č. j. 63 A 22/2020 - 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Obec Roudné, IČO 00245372 sídlem Roudenská 120, Roudné zastoupena advokátem Mgr. Martinem Caplem se sídlem Husova tř. 1847/5, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 za účasti: OMEGA & partners s.r.o., IČO 25177028 se sídlem Jana Růžičky 1143/11, Praha 4 zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL. M. se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2020, č. j. 100/2020-120-STSP/3, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2020, č. j. 100/2020-120-STSP/3, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Kolaudačním souhlasem vydaným na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení Magistrátem města České Budějovice, odborem dopravy a silničního hospodářství (dále jen „Magistrát města České Budějovice“) dne 21. 1. 2020 pod č.j. ODSH/21136/2019-3 ve věci stavby „ZTV Roudné - Zahradní čtvrť, SO-02 komunikace a chodníky“ bylo odsouhlaseno užívání uvedené stavby. Žalobkyně následně podala dne 27. 1. 2020 podnět k provedení přezkumného řízení s tím, že k pochybení při vydání kolaudačního souhlasu došlo zejména z důvodu nesplnění připomínek Policie ČR. Správní spis k dané věci byl Krajskému úřadu Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) předán dne 22. 2. 2020. Krajský úřad na základě podnětu provedl dne 27. 5. 2020 místní šetření a na jeho základě vydal dne 5. 6. 2020 pod č.j. KUJCK 69589/2020 rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení vedeném dle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Rozhodnutí krajského úřadu bylo dne 22. 6. 2020 napadeno odvoláním osoby zúčastněné na řízení. Rozhodnutí krajského úřadu vydané ve zkráceném přezkumném řízení bylo žalobou napadeným rozhodnutím zrušeno a řízení bylo zastaveno.

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že zkrácené přezkumné řízení bylo krajským úřadem vedeno dle § 94 a násl. správního řádu. Krajský úřad tak byl při vydání rozhodnutí vázán lhůtami určenými § 96 odst. 1 správního řádu, a to dvouměsíční subjektivní lhůtou počínající dnem, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení (dnem, kdy příslušný správní orgán získá spisový materiál) a jednoletou objektivní lhůtou, která počíná běžet dnem právní moci rozhodnutí ve věci. Závěr o aplikaci lhůt stanovených pro přezkumné řízení na zkrácené přezkumné řízení žalovaný opřel o rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č.j. 2 As 74/2013-45. Pokud byl správní spis krajskému úřadu doručen dne 21. 2. 2020 a chybí v něm jiný záznam o tom, kdy krajský úřad započal s prověřováním spisové dokumentace, platí, že dvouměsíční subjektivní lhůta počala plynout dne 22. 2. 2020 a posledním dnem této lhůty byl den 22. 4. 2020. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne 5. 6. 2020 tak bylo vydáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty určené pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení.

II. Shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného a repliky žalobkyně

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 15. 12. 2020 včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

4. Žalobkyně se s výše popsanými závěry žalovaného neztotožnila, když poukázala na specifickou zákonnou úpravu přezkumného řízení obsaženou v § 122 odst. 4 stavebního zákona, podle kterého lze přezkumné řízení pro přezkum kolaudačního souhlasu zahájit do jednoho roku ode dne, kdy kolaudační souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci přezkumného řízení v prvním stupni pak nelze vydat po uplynutí 15 měsíců od nabytí právních účinků souhlasu. Z důvodu existence této speciální úpravy nelze dle žalobkyně na přezkumné řízení aplikovat § 96 odst. 1 správního řádu. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2020, č.j. 15 A 164/2016-69. V projednávané věci tak byla krajským úřadem splněna jednoroční lhůta stanovená § 122 odst. 4 stavebního zákona, když kolaudační souhlas byl vydán dne 21. 1. 2020 (právních účinků nabyl dnem doručení osobě zúčastněné na řízení) a rozhodnutí krajského úřadu bylo ve zkráceném přezkumném řízení vydáno dne 5. 6. 2020.

5. Žalovaný ve svém vyjádření předně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a pouze stručně konstatoval, že stavební zákon neupravuje institut zkráceného přezkumného řízení, a proto bylo v dané věci zapotřebí aplikovat § 98 správního řádu a příslušnou judikaturu, na kterou bylo v napadeném rozhodnutí odkázáno.

6. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného uvedla, že není důvod pro rozlišování řádného a zkráceného přezkumného řízení dle § 98 správního řádu. Pokud § 122 odst. 4 stavebního zákona stanovuje pouze objektivní lhůtu pro zahájení přezkumného řízení, čímž vylučuje lhůtu subjektivní, vztahuje se tato speciální úprava na oba typy přezkumného řízení. Závěr o nepoužitelnosti subjektivní lhůty pro řádné přezkumné řízení a o její použitelnosti pro zvláštní přezkumné řízení nemá žádné opodstatnění.

III. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení

7. Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila se závěry žalovaného. Dále bylo konstatováno, že žalobkyně není v projednávané věci aktivně legitimována, když svou aktivní legitimaci netvrdila ani neprokázala. Osoba zúčastněná na řízení je toho názoru, že žalobkyně měla primárně využít žalobu na ochranu před nezákonným zásahem či žalobu proti rozhodnutí správního orgánu směřující přímo proti kolaudačnímu souhlasu, pokud tyto žaloby nevyužila, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby dle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) směřující proti rozhodnutí žalovaného v projednávané věci.

8. K věci samé osoba zúčastněná na řízení uvedla, že z dikce § 122 odst. 3 stavebního zákona (osoba zúčastněná na řízení patrně měla na mysli § 122 odst. 4 stavebního zákona ve znění účinném ke dni vydání kolaudačního souhlasu – pozn. soudu) vyplývá, že se vztahuje pouze na klasické (dvoufázové) přezkumné řízení, neboť počítá s tím, že přezkumné řízení bude zahájeno, což platí pouze pro řádné přezkumné řízení nikoli pro řízení zkrácené, kde prvním a jediným úkonem je pouze vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že úpravu zkráceného přezkumného řízení stavební zákon neobsahuje a současně aplikaci zkráceného přezkumného řízení dle správního řádu nevylučuje, je proto jeho použití podle správního řádu možné. V daném případě ovšem krajský úřad zkrácené přezkumné řízení vedl nesprávně, neboť nedodržel dvouměsíční subjektivní lhůtu pro vydání rozhodnutí ve zkráceném řízení, současně by však tuto subjektivní lhůtu nedodržel ani v případě aplikace § 122 odst. 3 stavebního zákona, neboť stavební zákon užití subjektivní lhůty podle § 96 odst. 1 správního řádu nevylučuje.

9. V další části vyjádření pak osoba zúčastněná na řízení, pro případ zrušení napadeného rozhodnutí krajským soudem, poukazuje na další vady řízení, jež předcházely vydání kolaudačního souhlasu. Rovněž je v případě takového postupu krajského soudu navrhováno, aby soud ve svém rozhodnutí v zájmu právní jistoty účastníků vyložil, za jakých podmínek by mělo být přezkumné řízení zastaveno.

IV. Průběh jednání

10. Dne 29. 11. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání, jehož se zúčastnil právní zástupce žalobkyně a právní zástupce osoby zúčastněné na řízení. Žalovaný se z ústního jednání písemností ze dne 3. 11. 2021 omluvil. Během ústního jednání setrvaly strany sporu na svých tvrzeních a závěrech jimi prezentovaných v průběhu řízení před soudem.

V. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen jako „s. ř. s.“).

12. Žaloba je důvodná.

13. K otázce aktivní (procesní) legitimace žalobkyně, kterou ve svém vyjádření sporuje osoba zúčastněná na řízení, krajský soud uvádí, že žalobkyně v žalobě dostatečně zdůvodnila, jakým způsobem napadené rozhodnutí zasahuje do její právní sféry. Toto tvrzení je založeno na nesouladu stavby komunikací a chodníků v obci Roudné s projektovou dokumentací, proto neměl být kolaudační souhlas dle žalobkyně vydán a rozhodnutí krajského úřadu, které tento souhlas zrušilo právě z důvodu uvedených nedostatků tak bylo dle žalobkyně správné. Naopak nesprávné je rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí krajského úřadu. Napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do právní sféry žalobkyně, neboť v důsledku tohoto rozhodnutí již nebude možné zvrátit nesprávný kolaudační souhlas a bude to právě obec, která je ze zákona povinna o stav dotčených komunikací a chodníků pečovat (viz § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů). Obec navíc bude na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené s osobou zúčastněnou na řízení vlastníkem těchto komunikací a chodníků a bude muset zajišťovat jejich provoz. Z tohoto důvodu žalobkyně má zájem na tom, aby stavba komunikací a chodníků realizovaných osobou zúčastněnou na řízení byla v souladu s právními předpisy.

