odůvodnění OOP pro vymezení plochy č. 1100, a sice že „Zrušení části územního plánu (zastavitelné plochy) soudem neimplikuje její vyloučení z územního plánu“. Naopak podle navrhovatele je tímto zrušením plocha z ÚP odstraněna a až do jejího opětovného určení nelze o ni opírat rozmisťování dalších zastavitelných ploch, jak to bylo v průběhu pořizování změny ÚP v případě plochy č. 1100 s odkazem na plochy č. 231, č. 1084 a č. 1079. Průběh pořizování napadené změny územního plánu nese znaky selhání pořizovatele, s nimiž se soud seznámil již při přezkumu věci pod sp. zn. 63 A 2/2018. K uplatněným námitkám a připomínkám proti nově navržené zastavitelné ploše pořizovatel nezkoumal obsah těchto námitek či připomínek a postupně pouze vypouštěl jednotlivé podmínky využití plochy a jednotlivé části odůvodnění, když nakonec zůstalo jen základní vymezení této plochy.

14. Navrhovatel již 10 let poukazuje na to, že ÚP Zlína je přesycený plochami pro individuální bydlení, jejichž zastavění neprobíhá a s ohledem na demografický vývoj ani probíhat nebude. Územní plán dlouhodobě popírá vlastní smysl a účel, je bez řádného posouzení potřeb rozvoje sídla a jeho plánování, není obrazem smysluplně uspořádaných veřejných investic a potřeby veřejných investic generuje jen nahodile, tak jak je tomu v případě plochy č. 1100, jejíž technické a dopravní napojení lze považovat za značně náročné a pro 1 RD naprosto neefektivní. I když odpůrce v ÚP tvrdil, že jedním z úkolů územního plánování je stanovení koncepce rozvoje a posuzování potřeby změn v území a s tím související vyhodnocení potřebnosti nových zastavitelných ploch, pak se tímto zjevně neřídil.

15. Podle navrhovatele totiž plocha č. 1100 stále více otevírá možnost k propojení lokalit Jižní Svahy a Vršava, což je urbanisticky nekoncepční. Propojením těchto dvou zcela odlišných lokalit by došlo k velmi významnému nárůstu dopravy v oblasti Vršava, jejíž dopravní infrastruktura není připravena tomu čelit. Z pohledu navrhovatele, coby zástupce místních obyvatel, by tím došlo k významnému narušení kvality místního prostředí.

16. Začleněním plochy č. 1100 do ÚP Zlína s funkčním využitím umožňujícím výstavbu, a to bez náležitého odůvodnění, kdy bylo použito jen účelové a vnitřně logicky rozporné odůvodnění, odpůrce vydal zjevně nezákonné OOP v části, která byla výše upřesněna. V tomto rozsahu také navrhovatel požaduje zrušení změny ÚP s ohledem na výše uvedené vady v územním plánování.

III. Vyjádření odpůrce

17. V písemném vyjádření k návrhu odpůrce reagoval na jednotlivé návrhové body uplatněné v návrhu. K aktivní legitimaci nejprve uvedl, že mu není známo, jakou aktivitu směřující k ochraně životního prostředí ve Zlíně či ve Vršavě spolek vyvíjí, a to s výjimkou toho, že členové sdružení podávají námitky v procesu územního plánování, jejichž jediným cílem je zabránit další zástavbě v lokalitě Vršava. Členové spolku jsou však sami vlastníky pozemků, které byly v minulosti součástí jimi chráněné přírody a sami tak přispěli ke shodným zásahům do životního prostředí, které nyní u jiných pozemků odmítají. Jejich výhrady k další výstavbě jsou legitimní, nicméně je potřeba je vnímat jako snahu o ochranu individuálních zájmů a nikoliv zájmů na ochranu životního prostředí. Odpůrce má za to, že aby byla dána aktivní žalobní legitimace spolku k podání návrhu na zrušení OOP, musí spolek vykonávat nějakou reálnou činnost k ochraně životního prostředí či jiných veřejných zájmů a musí nepochybně prokázat, že návrh OOP, proti němuž brojí, tuto činnost narušuje.

18. V otázce aktivní žalobní legitimace je relevantní také to, že napadeným OOP nebyla vymezena plocha pro výstavbu průmyslového areálu, kapacitní dopravní infrastrukturu či jiný stavební záměr nebo činnosti, které by z povahy věci závažným způsobem negativně ovlivňovaly své okolí. Spolek zde napadá plochu pro jeden rodinný dům, ačkoliv členové spolku obývají domů v tomto území násobně více. Jde tedy o zásah do okolního prostředí zcela nesrovnatelný s tím, jaký svou předchozí výstavbou způsobili tito vlastníci pozemků v lokalitě Vršava. Odpůrce dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 65 A 1/2012, z něhož doslova citoval: „Jestliže v dané lokalitě již několik domů stojí, příjezdová komunikace k nim i případným novým domům splňuje zákonné požadavky a veřejný zájem na ochraně přírodního prostředí v dané oblasti není natolik intenzivní (viz všechna vyjádření odboru životního prostředí, pořizovatele, ale i žalovaného), pak není dán žádný důvod pro to, aby v dané lokalitě nemohly stát domy další – samozřejmě za podmínky, že budou splněny další podmínky vymezené územním plánem pro pasekářské bydlení. K argumentaci navrhovatelů ochranou životního prostředí soud podotýká, že i jejich domy samozřejmě životní prostředí narušují. Není relevantní, že jejich domy byly postaveny dříve, neboť vlastnické právo všech vlastníků musí mít stejný zákonný obsah. Soud zde musí respektovat princip rovnosti před zákonem“. V této souvislosti považoval odpůrce za vhodné ještě připomenout rozsudek NSS ze dne 12. 9. 2008, č. j. 2 As 49/2007-191, z něhož vyplývá, že „osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, a jež se proto stávají účastníky řízení podle § 34 stavebního zákona z roku 1976, však nemají, a ani nikdy nemohou mít, subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází její majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit“. Podle odpůrce lze závěry o nemožnosti zakonzervovat poměry v území použít také pro územní plány.

19. Odpůrce odmítl tvrzení navrhovatele o tom, že vymezení plochy „ZM3B 02/01 BI 1100“, nerespektoval dřívější rozsudky soudu. Bylo tomu právě naopak a při vymezení plochy BI 1100 odpůrce postupoval přesně ve smyslu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2015, č. j. 63 A 13/2014-104, z něhož vyplynulo, že plocha, v níž bylo oproti minulému ÚP zmíněno její využití, měla být označena jako plocha přestavby a opatřena příslušným textem, což se v tomto případě stalo. V textové části změny ÚP, a také v jejím odůvodnění bylo uvedeno: BI 1100 lokalita Vršava – využití území pro bydlení, zachovat kvalitní vzrostlou zeleň, 1 RD na ploše. Dále bylo uvedeno: ZM3B.02/01 – BI 1100 – návrh plochy bydlení individuálního, zastavitelná plocha – plochy bydlení individuálního – BI v k. ú. Zlín.

20. K odůvodnění návrhu plochy odpůrce uvedl, že změna č. ZM3B.02/01 byla vymezena z důvodu požadavku Zastupitelstva města Zlína ze dne 11. 2. 2016, a to na řešení části územního plánu zrušenou rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. 63 A 13/2014 v lokalitě Vršava. Západní část řešené plochy byla vymezena v souladu se skutečným stavem a stavem v katastru nemovitostí jako plocha BI – bydlení individuální. Východní část lokality byla navržena jako zastavitelná plocha BI 1100 – bydlení individuální. Vycházeno bylo ze SEA hodnocení, podle něhož z důvodu zajištění ochrany hodnot krajinného rázu a ochrany území navazujících zelených klínů a charakteru navazující rozvolněné zástavby byly stanoveny prostorové regulativy: 1 RD na ploše, zachování kvalitní vzrostlé zeleně. Podmínka intenzity zastavění ve výši 35 % není v podmínkách vydaného ÚP stanovena, protože jde o podrobnost, která není v ÚP řešena. Je tak zachován jednotný přístup stanovování podmínek v celé dokumentaci.

21. Byla také prověřována možnost vymezit plochu BI 1100 jako plochu nezastavitelnou v některé z ploch zeleně. Vzhledem k charakteru stávající plochy (historické oplocení pozemku) a přímé návaznosti na stávající plochu bydlení, dostupnost veřejné infrastruktury a dostatečné zastoupení zeleně v území (stávající i navrhované) byla vyhodnocena jako účelná a vhodná varianta zástavby pro bydlení individuální.

