Č. j. 63 A 17/2020 - 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: M.L. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Trnkou, Ph.D., JT LEGAL s.r.o., advokátní kancelář se sídlem V. Talicha 14, 370 05 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I. H.S. bytem X II. L.K. bytem X adresa pro doručování X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2020, č. j. KUJCK 100875/2020, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 18. 8. 2020, č. j. KUJCK 100875/2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Trnky, Ph.D.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou krajskému soudu dne 1. 10. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2020, č. j. KUJCK 100875/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnil rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov (dále jen „silniční úřad“) ze dne 26. 7. 2019, č. j. MUCK 38539/2019/ODSH/Trn (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že výrok I. prvostupňového rozhodnutí nahradil novým textem a dále vypustil výrok II. prvostupňového rozhodnutí o náhradě nákladů správního řízení. Ve věci tak bylo po této změně rozhodnuto o tom, že se žalobci a osobě zúčastněné na řízení I nařizuje podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), ve lhůtě pěti dnů od právní moci rozhodnutí odstranit nepovolenou pevnou překážku, která se nachází na části pozemku parc. č. X, z veřejně přístupné účelové komunikace deklarované rozhodnutím silničního úřadu ze dne 29. 4. 2020, č. j. MUCK 21454/2020/ODSH/Sl. Pevná překážka byla vymezena jako vyvýšený pás v šířce cca 1,8 m přetínající těleso komunikace podél společné hranice parc. č. X ohraničený obrubníky výšky cca 0,20 m, mezi nimiž je uložená zemina s vysázenými stromky (16 ks); překážka je na hranici pozemku parc. č. X doplněna oplocením tvořeným sloupky s pletivem výšky cca 1,25 m.

2. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že silniční úřad dostatečně zjistil stav věci, tj. popsal pevnou překážku, její umístění a zjistil jejího vlastníka, přičemž k tomu obstaral dostatečné množství podkladů, které jsou obsahem správního spisu. Žalovaný provedl změnu napadeného rozhodnutí, která spočívá v zásadě v uvedení prvostupňového rozhodnutí do souladu s rozhodnutím o předběžné otázce, co se týče určení kategorie pozemní komunikace, z níž je nařízeno pevnou překážku odstranit. Silniční úřad totiž v prvostupňovém rozhodnutí nařídil odstranit pevnou překážku z místní komunikace č. 114d; žalovaný však určení kategorie pozemní komunikace uvedl do souladu se souvisejícím rozhodnutím silničního úřadu ze dne 29. 4. 2020, kterým bylo deklarováno, že se v daném případě jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

3. Kromě zde vymezené žaloby podal žalobce současně žalobu proti výše uvedenému rozhodnutí o určení právního vztahu podle § 142 odst. 1 správního řádu ze dne 29. 4. 2020, č. j. MUCK 21454/2020/ODSH/Sl, resp. proti odvolacímu rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne 10. 8. 2020, č. j. KUJCK 97658/2020, kterými byla deklarována existence veřejně přístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích na pozemku parc. č. X. O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2021, č. j. 57 A 28/2020 - 65 (v právní moci dne 16. 2. 2021), a to tak, že se napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí silničního úřadu ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v rámci svého rozhodnutí uvedl, že skutkový stav, který vzaly správní orgány za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisovém materiálu. Správním orgánům bylo uloženo, aby v dalším řízení odpovídajícím způsobem posoudily naplnění jednotlivých definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace a za tímto účelem si obstaraly dostatečný důkazní materiál.

II. Shrnutí žaloby

4. Žalobce v podané žalobě vymezil tři hlavní důvody, na základě kterých má za to, že napadené rozhodnutí nemůže obstát. Jedná se o tyto žalobní body: a) nesprávný procesní postup žalovaného (nedodržení postupu dle § 36 odst. 3 správního řádu), b) nevypořádání se s námitkami žalobce a c) nesprávné právní zhodnocení skutkového stavu.

