č. j. 64 A 3/2020 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou v právní věci žalobce: Ing. L. S. bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č. j. KUJCK 37714/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 12. 11. 2019, č. j. D168/18-ZŠ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, když dne 8. 7. 2018 v 09:06 hodin při řízení osobního automobilu značky x, registrační značky x (dále též „vozidlo“), na silnici I. tř. č. 24, v obci Třeboň, místní část Holičky, před domem č. p. 33, ve směru od obce Třeboň směrem k obci Majdalena, na podkladě měření silničního laserového rychloměru MicroDigiCam LTI (dále též „rychloměr“), překročil povolenou rychlost v obci o 23 km/h. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení určené paušální částkou 1 000 Kč.

2. K žalobcově odvolání ze dne 7. 2. 2020 proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2020, č. j. KUJCK 37714/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že ve výrokové části rozhodnutí nahradil část věty: „…, neboť porušil ustanovení § 18 odst. 4 téhož zákona…“ větou: „…, neboť porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu…“. Ve zbytku žalovaný napadené rozhodnutí potvrdil.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 6. 2020 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce zpochybnil, že měření probíhalo ověřeným rychloměrem. Žalobce v průběhu správního řízení namítal, že úřední značky na rychloměru byly poškozeny, resp. jedna byla roztržená. Žalovaný přesto shledal žalobcem navržený důkaz následného ověření rychloměru nadbytečným. Žalobci nemůže být kladeno k tíži, že neuplatnil tuto námitku na místě spáchání přestupku. Žalobce totiž nemohl vědět, jakou relevanci má roztržená nálepka na rychloměru. Policisté žalobci ani nenabídli, aby se k věci vyjádřil. Argument správních orgánů, že rychloměr obsluhovali proškolení policisté, je ve vztahu k přednesené námitce irelevantní. Na měření mělo být správním orgánem pohlíženo, jako by bylo provedeno neověřeným rychloměrem, neboť tvrzení žalobce nebylo vyvráceno. Podle žalobce zanikla platnost ověření stanoveného měřidla podle § 7 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů. Neprovedením důkazu protokolem o novém ověření rychloměru byl žalobce zkrácen na svých právech, neboť znehodnocení úřední značky rychloměru by z protokolu bylo patrné. Tento důkaz tedy měl svou vypovídací hodnotu, k čemuž žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 9. 10. 2019, č. j. 2 As 74/2018 - 38). Pokud žalovaný navržený důkaz neprovedl, postavil tím najisto, že úřední značka na rychloměru byla nejpozději ke dni jeho nového ověření (8/2018) porušena. Důkaz výstupem z neověřeného rychloměru je tedy důkazem nezákonným.

5. Žalobce dále namítl nevypořádání odvolací námitky o tom, že konstatování souladu měření s návodem k obsluze rychloměru, bez toho, aby návod byl proveden jako důkaz, je dle judikatury nepřípustné. Žalovaný tuto žalobcovu námitku pominul vypořádat, pročež je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

6. Žalobce rovněž zpochybnil vymezení místa přestupku. Místo měření (u domu č. p. 33) tak, jak jej v žalobě definuje žalobce (travnatý porost, zahrádka, žádné stromy), vůbec neodpovídá místu, na kterém je vůz žalobce zachycen výstupem z rychloměru (hustá alej stromů). V okolí domu č. p. 33 v místě údajného spáchání přestupku je křižovatka mající vliv na úpravu nejvyšší povolené rychlosti. Místo je před koncem obce, kde je možné jet rychlostí 90 km/h; policisté v oznámení přestupku tvrdili porušení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu normujícího nejvyšší povolenou rychlost mimo obec. Vozidlo žalobce je na snímku z rychloměru zachyceno v typicky meziměstském prostředí. Nepřesné vymezení místa spáchání přestupku může mít podle žalobce v dané věci vliv na skutkovou a právní kvalifikaci přestupku. Ze snímku je patrné, že vozidlo bylo měřeno mimo obec, ze specifikace místa přestupku nelze potvrdit, že vozidlo bylo měřeno v obci. Vozidlo zjevně nebylo měřeno v místě označeném ve výroku rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je podle žalobce z uvedeného důvodu vadné.

7. Žalobce rovněž namítá, že vozidlo nebylo měřeno v obci, čímž se správní orgán vůbec nezabýval, ač o tom byla z provedeného dokazování zjevná pochybnost. Místo, kde bylo vozidlo změřeno, nebylo místem ve smyslu § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu, neboť se nejednalo o území zastavěné ve smyslu zákona, což dokládá fotografie z měření. K tomu žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 20. 3. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 50).

