č. j. 63 A 19/2020 - 48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Vodňanská drůbež, a.s. IČO 253 96 480 sídlem Radomilická 886, Vodňany zastoupena advokátem JUDr. Karlem Šetkem se sídlem Žižkova 1321/1, České Budějovice proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2020, č. j. 5177/1.30/20-4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 9. 2020, č. j. 5177/1.30/20-4 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 1. 7. 2020, č.j. 26886/5.30/19-15, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu spočívajícího v nesplnění povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí dle § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“). Uvedeného správního deliktu se žalobkyně měla dopustit tím, že v prostoru nakládací a vykládací rampy nezajistila, aby byly komunikace nacházející se v prostoru rampy výrazně odlišeny od ostatních ploch se stejnou úrovní. Tímto jednáním bylo porušeno ust. § 2 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“).

2. Ke konkrétnímu porušení výše popsaných zákonných ustanovení došlo dne 22. 11. 2018 v areálu společnosti žalobkyně, a to v prostoru vykládací a nakládací rampy, kde řidič společnosti VIN-TRANS s.r.o. J. W. nakládal pomocí elektrického ručně vedeného paletového vozíku zboží do nákladního vozidla. Během této nakládky byl sražen řidičem vysokozdvižného vozidla L. K., zaměstnancem žalobkyně, který v téže době zavážel zboží do druhého přistaveného nákladního vozidla. V důsledku této nehody utrpěl J. W. zlomeninu dolní končetiny.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 11. 11. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. Obsahem žaloby je mimo jiné obecná žádost o zahrnutí tvrzení a důkazů žalobkyně, které vznášela v průběhu správního řízení, konkrétně v rámci „Námitek proti kontrolnímu zjištění“, „Odporu proti příkazu“, Vyjádření při ústním jednání“ a „Vyjádření k protokolu o ohledání“.

5. Žalobou je předně namítán nesprávně zjištěný skutkový stav věci, kdy se během místního šetření konaného dne 22. 11. 2018 v prostorách společnosti žalobkyně neprokázalo, že v prostoru skladu žalobkyně jsou komunikace, nebo že je nutné v tomto prostoru zřizovat a vymezovat komunikace pro pěší a pro vysokozdvižné vozíky. V této souvislosti žalobkyně poukázala na kolaudační rozhodnutí k dotčené stavbě ze dne 16. 5. 2011, které bylo stavebním úřadem vydáno v souladu s rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce a v souladu s nařízením vlády č. 101/2005 Sb. Dotčené prostory jsou využívány v souladu s kolaudačním rozhodnutím a neslouží pro pěší.

6. Žalobkyně dále uvedla, že v rozhodnutí správních orgánů absentují o informace týkající se splnění povinnosti ze strany zaměstnavatele poškozeného VIN-TRANS s.r.o., z rozhodnutí není zřejmé, zda poškozený zaměstnanec uvedené společnosti byl pro manipulaci s ručně vedeným vozíkem řádně proškolen. V tomto směru žalovaný nevzal v potaz jednotlivé důkazy ve věci jako např. skutečnost, že poškozený na sobě neměl ochrannou vestu, rovněž nezkoumal, zda poškozený byl zaměstnavatelem pro danou práci proškolen a poučen.

7. Namítána je dále skutečnost, že dotčený prostor nebyl určen jako komunikace pro pěší. Jedná se o stavebně uzavřený prostor určený pro řidiče v rámci nakládky a vykládky zboží. V případě, kdy se na této činnosti podílí zaměstnanci jiného zaměstnavatele, jsou žalobkyní řádně proškoleni a jsou výslovně upozorněni na riziko „střetu řidiče s manipulační technikou – vysokozdvižnými vozíky“. Poškozený zaměstnanec spol. VIN-TRANS s.r.o. nebyl pěším, nýbrž řidičem elektrického ručně vedeného manipulačního vozíku. Pěší mají v souladu s nařízením vlády č. 101/2005 Sb. po celou dobu provozu nakládací a vykládací rampy vstup zakázán.

8. Co do právního hodnocení žalobkyně namítá, že žalovaný na projednávanou věc nesprávně aplikoval ust. § 2 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. za použití nařízení vlády č. 101/2005 Sb., neboť toto ustanovení na projednávanou věc použít nelze, jak plyne z obsahu důkazů.