5. Ve vztahu k žalobnímu bodu o nesprávném procesním postupu žalovaného z důvodu nedodržení postupu dle § 36 odst. 3 správního řádu žalobce poukázal na skutečnost, že zatímco napadené rozhodnutí nařizuje žalobci odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace, prvostupňové rozhodnutí nařizovalo žalobci odstranění pevné překážky z místní komunikace. Byť se nepochybně jedná o tentýž pozemek, určení kategorie komunikace je zásadní v tom, jaké námitky může vznést osoba, která nesouhlasí se statusem pozemku, neboť námitková základna u těchto komunikací je zcela odlišná. Zároveň pokud žalovaný učinil předmětem dokazování nové rozhodnutí, které ani žalobce neměl v době rozhodování ke dni 18. 8. 2020 fyzicky ve své dispozici, dopustil se žalovaný svým postupem porušení § 36 odst. 3 správního řádu, když nebyla žalobci stanovena lhůta, ve které lze navrhovat důkazy či jiné návrhy a zároveň žalobci nebyla stanovena lhůta k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. K tomu žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 6 As 81/2013 – 56, ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009 - 243 či ze dne 14. 11. 2003, sp. zn. 7 A 112/2003, č. 303/2004 Sb. NSS. Dle uvedených rozsudků je nutné, aby správní orgány ve fázi před rozhodnutím (zde rozhodnutí odvolacího orgánu měnící základní skutkový stav věci, vycházející z nových důkazů) informovaly účastníka řízení o ukončení shromažďování podkladů rozhodnutí a umožnily mu uplatnit procesní návrhy či výhrady. Aby byl za dané situace postup správních orgánů pro žalobce předvídatelný, nepostačovalo dát žalobci možnost vyjádření se k podkladům rozhodnutí pouze v oznámení o zahájení správního řízení (tedy ještě před silničním úřadem), tj. před započetím zjišťování podkladů pro správní rozhodnutí; k tomu též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2003, č. j. 5 A 152/2002 - 41, a shodně též Ústavní soud např. v nálezu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 329/04.

6. Dále žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Určení kategorie komunikace je významné pro správné a kvalifikované vyřešení předběžné otázky, zda vůbec a pokud ano, tak jaká kategorie komunikace se na předmětném pozemku, kde je pevná překážka, nachází. Zejména pak správné určení kategorie komunikace ovlivňuje tvrzení účastníka řízení. Napadené rozhodnutí je ohledně vypořádání námitek žalobce velmi stručné, prakticky na půl stránky (str. 4) napadeného rozhodnutí a logicky neobsahuje vypořádání námitek ohledně veřejně přístupné účelové komunikace, neboť tyto námitky ani neměl žalobce možnost vznést (viz výše).

7. Závěrem žalobce namítal nesprávné zjištění skutkového stavu věci. Žalobce totiž neměl možnost (s ohledem na neseznámení žalobce s podklady řízení) jakkoliv v odvolacím řízení reagovat a prokazovat, že na předmětném pozemku neexistuje veřejně přístupná účelová komunikace, neboť nejsou naplněny některé ze čtyř jejich definičních znaků. Prvotně jde o absenci udělení souhlasu (i jen konkludentního) s veřejným/obecným užíváním pozemku neomezeným/neurčitým okruhem osob, ať už vlastníky současnými či minulými. Silniční úřad shledal, že na pozemku je umístěna místní komunikace, k čemuž také žalobce uzpůsobil svou odvolací argumentaci. Žalovaný se pak této otázce věnuje pouze okrajově. Napadené rozhodnutí se též nesprávně vypořádává s otázkou darovací smlouvy, z níž se zjevně podává skutečnost, že ani v době minulé nebyl dán vlastníky předmětný souhlas. Dle žalobce též není naplněn znak nutné komunikační potřeby, neboť již v době minulé zde existovaly alternativní přístupové cesty, které správní orgány v řízení prakticky nezkoumaly; silniční úřad tuto otázku s ohledem na posouzení komunikace jako místní ani řešit nemusel. Žalovaný otázku nutné komunikační potřeby marginalizoval a fakticky deklaroval naplnění všech čtyř definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace, aniž by tyto znaky blíže zkoumal a důkazně podložil. Skutkové závěry správních orgánů jsou podle žalobce v tomto směru zcela nedostatečné a ani neumožňují učinit správné právní hodnocení, které je nadto provedeno velmi povrchním a nesprávným způsobem.