22. Pokud soud dříve zrušil určitou plochu v územním plánu, neznamená to, že plocha již nesmí být nově v územním plánu navržena. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití plochy. Soud může přezkoumávat pouze to, zda bylo postupováno v souladu se zákonem. S ohledem na plochy č. 231 a č. 1084 a č. 1079 není zřejmé, z čeho navrhovatel usoudil, že vymezení plochy BI 1100 bylo odvozeno od umístění ploch, které byly soudem dříve zrušeny.

23. Podle odpůrce neexistují žádné důvody pro to, aby v nové změně ÚP Zlína nebyla vymezena plocha BI – 1100. Soud v dřívějším rozsudku pořizovateli vytkl, že předmětnou plochu označil jako plochu SO – smíšená obytná místo toho, aby byla označena jako plocha přestavby SO. Předkládaný návrh nemůže být důvodný, protože pořizovatel tuto chybu napravil a plochu označil jako plochu BI – bydlení individuální a plochu BI 1100. To odpovídá skutečnému stavu v území, neboť zde stojí rodinný dům a k němu přináležející pozemky. Označení plochy jako BI je tedy v duchu rozsudku Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 63 A 13/2014. Zvolenou plochou byl také zmírněn dopad této plochy do území, neboť předtím při vymezení této plochy jako plochy smíšené obytné zde bylo přípustné bydlení hromadné a občanská vybavenost. Vedle zmírnění dopadů této plochy do území bylo také vyhověno připomínce navrhovatele, protože byla upravena zastavitelnost plochy pouze pro 1 RD. Jak by tedy mohl návrh plochy pro jediný rodinný dům poškodit životní prostředí v uvedené lokalitě, když se zde nenachází žádná zákonem chráněná oblast či významný krajinný prvek, jak by mohl být nenávratně poškozen potenciál krajiny či přírody a jak by mohla být snížena kvalita místního prostředí? Toto v podaném návrhu navrhovatel nijak neupřesnil.

24. I přes výtku navrhovatele k oplocení, má odpůrce za to, že i v tomto rozsahu respektoval rozsudek krajského soudu. Plocha BI 1100 byla vymezena postupem podle stavebního zákona, a to i s odkazem na § 58 odst. 2 citovaného zákona. Podle § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona se rozumí stavebním pozemkem jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, zastavěným stavebním pozemkem je pak podle písm. c) pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami, což je tento případ. Právě na základě rozhodnutí soudu, které pořizovatel akceptoval, jsou pozemky náležející ke stávajícímu domu vymezeny jako návrhové.

25. Není pravdou, že v místě vymezené plochy není technická infrastruktura. K ploše je přivedena síť NN a vodovod, taktéž k ní vedou stávající komunikace DS. Ostatní potřebná technická infrastruktura může být dle potřeby doplněna. Toto ÚP umožňuje a uvedenou skutečnost nezpochybnil žádný z dotčených orgánů.

26. Navrhovatel dále nepravdivě uváděl, že Zlín má dostatek ploch pro bydlení, avšak tuto skutečnost nikdy nedoložil žádným výpočtem. Aktuální vyhodnocení ÚP a zastavitelnosti ploch poskytlo pořizovateli jednoznačné údaje o tom, že navržených ploch pro bydlení je celkově málo a vymezování dalších ploch je nutné. Svědčí o tom stovky žádostí o změnu ÚP, které odpůrce dostává. V daném případě je však absurdní dokládat potřebu ploch pro bydlení, když předmětem sporu je pouze plocha vymezená pro jeden rodinný dům. Navíc jde o plochu, podobně jako u dotčených ploch BI 231 a 1084, která je nově vymezována a odůvodňována. Předmětné pozemky si zakoupili občané města Zlína v dobré víře, že si na nich postaví rodinné domy stejně tak, jak to učinili členové navrhovatele. Rozporovaná plocha BI byla vymezena místo původní plochy SO – smíšené obytné, jenž byla zrušena mj. proto, že na ní mohlo být postaveno násobně více domů, než bylo možné na původně vymezené ploše Bp – bydlení pasekářské. Odpůrce se tak v podstatě vrací k původní podobě ÚP a plochy pro bydlení na tomto místě redukuje, nikoliv navyšuje. Vymezení těchto ploch bylo řádně zdůvodněno a námitky byly vypořádány. Soud ve svých rozsudcích nikdy neuvedl, že by bydlení zde nebylo možné. O vhodnosti tohoto místa k zástavbě je odpůrce přesvědčen.

27. Je s podivem, že navrhovatel nebrojí podobně i proti ploše BI 940, neboť je též vymezena v lokalitě Vršava pro bydlení a je podobné velikosti jako již zrušené plochy č. 231 a č. 1084. Může rovněž narušovat životní prostředí. Podle odpůrce tak není jasné, co je vlastně podstatou snahy navrhovatele.

28. Vzhledem k uplatněným námitkám odpůrce připomněl obsah vyhodnocení SEA: „Změna č. 3BD výrazněji neovlivní obraz sídla a nenaruší urbanistické hodnoty území města s ohledem na rozptýlenost požadavků. Mírně konfliktní je plocha 1100 mezi Vršavou a Jižními Svahy, kde jsou stanoveny příslušné regulativy a výstavba je podmíněna i biologickým průzkumem. Podmínkou řešení náplně plochy 1100 – BI v k. ú. Zlín je vypracování podrobného biologického průzkumu/hodnocení včetně vyhodnocení prvků dřevin a dále na každém pozemku uplatnit maximálně jeden rodinný dům s tím, že intenzita zastavění nepřekročí 35%; umístěním objektů respektovat kvalitní prvky vzrostlé zeleně.

29. Odpůrce z provedeného vyhodnocení zcela dovodil, že z něj nevyplývá, že by plocha nemohla být zastavěna. Jsou tam stanoveny podmínky, které však nejsou z hlediska územního plánu akceptovatelné, protože územní plán nemůže podmiňovat zastavitelnost biologickým průzkumem (jedná se o podmínku procesní). Dostatečnost vyhodnocení SEA přísluší posoudit příslušnému dotčenému orgánu, kterým je odbor životního prostředí Krajského úřadu Zlínského kraje. Odpůrce od něj obdržel kladné stanovisko, stejně jako ode všech orgánů, hájících zájmy v území dle právních předpisů. Od téhož orgánu obdržel kladné stanovisko k výslednému návrhu změny. Není tedy pochyb, že zákon porušen nebyl. Jako neopodstatněná byla již poněkolikáté vyvrácena utkvělá představa navrhovatele o tom, že předmětnou změnou ÚP dojde k propojení s Jižními Svahy. Ve změně ÚP nebyla nikdy navržena kapacitní plocha pro dopravu, která by přisvědčila tomu, že dojde k jakémukoliv propojení.

30. S ohledem na výše uvedené odpůrce soudu navrhl, aby návrh zamítl jako nedůvodný.

IV. Posouzení věci krajským soudem

31. Krajský soud v Brně si k posouzení důvodnosti podaného návrhu vyžádal od odpůrce kompletní spisovou dokumentaci k napadenému opatření obecné povahy. Relevantní zjištění ze správního spisu jsou sumarizována níže, v rámci vyhodnocení důvodnosti jednotlivých bodů návrhu. Soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy – územní plán, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a to v mezích návrhových bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 2 a 3, § 101d odst. 1 s. ř. s). O návrhu soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. Soud shledal návrh nedůvodným.

32. S ohledem na dikci § 101d odst. 1 s.ř.s. bylo třeba nejprve určit rozsah a důvody podaného návrhu. Podle § 101b odst. 2 s. ř. s. musí návrh kromě obecných náležitostí podání obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Navrhovatel může kdykoliv za řízení návrhové body omezit.

33. Podle § 101b odst. 3 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání opatření obecné povahy ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

34. V nyní projednávané věci bylo možné návrh ze dne 2. 1. 2021 považovat za perfektní v tom smyslu, že obsahoval jak obecné náležitosti podání podle § 37 odst. 2 a 3 s.ř.s. (byl učiněn písemně, bylo z něj zřejmé, kdo jej činí, čeho se týká, proti komu směřuje, co navrhuje a byl podepsán a datován), tak vlastní argumentaci (návrhové body) brojící proti napadenému ÚP.

