Č. j. 63 A 2/2021 - 83

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: J.L.L., narozena X bytem náměstí X zastoupena advokátem Mgr. Jaroslavem Hanusem se sídlem Žižkova tř. 183/33, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I) EG.D, a. s. IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, Brno II) CETIN a. s. IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 III) HOME PORT REAL s. r. o. IČO 28084781 se sídlem U Pily 636, České Budějovice zastoupen advokátem JUDr. Vlastimilem Hájkem se sídlem Krajinská 224/37, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2020, č.j. KUJCK 135342/2020, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2020, č.j. KUJCK 135342/2020, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) je napadeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2020, č.j. KUJCK 135342/2020, jímž bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Stavebního úřadu (dále jen „prvostupňový orgán“ či „stavební úřad“), kterým byla umístěna stavba „Novostavba bytového domu o max. 5 NP, přípojky inž. sítí (vodovodní, kanalizační, horkovodní), zpevněné plochy a oplocení, Na Zlaté stoce, České Budějovice“, na pozemku parc. č. XA (ostatní plocha), parc. č. X (zahrada), parc. č. XA(ostatní plocha), v k. ú. X (dále též „Novostavba“). Současně byly tímto rozhodnutím stanoveny podmínky pro umístění a realizaci stavby.

2. Změna provedená žalobou napadeným rozhodnutím se týkala jednak výroku I. rozhodnutí prvostupňového, v rámci které byl napadeným rozhodnutím navýšen objem retenční nádrže, jejímž účelem je pojmout odpadní dešťové vody. Dále se změna týkala výroku II. prvostupňového rozhodnutí, stanovujícího podmínky pro umístění a realizaci stavby, kde byly napadeným rozhodnutím vyjmuty některé podmínky závazného stanoviska Magistrátu města České Budějovice, Odboru ochrany životního prostředí uvedené pod bodem 14, a to konkrétně podmínky uvedené pod písmeny h), i), j) a k). Vyjmuta pak byla dále celá podmínka pod bodem 15. Napadené rozhodnutí dále doplnilo některé účastníky daného správního řízení – Statutární město České Budějovice, E.ON Distribuce, a. s., CETIN a. s. a Biologické centrum AV ČR. Jako nepřípustné pak bylo napadeným rozhodnutím dále zamítnuto odvolání P.B.

3. Žalobkyně předně namítla pochybení žalovaného, který nesprávně rozhodl o nepřípustnosti odvolání P.B., který oprávněně vstoupil do práv a povinností předchozího vlastníka bytové jednotky, jíž je současným vlastníkem. Z důvodu tohoto právního nástupnictví P.B.svědčilo právo odvolat se proti prvostupňovému rozhodnutí.

4. V další části žaloby je namítána nepřezkoumatelnost a vadnost napadeného rozhodnutí, které se dle žalobkyně nedostatečně a vypořádává s některými odvolacími námitkami žalobkyně.

5. Konkrétně pak žalobkyně brojí proti nedostatečně vypořádané námitce překročení koeficientu zastavěnosti pozemku, na němž mýt být dotčená stavba realizována. Pouhý odkaz žalovaného na stanovisko Magistrátu města České Budějovice ze dne 2. 9. 2019 a stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 9. 2020 není dle žalobkyně dostatečným vypořádáním její námitky. K tomu pak žalobkyně poukázala na odlišnou praxi žalovaného, když v případě jiné stavby byla právě hustota zástavby důvodem pro zrušení rozhodnutí stavebního úřadu. Z téhož důvodu nemůže stavba obstát ani v projednávaném případě, kdy proto nemůže obstát ani přezkum souladu dotčené stavby s územně plánovací dokumentací.

6. Dále dle žalobkyně nebyla řádně vypořádána námitka týkající se hlukové zátěže stavby, když hodnoceno bylo pouze překročení hlukových limitů ve vztahu k vnitřním prostorům budovy, nikoli navenek. V této souvislosti se správní orgány nijak nezabývaly tím, jak se bude hluk z provozu venkovního parkoviště odrážet od stěn navrhovaného domu směrem k domu, v němž žije žalobkyně.

7. Nedostatečně vypořádaná byla též námitka nepřijatelné zátěže imisemi výfukových plynů, tuto námitku nelze vypořádat poznámkou, dle které toto posouzení není v kompetenci ministerstva zdravotnictví.

8. Taktéž odvolací námitka žalobkyně týkající se její obavy o stav podzemní vody zůstala nevypořádaná. Žalobkyně k tomu poukázala na zásahy na pozemku p. č. 1466 v roce 2019, které měly negativní vliv na podzemní vodu v oblasti. Výstavba dotčeného bytového domu tak bude mít dle žalobkyně nepochybně extrémní negativní vliv na podzemní vodu. Argumentaci žalovaného, dle níž mají účastníci řízení přípojky k městskému vodovodu, žalobkyně označila za cynickou a maximálně absurdní.

9. Žalobkyně dále upozornila na tristní situaci dopravy v ulici vedoucí kolem zamýšlené stavby. Dotčená ulice již nemůže technicky ani kapacitně zvládnout zvýšenou dopravní zátěž vyvolanou užíváním umisťovaného bytového domu. Tento problém je zjevný i z protokolu o ústním jednání ze dne 18. 9. 2018, ze kterého vyplývá, že město České Budějovice bude jednat o vyřešení dopravní situace v dané lokalitě.

10. Žalobkyně dále namítá prolamování koncentrace správního řízení, kdy žalovaný „vtahuje“ do řízení námitky a stanoviska v době po proběhnuvším místním šetření či po jiné stanovené lhůtě.

11. Žalobkyně dále poukázala na praxi žalovaného, který se nezabýval stanoviskem hlavního architekta Magistrátu města České Budějovice, neboť tento architekt není účastníkem řízení. Navzdory tomu, že vzniklo ještě další stanovisko, které již kritiku záměru neobsahuje. Podklady založené ve spisu tak dle žalobkyně nevznikaly zcela řádně, neboť musely být dodatečně upravovány.

12. Dále žalobkyně namítla degradování „pohody bydlení“ její i dalších účastníků řízení, a to kromě jiného i z důvodu naprosté ztráty soukromí, neboť obyvatelé zamýšleného bytového domu budou pohledy směřovat do zahrad a dvorů účastníků řízení. Tomuto závěru svědčí i obsah stanoviska hlavního architekta Magistrátu města České Budějovice ze dne 26. 6. 2017.

13. Žalovaný se rovněž nevypořádal s námitkou žalobkyně týkající se snížení hodnoty nemovitostí žalobkyně a ostatních účastníků řízení. V této souvislosti pak žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, dle něhož si svá práva měla střežit včas, tedy již v rámci procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace.

14. Ze všech uvedených důvodů je žalobou navrhováno napadené rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti (rozhodnutí je dle žalobkyně vadné, silně zmatečné a nedostatečně, nepřezkoumatelně a neurčitě odůvodněné) a rozporu s principy dobré správy zrušit a věc žalovanému vrátit k novému projednání.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

15. Žalovaný neshledal žalobní námitky důvodnými. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné či vadné. Žalovaný své závěry vypořádávající odvolací námitky řádně odůvodnil. Skutečnost, že správní orgány námitkám žalobkyně nepřisvědčily, nemůže být na překážku přezkoumatelnosti rozhodnutí.

