č. j. 63 A 22/2021 - 57

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatelů: a) Mgr. M. M. bytem X b) M. J. bytem X c) M. S. bytem X všichni zastoupeni advokátem JUDr. Milošem Tuháčkem se sídlem Převrátilská 330, Tábor proti odpůrci: Obec Srubec se sídlem Ledenická – Škarda 92, Srubec zastoupeného advokátkou Mgr. Lucií Slabou se sídlem Zátkovo nábřeží 448/7, České Budějovice v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 1 územního plánu obce Srubec vydané usnesením Zastupitelstva obce Srubec č. 175/2020 ze dne 8. 10. 2020, v části týkající se vymezení ploch OV.4 a VP.2, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy - Změny č. 1 územního plánu obce Srubec, vydané usnesením Zastupitelstva obce Srubec č. 175/2020 ze dne 8. 10. 2020, v části týkající se vymezení ploch OV.4 a VP.2, se zamítá.

II. Navrhovatelé a), b) a c) jsou povinni zaplatit odpůrci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně Mgr. Lucie Slabé.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah návrhu

1. Návrhem doručeným Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 27. 10. 2021 se navrhovatelé domáhají zrušení Změny č. 1 územního plánu obce Srubec (dále též jako „Změna č. 1), která byla vydána usnesením zastupitelstva obce č. 175/2020 ze dne 8. 10. 2020 (právní moc dne 29. 10. 2020), a to v části týkající se vymezení ploch OV.4 (p. č. XA v k. ú. X) a VP.2 (část pozemku p. č. XB v k. ú. X). Navrhovatelé jsou vlastníci pozemků, které přímo sousedí s uvedenými plochami, když navrhovatel a) je vlastníkem pozemku přímo sousedícím s plochou VP.2 a částečně též s plochou OV.4 a navrhovatelé b) a c) jsou vlastníci pozemků přímo sousedících s plochou OV.4.

2. Zmiňovaná plocha OV.4 byla napadenou Změnou č. 1 (viz odůvodnění na str. 75 Změny č. 1) nově vymezena z důvodu potřeby staveb občanského vybavení, která je dána pokračující výstavbou ploch určených k bydlení. Hlavním využitím plochy I.f.3 Občanského vybavení jsou: zařízeni a plochy s vysoce různorodou skladbou činnosti a dějů místního až nadmístního významu, v monofunkčních či polyfunkčních objektech a blocích. Jedná se o území určená převážně pro administrativní, správní, obchodní a školská zařízeni , zařízení sociální péče a zdravotnictví, zábavní, pohostinství, stravovací a ubytovací zařízení, kulturní, církevní a společenská zařízení, včetně veřejné, parkové a doprovodné zeleně, veřejných prostranství a odpovídajících počtů parkovacích a odstavných stání. Přípustným využitím uvedené plochy jsou: dopravní a technická infrastruktura, monofunkcní sportovní a rekreační zařízení. Podmíněné přípustné využití: služební bydleni nebo nájemné bydleni , za předpokladu, že nebude rušeno nad míru přípustnou.

3. Další návrhem sporovaná plocha VP.2 byla Změnou č. 1 vymezena jako plocha I.f.13 Veřejná prostranství, která stávající veřejná prostranství rozšiřuje, čímž má být vhodně doplněna navrhovaná zástavba i navrhovaná plocha občanské vybavenosti a má dojít k ucelení navrhované zástavby (viz odůvodnění na str. 76 Změny č. 1). Hlavním využitím plochy I.f.13 Veřejná prostranství jsou: náměstí nebo návsi, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Přípustným využitím jsou: doplňky například drobnými stavbami, drobnou architekturou, mobiliářem, vodními prvky, retenční nádrží, menšími veřejnými hřišti, či sportovišti menšího významu, malými objekty občerstvení, veřejnými záchodky, plochami veřejné zeleně, s vhodnou druhovou skladbou dřevin a zpevněnými plochami s vhodnou skladbou povrchu. Plochy, objekty a zařízení dopravní a technické infrastruktury a občanského vybaveni , slučitelné s účelem veřejných prostranství.

4. Navrhovatelé předně poukazují na skutečnost, že Změnou č. 1 jsou vymezené plochy OV.4 a VP.2 umisťovány do nejužšího ochranného pásma (47 – 57 m) produktovodu sloužícího k přepravě a skladování ropných produktů. Provozovatelem tohoto produktovodu je spol. ČEPRO, a.s., která v rámci procesu pořizování Změny č. 1 z důvodu bezpečnosti požadovala odstranění plochy OV.

4. Této připomínce vyhověno nebylo. Další zástavbou související s těmito plochami tak dojde k zásadnímu ohrožení stávajících domů, jejich uživatelů i návštěvníků okolí.

5. Zařazení vymezených ploch je navíc dle navrhovatelů diskriminační, neboť původní znění územního plánu stanovovalo omezující podmínku rozestupu obytných budov 35 m ve vzdálenosti 70 m od produktovodu. Tato podmínka je v případě nemovitostí navrhovatelů dodržena. Nově vymezované plochy ovšem neobsahují žádné regulativy zakotvující podmínky vzájemného odstupu budov. Tyto plochy přitom bezprostředně navazují na nemovitosti navrhovatelů.

6. K tomu navrhovatelé upozorňují, že se v místě navržených ploch nachází ochranné pásmo vysokého napětí, což rovněž zvyšuje nebezpečnost ploch určených k zastavění.

7. Umístěním dotčených ploch do ochranného pásma produktovodu byla porušena právní jistota a legitimní očekávání navrhovatelů, kteří investovali do nákupu svých nemovitostí finance v legitimním přesvědčení, že právě z důvodu existence ochranného pásma nebude toto území zastavováno. Právní úprava týkající se ochranných pásem produktovodů byla pořizovatelem územního plánu v minulosti respektována, navrhovatelé proto nemohli očekávat, že dojde k protiprávnímu postupu během přijímání opatření obecné povahy. Z tohoto důvodu byli v rámci procesu přijímání Změny č. 1 pasivní. Předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci je v daném případě založena existencí právní úpravy týkající se ochranných pásem produktovodů (zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy), které by tuto právní úpravu měly respektovat. Procesní pasivita navrhovatelů tak byla dána objektivními důvody, které by soud měl zohlednit.

8. Splněna je dle navrhovatelů i další podmínka soudního přezkumu v případě pasivity navrhovatelů v procesu přijímání opatření obecné povahy, a to zásadní ráz nezákonností namítaných navrhovateli a jejich dopad na veřejné zájmy. V této souvislosti je namítána nezákonnost závazného stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „orgán ochrany ZPF“) a protiprávní (ne)posouzení zásahu do ochrany I. třídy ZPF, resp. neposouzení výrazné převahy jiného zájmu nad zájmem na ochranu ZPF orgánem ochrany ZPF a odpůrcem.

9. K tomu se dále uvádí, že byla porušena zásada odnímat zemědělskou půdu přednostně na zastavitelných plochách a půdu méně kvalitní. Dále byly porušeny zásady, dle kterých je nutno co nejméně narušovat organizaci ZPF, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací. Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v případě, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany ZPF. Nadto orgán ochrany ZPF nerespektoval ani pro něj závazný Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 10. 1996 k odnímání půdy ze ZPF č. OOLP/1067/96 (dále jen „Metodický pokyn“).