35. Navrhovatel zřetelně vyjádřil svoji vůli zrušit část změny ÚP Zlína týkající se plochy 1100 v lokalitě Vršava, v k. ú. Zlín, obec Zlín, nacházející se v blízkosti bydliště jednotlivých členů Spolku za zdravé životní prostředí Vršava, z. s. a současně v lokalitě, k jejíž ochraně (životního prostředí, bydlení, přírodních poměrů atp.) byl předmětný spolek (navrhovatel) založen. Plocha BI 1100 se nachází v území řešeném předmětnou změnou územního plánu Zlína, a to v lokalitě Vršava. Navrhovatel podaným návrhem tedy vymezil nárok, o němž požadoval rozhodnout. Řízení dle jeho návrhu bylo vymezeno jednak skutkově, z čehož bylo zřejmé, že brojí proti Změně č. 3B a 3D Územního plánu Zlína, schválené usnesením zastupitelstva statutárního města Zlína s účinností od 3. 1. 2020 (č. 53/8Z/2019), a jednak petitem, v němž bylo řízení omezeno požadavkem navrhovatele na zrušení předmětné změny ÚP pouze v části týkající se shora uvedené plochy BI 1100.

36. Krajský soud též posuzoval aktivní legitimaci navrhovatele. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy či jeho části je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se tak zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech.

37. Otázkami spjatými s posuzováním aktivní legitimace navrhovatele se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v bodech 31, 34 a 37 usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120 (publikováno pod č. 1910/2009 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), uvedl: „Navrhovatel musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. (…) Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územní plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku.“ 38. V této souvislosti soud připomíná tvrzení navrhovatele k aktivní legitimaci. Navrhovatel uvedl, že je spolkem, který dlouhodobě působí v lokalitě Vršava a sdružuje její obyvatele za účelem dosažení příznivého životního prostředí ve Zlíně, zejména ve Vršavě. Členové spolku v oblasti Vršava bydlí a vlastní nemovitosti, proto se opakovaně a dlouhodobě aktivně účastní pořizování územně-plánovací dokumentace města Zlína a v jejich rámci podávají připomínky či vznáší námitky proti takovým návrhům, které případně mohou snížit kvalitu místního prostředí a bydlení či eventuálně poškodit místní krajinu a přírodu. Soudu je tato činnost spolku, eventuálně jednotlivých jeho členů, známa z úřední činnosti a předchozích soudních řízení, např. pod sp. zn. 63 A 2/2018 nebo 63 A 13/2014 a 63 A 3/2012, na některé z nich ostatně navrhovatel také poukazoval. Navrhovatel aktivně vystupoval za lokalitu Vršava již v procesu pořizování územního plánu, což je patrné i z textové části ÚP, v níž byly citovány jednotlivé námitky a připomínky občanů Vršavy či přímo navrhovatele a současně i rozhodnutí o nich pořizovatelem ÚP, které bylo detailně zdůvodněno (námitky a připomínky byly většinově odmítnuty, částečně bylo však vyhověno regulaci míry zastavěnosti plochy, co do jednoho rodinného domu). Argumentace navrhovatele se také týkala předchozí soudní ochrany, které se opakovaně úspěšně domohl, přitom jako jednu ze základních námitek formuloval to, že vymezení plochy BI 1100 je nezákonné, neboť nereflektuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 63 A 2/2018-105, kterým byly ve změně ÚP města Zlína č. 2 zrušeny plochy č. 231, č. 1084 a č. 1079. I v souvislosti s posledně citovanou námitkou soud uvádí, že mu je známo z předchozí činnosti, že samotným důvodem založení spolku byla předchozí zkušenost obyvatel uvedené lokality s procesem pořizování ÚP a vzniklá potřeba ochrany zdravého životního prostředí v lokalitě, kde členové spolku bydlí. Proto tedy své připomínky či námitky v procesu pořizování změny ÚP podávali někteří nejen jako členové spolku (navrhovatele), ale i jako obyvatelé Vršavy.

39. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky aktivní žalobní legitimace dle § 101a s.ř.s. K tomu lze též odkázat na názor Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS, podle kterého: „se „dotčenost“ nevyčerpává v hranicích mechanicky vnímaného „sousedění“ pozemků či staveb určitých vlastníků s těmi pozemky či stavbami, na něž přímo dopadá změna územního plánu; dotčen totiž může být i vlastník pozemku (stavby) vzdálenější, má-li zamýšlená změna územního plánu takovou povahu, že při jejím provedení je reálné podstatné ovlivnění poměrů i na tomto pozemku (stavby). Dotčení se proto musí posuzovat materiálně, s důkladným uvážením poměrů příslušné lokality, konkrétních pozemků (staveb), ve vztahu, k nimž se dotčenost posuzuje, a povahy změn územního plánu“. Nutno zdůraznit, že otázku aktivní žalobní legitimace navrhovatele, jako podmínku přípustnosti návrhu, nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Úspěch návrhu rozhodující měrou odvisí od toho, zda v řízení bude prokázáno, že navrhovatel byl na svých právech skutečně zkrácen přijatým opatřením obecné povahy.

40. Pokud odpůrce v souvislosti s aktivní žalobní legitimací navrhovatele rozporoval činnost tohoto spolku s tím, že jeho jediným cílem je pouze zabránit další zástavbě v lokalitě Vršava, pročež členové tohoto spolku pouze podávají námitky v procesu územního plánování, pak v souvislosti s předmětnou aktivní žalobní legitimací navrhovatele soud uvádí, že je zcela právem navrhovatele být aktivní v procesu územního plánování a případně bránit nežádoucí zástavbě, která by v předmětné lokalitě mohla nevratně snížit kvalitu místního prostředí a bydlení či poškodit místní krajinu a přírodu, jenž by opět měly zásadní dopad na kvalitu jejich bydlení a okolního prostředí. I z tohoto pohledu byl soud procesně opatrný a uznal aktivní žalobní legitimaci navrhovatele ve smyslu § 101a odst. 1 s.ř.s. v dané věci. Také navrhovatelem uplatněná námitka nezákonnosti vymezení plochy BI 1100, z důvodu nereflektování předchozího rozsudku zdejšího soudu ze dne 9. 10. 2018, č. j. 63 A 2/2018-105, vyžadovala meritorní přezkum návrhu a nikoliv jen procesní odmítnutí pro nedostatek aktivní žalobní legitimace navrhovatele.

41. Ve shodě s tvrzením žalobce lze potvrdit, že v posuzované věci byla též zachována roční lhůta pro podání návrhu na zrušení OOP ve smyslu § 101b odst. 1 s.ř.s. (Územní plán Zlína – Změna č. 3B a 3D nabyla účinnosti dne 3. 1. 2020 a návrh na zrušení jeho části byl u zdejšího soudu podán dne 2. 1. 2021).

42. K otázce aktivní žalobní legitimace je třeba ještě zdůraznit, že tuto procesní podmínku přípustnosti návrhu, nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Úspěch návrhu rozhodující měrou závisí na tom, zda bude v řízení prokázáno, že navrhovatel skutečně – jak v návrhu tvrdil – byl na svých právech zkrácen přijatým opatřením obecné povahy. Návrh sám zákonodárce nekoncipoval jako actio popularis, ale jako nástroj k ochraně subjektivního práva. Je-li návrhová legitimace podmíněna tvrzením o zkrácení na právech, pak to jen předznamenává, že předpokladem úspěchu v řízení samotném (věcnou legitimací) je požadavek, aby v řízení bylo prokázáno, že k takovému ukrácení na právech skutečně došlo.

43. Naproti tomu podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 3/2009- 82, platí, že navrhovateli nesvědčí aktivní věcná legitimace, jestliže nelze dovodit, že by v důsledku vydání změny ÚP byl dotčen na svém právu, na němž měl být dle svého tvrzení zkrácen. V takovém případě musí být návrh zamítnut.

44. Soud dále přezkoumal napadené opatření obecné povahy, a to v rozsahu navrhovatelem uplatněných námitek. Krajský soud při svém rozhodování vycházel též z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz zejména jeho rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, publ. pod č. 740/2006 Sb. NSS), podle které soud při zkoumání důvodnosti návrhu postupuje v krocích takzvaného algoritmu přezkumu opatření obecné povahy. Algoritmus přezkumu sestává z pěti kroků. V prvém kroku soud zkoumá, zda napadené opatření obecné povahy bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc. V druhém kroku se soud zabývá, zda orgán, který opatření vydal, nepřekročil zákonem stanovené meze své působnosti – jednání ultra vires (věcné, osobní, prostorové a časové). V dalších krocích pak soud posuzuje zákonnost postupu odpůrce při vydávání napadeného opatření obecné povahy (krok 3), otázky obsahového souladu napadeného opatření obecné povahy se zákonem (hmotněprávními předpisy – krok 4), a zkoumá i soulad opatření obecné povahy se zásadou proporcionality (krok 5).