16. Námitka týkající se vadného vymezení účastníků řízení žalobkyni nepřísluší, neboť ta je oprávněna dovolávat se pouze ochrany svých práv, nikoli cizích.

17. Rovněž námitka týkající se nevypořádání otázky zastavěnosti pozemku, na níž má být bytový dům realizován, nebyla shledána žalovaným důvodnou. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že přezkumem závazného stanoviska orgánu územního plánování bylo prokázáno, že navrhovaný záměr žádný z limitů pro zástavbu stanovený Územním plánem města České Budějovice nepřekračuje. Územní plán města České Budějovice navíc pro tuto konkrétní plochu žádný koeficient zastavitelnosti nestanovuje. Argumentace žalobkyně odkazem na územní plán jiné obce není relevantní, neboť projednávaný záměr je vždy třeba posuzovat dle územního plánu obce, kde má být stavba realizována, neboť každá obec má v tomto ohledu jiné potřeby a priority, což se odráží v jejím územním plánování.

18. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na množství a nedostatečnou formulaci odvolacích námitek zajistil přezkum závazných stanovisek v dotčeném řízení a na jejich základě provedl podrobné vypořádání odvolacích námitek. Tímto postupem si žalovaný nijak práci nezjednodušoval, natož aby „prolamoval koncentraci“, jak namítá žalobkyně. Tímto zcela zákonným postupem se naopak snažil o řádné a úplné vypořádání všech odvolacích námitek.

19. K námitkám týkajícím se hlukové zátěže, imise výfukových plynů, úniku ropných látek, stavu podzemní vody dopravní situace žalovaný plně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

20. Osoba zúčastněná na řízení III) v rámci vyjádření k žalobě uvedla, že ji považuje za nedůvodnou, neboť žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by napadené rozhodnutí bylo nezákonné.

III. Podstatné skutečnosti plynoucí ze spisové dokumentace

21. Žádostí ze dne 11. 7. 2018 požádala osoba zúčastněná na řízení III) prostřednictvím spol. Brůha a Krampera, architekti, spol. s r.o. o vydání rozhodnutí o umístění stavby – Novostavba bytového domu Rezidence Zlatý Roh na parc. č. X, XA v k.ú. X Novostavba bytového domu. SO.02 Zpevněné plochy, parking vč. obslužné komunikace, SO.03 Terénní úpravy, oplocení, SO.04 Přípojka kabelového vedení elektro NN, SO.05 Přípojka vodovodu a kanalizace, SO.06Přípojka horkovodu, SO.07 Přeložka (výměna) kabelového vedení VO ve stávající (původní) trase, a to v rámci zjednodušeného územního řízení dle § 95 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“.

22. Oznámením prvostupňového orgánu ze dne 10. 8. 2018, č.j. SU/5059/2018-2 bylo zahájeno územní řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení III) o vydání územního rozhodnutí o umístění „Novostavby bytového domu o max. 5 NP, přípojek inž. sítí (vodovodní, kanalizační a horkovodní), zpevněných ploch a oplocení, Na Zlaté stoce, České Budějovice“ na pozemku p.č. XA (ostatní plocha), p.č. X (zahrada) a p.č. XA (ostatní plocha) v k.ú. X.

23. Součástí správního spisu jsou dále závazná stanoviska dotčených orgánů. Magistrát města České Budějovice, Odbor ochrany životního prostředí vydal souhlasné stanovisko se záměrem Novostavby bez připomínek. Magistrát města České Budějovice, Odbor dopravy a silničního hospodářství vydal souhlasné stanovisko k projektové dokumentaci Novostavby s tím, že dále vymezil podmínky, na které je souhlas navázán. Připojeno je taktéž souhlasné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje, které je podmíněno realizací protihlukových opatření. Souhlasné stanovisko k záměru Novostavby vydal též Magistrát města České Budějovice, Odbor územního plánování, který konstatoval, že dotčený záměr je souladný s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací.

24. Obsahem spisového materiálu je rovněž rozhodnutí Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 19. 10. 2017, č.j. ODSH/16448/2017-3, kterým bylo žadateli povoleno připojit Novostavbu k pozemní komunikaci Na Zlaté stoce a současně byly stanoveny podmínky pro toto připojení. Podkladem tohoto rozhodnutí bylo závazné stanovisko Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje pod č.j. KRPC-151781-2/Čj-2017-020106 ze dne 12. 10. 2017, kde se uvádí, že předchozí vytýkané pochybení bylo žadatelem napraveno a současně byly stanoveny podmínky realizace sjezdu, a to zajištění volnosti rozhledových trojúhelníků po celou dobu trvání připojení, vnitřní uspořádání pozemku žadatele tak, aby se na něm mohlo vozidlo otočit a vyjíždět či vjíždět na pozemek pouze jízdou vpřed a umístění vjezdových vrat v souladu s technickými normami zejména s ohledem na volnost průchozího profilu chodníku.

25. Dne 18. 9. 2018 proběhlo ústní jednání ve věci žádosti osoby zúčastněné na řízení III) spojené s ohledáním na místě. Účastníci řízení byli poučeni o koncentrační zásadě, připomínky a námitky k podkladům rozhodnutí podány nebyly. V rámci ústního jednání byly přečteny písemné připomínky některých účastníků řízení včetně žalobkyně. Současně proběhlo vyjádření ze strany Statutárního města České Budějovice týkající se dopravní situace v dané lokalitě s tím, že byla přednesena dopravní koncepce a její plánované změny.

26. Sdělením prvostupňového orgánu ze dne 27. 9. 2018 byli účastníci řízení vyzváni k seznámení se s podklady rozhodnutí v souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně prvostupňovému orgánu zaslala záporné stanovisko k plánovanému umístění Novostavby.

27. Dne 19. 11. 2018 bylo prvostupňovým orgánem vydáno pod č.j. SU/5059/2018-9 rozhodnutí o umístění Novostavby, a to včetně podmínek pro její umístění a realizaci. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně a další účastníci řízení odvolání. Na základě podaných odvolání bylo prvostupňové rozhodnutí rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 6. 2019, č.j. KUJCK 64368/2019 zrušeno a věc byla prvostupňovému orgánu vrácena k novému projednání. Pochybení bylo shledáno v případě rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 3. 2018, kterým byla povolena výjimka týkající se vzájemných odstupů staveb. Rozhodnutí stavebního úřadu obsahuje parametry, které neodpovídají parametrům Novostavby, která je předmětem žádosti. Nedostatky pak byly shledány i v podkladech předložených Osobou zúčastněnou na řízení III), neboť neobsahují souhlas vlastníka pozemku zasaženém Novostavbou.

28. Řízení o umístění stavby bylo následně rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 26. 8. 2019 přerušeno do doby úplného odstranění nedostatků žádosti, pokračováno pak bylo na základě oznámení ze dne 9. 12. 2019 poté, co byla žádost řádně doplněna. Účastníci řízení a dotčené orgány byli současně vyzváni k podávání závazných stanovisek a námitek ve věci. V návaznosti na pokračování řízení zaslala žalobkyně námitky proti tomuto pokračování s tím, že žádá o zastavení územního řízení z důvodu nevratného znehodnocení a degradace kvality prostředí a bydlení na nemovitostech v jejím vlastnictví.