9. Žalobkyně dále namítá neodbornost (hraničící s podjatostí) a nestrannost žalovaného, konkrétně ve vztahu k vedoucímu oddělení inspekce II Mgr. S. V., a to jednak s ohledem na obsah Vyřízení námitek nadřízeným a dále s ohledem na to, že během správního řízení poskytl Všeobecné zdravotní pojišťovně nepravdivé a zavádějící informace, které žalobkyni poškozují. Takové jednání zaměstnance žalovaného svědčí o zájmu žalovaného na výsledku věci již před pravomocným rozhodnutím správního orgánu.

10. Procesní námitka dále směřovala vůči délce správního řízení, kdy žalovaným nebyly dodrženy termíny pro vyřízení věci. Sepsání napadeného rozhodnutí trvalo žalovanému deset měsíců od ukončení dokazování.

11. Závěrem žalobkyně navrhuje žalobou napadené rozhodnutí zrušit a změnit a věc vrátit prvostupňovému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve svém vyjádření předně odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí.

13. K žalobní námitce poukazující na kolaudační rozhodnutí a na „jednání na místě samém dne 4. 11. 2019“ žalovaný uvedl, že předmětem daného řízení je protiprávní jednání žalobkyně, kterého se dopustila dne 22. 11. 2018, stav věci tak byl hodnocen k tomuto dni.

14. Rovněž žalobní námitku, v níž se pojednává o „neodbornosti žalovaného hraničící s podjatostí“, žalovaný neshledal opodstatněnou. Žalobkyně v průběhu správního řízení měla na základě § 14 správního řádu možnost namítnout podjatost úředníka správního orgánu, tohoto práva však nevyužil. Rovněž obsah této námitky o podjatosti oprávněných úředních osob nevypovídá ničeho, vyplývá z ní toliko subjektivní názor žalobkyně na rozhodovací činnost žalovaného. Žalovaný však v řízení postupoval v souladu se zákonem, učiněné závěry mají oporu v provedeném dokazování a nejedná se tak o libovůli správního orgánu.

15. Na základě shora uvedeného proto žalovaný shledal žalobu jako nedůvodnou.

IV. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisové dokumentace

16. Dne 22. 11. 2018 bylo žalobkyni oznámeno zahájení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.

17. Z hlášení o pracovním úrazu ze dne 22. 11. 2018 vyplývá, že téhož dne došlo ke střetu vysokozdvižného vozidla (řidič L. K. – zaměstnanec žalobkyně) s řidičem nákladního vozidla provádějícího nakládku palet ručně vedeným elektrickým paletovým vozíkem. V důsledku tohoto střetu došlo ke zlomení pravé nohy řidiče nákladního vozidla – zaměstnance VIN- TRANS s.r.o. J. W..

18. Z obsahu další dokumentace vyplývá, že zaměstnanec žalobkyně L. K. byl proškolen v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dále v rámci obsluhy motorových manipulačních vozíků. Taktéž řidič spol. VIN-TRANS s.r.o. J. W. absolvoval školení řidičů rozvoz a distribuce výrobků živočišného původu.