10. Návrhem je dále konstatováno, že v daném případě nepřevažuje veřejný zájem na vymezení nových ploch občanské vybavenosti nad zájmem na ochranu I. třídy ZPF. Pokud odpůrce nebyl schopen vyhledat pro občanské vybavení související s nárůstem bytové zástavby plochy mimo I. třídu ochrany ZPF, neměl k vymezování dalších ploch pro bydlení vůbec přistupovat. Přibývající bytová zástavba je dána rozhodnutím obecní samosprávy, nikoli objektivní nutností plynoucí z cílů územního plánování. Odpůrce byl povinen umístit plochy občanské vybavenosti jinde než na pozemcích s nejpřísnější ochranou ZPF. Z textové části opatření obecné povahy vyplývá, že z dosud vymezených ploch k zastavění bylo využito 16 %. Plochy určené pro občanské vybavení dosud nebyly využity nebo byly využity částečně. Z tohoto důvodu jsou nové nároky na půdu obsažené v opatření obecné povahy v rozporu s § 18 odst. 4, § 55 odst. 4 a § 53 odst. 5 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“).

11. Navrhovatelé dále namítají, že zastavěním vymezených ploch dojde také k narušení klidové zóny zahrad navrhovatelů, ke snížení míry jejich soukromí a kvality života (zhoršení výhledu, úbytek oblohové složky), zvýšení imisí hluku, prachu, škodlivých látek a vibrací a k výraznému snížení tržní ceny nemovitostí navrhovatelů. Navrhovatelé rovněž vyjádřili obavu ze zvýšené hustoty dopravy a z absence parkovacích ploch v dané lokalitě.

12. Namítnuta byla taktéž neproporcionalita zásahu, kdy před vymezením dotčených ploch převažuje zájem na ochraně majetku, zdraví a životního prostředí navrhovatelů a dalších občanů Srubce. Změna č. 1 je v rozsahu sporných ploch navíc nesouladná s cíli územního plánování, neboť je v rozporu se zájmem na harmonické využití území.

II. Vyjádření odpůrce

13. Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu ze dne 20. 12. 2021 předně vyjádřil nesouhlas s výše popsanými tvrzeními navrhovatelů, když v této souvislosti rovněž vyjádřil přesvědčení o souladnosti napadené Změny č. 1 se zákonem a dále přesvědčení o tom, že ke zkrácení práv navrhovatelů nedošlo.

14. V úvodu svého vyjádření taktéž zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatelů, kteří dle jeho názoru nekonkretizovali bližší polohu svých nemovitostí ve vztahu ke sporným plochám. Je tudíž otázkou, zda navrhovatelé vůbec mohou být nositeli práv, jejichž porušení tvrdí. Dle odpůrce navrhovatelé dostatečným způsobem neuvádí, že byli zkráceni na svých právech.

15. K námitce týkající se ochranného pásma produktovodu odpůrce uvedl, že toto pásmo je toliko limitem, který v rámci pořizování opatření obecné povahy nezakazuje vymezování zastavitelných ploch v daném pásmu. Zákonem stanovené požadavky související s ochranným pásmem je zapotřebí respektovat až v případném následném územním řízení o umístění konkrétní stavby. Ochranné pásmo produktovodu navíc zasahuje již do stávající zástavby včetně nemovitostí navrhovatelů (nejvzdálenější hranice ochranného pásma činí cca 118 m). V daném ochranném pásmu navíc již před Změnou č. 1 byly vymezeny jiné zastavitelné plochy, které jsou vzdálenostně na stejné úrovni jako v případě nyní řešených ploch OV.4 a VP.

2. Navrhovateli tvrzené legitimní očekávání tak dle odpůrce není uvěřitelné.

16. Rovněž návrhem tvrzená diskriminace týkající se odstupové vzdálenosti budov od trasy produktovodu a vzájemná vzdálenost jednotlivých objektů není relevantní, neboť uvedené vzdálenosti jsou územním plánem obce Srubec stanoveny pro zastavitelné plochy bydlení, nikoli pro zastavitelné plochy občanské vybavenosti.

17. V této souvislosti odpůrce připustil záporné negativní stanovisko spol. ČEPRO a.s., která požadovala plochu OV.4 posunout za hranici 100 m od trasy produktovodu. K tomu však odpůrce již v odůvodnění Změny č. 1 uvedl, že tato námitka spadá až do případného územního řízení, v rámci kterého lze této připomínce vyhovět. Uvedená společnost navíc vydala k záměru odpůrce ohledně stavby relaxačně sportovního areálu na pozemku p.č. XA v k.ú. X (plocha OV.4) stanovisko, kterým určila podmínky pro udělení souhlasu s uvedeným záměrem v ochranném pásmu produktovodu.

18. Totožný závěr odpůrce učinil i ve vztahu k namítanému ochrannému pásmu vysokého napětí, které opět nemá vliv na vymezení plochy OV.4 v rámci pořizování územního plánu. Je třeba jej zohlednit až v případném územním řízení. Správce tohoto vedení, spol. EG.D a.s., jako oprávněný investor neměl k návrhu Změny č. 1 v pořizovacím řízení žádné námitky. Odpůrce navíc připomenul současnou praxi, kdy lze stávající vedení vysokého napětí přeložit do země. Rovněž ochranné pásmo vysokého napětí již nyní zasahuje do stávající zástavby včetně nemovitostí navrhovatelů 2. a 3 a jsou v něm vymezeny zastavitelné plochy, jichž se Změna č. 1 netýká. Ani v tomto případě navrhovatelé nemohli mít legitimní očekávání, dle něhož do ochranného pásma vysokého napětí nelze vymezovat zastavitelné plochy.

19. Procesní pasivita navrhovatelů v pořizovacím řízení tak není omluvitelná jimi tvrzeným legitimním očekáváním. Toto tvrzení není podloženo objektivními důvody a navrhovatelům musela být známa i právní úprava vážící se k pořizování územního plánu při existenci ochranných pásem a možnost právního postupu odpůrce. Navrhovatelé měli dostatečnou možnost se s návrhem Změny č. 1 seznámit, podat námitky či připomínky, toto však neučinili, přestože jim v tom nebránil žádný objektivní důvod. Odpůrce v rámci pořizování Změny č. 1 územního plánu postupoval zcela předvídatelně a v souladu se zákonem. Pokud by naopak bylo porušení legitimního očekávání navrhovatelů shledáno, byla by tím porušena právní jistota dalších účastník, kteří měli možnost aktivně svá práva v pořizovacím řízení hájit a nyní tento změněný stav respektují. Takovým postupem by se navrhovatelům dostalo větší míry ochrany jejich práv než jiným účastníkům, kteří svá práva aktivně hájili.

20. Existence ochranných pásem produktovodu a vysokého napětí tak nemohly mít vliv na vymezení ploch OV.4 a VP.2, proto nemohlo dojít tvrzenému zvýšení rizika ohrožení postavených domů, jejich uživatelů či nahodilých návštěvníků.

21. Námitky týkající se možného zvýšení imise plynů, hluku, prachu, škodlivých látek, vibrací a snížení tržní ceny nemovitostí navrhovatelů dle odpůrce nespadá do rámce podrobnosti územního plánu. Tyto námitky budou případně řešeny až v rámci územního řízení v souvislosti s posuzováním vlivu konkrétního záměru stavby na okolí. V rámci pořizovacího řízení se ke Změně č. 1 vyjadřovala Krajská hygienická stanice, která s návrhem změny vyslovila souhlas a neměla žádné námitky. Stejně tak dotčené orgány na úseku dopravy.