14. Krajský soud se s výše uvedeným tvrzením žalobkyně stran opodstatnění její aktivní legitimace ztotožňuje a uvádí, že kolaudační rozhodnutí vydané v dané věci sice nebylo rozhodnutím, které by žalobkyni zakládalo, měnilo či rušilo práva a povinnosti, ale toto rozhodnutí určitým způsobem zasahuje do její právní sféry, což je sama o sobě skutečnost, která zakládá jeho aktivní legitimaci (srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 6 A 25/2002-42). K tomu krajský soud doplňuje, že aktivní žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu bude dána vždy, pokud s ohledem na tvrzení žalobkyně není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do její právní sféry v žádném případě dojít nemohlo (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2018, č.j. 4 As 166/2017-40). Tak je tomu i ve věci nyní projednávané, kdy s ohledem na výše uvedené rozhodně nelze vyloučit, že k zásahu do právní sféry žalobkyně napadeným rozhodnutím došlo. Z tohoto důvodu krajský soud nepřistoupil k odmítnutí žaloby dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věcí se meritorně zabýval. Otázka věcné legitimace žalobkyně je pak předmětem věcného přezkumu věci.

15. Krajský soud dále neshledal ani nepřípustnost žaloby dle § 68 písm. a) s. ř. s., na kterou opět poukazuje osoba zúčastněná na řízení, a to ve vztahu k nevyužití žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu dle § 82 a násl. s. ř. s. Nepřípustnost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, je dána v případě, kdy účastník řízení nevyčerpá řádné opravné prostředky ve správním řízení, nikoli žalobní typy ve správním soudnictví [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. Skutečnost, že žalobkyně nevyužila možnosti podat zásahovou žalobu proti kolaudačnímu rozhodnutí (k oprávněnosti zásahové žaloby ve věcech kolaudačních souhlasů viz rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č.j. 2 As 86/2010-76) ani možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (viz rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č.j. 1 As 436/2017-43) neznamená, že není oprávněn podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, který rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí vydaném v přezkumném řízení o tomto kolaudačním souhlasu.

16. Jádrem sporu je výklad § 122 odst. 4 stavebního zákona věty čtvrté, podle které lze kolaudační souhlas přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Dle věty páté uvedeného zákonného ustanovení pak rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Spornou otázkou je způsob aplikace zkráceného přezkumného řízení v případě přezkumu kolaudačního souhlasu.

17. V tomto směru proti sobě stojí tvrzení žalobkyně, podle kterého bylo zapotřebí i na zkrácené přezkumné řízení aplikovat jednoroční lhůtu stanovenou § 122 odst. 4 stavebního zákona, neboť stavební zákon obsahuje speciální úpravu přezkumného řízení, proto nelze subsidiárně použít § 96 odst. 1 správního řádu. Podle názoru žalovaného je naopak v případě zkráceného přezkumného řízení nutno aplikovat § 98 správního řádu, neboť stavební zákon institut zkráceného přezkumného řízení neupravuje a subsidiární aplikaci správního řádu nevylučuje. Přitom lhůty stanovené správním řádem pro přezkumné řízení je na základě rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č.j. 2 As 74/2013-45 zapotřebí vztáhnout i na přezkumné řízení zkrácené. Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila s názorem žalovaného a současně dodává, že § 122 odst. 3 stavebního zákona (osoba zúčastněná na řízení patrně měla na mysli § 122 odst. 4 stavebního zákona ve znění účinném ke dni vydání kolaudačního souhlasu – pozn. soudu) nevylučuje užití subjektivní lhůty podle § 96 odst. 1 správního řádu.

