č. j. 63 A 5/2020 - 71

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: ARAVO s.r.o., IČO: 28247973 se sídlem Praha 4 - Podolí, Podolská 158/33, zastoupené Mgr. Pavlem Douchou, advokátem se sídlem Praha, Mezibranská 7, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Gorazdova 24, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 22. 10. 2019, č. j. SEI-4635/2019/90.221-4, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2019, č. j. SEI-4635/2019/90.221-4 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5, věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj (dále též jako „kontrolní orgán“) ze dne 27. 6. 2019, č. j. SEI-1743/2019/31.102-7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle kterého byla žalobkyně výrokem I. uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“) pro porušení § 10 odst. 2 téhož zákona, dále jí byla výrokem II. podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč (§ 95 odst. 1 zákona o přestupcích a § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů).

2. U žalobkyně byla oznámením ze dne 8. 2. 2019 zahájena kontrola dodržování věcných podmínek při uplatňování a vyúčtování výkupních cen nebo zelených bonusů na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za kontrolované období roku 2018 ve fotovoltaické elektrárně Olešník (dále jen „FVE Olešník“) stanovených pro rok 2018 cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) č. 3/2017; součástí kontroly bylo rovněž dodržování § 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 2 a § 12 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“). Kontrolní orgán v rámci probíhající kontroly u žalobkyně shledal stav spočívající ve ztěžování výkonu kontrolní činnosti, v čemž spatřoval naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. Přestupku se měla žalobkyně konkrétně dopustit tím, že jako kontrolovaná osoba v období od 26. 2. 2019 do 10. 4. 2019 neposkytla kontrolnímu orgánu potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť neumožnila kontrolnímu orgánu výkon jeho oprávnění k provedení kontroly ve vymezeném rozsahu, neboť nedoložila vyjmenované požadované podklady a písemnosti týkající se provozování FVE Olešník.

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně včasnou žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 27. 4. 2020 postoupil k projednání místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Shrnutí žaloby 4. Žalobkyně v žalobě uplatňuje námitku nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí a potažmo i rozhodnutí o odvolání, neboť je přesvědčena, že se nedopustila spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. Žalobkyně tvrdí, že splnila povinnosti stanovené v § 10 odst. 2 kontrolního řádu, tzn. že vytvořila podmínky pro výkon kontroly, umožnila kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytla k tomu potřebnou součinnost, když kontrolnímu orgánu předala veškeré podklady, které byl tento orgán oprávněn po žalobkyni požadovat.

5. Žalobkyně zdůrazňuje, že nikdy nezpochybňovala oprávnění kontrolního orgánu k provádění cenové kontroly podle zákona o cenách, ovšem poukazuje na to, že v řízení opakovaně namítala, že mnohé z kontrolním orgánem požadovaných podkladů s předmětem cenové kontroly vůbec nesouvisí a naopak souvisí s dodržováním povinností výrobce elektřiny podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), které ovšem kontrolní orgán není oprávněn kontrolovat. Žalovaná se odvolává na judikaturu Nejvyššího správního soudu stran toho, že součástí kontroly věcných podmínek cenové regulace stanovených cenovým rozhodnutím je i kontrola splnění podmínek uvedení výrobny do provozu ve smyslu cenového rozhodnutí, které platilo v době uvedení výrobny do provozu. Žalobkyně k tomu uvádí, že toto jsou jediné skutečnosti, které je kontrolní orgán oprávněn v rámci cenové kontroly kontrolovat. Jinými slovy řečeno, žalobkyně namítá, že kontrolní orgán překročil meze svých pravomocí a v rámci kontroly vyžadoval i podklady, které přesahovaly zákonný rámec kontroly.

6. Žalobkyně je přesvědčena, že v průběhu kontroly poskytla kontrolnímu orgánu veškeré požadované podklady, které prokazují splnění věcných podmínek příslušného cenového rozhodnutí ERÚ a které tedy byly relevantní pro výkon kontroly s ohledem na vymezený předmět kontroly (Rozhodnutí o udělení licence s vyznačením doložky právní moci, Protokol o schválení výrobny a Výkazy o vyrobené elektřině). Žalobkyně poskytla kontrolnímu orgánu maximální součinnost při provedeném místním šetření v provozovně, neboť umožnila úplnou a detailní kontrolu skutečného stavu výrobny. Žalobkyně je přesvědčena, že předložené podklady zcela postačovaly kontrolnímu orgánu k tomu, aby mohl kontrolu řádně vykonat. Předložené podklady totiž umožnily ověřit: jednak okamžik uvedení výrobny do provozu, který je podstatný pro ověření, zda žalobkyně uplatňuje podporu ve správné výši, jednak množství elektřiny, na kterou byla uplatněna podpora a výši uplatněné podpory v kontrolovaném období, a jednak správnost určování vyrobeného množství elektřiny a správnost uplatňování technologické vlastní spotřeby (na základě místního šetření v místě provozovny).

7. V této souvislosti trvá žalobkyně na tom, že další požadované podklady s předmětem kontroly nesouvisely, přičemž kontrolní orgán se ani nepokoušel ve dvou výzvách adresovaných žalobkyni odůvodnit požadavek na jejich předložení. Kontrolní orgán se svůj požadavek na předložení podkladů pokusil odůvodnit až v prvostupňovém rozhodnutí o spáchání přestupku. Následně žalobce vznesl konkrétní námitky proti jednotlivým požadovaným podkladům: a. Technická dokumentace k elektrárně, projektová dokumentace skutečného provedení stavby, blokové schéma zařízení, elektrické schéma zapojení včetně zakreslení ostatní či technologické vlastní spotřeby, katalogové listy použitých FV panelů a měničů včetně soupisu jejich počtu. Žalobkyně je toho názoru, že veškeré informace, které kontrolní orgán zamýšlel prostřednictvím těchto dokumentů ověřovat, mu již byly známy, a to z provedeného místního šetření v provozovně. Při místním šetření kontrolní orgán zjistil skutečný instalovaný výkon výrobny, identifikoval příslušná měřidla atd. Podle žalobkyně má dokonce nezprostředkované seznání skutečného stavu výrobny vyšší informační váhu než listinná forma. Žalobkyně má za to, že z katalogových listů FV panelů nelze stanovovat instalovaný výkon FVE; rozhodný je součet hodnot obsažených na všech štítcích zapojených FV panelů. Tuto skutečnost opět kontrolní orgán zjistil při místním šetření. b. Údaje o instalovaných měřidlech - elektroměrech příp. měřicích transformátorech (typ, montážní listy, počáteční stav, datum posledního ověření), potvrzení o ověření stanovených měřidel. K tomu žalobkyně uvádí, že není povinna udržovat a provozovat měřicí zařízení s platným ověřením podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, ani měřit vyrobenou elektřinu, neboť vyrobenou elektřinu a technologickou vlastní spotřebu odečítá distributor podle § 11a odst. 1, věty druhé zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 165/2012 Sb.“). Přestože žalobkyně nebyla povinna udržovat měřicí zařízení s platným ověřením, předala kontrolnímu orgánu potvrzení o ověření měřicího transformátoru proudu, jakmile jej dohledala. c. Smlouva o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Uvedenou smlouvu žalobkyně předložila v průběhu řízení o přestupku, nicméně je stále přesvědčena, že tato smlouva s předmětem kontroly nikterak nesouvisí. Podle žalobkyně kontrolní orgán nezdůvodnil souvislost této smlouvy s předmětem kontroly, a dokonce to neučinila ani žalovaná v napadeném rozhodnutí. Požadavkem na předložení této smlouvy překročil kontrolní orgán své kompetence. Způsob připojení k distribuční soustavě a způsob připojení předávacího místa jsou opět skutečnosti, které kontrolní orgán zjistil při místním šetření. Údaj o době platnosti není podle žalobkyně v žádném směru relevantní informací. Termín připojení je podstatná skutečnost; ta však již byla kontrolnímu orgánu známa z předaného Protokolu o schválení výrobny. d. Výchozí revizní zpráva elektrických zařízení. Tento dokument podle žalobkyně nikterak nesouvisí s předmětem cenové kontroly. Revizní zpráva prokazuje bezpečnost zařízení a nijak nesouvisí s uplatňováním podpory na vyrobenou elektřinu. Zpráva o výchozí revizi je podkladem pro žádosti o udělení licence na výrobu elektřiny; žalobkyně neshledává jediný důvod, proč by měla znovu prokazovat dokončenost výrobny, když tuto podmínku již prokázala v řízení vedeném ERÚ a na základě toho jí byla udělena licence. Soulad skutečného výkonu s licencí kontrolní orgán ověřil při místním šetření. I další údaje, které obsahuje výchozí revizní zpráva, považuje žalobkyně za zjevně nesouvisející s cenovou kontrolou, a proto požadavek na předložení tohoto dokumentu označila za zjevně šikanózní. e. První výkaz o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie zpracovaný po uvedení výrobny do provozu, popř. vč. příslušné faktury a výpisu z bankovního účtu, potvrzující přijetí podpory. Žalobkyně uvádí, že tyto doklady po ní byly vyžadovány chybně, neboť uvedení výrobny do provozu se podle stanoviska ERÚ č. 1/2018 ze dne 19. 2. 2018 a ustálené praxe správních orgánů prokazuje pouze nabytím právní moci rozhodnutí o udělení licence a okamžikem prvního paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě (protokol). Uvedení výrobny do provozu žalobkyně při kontrole nezpochybnitelně prokázala, a proto nebyla povinna k této skutečnosti předkládat jakékoliv další podklady. Kontrolní orgán odkazoval dále na podklady, které jsou povinnou součástí žádosti výrobce elektřiny o první paralelní připojení. Protokol o prvním paralelním připojení (Protokol o schválení výrobny) však žalobkyně kontrolnímu orgánu předložila, tzn. že žalobkyně splnila podmínky stanovené provozovatelem distribuční soustavy. Pokud kontrolní orgán uvádí, že výkladové stanovisko je závazné především pro svého vydavatele při jeho rozhodovací činnosti, pak žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 4 As 257/2017 – 82 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v němž uvedený soud konstatoval, že ERÚ tímto stanoviskem založil legitimní očekávání výrobců ohledně podmínek vzniku nároku na podporu, a potvrdil, že ke vzniku nároku na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů postačovalo v roce 2010 vedle pravomocné licence taktéž tzv. první paralelní připojení k síti.

8. Žalobkyně je toho názoru, že ji nelze sankcionovat za nepředložení podkladů, které obsahují informace, které kontrolní orgán seznal v rámci místního šetření v provozovně, při kterém žalobkyně poskytla maximální součinnost. Kontrolní orgán však nadále formalisticky trval na předložení podkladů, které tyto informace mohly obsahovat, nicméně k řádnému provedení kontroly je nebylo absolutně nutné předkládat. Kontrolní orgán nikdy nezdůvodnil své oprávnění předmětné podklady vyžadovat, sankcionuje však žalobkyni za jejich nepředložení.

9. Pokud kontrolující orgán požaduje po kontrolované osobě podklady, které pro řádný výkon kontroly zjevně nepotřebuje, nemůže být kontrolovaná osoba postihována, aniž by bylo posouzeno, zda jsou vyžadované podklady pro výkon kontroly relevantní. Kontrolní orgán zhodnotil, že žalobkyně naplnila objektivní stránku přestupku tím, že porušila svoji právní povinnost ve formě opomenutí, neboť nevydala podklady požadované kontrolním orgánem vztahující se k předmětu kontroly. Žalobkyně je však toho názoru, že § 10 odst. 2 kontrolního řádu svým jednáním neporušila, neboť vytvořila podmínky pro provedení kontroly, umožnila kontrolujícímu výkon jeho oprávnění a poskytla potřebnou součinnost, neboť vydala podklady související s kontrolou a umožnila provedení místního šetření. Kontrolní orgán sám v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobkyni není vytýkáno celkové znemožnění kontroly, nýbrž nerespektování výzvy k předložení dokumentů. Pokud je však žalobkyni vytýkáno pouze nerespektování výzvy k předložení dokumentů, pak se nemůže jednat o přestupek podle kontrolního řádu, neboť taková skutková podstata přestupku nebyla zákonem vymezena. Podle žalobkyně její jednání, spočívající v tom, že nepřeložila podklady, kterými a) nedisponovala a b) které nebyly pro řádný výkon kontroly relevantní (s předmětem kontroly nesouvisely nebo souvisely pouze se skutečnostmi, které kontrolní orgán již znal z jiného zdroje a které žalobkyně nezpochybnitelně prokázala jinak), nelze podřadit pod porušení povinností podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu.

10. Podle žalobkyně tedy nebyla naplněna formální stránka přestupku. Zároveň žalobkyně uvádí, že se nedopustila ani společensky škodlivého jednání. Dokumenty, které žalobkyně kontrolnímu orgánu nepředala, neobsahují žádné skutečnosti, jejichž absence by mohla ohrozit řádný výkon kontroly. Nepředání podkladů nemělo žádný vliv na řádné provedení kontroly, a proto nemůže mít ani žádných společensky negativních následků. Zájem společnosti na řádném provedení kontroly tedy nemohl být jednáním žalobkyně ohrožen. Žalobkyně trvá na tom, že kontrolnímu orgánu předala všechny podklady, které byl oprávněn po ní vyžadovat.

11. Žalobkyně dále namítá, že kontrolní orgán postupoval v rozporu s § 9 písm. b) kontrolního řádu, neboť nešetřil práva a oprávněné zájmy žalobkyně jakožto kontrolované osoby, po které požadoval předložení podkladů, které pro výkon kontroly nebyly relevantní. Toto ustanovení zákona směřuje k tomu, aby kontrola probíhala efektivně a kontrolovanou osobu zbytečně nezatěžovala. Kontrolující orgán má jednat tak, aby se vyvaroval vzniku duplicitních či nadbytečných požadavků, a to i v souladu s § 6 správního řádu. Žalobkyně odvozuje z § 7 kontrolního řádu, že pokud kontrolní orgán zajistí veškeré potřebné informace při výkonu oprávnění vstupu do předmětné provozovny, neměl by dále trvat na předložení dokumentů, které prokazují již kontrolujícím zjištěné skutečnosti (v tomto případě dokonce na dokumentech, které podstatné skutečnosti obvykle ani neobsahují).

12. Kontrolní orgán přičítal žalobkyni k tíži, že skutečnost, že některými dokumenty vůbec nedisponuje, sdělila až v zahájeném přestupkovém řízení. Vzhledem k tomu, že požadované podklady s předmětem kontroly zjevně nesouvisely, nepovažovala žalobkyně za podstatné sdělovat kontrolnímu orgánu, že jimi nedisponuje. Pokud je požadavek na předložení podkladů zjevně šikanózní, není podle žalobkyně podstatné, zda jimi kontrolovaná osoba disponuje či nikoliv; podstatné je pouze to, že kontrolní orgán není oprávněn je vyžadovat. I s ohledem na čl. 4 odst. 2 Ústavy České republiky je nepřípustné, aby kontrolní orgán překračoval své pravomoci a rozšiřoval vymezení předmětu kontroly požadováním s kontrolou zjevně nesouvisejících dokumentů.

13. Žalobkyně závěrem namítá i to, že žalovaná nevypořádala všechny odvolací důvody, a sice to, že se žalovaná nevyjádřila ke stěžejní námitce spočívající v tom, že kontrolní orgán požadoval předložení podkladů, které se netýkaly předmětu cenové kontroly a nikterak s ním nesouvisely; naopak se požadované podklady týkaly povinností výrobce elektřiny podle energetického zákona. Žalobkyně považuje za nedostatečné a obecné, pokud žalovaná pouze konstatovala, že je na posouzení kontrolního orgánu, které podklady potřebuje k výkonu své činnosti. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s 68 odst. 3 správního řádu; rozhodnutí neobsahuje informace o tom, jak se žalovaná vypořádala s argumenty žalobkyně o tom, že nebyla naplněna skutková podstata přestupku, protože kontrolní orgán vyžadoval podklady, které nebyly nutné k prokázání skutečností relevantních pro kontrolu podle zákona o cenách.

14. Žalobkyně navrhla zrušení obou správních rozhodnutí, a to pro nezákonnost, nepřezkoumatelnost a nesprávný výklad a aplikaci právních norem. Stručné shrnutí vyjádření žalované, replika žalobkyně a triplika žalované 15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že ji považuje za nedůvodnou. Žalovaná trvá na tom, že se žalobkyně posuzovaného přestupku dopustila; napadené rozhodnutí pak považuje za zcela přezkoumatelné. V této souvislosti upozorňuje žalovaná na to, že žalobkyně si osobuje pravomoc rozhodovat o tom, které podklady je kontrolující orgán oprávněn požadovat a které nikoliv; to jí však nepřísluší. Žalovaná odkazuje na čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterých lze uplatňovat státní moc jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Oprávnění požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby a povinnost zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly vychází z § 8 písm. c) a § 9 písm. a) kontrolního řádu. Citovaná ustanovení neobsahují a nestanovují žádnou povinnost kontrolního orgánu odůvodňovat, proč jsou dané podklady jím požadovány. I přes tuto skutečnost se s důvodností požadování podkladů žalovaná podle svého tvrzení vypořádala v napadeném rozhodnutí. Žalovaná dále zcela odmítla nařčení o tom, že by ze strany kontrolních orgánů došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná považuje za zcela excesivní požadavek žalobkyně na to, aby bylo odůvodněno, proč je ten který dokument v rámci kontroly požadován a v čem je spatřována souvislost s předmětem kontroly. Taková povinnost kontrolnímu orgánu kontrolním řádem uložena není.

16. Žalovaná doplnila, že kontrolní orgán obecně dosáhne účelu kontroly porovnáním požadovaných podkladů se skutečností zjištěnou při místním šetření; v případě výrobny provozované žalobkyní kontrolní orgán zjistí při místním šetření momentální stav výrobny, který může být jiný v kontrolovaném období než v době vzniku nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

17. Žalovaná považuje za zcela neopodstatněnou námitku spočívající v tom, že kontrolní orgány nešetřily práva a oprávněné zájmy žalobkyně. Kontrolní orgán postupoval podle žalované v souladu s právem a realizoval jednu ze svých zákonných povinností (§ 8 kontrolního řádu - povinnost zjistit, popsat a podklady doložit zjištěný stav věci), naopak žalobkyně svým protiprávním jednáním porušila jednu z elementárních povinností, a to povinnost součinnosti s kontrolním orgánem, když neposkytla podklady, o kterých si sama vytvořila názor, že s předmětem kontroly nesouvisí.

18. Sankční ustanovení kontrolního řádu má chránit zájem na zajištění dosažení účelu kontroly, k němuž je třeba mimo jiné zejména poskytování součinnosti kontrolované osoby, a dále zájem na zajištění řádného a nerušeného průběhu kontroly. Žalobkyně se podle žalované dopustila porušení hmotněprávní povinnosti vytvořit podmínky po výkon kontroly a poskytovat při ní potřebnou součinnost.

19. Žalovaná uzavřela, že považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné a zcela vyhovující požadavkům podle § 68 správního řádu.

20. Na vyjádření žalované reagovala žalobkyně replikou, v níž uvedla, že kontrolní orgán požadoval předložení podkladů, které s předmětem kontroly zřejmě nesouvisely; tento požadavek tudíž nemohl být odůvodněn povinností kontrolního orgánu zjistit stav věci v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly. Žalobkyně setrvává na tom, že kontrolnímu orgánu vytvořila podmínky k provedení kontroly a potřebnou součinnost poskytla. Žalobkyně zdůrazňuje, že namítá překročení kontrolního oprávnění, když bylo vyžadováno předložení podkladů, které s předmětem zahájené kontroly nesouvisely. Žalobkyně tvrdí, že účelu kontroly mohlo být od samého počátku dosaženo i bez podkladů, které kontrolnímu orgánu nepředala pro jejich irelevanci. Žalobkyně uvádí, že při argumentaci ad absurdum by kontrolní orgán mohl při předmětné kontrole požadovat např. podklady ke koupi firemního automobilu a jejich nepředložení taktéž sankcionovat.

21. Žalobkyně v replice doplnila, že motiv žalované, která vyvíjí snahu získat od provozovatelů výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů podklady nesouvisející se zahájenými cenovými kontrolami, je zjevný a je dokonce prezentovaný na webové stránce žalované. Tam žalovaná uvádí, že „výsledky těchto kontrol mohou rovněž sloužit pro potřeby kontrol přiměřenosti podpory elektřiny z OZE, které bude dle návrhu novely zákona o podporovaných zdrojích provádět SEI“. Žalobkyně upozorňuje na to, že je nepřípustné, aby se kontrolní orgán připravoval na výkon svého nejistého budoucího oprávnění, které doposud žádný právní předpis nestanovuje a ani takový návrh doposud nebyl předložen Poslanecké sněmovně ČR.

22. Žalobkyně uzavírá, že se předmětného přestupku nedopustila, neboť kontrolnímu orgánu předložila veškeré podklady, které požadoval a které souvisely s předmětem kontroly. Zda žalobkyně zbylými podklady disponuje či nikoliv, nebyla žalobkyně povinna sdělovat, neboť se tyto podklady netýkaly předmětu kontroly. Skutečnost, že žalobkyně ihned kontrolnímu orgánu nesdělila, že některými podklady nedisponuje, nemůže být žalobkyni přičítána k tíži, neboť tyto podklady s předmětem kontroly nesouvisely, a nebyly proto pro řádný průběh kontroly potřebné.

23. Na repliku reagovala žalovaná triplikou ze dne 3. 6. 2020, v níž zopakovala nosné argumenty svého předchozího vyjádření. Argumentaci žalobkyně o tom, že si žalovaná opatřuje podklady předem za účelem své budoucí kompetence při kontrolách přiměřenosti podpory elektřiny z OZE, označila žalovaná za spekulativní a zavádějící. Podstatný obsah správního spisu 24. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Oznámením o zahájení kontroly ze dne 8. 2. 2019 byla podle § 5 kontrolního řádu zahájena kontrola u žalobkyně. Předmět kontroly byl specifikován jako dodržování věcných podmínek, stanovených cenovým rozhodnutím ERÚ pro rok 2018 podle § 5 odst. 5 zákona o cenách, při uplatňování a vyúčtování výkupních cen nebo zelených bonusů na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za kontrolované období roku 2018 ve FVE Olešník. Součástí kontroly bude rovněž dodržování povinností daných v § 11 odst. 1 písm. a), § 11 odst. 2 a § 12 odst. 1 zákona o cenách, vést a uchovávat evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji a poskytnout podklady orgánům oprávněným ke kontrole cen. V oznámení o zahájení kontroly byl uveden seznam požadovaných podkladů s výhradou toho, že v průběhu kontroly mohou být vyžadovány podklady další.

25. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 15. 2. 2019 proběhla fyzická kontrola FVE Olešník, při které nebyly předány všechny požadované podklady. Výzvou ze dne 18. 2. 2019 vyzval kontrolní orgán žalobkyni k předložení chybějících podkladů ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy s poučením o tom, že v případě marného uplynutí lhůty se žalobkyně vystavuje možnému postihu v přestupkovém řízení. Sdělením ze dne 20. 2. 2019 reagovala žalobkyně tak, že předala pouze některé požadované podklady a zbytek označila za irelevantní pro předmět kontroly.

26. Druhou výzvou ke splnění povinnosti ze dne 13. 3. 2019 vyzval kontrolní orgán žalobkyni k předložení chybějících podkladů ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy s poučením o tom, že v případě marného uplynutí lhůty se žalobkyně vystavuje možnému postihu v přestupkovém řízení. V odůvodnění této druhé výzvy bylo uvedeno, že požadované podklady souvisejí s kontrolou dodržování věcných podmínek cenové regulace obsažených v cenovém rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 a č. 3/2017, neboť se jedná o podklady, které souvisejí přímo s energetickým zařízením, tj. výrobnou elektřiny, která vyrábí elektřinu, na kterou je žalobkyní uplatňována podpora ve výši a rozsahu stanoveném cenovým předpisem. Cenové předpisy ERÚ se odvolávají na zákon č. 165/2012 Sb. a na vyhlášky č. 145/2016 Sb., o vykazování elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů a k provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie (vyhláška o vykazování energie z podporovaných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, ve znění pozdějších předpisů. Sdělením ze dne 20. 3. 2019 setrvala žalobkyně na svém stanovisku, a sice že podklady nepředloží pro jejich nerelevanci s předmětem cenové kontroly.

27. Pokud jde o soudem přezkoumávané přestupkové řízení, tak to bylo zahájeno oznámením ze dne 9. 4. 2019. Sdělením ze dne 17. 4. 2019 se žalobkyně k věci vyjádřila. Dne 20. 5. 2019 vydal kontrolní orgán oznámení o shromážděných podkladech rozhodnutí. Na toto oznámení žalobkyně reagovala vyjádřením ze dne 27. 5. 2019, v němž poprvé uvedla, že některými podklady nedisponuje.

28. Kontrolní orgán vydal dne 27. 6. 2019 pod č. j. SEI-1743/2019/31.102-7 rozhodnutí č. 312040119 o přestupku, kterým shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu pro porušení § 10 odst. 2 téhož zákona, dále jí byla výrokem II. podle §15 odst. 2 kontrolního řádu a § 46 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v období od 26. 2. 2019 do 10. 4. 2019 neposkytla potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť neumožnila kontrolnímu orgánu výkon jeho oprávnění k provedení cenové kontroly, neboť nedoložila požadované doklady a písemnosti, týkající se provozování FVE Olešník.

29. V rozhodnutí o přestupku uvedl kontrolní orgán důvody, které jej vedly k tomu, aby požadoval předmětné podklady a jejichž relevanci s předmětem kontroly žalobkyně opakovaně rozporovala. Kontrolní orgán uvedl, že v průběhu přestupkového řízení žalobkyně předložila smlouvu o připojení zařízení výrobce elektřiny k distribuční soustavě a potvrzení o ověření stanoveného měřicího transformátoru. Tyto dodatečně předložené podklady vzal kontrolní orgán za polehčující okolnost. Kontrolní orgán uvedl, že součinnost, za jejíž neposkytnutí je žalobkyně přestupkově řešena, mohla vypadat i tak, že by žalobkyně ve stanovené lhůtě část podkladů předložila a o zbylých dokumentech by sdělila, že jimi nedisponuje. Žalobkyně poprvé sdělila, že některými podklady nedisponuje až po zahájení přestupkového řízení. Skutková podstata přestupku, který je žalobkyni kladen za vinu, nespočívá v tom, že by některými podklady nedisponovala, nýbrž v tom, že nereagovala na výzvu kontrolního orgánu ve stanovené lhůtě, tj. že neposkytla potřebnou součinnost; přitom není rozhodné, že nepředložením podkladů nezmařila žalobkyně průběh kontroly jako celku.

30. Proti rozhodnutí o přestupku podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 22. 10. 2019. Právní hodnocení krajského soudu 31. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť s tím obě procesní strany vyjádřily souhlas.

32. Žaloba není důvodná.

33. Krajský soud se z povahy věci nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a vyhodnotil, že žalovaná se s námitkami žalobkyně vypořádala zcela dostatečným způsobem. Krajský soud připomíná, že k pojmu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů se v rozsudku ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, publ. pod č. 2070/2010 Sb. NSS, vyjádřil Nejvyšší správní soud, který uvedl: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je pokládáno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS). Na druhou stranu podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29).“ Ačkoliv Nejvyšší správní soud předestřený právní názor vyslovil v řízení o kasační stížnosti a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se týkala přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, lze jej zcela nepochybně aplikovat i v řízení o žalobě ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí správního orgánu. Na základě daného právního závěru je nutno jako nedůvodné odmítnout námitky žalobkyně o tom, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s otázkou souvislosti požadovaných podkladů s předmětem kontroly a s otázkou naplnění znaků skutkové podstaty daného přestupku. Krajský soud je přesvědčen, že žalovaná se danými námitkami zabývala dostatečným, byť stručným, způsobem na str. 10 a 11 napadeného rozhodnutí. V této souvislosti krajský soud předesílá, že obě správní rozhodnutí, a to jak prvostupňové, tak odvolací, tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Pokud žalovaná uvedla, že se ztotožňuje s vysvětlením kontrolního orgánu k důvodům požadování jednotlivých podkladů, pak je zřejmé, že uvedené důvody vědomě aprobovala a tím osvědčila i souvislost těchto podkladů s předmětem kontroly. Žalovaná se taktéž zabývala skutkovou podstatou přestupku. Zbývá doplnit, že žalovaná nebyla povinna reagovat na každý jednotlivý argument žalobkyně za situace, kdy všechny uplatněné námitky vypořádala dostatečným způsobem a žádnou z nich neopomněla. Dále je třeba doplnit to, že pokud žalovaná zaujala jiný právní náhled na věc než žalobkyně, tak to neznamená, že se s námitkami nevypořádala. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu a je přezkoumatelné.

34. Žalobkyně v žalobě zpochybňuje naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť je přesvědčena, že splnila své povinnosti podle § 10 odst. 2 téhož zákona, když kontrolnímu orgánu předala veškeré podklady, které byl tento orgán po ní oprávněn požadovat. Žalobkyně opakovaně namítala, že některé po ní požadované podklady nesouvisí s předmětem cenové kontroly, nýbrž podle žalobkyně souvisí s dodržováním povinností výrobce elektřiny podle energetického zákona; podle tohoto zákona však kontrolní orgán nebyl oprávněn postupovat. Nerespektování výzvy k předložení podkladů zároveň žalobkyně vůbec nepovažuje za přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu.

35. Podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu platí, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2 téhož zákona.

36. Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu platí, že kontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá.

37. Výkladem tohoto ustanovení se zabýval např. Krajský soud v Brně, který v rozsudku ze dne 10. 6. 2016, č. j. 62 A 29/2015 - 53 (dostupném z www.nssoud.cz), uvedl, že „[z] uvedeného ustanovení je patrné, že povinnosti kontrolované osoby jsou zákonodárcem záměrně rozděleny do několika kategorií. Pod pojmem vytvoření podmínek pro výkon kontroly si lze představit zejména poskytnutí elementárních časových a prostorových podmínek tak, aby kontrola mohla proběhnout. Podstatou povinnosti umožnit výkon kontrolních oprávnění kontrolujícího je určitým způsobem strpět kontrolní činnost oprávněného orgánu, respektive takové činnosti nebránit. Poskytnutí součinnosti k umožnění výkonu kontrolních oprávnění kontrolujících v sobě zahrnuje rovněž aktivní jednání ze strany kontrolované osoby. Například v případě vyžádání dokumentů týkajících se předmětu kontroly kontrolujícím orgánem je kontrolovaná osoba nejen povinna vydání těchto materiálů nebránit (tedy jej umožnit), nýbrž je povinna tyto rovněž vyhledat a následně předat (poskytnout součinnost k jejich vydání).“ Z právní věty citovaného rozsudku se podává, že „[j]estliže kontrolovaná osoba ani přes výzvu kontrolního orgánu neposkytne požadované dokumenty související s předmětem kontroly, pak tímto jednáním naplní podmínky odpovědnosti za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) [nyní dle § 15 odst. 1 písm. a) - pozn. krajského soudu] zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).“ Uvedené lze beze zbytku aplikovat na případ žalobkyně a na přezkoumávaný přestupek, jehož se dopustila.

38. Žalobkyně zpochybňuje naplnění skutkové podstaty přestupku, a to konkrétně objektivní stránky, spočívající v protiprávnosti jednání. Žalobkyně má za to, že její jednání nemohlo být protiprávní, neboť kontrolní orgán po ní požadoval předložení takových podkladů, které však nebyl oprávněn požadovat. Jestliže mu tedy takové podklady nepředložila, nemohla se podle svého názoru žalobkyně dopustit protiprávního jednání, spočívajícího v neposkytnutí součinnosti kontrolnímu orgánu. Žalobkyně totiž tvrdí, že kontrolní orgán po ní požadoval podklady, které nesouvisely s předmětem cenové kontroly.

39. Podle § 8 písm. c) kontrolního řádu platí, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby; v odůvodněných případech může kontrolující zajišťovat originální podklady. Povinnost kontrolního orgánu vyžadovat pouze podklady vztahující se k předmětu kontroly je v citovaném ustanovení jasně deklarována. Tomuto oprávnění kontrolního orgánu odpovídá povinnost kontrolované osoby vyžadované podklady předložit, a to v rámci povinnosti poskytnout potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. To, které podklady si kontrolní orgán v souvislosti s předmětem kontroly skutečně od kontrolované osoby vyžádá, závisí na jeho správním uvážení. Kontrolní orgán disponuje z kontrolní praxe zkušenostmi, na základě kterých je schopen posoudit, které podklady jsou nezbytné pro zjištění stavu v rozsahu nezbytném pro zajištění účelu kontroly. Kontrolovaná osoba nemá bez dalšího oprávnění si sama posuzovat, zda výčet podkladů, které má předložit, byl kontrolní orgán skutečně oprávněn vyžadovat. Kdyby byla připuštěna taková konstrukce, pak by došlo ke značnému zásahu do kontrolních pravomocí kontrolních orgánů a výkon kontrol by byl prakticky ochromen, ne-li zcela eliminován.

40. Souvislost požadovaných podkladů s předmětem kontroly je podle krajského soudu evidentní. Předmětem kontroly bylo dodržování věcných podmínek, stanovených cenovým rozhodnutím ERÚ pro rok 2018 podle § 5 odst. 5 zákona o cenách, při uplatňování a vyúčtování výkupních cen nebo zelených bonusů na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie za kontrolované období roku 2018 ve FVE Olešník; součástí kontroly bylo rovněž dodržování povinností vést a uchovávat evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji a poskytnout podklady orgánům oprávněným ke kontrole cen. Výčet podkladů, tak jak je obsažen ve výzvách kontrolního orgánu, neshledává krajský soud nikterak excesivní při porovnání s vymezeným předmětem cenové kontroly. Požadované podklady mají na první pohled vztah k provozu FVE Olešník, k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a k dodržování předmětné cenové regulace. Ve druhé výzvě k předložení podkladů ze dne 13. 3. 2019 kontrolní orgán žalobkyni sdělil, že věcné podmínky pro uplatnění cen v oblasti podporovaných zdrojů jsou u FVE Olešník dány cenovým rozhodnutím ERÚ č. 4/2009 (z hlediska uvedení do provozu) a cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2017 (platným pro kontrolovaný rok 2018). Kontrolní orgán dále sdělil, že požadované podklady pod č. 1 až 5 souvisejí s kontrolou dodržování věcných podmínek cenové regulace podle uvedených cenových rozhodnutí, neboť se jedná o dokumenty, které souvisejí přímo s energetickým zařízením, tj. výrobnou elektřiny, která vyrábí elektřinu, na kterou je žalobkyní uplatňována podpora ve výši a rozsahu stanoveném cenovým předpisem. Uvedené považuje krajský soud za dostačující osvětlení souvislosti požadovaných podkladů s předmětem kontroly. Přitom krajský soud konstatuje, že kontrolní orgán není v rámci výkonu své kontrolní činnosti povinen detailně odůvodňovat, k čemu potřebuje ten který dokument a jakou skutečnost jím hodlá zjišťovat. K tomu podrobněji viz níže.

41. Krajský soud činí dílčí závěr, že podklady, které kontrolní orgán podle výzev po žalobkyni požadoval předložit, souvisely s předmětem kontroly a žalobkyně byla povinna poskytnout v tomto směru součinnost, tj. požadované podklady dohledat a předložit, nebo sdělit kontrolnímu orgánu, že jimi nedisponuje a příp. z jakého důvodu. To by bylo adekvátní reakcí na výzvy kontrolního orgánu, a to zcela v souladu s povinností potřebné součinnosti, která žalobkyni podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu stíhala. Jiná by jistě byla situace, kdyby kontrolní orgán požadoval předložení podkladů, které s předmětem kontroly na první pohled vůbec nesouvisí (např. předložení úplného účetnictví, dokladů o nakládání s odpady apod.). Excesivní požadavek na předložení podkladu nesouvisejícího s předmětem kontroly by byl důvodem k obraně kontrolované osoby, a to především cestou námitek proti protokolu o kontrole a následně podáváním opravných prostředků proti příp. navazujícímu vydanému rozhodnutí. Taková situace však nyní v projednávané věci nenastala, a proto není důvodu nad ní dál jakkoliv spekulovat. Krajský soud uzavírá, že kontrolní orgán nepřekročil své pravomoci a nevyžadoval předložení podkladů nesouvisejících s předmětem kontroly.

42. Krajskému soudu nejsou známy motivy, které žalobkyni vedly k odmítání předložení některých podkladů, resp. i k zamlčení toho, že některými z podkladů nedisponuje; krajský soud v této souvislosti upozorňuje, že nikterak nehodnotí skutečnost, zda byla žalobkyně podle právních předpisů povinna podklady disponovat či nikoliv. Povinností předložit vyžadované podklady pro správní řízení se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 As 254/2016 - 39. Tento rozsudek se zabýval postupem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která uložila účastníkovi řízení pokutu za to, že jí nezapůjčil vyžádaný záznam o pořadu. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku v odstavci 22 uvedl, že „orgán dohledu je i pod hrozbou sankce oprávněn zavázat účastníka řízení k poskytnutí potřebných informací, a to i v případě, že mohou sloužit k prokázání protiprávního jednání i vůči němu. Samotná povinnost předložení existujících dokumentů tak není sebeobviněním, neboť adresátovi povinnosti nic nebrání se v řízení hájit a zpochybnit předložené listiny či význam, který jim správní orgán přiznal. (…) pouhým vyžádáním skutkových vyjádření a již existujících listin a záznamů není stěžovatel nucen k sebeobvinění a jeho právo na spravedlivý proces zůstává zachováno.“ Dále v odstavci 27 citovaného rozsudku se uvádí, že „Nejvyšší správní soud tak je názoru, že povinnost provozovatele vysílání předložit Radě na její výzvu záznam odvysílaného pořadu je poskytnutím součinnosti předložením existujícího dokumentu a není v rozporu se zákazem sebeobvinění. Opačný názor by znamenal eliminaci kontrolní činnosti orgány veřejné moci.“ Uvedené lze obdobně aplikovat i v nyní projednávaném případě a konstatovat, že kontrolovaná osoba je povinna se podrobit výzvě a předložit vyžadované podklady, resp. příp. sdělit, že jimi nedisponuje, a není sama oprávněna usuzovat na to, zda je kontrolní orgán oprávněn je vyžadovat či nikoliv. V opačném případě by skutečně došlo k paralyzování kontrolní činnosti, neboť kontrolované osoby by mohly zásadním způsobem ztěžovat výkon kontrolní činnosti kontrolního orgánu. Krajský soud si je vědom toho, že žalobkyně nevznesla námitku porušení zákazu sebeobviňování. Krajský soud však uvedenou argumentaci užívá k podpoře svých právních závěrů.

43. Vzhledem k tomu, že krajský soud zhodnotil, že kontrolním orgánem požadované podklady souvisely s předmětem kontroly, je nedůvodná i námitka porušení § 9 písm. b) kontrolního řádu a § 6 správního řádu. Žalobkyně namítala, že pokud po ní byly vyžadovány podklady, které nesouvisely s předmětem kontroly, neprobíhala kontrola efektivně, kontrolní orgán nešetřil práva a oprávněné zájmy žalobkyně, zbytečně ji zatěžoval a měl na ni zbytečné či duplicitní požadavky. Tuto námitku krajský soud již vyvrátil argumentací shora. Zbývá k tomu doplnit, že to byla žalobkyně, která se svým jednáním zapříčinila o to, že při kontrole nebylo lze postupovat zcela efektivně, neboť neposkytnutím potřebné součinnosti mařila řádný výkon kontroly. Kontrolní orgán nepostupoval ani v rozporu s § 6 odst. 2 správního řádu, v němž je zakotvena zásada hospodárnosti a vyjádřen princip subsidiarity. Kontrolní orgán postupoval podle pravomocí jemu svěřených kontrolním řádem, a tudíž nelze konstatovat, že by žalobkyni nadmíru zatěžoval.

44. Skutečnost, že žalobkyně poskytla kontrolnímu orgánu součinnost při místním šetření, není nikterak zpochybňována. Žalobkyně však byla sankcionována za to, že nedoložila požadované vyjmenované podklady, které po ní byly vyžadovány kontrolním orgánem, a tím v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neposkytla potřebnou součinnost. Poskytnutí součinnosti a spolupráce při místním šetření nemohla žalobkyni odpovědnosti za přestupek nikterak zbavit. Žalobkyně se taktéž domnívala, že řadu skutečností zjistil kontrolní orgán právě při místním šetření, a proto již nebylo na místě, aby trval na předložení písemných podkladů osvědčujících stejné skutečnosti. Tuto argumentaci žalobkyně opírala o § 7 kontrolního řádu. S touto konstrukcí nelze souhlasit, neboť nic takového z uvedeného ustanovení nevyplývá. Citované ustanovení normuje vstup na pozemky, do staveb a jiných prostor. Podle tohoto ustanovení je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je-li to nezbytné k výkonu kontroly. Do obydlí je kontrolující oprávněn vstoupit jen tehdy, je-li obydlí užívané k podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti nebo v případě, kdy se mají prostřednictvím kontroly odstranit pochybnosti o tom, zda je obydlí užívané k těmto účelům a nelze-li dosáhnout splnění účelu kontroly jinak. Vlastníci nebo uživatelé těchto prostor jsou povinni kontrolujícímu vstup umožnit. Toto ustanovení se netýká shromažďování písemných podkladů za účelem zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly.

45. Není na žalobkyni, aby jakkoliv hodnotila, zda shromážděné podklady a zjištění učiněná při místním šetření postačovaly či nepostačovaly pro řádný výkon kontroly a její provedení. To je na hodnocení kontrolního orgánu. Krajský soud k tomu dodává, že písemné podklady zachycují skutečnosti a stav, tak jak byly popsány v určitou dobu, a slouží právě k porovnání stavu skutečně zjištěného při místním šetření v aktuální době. Nelze tedy říci, že např. projektovou dokumentaci FVE lze nahradit ohledáním FVE na místě. V daném případě se nejedná o duplicitní nebo nadbytečný požadavek na předložení písemných podkladů k již zjištěnému skutkovému stavu z místního šetření. V této souvislosti se krajský soud zcela ztotožňuje s odůvodněním žalované na str. 11 napadeného rozhodnutí, která uvedla, že požadované podklady jsou potřeba k porovnání požadovaného stavu, tj. uplatňování podpory na elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie v souladu s cenovou regulací, a stavu skutečného, jak vypadá výrobna elektřiny z obnovitelných zdrojů ve skutečnosti.

46. Žalobkyně dále namítala, že kontrolní orgán se ani nepokusil jí ve svých výzvách vysvětlit důvody požadování jednotlivých podkladů. Podle § 8 písm. c) kontrolního řádu platí, že kontrolující je v souvislosti s výkonem kontroly dále oprávněn požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby. Jak již krajský soud zhodnotil shora, nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že požadované podklady se týkaly předmětu kontroly. Citované ustanovení tudíž nebylo ze strany kontrolního orgánu porušeno. V předmětném ustanovení není stanoveno nic o tom, že by byl kontrolní orgán povinen vymezovat důvody pro předložení vyžadovaných podkladů. Důvody postupu kontrolního orgánu a skutečnosti zjištěné při kontrole (i skutečnosti zjištěné z předložených podkladů) se kontrolovaná osoba zásadně dozvídá z protokolu o kontrole, proti němuž může podat námitky, v nichž může zpochybnit relevantnost požadovaných podkladů, závěry z nich kontrolním orgánem učiněné apod. V obraně může kontrolovaná osoba následně pokračovat i v rámci opravných prostředků podávaných proti případnému vydanému navazujícímu rozhodnutí. Je na správním uvážení kontrolního orgánu, které podklady bude požadovat předložit v rámci prováděné kontroly, přičemž kontrolní řád stanoví mantinely toliko tak, aby podklady souvisely s předmětem kontroly; kontrolní řád nevyžaduje, aby kontrolní orgán ještě jednotlivě odůvodňoval kontrolované osobě své požadavky. Správní uvážení a odůvodnění postupů a zjištěné skutečnosti jsou následně vyjádřeny v protokolu o kontrole a v příp. navazujících rozhodnutích; přičemž proti všem těmto správním aktům náleží kontrolované osobě opravné prostředky. Podrobným odůvodňováním požadavků na předložení jednotlivých podkladů předem by mnohdy mohl být ohrožen samotný účel kontroly.

47. Krajský soud je ve vztahu k této námitce přesvědčen o správnosti postupu kontrolního orgánu, který žalobkyni nesděloval předem jednotlivé důvody, proč vyžadoval předložení toho kterého podkladu. Pokud tak kontrolní orgán učinil v rámci řízení o přestupku pro maření povinnosti potřebné součinnosti, pak je to okolnost, ze které nelze brát za potvrzené, že se tak kontrolní orgán snažil doplnit to, co měl učinit již ve výzvách po zahájení kontroly. Kontrolní orgán se k důvodům požadování předložení jednotlivých podkladů v rozhodnutí o přestupku vyjadřoval proto, že reagoval na obranu žalobkyně, kterou uplatňovala v řízení o přestupku. Takový postup je zcela v pořádku a svědčí o svědomitém přístupu kontrolního orgánu k prošetřování a projednávání přestupku.