8. Na základě uvedeného tak žalobce shledává napadené rozhodnutí nezákonným, a navrhuje jeho zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí silničního úřadu, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

9. Žalobce též požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Této žádosti nebylo vyhověno, a to usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2020, č. j. 63 A 17/2020 - 40.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že shledává své rozhodnutí i postup ve správním řízení správným; co se zjištění skutkového stavu věci týče, odkázal žalovaný na obsah správních spisů. K uvedeným žalobním námitkám žalovaný sdělil následující.

11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že neseznamoval účastníky řízení s podklady rozhodnutí, neboť vycházel z těch, které byly účastníkům řízení známy. Skutečnost, že žalobci bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2020 o potvrzení deklaratorního rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace doručeno fikcí dne 24. 8. 2020, nemůže představovat vadu v postupu žalovaného, neboť se jedná o podklad, kterým je jiné správní rozhodnutí v odvolacím řízení, které řešilo předběžnou otázku o charakteru komunikace, na níž je pevná překážka umístěna, a případné vyjádření žalobce by nemělo vliv na výsledek žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný byl ve formálním smyslu rozhodnutím vázán již od okamžiku jeho vydání, tj. ode dne 10. 8. 2020.

12. K námitce nevypořádání se s odvolacími námitkami žalovaný uvedl, že žalobce mohl uplatnit (a také tak učinil) své námitky proti existenci veřejně přístupné účelové komunikace v rámci řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. Námitky žalobce zároveň uplatnil v odvolacím řízení, v podnětu k zahájení přezkumného řízení a v podané žalobě pod sp. zn. 57 A 28/2020.

13. K námitkám směřujícím k nenaplnění definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace žalovaný sdělil, že tyto námitky jsou předmětem přezkumu v rámci podané žaloby pod sp. zn. 57 A 28/2020.

14. Na základě uvedeného navrhl žalovaný zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

15. Osoba zúčastněná na řízení I (spoluvlastnice předmětného pozemku se žalobcem) ve svém vyjádření k žalobě sdělila, že ze smlouvy o převodu nemovitosti ze dne 21. 12. 1978 vyplývá, že předmětný pozemek byl převáděn tak, jak byl užíván, což dokazuje, že se jedná o obdělávané pole. Nikdy přes tento pozemek nevedla žádná cesta sloužící k veřejnému užívání, tím nemohl být dán ani konkludentní souhlas s veřejným užíváním soukromého pozemku ani jeho částí. Silniční úřad trval po tři roky probíhajícího správního řízení na tom, že se jedná o místní komunikaci, přičemž i toto tvrzení je liché; k uvedenému nemá silniční úřad žádný podklad prokazující tuto skutečnost. Jelikož silniční úřad nevydal ve stanovené lhůtě rozhodnutí o deklaraci existence/neexistence veřejně přístupné účelové komunikace, a to ani přes vydání opatření proti nečinnosti podle správního řádu, postupovala osoba zúčastněná na řízení I společně se žalobcem tak, že oplotili zbývající část pozemku parc. č. X. Deklarace veřejně přístupné účelové komunikace pak byla vydána bez jakéhokoliv upozornění, jednání s vlastníky pozemku či bez poskytnutí odpovídající náhrady za omezení vlastnického práva. Dle osoby zúčastněné na řízení I vlastníci sousedních nemovitostí usilují o užívání pozemku pouze z důvodu pohodlného spojení.