22. Dle odpůrce neobstojí ani návrhem tvrzený zásadní ráz nezákonnosti v podobě zásahu do veřejného zájmu na ochraně půdy. V takovém případě by sporovaná změna musela skutečně negativně zasáhnout do právní sféry navrhovatelů, tedy do jejich hmotných práv. Navrhovatelé však takový zásah v návrhu konkrétně netvrdí ani nespecifikují. Změna č. 1 ani závazné stanovisko dotčeného orgánu ochrany ZPF nejsou v rozporu s právními předpisy chránícími ZPF. K tomu odpůrce ocitoval konkrétní části odůvodnění Změny č.

1. Zábor zemědělské půdy je dle odpůrce řádně a konkrétně odůvodněn v souladu se zákonnými požadavky. Změna č. 1 obsahuje i konkrétní úvahy odůvodňující závěr o převaze veřejného zájmu na umožnění realizace občanského vybavení a veřejného prostranství nad veřejným zájmem ochrany ZPF.

23. Z obsahu závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF rovněž vyplývá, že tento postupoval zcela v souladu se zákonem, respektoval zásady stanovené zákonem, jakož i Metodický pokyn ze dne 1. 10. 1996 k odnímání půdy. Toto stanovisko je součástí odůvodnění Změny č. 1.

24. Odpůrce v souladu s úkoly územního plánování posoudil potřebu změn v dotčeném území a odpovídajícím způsobem na to vymezením ploch OV.4 a VP.2 reagoval. Z tohoto důvodu nebyl porušen princip kontinuity území, když tento princip nemá vyjadřovat neměnný stav využití a prostorového uspořádání území. Změna č. 1 vyvažuje zájmy vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem na harmonické využití území a její obsah vyhovuje všem kritériím zásady proporcionality.

25. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno návrh na zrušení Změny č. 1 v rozsahu vymezených ploch OV.4 a VP.2 zamítnout.

III. Podstatné skutečnosti plynoucí z předložené dokumentace

26. Z obsahu spisové dokumentace vyplývá, že původní Změna č. 1 územního plánu obce Srubec účinná od 16. 7. 2018 (v rámci této změny navrhovatelé neuplatnili návrhy ani připomínky) byla zrušena Krajským úřadem Jihočeského kraje v přezkumném řízení, a to dne 4. 3. 2020. Opětovné pořízení Změny č. 1 následně navázalo na poslední nezpochybněný úkon, a to na zahájení řízení o vydání změny, kdy bylo svoláno veřejné projednání, byl vystaven návrh Změny č. 1 a bylo umožněno uplatnit stanoviska, připomínky a námitky k tomuto návrhu.

27. Veřejné projednání návrhu se konalo dne 12. 6. 2020 a v jeho rámci bylo uplatněno celkem 15 námitek a žádná připomínka. Žádný z navrhovatelů námitku neuplatnil.

28. Spol. ČEPRO a.s. připomínkou ze dne 18. 5. 2017 požádala o doplnění textové části dokumentace o omezující podmínky pro ochranné pásmo produktovodu s tím, že v ochranném pásmu je zakázáno zřizovat zvlášť důležité objekty, jakož i vtažné jámy průzkumných a těžebních podniků a odvaly hlušin; do vzdálenosti 200 m od osy potrubí zřizovat mosty a vodní díla po směru toku vody, jde-li potrubí přes řeku; do vzdálenosti 150 m provádět souvislé zastavění měst a sídlišť a budovat ostatní důležité objekty a železniční tratě podél potrubí; do 100 m budovat jakékoliv objekty a souvislé zastavění vesnic; do vzdálenosti 50 m provádět stavby menšího významu a kanalizační sítě; do vzdálenosti 20 m zřizovat potrubí pro jiné hořlavé kapaliny I. a II. třídy a do vzdálenosti 3 m provádět činnosti, které by mohly ohrozit potrubí a plynulost a bezpečnost jeho provozu (výkopy, odklízení zemin, její navršování, sondy, výsadba stromů). Dále byl vyjádřen zásadní nesouhlas mimo jiné s plochou OV.4 s tím, že je požadováno její posunutí za hranici 100 m od trasy produktovodu. Závěrem spol. ČEPRO a.s. připomnělo, že všechny stavby a činnosti situované do ochranného pásma produktovodu musí být v rámci projekční přípravy s uvedenou společností projednány, neboť společnost je také účastníkem územního, stavebního a kolaudačního řízení.

29. Obsahem spisové dokumentace jsou dále stanoviska dotčených orgánů, a to jednak stanoviska uplatněná k původnímu znění změny v rozsahu, který nebyl po zrušení změny v přezkumném řízení měněn, jednak stanoviska nová vážící se ke změněným částem návrhu.

30. Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví vydal dne 23. 5. 2018 souhlasné stanovisko s původním návrhem změny č. 1 s předpokládaným záborem ZPF 1,59 ha – plochy bydlení čisté – 0,34 ha, plochy občanského vybavení – 0,9 ha, plochy veřejného prostranství – 0,2 ha a plochy smíšené obytné – 0,15 ha. Dotčený orgán se v obsahu stanoviska konkrétně vyjadřuje k nově vymezené zastavitelné ploše OV.4 – občanská vybavenost – 0,9 ha s I. tř. ochrany. Uvádí se, že se jedná o plochu navrhovanou z důvodu pokračující výstavby na plochách určených k bydlení. Její umístění vychází z principu jasného rozlišení urbanizované a neurbanizované části území i z požadavku na zachování krajinných a přírodních hodnot. V případě vymezené zastavitelné plochy VP.2 – 0,2 ha s I. tř. ochrany byla zohledněna návaznost na zastavěné území a budoucí ucelování jeho tvaru. Tato plocha je navržena tak, aby nedošlo k znepřístupnění okolních pozemků nebo k nemožnosti či ztížení jejich obhospodařování. Zájem na nové výstavbě občanské vybavenosti převažuje, neboť současná poloha pozemků nedává do budoucna možnost jejich většího využití. Jednotlivé změny územního plánu dle dotčeného orgánu respektují požadavky na ochranu ZPF, v maximální možné míře využívají půdy se středním a nízkým stupněm ochrany, nenarušují organizaci ZPF. Pokud došlo k nezbytnému odnětí půdy ze ZPF, bylo to vyhodnoceno dle příslušného zákona.

31. Krajský hygienická stanice Jihočeského kraje vydala dne 18. 6. 2020 souhlasné stanovisko s návrhem aktualizované Změny č.

1. Ve stanovisku pak ve vztahu k vymezeným plochám, včetně ploch OV.4 a VP.2, uvedla, že s ohledem k jejich rozsahu, poloze a významu, bude jejich další využití nutno prověřit územní studií, na základě níž budou stanoveny podrobné podmínky pro rozhodování v území. K území, v němž se nachází produktovod, Krajská hygienická stanice konkrétně uvedla, že v ochranném pásmu produktovodu (300 m po obou stranách osy potrubí) platí, že do vzdálenosti 150 m je zakázáno provádět souvislou zástavbu měst a sídlišť, je nutno dodržet podmínky bezpečnostní vzdálenosti produktovodu: Osaměle stojící budovy obytné funkce je možno situovat 70 m od trasy produktovodu, přičemž vzdálenost mezi jednotlivými objekty je stanovena 35 m.