45. Při postupu podle tohoto algoritmu je soud (s nabytím účinnosti novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. dne 1. 1. 2012) limitován tím, že podle § 101d odst. 1 s.ř.s. je při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. I přes to je zřejmé, že první dva kroky algoritmu soud činí vzhledem k jejich obsahu z úřední povinnosti (viz též odst. 28. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS, ve věci „Změny územního plánu obce Moravany“).

46. Pokud jde o jednotlivé kroky algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, pak soud k tomu stručně konstatuje, že nikdo z účastníků řízení ani soud neměl pochybnosti o otázkách souvisejících s pravomocí a působností odpůrce k vydání napadeného opatření obecné povahy. Otázky prvního a druhého kroku algoritmu soudního přezkumu tak byly kladně vyřešeny, a soud tak mohl přistoupit ke krokům dalším, v nichž je vázán rozsahem a důvody návrhových bodů. Ještě před započetím přezkumu soud považuje za vhodné vymezit základní hlediska či zásady přezkumu územního plánu, resp. změny územního plánu, ze kterých při projednávání a rozhodování věci též vycházel.

47. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. I v nyní souzené věci je předmětem sporu zejména rozsah zásahu do práv navrhovatele (potažmo jeho členů, coby obyvatelů dotčené lokality Vršava) a vážení různých zájmů a subjektivních oprávnění. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by tak byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. bod 114 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103, publ. pod č. 2552/2012 Sb. NSS). Soudu přitom nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Soud může přezkoumávat pouze to, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního plánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS).

48. Úlohou soudu v tomto typu řízení je bránit jednotlivce (a tím zprostředkovaně celé politické společenství) před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet. Při hodnocení zákonnosti územního plánu či jeho změny se pak soud řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti. Ke zrušení územního plánu či jeho změně by měl proto soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření. Podle okolností konkrétní věci přitom může zrušit i jen část územního plánu, pokud charakter napadeného aktu takovéto rozdělení umožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS).

49. Pokud jde o soudní přezkum rozhodnutí o námitkách, uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publ. pod č. 2266/2011 Sb. NSS, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být mj. seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené. Odůvodnění rozhodnutí o námitce je však součástí odůvodnění opatření obecné povahy, a proto je třeba je vnímat (s ostatními částmi opatření obecné povahy) ve vzájemných souvislostech.

50. Ke zrušení OOP může soud přikročit ze závažných důvodů. Posouzení, zda jde o závažný důvod pro zrušení územního plánu, je třeba učinit s ohledem na veškeré relevantní okolnosti případu a snesené argumenty stran řízení. Závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy. Závažné důvody pro zrušení územního plánu může soud zohlednit především v rámci třetího a čtvrtého kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy, kdy hodnotí územní plán z hlediska jeho zákonnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010-264).

51. Soud považuje za nezbytné zdůraznit, že si je vědom náročnosti procesu, jehož výsledkem je vydání územního plánu. Tyto okolnosti však neznamenají, že složitost procesu předcházejícího vydání územního plánu může sama o sobě legitimizovat případnou nezákonnost ve vztahu k veřejným subjektivním právům dotčených osob.

52. Obec má při vydávání územně plánovací dokumentace poměrně velmi široké možnosti regulace území, přičemž stanovená omezení nemusí pouze kopírovat omezení stanovená již právními předpisy. Územně plánovací dokumentace, vycházející z celorepublikové politiky územního rozvoje, je pak soustava nástrojů územního plánování, jimiž jsou zásady územního rozvoje (pro území kraje), územní plán (pro území obce) a regulační plán (pro část území kraje či obce). Tyto nástroje se vzájemně liší zejména mírou konkrétnosti regulace území.

53. Navrhovatel v prvé řadě namítal zkrácení na svých právech, konkrétně na právu na příznivé životní prostředí, nezákonným vymezením funkční plochy BI 1100 označené také jako „ZM3B.02/01“. Současně navrhovatel namítl, že tímto nezákonným vymezením předmětné plochy nebyl reflektován předchozí rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 63 A 2/2018-105, kterým byly zrušeny plochy č. 231, č. 1084 a č. 1079 v předmětné lokalitě, přičemž tato nově vymezená plocha č. 1100 navazuje právě na původní plochu bydlení, která byla soudem zrušena. Takto formulovaným námitkám nemohl krajský soud přisvědčit.

54. K uplatněným námitkám soud odkazuje nejprve na § 101d odst. 1 s.ř.s., podle něhož je soud při rozhodování vázán rozsahem a důvody návrhu. V této souvislosti pak soud konstatuje, že navrhovatel nijak neupřesnil své údajné zkrácení na právech, konkrétně na právu na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, z důvodu nového vymezení funkční plochy BI 1100 v lokalitě Vršava. Soud přitom nemůže za navrhovatele dovozovat konkrétní námitky a důvody jeho návrhu tak, aby byl se svým návrhem případně úspěšný. Z uplatněné námitky nelze přesně dovodit, jakou nepřízeň okolního životního prostředí by mělo nové vymezení funkční plochy BI 1100 přinést navrhovateli (případně jeho členům, jenž v lokalitě Vršava bydlí). Předmětná funkční plocha BI 1100 bezprostředně ze západní strany sousedí s již stabilizovanou funkční plochou BI. Jde o tvarově podobnou plochu, jen obsahově o něco málo větší. Ze zbývajících stran je pak nově vymezovaná funkční plocha BI 1100 obklopena spíše zelení a dosud nezastavěnými plochami (část takové plochy tvoří plochy dříve zrušené Krajským soudem v Brně, konkrétně rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, č. j. 63 A 2/2018- 105). Pokud by tedy měl navrhovatel na mysli zejména ochranu zájmu a práv (např. práva na příznivé životní prostředí) vlastníků nemovitostí v lokalitě Vršava, jenž zde bydlí, pak jde o vlastníky rodinných domů s přilehlými zahrádkami, které se nachází ve větší vzdálenosti od vymezené funkční plochy BI 1100 a přímo s ní nesousedí (mezi nimi je území funkčních ploch, které byly zrušeny rozsudkem zdejšího soudu č. j. 63 A 2/2018-105). Vzhledem k této vzdálenosti by neměli být tito vlastníci a členové navrhovatele zkráceni na svých právech – na právu na příznivé životní prostředí nově vymezovanou funkční plochou BI 1100. Samozřejmě nějaké zkrácení na právech, i při této vzdálenosti vymezované plochy, nelze u členů spolku zcela vyloučit, ale protože navrhovatel takto ohrožená či zkrácená práva nespecifikoval v uvedeném návrhovém bodě, nelze přesně soudit či poměřit, zda by k takovému ukrácení na právech mohlo skutečně dojít. Ostatně navrhovatel ani nespecifikoval, v jakém rozsahu by mohlo dojít ke zkrácení na právu na příznivé životní prostředí u jeho členů a vlastníků nemovitostí bydlících v předmětné lokalitě Vršava. Z uplatněné námitky tedy není ani zřejmé, jakým způsobem mohou být navrhovatel a jeho členové dotčeni návrhem plochy pro bydlení individuální - pro jeden rodinný dům na svých hmotných právech.

55. Napadenou částí OOP nebyla vymezena plocha pro výstavbu průmyslového areálu, kapacitní dopravní infrastruktury nebo jiný takový stavební záměr či činnost, které z povahy věci mohou závažným způsobem negativně ovlivňovat své okolí. Navrhovatel napadá plochu pro jeden rodinný dům, přitom členové tohoto spolku obývají v dané lokalitě mnohonásobně více domů. Zásah takového množství domů do okolního prostředí Vršavy je tedy nesrovnatelný s tím, jaký by mohl být způsoben zásah při realizaci jediného rodinného domu na takto velké ploše. Případné výstavbě nových domů v lokalitě, kde již několik domů stojí, se věnoval rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 65 A 1/2012, z něhož mj. vyplývá, že „pokud v dané lokalitě již několik domů stojí, příjezdová komunikace k nim i případným novým domům splňuje zákonné požadavky a veřejný zájem na ochraně přírodního prostředí v dané oblasti není natolik intenzivní (viz všechna vyjádření odboru životního prostředí, pořizovatele, ale i žalovaného), pak podle soudu není dán žádný důvod pro to, aby v dané lokalitě nemohly stát domy další – samozřejmě za podmínky, že budou splněny další podmínky vymezené územním plánem pro pasekářské bydlení“. V této souvislosti lze k argumentaci navrhovatele právem na ochranu životního prostředí ve shodě s odpůrcem uvést, že i domy členů navrhovatele životní prostředí narušují. Není totiž relevantní, že jejich domy byly postaveny dříve, protože vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah. Musí tak být respektován princip rovnosti těchto vlastníků před zákonem. Navíc již z rozsudku NSS ze dne 12. 9. 2008, č. j. 2 As 49/2007-191, vyplývá, že osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, nemají subjektivní veřejné právo na to, aby poměry v území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy zakonzervovány a nemohly se změnit. Obdobné lze analogicky uplatnit i na územní plány.