8. Nad rámec výše uvedeného žalobce vyjádřil svůj nesouhlas a nesouhlas svého zástupce s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětové komunikační síti internetu Nejvyšším správním soudem prostřednictvím jeho webu.

9. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K námitce směřující do poškození úředních značek rychloměru žalovaný zopakoval, že tuto skutečnost měl žalobce namítat na místě spáchání přestupku; zpětně již ji ověřit nelze. Ze spisového materiálu neplynou pochybnosti o tom, že bylo měřeno řádně ověřeným rychloměrem. K namítanému nevypořádání odvolací námitky žalovaný uvedl, že správní orgány nejsou vázány důkazními návrhy účastníků řízení, přičemž v dané věci bylo neprovedení žalobcem navrženého důkazu řádně odůvodněno.

11. Co se týče vymezení místa spáchání přestupku, žalovaný uvádí, že ve správních rozhodnutí je označeno místo, z něhož byl žalobce rychloměrem změřen a kde byl policisty zastaven a kontrolován. Toto místo je dostatečně individualizováno a je shodně označováno jak zasahujícími policisty, tak i správními orgány vedoucími řízení ve věci přestupku. Ve směru jízdy žalobcova vozidla jsou ze snímku z rychloměru viditelné značky označující začátek a konce obce, je tudíž zřejmé, že žalobce byl změřen právě v obci.

12. Závěr správního orgánu o tom, že k překročení rychlosti došlo v obci, byl podle žalovaného řádně odůvodněn a jednoznačně vyplynul z provedených důkazů. Podstatný obsah správního spisu 13. Z oznámení přestupku ze dne 8. 7. 2018 plyne, že tohoto dne v 09:06 hodin byla hlídkou dopravní policie v obci Třeboň, část Holičky, na silnici I. tř. č. 24, u domu č. p. 33 změřena rychloměrem rychlost 76 km/h (po odečtu odchylky měření 73 km/h) v záhlaví specifikovanému osobnímu vozidlu, které přijíždělo ve směru od Třeboně na Majdalenu, a to v místech, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. Jelikož řidič vozidla, ve kterém byl ztotožněn žalobce, s projednáním přestupku na místě nesouhlasil, byla věc postoupena do správního řízení. Do formuláře Oznámení přestupku se žalobce nevyjádřil a nepodepsal jej. Ve spise je doložen výstup z rychloměru zachycující vozidlo žalobce v daném místě a čase. Součástí spisového materiálu je rovněž ověřovací list rychloměru potvrzující dobu platnosti ověření do dne 20. 8. 2018. Rychloměr byl tedy v době spáchání přestupku řádně ověřen. Dále je zde založena kopie osvědčení způsobilosti obsluhy rychloměru, z níž se podává, že oba zasahující policisté byli k obsluze rychloměru proškoleni.

14. Dále je ve spise založen příkaz ze dne 2. 4. 2019, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora popsaného přestupku. Dne 10. 4. 2019 byl prvostupňovému správnímu orgánu doručen včasný odpor proti příkazu.

15. Dne 17. 6. 2019 proběhlo za účasti žalobcova zmocněnce Ing. M. J. ústní jednání, na kterém bylo provedeno dokazování shromážděnými listinami jejich čtením.

16. Dne 4. 7. 2019 obdržel prvostupňový správní orgán od žalobcova zmocněnce stanovisko k projednávanému přestupku. V něm se uvádí, že měření rychlosti proběhlo v rozporu s návodem k obsluze, neboť se celý záměrný kříž nenacházel na měřeném vozidle. Z vyjádření Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“), který ověřuje rychloměry, vyplývá, že se musí celý záměrný kříž nacházet na měřeném vozidle, a pokud se byť i část záměrného kříže nachází mimo měřené vozidlo, měl být porušen návod k obsluze. Měření rychlosti rovněž proběhlo v rozporu s návodem k obsluze, neboť neproběhlo z úhlu 0°. Pokud je měření rychlosti provedeno pod nesprávným úhlem, a tedy v rozporu s návodem k obsluze, nelze garantovat, že je naměřená rychlost správná. Závěrem žalobce namítl, že rychloměr, se kterým byla rychlost měřena, byl rozbitý. Rychloměr byl potlučený a měl roztrženou jednu samolepku, tj. úřední značku. Měření rychlosti tak bylo provedeno nezákonně. K potvrzení daného navrhl žalobce provést důkaz ohledáním rychloměru. To, že byl rychloměr rozbitý, je podle něj patrné i z výstupu z rychloměru. Na výstupu z rychloměru se totiž běžně nacházejí souřadnice, které odkazují na místo, odkud byla rychlost měřena. V tomto případě se však souřadnice na výstupu z rychloměru ze záhadného důvodu nenacházejí. S ohledem na výše uvedené žalobce požadoval, aby řízení ohledně projednávaného přestupku bylo zastaveno. Vyřčené námitky žalobce podpořil přiloženými kopiemi dvou vyjádření ČMI, ve kterých se ČMI vyjadřovala k dané problematice v minulosti.

17. Dne 18. 9. 2019 bylo prvostupňovému správnímu orgánu na vyžádání doručeno vyjádření ČMI, kde se ve věci projednávaného přestupku uvádí, že není třeba, „aby celý záměrný kříž ležel na vozidle, důležitý je průsečík kříže. Zaměřovací značka může mít víceméně libovolný tvar a velikost. Tato značka označuje střed oblasti, na kterou dopadl laserový svazek vyslaný rychloměrem. Toto místo má na vzdálenost 146 metrů průměr cca 45 cm. Vozidlo bylo tedy jistě změřeno správně. Vyjádření, na které se zástupce pana S.odkazuje, se vztahuje k jinému přestupku, je špatně napsané a už dávno uvedené na pravou míru.“ Co se týče měřicího úhlu, „měření z jiného úhlu než je 0° je vždy zatíženo chybou, která je vždy ve prospěch měřeného řidiče. V návodu je tato skutečnost popsána jako "cosinus efekt" na str.

73. Měřicí úhel 0° zajistí, že je změřena skutečná (maximální) rychlost vozidla. Není tedy pravda, že by měření bylo provedeno v rozporu s návodem.“ Co se týče stavu rychloměru, „není možné takto na dálku a zpětně posoudit. GPS souřadnice nejsou povinné a jejich nepřítomnost nijak nepoukazuje na poškození rychloměru. Místo měření je označeno slovně (adresou) a je dostačující.“ 18. Dne 10. 10. 2019 bylo žalobcovu zmocněnci doručeno vyrozumění o možnosti seznámit se se spisovým materiálem a důkazními prostředky před vydáním rozhodnutí. Žalobce možnosti seznámit se se spisovým materiálem a důkazními prostředky před vydáním rozhodnutí nevyužil.

19. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 12. 11. 2019 byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora popsaného přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, neboť porušil § 18 odst. 4 téhož zákona. K námitkám vysloveným ve stanovisku žalobce prvostupňový správní orgán mj. uvedl, že námitku o poškozeném rychloměru shledává účelovou. Zasahující policisté na místě zjištění přestupku se žalobcem jeho protiprávní jednání projednávali, a jelikož žalobce s přestupkem nesouhlasil, bylo na místě sepsáno oznámení přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalobce nevyužil možnosti vyjádřit se do tohoto tiskopisu a taktéž nepoukazoval na to, že by byla jakýmkoliv způsobem hlavice rychloměru poškozená. Provedení důkazu ohledáním rychloměru z důvodu časového odstupu shledal správní orgán bezúčelným. Ohledání rychloměru jako důkazního prostředku by bylo účelné provést bezprostředně po zadokumentování samotného přestupku, nicméně žalobce na tuto skutečnost nepoukazoval, čímž se sám připravil o možnost provedení tohoto důkazu. K ostatním námitkám prvostupňový správní orgán poukázal na vyjádření ČMI ze dne 18. 9. 2019, kde je na podkladě samotného výstupu silničního rychloměru vysvětleno, že se jednalo o měření správné a bezvadné.

20. O podaném odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. Uvádí se v něm, že skutkový stav byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování. Z dokazování je jednoznačně doloženo, že se žalobce dopustil přestupkového jednání tak, jak je mu kladeno za vinu. Prošetřením spisové dokumentace dospěl žalovaný k závěru, že nalézací prvostupňový správní orgán postupoval v souladu se zákonem a nedopustil se žádného pochybení, které by mělo zatížit řízení vadou či zkrátit žalobce na jeho právech. K námitce nesprávného umístění záměrného kříže na vozidle se žalovaný ztotožnil s názorem správního orgánu prvního stupně, který se opíral o vyjádření Ing. H. z ČMI, z něhož plyne, že provedené měření rychloměrem proběhlo v pořádku a žalobcem namítané technické nedostatky měření neměly opodstatnění. K namítanému poškození předepsaných úředních značek rychloměru žalovaný uvedl, že toto tvrzení žalobce ničím konkrétním nepodložil, ačkoli měl dostatečnou možnost uvést toto své tvrzení do oznámení o přestupku sepsaném na místě policisty. Z předloženého spisového materiálu je přitom zřejmé, že použitý rychloměr obsluhovali k tomu řádně proškolení policisté, což je podle žalovaného zárukou, že rychloměr byl v pořádku. Provedení následného důkazu ohledáním rychloměru by podle odvolacího orgánu nemohlo přinést žádné relevantní skutečnosti s ohledem na časový odstup, který uplynul od doby měření. Je zřejmé, že rychloměr byl po změření rychlosti vozidla žalobce v místě spáchání přestupku dopravní policií více jak měsíc používán. Proto by podle žalovaného požadovaný důkaz protokolem z nového ověření rychloměru nepřinesl žádné nové skutečnosti; byl by tedy nadbytečným. Právní hodnocení krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. Krajský soud nepřijal žalobcovo tvrzení o tom, že měření rychlosti vozidla nebylo provedeno ověřeným rychloměrem. Rychloměr užitý při měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem byl ověřen Českým metrologickým institutem dne 21. 8. 2017 (s platností ověření do 20. 8. 2018), platnost ověření rychloměru tedy skončila necelé dva měsíce poté, co byl žalobce v projednávané věci zachycen při překročení nejvyšší povolené rychlosti. Ověření rychloměru bylo doloženo vystavením ověřovacího listu č. 8012-OL-70333-17 a nalepením úředních značek na měřidlo. Z ověřovacího listu se podává, že ověření rychloměru bylo provedeno vystavením osvědčení a nalepením šesti úředních značek na měřidlo. Nic nenasvědčuje tomu, že by v době měření tyto značky na rychloměru byly poškozeny, ani žalobce, krom vágního tvrzení, nic takového nedoložil. Jevilo by se jako logické, aby žalobce poukázal na vady rychloměru již ve chvíli, kdy mu byla rychlost změřena a aby požadoval poznamenání této skutečnosti do tiskopisu Oznámení přestupku, což však neučinil.

24. Žalobce k prokázání svého tvrzení navrhoval v rámci správního řízení provést důkaz ohledáním rychloměru. Správní orgán prvního stupně i žalovaný odmítli provést tento důkaz pro nadbytečnost s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci. Krajský soud se k závěrům správních orgánů ohledně ohledání rychloměru přiklání. Provedení důkazu ohledáním rychloměru s takovým časovým odstupem by ve vztahu ke stavu rychloměru v době měření rychlosti prakticky postrádalo vypovídací hodnotu. K tomu krajský soud podotýká, že v době, kdy proběhlo ústní projednání přestupku, resp. v době, kdy žalobce tento důkaz navrhl, bylo již prakticky nemožné jej provést. Platnost ověření předmětného rychloměru totiž skončila necelé dva měsíce poté, co byl použit při měření žalobcem spáchaného přestupku, tudíž by v okamžiku provádění důkazu byl již opatřen novými úředními značkami, a proto by jím nemohla být prokázána žalobcova tvrzení ohledně údajně poškozených úředních značek.

25. Žalobce v odvolání ostatně souhlasil s tím, že provedení důkazu ohledáním rychloměru by po tak dlouhé době nemělo ve věci žádného významu. Nicméně v této souvislosti v odvolání namítl, že měl být proveden alternativní důkaz, a to vyžádáním protokolu z ověření rychloměru ze srpna 2018; v tomto protokolu by totiž podle žalobce byly uvedeny vady, které v době nového ověření rychloměr vykazoval. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k tomuto důkaznímu návrhu uvedl, že jej považuje za nadbytečný, neboť měření rychlosti žalobcova vozidla bylo provedeno více než jeden měsíc před koncem platnosti ověřovacího listu; rychloměr byl tedy po dni 8. 7. 2018 policisty ještě více jak měsíc užíván. Žalobce v neprovedení tohoto důkazu shledává vadu postupu žalovaného, neboť má za to, že důkaz nebyl nadbytečným. Podle žalobce tento důkaz může prokázat, v jakém stavu byl rychloměr v srpnu 2018, když byl předán k novému ověření. Pokud by se z protokolu z ověření podávalo, že byl předán s poškozenou úřední značkou, tak by to sice neprokazovalo, že úřední značka byla poškozena již dne 8. 7. 2018, nicméně by to značně zvyšovalo věrohodnost žalobcova tvrzení o tom, že tomu tak bylo.

26. Krajský soud má shodně se žalovaným za to, že provedení důkazu protokolem z ověření rychloměru ze srpna 2018 by bylo nadbytečné, neboť by to nemohlo přinést ničeho ke zjištění skutkového stavu věci ke dni 8. 7. 2018. Sám žalobce připouští, že by daný důkaz prokazoval příp. pouze to, že byl rychloměr předán v srpnu 2018 k ověření s poškozenou úřední značkou, přičemž taktéž připouští, že by z této skutečnosti nebylo možné mít za prokázané, že tato úřední značka byla poškozena již při měření dne 8. 7. 2018. Hodnota tohoto důkazu je tudíž v rovině hypotéz a obecných spekulací, které nemohou prokazovat tvrzení žalobce o poškození úředních značek rychloměru. Za situace, kdy důkazy shromážděné ve správním spise prokazují, že měření rychloměrem proběhlo v pořádku (výstup z měření odpovídá standardům, platný ověřovací list a obsluha proškolenými policisty), nebylo nutné provádět důkaz, který by ani nemohl prokázat opak, tj. to, že rychloměr měl dne 8. 7. 2018 poškozenou úřední značku. Tato skutečnost mohla být namítána přímo při měření, kdy bylo možné ji bezprostředně ověřit. Při nepředložení jiného důkazu (např. fotografie rychloměru pořízené žalobcem apod.) není možné tuto skutečnost prověřovat s takovým časovým odstupem. Krajský soud taktéž vychází z toho, že rychloměr obsluhovali proškolení policisté, kteří by jako profesionálové v případě poškození úřední značky rychloměr dále neužívali pro zánik ověření dle příslušné vyhlášky a předali jej k novému ověření.

27. Námitka nepřípustného důkazu se proto ve vztahu k výstupu z rychloměru ve světle shora řečeného jeví jako nedůvodná. Žalobcem odkázaný rozsudek Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 9. 10. 2019, č. j. 2 As 74/2018 - 38) na projednávanou věc nedopadá, neboť se týká prokázání zpochybněné existence dopravní značky v místě spáchání přestupku.

28. Krajský soud taktéž nepřijal žalobcovu námitku vytýkající žalovanému nevypořádání odvolací námitky o tom, že prvostupňový správní orgán konstatoval soulad měření s návodem k obsluze rychloměru, aniž by provedl návod jako důkaz. Při vypořádání tohoto žalobního bodu je nutno posoudit genezi námitek v tomto směru, jak je žalobce uplatňoval v průběhu celého správního řízení. Žalobce ve svém stanovisku k prvostupňovému řízení, které bylo doručeno prvostupňovému správnímu orgánu dne 4. 7. 2019, namítl, že měření rychlosti proběhlo v rozporu s návodem k obsluze, neboť celý záměrný kříž se nenacházel na měřeném vozidle a že měření rychlosti neproběhlo z úhlu 0°. Žalobce v této souvislosti nenavrhl provedení důkazu návodem k obsluze rychloměru. Prvostupňový správní orgán si k těmto námitkám vyžádal vyjádření ČMI, které bylo poskytnuto dne 18. 9. 2019 a které se týkalo přímo nyní projednávané věci. V tomto vyjádření ČMI bylo konstatováno, že „není třeba, aby celý záměrný kříž ležel na vozidle. Důležitý je průsečík kříže. Zaměřovací značka může mít víceméně libovolný tvar a velikost. Tato značka označuje střed oblasti, na kterou dopadl laserový svazek vyslaný rychloměrem. Toto místo má na vzdálenost 146 m průměr cca. 45 cm. Vozidlo bylo tedy jistě změřeno správně.“ K měřicímu úhlu bylo ve vyjádření ČMI uvedeno, že „měření z jiného úhlu než je 0° je vždy zatíženo chybou, která jde vždy ve prospěch měřeného řidiče. V návodu je tato skutečnost popsána jako "cosinus efekt" na str.