32. Dne 8. 10. 2020 rozhodlo Zastupitelstvo obce Srubec usnesením č. 175/2020 o vydání Změny č. 1 územního plánu Srubec, která nabyla účinnosti dne 29. 10. 2020. Ve vztahu k nově vymezené ploše OV.4 – občanská vybavenost se uvádí, že její potřeba je dána vymezením velkého počtu zastavitelných ploch s plánovanou výstavbou v plochách určených pro bydlení. V případě rozšíření plochy VP.2 – veřejné prostranství se uvádí, že tato plocha byla rozšířena o 0,2 ha z důvodu vhodnějšího začlenění do stávající zástavby i s ohledem na její dostupnost. K záboru ZPF se v odůvodnění Změny č. 1 k ploše OV.4 uvádí, že ZPF zde plní částečně úlohu ekonomickou, půda je využívána jako výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu, částečně funkci ekologickou. Do budoucna nelze předpokládat, že by půda v této lokalitě byla zemědělsky obhospodařována nebo využívána jako pastvina, a to z důvodu přímé návaznosti na zastavěné území, vodoteč rozdělující pozemky a výskyt náletových dřevin. Ekologická funkce není s ohledem na kontakt se zástavbou příliš veliká. Nejvhodnějším řešením této lokality je občanská vybavenost, neboť je zabráněno vzniku nových ohnisek zástavby ve volné krajině a jednak bude využita stávající dopravní a technická infrastruktura. Realizace občanského vybavení může využít funkci ekologickou, když zde může být realizováno např. hřiště s krajinnou zelení. Veřejný zájem na tomto využití převládá s ohledem na nemožnost jejího většího využití pro úlohu ekonomickou či ekologickou.

33. Obdobné závěry odůvodnění Změny č. 1 přináší i ve vztahu k vymezené ploše VP.

2. Tato plocha byla změnou rozšířena o 0,2 ha z důvodu vhodnějšího začlenění do krajiny i s ohledem na její dostupnost. Ekonomická a ekologická funkce této lokality je s ohledem na její umístění druhořadá. Možným řešením bylo zvoleno právě rozšíření plochy VP.2, které tak může vhodně doplnit navrženou zástavbu a občanskou vybavenost. Tímto dojde k ucelení zástavby. Veřejný zájem na umožnění realizace vhodného veřejného prostranství je větší, neboť zmenšením plochy ZPF o cca 2 000 m2 nedojde k výrazné ztrátě zemědělské půdy či k narušení organizace ZPF, zemědělských účelových komunikací či hydrologických a odtokových poměrů.

34. Připomínce spol. ČEPRO a.s. vyhověno nebylo s tím, že připomínkou stanovené podmínky staveb a jejich vzdáleností od produktovodu jsou definovány zvláštními právními předpisy, proto není nutné je podrobně uvádět v textové části územního plánu. V případě plochy OV.4 bylo konstatováno, že tato zasahuje svým okrajem i do 100 m pásma, avšak spol. ČEPRO a.s. se bude vyjadřovat v procesu územního řízení rámci budoucí zástavby, stavba tudíž může být umístěna i mimo toto ochranné pásmo.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

35. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

36. Před vlastním přezkumem napadeného opatření obecné povahy krajský soud k otázce aktivní legitimace navrhovatelů uvádí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je dle § 101a odst. 1 s. ř. s. oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Podstatné je tedy tvrzení o zkrácení na právech navrhovatele. V projednávané věci navrhovatelé v návrhu konkrétně uvedli, v čem spočívají vady napadeného opatření obecné povahy, kterými byli zkráceni na svých právech. Tvrzení o zkrácení navrhovatelů na jejich právech tak zakládá jejich aktivní procesní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Tato aktivní legitimace není omezena tím, že navrhovatelé neuplatnili námitky či připomínky ve fázích přípravy opatření obecné povahy. Věcná legitimace navrhovatelů je pak otázkou meritorního projednání věci.

37. K tomu krajský soud doplňuje, že navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí (p.č. XB, XC a XD v k.ú. X), které přímo sousedí s nově vymezovanými plochami v regulovaném území (OV.4 – p.č. XA v k.ú. X a VP.2 – část pozemku p. č. XE v k. ú. X).

38. Návrh není důvodný.

39. Krajský soud v prvé řadě připomíná, že úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by soud měl přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, respektive v intenzitě zpochybňující zákonnost pořízení a vydání územního plánu.

40. V projednávané věci lze na základě zjištěného skutkového stavu konstatovat, že navrhovatelé byli v průběhu celé fáze přípravy opatření obecné povahy – Změny č. 1 pasivní. Tato pasivita je nezbavuje aktivní legitimace, jak již bylo uvedeno shora, ale může být podstatná v otázce samotné věcné legitimace, a to za situace, kdy soud dospěje k závěru, že tato pasivita nebyla zapříčiněna objektivními důvody.

41. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 16. 11. 2010, č.j. 1 Ao 2/2010-126 uvedl, že „pokud účastník, brojící proti procesním vadám při přijímání opatření obecné povahy, proti věcné správnosti přijatého řešení, anebo proti neproporčním důsledkům, které plynou z opatření obecné povahy (třetí až pátý problémový okruh algoritmu), mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili (vigilantibus iura).“ (důraz doplněn)

42. Z uvedeného vyplývá, že i v případě, kdy pasivita navrhovatele ve fázi přípravy územního plánu není zapříčiněna objektivními důvody, lze napadené opatření obecné povahy zrušit, pokud jsou dány závažné důvody. Těmito závažnými důvody dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2011, č.j. 1 Ao 2/2010-185 je třeba rozumět porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy nebo tímto závažným důvodem lze rozumět nedostatečné zdůvodnění souladu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování. Naopak pokud je návrhem namítána neproporcionalita napadeného opatření obecné povahy (přiměřenost zásahu do práva navrhovatele), soud opatření obecné povahy v rozsahu takových námitek nepřezkoumává nikdy.

43. Krajský soud se ve světle výše uvedených judikatorních závěrů nejprve zabýval objektivitou důvodů, pro které byli navrhovatelé v pořizovacím řízení pasivní. Návrhem se podává, že tímto důvodem bylo legitimní očekávání navrhovatelů, kteří na základě znalostí o poloze ochranného pásma produktovodu předpokládali, že ke změně vymezení nyní označených ploch OV.4 a VP.2 právě z důvodu ochranného pásma nedojde.

44. Návrhem se dále uvádí, že další, samostatně stojící, podmínka soudního přezkumu napadeného opatření obecné povahy v případě pasivity navrhovatelů, je zásadní nezákonnost závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF.