56. K další části námitky navrhovatele, a sice, že nebyl reflektován rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 6 3A2/2018-105, pročež je vymezení plochy BI 1100 nezákonné, krajský soud uvádí, že uvedeným rozsudkem byly zrušeny plochy č. 231, č. 1084 a č. 1079 (v lokalitě Vršava), které nemají přímo s plochou BI 1100 nic společného. Přitom závěry z tohoto rozsudku nelze vztahovat k jiné ploše např. v jiném území. Pokud jde o samotnou plochu BI 1100, pak v textové části předmětné změny ÚP a v jejím odůvodnění bylo uvedeno následující vymezení: BI 1100 lokalita Vršava – využití území pro bydlení, zachovat kvalitní vzrostlou zeleň, 1 RD na ploše. Dále bylo k této ploše upřesněno: ZM3B.02/01 – BI 1100 – návrh plochy bydlení individuálního; zastavitelná plocha – plochy bydlení individuálního – BI v k. ú. Zlín. Návrh předmětné plochy byl odůvodněn takto: změna č. ZM3B.02/01 byla vymezena z důvodu požadavku Zastupitelstva města Zlína ze dne 11. 2. 2016 – řešit část ÚP zrušenou rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. 63 A 13/2014 lokalita Vršava. Na základě zjištění aktuálního stavu v území je západní část řešené plochy vymezena v souladu se skutečným stavem a stavem v katastru nemovitostí jako plocha bydlení individuálního BI. Východní část lokality je navržena jako zastavitelná plocha bydlení individuálního BI 1100. Na základě SEA hodnocení jsou důvody zajištění ochrany hodnot krajinného rázu a ochrany území navazujících zelených klínů a charakteru navazující rozvolněné zástavby stanoveny prostorové regulativy: 1 RD na ploše, zachovat kvalitní vzrostlou zeleň. Podmínka SEA hodnocení intenzita zastavení 35 % není v podmínkách využití stanovena, protože se jedná o podrobnost, která není ve vydaném územním plánu řešena. Je zachován jednotný přístup stanovování podmínek využití v celé dokumentaci. V rámci řešení byla prověřována možnost vymezit plochu BI 1100 jako plochu nezastavitelnou, v některé z ploch zeleně. Vzhledem k charakteru stávající plochy (historické oplocení pozemku), přímá návaznost na stávající plochu bydlení, dostupnost veřejné infrastruktury, dostatečné zastoupení zeleně v území, a to jak stávající, tak navrhované, byla jako účelná a vhodná vyhodnocena varianta zástavby pro bydlení individuální.

57. Vedle tohoto odůvodnění návrhu předmětné plochy je třeba také připomenout zrušovací rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 63 A 13/2014-104, z něhož mj. vyplynulo, že rozporovaná plocha, ve které bylo oproti dřívějšímu územnímu plánu změněno její využití, měla být označena jako plocha přestavby (nikoliv jako plocha stavu) a měla být opatřena příslušným odůvodňujícím textem, což se v uvedeném případě nestalo. Aktuální plocha BI 1100 byla totiž v dřívějším ÚP (před zrušením) označena jako plocha stavu SO namísto označení jako plochy přestavby SO. Nyní je však pořizovatelem tato chyba napravována a plocha je označena jako plocha stavu BI a plocha návrhu BI 1100, a to dle skutečného stavu v území, neboť zde stojí rodinný dům (stav BI) a pozemky k němu přináležející; plocha je tedy označena v duchu soudního rozhodnutí jako návrh BI podle skutečného stavu. Pro plochu je také upravena regulace, a to pro 1 RD v celé ploše.

58. Nutno také uvést, že rozhodnutí soudu se vztahuje k náležitostem vyhodnocení původní zastavitelné plochy a nepředjímá její zastavitelnost nebo nezastavitelnost. Na předmětnou plochu se nevztahuje žádné zákonné omezení, které by předjímalo její funkci nebo ji bezpodmínečně vyloučilo z posuzování potřeby změn v území. Zrušení plochy v územním plánu soudem neznamená, že plocha nesmí být v novém územním plánu navržena. Návrh takové plochy musí být v nezbytném rozsahu zdůvodněn. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Soud může přezkoumávat pouze to, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního polánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS). Plocha zrušená rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. 63 A 13/2014 byla označena jako SO, přičemž výtky soudu směřovaly k pořizovateli v tom, že plochu pod současným označením BI 1100 označil jako plochu stavu SO, na místo toho, aby ji označil jako plochu přestavby SO. V současné době je však plocha navržena jako BI s příslušným odůvodněním. Ve vztahu k navrhovatelem tvrzeným plochám č. 231, č. 1084 a č. 1079 není zřejmé, na základě čeho se navrhovatel domnívá, že vymezení plochy BI 1100 je přesně odvozeno od umístění těchto ploch, které byly rozsudkem zdejšího soudu zrušeny pod č. j. 63 A 2/2018-105. Ani v tomto rozsahu tedy krajský soud nemohl přisvědčit důvodnosti námitky navrhovatele, že by plocha BI 1100 byla vymezena nezákonně, a to v rozporu s předchozím rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 63 A 2/2018-105.

59. Navrhovatel uváděl, že jeho cílem je, aby odpůrce bezodkladně po zrušení části ÚP soudem rozhodl o pořízení změny ÚP a o jejím obsahu, kterou by stanovil funkční využití dotčených pozemků (poznámka soudu: zde navrhovatel nijak neupřesnil, o které pozemky se mu jedná), jež by odpovídaly ochraně veřejných zájmů, hodnoty zemědělského půdního fondu II třídy ochrany, hodnotě blízkého lesa i zeleného klínu přírody a krajiny ve městě, včetně hodnot antropocentrických, jakou je hodnota zachovalé krajiny pro individuální rekreaci a regeneraci. Současně navrhovatel očekává, že odpůrce přehodnotí intenzifikaci nových zastavitelných ploch na území Vršavy. K tomu krajský soud uvádí, že z uvedené textace nelze přímo dovodit konkrétní námitku navrhovatele vůči přezkoumávané změně ÚP. Tvrzení navrhovatele je velmi obecné a nelze zjistit konkrétní dotčení na veřejných subjektivních právech. Navrhovatel neupřesnil údajně dotčené pozemky, u nichž by mělo být stanoveno funkční využití, stejně tak nelze zjistit konkrétní veřejné zájmy, jejichž ochrana by měla být kroky pořizovatele zajištěna (a možná dle navrhovatele zajištěny nejsou), a zjevně nejsou upřesněny ani hodnoty zemědělského půdního fondu, blízkého lesa, zeleného klínu přírody a krajiny ve městě, včetně krajiny pro individuální regeneraci a rekreaci, u nichž by mohlo dojít k dotčení. Soud toto tvrzení bere jako konstatování cíle navrhovatele a nikoliv jako konkrétní námitku vůči OOP. Stejně tak nerelevantní je tvrzení navrhovatele, že očekává, že odpůrce přehodnotí intenzifikaci nových zastavitelných ploch na území Vršavy. Přitom předmětem projednávané změny ÚP je v lokalitě Vršava navrhována k zastavění nově pouze jediná plocha BI 1100, a to s návrhem plochy bydlení individuálního pro jeden rodinný dům se zachováním kvalitní vzrostlé zeleně. Nejde tedy nijak o masivní či intenzivní nárůst nových zastavitelných ploch na území Vršavy. V tomto směru tedy nebylo navrhovatelem nijak vysvětleno, o jaké nové zastavitelné plochy na území Vršavy se mu jedná.

60. Také z dalšího tvrzení navrhovatele v návrhu nevyplývá konkrétní námitka, kterou by navrhovatel adresoval správnímu soudu. Jde totiž o pouhou konstataci toho, co navrhovatel namítl již v procesu pořizování změny ÚP. Jednalo se o to, že plocha BI 1100 podle navrhovatele nedisponuje veřejnou infrastrukturou a disponovat jí v dohledné době ani nebude, pročež je bezúčelné ji vymezovat jako plochu pro individuální bydlení. Vedle toho také navrhovatel v průběhu procesu pořizování změny UP uvedl, že vyhodnocení ÚP Zlína poskytlo pořizovateli dostatečné údaje o tom, že vymezování dalších ploch individuálního bydlení ve Zlíně není potřebné ani vhodné (což mělo plynout i z návrhu Zprávy o uplatňování Územního plánu Zlína 2016 – 2020). Krajský soud se i přes výše uvedené z procesní opatrnosti zabýval v tomto rozhodnutí předmětnou argumentací navrhovatele.