29. Sdělením ze dne 16. 1. 2010 byli účastníci řízení prvostupňovým orgánem v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu vyzváni k seznámení se s podklady rozhodnutí.

30. Rozhodnutím ze dne 26. 2. 2020, č.j. SU/5059/2018-35 prvostupňový orgán vydal dle § 79 a § 92 stavebního zákona a dle § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu rozhodnutí o umístění Novostavby. Výrokem II. pak byly stanoveny podmínky pro umístění stavby a její realizaci.

31. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23. 3. 2020 odvolání, které bylo doplněno dne 4. 6. 2020. Namítána byla nesprávnost závazného stanoviska stavebního úřadu ve vztahu k otázce zastavěnosti dotčeného území, kdy zastavění celé plochy pozemku zahrady na p.č. X představuje dle žalobkyně negativní jev. Velikost a obestavěný prostor nevratně znehodnotí a degraduje kvalitu bydlení v nemovitostech žalobkyně. Žalobkyně považovala za nesprávné taktéž stanovisko stavebního úřadu stran hlukové zátěže. Rovněž s řešením parkování Novostavby se žalobkyně neztotožnila, k tomu poukázala na negativní ovlivňování životního prostředí ropnými látkami a oleji. Tímto bude ovlivněn též vodní zdroj nacházející se ve studnách na přilehlých zahradách za rodinnými domy v ul. Antonína Sovy. Namítnuta byla taktéž kritická dopravní situace v oblasti. Žalobkyně požádala o přezkum stanoviska Magistrátu města České Budějovice, odboru územního plánování, životního prostředí a odboru dopravy a silničního hospodářství.

32. V návaznosti na obsah odvolacích námitek byly žalovaným ve smyslu § 149 odst. 5 správního řádu vyžádány přezkumy odvoláním napadených stanovisek dotčených orgánů. Odbor životního prostředí Krajského úřadu Jihočeského kraje se ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2020, č.j. KUJCK 76579/2020 OZZL/Hk ztotožnil se závěry Odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města České Budějovice. Ministerstvo zdravotnictví České republiky sdělením ze dne 30. 6. 2020, č.j. MZDR 23595/2020-4/OVZ potvrdilo závěry stanoviska Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje. Odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Jihočeského kraje sdělením ze dne 7. 7. 2020, č.j. KUJCK 84409/2020 neshledal odvolací námitky žalobkyně stran stanoviska Odboru dopravy a silničního hospodářství Magistrátu města České Budějovice jako oprávněné. Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje sdělením ze dne 13. 7. 2020, č.j. KUJCK 87232/2020/3 potvrdil souhlasné závazné stanovisko Odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města České Budějovice. Rovněž Odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu jihočeského kraje dne 25. 9. 2020 pod č.j. KUJCK 114417/2020 potvrdil názor Odboru územního plánování Magistrátu města České Budějovice.

33. Veřejnou vyhláškou ze dne 6. 10. 2020, č.j. KUJCK 113544/2020 žalovaný oznámil pokračování odvolacího řízení a vyzval účastníky k seznámení s podklady rozhodnutí.

34. Žalobkyně v reakci na uvedenou vyhlášku písemností ze dne 19. 10. 2020 opětovně vyjádřila nesouhlas s umístěním Novostavby a požádala o zrušení prvostupňového územního rozhodnutí. V rámci této písemnosti se žalobkyně vyjadřuje k potvrzujícím závazným stanoviskům nadřízených správních orgánů. Nesouhlas žalobkyně vyjádřila zejména ve vztahu k potvrzujícímu závaznému stanovisku Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví Krajského úřadu Jihočeského kraje týkajícímu se otázky vlivu Novostavby na spodní vody v dané oblasti, konkrétně na spodní vody studny ve vlastnictví žalobkyně na pozemku p.č. XA v k.ú. X.

35. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18. 11. 2020, č.j. KUJCK 135342/2020 žalovaný částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu, kterým byla umístěna stavba „Novostavba bytového domu o max. 5 NP, přípojky inž. sítí (vodovodní, kanalizační, horkovodní), zpevněné plochy a oplocení, Na Zlaté stoce, České Budějovice“, na pozemku parc. č. X (ostatní plocha), parc. č. X (zahrada), parc. č. XA (ostatní plocha), v k. ú. X. Současně byly tímto rozhodnutím stanoveny podmínky pro umístění a realizaci stavby.

IV. Průběh ústního jednání před soudem

36. Během ústního jednání konaného dne 24. 11. 2021 přítomní účastníci řízení setrvali na svých tvrzeních a závěrech prezentovaných v průběhu soudního řízení. Žádná z osob na řízení zúčastněných nebyla ústního jednání soudu přítomna.

V. Právní hodnocení krajského soudu

37. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen jako „s. ř. s.“).

38. Žaloba je důvodná. V.A K námitce neřešené dopravní situace v dané lokalitě 39. Krajský soud shledal jako důvodnou námitku, jejímž prostřednictvím žalobkyně napadá postup žalovaného, který se v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval odvoláním namítanou dopravní zátěží, která bude navýšena výstavbou umisťované stavby, a kterou ulice Na Zlaté stoce již nebude technicky ani kapacitně schopna zvládnout. Žalovaný se zabýval toliko výhledovými poměry výjezdu z Novostavby, aniž by vypořádal tento zásadní problém. K tomu žalobkyně upozornila na skutečnost, že namítaný problém je patrný i z protokolu z ústního jednání ze dne 18. 9. 2018, ze kterého vyplývá, že se jím zabývá i město České Budějovice, které bude jednat o vyřešení dopravní situace v dané lokalitě. K tomu žalobkyně rovněž poukázala na vyjádření města České Budějovice ze dne 26. 8. 2019, a to ve věci výstavby sousedního bytového domu, kde město konstatovalo naprostou nepřipravenost dopravní infrastruktury s tím, že další výstavba v území bez jejího řešení představuje extrémně negativní dopad. Extrémní dopravní zátěž dotčené komunikace žalobkyně zmínila též ve svém vyjádření k oznámení stavebního úřadu o pokračování územního řízení ze dne 9. 12. 2019, dále v odvolání ze dne 23. 3. 2020 a v jeho doplnění ze dne 4. 6. 2020, kde taktéž uvedla, že dopravní situace by měla být v období let 2021 až 2026 řešena, a to dle Dopravní studie v oblasti ulic Na Zlaté stoce – Na Sádkách.