45. Jako tvrzení objektivního důvodu pasivity navrhovatelů může potenciálně uspět toliko tvrzení o legitimním očekávání navrhovatelů ve vztahu k ochrannému pásmu produktovodu. Tvrzená zásadní nezákonnost závazného stanoviska orgánu ochrany ZPF může ve fázi soudního přezkumu uspět pouze jako závažný důvod, pro který lze opatření obecné povahy zrušit i v případě, kdy byli navrhovatelé pasivní. Jinými slovy, pokud by krajský soud shledal, že je dán objektivní důvod pasivity navrhovatelů v pořizovací fázi změny územního plánu, přezkoumal by napadené opatření obecné povahy i z jiných návrhem uvedených důvodů, než jsou pouze závažné důvody vymezené shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Ao 2/2010-185. Pokud by ovšem tyto důvody nebyly shledány objektivními, pak by soud napadené opatření obecné povahy přezkoumal pouze ve vztahu k namítanému zásadnímu porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy (což je případ návrhem uváděné zásadní nezákonnosti závazného stanoviska orgánu ZPF) nebo ve vztahu k dostatečnosti zdůvodnění souladu územního plánu s cíli a úkoly územního plánování 46. Krajský soud dospěl k závěru, že navrhovateli tvrzené legitimní očekávání stran existence ochranného pásma produktovodu v místě nově vymezených ploch OV.4 a VP.2 nepředstavuje objektivní důvod, pro který by bylo možné zhojit pasivitu navrhovatelů v průběhu procesu přijímání změny územního plánu.

47. Z grafické i textové části Změny č. 1 krajský soud zjistil, že návrhem sporované plochy OV.4 a VP.2 se nacházejí v ochranném pásmu produktovodu, přičemž zasahují svým okrajem i do 100 m pásma nacházejícího se kolem produktovodu. Provozovatelem tohoto produktovodu je spol. ČEPRO a.s.

48. Produktovodem se pak dle § 1a písm. e) zákona č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o nouzových zásobách ropy“) rozumí zařízení pro potrubní přepravu ropných produktů, pokud není umístěno ve výrobním nebo zpracovatelském závodě nebo ve skladovacím zařízení tvořeným vzájemně propojeným souborem potrubí, armaturních šachet a souvisejících technologických objektů, včetně systému protikorozní ochrany, řídící a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů.

49. Ochranným pásmem produktovodu se dle § 3 odst. 3 uvedeného zákona rozumí prostor, jehož hranice jsou vymezeny svislými plochami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 150 m na všechny strany od půdorysu těchto zařízení. Účelem tohoto ochranného pásma je ochrana produktovodu a v rámci tohoto pásma je každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit produktovod, ropovod nebo skladovací zařízení nebo omezit nebo ohrozit jejich bezpečný a spolehlivý provoz (§ 3 odst. 4 zákona o nouzových zásobách ropy).

50. Podle § 3 odst. 7 zákona o nouzových zásobách ropy platí, že pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob či životního prostředí, fyzická či právnická osoba provozující skladovací zařízení nebo produktovod nebo ropovod udělí písemný souhlas se stavební činností, umisťováním staveb, zemními pracemi, zřizováním skládek a uskladňováním materiálu v ochranném pásmu skladovacího zařízení, produktovodu nebo ropovodu. Souhlas musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen. (důraz doplněn)

51. Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že se souhlasem provozovatele produktovodu, který si současně může stanovit konkrétní podmínky, lze do území ochranného pásma produktovodu umisťovat stavby a lze v tomto pásmu provádět stavební činnost.

52. Vzhledem k tomu, že zákon výstavbu v ochranném pásmu produktovodu nezakazuje, nemohlo navrhovatelům legitimní očekávání založené na přesvědčení, že v ochranném pásmu produktovodu nelze provádět zástavbu, vzniknout. Tím spíše za situace, kdy jsou sami vlastníky nemovitostí, jež se v ochranném pásmu produktovodu již nacházejí.

53. Totéž platí pro nadzemní vedení zařízení elektrizační soustavy (viz. § 46 odst. 8 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů).

54. Ze stejného důvodu nemohlo být zasaženo ani do právní jistoty navrhovatelů ohledně neměnnosti ploch v ochranném pásmu produktovodu. K tomu soud uvádí, že princip kontinuity územního plánování nelze vnímat jako absolutní pravidlo v tom smyslu, že do nově pořizovaného územního plánu je nutné vždy převzít všechny návrhové plochy obsažené v předchozím územním plánu. Při tvorbě územního plánu může dojít ke změně v určení plochy za situace, kdy řešení obsažené v předchozím územním plánu, již není aktuální a je třeba ho přehodnotit v souvislosti se změnami, k nimž v mezidobí došlo (v daném případě rostoucí zástavba na území obce). Je-li shledáno naplnění tohoto hlediska, nelze vyslovit závěr, že došlo k porušení principu kontinuity územního plánování. Požadavek na kontinuitu územních dokumentů nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pokud proto dojde ke změně původní koncepce obce a nově přijímaný územní plán reaguje na takovou změnu, nelze v takovém postupu spatřovat nezákonnost.

55. Pokud je návrhem namítáno, že umístěním budov, chodníků či dalších staveb ve vymezených plochách může být ohrožen život a zdraví navrhovatelů, jejich nemovitosti a kvalita jejich prostředí (klidová zóna zahrad) a že dojde ke snížení míry soukromí, kvality života, zvýšení imisí hluku, prachu, škodlivých látek, vibrací a ke snížení tržní ceny jejich nemovitostí (viz str. 3,4 a 7 návrhu), pak je nutno souhlasit s vyjádřením odpůrce v tom, že takové námitky jsou uplatnitelné v územním řízení o umístění stavby [viz. § 89 a 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], nikoliv v řízení o pořizování územního plánu či v navazujícím soudním řízení. K tomu navíc soud upozorňuje, že navrhovatelé takové námitky neuplatnili v rámci veřejného projednání změny územního plánu. Stejně tak žádným z navrhovatelů nebyla namítána neproporcionalita zásahu tak, jak je namítána až v projednávaném návrhu pod bodem VI. Vzhledem k tomu, že těmito námitkami je fakticky sporována přiměřenost zásahu opatření obecné povahy do práv navrhovatelů, soud se těmito námitkami ani zabývat nemůže, neboť by tím znevýhodnil účastníky, kteří byli v v průběhu přípravy změny územního plánu aktivní a mohlo by tak dojít porušení právní jistoty těchto dalších účastníků (srov. shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č.j. 1 Ao 2/2010-126).

56. K tomu je navíc třeba zdůraznit, že k umístění staveb či k realizaci stavebních prací v ochranném pásmu produktovodu bude moci dojít pouze, pokud provozovatel produktovodu dá písemný souhlas s umístěním stavby. Rozhodnutí o umístění stavby vydávané v územním řízení je tak podmíněno tímto souhlasem provozovatele. V této souvislosti je třeba korigovat závěry odpůrce v textové části Změny č. 1 o účastenství spol. ČEPRO a.s. v územním řízení o stavebnímu záměru, provozovatel produktovodu totiž není účastníkem tohoto územního řízení, pokud není vlastníkem sousedního pozemku či sousední stavby (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č.j. 2 As 59/2011 – 101, jehož závěry lze vztáhnout i k účastenství dle § 85 odst. 2 nyní platného stavebního zákona). Jeho zájmy budou saturovány právě prostřednictvím uvedeného (podmíněného) souhlasu, který bude žadatel o vydání územního rozhodnutí spolu se žádostí stavebnímu úřadu předkládat. V projednávané věci spol. ČEPRO a.s. vydání souhlasu se stavebním záměrem odpůrce (stavba relaxačně sportovního areálu) podmínila konkrétními podmínkami a bude tak na odpůrci, jakým způsobem tyto podmínky promítne do projektové dokumentace k uvedenému záměru, která bude součástí jeho žádosti u vydání územního rozhodnutí.