61. Při vypořádání uplatněných námitek a připomínek pořizovatel v odůvodnění změny ÚP k veřejné infrastruktuře plochy a bezúčelnosti jejího vymezení uvedl, že vzhledem k charakteru stávající plochy (historické oplocení pozemku) a přímé návaznosti na stávající plochu bydlení, včetně dostupnosti veřejné infrastruktury, je stávající i navrhované funkční využití plochy účelné a vhodné pro zástavbu individuálního bydlení. Plocha BI 1100 bude obsluhována po stávajících plochách, nová komunikace není navrhována. I přes zrušení plochy č. 1079 soudem, je v této části vydáno již pravomocné stavební povolení na vybudování komunikace, a nehledě na to, stávající komunikace se v daném území nachází ve stavu, tudíž i přes zrušení zmíněné plochy, bude stávající komunikace existovat v současném stavu a bude po ní možné jezdit a využívat ji pro obsluhu tohoto území. K údajné nedisponibilitě veřejnou infrastrukturou plochy BI 1100 pořizovatel uvedl, že k ploše je přivedena síť NN a vodovod, přičemž ostatní potřebná technická infrastruktura může být dle potřeby doplněna, územní plán to umožňuje. Soud k tomu také dodává, že hned vedle západním směrem se nachází plocha BI stabilizovaná, tudíž v případě nově navrhované plochy BI 1100 nejde o plochu obklopenou zelení bez případně blízké veřejné infrastruktury za účelem případného napojení. Údajnou nedisponibilitu veřejnou infrastrukturou u plochy BI 1100 pořizovatel tedy při vypořádání námitek a připomínek vyvrátil. Není tedy na místě tvrzení navrhovatele o tom, že vymezení plochy BI 1100 je z důvodu nedostatku veřejné infrastruktury neúčelné.

62. Pořizovatel změny ÚP tentokrát již popřel nepotřebnost či nevhodnost vymezování dalších ploch individuálního bydlení ve Zlíně. Při vypořádání námitek a připomínek tohoto charakteru v odůvodnění zamítavého rozhodnutí uvedl, že aktuální vyhodnocení územního plánu naopak pořizovateli poskytlo jednoznačné údaje o tom, že navržených ploch pro bydlení je celkově málo a vymezování dalších ploch je nutné. V daném případě je navržena plocha pro 1 RD. Důvodem je to, že dle předchozího zrušovacího rozsudku soudu zde neměl být vymezen stav, neboť došlo ke změně funkce plochy, když na tomto místě byla v předchozím ÚP vymezena plocha bydlení pasekářského, což z dnešního pohledu již není pravdivé. Za normálních okolností by tato plocha byla vymezena jako stav BI, resp. součást zastavěného území ve smyslu § 58 odst. 2 stavebního zákona (do zastavěného území patří mj. i zastavěné stavební pozemky ve smyslu definice v § 2 stavebního zákona). Také v nyní posuzovaném případě tvořila stavební parcela a další pozemkové parcely se společným oplocením souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. Podmínkou řešení náplně plochy BI 1100 je respektování kvalitních prvků vzrostlé zeleně, dále uplatnění maximálně 1 RD na pozemku. Aby nedošlo k rozdělení parcely na několik dalších, bylo stanoveno, že zástavba jedním rodinným domem je vztažena k celé ploše. Vedle toho bylo vzato v úvahu, že zrušení části ÚP (zastavitelné plochy) soudem neimplikuje její vyloučení z územního plánu. Jedním z úkolů územního plánování je mimo stanovení koncepce rozvoje a posuzování potřeby změn v území i s tím související vyhodnocení potřebnosti nových zastavitelných ploch. Na tuto plochu se nevztahovalo žádné zákonné omezení, které by předjímalo její funkci nebo ji bezpodmínečně vyloučilo z posuzování potřeby změn v území. Rozhodnutí soudu se vztahovalo k náležitostem vyhodnocení původní zastavitelné plochy a nemohlo předjímat její zastavitelnost nebo nezastavitelnost do budoucna. Potřebná je znalost aktuálních podmínek v území a dále řádné odůvodnění zastavitelnosti plochy v nezbytném rozsahu. Úřad územního plánování posuzuje potřeby změn v území komplexně a musí zohledňovat aktuální vývoj a změny podmínek v rámci celého správního území města. S vědomím rizika redukce zastavitelných ploch, které vyplynulo ze Zprávy o uplatňování ÚP Zlín, byla plocha znovu zařazena k prověření změnou ÚP. Vyhodnocení potřebnosti zastavitelných ploch je relevantním důvodem pro prověření zastavitelnosti ploch v návaznosti na zastavěné území. Jako podstatná změna do území byla vyhodnocena i rebonitace zemědělské půdy navazujících pozemků. Plocha pro 1 RD byla opětovně posouzena orgánem ZPF a bylo k ní uděleno kladné stanovisko. Zrušení ploch č. 231, č. 1084 a č. 1079 nemá s plochou BI 1100 nic společného a závěry uvedeného rozsudku, jenž naznačené plochy zrušil, nelze vztahovat k jiné ploše v jiném území. Naopak v mezidobí došlo u sousedních parcel k rebonitaci z 2. třídy do 4. třídy ochrany ZPF, což také změnilo podmínky v daném území. Vymezení plochy BI 1100 tedy bylo pořizovatelem vyhodnoceno jako potřebné a vhodné, nikoliv jako bezúčelné, jak tvrdil navrhovatel. Potřeba vymezení další plochy pro bydlení individuální byla pořizovatelem zhodnocena ve vztahu k celému území k. ú. Zlína. Není také pravdou, že uvedená plocha nedisponuje potřebnou veřejnou infrastrukturou, popř. že jí nebude disponovat ani v dohledné době, a rovněž není pravdivé tvrzení, že nebyl reflektován shora citovaný rozsudek krajského soudu.

63. Krajský soud má vzhledem k uplatněným námitkám navrhovatele za to, že pro případné nevymezení plochy BI 1100 nebyl uveden žádný relevantní důvod. V dřívějším rozsudku Krajský soud v Brně vytkl pořizovateli, že občany uvedl v omyl, pokud plochu nyní vymezovanou jako BI 1100 označil dříve jako plochu stavu SO, namísto jejího označení jako plochy přestavby SO. Pokud tedy pořizovatel nyní s touto chybou pracuje a dokonce ji napravuje, např. tím, že ji označuje podle skutečného stavu v území jako plochu stavu bydlení individuálního BI a plochu návrhu BI 1100, když zde aktuálně stojí rodinný dům či stará usedlost – stav BI a k němu přináležející pozemky, pak takové označení a návrh předmětné plochy není nezákonný a ani rozporný s dřívějším rozsudkem krajského soudu pod sp. zn. 63 A 13/2014 (návrh plochy BI). Změnou vymezení druhu plochy na plochu bydlení individuální BI byly významně omezeny možné negativní dopady této plochy do území, a to při srovnání s dříve zde vymezenou plochou smíšenou obytnou s přípustným bydlením hromadným a občanskou vybaveností. Pořizovatel současně upravil i zastavitelnost předmětné plochy, a to pouze pro 1 rodinný dům. Tím nejen zmírnil případné další negativní dopady této plochy do území, ale také vyhověl připomínce navrhovatele uplatněné v procesu pořizování změny územního plánu. Navrhovatel i přesto namítal, že lze tento regulativ jednoho domu na jeden pozemek snadno obejít dělením pozemků, přičemž současně považoval za bezúčelné vymezovat zastavitelnou plochu nad rozsah zastavěné plochy, pokud má být zastavěna jediným domem v celé ploše. S uvedenými spekulacemi se krajský soud neztotožnil. Regulace dané plochy BI 1100 byla navržena jednoznačně, a to pro bydlení individuální pro zástavbu jedním rodinným domem při zachování kvalitní vzrostlé zeleně. Pokud by se za takto jasně definovanou regulací plochy měla do budoucna skrývat jiná zástavba, jak spekuluje navrhovatel, pak toto ze stávající regulace plochy nelze dovodit. Zvolená regulace plochy je v souladu s právními předpisy a není nezákonná. Z navrhovatelem uplatněných námitek v podaném návrhu jinak není ani zřejmé, jak by mohl být navrhovatel (a jeho členové) dotčen předmětnou navrhovanou plochou pro jeden rodinný dům na svých hmotných právech. Vzdálenost této plochy od dosavadní zástavby v lokalitě Vršava je cca 300 m vzdušnou čarou, přičemž dopravní obsluha nové plochy je řešena stávající plochou, a to ze zcela opačné světové strany, než je umístěna dosavadní zástavba rodinnými domy této lokality (většinově jde o členy navrhovatele). Navrhovatel a jeho členové tak nemohou být obtěžováni hlukem, zápachem ani provozem, který by z této stavby jednoho rodinného domu vzešel. Na eventuální budoucí stavbu zřejmě nebudou ani vidět. Na základě zjištění aktuálního stavu v území tedy nelze dovodit, že by návrh předmětné plochy pro jeden rodinný dům mohl poškodit životní prostředí v lokalitě Vršava, k němuž se váží nejen námitky navrhovatele, ale i sama jeho činnost. V území se nenachází žádná zákonem chráněná oblast či významný krajinný prvek. Ostatně ani navrhovatel nijak neupřesnil, že by navrženou plochou mohl být nějak nevratně poškozen konkrétní potenciál krajiny či přírody. Není ani zřejmé, čím by mohla být snížena předmětnou plochou kvalita místního prostředí nebo jaká aktivita navrhovatele by mohla být poškozena. Tato negativa navrhovatel ve svém návrhu nijak neformuloval, resp. neupřesnil.