19. Součástí spisové dokumentace je dále interní předpis žalobkyně označený jako „Provozní bezpečnostní předpis pro provoz manipulačních vozíků“ a zpracovaný odborně způsobilou osobou v prevenci rizik dne 22. 9. 2017. Z obsahu tohoto předpisu se podává, že „Veškerý provoz motorových vozíků se provádí po předem určených komunikacích. Při používání motorových vozíků při vykládce a nakládce zboží u jiných firem jsou řidiči povinni dbát své bezpečnosti (…) jakož i na bezpečnost svých spolupracovníků a ostatních osob pohybujících se na pracovištích, kde se zboží přepravuje.“ Z Místního řádu pro sklad mrazíren bodu C) Odborná způsobilost externích dopravců se dále podává, že řidiči externích dopravců mohou převážet manipulační jednotky pouze pomocí nízkozdvižného elektrického vozíku Still, pokud se prokáží platným dokladem k obsluze vozíků dané třídy a druhu (třída I. – elektrovozíky, druh A – ručně vedené, plošinové, nízkozdvižné a tahače). Z obsahu dokumentu „Školení řidičů – distribuce živočišných produktů“ ze dne 16. 1. 2017 (revize ze dne 18. 9. 2019) se z bodu 5. (Povinnosti řidičů) dále podává, že se řidič nákladního vozidla v průběhu nakládky a vykládky zboží nesmí pohybovat zdržovat v oblasti pohybu vysokozdvižných vozíků a v případě své přítomnosti v této oblasti musí být stále viditelný pro obsluhy vysokozdvižných vozíků. Z bodu 7. (Pohyb osob po expedičních rampách při nakládce a vykládce) dále plyne, že expediční rampy nejsou určeny jako komunikace pro pěší, slouží převážně pro jízdu vysokozdvižných vozíků při nakládce a vykládce zboží. Na základě zaměstnavatelem vyhledaných a vyhodnocených rizik (§ 101 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění) zaměstnavatel maximálně omezuje možnost pohybu pěších osob v prostoru expediční rampy, aby eliminoval riziko poškození života a zdraví zaměstnanců a osob.

20. Z kontrolního zjištění prvostupňového orgánu, které je výsledkem kontroly dodržování povinností vymezených v § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce, zejména povinností plynoucích z předpisů o bezpečnosti práce, ze dne 3. 1. 2019 (č.j. 47/5.42/19-4), vyplývá, že v prostoru skladu žalobkyně, kde se stal úraz, nebyly označeny dopravní komunikace. Přitom z předpisů žalobkyně týkajících se provozu manipulačních vozíků vyplývá, že k provozu motorových vozíků dochází pouze po předem určených komunikacích. Žalobkyně nezajistila, aby komunikace nacházející se na nakládacích a vykládacích rampách byly voleny a umístěny tak, aby zajišťovaly snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců. Od ostatních ploch se stejnou úrovní musí být komunikace výrazně odlišeny.

21. Proti kontrolnímu zjištění byly žalobkyní podány námitky, které byly dne 24. 1. 2019 pod č.j. 47/5.42/19-4 vyřízeny tak, že byly zamítnuty.

22. Příkazem prvostupňového orgánu ze dne 12. 8. 2019 č.j. 26886/5.30/19-4 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu nesplnění povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí podle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, když dne 22. 11. 2018 nezajistila, aby komunikace nacházející se v prostoru skladu na jeho pracovišti v provozovně v Miroticích, Zámostí 272 byly výrazně odlišeny od ostatních ploch na stejné úrovni. Tímto jednáním žalobkyně porušila § 2 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., provedeného § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 101/2005 Sb. provedeného bodem 5.

1. Za tento správní delikt byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 15 000 Kč.

23. Proti uvedenému příkazu prvostupňového orgánu podala žalobkyně dne 19. 8. 2019 odpor, na základě kterého bylo v přestupkovém řízení pokračováno. V dané věci bylo nařízeno ústní jednání proběhnuvší dne 25. 9. 2019 (protokol o ústním jednání č.j. 26886/5.30/19-7) a následně bylo dne 4. 11. 2019 realizováno ohledání v místě spáchání správního deliktu (protokol č.j. 26886/5.30/19-10).

24. Oznámením ze dne 6. 1. 2020 č.j. 26886/5.30/19-12 prvostupňový orgán žalobkyni vyrozuměl o ukončení dokazování a poučil ji o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož žalobkyně dne 20. 1. 2020 využila.

25. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 1. 7. 2020 č.j. 26886/5.30/19-15 byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu nesplnění povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí podle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, když dne 22. 11. 2018 nezajistila, aby komunikace nacházející se v prostoru skladu na jeho pracovišti v provozovně v Miroticích, Zámostí 272 byly výrazně odlišeny od ostatních ploch na stejné úrovni. Tímto jednáním žalobkyně porušila § 2 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., provedeného § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 101/2005 Sb. provedeného bodem 5.