57. Navrhovatelům lze přisvědčit v tom, že spol. ČEPRO a.s. vyslovila nesouhlas s vymezovanou plochou OV.4 a požadovala tuto plochu vymezit za hranici 100 m od trasy produktovodu. Jak již však bylo uvedeno shora, ochranné pásmo produktovodu výstavbě v obecné rovině nebrání. Tato výstavba však podléhá souhlasu provozovatele produktovodu, který je podmínkou pro vydání územního rozhodnutí. Souhlas byl v daném případě podmíněn mimo jiné realizací staveb ve vzdálenosti větší než 100 m od konstrukce produktovodu. Proto se lze ztotožnit s tím, jak byla uvedená připomínka spol. ČEPRO a. s. odůvodněním Změny č. 1 vypořádána, tedy odkazem na proces územního řízení, v rámci kterého budou podmínky provozovatele produktovodu uvedené v souhlasu, potažmo v projektové dokumentaci, zohledněny.

58. Zařazení vymezených ploch OV.4 a VP.2 není diskriminační. Přestože Změna č. 1 nezavádí konkrétní regulativy týkající se rozestupu budov a vzdáleností od produktovodu, tyto regulativy jsou jasně dány podmínkami stanovenými spol. ČEPRO a.s. pro udělení souhlasu s umístěním stavby. Diskriminační zařazení dotčených ploch pak nelze konstatovat i s ohledem na to, že návrhem uváděné regulativy stran vzdáleností budov se v rámci původního znění týkaly pouze zastavitelných ploch bydlení (srov. str. 10 územního plánu obce Srubec po vydání změny č. 2), nikoli zastavitelných ploch občanské vybavenosti.

59. Krajský soud se dále zabýval návrhem namítanou nezákonností závazného stanoviska Krajského úřadu, Odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví č.j. KUJCK 69214/2018 OZZl ze dne 23. 5. 2018. Navrhovatelé v této souvislosti namítli porušení ochrany veřejného zájmu na ochraně ZPF. Dle návrhu se jedná o zásadní ráz nezákonností s významným dopadem na veřejné zájmy. Jak již krajský soud uvedl shora pod bodem 45 tohoto rozhodnutí, uvedenou námitku soud přezkoumá i v případě, kdy byli navrhovatelé v procesu přijímání Změny č. 1 pasivní.

60. Možnost účinně namítat u soudu porušení právních předpisů, jejichž účelem je primárně ochrana veřejného zájmu, by měla být odepřena pouze výjimečně v případech, kdy je na první pohled zřejmé, že veřejný zájem, jehož porušení se konkrétní navrhovatel dovolává, se zcela míjí s jeho právní sférou. (viz rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019, č.j. 2 As 187/2017-264) V projednávané věci je zřejmé, že nemovitosti navrhovatelů leží v bezprostřední blízkosti nově vymezovaných zastavitelných ploch, nelze tudíž konstatovat, že namítané porušení veřejného zájmu v podobě zájmu na ochraně ZPF, který nelze oddělit od účelu, pro který jsou dotčené pozemky vymezovány a jehož realizace vyžaduje odnětí příslušných pozemků ze ZPF, se zcela míjí s právní sférou navrhovatelů.

61. Závěr o důvodnosti takové námitky je podmíněn jednak negativním zásahem úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy do právní sféry navrhovatelů, jednak porušením právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu. Krajský soud dospěl k závěru, že v projednávané věci je dáno negativní ovlivnění nemovitého majetku i prostředí navrhovatelů, ačkoli souhlas s předpokládaným záborem ZPF sám o sobě právní sféru navrhovatelů negativně neovlivní, realizace záměru výstavby sportovně relaxačního areálu v bezprostřední blízkosti jejich nemovitostí ano. Přiměřenost takového negativního zásahu krajský soud ve vztahu k jednotlivým námitkám neposuzoval z důvodu pasivity navrhovatelů v řízení o pořizování Změny č. 1.

62. Za této situace krajský soud přistoupil k přezkumu namítaného porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu a dospěl k závěru, že tyto právní předpisy porušeny nebyly.

63. Navrhovatelé namítají, že orgán ochrany ZPF a odpůrce v rozporu s § 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ZPF“)porušili zásadu odnímat ZPF přednostně na zastavitelných plochách a na plochách méně kvalitních. Nadto orgán ochrany ZPF dle navrhovatelů nerespektoval pro něj závazný Metodický pokyn, když nevyhodnotil veškeré podmínky pro udělení souhlasu stanovené v čl. II odst. 3 Metodického pokynu.

64. Krajský soud na tomto místě poznamenává, že otázku převažujícího veřejného zájmu na realizaci občanské vybavenosti nad veřejným zájmem na ochranu ZPF je třeba posuzovat již ve fázi projednávání územního plánu, přestože k samotnému vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu v této fázi ještě nedochází (viz blíže rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85).

65. Jak bylo blíže popsáno pod bodem 30 tohoto rozhodnutí, Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví udělil dne 23. 5. 2018 souhlas s návrhem Změny č. 1 územního plánu obce Srubec a s předpokládaným záborem ZPF v rozsahu 1,59 ha. Pro účely ploch občanského vybavení (plocha OV.4) bylo určeno 0,9 ha a pro účely ploch veřejného prostranství (plocha VP.2) bylo určeno 0,2 ha. V případě obou těchto ploch bylo dotčeným orgánem konstatováno, že navazují na stávající zastavěné území, jejich prostřednictvím dochází k budoucímu ucelování jeho tvaru a nedochází k fragmentaci krajiny. Jejich umístění vychází z principu jasného rozlišení urbanizované a neurbanizované části území i z požadavku zachování krajinných a přírodních hodnot v území. Novým využitím těchto ploch nedojde k znepřístupnění okolních pozemků či k nemožnosti nebo ztížení jejich budoucího obhospodařování. Orgán ochrany ZPF dále dospěl k závěru, že veřejný zájem na realizaci výstavby občanské vybavenosti, tedy na sociálních aktivitách stávajících obyvatel obce Srubec, převažuje nad veřejným zájmem na ochraně ZPF, neboť současná podoba pozemků nedává do budoucna možnost jejich většího využití. Orgán ochrany ZPF dále uvádí, že dotčená Změna č. 1 byla z jeho strany posuzována v souladu s § 3 a § 4 Metodického pokynu. Na podkladu této metodiky byly vyhodnoceny důsledky navrhovaného řešení na ZPF. Případy, kdy došlo k nezbytnému odnětí půdy ze ZPF, bylo toto vyhodnoceno dle Metodického pokynu. Návrh změny nenarušuje organizaci a využití ZPF, odtokové poměry a cestní síť.