64. Pokud by měl být v předmětné ploše umístěn toliko jediný rodinný dům, pak podle navrhovatele měla být dosud nezastavěná část plochy č. 1100 podrobena jinému funkčnímu využití, než BI, a to např. jako funkční plocha Z (zemědělská). S uvedeným doporučením navrhovatele soud nemohl souhlasit. Není to soud ani navrhovatel, kdo může určovat způsob funkčního využití konkrétní plochy. Zvolené funkční využití předmětné plochy jako plochy BI, byť zastavěné jedním rodinným domem, nijak neodporuje právním předpisům, ani aktuálně zjištěnému stavu v území. Nutno také doplnit, že v předešlém územním plánu byla plocha vymezena jako plocha bydlení pasekářského, což již v současné době není zcela uplatňováno. Nicméně šlo o plochu náležící do zastavěného území, kam patří zastavěné stavební pozemky definované v § 2 stavebního zákona, jež jsou evidovány v katastru nemovitostí jako stavební parcela a též další pozemkové parcely zpravidla určené společným oplocením a tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. To je i případ předmětné plochy. Také dle zjištění aktuálního stavu v území lze konstatovat, že předmětná plocha ze západu hraničí s podobnou plochou, jež byla vymezena v souladu se skutečným stavem a stavem v katastru nemovitostí jako plocha bydlení individuálního (BI), a proto i východní část této lokality, konkrétně předmětná plocha, byla navržena jako zastavitelná plocha individuálního BI 1100 (přiléhá z východní strany přímo k již dříve vymezené BI ploše).

65. Odpůrce také prověřoval, zda je možno vymezit předmětnou plochu BI 1100 jako plochu nezastavitelnou, a to v některé z ploch zeleně. Vzhledem k charakteru stávající plochy (historické oplocení pozemku), přímé návaznosti na stávající plochu bydlení (BI), dostupnost veřejné infrastruktury, dostatečné zastoupení zeleně v území stávající i navrhované, byla jako účelná a vhodná vyhodnocena právě varianta zástavby pro bydlení individuální. Odpůrce také v textové části odůvodnění změny ÚP uvedl, že aktuálním vyhodnocením ÚP bylo zjištěno, že navržených ploch pro bydlení ve Zlíně je celkově málo a vymezování dalších ploch je nutné. Proto byla předmětná plocha vymezena s funkčním využitím bydlení individuální (BI) pro stavbu jednoho rodinného domu. Úkolem územního plánování je posuzovat potřeby změn v území a v této souvislosti vyhodnocovat potřebnost nových zastavitelných ploch. Na tuto plochu se nevztahovalo žádné zákonné omezení, jež by předjímalo funkci této plochy či by tuto plochu vylučovalo z posuzování potřeby změn v území. S ohledem na aktuální vývoj a změny podmínek v území celého města byla předmětná plocha znovu zařazena k prověření změnou ÚP. Vyhodnocení potřebnosti zastavitelných ploch je relevantním důvodem pro prověření zastavitelnosti ploch v návaznosti na zastavěné území. Podstatnou změnu představuje i rebonitace zemědělské půdy navazujících pozemků, jež změnila i podmínky v daném území, když sousední parcely byly přehodnoceny z 2. třídy do 4. třídy ochrany ZPF. Na základě toho byla předmětná plocha pro jeden rodinný dům opětovně posouzena orgánem ochrany ZPF, který k ní udělil kladné stanovisko. Z výše uvedeného pohledu jsou výtky navrhovatele k oplocení v uvedené ploše nepodstatné. Skutečné prověřování možnosti využití předmětné plochy jako zeleně nemůže být ukončeno jen proto, že si v této ploše někdo postavil plot. To ostatně ani odpůrce takto netvrdil (viz výklad). Odpůrce pouze využil definice uvedené v § 58 odst. 2 stavebního zákona pro zastavěné území, kam se mezi dalšími pozemky mj. zahrnují i části nebo soubory pozemků vymezené a určené k umístění stavby územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, přičemž zastavěným stavebním pozemkem je též ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona i pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami. Právě o takový případ se v případě předmětné plochy jednalo. Existence plochu či jeho části nebyla podstatná, to bylo navrhovatelem vytrženo z kontextu. Šlo o donedávný způsob využívání plochy, podle něhož byla dříve tato plocha vymezena pro bydlení pasekářské (roztroušené nemovitosti po území s určitým zemědělským zaměřením). Tato příbuznost je i po zjištění aktuálního stavu v území nově vymezenou plochou zachována. Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že pořizovatel skutečně netvrdí, že by k opocení v dané ploše byl vydán nějaký souhlas s jeho umístěním. Tuto okolnost soud rovněž nepovažuje v dané věci za podstatnou. Pokud navrhovatel tvrdí, že má reálnou obavu, že odpůrcem zvolená regulace v předmětné ploše umožňuje další výstavbu a intenzifikaci využití území, pak nijak neupřesnil, v čem tato jeho reálná obava spočívá. Jak již bylo opakovaně shora uvedeno, zastavitelnost nově navržené plochy BI 1100 byla určena pouze pro jeden rodinný dům.