1. Za tento správní delikt byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 15 000 Kč. Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že k dosažení stavu, kdy na expediční rampě nebudou přítomni najednou pěší a vysokozdvižné vozíky, je zapotřebí buďto vyloučit pěší v době pohybu vozíků nebo vyznačit komunikace pro pohyb vozíků. V době místního šetření byla separace pěších a vozíků dodržena zákazem vstupu pěším v době pohybu vozíků, nicméně v době spáchání správního deliktu žalobkyně toto dodrženo nebylo, a to ani jedním z uvedených způsobů. Relevantní přitom není povaha vysokozdvižných vozíků jako dopravního prostředku, neboť nařízení č. 101/2005 Sb. nedopadá na provoz na pozemních komunikacích, nýbrž jejím předmětem je podoba bezpečného pracoviště. Podstatné nejsou ani povinnosti spol. VIN-TRANS s.r.o., zaměstnavatele poškozeného, neboť se nedotýkají skutkové podstaty správního deliktu.

26. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobkyní dne 14. 7. 2020 podáno odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný se ztotožnil se závěry prvostupňového orgánu i s tím, jak byly prvostupňovým orgánem vyřízeny námitky žalobkyně vznesené v průběhu správního řízení. Na základě provedeného dokazování dospěl žalovaný k závěru, že spáchání dotčeného právního deliktu bylo prokázáno.

V. Průběh jednání

27. Dne 25. 10. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání. Během tohoto jednání setrvaly obě strany sporu na svých tvrzeních a závěrech prezentovaných v průběhu soudního řízení. Právní zástupce žalobkyně zdůraznil, že skutkový stav byl správními orgány nesprávně zjištěn, neboť v prostoru rampy žalobkyně nikdy neplánovala zřídit komunikace pro provoz vysokozdvižných vozíků a pěších. Pěším byl vstup do prostoru rampy zapovězen, o čemž svědčí žalobkyní poukazované kolaudační rozhodnutí z roku 2011, orgán inspektorátu práce přitom neměl ke kolaudovanému záměru žádných připomínek. Právní zástupce žalobkyně rovněž v průběhu řízení navrhl doplnit dokazování výslechem zaměstnanců prvostupňového orgánu – Ing. J. Š., Bc. R. P., Mgr. Š. Š. a Bc. M. M.. Tito svědci by měli dle žalobce osvědčit skutkový stav ke dni provedení ohledání dne 4. 11. 2019. Rovněž by svými výpověďmi svědci měli dovysvětlit obsah rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Dále byl navržen výslech svědka Mgr. S. V., který měl výpovědí osvědčit svou podjatost v projednávané věci. Tu pak zástupce žalobce dovozuje zejména ze skutečnosti, že v průběhu správního řízení Mgr. V. podával Vojenské zdravotní pojišťovně k její žádosti informace o stavu řízení a hodnocení dané věci. Uvedené důkazní návrhy svědeckými výpověďmi Ing. Š., Bc. P., Mgr. Š. a Bc. M. byly krajským soudem zamítnuty jako nadbytečné, neboť skutkový stav věci stran průběhu místního šetření ze dne 4. 11. 2019 byl dostatečně zjištěn z obsahu protokolu z téhož dne. Rovněž odůvodnění správních rozhodnutí by nemohlo být výpovědí těchto svědků nijak změněno či doplněno, když krajský soud je povinen vycházet z odůvodnění těchto rozhodnutí ve znění jejich písemného vyhotovení. Obsah odůvodnění dotčených rozhodnutí je navíc dostatečně zřejmý a vyplývají z něj důvody, pro které správní orgány rozhodly o tom, že žalobkyně je vinna ze spáchání správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce. Co se týká návrhu na výslech svědka Mgr. V., který by měl prokázat vlastní podjatost, k tomu se krajský soud vyjádří v další části tohoto rozhodnutí. Krajský soud pak právního zástupce žalobkyně poučil o skutečnosti, že není oprávněn v případě zrušení napadeného rozhodnutí toto rozhodnutí současně změnit, jak navrhuje v závěrečném návrhu. Právní zástupce žalobkyně tak v rámci ústního přednesu závěrečného návrhu upravil petit tak, že navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen jako „s. ř. s.“).

29. Žaloba není důvodná.

30. K žalobnímu odkazu na námitky uplatněné žalobkyní v průběhu správního řízení (námitky obsažené v písemnostech - „Námitky proti kontrolnímu zjištění“, „Odpor proti příkazu“, „Vyjádření při ústním jednání“ a „Vyjádření k protokolu o ohledání“) krajský soud uvádí, že takto formulovaný odkaz neodpovídá nárokům kladeným zákonem (§ 71 odst. 1 s. ř. s.) na obsah žalobních bodů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2019, č.j. 2 As 284/2018–38). Z tohoto důvodu krajský soud k těmto námitkám nepřihlédl a zabýval se pouze těmi žalobními námitkami, které byly v žalobě uplatněny řádně.

31. Žalobkyně dále namítá správními orgány nesprávně zjištěný skutkový stav věci, kdy provedeným dokazováním (místním šetřením ze dne 22. 11. 2018) nebylo zjištěno, že by se v prostoru expedičního skladu nacházely komunikace nebo že by bylo nutné v tomto prostoru zřizovat komunikace pro pěší a vysokozdvižné vozíky. Pěší se dle žalobkyně v době spáchání správního deliktu v místě expediční rampy vůbec nepohybovali, když zaměstnanec spol. VIN TRANS nebyl pěším, nýbrž řidičem vozíku. V této souvislosti pak žalobkyně namítá neaplikovatelnost § 2 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. a nařízení vlády č. 101/2005 Sb.

32. Žalobkyni je kladeno za vinu spáchání správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, který správní delikt (nyní přestupek) na úseku bezpečnosti práce spojuje s nesplněním povinnosti týkající se pracoviště nebo pracovního prostředí. Podle ust. § 2 zákona č. 309/2006 Sb. platí, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště s tím, že bližší požadavky na pracoviště a pracovní prostředí stanoví prováděcí předpis. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 101/2005 Sb., které pod bodem 5.1 Přílohy (Další podrobnější požadavky na pracoviště a pracovní prostředí) uvádí, že dopravní komunikace uvnitř staveb a ve venkovních prostorách (dále jen „komunikace“) včetně schodišť, šikmých ramp, pevně zabudovaných žebříků a nakládacích a vykládacích prostorů a ramp musí být voleny a umístěny tak, aby zajišťovaly snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců, zdržujících se v jejich blízkosti. Od ostatních ploch se stejnou úrovní musí být komunikace výrazně odlišeny a musí být dostatečně široké a trvale volné. Komunikace pro pěší musí být řešeny s ohledem na počet osob, které je budou používat; není-li stanoveno zvláštními právními předpisy jinak, musí být široké nejméně 1,1 m.

33. Nařízením uvedené dopravní komunikace jsou účelovými komunikacemi ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle kterého je účelovou komunikací i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.

34. Není tedy pravdou, že se v nákladovém a výkladovém prostoru rampy v areálu žalobkyně nenacházejí komunikace, jak tvrdí žalobkyně. V oblasti nákladové a výkladové rampy, která přímo navazuje na sklad žalobkyně, se nachází komunikace. Jedná se o komunikaci uvnitř stavby, která slouží pro nakládku a vykládku zboží, jež jsou zajišťovány provozem manipulačních vozíků (vysokozdvižných i ručních paletových) ovládaných zaměstnanci žalobkyně a spedičních firem. Tento závěr plyne i z interních předpisů žalobkyně, konkrétně Provozní bezpečnostní předpis pro provoz manipulačních vozíků ze dne 22. 9. 2017 v bodu 7. A) (Způsob jízdy – dopravní cesty) výslovně uvádí, že veškerý provoz motorových vozíků se provádí po předem určených komunikacích a řidiči jsou při jejich používání v rámci nakládky a vykládky zboží povinni dbát zvýšené bezpečnosti.

35. Vzhledem k tomu, že se jedná o účelovou dopravní komunikaci uvnitř stavby, pak na její užívání přímo dopadá výše citované ust. § 2 zákona č. 309/2006 Sb. a povinnosti při realizaci a používání těchto komunikací plynoucí z bodu 5.1 nařízení vlády č. 101/2005 Sb. Žalobkyně tak byla povinna zajistit snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců, zdržujících se v jejich blízkosti a za tímto účelem byla rovněž povinna komunikace výrazně odlišit. Účelem takto stanovené povinnosti je předcházet možnému ohrožení zaměstnanců provozem dopravních prostředků, v daném případě manipulačních vozíků. Dodržením této povinnosti pak jsou chráněni všichni zaměstnanci zaměstnavatele, nikoli pouze ta část, která se v dotčené oblasti pohybuje jako pěší.