66. Pro úplnost je třeba uvést, že výše popsanému souhlasu předcházel nesouhlas orgánu ochrany ZPF s návrhem Změny č. 1 ze dne 16. 6. 2017. Důvodem tohoto nesouhlasu byla skutečnost, že Změnou č. 1 dojde mj. k vzniku rozvojových ploch na nejkvalitnějších zemědělských půdách zařazených do I. tř. ochrany. Takovou půdu lze odejmout pouze v případě převažujícího jiného veřejného zájmu nad veřejným zájmem ochrany ZPF. Odůvodnění tohoto jiného převažujícího veřejného zájmu v odůvodnění dokumentace chybí. V opačném případě bude nutné rozvojové plochy nacházející se na nejkvalitnějších plochách vyřadit z návrhu.

67. Následně proběhlo dohodovací řízení k shora uvedeným připomínkám ochrany ZPF, jak vyplývá z blíže nedatového dokumentu, který je součástí spisové dokumentace. V rámci tohoto jednání bylo dohodnuto, že v případě navrhovaných záborů ZPF (zejména I. a II. třídy ochrany) byla prokázána převaha veřejného zájmu nad veřejným zájmem ochrany ZPF.

68. Převažující jiný veřejný zájem ve vztahu k veřejnému zájmu na ochraně ZPF byl promítnut do textové části Změny č.

1. Konkrétně na str. 69 se uvádí, že jedinou nově vymezovanou zastavitelnou plochou je plocha občanského vybavení OV.4 , u níž dochází k novému záboru ZPF. Dále jsou uvedeny konkrétní plochy a jejich dosavadní využití s tím, že plochy občanského vybavení jsou na území obce Srubec celkem 3 – OV (částečně využito), OVSR.1 (zatím nevyužita) a OVSR.2 (zatím nevyužita). Z původního rozsahu vymezených ploch v územním plánu Srubec (108,52 ha) bylo zcela využito 17 ha (16%), dalších 20 ploch je zastavěno již částečně. K ploše OV.4 se konkrétně uvádí, že ve východní části obce Srubec, kde se plocha nachází, je vymezeno velké množství zastavitelných ploch, aniž by k nim byla vymezena odpovídající plocha občanského vybavení. Tato plocha je tak určena pro umisťování staveb občanského vybavení realizovaných v souvislosti s pokračující výstavbou. V případě ploch VP.2 dochází k rozšíření již stávající plochy VP.2, a to o 0,2 ha z důvodu vhodnějšího začlenění do stávající zástavby a též s ohledem na její dostupnost (přístupnost). Svou velikostí tato plocha i nadále odpovídá stávajícím potřebám nynějších zastavitelných ploch. Uvedené je pak dále blíže specifikováno na str. 75 a 76 textové části Změny č.

1. K ploše OV.4 se dále uvádí, že ZPF zde plní částečně funkci ekonomickou, půda je využívána jako výrobní prostředek umožňující zemědělskou výrobu a částečně úlohu ekologickou. Do budoucna nelze předpokládat její další zemědělské obhospodařování či její využití coby pastviny, a to z důvodu přímé návaznosti na zastavěné území, vodoteč rozdělující pozemky a výskyt náletových dřevin. Ekologická funkce není příliš veliká z důvodu návaznosti na zástavbu, pozemky jsou využívány jako zázemí k zástavbě. Navržené vymezení plochy v návaznosti na stávající zástavbu je nejvhodnější, neboť je jednak zabráněno vzniku nových ohnisek výstavby ve volné krajině a jednak bude využita stávající dopravní a technická infrastruktura. Realizace občanského vybavení může využít ekologickou funkci pozemků a může vzniknout stavba propojující občanskou vybavenost s krajinnou zelení. V případě plochy VP.2 se uvádí, že jejím účelem je doplnění stávající i navržené zástavby (plocha BC.17). Rozšířením nynější plochy VP.2 o tuto plochu dojde k ucelení zástavby ve východní části Srubce. Ekologická funkce je i v tomto případě druhořadá s ohledem na umístění této plochy, která přímo navazuje na zastavitelné území. Veřejný zájem na umožnění realizace vhodného veřejného prostranství je větší, neboť zmenšením plochy o 2 000 m v této lokalitě nedojde k narušení organizace ZPF, hydrologických ani odtokových poměrů v území ani narušení sítě zemědělských účelových komunikací.

69. Z ust. § 4 zákona o ochraně ZPF, vyplývá, že (1) pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. Pokud přesto v nezbytné míře musí dojít k odnětí půdy ze ZPF, je nutno především (a) odnímat zemědělskou půdu přednostně na zastavitelných plochách, (b) odnímat přednostně zemědělskou půdu méně kvalitní; kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany, (c) co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací, (d) odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu a po ukončení nezemědělské činnosti upřednostňovat zemědělské využití pozemků, (e) při umísťování směrových a liniových staveb co nejméně zatěžovat obhospodařování zemědělského půdního fondu a (f) po ukončení povolení nezemědělské činnosti neprodleně provést takovou terénní úpravu, aby dotčená půda mohla být rekultivována a byla způsobilá k plnění dalších funkcí v krajině podle plánu rekultivace. (2) Za nezbytný případ se považuje zejména neexistence ploch uvedených v odstavci 1 na území obce, na kterém má být záměr, který se dotýká zemědělského půdního fondu (dále jen „záměr“), realizován, popřípadě na území dvou nebo více obcí, jedná-li se o záměr, který přesahuje území obce, nebo veřejně prospěšnou stavbu anebo veřejně prospěšné opatření. (3) Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu.

70. Metodický pokyn pak v čl. II odst. 3 stanovuje konkrétní kritéria, která je orgán ochrany ZPF při posuzování předložené dokumentace povinen hodnotit: a) dosavadní využití ploch nezemědělské půdy v řešeném území, především nezastavěných a nedostatečně využitých pozemků v současně zastavěném území obce; b) využití zemědělské půdy na nezastavěných částech stavebních pozemků a enkláv zemědělské půdy v zastavěném území obce; c) využití ploch získaných odstraněním budov a zařízení a využití stavebních proluk; d) využití ploch, které byly pro potřeby rozvoje sídel orgánem ochrany ZPF již odsouhlaseny v dosavadní schválené dokumentaci; e) důsledky navrhovaného řešení na uspořádání ploch ZPF, kterým by měla být s ohledem na § 2 zákona č. 14/1992 Sb., o životním prostředí, co nejméně narušena původní krajina a její funkce; f) ovlivnění hydrologických a odtokových poměrů a stávajících melioračních zařízení v území; g) síť zemědělských účelových komunikací, které by měly být v maximální míře zachovány; v případě jejich dotčení musí dokumentace obsahovat návrh náhradní sítě, která dotčené území zpřístupní; h) další údaje o řešeném území prokazující nezbytnost požadavku na odnětí zemědělské půdy (počet obyvatel, účelové využití ploch, navržené řešení lokalit apod.); i) vedení směrových a liniových staveb ve vztahu k možnému eroznímu ohrožení a pozemkovým úpravám; j) návrhy funkčního využití území s ohledem na erozní ohrožení; k) kvalitu zemědělské půdy určenou bonitovanými půdně ekologickými jednotkami (dále jen „BPEJ“) a zařazení těchto BPEJ do tříd ochrany zemědělské půdy.

71. Otázkou (ne)splnění podmínek pro zábor ZPF se zabýval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2011, č.j. 1 Ao 2/2010-185. Nejvyšší správní soud ve vztahu k shora citovaným podmínkám Metodického pokynu uvedl, že orgán ochrany ZPF je povinen se tímto pokynem řídit, v opačném případě by jeho jednání bylo porušením zásady zákazu libovůle a rovného zacházení. Orgán ochrany ZPF je tedy povinen se výše citovanými kritérii čl. II odst. 3 zabývat a uvést k nim své závěry.