40. Z obsahu spisové dokumentace krajský soud zjistil, že rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 19. 10. 2017, č.j. ODSH/16448/2017-3 bylo na základě § 10 odst. 1 a 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) povoleno připojení Novostavby k pozemní komunikaci Na Zlaté stoce. K vydání tohoto rozhodnutí daly souhlasná stanoviska Policie ČR a Magistrát města České Budějovice, Odbor správy veřejných statků zastupující Statutární město České Budějovice coby vlastníka komunikace. K závaznému stanovisku Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje je třeba uvést, že toto bylo zpočátku záporné, jak plyne z jeho znění ze dne 28. 7. 2017, č.j. KRPC-112705-2/Čj-2017-020106. Nesouhlas s připojením byl podán, neboť z projektové dokumentace Novostavby nebylo zřejmé, jak má být zajištěna volnost rozhledů, a to za situace, kdy v rozhledu vlevo se nachází překážka v podobě sloupu veřejného osvětlení. Ze stanoviska vlastníka komunikace ze dne 11. 10. 2017, zn. OSVS/5030/2017/Be vyplývají technické požadavky (podmínky) města na vybudování připojení nemovitosti ke komunikaci. Dne 12. 10. 2017 vydalo Krajské ředitelství Policie Jihočeského kraje pod č.j. KRPC-151781-2/Čj-2017-020106 nové závazné stanovisko k záměru, kde se uvádí, že předchozí vytýkané pochybení bylo žadatelem napraveno a současně byly stanoveny podmínky realizace sjezdu, a to zajištění volnosti rozhledových trojúhelníků po celou dobu trvání připojení, vnitřní uspořádání pozemku žadatele tak, aby se na něm mohlo vozidlo otočit a vyjíždět či vjíždět na pozemek pouze jízdou vpřed a umístění vjezdových vrat v souladu s technickými normami zejména s ohledem na volnost průchozího profilu chodníku. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství byly na základě těchto stanovisek stanoveny podmínky tohoto připojení týkající se zejména zajištění volných rozhledových poměrů.

41. Obsahem spisové dokumentace je dále závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 23. 10. 2017, č.j. ODSH/12956/2017-2, kterým byl na základě § 40 odst. 4 písm. d) zákona o pozemních komunikacích vysloven souhlas s projektovou dokumentací k Novostavbě. Tímto rozhodnutím byly rovněž stanoveny podmínky pro realizaci Novostavby, a to zbudování chodníku podél Novostavby, podání žádosti o povolení zvláštního užívání a stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, stavba nesmí mít vliv na stavebně technický stav dotčené komunikace a povinnost odsouhlasení případných změn projektu.

42. Uvedené závazné stanovisko bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje, Odborem dopravy a silničního hospodářství, Oddělením silničního hospodářství ze dne 5. 3. 2019, č.j. KUJCK/29683/2019 přezkoumáno a potvrzeno. Nadřízený správní orgán poukázal na kladné rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 19. 10. 2017, kterým bylo povoleno připojení Novostavby na místní komunikaci ve vlastnictví města. Rovněž uvedl, že závazné stanovisko Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje, územního odboru České Budějovice stanovilo podmínku zajištění volnosti rozhledových trojúhelníků po celou dobu trvání připojení. Tento orgán je zodpovědný za bezpečnost a plynulost silničního provozu, přičemž ve věci přezkumu projektové dokumentace Novostavby dospěl k závěru, že nic nebrání vydání souhlasného stanoviska. Totožné stanovisko pak bylo Krajským úřadem Jihočeského kraje, Odborem dopravy a silničního hospodářství, Oddělením silničního hospodářství vydáno dne 7. 7. 2020, č.j. KUJCK 84409/2020 k námitkám žalobkyně uplatněným v odvolání týkajícím se kritické dopravní situace.

43. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí k odvolacím námitkám žalobkyně týkajícím se kritické dopravní situace vyjádřil na straně 19 a 20, kde uvedl, že se Statutární město České Budějovice vyjádřilo k řešení dotčené stavby, a to v rámci ústního jednání dne 18. 9. 2018, kde uvedlo, že v rámci kooperace s příslušným odborem dopravy bude dopravní situaci řešit. Tomuto slibu dle prvostupňového orgánu město dostálo vypracováním „Dopravní studie lokality Na Sádkách – koncept dopravního řešení“, které usiluje o zlepšení podmínek pro přístup do lokality Na Sádkách a usnadnění pohybu v tomto území. Tímto napravuje nedostatečné pojetí stávající komunikační sítě a reaguje na očekávaný růst počtu obyvatel v řešeném území. Samotná výstavba Novostavby dle stavebního úřadu dopravní situaci v místě nezhorší, neboť problémy byly dopravní studií pojmenovány a shrnuty do několika bodů, které mají širší dosah. Navržení nové dopravní koncepce je dle stavebního úřadu v rukou samosprávného celku.

44. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval odvoláním namítané kritické dopravní situace na straně 10 a 11. Odkázal na závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 23. 10. 2017 a na potvrzující stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení silničního hospodářství ze dne 5. 3. 2019, které se dle jeho názoru týkaly dopravní situace v území. Dále odkázal na rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Odboru dopravy a silničního hospodářství o povolení připojení Novostavby k místní komunikaci ze dne 19. 10. 2017. Konkrétní odvolací námitka žalobkyně týkající se kritické dopravní situace pak byla dle žalovaného vypořádána stanoviskem Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení silničního hospodářství ze dne 7. 7. 2020, jehož obsah žalovaný cituje.

45. Odvolací námitka žalobkyně týkající se nedostatečné kapacity dopravní infrastruktury v oblasti, kam má být Novostavba umisťována, nebyla žalovaným vypořádána dostatečně.

46. Žalobkyně v odvolání popsala dopravní infrastrukturu v dané oblasti, když poukázala na absenci přechodů pro chodce v křižovatce ulic Na Zlaté stoce, Sukova a Antonína Sovy, rovněž zmínila pět stávajících výjezdů osobních vozidel přes chodník a dále zmínila dopravní situaci v souvislosti s již současnou značnou hustotou dopravy, kterou jako kritickou označil i zástupce města.

47. Žalovaný danou námitku vypořádal s odkazem na závazná stanoviska odborů dopravy a silničního hospodářství a na rozhodnutí o připojení nemovitosti k místní komunikaci potažmo na závazné stanovisko Policie ČR týkající se možnosti připojení nemovitosti.

48. Není sporu o tom, že stanovisko Policie ČR k otázce povolení připojení nemovitosti na komunikaci [§ 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích] představuje závazné stanovisko ve smyslu § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Policie by tak měla návrh posoudit z hlediska jeho dopadu na bezpečnost a plynulost provozu, silniční správní úřad toto zhodnocení pak doplní o posouzení souladu s požadavky, které na připojení klade prováděcí vyhláška (Černín, K. Připojení na pozemní komunikaci. Právní rozhledy, 2016, č. 4).

49. Ustanovení § 12 vyhl. č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, určuje podmínky, za kterých lze připojit sousední nemovitost k silnicím a místním komunikacím. Otázku bezpečnosti a plynulosti provozu vyhláška výslovně spojuje s únosností vzájemných vzdáleností připojení na komunikaci [viz § 12 odst. 1 písm. c) vyhlášky].

50. Z uvedeného vyplývá, že plynulost a bezpečnost provozu by měla být Policií ČR řešena v souvislosti s otázkou vzájemných vzdáleností připojení na komunikaci a od toho se odvíjející možnosti plynulého výjezdu z připojené nemovitosti a zařazení do provozu. S touto otázkou jsou pak spojeny i výhledové poměry, které Policie ČR v podmínkách dotčeného stanoviska ze dne 12. 10. 2017 závazně určila. Policie ČR ovšem není povinna zabývat se otázkou dopravní zátěže plynoucí z výstavby nového bytového domu. Předmětem stanoviska tak jsou pouze technické požadavky plynoucí z podmínek pro připojení určených v § 12 vyhl. č. 104/1997 Sb. Podstatné jsou tedy technické požadavky na konstrukci připojení a zejména na rozhledové poměry, které se na toto připojení váží.