16. Osoba zúčastněná na řízení II v podaném vyjádření sdělila, že byl-li předmětný pozemek shledán správními orgány jako veřejně přístupná účelová komunikace, vztahuje se tak na něj právo obecného užívání a nelze jej jednostranným rozhodnutím vlastníka pozemku zatarasit. Vlastníci sousedních nemovitostí se od počátku brání jednání žalobce. Osoba zúčastněná II upozorňuje, že se jednalo vždy o veřejně přístupnou cestu, která byla v roce 2007 opravena, a byl na ní proveden asfaltový povrch. Po desítkách let obecného užívání předmětné komunikace (i před opravou, i po její opravě) se žalobce s osobou zúčastněnou I rozhodli prodloužit plot tak, že odstranili (odbagrovali) povrch cesty a položili přes ní betonové obrubníky a postavili zde železné sloupky, natáhli mezi nimi pletivo a vysázeli túje. Tím asfaltová komunikace vede do plotu. K tomu žalobce s osobou zúčastněnou I přistoupili poté, co byl obyvateli přilehlých nemovitostí odmítnut jejich návrh na placení „mýtného“. Alternativní přístup k nemovitostem, který uvádí žalobce, je možný pouze pěší cestou po železniční trati či lesní cestou, která je po většinu roku nesjízdná. Pevná překážka komplikuje vlastníkům sousedních nemovitostí přístup k jejich nemovitostem, nelze se k nim dostat automobilem, je nutno nosit nákupy v rukou, nelze vyvážet popelnice či není zajištěn přístup pro složky integrovaného záchranného systému.

V. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žádný z účastníků konání jednání výslovně nepožadoval.

18. Žaloba je důvodná.

19. Podle § 2 zákona o pozemních komunikacích platí, že pozemní komunikací je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. V odstavci 2 tohoto ustanovení pak zákon rozlišuje čtyři kategorie pozemních komunikací: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace a d) účelové komunikace.

20. Podle § 29 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích platí, že na vozovkách, dopravních ostrůvcích a krajnicích dálnice, silnice a místní komunikace mohou být umístěny pouze dopravní značky a zařízení kromě zábradlí, zrcadel a hlásek; ostatní předměty tvoří pevnou překážku.

21. Podle § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích platí, že pevnou překážku lze umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem Ministerstva vnitra, jde-li o dálnici, v ostatních případech se souhlasem Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření.

22. Podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník, popřípadě správce dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka.

23. Z výše uvedeného vyplývá oprávnění silničního úřadu k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolené pevné překážky z pozemní komunikace podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, pokud vlastník komunikace nerespektuje oprávnění ostatních uživatelů komunikace a svým svémocným přehrazením takové komunikace brání jejímu užívání. V mezích § 29 odst. 3 cit. zákona lze nařídit odstranění rovněž takových překážek, které byly neoprávněně umístěny na veřejně přístupné účelové komunikaci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2007, č. j. 6 Ans 2/2007 - 128, publ. pod č. 1486/2008 Sb. NSS).

24. Aby však mohly správní orgány o odstranění pevné překážky podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích vůbec rozhodnout, musí být nejprve vyjasněna kategorie pozemní komunikace, resp. musí být příslušnými správní orgány vyřešeno, zda se vůbec jedná o pozemní komunikaci ve smyslu tohoto zákona. Pokud by totiž správní orgány dospěly po provedeném řízení k závěru, že se nejedná o pozemní komunikaci vůbec, nebylo by lze přistoupit k postupu dle § 29 odst. 3 citovaného zákona a nařídit odstranění pevné překážky (viz např. sborník stanovisek veřejného ochránce práv - Ombudsman 3225/2008/VOP/DS, Veřejné cesty II).

25. Pro posuzovanou věc je tak klíčové vyjasnění veřejnoprávního režimu cesty na pozemku žalobce. Pokud by vyšlo najevo, že tato cesta nenaplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, či ani žádné jiné pozemní komunikace, pak by nespadala do žádné z kategorií předvídaných ustanovením § 2 zákona o pozemních komunikacích a režimu zákona o pozemních komunikacích by vůbec nepodléhala, tudíž by ve vztahu k ní vůbec nepřicházelo v úvahu řízení o odstranění pevné překážky dle § 29 tohoto zákona. Žalovaný ve svém potvrzujícím rozhodnutí o odvolání stran kategorie pozemní komunikace odkázal na podkladové rozhodnutí o předběžné otázce, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. V tomto smyslu žalovaný změnil výrok prvostupňového rozhodnutí silničního úřadu, který vycházel z toho, že se jedná o komunikaci místní. Žalovaný sám v napadeném rozhodnutí neprováděl jakékoliv hodnocení ohledně naplnění definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace; vycházel z toho, že to bylo hodnoceno v podkladovém rozhodnutí o předběžné otázce. Na zákonnosti rozhodnutí o předběžné otázce o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace tedy stojí i padá zákonnost napadeného rozhodnutí o nařízení odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace.

26. Lze tedy zrekapitulovat, že v rámci nyní projednávané věci došel silniční úřad k závěru, že se na pozemku parc. č. X jedná o komunikaci místní, zatímco žalovaný, na základě deklaratorního rozhodnutí o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace ze dne 29. 4. 2020, č. j. MUCK 21454/2020/ODSH/Sl (potvrzeného rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 10. 8. 2020, č. j. KUJCK 97658/2020), došel k závěru, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci a změnil tak v tomto směru výrok I. prvostupňového rozhodnutí silničního úřadu. Jelikož však Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl ve svém rozsudku ze dne 2. 2. 2021, č. j. 57 A 28/2020 - 65, k závěru, že deklaratorní rozhodnutí o určení pozemku žalobce jakožto veřejně přístupné účelové komunikace ze dne 10. 8. 2020, č. j. KUJCK 97658/2020, ve spojení s rozhodnutím silničního úřadu ze dne 29. 4. 2020, č. j. MUCK 21454/2020/ODSH/Sl, nemůže v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu obstát, a proto obě tato rozhodnutí svým rozsudkem zrušil, nemůže krajský soud v tomto řízení postupovat jinak, než zrušit i navazující rozhodnutí o odstranění pevné překážky z veřejně přístupné účelové komunikace podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Je tomu tak z toho důvodu, že pro vyslovení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že se jedná o veřejně přístupnou účelovou komunikaci (což učinil odkazem na podkladové rozhodnutí), nyní chybí jakýkoliv skutkový i právní podklad.

27. Tento postup krajského soudu bude ovšem znamenat prolomení § 75 odst. 1 s. ř. s., podle něhož je krajský soud povinen rozhodovat podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Prolomení této zásady je možné učinit pouze ve výjimečných případech, jejichž výčet lze dohledat např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2011, č. j. 4 Ads 35/2011 - 75, a to na str. 6 a 7. Aplikace zásady podle § 75 odst. 1 s. ř. s. může být výjimečně a ze závažných důvodů omezena, neboť praxe v některých případech umožňuje přihlédnout ke změně právního či skutkového stavu, která nastala až po vydání rozhodnutí správního orgánu. V nyní projednávané věci došlo až po vydání napadeného rozhodnutí k soudnímu zrušení podkladového rozhodnutí o předběžné otázce, z něhož žalovaný v napadeném rozhodnutí bezvýhradně vycházel. Krajský soud je toho názoru, že kvůli ústavnímu principu právní jistoty nelze připustit, aby zde nadále existovalo napadené rozhodnutí, které v důsledku soudního zrušení rozhodnutí o předběžné otázce ztratilo svůj podklad, a to obzvláště jedná-li se o takové rozhodnutí, které žalobci ukládá natolik zásadní povinnost, jako je odstranění pevné překážky z pozemní komunikace za situace, kdy v důsledku zrušení rozhodnutí o předběžné otázce není postaveno na jisto, zda se skutečně jedná o pozemní komunikaci a jaké kategorie. Naopak pro naplnění ústavního principu právní jistoty je nezbytné, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému, kterému bude umožněno vzniklou situaci vyřešit.

