č. j. 64 A 3/2021 - 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: J.K., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2021, č. j. KUJCK 76440/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím Městského úřadu Blatná, odboru dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 16. 4. 2021, č. j. MUBL 5901/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil nedbalostním porušením § 4 písm. c) zákona o silničním provozu tím, že se neřídil údaji na parkovacím automatu, jak vyplývalo z dopravní značky „IP 13c“ (Parkoviště s parkovacím automatem) vyobrazené na dopravní značce „IP 8a“ (Zóna s dopravním omezením), kterou jsou označeny části obce vymezené Nařízením města Blatná č. 1/2018 jako oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít ke stání vozidla za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy.

2. Uvedeného přestupkového jednání se žalobce dle výroku prvostupňového rozhodnutí dopustil tím, že dne 30. 1. 2020 v čase od 13:58 hod. do 14:26 hod. stál s motorovým vozidlem tovární značky X (dále jen „vozidlo“) v Blatné, v ulici náměstí Míru po pravé straně pozemní komunikace č. II/173, na parkovacím místě před domem č. p. X, ve směru jízdy od kruhového objezdu do ulice třídy J. P. K., aniž by si vyzvedl v parkovacím automatu lístek a bezodkladně jej umístil za čelní sklo vozidla tak, aby byl čitelný nebo uhradil parkovné pomocí platby SMS. Za uvedené přestupkové jednání byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč a uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Odvolání žalobce ze dne 13. 5. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 7. 2021, č. j. KUJCK 76440/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 5. 10. 2021 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“), kterou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje v tom, že dle jeho přesvědčení neexistuje povinnost platby parkovného v daném úseku komunikace, neboť povinnost k jeho placení nebyla zákonným způsobem předepsána. Tuto skutečnost žalobce dovozuje z toho, že nebyl cenový předpis proveden k důkazu. Žalobce uvedl, že ke zpoplatnění určité komunikace je nutné jednak komunikaci vymezit jako zpoplatněnou nařízením obce, a jednak musí být vydán cenový výměr, kterým se stanoví výše parkovného, a to opět ve formě nařízení, přičemž odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/08. Dle žalobce obec Blatná cenový výměr ve formě nařízení obce nevydala. Cenový výměr obec vydala teprve s účinností od 31. 10. 2020, a to navíc pouze ve formě provozního řádu. Předtím dle žalobce žádný cenový předpis vydán nebyl, z čehož žalobce vyvozuje, že tak v době spáchání přestupku nebyla pozemní komunikace zákonným způsobem zpoplatněna. Žalobce dále připojil dlouhou citaci pasáže z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 31 A 72/2017, jejímž prostřednictvím se snažil podpořit své tvrzení, že povinnost k platbě parkovného neexistovala, neboť nebyla zákonným způsobem stanovena, když nebyl vydán cenový předpis ve formě nařízení obce, stanovující cenu parkovného.

5. Další žalobní námitkou žalobce rozporoval prokázání subjektu přestupku. Dle žalobce nebyl subjekt prokázán, neboť řidič vozidla nebyl strážníky ztotožněn „při činu“ či bezprostředně po něm. Správní orgány k prokázání přestupku vyšly z tvrzení strážníků obecní policie, kteří sdělili, že žalobce rozeznali, neboť je jim znám v souvislosti s řešením jiného dopravního přestupku, což bylo ve zřejmém rozporu s tvrzením žalobce, který tvrdil, že se rozhodného dne v obci Blatná vůbec nenacházel a vozidlo neřídil. Vzhledem k tomu měly správní orgány dle žalobce pečlivě posoudit věrohodnost tvrzení strážníků a věrohodnost tvrzení žalobce a v odůvodnění rozhodnutí vyjevit své úvahy nad věrohodností strážníků a žalobce a nad pravdivostí jejich tvrzení. Pakliže strážník tvrdí určitou skutečnost, avšak obviněný tvrdí opak, je dle žalobce v souladu se zásadou in dubio pro reo nutné upřednostnit verzi obviněného. V dané věci navíc žalobce spatřuje skutečnosti snižující věrohodnost strážníků, a to zejména odlišnost v popisu skutkového stavu ze strany strážníka U a strážnice P. Dle žalobce je dán rozpor odlišností ve výpovědích strážníků v tom, že dle jednoho strážníka kontrolovali vozidlo dvakrát, dle druhého jednou.