51. Dotčeným orgánem v řízení o umístění stavby z hlediska řešení místních a účelových komunikací je ve smyslu § 40 odst. 4 písm. d) zákona o pozemních komunikacích obecní úřad obce s rozšířenou působností, kterým je v projednávané věci opět Magistrát města České Budějovice, Odbor dopravy a silničního hospodářství. Tento dotčený orgán byl povinen se k otázce zvýšené dopravní zátěže v oblasti vyjádřit, neboť právě tento dotčený orgán vykonává státní správu ve věcech místních komunikací a v tomto směru uplatňuje v územním řízení své stanovisko. Obsahem tohoto závazného stanoviska v projednávané věci jsou ovšem pouze podmínky zahájení stavebních a montážních prací a požadavek na výstavbu chodníku podél Novostavby.

52. Toto závazné stanovisko pak bylo přezkoumáno na základě odvolacích námitek žalobkyně týkajících se kritické dopravní situace Krajským úřadem Jihočeského kraje, Odborem dopravy a silničního hospodářství, Oddělením silničního hospodářství, který v odůvodnění pouze odkázal na rozhodnutí o připojení Novostavby k místní komunikaci. Zdůraznil přitom obsah závazného stanoviska Policie ČR, která dle jeho názoru zodpovídá za plynulost a bezpečnost silničního provozu. Uvedl, že pokud tento orgán vyhodnotil rozhledové poměry připojení jako vyhovující, pak není potřeba se jimi dále zabývat.

53. Z uvedeného vyplývá, že ani nadřízený správní orgán dotčeného orgánu se námitkou nedostatečné dopravní infrastruktury nijak nezabýval, ačkoli byl povinen se jí zabývat, neboť právě od namítaného zvýšeného provozu na této komunikaci, kde je dopravní situace dle názoru žalobkyně již nyní kritická, se odvíjí posouzení možného dotčení práv žalobkyně. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č.j. 2 As 176/2014-31)

54. Za této situace lze shrnout, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí s odvolací námitkou žalobkyně, výslovně namítající kritickou a nebezpečnou dopravní situaci v oblasti, řádně nevypořádal. V tomto směru pouze odkázal na závazná stanoviska opatřená v průběhu správního řízení, která se však touto otázkou rovněž nijak nezabývají.

55. Krajský soud v souvislosti s namítanou dopravní zátěží v oblasti nad rámec připomíná, že smyslem územního řízení je posouzení stavebního záměru z hlediska jeho zasazení do území a jeho uzpůsobení veřejným zájmům v území.

56. Stavební úřad je optikou veřejného zájmu povinen posoudit, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu z hlediska možného napojení stavebního záměru na tuto infrastrukturu [§ 90 odst. 1 písm. b) stavebního zákona].

57. Z komentáře k tomuto zákonnému ustanovení vyplývá, že stavební úřad by dokonce měl řízení o umístění stavby přerušit, pokud shledá, že posuzovaný záměr není v souladu se současným stavem veřejné dopravní a technické infrastruktury, tj. že jeho realizace klade nové požadavky na tuto infrastrukturu. Stavební úřad pak v této souvislosti může žadatele vyzvat k předložení smlouvy s vlastníkem infrastruktury (princip koordinace výstavby v území), přičemž ani tato smlouva ovšem není zárukou, že k úpravě stávající infrastruktury dojde. Proto by v územním řízení mělo být rozhodnuto až poté, co k požadované úpravě dopravní a technické infrastruktury dojde. (PRŮCHA, Petr. Stavební zákon: praktický komentář. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2020. Komentátor. ISBN 978-80-7502-400-8)

58. Stavební úřad by se tak jinými slovy měl v řízení o umístění stavby zabývat tím, zda je kapacita dopravní infrastruktury v dotčené oblasti dostatečná a zda je schopna pojmout další provoz plynoucí z nové výstavby.

59. Stavební úřad v rozhodnutí o umístění stavby de facto připustil nedostatečné pojetí stávající komunikační sítě, avšak uvedl, že toto je napraveno Dopravní studií lokality Na Sádkách z 18. 2. 2020, kterou zadalo ke zpracování Statutární město České Budějovice. Stavební úřad dále uvedl, že samotná výstavba bytového domu dopravní situaci nezhorší, neboť v uvedené dopravní studii byly problémy pojmenovány a shrnuty do několika bodů a mají širší dosah.

60. Připravenost dopravní infrastruktury v místě Novostavby je tak dovozována z dopravní studie dané oblasti. Dopravní studie, kterou si krajský soud dodatečně vyžádal, má do budoucna řešit následující pojmenované problémy dopravní infrastruktury: špatná a chybějící infrastruktura (technický a provozní stav, chybějící chodníky a přechody pro chodce, absence vodorovného dopravního značení), nebezpečné a nepřehledné křižovatky, nedostatečná prostupnost pro pěší a cyklisty, špatná obslužnost MHD a nevyhovující parkování.

61. Pokud tato dopravní studie navrhuje opatření k nápravě uvedených problémů v rámci horizontu 1 roku až 5 let s cílovým stavem v roce 2030, nelze než konstatovat, že nijak neodůvodňuje současnou připravenost dopravní infrastruktury pro stavební záměr, o němž je nyní rozhodováno v řízení o umístění stavby, a to obzvlášť za situace, kdy žádné z navrhovaných opatření dosud realizováno nebylo. Stavební úřad by tak měl řádně zdůvodnit, na základě jakých důvodů lze Novostavbu v dotčené oblasti umístit za situace, kdy sám připouští nepřipravenost místní dopravní infrastruktury. V.B K námitce vadného vymezení okruhu účastníků 62. Krajský soud se předně zabýval žalobou namítaným nesprávným postupem žalovaného, který dle žalobkyně nesprávně vymezil okruh účastníků odvolacího řízení, když B. odepřel účastenství a jeho odvolání vyhodnotil jako nepřípustné.

63. Uvedená námitka není důvodná, neboť žalobkyně je nadána oprávněním hájit toliko svá práva, nikoli práva ostatních účastníků územního řízení. Soudní řád správní je obrannou, nikoliv kontrolní normou, slouží tudíž k tomu, aby žalobce či navrhovatel mohl chránit proti zásahům orgánů veřejné moci svou vlastní, nikoliv cizí právní sféru. Podat tzv. žalobu ve veřejném zájmu (actio popularis) ve prospěch jiných osob umožňuje soudní řád správní pouze zákonem stanoveným subjektům, konkrétně nejvyššímu státnímu zástupci a veřejnému ochránci práv. Tyto obecné zásady uznává dlouhodobě jak judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. března 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS), tak i odborná literatura (srov. např. Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, str. 523).

64. Totožný závěr pak lze učinit i ve vztahu k žalobní námitce týkající se odůvodněné obavy žalobkyně o stav podzemní vody nejen ve své studni, nýbrž i ve studnách ostatních účastníků územního řízení. V.C K námitkám nepřezkoumatelnosti 65. Žalobkyně dalšími námitkami brojí proti nedostatečnému a vadnému vypořádání jejích námitek uplatněných v odvolacím řízení. Napadené rozhodnutí je tak dle žalobkyně z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a vadné.

66. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

67. Nepřezkoumatelnost je nejzávažnější vadou rozhodnutí spočívající v absenci důvodů či takové nesrozumitelnosti, pro kterou je zcela vyloučeno přezkoumat meritorní rozhodnutí.

68. Ve světle nastíněných kritérií krajský soud nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí trpělo jakýmikoliv nedostatky. Skutečnost, že se žalobkyně se závěry žalovaného v projednávané věci neztotožňuje, nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Tu nelze v projednávané věci dovodit i s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v žalobě se závěry žalovaného obsaženými v napadeném rozhodnutí poměrně obsáhle polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí nebylo možné. V.C.1 K námitce řádného nevypořádání překročení koeficientu zastavěnosti pozemku 69. K první námitce týkající se překročení koeficientu zastavěnosti území, která byla žalobou podřazena pod tvrzenou nepřezkoumatelnost a vadnost krajský soud uvádí následující. Zastavěné území se dle § 43 odst. 1 stavebního zákona vymezuje v rámci územního plánu obce, jehož je nedílnou obsahovou součástí (viz příloha č. 7 vyhl. č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a evidenci územně plánovací činnosti). Je to obec, potažmo zastupitelstvo obce, kdo na základě § 44 stavebního zákona rozhoduje v rámci procesu pořízení územního plánu o vymezení zastavěného území v obci. Souladnost stavebních záměrů s územně plánovací dokumentací obce mimo jiné v otázce zastavěnosti dotčeného území posuzuje příslušný orgán územního plánování. V projednávané věci bylo v souvislosti s územním řízením vedeným o záměru Novostavby, vyžádáno stanovisko Magistrátu města České Budějovice, Odboru územního plánování, který jako příslušný orgán územního plánování v závazném stanovisku ze dne 2. 9. 2019 konstatoval, že posuzovaný záměr je přípustný, tedy souladný s územně plánovací dokumentací města České Budějovice. Uvedený závěr pak ve svém stanovisku ze dne 25. 9. 2020 potvrdil i nadřízený správní orgán – Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, který byl žalovaným povolán k vyhodnocení odvolací námitky týkající se právě otázky zastavěnosti dotčeného území. Konkrétně konstatoval, že „předmětné pozemky jsou součástí zastavitelného území s charakterem smíšeným kolektivního bydlení“.

70. Pokud tedy město České Budějovice územním plánem vymezilo, že Novostavbou dotčené území je v celém svém rozsahu určeno k zástavbě, pak je zcela správný závěr orgánů územního plánování a následně žalovaného o tom, že žalobou sporovaný stavební záměr je z hlediska územního plánování přípustný.

71. Související žalobní argumentace, kterou je co do limitů hustoty zástavby odkazováno na územní plán obce Borek, není pro projednávanou věc relevantní. Správnost závěrů územního řízení je zapotřebí přezkoumávat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci, tedy v projednávané věci je možnost výstavby dotčeného záměru vázána na soulad s územním plánem města České Budějovice, nikoli obce Borek. S ohledem na odlišné zájmy obcí v rámci územního plánování proto nelze v projednávané věci úspěšně argumentovat porušením zásady legitimního očekávání.

72. Jestliže žalovaný v obsahu odůvodnění svého rozhodnutí, konkrétně na straně 6, popsal a citoval obsah závazných stanovisek, z čehož dovodil soulad posuzovaného stavebního záměru s územně plánovací dokumentací, včetně otázky zastavěnosti dotčeného území, řádně tak vyhodnotil odvolací námitku žalobkyně. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, z jakého důvodu žalovaný shledal danou odvolací námitku nedůvodnou, proto posuzovaná žalobní námitka není opodstatněná. V.C.2 K námitce nedostatečného vypořádání hlukové zátěže 73. Rovněž námitku nedostatečného vypořádání odvoláním namítané hlukové zátěže a imise výfukových plynů neshledal soud důvodnou. Co se týká otázky hlukové zátěže, ta je blíže vypořádána na straně 7 a 8 napadeného rozhodnutí. Žalovaný spolu s Ministerstvem zdravotnictví, coby nadřízeným správním orgánem dotčeného orgánu, konkrétně odkazují na hlukovou studii ze srpna 2017, jež je přílohou dokumentace stavebníka zhotovené pro účely územního řízení. Hluková studie byla vypracována za účelem posouzení hluku z dopravy na přilehlé místní komunikaci, na vnitroblokovém parkovišti, z vnitřních technických zdrojů (výtah) a z hluku z garáží. Hluk z blízké komunikace a z vnitřního parkování byl vyhodnocován jednak ve vztahu k budoucím chráněným venkovním prostorům stavby a jednak i ve vztahu k chráněnému venkovnímu prostoru stavby bytového domu č.p. X v ulici Antonína Sovy. Není tedy pravdou, že by hlukové limity Novostavby, tedy i hluk z vnitřního parkoviště, byly posuzovány toliko ve vztahu k jejím vnitřním prostorům, jak tvrdí žalobkyně. Z obsahu hlukové studie se výslovně podává, že parkovací stání bude řešeno vnitroblokovým parkovištěm, které od chráněných prostorů bude odděleno zvukovou izolací. Těmito opatřeními, která jsou zakotvena jako podmínky pro umístění stavby, budou řešeny překročené hygienické hlukové limity, které byly výpočtem zjištěny. Hluková zátěž byla řešena vůči nejbližší obytné zástavbě – bytový dům č.p. X (p.č. X) v ulici Antonína Sovy, neboť pouze tato stavba představuje objekt, který by mohl být pronikáním hluku produkovaného Novostavbou ovlivněn. Jednoznačné prokázání splnění hlukových limitů pak bude opětovně orgánem ochrany veřejného zdraví požadováno v rámci zkušebního provozu stavby. V.C.3 K námitce nedostatečného vypořádání imisí výfukových plynů 74. Rovněž se nelze ztotožnit s žalobní námitkou týkající se nepřijatelné zátěže imisemi výfukových plynů. K tomu žaloba uvádí pouze to, že se žalovaný s uvedenou námitkou dostatečně nevypořádal, když pouze uvedl, že Ministerstvo zdravotní není v tomto směru kompetentním orgánem. Tuto skutečnost sice žalovaný na straně 8 napadeného rozhodnutí konstatuje, ovšem v otázce produkce výfukových plynů dále odkazuje na následující pasáže svého rozhodnutí, kde jsou výfukové plyny dále podrobně řešeny (viz strana 14 a 15 tohoto rozhodnutí). Dotčeným orgánem z hlediska ochrany ovzduší je Magistrát města České Budějovice, Odbor ochrany životního prostředí, který ve svém stanovisku ze dne 1. 9. 2017 neměl k záměru stran imisí výfukových plynů žádných připomínek. Žalovaný pak k otázce namítanému znečištění ovzduší výfukovými plyny parkujících vozidel uvedl, že automobily se dle zákona č. 201/2012 Sb. neposuzují jako mobilní zdroje znečišťování ovzduší. Pohyb vozidel parkujících ve vnitrobloku budovy umístěné na pozemcích určených k zástavbě nemůže představovat zvýšení imisí nad míru přípustnou poměrům. V tomto případě očekávané jevy záměru se svou intenzitou či druhově nevymykají ustáleným poměrům. Automobily navíc musí plnit určené emisní limity. Za účelem eliminace možného dotčení sousedních pozemků je pak navržena např. výsadba popínavé zeleně v rozsahu vegetačního pásu podél oplocení mezi pozemky p.č. X a X. Otázka zátěže dotčené oblasti imisemi výfukových plynů je tak žalovaným rozhodnutím podrobně řešena. V.C.4 K námitce nedostatečného vypořádání stavu podzemních vod 75. Žalobkyně dále namítá nevypořádanou námitku týkající se její obavy o stav podzemní vody. Negativní vliv na stav podzemních vod v dané oblasti žalobkyně dovozuje již z předchozích zásahů učiněných v souvislosti s výstavbou jiného bytového domu. Pokud tedy zásah do pozemku v případě projednávaného stavebního záměru bude extrémně náročnější, lze předpokládat, že bude mít negativní důsledek na spodní vodu.

76. Z průběhu správního řízení soud zjistil, že žalobkyně poprvé uplatnila námitku týkající se vlivu Novostavby na podzemní vody až v rámci svého odvolání ze dne 23. 3. 2020. V této námitce žalobkyně uvedla, že v případě navržených parkovacích stání 15 vozidel na zpevněné ploše těsně vedle hranice pozemku p.č. X bude docházet k ovlivňování vodních zdrojů nacházejících se na přilehlých zahradách, a to přestože je navržena regulace dešťových vod. V doplnění odvolání ze dne 4. 6. 2020 pak žalobkyně bez dalších důkazů uvedla, že výstavbou nových bytových domů v okolí došlo k úbytku podzemních vod.

77. Totožné znění námitky pak bylo žalobkyní uplatněno i ve vyjádření k oznámení žalovaného o pokračování v odvolacím řízení, kde se navíc pohoršuje nad tvrzením dotčeného orgánu ochrany životního prostředí, který ve svém stanovisku uvedl, že rodinný dům žalobkyně je připojen na veřejný vodovod a kanalizaci. K tomuto vyjádření žalobkyně předložila kopii rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, Odboru ochrany životního prostředí ze dne 18. 1. 2010, kterým jí bylo do konce roku 2040 uděleno povolení k odběru podzemní vody z domovní vrtané studny nacházející se na pozemku p.č. X v k.ú. České Budějovice 2, a to za účelem zásobení rodinného domu a zalévání zahrady.

78. Vzhledem k opožděnosti dotčené námitky se k její důvodnosti vyjádřil toliko nadřízený dotčený orgán, Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, Oddělení vodoprávního hospodářství, a to dne 13. 7. 2020, č.j. KUJCK 87232/2020/3. Tento správní orgán potvrdil souhlasné závazné stanovisko prvostupňového orgánu. V odůvodnění svého rozhodnutí předně konstatoval, že podzemní vody nepodléhají vlastnictví, nejsou tedy ve vlastnictví žalobkyně ani nikoho jiného. K žalobou poukazovanému předchozímu zásahu do podzemních vod v rámci prací na pozemku p.č. X v únoru 2019 správní orgán uvedl, že tento zásah byl řešen formou státního dozoru a došlo k jeho nápravě, přičemž ze stanoviska tohoto orgánu se nepodává, že by došlo k jakémukoli ovlivnění spodních vod. Tento zásah navíc není předmětem projednávané věci. Plánovaný stavební záměr obsahuje zákonu odpovídající dokumentaci týkající se řešení srážkových vod ze střech a zpevněných ploch (včetně plánovaného parkovacího stání) a obsahuje taktéž dokumentaci týkající se vsakovacího tělesa, které bude mít havarijní přepad do jednotné kanalizace. Z obsahu této dokumentace vyplývá, že dešťové vody ze střech a případně z parkovacího stání budou odváděny do vsakovacího tělesa o předepsaném objemu, jemuž bude předcházet filtr kalových vod. Takové řešení je zcela v souladu s § 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů.

79. Ze závěrů uvedeného odborného stanoviska se jednoznačně podává, že žalobkyní obávané dešťové vody stékající z parkovacího stání budou zcela konkrétním způsobem řešeny, aby nedošlo k jakémukoli ovlivnění podzemních vod. Projektová dokumentace je v tomto směru dostatečně konkrétní a přijaté řešení zcela odpovídá podmínkám zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů. Žalovaný odborné závěry nadřízeného dotčeného orgánu do napadeného rozhodnutí přejal (str. 8, 9 a 10 napadeného rozhodnutí), čímž vypořádal nijak blíže nekonkretizovanou odvolací námitku žalobkyně. Krajský soud se s tímto vypořádáním zcela ztotožňuje, v případě této odborné otázky je zapotřebí vycházet ze stanoviska odborného orgánu, kterým je Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, Oddělení vodoprávního hospodářství. Tento orgán se ve svém stanovisku s obecnou odvolací námitkou žalobkyně řádně a úplně vypořádal. Ztotožnit se lze i s jeho závěrem, dle kterého nelze a priori předpokládat, že parkovaná vozidla budou v technicky neodpovídajícím stavu a budou z nich unikat ropné či jiné škodlivé látky, které se budou vsakovat do země a znečišťovat spodní vody v dané oblasti. Z uvedených důvodů nebyla ani námitka týkající se nevypořádání vlivu stavebního záměru na podzemní vody v dané oblasti shledána důvodnou. V.C.5 K námitce nedostatečného vypořádání snížení ceny nemovitostí žalobkyně 80. Pokud se týká závěrečné námitky, dle které se napadené rozhodnutí dostatečně nevypořádává s odvolací námitkou týkající se snížení hodnoty nemovitostí žalobkyně, pak ani tato nebyla shledána důvodnou. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k této problematice ve svém rozhodnutí ze dne 21. 7. 2009, č.j. 1 Ao 1/2009-120 uvedl, že pokud má vlastník nemovitosti za to, že by určité využití okolního území (např. zástavbou určitého charakteru) mohlo způsobit snížení hodnoty jeho nemovitostí, musí si svá práva střežit včas, tj. již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, a snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považuje pro sebe za přijatelnou.

81. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 56/2011-133, k tomu s odkazem na výše uvedené usnesení rozšířeného senátu dodal, že má-li žalobce snížení ceny své nemovitosti za jednoznačné („zřejmé každému odborníkovi na první pohled“), může se domáhat náhrady mimo rámec územního plánování a řízení o dodatečném povolení stavby na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, včetně ustanovení o subjektech povinných k výplatě náhrad, o lhůtách a procedurách k jejich poskytnutí a o soudní ochraně v občanském soudním řízení.

82. Uvedené závěry lze vztáhnout i na věc nyní projednávanou. Tvrzení žalobkyně o nesmyslnosti závěrů napadeného rozhodnutí o tom, že si žalobkyně byla povinna střežit svá práva včas, tedy již v procesu územního plánování, tak je v rozporu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu, která naopak tyto závěry žalovaného aprobuje. V.D K námitce porušení zásady koncentrace námitek v odvolacím řízení 83. Co se týká žalobou namítaného porušení zásady koncentrace námitek uplatněných v odvolacím správním řízení, k tomu je třeba odkázat na znění § 82 odst. 4 správního řádu, které umožňuje účastníkům v odvolacím řízení uplatňovat nové skutečnosti a důkazy pouze v případě, kdy je účastník řízení nemohl uplatnit dříve. Žalovaný tuto skutečnost zmínil na str. 12 napadeného rozhodnutí, na které je žalobou odkazováno, přičemž koncentrace námitek v odvolacím řízení byla žalovaným zmíněna v souvislosti s žalobkyní nově uplatňovanými skutečnostmi a důkazy stran existence studny v jejím vlastnictví.

84. Námitka týkající se znehodnocení vodních zdrojů v okolí umisťované stavby, byla žalobkyní ve zcela obecné rovině vznesena až v odvolání dne 23. 3. 2020. Doklady předloženými žalobkyní dne 19. 10. 2020 tato poprvé v průběhu celého řízení prokazovala existenci studny v jejím vlastnictví nacházející se na pozemku p.č. XA v jejím vlastnictví. Z uvedeného je zřejmé, že námitka žalobkyně týkající se ohrožení kvality vodních zdrojů v dotčené oblasti byla uplatněna poprvé až v odvolacím řízení, ačkoliv žalobkyni nic nebránilo tuto námitku vznášet již v průběhu prvostupňového správního řízení. Tato odvolací námitka tak byla žalobkyní uplatněna opožděně a žalovaný nebyl povinen se s touto námitkou vypořádat. Přesto se žalovaný možným ovlivněním spodních vod v dané oblasti rozsáhle zabýval, a to na straně 8, 9 a 10 napadeného rozhodnutí.

85. Výše uvedená koncentrace námitek účastníků v odvolacím řízení se ovšem nevztahuje na přezkum závazných stanovisek podaných v řízení před správním orgánem prvního stupně. Dle § 149 odst. 7 správního řádu si odvolací orgán vyžádá potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska, pokud odvolání účastníka řízení směřuje proti obsahu závazného stanoviska. V projednávané věci byla veškerá odvolateli sporovaná závazná stanoviska přezkoumána nadřízenými orgány, přičemž žalovaný účastníky řízení s obsahem těchto přezkumných stanovisek řádně seznámil (viz Oznámení o pokračování v odvolacím řízení a seznámení účastníků s podklady pro rozhodnutí ze dne 6. 10. 2020, č.j. KUJCK 113544/2020).

86. Polemiku žalobkyně o tom, jakým způsobem vznikaly jednotlivé podklady založené ve spisu, soud hodnotí pouze jako ničím nepodložené spekulace, a to obzvlášť za situace, kdy obě žalobkyní zmiňovaná stanoviska hlavního architekta byla ve vztahu k posuzovanému stavebnímu záměru kladná. V.E K námitce degradace pohody bydlení 87. Krajský soud se neztotožnil ani s další námitkou týkající se degradace pohody bydlení žalobkyně. Žalovaný se touto námitkou podrobně zabýval na straně 13 a 14 napadeného rozhodnutí. Vycházel přitom z výkladu tohoto pojmu zaujatého Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005-116, který uvedl: „Pod pojmem pohoda bydlení je nutno rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. Pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí. […] Konkrétní narušení pohody bydlení pak může spočívat například ve zvýšeném pohybu osob, v manipulaci s koly a jejich opravami, v imisích spojených s používáním olejů a barev a podobně.“ 88. Namítané narušení pohody bydlení je žalobkyní přímo spojováno s nárůstem hluku, vlivem výfukových plynů z automobilů a ztrátu soukromí žalobkyně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že kvalita jednotlivých složek životního prostředí byla v rámci projednávaného územního řízení zkoumána příslušnými dotčenými orgány, které jsou oprávněny konkrétní odborné otázky týkající se hladiny hluku či čistoty ovzduší posuzovat. Otázka hluku byla v napadeném rozhodnutí komplexně vypořádána na straně 7 a 8 napadeného rozhodnutí. Otázka kvality ovzduší pak byla vypořádána na straně 14 a 15 napadeného rozhodnutí. Stanoviska dotčených orgánů týkající se těchto složek pohody bydlení byla ve vztahu k projednávanému stavebnímu záměru kladná. Ze závazných stanovisek orgánů územního plánování pak vyplývá, že předmětný stavební záměr je v souladu s územně plánovací dokumentací, pozemky, na nichž je záměr umisťován, jsou součástí zastavitelného území. Novostavba spadá pod kolektivní charakter území ve smyslu čl. 190 odst. 3 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000 ze dne 17. 5. 2000, o závazných částech územního plánu města České Budějovice, podle které jsou v dané oblasti přípustné obytné domy obvyklou výškou zpravidla 4 až 6 nadzemních podlaží. K tomu krajský soud blíže odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2007, č.j. 9 As 5/2007-76, kde tento soud uvedl: „[…] i při posuzování možného narušení pohody bydlení je třeba vyjít ze základního předpokladu, že normy o obecných technických požadavcích na výstavbu svým obsahem odrážejí požadavky na pohodu bydlení, osvětlení i oslunění. Jsou-li tyto normy dodrženy a je prokázán soulad s veřejným zájmem (spočívající především v jejich aplikaci, jak výše uvedeno), nelze úspěšně namítat, že pohoda bydlení, osvětlení a oslunění nemovitostí, potenciálně předmětnou stavbou dotčených, jsou nedostatečné. Ve vztahu k obsahu této konkrétní námitky se jedná především o normy upravující umísťování staveb, jejich vzájemný odstup a proslunění.“ Jestliže tedy v řízení posuzované složky pohody bydlení, které žalobkyně v tomto směru namítá – hluková zátěž a vliv výfukových plynů - byly shledány v souladu s normami o obecných technických požadavcích na výstavbu, nemůže být námitka žalobkyně týkající se degradace pohody bydlení úspěšná. Totéž pak platí i ve vztahu k namítané ztrátě soukromí. Pokud územně plánovací dokumentace s výstavbou čtyř až šesti patrových obytných domů v dané oblasti počítá, pak lze předpokládat, že takto stanovené požadavky na výstavbu odpovídají požadavkům na pohodu bydlení. Eliminace případných vlivů Novostavby na sousední nemovitosti je pak řešena výsadbou popínavé zeleně v rozsahu vegetačního pásu podél oplocení mezi pozemky p.č. X a X K tomu je navíc třeba doplnit, že odstupové vzdálenosti byly stavebním úřadem shledány jako souladné se zákonem.

VI. Závěr a náklady řízení

89. S ohledem na konstatované vady krajský soud rozhodnutí žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

90. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

91. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

92. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši ve výši 3 000 Kč a v odměně jejího právní zástupce, jež je tvořena odměnou za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem - § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif)], celkově tedy 9 300 Kč, a dále paušální částkou odpovídající uvedenému počtu úkonů právní služby jako náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky v celkové výši 900 Kč. Odměna zástupce žalobkyně a náhrada jeho hotových výdajů tedy činí 10 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je částka 10 200 Kč navýšena o 21 % na částku 12 342 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkově tedy činí náhrada nákladů řízení 15 342 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 o. s. ř., užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

93. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), nemají na náhradu nákladů řízení právo.