72. Z obsahu souhlasného stanoviska orgánu ochrany ZPF ze dne 23. 5. 2018 se podává, že se tento orgán kritérii stanovenými Metodickým pokynem zabýval, byť je jeho odůvodnění stručné. Na podkladě konkrétních skutečností bylo konstatováno, že v daném případě převažuje veřejný zájem na realizaci ploch občanského vybavení nad veřejným zájmem na ochranu ZPF. Je pravdou, že stanovisko neobsahuje konkrétní úvahu týkající se (ne)možnosti využití jiných zastavitelných ploch v území či využití ploch, které v dosavadní schválené dokumentaci odsouhlaseny byly, tyto úvahy jsou ovšem v dostatečné míře obsaženy v textové části Změny č.

1. K tomu krajský soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 22. 1. 2021, č.j. 1 As 161/2019-56, ze kterých vyplývá, že v případě neúplného odůvodnění souhlasného stanoviska orgánu ochrany ZPF lze vycházet z důvodů návrhu územního plánu. Tomuto závěru odpovídá i samotný charakter takového stanoviska, neboť tímto stanoviskem je vyjadřován (ne)souhlas příslušného orgánu s návrhem územního plánu či jeho změny, nejedná se tak o stanovisko, na jehož základě by teprve byl územní plán vydáván. Z tohoto důvodu lze stanovisko orgánu ochrany ZPF doplnit důvody obsaženými ve Změně č. 1 územního plánu obce Srubec.

73. Soud nijak nepopírá, že ZPF slouží jako výrobní prostředek zemědělské výroby a je jednou z hlavních složek životního prostředí. To ostatně přímo uvádí § 1 odst. 1 zákona o ochraně ZPF. Současně ovšem ten samý zákon předvídá situace, za nichž dojde k použití zemědělské půdy pro nezemědělské účely, a to v § 4 a § 5. Jsou-li podmínky v těchto ustanoveních respektovány, je třeba použití půdy pro nezemědělské účely považovat za zákonné. Krajský soud dospěl k závěru, že k porušení § 4 a § 5 zákona o ochraně ZPF nedošlo. Orgán ochrany ZPF se k územnímu plánu vyjadřoval způsobem předvídaným zákonem a poté udělil požadovaný souhlas. Textová část územního plánu obsahuje rozbor jednotlivých záměrů a odůvodnění přijatého řešení z hlediska ochrany ZPF. Krajský soud považuje důvody, pro které je nutné vymezit nové zastavitelné plochy v regulovaném území za dostatečné a přesvědčivé.

74. Obec Srubec se v posledních letech významným způsobem rozšiřuje co do počtu obyvatel, tomu pak musí odpovídat rozsah zastavitelných ploch včetně ploch občanské vybavenosti. Území obce do doby Změny č. 1 disponovalo celkem třemi plochami občanské vybavenosti (OV.2, OVSR.1 a OVSR.2). Žádná z těchto ploch ovšem nezabezpečuje potřeby občanského vybavení ve východní části obce Srubec, ačkoli je v této části plánována ještě další rozsáhlá výstavba (viz plocha BC.17). Co se týká plochy VP.2, krajský soud se ztotožňuje se závěry odpůrce i orgánu ochrany ZPF stran vhodnosti začlenění této plochy do stávající zástavby, a to zejména s ohledem na umístění a tvar této plochy. Právě atypický tvar této plochy, která je fakticky obklopena zastavitelnou částí území obce, významným způsobem ovlivňuje možnost obhospodařování takové plochy. Začleněním této plochy do stávající zástavby dojde k ucelení celého zastavěného území. Nelze navíc přehlédnout, že k záboru významné části plochy VP.2 v rozsahu 0,5 ha již v minulosti v územním plánu obce Srubec došlo.

75. Krajský soud v této souvislosti připomíná dlouhodobou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se zdrženlivosti správních soudů ve vztahu k jednotlivým zákonným řešením, která jsou přijímána územním plánem: „Ochranu zemědělského půdního fondu, stejně jako ochranu jiných složek životního prostředí, nelze absolutizovat. Jednotlivé složky ochrany spolu musí být ve vzájemné rovnováze, stejně jako musí být hledána rovnováha mezi ochranou životního prostředí a jinými společenskými zájmy. Hledat a nalézat tuto rovnováhu při funkčním využití a zachování území je, po vyslechnutí dotčené veřejnosti, úkolem orgánů činných na úseku územního plánování a územního řízení. Do takto získané rovnováhy, tedy rozumného řešení získaného zákonným postupem, nepřísluší Nejvyššímu právnímu soudu věcně zasahovat.“ (rozsudek ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 — 74).

76. Námitky navrhovatelů, dle nichž obec nemá plánovat další výstavbu v případě, kdy nedisponuje potřebnými plochami pro občanské vybavení, nemůže obstát. Osidlování vzdálenostně dostupných obcí v okolí velkých měst je naprosto běžným stavem. Růst takové obce nelze zakonzervovat jen z toho důvodu, že nová výstavba je pro navrhovatele, kteří již v obci vlastní nemovitost a trvale zde žijí, zatěžující. Jak již bylo uvedeno shora, pokud dochází ke změně původní koncepce obce, např. právě z důvodu rostoucího počtu obyvatel této obce, nemůže být znemožněna revize tohoto již existujícího stavu. Naopak je třeba nově přijímanými změnami územního plánu reagovat na takovou změnu. V takovém postupu nelze spatřovat nezákonnost, jak uvádí navrhovatelé.

77. Souhlasné stanovisko orgánu ochrany ZPF jakož i odůvodnění Změny č. 1 územního plánu řádně a dostatečně odůvodňují zábor zemědělské půdy. Přesvědčivým způsobem zdůvodňují převažující zájem na realizaci občanské vybavenosti a veřejného prostranství v dané části území obce Srubec, jakož i splnění podmínek stanovených pro zábor zemědělské půdy jak zákonem o ochraně ZPF tak Metodickým pokynem. Námitka porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu v podobě zájmu na ochraně ZPF, proto není důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

78. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

79. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, vycházel krajský soud při rozhodování o nákladech řízení z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014 - 47, podle něhož žalované správní orgány mají, v případě že se nechají zastupovat advokátem, právo pouze „na náhradu účelně vynaložených nákladů přesahujících jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení.“ Procesně úspěšnému odpůrci proto krajský soud přiznal náhradu nákladů řízení vůči navrhovatelům, neboť dospěl k závěru, že citovaný závěr je plně aplikovatelný na případ odpůrce.

80. Náklady řízení procesně úspěšného odpůrce jsou představovány odměnou advokátky, spočívající v odměně za dva úkony právní služby (1 x převzetí a příprava zastoupení a 1 x vyjádření odpůrce k návrhu) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce celkem 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem tedy jde o částku 6 800 Kč, kterou jsou navrhovatelé povinni uhradit rukou společnou a nerozdílnou odpůrci, a to k rukám jeho zástupkyně ve lhůtě, jak bylo vymezeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah návrhu II. Vyjádření odpůrce III. Podstatné skutečnosti plynoucí z předložené dokumentace IV. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení