č. j. 63 A 6/2022 – 38

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věcižalobkyně: X.X., nar. X státní příslušnice X bytem X zastoupené Mgr. Petrem Václavkem advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1protižalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, 240 21 Praha 4v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2022, č.j. MV–3027–4/SO–2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2022, č.j. MV–3027–4/SO–2022, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 4. 11. 2021, č.j. OAM–1668–41/PP–2020, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně podala dne 29. 1. 2020 žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“). Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 11. 2021, č.j. OAM–1668–41/PP–2020, její žádost zamítl.

2. Proti zamítavému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 2. 2022, č.j. MV–3027–4/SO–2022, zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.

II. Podstatný obsah žaloby

3. Rozhodnutí žalované bylo žalobkyni doručeno dne 3. 2. 2022 a ta jej dne 7. 3. 2022 napadla žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), v níž mj. žádala o přiznání odkladného účinku této žalobě. Návrh na přiznání odkladného účinku krajský soud zamítl usnesením ze dne 6. 4. 2022, č.j. 63 A 6/2022–24, které nabylo právní moci dne 7. 4. 20224. Napadené rozhodnutí považovala žalobkyně za nezákonné a nepřezkoumatelné, a to z následujících důvodů. Žalobkyně především nesouhlasila se závěry správních orgánů, že její manželství s panem R.R. bylo uzavřeno účelově. Žalobkyně nesouhlasila i s tím, že žalovaná považovala za prokázané ve větší či menší míře všechny faktory indikující možné účelové manželství podle rezoluce Rady ze dne 4. 12. 1997. Konkrétně dle jejího názoru nebyly prokázány extenzivní rozdíly ve výpovědích manželů, naopak těchto rozdílů bylo minimum. Přestože se rozpory vyskytly, nebylo to nad rámec drobných rozdílů ve výpovědi, přičemž i tyto byly následně prostřednictvím vyjádření k podkladům rozhodnutí vysvětleny.

5. Správní orgány rovněž nesprávně vyhodnotily soužití tří osob v jednom domě jako důkaz účelově uzavřeného manželství, čímž nerespektovaly rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č.j. 10 Azs 68/2018–39, podle něhož nesmějí zapomínat, že neexistuje jeden společensky akceptovaný model manželství s jasně definovaným obsahem. Nerelevantní a nesprávný je i závěr žalované, že žalobkyně má ve Vietnamu de facto funkční rodinu, neboť tam má domácnost jen někdejší partner žalobkyně. Nepodložený je též závěr o tom, že žalobkyně a její manžel nemají žádné společné plány do budoucna.

6. Ani z nízkého povědomí manželů o minulosti toho druhého nelze dovozovat závěr o účelovosti uzavřeného manželství. Na vlastních domněnkách žalované založené a zcela nerelevantní jsou závěry o tom, že žalobkyně nesla náklady spojené s uzavřením sňatku, ačkoli to není v souladu s místními zvyklostmi, z čehož byla dovozována obdoba předání finanční částky před uzavřením manželství. U závěrů ohledně dalších dvou faktorů, neschopnosti hovořit společným jazykem a prokázání recidivy ve věci účelového obcházení ZPC, pak i sama žalovaná uvádí, že se jedná o její „důvodné“ domněnky. Ty přitom nemají náležitou oporu v obsahu spisu. Žalovaná dle žalobkyně tedy postupovala nezákonně a nepřezkoumatelně, v některých případech dokonce rezignovala na náležité prokázání svých závěrů a vycházela toliko z vlastních domněnek.

7. Žalobkyně dále namítala, že v rozporu se ZPC je i závěr žalované ohledně neposuzování zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně. Již v odvolání namítala nepřiměřenost rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Její žádost měla být posouzena podle standardů požadovaných Evropskou úmluvou o lidských právech, jejím čl. 8, a relevantní judikatury, přičemž měla být především zohledněna kritéria stanovená rozsudkem Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku (č. 46410/99). Mělo být též zohledněno, že na žalobkyni je třeba pohlížet jako na usídleného cizince. Výsledkem úvah správních orgánů mělo být nalezení spravedlivé rovnováhy mezi zájmy žalobkyně a případnými protichůdnými zájmy veřejnými. Správní orgány však takovým nárokům na odůvodnění rozhodnutí nedostály. Žalobkyně též poukázala na to, že i neudělení pobytového oprávnění může být dle judikatury ESLP zahrnuto pod pojem vyhoštění, z čehož vyplývá nezbytnost existence účinného prostředku nápravy.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná ve vyjádření ze dne 8. 4. 2022 uvedla, že správní orgán I. stupně v řízení o žádosti žalobkyně postupoval tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že bylo de facto ve větší či menší míře prokázáno naplnění všech faktorů svědčících o uzavření účelového manželství dle čl. 2 rezoluce Rady ze dne 4. 12. 1997, o opatřeních, které je třeba přijmout pro potírání účelových manželství, a na toto odůvodnění odkázala. Vzhledem k tomu, že při posouzení všech zjištění ve vzájemných souvislostech bylo konstatováno, že manželství bylo uzavřeno účelově s cílem získání povolení k pobytu, byl závěr o sdílení společného bytu více osobami logickým vyústěním. Nebylo přitom tvrzeno, že se jedná o společnou domácnost, pouze o soužití více osob, pro které je tato forma všestranně výhodná.

9. Žalobkyně má v domovském státě 2 děti, z nichž jedno je nezletilé, s nimiž je v každodenním kontaktu, a proto je její tvrzení, že tam nemá příbuzné ani rodinu, nepravdivé. Uzavření sňatku v jiném státě jí nezbavuje rodičovské zodpovědnosti. Tvrzení, že mají s manželem společné plány do budoucna spočívající v udržování společného soužití, se žalované po dvouletém trvání manželství jeví jako příliš obecné. Snaha žalobkyně a manžela o získání samostatného bytu není ničím podložena a ve světle provedených zjištění by ji nebylo možné považovat za důkaz plnohodnotného manželského soužití. Všechna zjištění v průběhu řízení byla posuzována jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Používání Google překladače po dvou letech manželství se dle žalované může jevit jako nedostatečné pro řešení všech problémů manželského soužití.

10. Posuzováním přiměřenosti dopadů vydaného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně se správní orgán I. stupně dostatečně zabýval na str. 15 rozhodnutí. Žalovaná dále poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2014, č.j. 8 As 109/2013. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná poukázala na skutečnost, že uzavření účelového manželství je v rozporu s právním řádem České republiky a nemůže být důvodem pro povolení pobytu na území. Opírat kladné rozhodnutí o žádosti v případě uzavření účelového sňatku pouze o posouzení přiměřenosti jeho dopadů do soukromého a rodinného života cizince by bylo zcela protismyslné, neboť by se tím popírala hmotněprávní úprava obsažená v ZPC.

11. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Podstatný obsah správního spisu

12. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žádost o povolení k přechodnému pobytu podala žalobkyně dne 29. 1. 2020. K ní připojila nájemní smlouvu k nemovitosti ve Vyšším Brodě, doklad o pojištění a kopii oddacího listu vystaveného Městským úřadem ve Vyšším Brodě, podle něhož dne 17. 1. 2020 uzavřela manželství s R.R.

13. Orgány Policie ČR provedly v místě bydliště (tehdy X) šetření, přičemž dne 20. 2. 2020 nebyl na místě nikdo zastižen, dne 9. 3. 2020 byl zastižen pronajímatel bytu, který potvrdil, že zná žalobkyni i „R.“ (tj. p. R.), kterým pronajímá pokoj v podkroví. Dále uvedl, že v pokoji bydlela nejprve sama žalobkyně a p. R. v přízemí. V jím provozované hospodě se oba několikrát potkali a následně se dali dohromady a v listopadu 2019 se p. R. přestěhoval k žalobkyni do patra. Totéž pak uvedla sama žalobkyně, když byla prověřována téhož dne v nehtovém studiu ve Vyšším Brodě. Protože sama neumí česky, zmínila, že se vzájemně dorozumívají přes překladač v telefonu.

14. V průběhu správního řízení žalobkyně doložila smlouvu o nájmu pokoje, podle níž si její manžel od J.S. pronajal od 5. 12. 2020 pokoj v 1. patře nemovitosti na adrese T. 26, kde spolu s ním bude bydlet i žalobkyně. Dle sdělení o výsledku šetření orgánů Policie ČR byla na této adrese žalobkyně dne 23. 3. 2020 zastižena, přičemž uvedla, že zde bydlí tři měsíce společně s manželem. V domě bydlí ještě kamarád, majitel domu p. S.. Soused z vedlejšího domu potvrdil, že žalobkyni vídá, někdy s manželem a někdy bez něho.

15. Dne 15. 4. 2021 správní orgán I. stupně vyslechl žalobkyni a následně jako svědka též jejího manžela. V průběhu výslechů byly oba dotazováni na okolnosti seznámení, svatbu a společné soužití. K obsahu výpovědí a především rozporu ohledně placení snubních prstenů se žalobkyně vyjádřila písemným podáním ze dne 28. 4. 2021.

16. Dne 9. 9. 2021 vydala žalovaná opatření proti nečinnosti, jímž uložila správnímu orgánu I. stupně rozhodnout ve věci do 60 dnů od jeho doručení.

17. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 4. 11. 2021, č.j. OAM–1668–41/PP–2020, žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítl z důvodu uvedeného v § 87e odst. 1 písm. d) ZPC (ve znění účinném do 1. 8. 2021), neboť se žalobkyně dopustila obcházení ZPC s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, když účelově uzavřela manželství. Dále byla žalobkyni stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci rozhodnutí.

18. V odůvodnění rozhodnutí byl podrobně rekapitulován průběh řízení a shromážděné důkazy, zejména účastnický výslech žalobkyně a svědecký výslech jejího manžela. Z provedených výslechů dle správního orgánu I. stupně vyplynulo, že se žalobkyně s panem R. R. v některých otázkách shoduje, avšak v sepsaných protokolech se nachází řada rozporů, které považoval za zcela zásadní, a proto nabyl dojmu, že se v jejich případech nejedná o funkční manželství a mohlo by se jednat o účelové jednání žadatelky. Tomuto faktu dle správního orgánu nasvědčuje i dříve podaná žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území, kdy za svého rodinného příslušníka považovala tehdejšího druha, jehož jméno si ovšem nedokáže ani správně vybavit. Správní orgán I. stupně se dále podrobně zabýval výčtem rozporů či nedostatečných znalostí o poměrech druhého z manželů, které z výpovědí vyplynuly. S ohledem na existenci těchto rozporů dospěl k závěru, že manželství žalobkyně není prokazatelně existující skutečnou rodinnou vazbou, naopak jde o sňatek formálně uzavřený.

19. Správní orgán dále odkázal na indikativní kritéria dle Sdělení Komise ze dne 2. 7. 2009 č. COM (2009) 313 a na faktory, které mohou vést k závěru o účelovém manželství dle rezoluce Rady ze dne 4. 12. 1997 (viz též níže), a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, č.j. 10 Azs 168/2018–39. Přitom shledal, že některé faktory jsou v posuzovaném případě naplněny, a proto opětovně dovodil, že manželství bylo uzavřeno pouze za účelem získání povolení k přechodnému pobytu. Při zkoumání dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně pak poukázal na to, že ta má ve Vietnamu dva bratry, sestru a především své děti.

20. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně především poukazovala na relevantní judikaturu a namítala, že existence manželského svazku byla prokázána a správní orgán účelovost manželství neprokázal.

21. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jímž odvolání zamítla, především konstatovala, že správní orgán I. stupně řádně zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále konstatovala, že jím zjištěné nesrovnalosti a zjištění sama o sobě nesvědčí o účelovosti manželství, další skutečnosti však tyto závěry potvrzují. Dle žalované jsou prokázány ve větší či menší míře všechny faktory uvedené v rezoluci Rady ze dne 4. 12. 1997 o opatřeních, které je třeba přijmout pro potírání účelových manželství. Ohledně společného soužití žalovaná dovodila, že se v daném případě jedná o soužití 3 osob v jednom bytě a ne o společné soužití manželů, manželé spolu nehospodaří ani neznají své příjmy, manželství bylo uzavřeno po velmi krátké známosti, manželé neznají rodinné příslušníky druhého manžela, nehovoří společným jazykem. Ačkoli ze spisu nevyplývá, že by uzavření sňatku předcházelo předání finanční částky, žalovaná poukázala na to, že iniciativa k uzavření sňatku vzešla od žalobkyně, která sama platila snubní prstýnky a uhradila hostinu, což není v souladu s místními zvyklostmi. Dne 18. 10. 2018 podala žalobkyně též žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu za účelem soužití s druhem, jímž byl pan M. T.. Jeho jméno si ovšem nyní ani správně nepamatuje, řízení bylo zastaveno, neboť se nedostavila k výslechu. Žalovaná tak dospěla ke shodnému závěru, jako správní orgán I. stupně.

V. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).

23. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť obě strany sporu s takovým postupem souhlasily.

24. Žaloba je důvodná.

25. Podle § 87e odst. 1 písm. d) ZPC ve znění účinném do 1. 8. 2021 se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.

26. Uzavřením sňatku s občanem ČR žalobkyně získala postavení rodinného příslušníka občana EU [§ 15a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 15a odst. 3 ZPC]. Z tohoto titulu jí přísluší právo na vstup a pobyt v ČR přiznané směrnicí 2004/38/ES. Za účelem realizace tohoto práva má také nárok na udělení krátkodobého víza. Neudělení víza proto představuje omezení práva žalobkyně na vstup na území ČR. Takové omezení musí splňovat podmínky stanovené směrnicí 2004/38/ES. Ta v čl. 35 umožňuje odepřít právo přiznané směrnicí v případě zneužití nebo podvodu, například v podobě účelových sňatků.Bližší definici pojmu účelový sňatek nebo postup při jejich odhalování směrnice neobsahuje. Zákon o pobytu cizinců výslovně neurčuje konkrétní znaky, které by napomáhaly vymezit, v jakých případech lze manželství považovat za účelové. Posouzení, zda se jedná o účelové manželství, je otázkou skutkovou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 58/2013–43, bod 23). Správní orgány musí zjistit skutkový stav v takovém rozsahu, aby o závěru o účelovosti manželství neexistovaly důvodné pochybnosti.

27. Sdělení Komise ze dne 2. 7. 2009 č. COM (2009) 313 definuje účelové sňatky jako „Sňatky uzavřené výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu podle směrnice, na které by jinak dotyčná osoba neměla nárok. Sňatek není možné považovat za účelový pouze z toho důvodu, že je spojen s výhodou přistěhovalectví, nebo s jinou výhodou. Kvalita vztahu není pro použití článku 35 relevantní.“ (zvýraznění doplnil krajský soud).

28. Obdobně se k charakteru účelových sňatků vyjádřil také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015–40: „Pokud cizinec získá právní status manžela unijního občana a správnímu orgánu doloží vznik manželství, je na něj nutné pohlížet jako na rodinného příslušníka unijního občana, aniž by musel prokazovat pravost uzavřeného manželství. Teprve v případě, pokud se správnímu orgánu podaří na základě řádných skutkových zjištění jednoznačně prokázat, že výlučným účelem sňatku bylo získání výhodnějšího pobytového oprávnění a že manželé nemají a neměli v plánu vést společně manželský život, je možné uvažovat o účelovém manželství. Jinými slovy, důkazní břemeno ohledně doložení nabytého právního statusu leží na cizinci, za skutkové prokazování účelovosti manželství je plně odpovědný správní orgán. Rovněž zde má být přiměřeným způsobem respektována prastará právní zásada (jakkoli si Nejvyšší správní soud je vědom toho, že původ a vlastní smysl této zásady je mimo oblast veřejného práva), že rozhodováno má být in favorem matrimonii, tj. ve prospěch manželství.“ (zvýraznění doplnil krajský soud).

29. Pokud tedy cizinec řádně doloží uzavření sňatku, platí vyvratitelná domněnka, že manželství neuzavřel s úmyslem obejít zákon o pobytu cizinců. Důkazní břemeno ohledně prokázání opaku leží výhradně na správních orgánech. Jestliže neprokážou, že k uzavření manželství v daném případě došlo výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu, musí vízum udělit.

30. Komise určila soubor indikativních kritérií, která poukazují na to, že je zneužití práv nepravděpodobné (pozitivní kritéria), anebo naopak nasvědčují tomu, že existuje možný úmysl zneužít práva přiznaná směrnicí výlučně s cílem obejít vnitrostátní právní předpisy upravující přistěhovalectví (negativní kritéria).

31. Mezi pozitivní indikativní kritéria patří to, že:– manžel, který je státním příslušníkem třetí země, by bez problémů získal právo pobytu sám nebo již legálně pobýval v členském státě občana EU předtím,– pár byl před sňatkem v dlouhodobém vztahu,– pár měl společné bydliště/domácnost po dlouhou dobu,– pár přijal vážný dlouhodobý právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností (hypotéka na bydlení atd.).

32. Naopak v rámci negativních indikativních kritérii lze zohlednit to, že:– pár se před svatbou nikdy nesetkal,– pár se neshoduje, pokud jde o jejich osobní údaje, o okolnosti jejich prvního setkání nebo důležité osobní informace, které se jich týkají,– pár nemluví společným jazykem, kterému oba rozumí,– důkaz o peněžní částce nebo daru předaných aby došlo k uzavření sňatku (s výjimkou peněž nebo darů předaných jako věno v kulturách, kde je to běžnou praxí),– v minulosti jednoho nebo obou manželů existuje důkaz o předchozích účelových sňatcích nebo jiných formách zneužití a podvodu, jejichž účelem bylo nabytí práva pobyt,– rozvoj rodinného života pouze v době přijatého příkazu k vyhoštění,– pár se rozvedl krátce potom, co dotyčný státní příslušník třetí země získal právo pobytu.

33. Tato kritéria by však správní orgány měly považovat pouze „za podněty pro zahájení vyšetřování, aniž by z nich bylo možné vyvozovat automatické závěry výsledků nebo dalšího šetření“ (viz Sdělení Komise, oddíl 4.2). Zároveň ovšem platí, že správní orgány nemohou posouzení případu odvíjet pouze od kritérií vytyčených výše uvedenými nezávaznými akty. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně upozorňuje, že výše zmíněná kritéria je nutné považovat pouze za podněty pro zahájení vyšetřování, nikoliv za faktory, z nichž lze automaticky vyvozovat závěry či výsledky dalšího šetření. Naplnění některých indikativních kritérií či faktorů proto není bez dalšího důvodem pro závěr, že manželství bylo účelové, ale má vést správní orgán k tomu, aby podnikl další kroky, které podezření potvrdí nebo vyvrátí. Všechny skutečnosti týkající se sporného vztahu musí být posouzeny komplexně, a to včetně těch, jež svědčí ve prospěch cizince (srov. rozsudek NSS č.j. 5 Azs 89/2015–30 a č.j. 7 Azs 326/2017–21, bod [28] a [29] a judikatura tam uvedená).

34. V rozsudku citovaném oběma stranami (ze dne 26. 9. 2018, č.j. 10 Azs 68/2018–39) Nejvyšší správní soud též konstatoval, že „Při posuzování manželství je třeba mít vždy na zřeteli, že neexistuje jeden společensky akceptovaný model manželství s jasně definovaným obsahem. Lidé jsou různí, uzavírají sňatky z různých pohnutek a logicky se liší i následný obsah svazku. Za účelově uzavřený proto nelze označit každý sňatek cizince s občanem EU, který v očích správního orgánu nedosahuje kvality ideálního modelu manželského vztahu, nebo který manželé uzavřeli mj. i z důvodu řešení pobytové situace cizince. Jak totiž plyne z výše uvedené judikatury, je třeba dokládat snahu obejít zákon o pobytu cizinců, tj. uzavřít svazek pouze za účelem získat pobytové oprávnění, nikoliv nedokonalosti vztahu manželů. Ambicí směrnice 2004/38/ES a zákona o pobytu cizinců není podrobit zevrubné kritice manželské svazky cizinců s občany EU, ale odhalit a neudělit přechodný pobyt těm cizincům, kteří institutu manželství zneužívají“ (bod 21 rozsudku).35. „Jde–li o následný soudní přezkum, i u něj je nutné vycházet z toho, že otázka účelově uzavřeného manželství je otázkou skutkovou. To znamená, že krajský (městský) soud musí v rámci žalobních bodů přezkoumat napadené rozhodnutí a zároveň pečlivě zjišťovat, zda správní orgán dostál své povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit, tedy mj. zda řádně zjistil skutkový stav a zohlednil v rozhodnutí všechny zjištěné skutečnosti. Pokud by tak totiž správní orgán neučinil, bylo by jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné“ (bod 22 téhož rozsudku a tam citovaná judikatura).

36. V nyní posuzované věci soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalované i správního orgánu I. stupně jsou nepřezkoumatelná, protože v nich de facto absentuje posouzení skutečností svědčících ve prospěch žalobkyně, resp. proti závěru o účelovosti uzavřeného manželství. Prvostupňové rozhodnutí je postaveno v zásadě pouze na podrobném popisu rozporů, které byly shledány ve výpovědích žalobkyně a jejího manžela, když souladné odpovědi zhodnotil toliko konstatováním, že na předvídatelné otázky se mohli připravit. Ani v něm ale není nijak zohledněno např. to, že seznámení žalobkyně s manželem a jejich sestěhování do společného bytu popsal již původní pronajímatel. Rovněž není nijak zohledněno, že se v průběhu řízení společně přestěhovali a dle souseda byli v místě nového bydliště vídáni, někdy samostatně, někdy společně. Při zkoumání možné účelovosti uzavřeného manželství jistě není nepodstatné, že manžel v průběhu výslechu zmiňoval i intimní manželské soužití, správní orgány však i tuto okolnost zcela ignorovaly. Soud nijak nezpochybňuje, že se mezi výpovědí žalobkyně a jejího manžela vyskytly rozpory. Tyto však nebyly vyhodnoceny v kontextu okolností svědčících ve prospěch společného manželského soužití, a proto je přijatý závěr přinejmenším předčasný.

37. Zcela důvodnou je žalobní námitka spočívající v tom, že naplnění podmínek pro aplikaci § 87e odst. 1 písm. d) ZPC v řízení nebylo řádně prokázáno. Žalovaná shledala ve větší či menší míře naplněná všechna indikativní kritéria dle rezoluce Rady, její závěry jsou ovšem mnohdy spekulativní a jednostranné. Například závěr o soužití 3 osob ve společném bytě namísto manželského soužití vychází pouze ze zjištěných rozporů, aniž by byl blíže odůvodněn. Správní orgány zde, pokud měly pochybnosti o soužití manželů, jistě mohly vyslechnout též pana Součka, který manželům bydlení pronajímá a je jejich kamarádem, tudíž by mohl poskytnout relevantní informace. Pokud jde o rychlost, s jakou následovala svatba po seznámení žalobkyně s nynějším manželem, jistě se může jednat o relevantní okolnost, nelze ji však srovnávat se situací, kdy se manželé před sňatkem vůbec neviděli.

38. Obdobně spekulativní jsou závěry ohledně poskytnutí finančních prostředků, neboť i v českých poměrech si mohou hradit náklady svatby novomanželé sami, například nejsou–li svatbě přítomni rodiče novomanželů. Pokud žalobkyně uhradila prstýnky a pohoštění po obřadu pro několik málo osob, stěží to lze označovat jako úhradu svatební hostiny, a už vůbec není důvod v tom spatřovat obdobu poskytnutí finančních prostředků předem za účelem dosažení uzavření sňatku. Stejně tak povědomí o rodinných příslušnících druhého z manželů je i v rámci běžné české reality velice rozdílné, přičemž je závislé na stabilitě a soudržnosti rodiny, délce vztahu, ale i mnoha osobnostních vlastnostech i životních okolnostech. Totéž lze konstatovat i ohledně povědomí o příjmech a výdajích druhého z manželů, neboť ani mezi českými manželi neplatí, že je vždy vzájemně podrobně znají.

39. Rovněž závěr o fungující rodině ve Vietnamu nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování. Bude proto na správních orgánech, aby v dalším řízení zvážily možnosti dalšího dokazování a následně ve svém rozhodnutí zohlednily všechny skutečnosti svědčící v prospěch i neprospěch žalobkyně.

40. Pokud jde o žalobní tvrzení stran nepřiměřenosti rozhodnutí ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobkyně, lze toliko konstatovat, že žalobkyně jako svého rodinného příslušníka pobývajícího na území České republiky označila pouze manžela. Tudíž bylo–li by manželství řádně shledáno účelově uzavřeným, pak by nebylo možno správním orgánům vyčítat, že neshledaly nepřiměřený zásah do rodinného života žalobkyně. V návaznosti na výše uvedené však ani tento závěr nemůže obstát.

VI. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. zrušil a dle odst. 4 téhož ustanovení věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) ve výši 2 × 3 100 Kč dle [§ 9 odst. 4, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 téže vyhlášky), celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně 1 428 Kč. Žalobkyni dále náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Celkem jde tedy o částku 11 228 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.