36. V projednávané věci bylo z dokazování provedeného ve správním řízení zjištěno, že se v prostoru nakládací a vykládací rampy pohybovali nejen řidiči vysokozdvižných vozíků, ale i chodci, kteří po vyznačené komunikaci přecházeli přes objekt do kanceláří. Kromě těchto subjektů se pak v oblasti expedičního skladu, mimo komunikaci vyznačenou pro chodce, jak vyplývá ze skutkových okolností projednávané věci, pohybovali i řidiči nákladních vozidel přepravních společností, jejichž povinností byla nakládka zboží do vozidel, vedoucí skladu a dispečer. Pohyb chodců v prostoru, kde se realizovala expedice zboží, tak ze strany žalobkyně vyloučen nebyl. O tom svědčí i obsah bezpečnostních tabulek umístěných v areálu skladu, ze kterých plyne, že zakázán byl pohyb toliko osob nepovolaných, nikoli chodců obecně. Navíc u každého vstupu do objektu skladu byla dále tabulka upozorňující na riziko střetu osob s vysokozdvižným vozíkem (viz Místní řád pro sklad mrazíren ze dne 29. 9. 2017).

37. V dotčeném prostoru expediční rampy, která bezprostředně navazuje na sklad zboží, se tak pohybovali jak chodci, tak řidiči vozíků. Tento závěr nemůže zvrátit ani poukaz žalobkyně na kolaudační souhlas s užíváním stavby „Stavební úpravy expedice a balení JD Mirovice“ ze dne 16. 5. 2011, kterým byla osvědčena způsobilost stavby k jejímu užívání jako stavby pro výrobu a skladování. Kolaudační souhlas předpokládal stav, kdy pohyb pěších bude zajištěn toliko v rámci komunikace vedoucí od vnějšího vchodu do skladu do kanceláří, nikoli v oblasti samotné nakládky a vykládky zboží.

38. Místním šetřením konaným dne 4. 11. 2019 pak bylo zjištěno, že žalobkyně v uvedené době vyloučila souběžný pohyb manipulačních vozíků a chodců operativně umístěnou zákazovou cedulí, na základě které byl provoz vozíků v době nakládky zboží do nákladních vozidel po dobu nakládání omezen. Uvedené zjištění však ničeho nemění na tom, že dne 22. 11. 2018 nebyla ochrana bezpečnosti zaměstnanců zajištěna, neboť pohyb manipulačních vozíků a chodců v nákladní a výkladní oblasti rampy nebyl časově oddělen a nebylo přistoupeno ani k výraznému odlišení komunikací pro vysokozdvižné vozíky a pro chodce.

39. Pokud žalobkyně chtěla pohyb pěších vyloučit, resp. časově oddělit, pak měla dvě možnosti, a to buď úplný zákaz vstupu pěším s tím, že se (v určený čas) jedná o prostor, na kterém se pohybují pouze řidiči manipulačních vozíků (viz bod 5.13 nařízení vlády č. 101/2005 Sb.), nebo v případě umožnění souběžného pohybu pěších, bylo povinností žalobkyně vyznačit komunikace vymezující trasy pro pohyb vozíků a pěších. Žalobkyně v tomto směru však svým povinnostem ke dni spáchání správního deliktu nedostála, neboť časově neoddělila pohyb manipulačních vozíků a chodců a ani žádným způsobem výrazně neodlišila komunikace pro pěší a pro vozíky.