73. Měřicí úhel 0° zajistí, že je změřena skutečná (maximální) rychlost vozidla. Není tedy pravda, že by měření bylo provedeno v rozporu s návodem.“ V prvostupňovém rozhodnutí bylo z vyjádření ČMI vycházeno do té míry, že stran námitek o umístění záměrného kříže a stran úhlu měření bylo zcela odkázáno na toto vyjádření a bylo konstatováno, že na podkladě samotného výstupu silničního radarového rychloměru Ing. H. z ČMI uvedl, že se jednalo o měření správné a bezvadné. Správní orgán prvního stupně tímto způsobem vypořádal námitky žalobce ohledně průběhu měření rychlosti jeho vozidla, čímž tedy implicitně vyjádřil závěr o tom, že měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze. Je-li totiž učiněn závěr o tom, že umístění záměrného kříže bylo zcela v pořádku a že úhel měření taktéž, pak je zřejmé i to, že postup měření byl v souladu s návodem k obsluze. Správní orgán prvního stupně nicméně nebyl povinen důkaz návodem k obsluze provádět a ani nebyl povinen jeho neprovedení odůvodnit, neboť jednak žalobce výslovný návrh na provedení návodu k obsluze k důkazu neučinil, a jednak potřeba provedení tohoto důkazu nevyvstala s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci. Správné umístění záměrného kříže bylo osvědčeno z vyjádření ČMI a je doloženo snímkem z měření a správnost měřicího úhlu je zřejmá již z vyjádření ČMI, ze kterého vyplývá, že chyba v měřicím úhlu jde vždy ve prospěch řidiče měřeného vozidla, tj. že ve výsledku je změřena rychlost nižší.

29. Žalobce se následně v podaném odvolání mj. vymezil proti tomu, že se prvostupňový správní orgán ztotožnil s vyjádřením ČMI potvrzujícím, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze, aniž by byl návod k obsluze proveden jako důkaz, čímž měl zatížit prvostupňové rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

30. Co se žalovaného týče, v napadeném rozhodnutí se sice explicitně nevypořádal s předestřenou námitkou, z odůvodnění však jednoznačně vyplývá, že žalovaný shledal postup prvostupňového správního orgánu dostatečným, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti o provedeném měření, nebylo tedy jeho povinností provádět další důkazy. Žalobcovu námitku do nesprávného způsobu měření v rozporu s návodem k obsluze žalovaný vypořádal na str. 6 napadeného rozhodnutí, kde se vypořádal s tvrzeným nesprávným umístěním záměrného kříže, a to zejména na podkladě vyjádření ČMI. Z tohoto vyjádření dle žalovaného vyplývá, že měření rychloměrem proběhlo správně a namítané technické nedostatky měření neměly opodstatnění. Tímto způsobem žalovaný žalobcovu námitku vypořádal. Jistě je žádoucí, aby správní orgán poskytl podrobnější a propracovanější argumentaci, napadené rozhodnutí však není nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vyjádřil svůj právní názor k předmětné otázce jednoznačně a srozumitelně, byť implicitně. Krajský soud je přesvědčen, že z předložených podkladů nevyvstaly žádné pochybnosti o správnosti provedeného měření a nebylo povinností správních orgánů provádět návod k obsluze jako důkaz. Tuto kontrolu je nutno provádět toliko tehdy, když z podkladů vyvstanou pochybnosti o správnosti měření. V projednávané věci takové pochybnosti nevyvstaly, neboť správní orgány opřely své závěry mj. o důkaz, kterým je vyjádření ČMI, na základě kterého byly námitky žalobce označeny jako nedůvodné. Nebylo proto nutné pro účely vypořádání žalobcových námitek ověřovat soulad měření s návodem k obsluze.

31. Krajský soud též připomíná, že k pojmu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů se v rozsudku ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, publ. pod č. 2070/2010 Sb. NSS, vyjádřil Nejvyšší správní soud, který uvedl: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je pokládáno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS). Na druhou stranu podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29).“ Ačkoliv Nejvyšší správní soud předestřený právní názor vyslovil v řízení o kasační stížnosti a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se týkala přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, lze jej zcela nepochybně aplikovat i v řízení o žalobě ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí správního orgánu. Ze shora uvedeného lze dovodit, že žalovaný požadavku na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí splnil. Tvrzení o neprovedení důkazu návodem k obsluze je totiž do soudního řízení uměle vtahováno žalobcem za situace, kdy tento důkaz žalobce ve správním řízení výslovně nenavrhl provést a kdy správní orgán prvního stupně z návodu k obsluze sám nevycházel a ani explicitně nekonstatoval soulad měření s návodem k obsluze. Správní orgán prvního stupně aproboval závěry z jiného důkazu, a to z vyjádření ČMI, které se jistě o návod k obsluze opíralo, nicméně pokud správní orgán přijal závěry ČMI, nebyl povinen je ještě jednou ověřovat konfrontací s návodem k obsluze, který by sám provedl jako důkaz. Za této procesní situace se žalovaný k vznesené odvolací námitce postavil zcela dostačujícím způsobem tím, že aproboval důkaz vyjádřením ČMI, čímž implicitně vyjádřil, že správní orgán prvního stupně přímo z návodu k obsluze nevycházel. Daná odvolací námitka byla tudíž lichá a žalovaný ji správně nepovažoval za důvodnou.