66. Navrhovatel dále uváděl, že vyhodnocení vlivů plochy č. 1100 bylo tendenční a nesprávné, a že tato návrhová plocha vyšla ze všech prověřovaných ploch pro individuální bydlení nejvíce negativní. Přesto to nebránilo hodnotiteli v interpretaci výsledků tak, že tuto plochu lze využít pro bydlení individuální. Uvedeným námitkám krajský soud nemohl přisvědčit. Stejně tak nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že odpůrce rezignoval na požadavky vyplývající z vyhodnocení vlivů pro plochu č. 1100, které se konkrétně týkaly omezení intenzity zastavění. V této souvislosti krajský soud znovu odkazuje na výklad shora a uvádí, že pro předmětnou plochu byla stanovena regulace její zastavitelnosti, a to pouze jeden rodinný dům na ploše, navíc při zachování kvalitní vzrostlé zeleně. Dále není zřejmé, z čeho navrhovatel dovodil, že předmětná návrhová plocha č. 1100 vyšla hodnotiteli ze všech prověřovaných ploch pro individuální bydlení nejvíce negativně. Nic takového z přezkoumávané změny ÚP nevyplývá. V tomto ohledu soud odkazuje jednak na výklad provedený již shora a jednak zde doplňuje, že ve vyhodnocení SEA bylo mj. uvedeno, že předmětná změna ÚP výrazněji neovlivní obraz sídla a nenaruší urbanistické hodnoty území města s ohledem na rozptýlenost požadavků. Mírně konfliktní je plocha 1100 mezi Vršavou a Jižními Svahy, kde jsou stanoveny příslušné regulativy a výstavba je podmíněna i biologickým průzkumem. Podmínkou řešení náplně plochy č. 1100 – BI v k. ú. Zlín dle SEA je vypracování podrobného biologického průzkumu, respektování kvalitních prvků vzrostlé zeleně včetně vyhodnocení prvků dřevin a dále na každém pozemku uplatnit maximálně jeden rodinný dům s tím, že intenzita zastavění nepřekročí 35 %. Z uvedeného vyhodnocení nevyplývá, že by předmětná plocha nemohla být zastavěna. Jsou k ní stanoveny podmínky, které však musely být pro územní plán akceptovatelně upraveny, územní plán nemohl podmiňovat zastavitelnost biologickým průzkumem, neboť šlo o podmínku procesní. Nicméně prověření a ponechání vzrostlé zeleně je nezbytné. Aby nedošlo k rozdělení parcely na několik dalších, čímž by mohlo dojít k zhuštění zástavby, bylo stanoveno, že zástavba jedním rodinným domem je vztažena k celé ploše. Pokud jde o samotnou dostatečnost vyhodnocení SEA, pak příslušným toto posoudit je jako dotčený orgán Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostředí. K tomu je třeba doplnit, že uvedené vyhodnocení podmínek a následné zdůvodnění bylo akceptováno všemi dotčenými orgány a k vymezené ploše pořizovatel obdržel kladná stanoviska. A právě na základě SEA hodnocení jsou z důvodu zajištění ochrany hodnot krajinného rázu a ochrany území navazujících zelených klínů a charakteru navazující rozvolněné zástavby stanoveny ve změně ÚP prostorové regulativy: jeden rodinný dům na ploše a zachování kvalitní vzrostlé zeleně. Naopak podmínka SEA hodnocení k intenzitě zastavění ve výši 35 % nebyla v podmínkách využití stanovena, protože dle odpůrce šlo o podrobnost, která nebyla ve vydaném ÚP řešena. Bylo třeba zachovat jednotný přístup při stanovování podmínek využití v celé dokumentaci (tedy i v rámci změny ÚP). Pokud navrhovatel hodnotí stanovení podmínek pro využití plochy č. 1100 jako vnitřně rozporné (podle něj zachování kvalitní vzrostlé zeleně nelze vymáhat a stanovení jednoho rodinného domu na ploše nezdůvodnitelné, pokud by tím byla myšlena již stávající historická stavba), pak se s tímto krajský soud s odkazem na výklad provedený shora neztotožnil. Byly doloženy důvody odpůrce (vyplývající z textové části odůvodnění předmětné Změny ÚP) k vymezení předmětné plochy, včetně její regulace zastavitelnosti jedním rodinným domem při zachování kvalitní vzrostlé zeleně. Stávající historická stavba typu pasekářského bydlení naopak potvrzuje respektování současného stavu v území i při vymezení nové návrhové plochy BI 1100. Při takovém vymezení plochy je zcela minimalizován její negativní dopad do území, včetně podmínky zachování vzrostlé zeleně. Na jedné straně navrhovatel brojí proti další výstavbě v území a proti intenzifikaci využití území, na druhé straně zde pořizovateli vytýká, že předmětná plocha je navržena pro bydlení individuální – BI jen pro stavbu jednoho rodinného domu, když vzhledem k regulaci zde nebude možné žádný další objekt bydlení umístit, a to i přesto, že odpůrce uvádí, že plocha je vymezována z důvodu potřeby zajistit dostatek ploch pro bydlení v rámci města Zlína. Jak již bylo vyloženo shora, odpůrce svůj postup vysvětlil, přičemž jde o zcela legitimní postup. K tomu je třeba zopakovat závěry odpůrce, že aktuální vyhodnocení územního plánu a zastavitelnosti ploch poskytlo pořizovateli jednoznačné údaje o tom, že navržených ploch pro bydlení je celkově málo a vymezování dalších ploch je nutné. O tom údajně svědčí stovky žádostí o změnu územního plánu, které odpůrce dostává. V daném případě je skutečně absurdní dokládat potřebu ploch pro bydlení, když předmětem sporu navrhovatel učinil plochu pro jeden rodinný dům, která je nyní zdůvodňována znovu po předchozím zrušení soudem. Vzhledem k poptávce po bydlení, především po plochách individuálního bydlení, odpůrce znovu zařadil předmětnou plochu k prověření změnou ÚP, a to i s vědomím rizika redukce zastavitelných ploch, jenž vyplývalo ze Zprávy o uplatňování ÚP Zlín. Vyhodnocením potřebnosti zastavitelných ploch pak odpůrce relevantně dospěl k závěru o vymezení předmětné plochy jako zastavitelné v návaznosti na zastavěné území. Učinil tak přesto, že dle dřívějšího územního plánu zde byla navrhována plocha SO – smíšená obytná, na níž mohlo být postaveno násobně více domů, než na ještě předtím vymezované ploše BP – bydlení pasekářské. Stávající změnou ÚP se tak odpůrce vrací k původní podobě územního plánu, přičemž plochy pro bydlení na tomto místě redukuje, nikoliv navyšuje. K tomu je třeba doplnit, že tyto plochy byly kladně projednány se správními orgány a jejich vymezení bylo řádně zdůvodněno a námitky či připomínky vypořádány. Předmětná plocha byla i přes původní zrušení části územního plánu (zastavitelné plochy) soudem nově vymezena s uvedením relevantních důvodů tohoto vymezení a stanovením potřebné regulace. Předmětná funkční plocha byla vymezena v souladu se zákonem a toto vymezení není vnitřně rozporné ani rozporné s původními rozhodnutími soudu. Není také pravdou, že by pořizovatel řádně nezkoumal obsah námitek či připomínek proti nově navržené ploše. Podle krajského soudu tyto naopak řádně vypořádal (viz obsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách a připomínkách – textová část odůvodnění změny ÚP).

67. Navrhovatel také zcela obecně konstatoval, že již 10 let poukazuje na to, že územní plán Zlína je přesycený plochami pro individuální bydlení, u nichž zastavění neprobíhá. Územní plán je bez řádného posouzení potřeb rozvoje sídla a není obrazem smysluplně uspořádaných investic, když potřeby těchto veřejných investic generuje nahodile, jako třeba u plochy č. 1100, jejíž technické a dopravní napojení je značně náročné a pro jeden rodinný dům neefektivní. Podle navrhovatele se odpůrce neřídí tím, co je úkolem územního plánování, a to je mj. vyhodnocení potřebnosti nových zastavitelných ploch. K uvedenému krajský soud sděluje, že zde nebyla koncipována žádná konkrétní námitka vůči rozporované ploše č. 1100 a spíše šlo o konstatování navrhovatele, z něhož vyplývá obecná nespokojenost se zpracovaným územním plánem Zlína. Ke vhodnosti či potřebnosti vymezení plochy č. 1100, jakož i k technickému či dopravnímu napojení této plochy, se krajský soud vyjadřoval již ve výkladu provedeném výše, a proto na něj na tomto místě odkazuje.

68. Navrhovatel závěrem vyslovil obavy, že plocha č. 1100 více otevírá možnost k propojení lokalit Jižní Svahy a Vršava, což považuje za urbanisticky nekoncepční a vedoucí k velmi významnému nárůstu dopravy ve Vršavě, jejíž dopravní infrastruktura na to není připravena, pročež by došlo k narušení místního prostředí. Na základě obsahu zdůvodnění předmětné Změny ÚP k tomu krajský soud uvádí, že takové propojení Vršavy a Jižních Svahů není zamýšleno a ani předmětnou nově navrženou plochou BI 1100 toho nemá být dosaženo. V tuto chvíli se jedná o neopodstatněnou obavu. Skutečně v přezkoumávané Změně ÚP není nikde navržena kapacitní plocha pro dopravu, která by mohla přisvědčit tvrzení navrhovatele, že dojde k nějakému propojení těchto lokalit.

69. Podle krajského soudu byla nově vymezená plocha BI 1100 v pořízené Změně ÚP řádně a logicky zdůvodněna, pročež přezkoumávané OOP není z tohoto důvodu nezákonné.

V. Závěr a náklady řízení

70. Po přezkoumání napadené části OOP, za zjištěného skutkového a právního stavu věci, dospěl soud k závěru, vázán rozsahem návrhu a uplatněnými návrhovými body, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 věty druhé s.ř.s. zamítl.

71. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Navrhovatel ve věci úspěch neměl (návrh byl jako nedůvodný zamítnut), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, a to zejména v relaci k působnosti a personální či materiální vybavenosti Magistrátu města Zlína, který byl též pořizovatelem napadeného územního plánu; zastupování advokátem tudíž nebylo v dané věci nezbytné. Běžnou součástí agendy správních orgánů, a tedy i odpůrce, je jejich povinnost hájit své správní akty, opatření či postupy i v řízení před soudy.