40. Žalobní argumentace stran charakteru ručně ovládaného paletového vozíku není pro projednávanou věc relevantní, neboť hlavním účelem porušené povinnosti není chránit na pracovišti toliko chodce, nýbrž všechny zaměstnance nacházející se na regulovaném pracovišti. K tomu soud nad rámec podotýká, že pracovník, který ovládá ruční manipulační paletový vozík, není řidičem v pravém slova smyslu, neboť tímto ručním paletovým vozíkem manipuluje ručně za chůze, o čemž svědčí i fotodokumentace, jež je součástí správního spisu. Pokud by tomu tak nebylo, pak by k dotčené nehodě, v důsledku které byla řidiči nákladního vozidla zlomena pravá končetina, nedošlo.

41. Pro věc nepodstatná je i žalobní argumentace týkající se (ne)splnění povinnosti ze strany zaměstnavatele zraněného J. W. VIN-TRANS s.r.o. Předmětem věci nyní projednávané je správní delikt spáchaný žalobkyní v oblasti právních předpisů týkajících se zajištění ochrany bezpečnosti při práci, nikoli otázka porušení povinností ze strany zaměstnavatele poškozeného J. W. [správní delikt dle § 30 odst. 1 písm. b), g) zákona o inspekci práce].

42. Co se týká v žalobě poprvé uplatněné námitky podjatosti pracovníka žalovaného – Mgr. S. V., k té krajský soud uvádí, že z dikce ust. § 14 odst. 1 správního řádu vyplývá povinnost účastníka namítajícího podjatost úřední osoby tuto námitku plausibilně odůvodnit. Důvodem vyloučení dotčené úřední osoby je v první řadě skutečnost, že úřední osoba má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Žalobkyně však v tomto směru neuvádí ničeho, pouze vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry učiněnými ve správním řízení. Za situace, kdy tedy hlavním důvodem podjatosti je žalobkyní zcela obecně konstatovaná nestrannost a neodbornost pracovníka žalovaného, bez toho aniž by tato tvrzení byla jakkoli specifikována, přesvědčivě odůvodněna a podložena relevantními důkazy, nelze takovou námitku shledat jako důvodnou. Obecné tvrzení žalobkyně o tom, že Mgr. S. V. podával informace o nepravomocně skončeném správním řízení Všeobecné zdravotní pojišťovně, nevypovídá o poměru tohoto pracovníka k věci ničeho. Nevhodné chování úředních osob lze řešit v rámci řízení o stížnosti dle § 175 správního řádu.

43. V žalobě je dále namítáno nedodržení termínu pro vydání žalovaného rozhodnutí. K tomu krajský soud odkazuje na lhůty pro vydání správního rozhodnutí v odvolacím řízení stanovené v § 90 odst. 6 správního řádu. Odvolací správní orgán je povinen rozhodnout ve věci bezodkladně, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne postoupení správního spisu, přičemž tato lhůta se prodlužuje o dalších 30 dnů v případě, že je v řízení před odvolacím orgánem prováděno další dokazování (např. místní šetření). Z citovaného zákonného ustanovení se podává, že lhůta pro vydání rozhodnutí v odvolacím řízení počíná běžet ode dne postoupení správního spisu prvostupňovým orgánem. Pokud žalobkyně spojuje prodlení s vydáním odvolacího rozhodnutí s termínem ukončení dokazování, pak tak činí nesprávně, neboť správní řád neodvozuje počátek běhu lhůty pro vydání odvolacího rozhodnutí s datem ukončení dokazování.

44. Ve věci nyní projednávané bylo odvolání žalobkyně spolu se správním spisem vedeným o projednávané věci předáno žalovanému dne 24. 7. 2020. Lhůta pro rozhodnutí o odvolání žalobkyně tak uplynula dnem 24. 8. 2020, napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 9. 2020. Z uvedeného vyplývá, že třicetidenní lhůta pro vydání napadeného rozhodnutí byla překročena zhruba o 3 týdny. Termín pro vydání odvolacího rozhodnutí tak v projednávané věci dodržen nebyl, avšak překročení lhůty v projednávané věci nebylo nikterak zásadní a žalobkyně touto třítýdenní prodlevou nebyla nijak zkrácena na svých veřejných subjektivních právech, když toto v žalobě ani netvrdila. Krom toho žalobkyně měla možnost obrátit se ve věci nečinnosti žalovaného na jeho nadřízený orgán (§ 80 správního řádu), což v průběhu celého správního řízení neučinila.

VII. Závěr a náklady řízení

45. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.