32. Krajský soud se neztotožnil ani se žalobcem zpochybněným vymezením místa spáchání přestupku. Ve spisovém materiálu (oznámení přestupku, úřední záznam, záznam přestupku, policisty na místě vyplněný tiskopis oznámení přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti) je shodně uváděno, že měření bylo prováděno v obci Třeboň, místní část Holičky, u domu č. p. 33, na silnici č. I/24 ve směru od Třeboně na Majdalenu. Místo, kde bylo žalobcovo vozidlo změřeno, tedy místo spáchání přestupku, je dostatečně individualizováno a nelze jej zaměnit s jiným místem. Tomuto závěru odpovídá rovněž výstup z rychloměru, kde je zřetelně zachyceno vozidlo řízené žalobcem, rychlost tohoto vozidla (76 km/h, po odečtení odchylky 73 km/h) i rychlostní limit daného úseku silnice (50 km/h). Nic tedy neukazuje na to, že by místo měření neodpovídalo místu spáchání přestupku. Místo změření žalobcova vozidla odpovídá místu, kde policisté umístili stacionární laserový rychloměr a kde prováděli měření rychlosti jedoucích vozidel. Jako místo spáchání přestupku, tj. před domem č. p. 33 část Holičky, je tedy uváděno právě místo umístění rychloměru, tj. místo ze kterého bylo žalobcovo vozidlo změřeno a kde bylo následně zastaveno a podrobeno kontrole.

33. Žalobce tvrdí, že v okolí domu č. p. 33 v místě údajného spáchání přestupku je křižovatka mající vliv na uspořádání rychlosti, resp. že místo je před koncem obce a je zde povolena rychlost 90 km/h, svá tvrzení však ničím neprokázal a ze spisového materiálu takovým tvrzením nic nenasvědčuje. Vágní tvrzení o tom, že výstup z rychloměru zachycuje žalobcův vůz v typicky meziměstském prostředí, nemůže ve světle skutkových zjištění obstát. Skutečnost, že je silnice v úseku spáchání přestupku lemována vzrostlými dřevinami, neznamená, že se nachází mimo obec. Ostatně skutečnost, že žalobcovo vozidlo bylo měřeno a zastaveno v obci vyplývá z fotografie založené ve správním spise, která dokládá, že vozidlo žalobce bylo odstaveno několik desítek metrů před dopravní značkou označující konec obce. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že vozidlo bylo měřeno kdekoli jinde než v místě, které je označeno v napadeném rozhodnutí. Žalobce krajskému soudu neposkytl žádná relevantní tvrzení ukazující na rozpory, které by mohly mít vliv na skutkovou a právní kvalifikaci přestupku. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že vozidlo nebylo měřeno v místě označeném ve výroku napadeného rozhodnutí. Žalobce předložil krajskému soudu v příloze žaloby dva snímky z internetové aplikace Panorama, www.mapy.cz (Seznam cz, a. s.) ve stavu k 4. 10. 2014. Krajský soud rozhodl navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprovádět, jelikož ze správního spisu nemá krajský soud pochybnosti o místu měření rychlosti vozidla. Z toho důvodu je krajský soud toho názoru, že fotografie místa, které žalobce předložil, nemohou důkazní řízení obohatit o jakékoliv nové skutečnosti a přispět tak k úplnému zjištění skutkového stavu.

34. Krajský soud nepřijal ani námitku naříkající, že vozidlo nebylo měřeno v obci. Skutkový stav byl prokázán oznámením přestupku, úředním záznamem, výstupem z rychloměru obsahujícím mj. fotografii měřeného vozidla i hodnotu naměřené rychlosti a tiskopisem oznámení přestupku z místa kontroly, které žalobce nepodepsal a nevyjádřil se do něj. Z tohoto důkazního materiálu jednoznačně vyplynulo, že přestupkové jednání proběhlo právě v místě označeném výrokem napadeného rozhodnutí. Veškeré dokumenty použité jako podklad pro rozhodování vymezují místo spáchání přestupku stejně, tedy jako místo nacházející se v obci Třeboň, místní část Holičky. Správní orgán vymezil místo spáchání přestupku přesně a takovým způsobem, že o něm nejsou žádné pochybnosti.