6. Uvedená nesrovnalost přitom dle žalobce nepředstavuje marginalitu, neboť dokazování subjektu přestupku zde stojí toliko na tvrzení jednoho strážníka. Tvrzení tohoto strážníka je v rozporu s tvrzením obviněného, a skutečnost, že daný strážník navíc celou událost popisuje odlišně než druhý strážník, zásadně snižuje jeho věrohodnost. Správní orgán uvedené rozpory dle žalobce vůbec nevyhodnotil, zároveň od strážnice Peškové vůbec nezjišťoval, z jaké vzdálenosti měla žalobce vidět, a tedy ani není zřejmé, kterak mohl dospět k závěru o tom, že strážnice jej poznala s jistotou a nemohla jej zaměnit s jinou osobou. Správní orgán dle žalobce rovněž nezjišťoval, z jaké konkrétní úřední znalosti je strážnici žalobce znám. Je-li správnímu orgánu něco známo z úřední činnosti, je povinen konkrétně označit z jaké, přičemž žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 As 175/2018–17. Byla-li tedy strážníkům podoba žalobce známa z úřední činnosti, měli konkrétně označit z jaké, aby žalobce mohl např. argumentovat, že v daném případě však nejednali s ním, ale s jiným přestupcem. Sám žalobce si přitom není vědom, že by se strážnicí Peškovou někdy jednal.

7. V žalobě byl dále vyjádřen nesouhlas žalobce a jeho právního zástupce s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětovou komunikační síť internet Nejvyšším správním soudem, přičemž argumentace k tomuto nesouhlasu byla obsažena na zbylých 12 stranách žaloby. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, doručeném zdejšímu soudu dne 10. 11. 2021, navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že byla na předmětném úseku komunikace jednoznačně dána povinnost platby parkového. Dle žalovaného z dopravní značky „IP 13c“ (Parkoviště s parkovacím automatem) vyplývá, že předmětná značka označuje placené parkoviště. Je proto i s ohledem k § 4 písm. c) zákona o silničním provozu povinností řidiče řídit se údaji na značce, dodatkové tabulce či na parkovacím automatu (hodinách). Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 As 412/2019 – 32, ze kterého ocitoval bod 46 odůvodnění.

9. Žalovaný podotkl, že není pravdou, že by město Blatná nevydalo příslušný ceník. Dle žalovaného byl ceník vydán, a schválen usnesením Rady města Blatná ze dne 28. 3. 2018, coby nařízení č. 1/2018. Žalovaný též připojil odkaz, na kterém je předmětné nařízení na webových stránkách města Blatná dostupné.

10. K námitce nedostatečně prokázané osoby přestupce žalovaný uvedl, že přestupkové jednání osoby žalobce považuje za řádně zjištěné, přičemž vyjmenoval jednotlivé důkazní prostředky, kterými byla tato skutečnost prokazována. Podstatný obsah správního spisu 11. Z oznámení o podezření ze spáchání přestupku plyne, že dne 13. 2. 2020 oznámila Městská policie Blatná správnímu orgánu prvního stupně jednání, které vykazovalo znaky přestupku dle § 125 odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit žalobce tím, že porušil § 4 písm. c) téhož zákona v návaznosti na vyhlášku č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Dle uvedeného oznámení zaparkoval žalobce svůj osobní automobil a nezakoupil si parkovací lístek, který byl povinen umístit viditelně za čelní sklo vozidla. Na místě bylo sepsáno předvolání pro nepřítomného řidiče pro podezření ze spáchání daného přestupku, které mu bylo viditelně umístěno za stěrač vozidla, a zároveň byla pořízena fotodokumentace, která je také obsažena ve správním spisu. Řidič motorového vozidla se do dne sepsání oznámení k projednání na služebnu Městské policie Blatná nedostavil.

12. Z úředního záznamu ze dne 30. 1. 2020 plyne, že uvedeného dne vykonávala hlídka Městské policie Blatná službu na náměstí Míru v Blatné. Ve 13:58 hod. viděla strážnice P. žalobce, jak s vozidlem přijíždí na parkoviště, na kterém je parkování zpoplatněno dle nařízení města Blatná č. 1/2018. Dle úředního záznamu je osoba žalobce strážnici P. dobře známa na základě předcházejících jednání při projednávání přestupků, a proto ho bezpečně poznala. Strážník U. ihned nafotil vozidlo a hlídka pokračovala dále v kontrole ostatních vozidel, aby měl žalobce dostatek času na zakoupení parkovacího lístku. K vozidlu se hlídka vrátila ve 14:16 hod., kdy stále nebyl parkovací lístek za čelním sklem umístěn, a proto byla sepsána výzva – předvolání, které mu bylo umístěno za stěrač vozidla v čase 14:26 hod. Následně byl dle úředního záznamu stažen kamerový záznam z městského kamerového systému, který jasně dokládá jednání žalobce v hlídkou uvedených časech. Jako svědek zaparkování vozidla byla dle úředního záznamu přítomna též majitelka prodejny květin na náměstí Míru, č. p. X, která sdělila, že osobu řidiče viděla přijíždět a viděla, jak odchází směrem na třídu J. P. K.. Prověřeno bylo též, že platba za parkovné vztahující se k registrační značce předmětného vozidla neprochází evidencí v systému plateb uskutečněných přes SMS.

13. Ve správním spisu je založena též situační mapa, kde je zakresleno místo, kde žalobce s vozidlem parkoval, a dále výzva pro nepřítomného řidiče. Zároveň je zde obsažena též výzva k uhrazení určené částky ve výši 300 Kč, adresovaná provozovateli vozidla společnosti TrustSoft, s.r.o., IČO 29137098, sídlem Kolbenova 882/5a, Praha 9. V návaznosti na předmětnou výzvu byla touto společností sdělena totožnost řidiče vozidla, za kterého byl označen žalobce. Společností bylo následně k výzvě správního orgánu prvního stupně sděleno i datum narození žalobce. Následně byla správním orgánem prvního stupně zaslána žalobci výzva k potvrzení totožnosti řidiče, která byla žalobcem potvrzena přípisem doručeným správnímu orgánu dne 25. 5. 2020. Následně byl dne 14. 7. 2020 správním orgánem prvního stupně vydán příkaz pod č. j. MUBL 9992/2020, kterým byl žalobce shledán vinným z nedbalostního přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč. Proti uvedenému příkazu podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce odpor.

14. Na den 25. 8. 2020 bylo nařízeno ústní jednání, kterého se jako svědek zúčastnil strážník R.U.. Žalobce ani jeho zmocněnec se na ústní jednání nedostavili. Další ústní jednání nařídil správní orgán prvního stupně na den 22. 9. 2020, kdy se na jednání dostavila jako svědek strážnice K.P.. Ani tentokrát se žalobce stejně jako jeho zmocněnec nedostavili.

15. Dne 2. 11. 2020 vydal správní orgán prvního stupně pod č. j. MUBL 16045/2020 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce dne 27. 11. 2020 tzv. blanketní odvolání, které ani přes výzvu správního orgánu nedoplnil.

16. Žalovaný vydal dne 22. 2. 2021 rozhodnutí pod č. j. KUJCK 20916/2021, kterým rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Důvodem zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo, že tento orgán ve výroku neuvedl formu zavinění u přestupku žalobce, což zapříčinilo rozpor s § 93 odst. 1 písm. d) zákona č. 250/2016 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Dále bylo rovněž nesprávně uvedeno ustanovení, dle něhož byl žalobci správní trest pokuty uložen.

17. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, popsané v bodech 1 a 2 odůvodnění tohoto rozsudku. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, jak bylo uvedeno shora. Právní hodnocení krajského soudu 18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná.

20. Spornou otázkou mezi žalobcem a žalovaným je, zda byl úsek pozemní komunikace, na kterém žalobce parkoval, zpoplatněn v souladu se zákonem. Zdejší soud dospěl v projednávané věci k závěru, že předmětný úsek zpoplatněn nepochybně byl. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, č. j. 8 As 24/2018 - 52, již samotná dopravní značka „IP 13c“ (Parkoviště s parkovacím automatem) stanovuje povinnost zaplatit parkovné dle podmínek uvedených na značce, dodatkové tabulce nebo parkovacím automatu. Uvedený názor přitom není v judikatuře Nejvyššího správního soudu ojedinělý, neboť ke shodným závěrům daný soud dospěl např. v rozsudku ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 As 412/2019 - 32, či v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 As 310/2018 – 17. Vzhledem ke zmíněné judikatuře má zdejší soud postaveno najisto, že značka již sama o sobě stanovuje povinnost zaplatit parkovné, a to v souladu s podmínkami uvedenými na značce, dodatkové tabulce či parkovacím automatu. Namítá-li žalobce, že bylo povinností správních orgánů zkoumat naplnění podmínek podle § 23 zákona o pozemních komunikacích, není tato námitka důvodná, jelikož povinnost uhradit parkovné vyplývala přímo ze zmiňované dopravní značky.

21. Uvedená dopravní značka navíc svým umístněním odpovídá nařízení města Blatná č. 1/2018, kterým byly vymezeny oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít ke stání vozidla za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. V příloze č. 1 tohoto nařízení byla vymezena lokalita Blatná, místní komunikace náměstí Míru v celém rozsahu. V příloze č. 2 nařízení byla lokalita náměstí M. i graficky vymezena. Nebylo přitom žádného sporu o tom, že vozidlo stálo právě v ulici náměstí M. (po pravé straně pozemní komunikace č. II/173, na parkovacím místě před domem č. p. X), čemuž odpovídá mj. situační mapa, kde je zakresleno místo, kde žalobce s vozidlem parkoval.

22. V průběhu správního řízení nevyvstaly jakékoli pochyby o tom, zda byl úsek pozemní komunikace zpoplatněn, ostatně ani žalobce tuto skutečnost během správního řízení nezpochybnil, nebylo tudíž třeba, aby se k této otázce správní orgány vyjadřovaly. Žalobce uvedené namítá až v podané žalobě. Zdejší soud se přitom neztotožňuje s právním názorem vyjádřeným v žalobcem uváděném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 31 A 72/2017, neboť odporuje shora citované judikatuře Nejvyššího správního soudu. Ostatně, i samotný Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 14. 7. 2021, č. j. 32 A 64/2019 - 31, konstatoval, že „nesouhlasí se závěry rozsudku ze dne ze dne [sic!] 28. 3. 2019, č. j. 31 A 72/2017 – 28, podle něhož se správní orgány musí touto otázkou zabývat z úřední povinnosti i v případě, kdy účastník řízení tímto směrem nevznese ve správním řízení žádné námitky“. Krajský soud k této otázce naopak odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 10. 2018, č. j. 50 A 40/2017 – 53 (souladného s citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu - potvrzeného rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2019, č. j. 6 As 333/2018 - 42), přičemž od právního názoru zde uvedeného nemá důvodu se odchýlit ani v projednávaném případě.

23. Vzhledem ke shora uvedenému se nelze ztotožnit s žalobcovým tvrzením, že vůbec neexistuje povinnost platby parkovného v daném úseku komunikace, neboť tato povinnost byla stanovena zákonu konvenujícím způsobem. Zároveň nelze s žalobcem souhlasit v tom, že by se správní orgány musely zabývat otázkou, zda byl vydán cenový předpis. Tuto otázku by bylo třeba posuzovat pouze k námitce účastníka řízení, jak plyne ze shora předestřených judikaturních závěrů, přičemž tuto námitku žalobce ve správním řízení neuplatnil.

24. Další žalobní námitkou zpochybňoval žalobce dostatečné prokázání subjektu přestupku. Spisovou dokumentací však bylo bezpečně podloženo, že řidičem vozidla, který neuhradil parkovné, byl právě žalobce. Skutečnost, že žalobce nebyl ztotožněn „při činu“ či bezprostředně po něm nelze v projednávaném případě považovat za důvod nedostatečného prokázání subjektu přestupku. V dané věci byla předmětná skutečnost prokázána dostatečně. Žalobce ve své argumentaci zcela opomíjí, že byl za řidiče vozidla označen provozovatelem vozidla - společností TrustSoft, s.r.o., která dne 11. 5. 2020 v přípisu adresovaném správnímu orgánu prvního stupně, výslovně uvedla že „řidičem vozidla byl J.K., nar. X, adresa L. X, B.. Jednalo se o služební jízdu.“. Nelze přitom přehlédnout ani písemné vyjádření samotného žalobce, doručené správnímu orgánu prvního stupně dne 25. 5. 2020. Ve zmíněném vyjádření žalobce sám uvádí následující: „Sděluji Vám, že jsem dne 30. 1. 2020 vozidlo řídil a na daném místě jej ponechal. Velice se za to omlouvám.“ 25. S novou verzí, dle které dne 30. 1. 2020 v čase od 13:58 hod. do 14:26 hod. v obci Blatná, v ulici náměstí Míru, předmětné vozidlo rozhodně neřídil ani nezaparkoval (a že se v Blatné vůbec nenacházel), přichází žalobce až ve vyjádřením doručeném prostřednictvím jeho zmocněnce správnímu orgánu prvního stupně dne 8. 3. 2021. Je však třeba uvést, že vzhledem ke shora uvedeným ostatním důkazům, které pravdivost tohoto vyjádření zcela vyvracejí, předmětné vyjádření není způsobilé zpochybnit spáchání přestupku žalobcem. Žalobcem vznesená námitka nadto byla řádně vypořádána již prvostupňovým rozhodnutím, a to v posledním odstavci na straně 3, ve kterém správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že změna výpovědi žalobce je účelová. Tomuto závěru správních orgánů nelze cokoli vytknout a zdejší soud se s ním plně ztotožňuje.

26. Jak vyplývá ze shora uvedeného, správními orgány byl dostatečně prokázán subjekt přestupku, a to nejen výpověďmi strážníků městské policie, ale i dalšími důkazními prostředky. Vzhledem k tomu nebylo třeba poměřovat věrohodnost tvrzení strážníků a věrohodnost tvrzení žalobce (které nadto bylo s ohledem ke shora popsanému účelové). Konstatování žalobce, že dokazování subjektu přestupku stojí v posuzovaném případě toliko na tvrzení jednoho strážníka, je nepravdivé, neboť toto prokázání bylo podloženo i dalšími důkazními prostředky. S ohledem na to nebylo žádného důvodu, proč by měla být pravdivost výpovědi strážníků správními orgány ověřována např. dotazy, z jaké vzdálenosti byl žalobce strážnicí P. viděn, nebo ze které konkrétní úřední činnosti je jí žalobce znám. V dané věci nebyly dány důvodné pochybnosti, a proto nebylo místo pro uplatnění zásady in dubio pro reo. Zdejší soud proto nepovažuje ani tuto žalobní námitku za důvodnou.

27. Nad shora uvedené zdejší soud uvádí, že ztotožnění řidiče vozidla „při činu“ či bezprostředně po něm v případě parkování, kdy se řidič neřídí údaji na parkovacím automatu, nelze po strážnících vyžadovat, jelikož při kontrole úhrady parkovného takový řidič z povahy věci zpravidla nebude u vozidla přítomen. Takovýto požadavek nemá žádné opodstatnění, neboť by ve svém důsledku vedl ke zcela absurdní situaci, kdy by nebylo možné uložit pokutu řidičům, kteří parkovné v rozporu s údaji na parkovacím automatu neuhradí, pakliže by nebyli strážníky obecní policie na místě ztotožněni, a to i přes případné jiné shromážděné důkazy, jako například sdělení provozovatele vozidla, výpověď strážníků obecní policie či jiné.

28. Krajský soud navíc na rozdíl od žalobce neshledává rozpor ve výpovědích strážníků, a to ani v případě počtu kontrol daného vozidla. Žalobce v bodu 28 žaloby reprodukoval výpovědi strážníků chybně, jelikož ve skutečnosti z obou výpovědí vyplývá, že kontrola vozidla proběhla dvakrát. Strážník U. vypověděl následující: „Pan K. odešel, aniž by umístil za okno vozidla lístek o zaplacení parkovného. Vzhledem k tomu, že musíme dát každému řidiči čas na zakoupení parkovacího lístku, pokračovali jsme v pochůzce. Po malé chvíli jsme se k vozidlu X vrátili, a protože zde parkovací lístek umístěn nebyl, nebyl zde ani řidič, vypsali jsme stejně jako u každého jiného vozidla výzvu pro nepřítomného řidiče.“ Strážnice P. uvedla, že společně „došli vozidlo zkontrolovat, zda řidič zakoupil parkovací lístek z automatu a zda jej umístil viditelně za čelní sklo OA. Kontrolou bylo zjištěno, že žádný lístek zde umístěn není, proto jsme provedli ještě kontrolu placení formou SMS, ani tou však platba neprošla. Protože musíme dát každému řidiči čas na zakoupení parkovacího lístku, pokračovali jsme v pochůzce po náměstí M. a poté jsme se opět vrátili k vozidlu, zda je již lístek umístěn viditelně za sklem vozidla.“ Jelikož strážník U. zmiňoval, že „Pan K. odešel, aniž by umístil za okno vozidla lístek o zaplacení parkovného,“ neodporuje jím uvedené tvrzení výpovědi strážnice P. Dle zdejšího soudu je i z výpovědi strážníka U. zřejmé, že kontrola proběhla též předtím, než strážníci pokračovali v pochůzce, neboť jinak by nemohl mít vědomost o tom, že parkovací lístek za oknem vozidla nebyl, resp. že jej tam žalobce neumístil. Rozpor mezi výpověďmi strážníků proto dán není.

29. Pokud jde o nesouhlas žalobce a jeho právního zástupce s publikací neanonymizovaného soudního rozhodnutí na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a o žádost o naprostou anonymizaci osobních údajů, pak krajský soud poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jímž Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů, zveřejňuje. Závěr a náklady řízení 30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.