28. Krajský soud tedy zcela výjimečně shledal důvod k neaplikování § 75 odst. 1 s. ř. s., neboť nyní přezkoumávané rozhodnutí skutečně bez podkladového rozhodnutí o předběžné otázce nemůže obstát, neboť jde o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace učiněnou v soudem zrušených rozhodnutích, na které se přitom žalovaný bezvýhradně odkazoval. Žalovaný sám přitom definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace v napadeném rozhodnutí neřešil a nezkoumal, natož aby v tomto směru shromažďoval důkazní materiál.

29. V důsledku neaplikování § 75 odst. 1 s. ř. s. tudíž krajský soud přihlédl k tomu, že rozhodnutí silničního úřadu ze dne 29. 4. 2020, č. j. MUCK 21454/2020/ODSH/Sl, na které se žalovaný výslovně odkazuje ve výroku svého rozhodnutí, bylo pravomocně soudem ke dni 16. 2. 2021 zrušeno (současně i s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího orgánu). V důsledku toho se stává nyní přezkoumávané napadené rozhodnutí nezákonným, neboť postrádá svůj podklad, bez něhož nemůže existovat a vyvolávat právní účinky, neboť bez posouzení předběžné otázky o kategorii pozemní komunikace, na níž se nachází pevná překážka, nelze vydat rozhodnutí o odstranění takové překážky. Napadené rozhodnutí se tak fakticky stává nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť ač označuje komunikaci za veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nikterak se nevypořádává s naplněním kvalifikačních znaků takové pozemní komunikace a nikterak je nehodnotí, natož aby k tomu byl ve spise spisový materiál, který by poskytoval pro takový závěr oporu.

30. Krajský soud shledal důvod pouze pro zrušení napadeného rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí nemohl krajský soud z obdobného důvodu zrušit, neboť se zakládá na jiném řešení věci a vychází z toho, že se jedná o místní komunikaci. Pokud dá žalovaný po vypořádání odvolacích námitek za pravdu žalobci stran nesprávnosti určení pozemku jako místní komunikace, bude na další úvaze, jaký žalovaný zvolí postup. Je možné zrušit prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu a věc vrátit silničnímu úřadu k dalšímu řízení, nechť předběžnou otázku stran charakteru předmětného pozemku (tj. se jedná o pozemní komunikaci ve smyslu zákona o pozemních komunikacích a o jakou kategorii takové komunikace) posoudí sám. Taktéž je možné změnit prvostupňové rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu s tím, že takové posouzení podložené patřičným spisovým materiálem a dokazováním provede sám žalovaný. V takovém případě však musí žalovaný splnit podmínky pro postup podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, které vyjádřil Nejvyšší správní soudu v rozsudku ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018 - 34, z jehož právní věty se podává, že „zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň [§ 90 odst. 1 písm. a) správního řádu] je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit [§ 90 odst. 1 písm. c) správního řádu], je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit (§ 6 odst. 2 správního řádu). Za tímto účelem je oprávněn provést v odvolacím řízení potřebné důkazy a doplnit další nezbytné podklady, musí s nimi ovšem seznámit účastníky řízení a umožnit jim se k nim vyjádřit. Stejně tak je odvolací orgán oprávněn zaujmout jiný právní názor a posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce odlišně než správní orgán prvního stupně. I zde ovšem musí účastníky řízení na možný odlišný právní náhled na věc předem upozornit a dát jim možnost se k němu vyjádřit, pokud by pro ně nové právní posouzení mohlo být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapivé.“ 31. Úvaha o určení charakteru cesty by za normálních okolností měla být součástí rozhodnutí o odstranění pevné překážky jakožto posouzení předběžné otázky, neboť správní orgány mají primárně povinnost provést posouzení charakteru cesty právě v rámci řízení o odstranění pevné překážky. Odborná literatura k tomu uvádí, že silniční úřad je povinen v odůvodnění rozhodnutí popsat „zejména to, proč se podle jeho názoru jedná o veřejně přístupnou pozemní komunikaci a jaké kategorie. Jestliže se při tom nemůže opřít o nějaké dřívější správní rozhodnutí - např. rozhodnutí, jímž se deklaruje existence účelové či místní komunikace (srov. komentář k § 2), nebo rozhodnutí o zařazení sporné cesty do kategorie místních komunikací či silnic (srov. komentář k § 3) - nezbude mu než v rámci řízení o odstranění pevné překážky provést poměrně rozsáhlé dokazování ohledně naplnění znaků veřejně přístupné pozemní komunikace. Pokud je nesouhlas s existencí veřejné cesty důvodem, proč na ni její vlastník protiprávně umístil pevnou překážku - což je v praxi obvyklá situace - dá se očekávat, že právě tímto směrem povede svou procesní obranu. Proto by měl silniční správní úřad závěry o existenci veřejně přístupné pozemní komunikace, které z dokazování vyvodil, vtělit v plném rozsahu do odůvodnění svého rozhodnutí, aby je bylo možno následně přezkoumat.“ (Černínová, M., Černín, K., Tichý, M.: Zákon o pozemních komunikacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, komentář k § 29; zdroj: aplikace ASPI).