35. Žalobce však namítal, že místo, kde bylo vozidlo změřeno, nebylo obcí ve smyslu § 2 písm. cc) zákona o silničním provozu, neboť se nejednalo o území zastavěné, což dokládá fotografie z měření. K této otázce krajský soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, č. j. 33 A 82/2015 - 41, dle něhož je třeba „vymezení obce pro účely zákona o silničním provozu považovat za autonomní definici, která sleduje čistě potřeby úpravy pravidel provozu na pozemních komunikacích. „Zastavěné území“ představuje obecný (z hlediska logiky „rodový“) formální znak obce ve smyslu zákona o silničním provozu, který znamená tolik, že obec by měla být vymezována na pozemních komunikacích dopravními značkami v zásadě v zastavěném území (tzv. intravilánu), nikoliv mimo ně. Z hlediska působení pravidel silničního provozu je ovšem zásadní, v jakém úseku je obec na pozemní komunikaci skutečně dopravními značkami vyznačena, nikoliv zda se skutečně jedná či nejedná o zastavěné území. To neplatí pouze na účelových komunikacích, kde se obec dopravní značkou nevymezuje a kde se musí účastník silničního provozu orientovat podle charakteru okolí, případně v situacích, kdy by z jiných důvodů dopravní značka vymezující „obec“ na předmětné pozemní komunikaci chyběla (viz k tomu podrobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 1 As 183/2012-50, přístupný na www.nssoud.cz). Z hlediska jízdy po silnici první třídy, o kterou se v posuzované věci jednalo, při níž došlo k překročení nejvyšší povolené rychlosti, však může mít skutečnost, že její část dopravní značkou vyznačená jako „obec“ nevede zastavěným územím, vliv pouze z hlediska hodnocení společenské nebezpečnosti (škodlivosti) spáchaného přestupku, nikoliv však na samotnou kvalifikaci pod příslušnou skutkovou podstatu překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci.“ 36. S uvedeným závěrem se plně ztotožňuje i zdejší soud a v návaznosti na něj dodává následující. Z hlediska působení pravidel silničního provozu je zásadní, v jakém úseku je obec na pozemní komunikaci skutečně dopravními značkami vyznačena, nikoliv zda se skutečně jedná či nejedná o zastavěné území. To, že se z fotografie měření založené ve správním spise, dokládá, že měřené vozidlo projíždělo hustou alejí stromů a že se zřejmě jednalo o nezastavěnou část obce, nemá na hodnocení skutkové a právní stránky přestupku žádný vliv. To, že se místo měření skutečně nachází na pozemní komunikaci č. I/24 v obci Třeboň, část Holičky mezi dopravními značkami „Obec“ a „Konec obce“, vyplývá nejen z přesné specifikace místa spáchání přestupku ve správních rozhodnutích, ale také z důkazů provedených správním orgánem, a to fotografického záznamu o měření, z oznámení o přestupku a z fotografie založené ve správním spise, ze které je patrné, že vozidlo žalobce bylo zastaveno několik desítek metrů před značkou „Konec obce“.

37. Ani žalobcem označená judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 20. 3. 2013, č. j. 1 As 183/2012 - 50) na učiněných závěrech ničeho nemění, neboť nedopadá na projednávanou věc. V žalobcově případě se nejednalo o situaci, kdy na příjezdu do obce nebyla osazena dopravní značka č. IS 12a „Obec“.

38. Závěrem se doplňuje, že pokud policisté v Oznámení přestupku ze dne 8. 7. 2018 uvedli, že je žalobce podezřelý ze spáchání přestupku podle § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu (týkající se povinnosti dodržovat rychlost jízdy mimo obec), tak se jednalo o zjevnou chybu, která však nemá žádné dopady do správnosti a zákonnosti správních rozhodnutí. Ostatně v popisu skutku v Oznámení přestupku je uvedeno místo spáchání přestupku shodně jako ve správních rozhodnutích, tj. v obci, a je taktéž uvedeno, že žalobce jedoucí rychlostí 73 km/h překročil nejvyšší povolenou rychlost v místě, kde je stanovena max. rychlost 50 km/h. Ve správních rozhodnutích byl žalobce správně shledán vinným z přestupku, neboť porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, který stanoví povinnost dodržovat rychlost jízdy v obci.

39. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací neanonymizovaného soudního rozhodnutí na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a o žádost o naprostou anonymizaci osobních údajů, pak krajský soud poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů, zveřejňuje. Závěr a náklady řízení 40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.