48. Za situace, kdy krajský soud vyhodnotil, že nedošlo k žádnému excesu a že podklady, které kontrolní orgán požadoval po žalobkyni předložit, souvisely s předmětem kontroly, je bez dalšího nadbytečné se podrobně zabývat argumentací žalobkyně ohledně odůvodněnosti požadavků na předložení jednotlivých podkladů tak, jak ji podává na str. 9 až 13 žaloby. Proto jen ve stručnosti krajský soud uvádí, že požadavek na předložení projektové dokumentace atd. nebyl nikterak duplicitní k tomu, co bylo zjištěno při místním šetření; k tomu se ostatně krajský soud vyjadřoval už shora. Pokud jde o údaje o instalovaných měřidlech, pak se jedná o podklad, který nakonec žalobkyně předložila v rámci přestupkového řízení; za situace, kdy sama tvrdí, že nebyla povinna tímto dokladem disponovat, bylo vhodné tuto skutečnost kontrolnímu orgánu sdělit. Ohledně smlouvy o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě a ohledně výchozí revizní zprávy namítala žalobkyně, že je to podklad zjevně nesouvisející s předmětem kontroly; toto tvrzení krajský soud vyvrátil již shora. K požadovanému prvnímu výkazu o výrobě elektřiny kontrolní orgán v rozhodnutí o přestupku uvedl, že dokladuje proces uvádění výrobny do provozu včetně uplatnění první podpory za elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů energie. S ohledem na prováděnou cenovou kontrolu se zdá krajskému soudu požadavek na předložení tohoto podkladu zcela relevantní a související s předmětem kontroly, přičemž argumentace žalobkyně o tom, že uvedení výrobny do provozu se podle stanoviska ERÚ č. 1/2018 prokazuje pouze právní mocí rozhodnutí o udělení licence a okamžikem prvního paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě, není relevantní. Kontrolní orgán neusiloval o prokázání uvedení výrobny do provozu tímto formálním způsobem, nýbrž potřeboval zjistit i ostatní skutečnosti, které se podávaly z předmětného výkazu; evidentně proto požadoval jeho předložení.

49. Žalobkyně dále dovozovala, že nebyla naplněna formální stránka řešeného přestupku. S tím krajský soud nesouhlasí a odkazuje na to, což již uvedl shora a taktéž na prvostupňové rozhodnutí, které se na str. 16 zabývá naplněním jednotlivých znaků skutkové podstaty přestupku. Krajský soud doplňuje, že žalobkyně nebyla sankcionována za to, že by snad zmařila provedení kontroly jako celku, nýbrž za to, že neuposlechla opakovaných výzev kontrolního orgánu a nepředložila požadované podklady, čímž se dopustila porušení povinnosti poskytnout potřebnou součinnost. Z odpovědnosti za neuposlechnutí výzev k předložení podkladů se nelze zprostit tvrzením, že nepředložením některých podkladů nebyl ohrožen řádný výkon kontroly. Žalobkyně v této souvislosti namítla, že její jednání nelze považovat za společensky škodlivé právě proto, že nepředání podkladů nemělo žádný vliv na řádné provedení kontroly, tj. nemělo žádných negativních následků. K tomu lze konstatovat, že už tím, že zákonodárce v porušení povinnosti potřebné součinnosti podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu spatřuje přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) téhož zákona, dává najevo jistou míru společenské škodlivosti takového jednání. Podle § 5 zákona o přestupcích platí, že přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu (dostupné z www.psp.cz) se podává, že „přestupek je vymezen na základě materiálně-formálního pojetí, přičemž ke vzniku odpovědnosti za přestupek bude muset dojít k naplnění všech jeho znaků současně - to znamená, že musí jít o protiprávní společensky škodlivý čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a zároveň vykazuje znaky stanovené zákonem, tedy obecné znaky přestupku i znaky konkrétní skutkové podstaty přestupku, nejde-li o trestný čin.“ Z judikatury lze citovat např. tento právní závěr Nejvyššího správního soudu podaný v rozsudku ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 - 45, publ. pod č. 2011/2010 Sb. NSS: „(…) pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“ Žalobkyně konkrétně tvrdila, že společenská škodlivost přestupku nebyla dána, neboť podklady, které kontrolnímu orgánu nepředala, neobsahovaly žádné skutečnosti, jejichž absence mohla ohrozit řádný výkon kontroly; podle žalobkyně nemohl být ohrožen zájem společnosti na řádném provedení kontroly. Tento názor krajský soud nesdílí. Žalobkyně opakovaně a hrubým způsobem porušila povinnost potřebné součinnosti, neboť nepředložila podklady ke kontrole, které svévolně označovala za nerelevantní s ohledem na předmět kontroly. Tímto svým jednáním žalobkyně ohrozila zájem společnosti na řádném výkonu kontroly a její jednání tudíž dosahuje intenzity společenské škodlivosti. Pokud by takto postupovala každá kontrolovaná osoba, byly by postupy podle kontrolního řádu prakticky paralyzovány. Krajský soud uzavírá, že v případě žalobkyně neshledal žádné významné okolnosti, které by vylučovaly naplnění materiálního znaku přestupku.

50. Pokud jde o skutečnost, že žalobkyně sdělila až v zahájeném přestupkovém řízení, že některými podklady nedisponuje, tak lze odkázat na to, že správní orgány pouze konstatovaly, že kdyby tuto skutečnost sdělila přímo v reakci na vydávané výzvy k předložení podkladů, mohla celá situace dopadnout jinak. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 6 As 230/2016 - 48, str.

7. Pokud jde o stanovení výše správního trestu, tak vzal kontrolní orgán jako přitěžující okolnost, že žalobkyně postupovala obstrukčně, když opakovaně podklady nepředložila, a skutečnost, že některými podklady nedisponuje, sdělila až v přestupkovém řízení. Takovou úvahu, kterou kontrolní orgán provedl při zvažování výše uloženého správního trestu, považuje krajský soud za přijatelnou. Na druhou stranu nelze odhlédnout od toho, že jako polehčující okolnost vzal kontrolní orgán v úvahu to, že žalobkyně právě v průběhu přestupkového řízení předložila dva z požadovaných podkladů.

51. Konečně žalobkyně v replice doplnila námitku spočívající v tvrzení, že žalovaná je při shromažďování podkladů, které nesouvisí s předmětem cenové kontroly, motivována svým nejistým budoucím oprávněním kontrolovat přiměřenost podpory elektřiny z OZE; toto budoucí oprávnění kontrolního orgánu doposud nebylo ve formě novely zákona o podporovaných zdrojích ani předloženo Poslanecké sněmovně ČR. Uvedená námitka je uplatněna opožděně v rozporu s § 71 odst. 2 s. ř. s. a krajský soud se jí proto nezabýval. Uvedené ustanovení stanoví, že rozšířit žalobu o další žalobní body lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Uvedenou námitku uplatnil žalobce v replice ze dne 17. 4. 2020. Lhůta pro podání žaloby však uplynula již 27. 12. 2019.

52. Krajský soud tak uzavírá, že žalobkyně se dopustila předmětného přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, a to porušením povinnosti vymezené v 10 odst. 2 téhož zákona, konkrétně tím, že jako kontrolovaná osoba neposkytla potřebnou součinnost kontrolnímu orgánu, neboť ani na opakovanou výzvu nedoložila požadované podklady v rozsahu, jak byly vymezeny v prvostupňovém rozhodnutí. Závěr a náklady řízení 53. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.