32. Žalovaný by měl brát v úvahu i to, jak dopadne řízení o určení právního vztahu vedené silničnímu úřadem po zrušení správních rozhodnutí obou stupňů rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2021, č. j. 57 A 28/2020 - 65. Podle § 142 odst. 2 správního řádu však platí, že řízení o určení právního vztahu by se nemělo vést, pokud může správní orgán otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení; zde v rámci řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace.

33. Za dané situace krajský soud neshledává účelným a možným vypořádání žalobních bodů žalobce či námitek osob na řízení zúčastněných, neboť je zřejmé, že napadené rozhodnutí nemůže dále obstát. Příp. namítaná procesní vada je v tomto směru nadále nepodstatná, námitka nevypořádání se s odvolacími důvody taktéž. K argumentaci žalobce stran nenaplnění některých definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace se nemůže krajský soud za této situace vůbec vyjadřovat, neboť tato otázka není v tuto chvíli pravomocně vyřešena před správními orgány; tím by krajský soud nepřípustně zasahoval do činnosti správních orgánů a ovlivňoval by předem jejich hodnocení skutkových a právních otázek.

34. Teprve až bude správními orgány postaveno najisto, jaký je charakter předmětného pozemku žalobce, tj. zda se jedná o pozemní komunikaci ve smyslu zákona o pozemních komunikacích a bude určena její kategorie, bude možné přistoupit k posouzení otázky ohledně odstranění pevné překážky na ní stojící. To jsou však otázky, které v tuto chvíli zcela přísluší k řešení příslušným správním orgánům.

VI. Závěr a náklady řízení

35. S ohledem na shora uvedené zrušil krajský soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Vysloveným právním názorem krajského soudu je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

36. Žalovaný v dalším řízení rozhodne znovu o podaném odvolání a vypořádá všechny uplatněné námitky, přičemž pokud dospěje k závěru, že určení kategorie místní komunikace tak, jak provedl silniční úřad v prvostupňovém rozhodnutí, neobstojí, zváží další postup (zrušení prvostupňového rozhodnutí vs. změna prvostupňového rozhodnutí ovšem za dodržení podmínek shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, bod 30 tohoto rozsudku). V každém případě je nutné v rámci řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace vyřešit charakter předmětného pozemku, tj. zda se jedná o pozemní komunikaci ve smyslu zákona o pozemních komunikacích a o jakou kategorii pozemní komunikace se jedná. Teprve následně lze řešit, zda jsou splněny podmínky pro uložení povinnosti odstranit pevnou překážku z pozemní komunikace.

37. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč (za návrh na zahájení řízení a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě) a odměnou advokáta.

38. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátní kancelář (JT LEGAL s.r.o.) je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokátní kancelář povinna z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 12 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

39. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.