18. Jak vyplývá z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č.j. 2 As 86/2010-76, kolaudační souhlasy (i další souhlasy dle stavebního zákona) jsou jiným úkonem dle části čtvrté správního řádu z roku 2004. Jedná se o zjednodušenou formu správního aktu, na kterou se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu. K přezkumu kolaudačního souhlasu tak může v rámci správního řízení dojít pouze v přezkumném řízení či zkráceném přezkumném řízení.

19. Správní řád upravuje klasické přezkumné řízení v ust. § 94 a násl. K zahájení přezkumného řízení správní orgán přistoupí tehdy, pokud dospěje k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Správní orgán je dle § 96 odst. 1 správního řádu oprávněn vydat usnesení o zahájení přezkumného řízení nejdéle do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl (subjektivní lhůta), nejpozději do jednoho roku od nabytí právní moci rozhodnutí ve věci (objektivní lhůta). Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení pak správní orgán může dle § 97 odst. 2 správního řádu vydat nejpozději do patnácti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí ve věci.

20. Lhůty shora uvedené jsou pak na základě závěrů rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č.j. 2 As 74/2013-45 plně aplikovatelné i na zkrácené přezkumné řízení, v němž vydání rozhodnutí představuje dle § 98 správního řádu první úkon v řízení. Rozšířený senát se v dané věci vymezil proti dosavadnímu postupu správních orgánů ve zkráceném přezkumném řízení, které bylo ovládáno toliko jedinou patnáctiměsíční lhůtou stanovenou § 97 odst. 2 správního řádu coby nejzazší lhůtou pro vydání rozhodnutí. S ohledem na specifický charakter zkráceného přezkumného řízení, kde nejsou práva účastníků tohoto řízení šetřena tolik jako v případě klasického přezkumného řízení, když prvním úkonem je až vydání rozhodnutí, je zapotřebí restriktivní výklad podmínek tohoto typu přezkumného řízení. Dvouměsíční subjektivní lhůtu stanovenou § 96 správního řádu pro zahájení přezkumného řízení je proto dle rozšířeného senátu nutno aplikovat na vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení vedeném dle správního řádu.

21. Jak již bylo uvedeno shora, ust. § 122 odst. 4 stavebního zákona upravuje klasické přezkumné řízení, zkrácené přezkumné řízení stavební zákon ve věci kolaudačního souhlasu (ani jiných souhlasů) zvlášť neupravuje. Z přechodného ust. § 192 odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že na postupy a řízení, které stavební zákon neupravuje, se použijí ustanovení správního řádu. V případě, kdy tedy příslušný orgán vede zkrácené přezkumné řízení, které stavební zákon zvlášť neupravuje, je zapotřebí subsidiárně aplikovat § 98 správního řádu, které zakotvuje podmínky, za kterých lze ve věci zkrácené přezkumné řízení vést, nikoli lhůty pro vydání rozhodnutí v tomto typu přezkumného řízení.

22. Z obsahu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 5. 6. 2020, č.j. KUJCK 59589/2020 vyplývá, že bylo vydáno v rámci zkráceného přezkumného řízení dle § 98 správního řádu.

23. Krajský úřad tak správně aplikoval ustanovení správního řádu týkající se podmínek vedení zkráceného přezkumného řízení, neboť tento typ přezkumného řízení není stavebním zákonem v § 122 odst. 4 výslovně upraven. Ovšem lhůty pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, je zapotřebí analogicky aplikovat dle § 122 odst. 4 věty čtvrté stavebního zákona, přestože se vztahují na klasické přezkumné řízení. Toto zákonné ustanovení totiž obsahuje speciální lhůty pro zahájení přezkumného řízení a pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení, tedy lhůty odlišné od lhůt obsažených ve správním řádu. Proto nelze subsidiárně aplikovat lhůty stanovené správním řádem v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2, které rozšířený senát ve shora označeném rozhodnutí vztáhnul i na zkrácené přezkumné řízení vedené dle správního řádu.

24. Princip, který rozšířený senát vedl k aplikaci uvedených lhůt na zkrácené přezkumné řízení a který je založen na nutnosti restriktivního výkladu podmínek zkráceného přezkumného řízení, je plně použitelný i na lhůty zkráceného přezkumného řízení vedeného ve věci přezkumu kolaudačního souhlasu. Pokud tedy § 122 odst. 4 věty čtvrté stavebního zákona váže možnost vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení na jednoroční lhůtu plynoucí od právních účinků kolaudačního souhlasu, pak je třeba rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení vydat ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků.

25. Zkrácené přezkumné řízení ve věci přezkumu kolaudačního souhlasu tak lze vést pouze na základě § 98 správního řádu. Lhůty pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení ovšem vycházejí z § 122 odst. 4 věty čtvrté stavebního zákona, neboť se jedná o speciální právní úpravu.

26. K tomu krajský soud dodává, že názor osoby zúčastněné na řízení stran aplikovatelnosti subjektivní lhůty dle § 96 odst. 1 správního řádu na přezkumné řízení ve věci kolaudačního souhlasu dle § 122 odst. 4 stavebního zákona není z výše uvedených důvodů správný. Jak již krajský soud uvedl shora, speciální lhůty pro klasické přezkumné řízení ve věci kolaudačního souhlasu stavební zákon v § 122 odst. 4 komplexně upravuje, proto není pro subsidiární použití správního řádu v případě lhůt vážících se na klasické přezkumné řízení důvod.

27. Krajský soud se tak ztotožnil se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2020, č.j. 15 A 164/2016-69, který připustil aplikaci lhůt dle § 122 odst. 4 stavebního zákona (ve věci vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem se dle znění stavebního zákona do 31. 12. 2017 jednalo o § 122 odst. 3 – pozn. krajského soudu) na zkrácené přezkumné řízení, a to způsobem, který předeslal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 9. 12. 2014, č.j. 2 As 74/2013-45.

28. Krajský soud uvedený postup považuje za správný i z toho důvodu, že odpovídá závěrům uvedeným rozšířeným senátem v poukazovaném rozhodnutí. Nejvyšší správní soud odmítl benevolentnější postup správních orgánů ve zkráceném přezkumném řízení, které z důvodu absence speciálních lhůt pro toto řízení, měly možnost vydat rozhodnutí ve lhůtě dle § 97 odst. 2 správního řádu. Krajský soud v projednávané věci aplikoval závěry rozšířeného senátu shodně, když dovodil, že lhůtu pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení ve věci kolaudačního souhlasu nelze odvozovat od patnáctiměsíční lhůty stanovené § 122 odst. 4 větou pátou stavebního zákona, nýbrž od jednoroční lhůty dle § 122 odst. 4 věty čtvrté tohoto zákona určené pro vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení.

29. Krajský soud proto uzavírá, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí krajského úřadu, jímž byl zrušen kolaudační souhlas Magistrátu města České Budějovice, bylo nesprávné, neboť krajský úřad vydal rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení (8. 6. 2020) ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy kolaudační souhlas nabyl právních účinků (23. 1. 2020).

30. Úkolem žalovaného tak v dalším řízení bude meritorně posoudit odvolací námitky osoby zúčastněné na řízení obsažené v odvolání ze dne 22. 6. 2020 proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 5. 6. 2020, č.j. KUJCK 69589/2020 vydaném ve zkráceném přezkumném řízení.

31. Nad rámec krajský soud z důvodu právní jistoty účastníků uvádí, že jednoroční lhůta pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení se vztahuje toliko na „první“ prvoinstanční rozhodnutí vydané v jednom přezkumném řízení, nikoli však na „druhé“ či další taková rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010, č.j. 7 As 21/2010-232).

VI. Závěr a náklady řízení

32. S ohledem na konstatované vady krajský soud rozhodnutí žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

33. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

34. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši ve výši 3 000 Kč a v odměně jejího právní zástupce, jež je tvořena odměnou za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem - § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif)], celkově tedy 9 300 Kč, a dále paušální částkou odpovídající uvedenému počtu úkonů právní služby jako náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky v celkové výši 900 Kč. Odměna zástupce žalobkyně a náhrada jeho hotových výdajů tedy činí 10 200 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je částka 10 200 Kč navýšena o 21 % na částku 12 342 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkově tedy činí náhrada nákladů řízení 15 342 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 o. s. ř., užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

36. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.), nemá na náhradu nákladů řízení právo.