Č. j. 64 A 4/2021 - 51

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: I.K., narozený dne X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Vladimírem Peškem sídlem Šustova 902/II, Třeboň proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č. j. KUJCK 85733/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Městského úřadu Třeboň (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 6. 2021, č. j. PŘ 135/2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že v době od 30. 8. 2019 do 30. 10. 2019 neoprávněně a bez povolení úmyslně nejméně ve 40 zadokumentovaných případech vstupoval na cizí pozemek, kde se volně pohyboval, manipuloval s věcmi zde uloženými, vždy po překonání překážky oplocení (otevření branky) a také po odsunutí plotového pole, a to i přes skutečnost, že byl majitelem pozemku, panem F.Z., nar. X (dále jen „F. Z.“), opakovaně písemně i ústně upozorňován na skutečnost, že neoprávněně vstupuje na cizí oplocený pozemek a žádán, aby svého jednání zanechal, a přes skutečnost, že již nejméně dne 19. 6. 2019 byl písemně upozorněn generálním pověřencem jediného vlastníka uvedených nemovitostí společnosti REPROGEN, a.s., M.V., že na uvedený pozemek p.č. XA včetně kolny, zde stojící, vstupuje neoprávněně, když pozemek včetně kolny je do doby jejich prodeje pronajatý F. Z. a nejméně ode dne 5. 9. 2019 věděl ze zápisu v katastru nemovitostí, že uvedený pozemek p.č. XA v k.ú. X je ode dne 30. 8. 2019 ve výlučném vlastnictví pana F. Z. Jelikož ke škodě na majetku ani k újmě na zdraví nedošlo, dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že svým jednáním žalobce úmyslně neoprávněně užíval cizí majetek, za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč a uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Odvolání žalobce ze dne 14. 7. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2021, č. j. KUJCK 85733/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 12. 10. 2021 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ či „zdejší soud“), kterou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Součástí žaloby učinil žalobce žádost o přiznání odkladného účinku žaloby. Dle usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 11. 2021, č. j. 64 A 4/2021 - 45, nebyl žalobě odkladný účinek přiznán.

4. Žalobce v žalobě namítá, že se žalovaný nevypořádal s navrženými důkazními prostředky, resp. navržené důkazní prostředky nevzal ani v potaz, čímž řízení zatížil procesní vadou. Tvrzení, že žalobce nejméně od 19. 6. 2019 věděl, že pozemek p. č. 3192/2 včetně kolny je pronajatý F. Z., dle žalobce neodpovídá zjištěným skutečnostem. Žalobce tvrdí, že se správní orgány nezabývaly dalšími skutkovými zjištěními uváděnými žalobcem, ačkoli šlo o skutková zjištění podložená výsledky dokazování. V řízení nebyly vzaty v úvahu všechny listinné důkazy předložené žalobcem, a to konkrétně znalecký posudek ze dne 2. 11. 2013, projektová dokumentace dřevníku Okresního stavebního podniku z roku 1961, ani prošetření podnětu F. Z. ke zbourání dřevníku učiněném Odborem územního plánování a stavebního řádu Městského úřadu Třeboň ze dne 9. 5. 2018. Uvedenými důkazy bylo dle žalobce prokázáno, že dřevník – kolna, umístěný na pozemku p. č. XA, před částí domu č. p. X, je ve spoluvlastnictví žalobce, jeho ženy a F. Z. Spoluvlastnické podíly jsou rozděleny dle žalobce tak, že žalobce a jeho žena jsou každý vlastníkem jedné ideální čtvrtiny (1/4) a F. Z. je vlastníkem ideální poloviny v poměru k celku (1/2). Z toho žalobce dovozuje, že dřevník – kolna nemohl být panu F. Z. pronajatý. Vysvětlení podané k této věci panem M.V. nemá dle žalobce žádnou vypovídací potenci, neboť uvedeným vysvětlením bylo pouze prokázáno, že majetek společnosti není obhospodařován s péčí řádného hospodáře. Žalobce dle svého přesvědčení naopak prokázal své vlastnické právo k uvedené části kolny a správní orgán tuto skutečnost nevzal v potaz a zcela nekriticky a neobjektivně se přikláněl k názoru V., že mu žalobce nedal k vlastnickému právu dostatek důkazů.

5. Napadeným rozhodnutím podsouvaný závěr, že žalobce měl případnou nutnost přístupu k elektroměru či přípojce vody řešit ústní, nebo písemnou domluvou s majitelem, nebo alespoň písemným oznámením majiteli pozemku, považuje žalobce za nereálnou, neboť bylo prokázáno, že jednání s F. Z. nebylo možné. Správní orgány oslyšely návrhy žalobce, aby byla vyžádána dokumentace Policie ČR, ze které by vyplývalo, že žalobci byl panem F. Z. znepříjemňován pobyt v jeho domě. Policií přitom byly žádosti žalobce opakovaně odkládány. Správní orgány též dle žalobce nereagovaly na písemný důkaz, a to konkrétně na dopis právního zástupce žalobce ze dne 1. 10. 2019, kterým byl F. Z. vyzván k navození pokojného stavu tím, že by žalobci předal klíče od vchodové branky a nadále nebránil vstupu na pozemek p. č. XA. V návaznosti na tento dopis jmenovaný bez upozornění žalobce vstoupil do části kolny (drobná stavba nacházející se u příjezdové komunikace, před domem č. p. X), kterou do té doby užívali po právu všichni majitelé domu č. p. X, a věci žalobce i jeho manželky z kolny vyházel a vyboural vstupní dveře a takto vytvořený otvor zazdil. Tímto jednáním mj. jejich věci zpřístupnil komukoli, kdo šel okolo.

6. Žalovaný se dle žalovaného nevypořádal ani s dalšími listinnými důkazy navrženými žalobcem v podobě usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. 11. 2020, č. j. 2 C 66/2020-68 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 2. 2021, č. j. 7 Co 173/2021-85. Z obou navržených důkazů plyne, že žalobce se řádně staral o svá vlastnická práva. V okamžiku, kdy bylo zahájeno soudní řízení prodal F. Z. svůj podíl na domě č. p. X včetně podílu na předmětných pozemcích a tím i na příslušenství (kolna – dřevník) a žalobci nezbylo než žalobu vzít s ohledem na pasivní legitimaci žalovaného zpět. Soudy však toto jednání F. Z. ocenily přiznáním nákladů řízení žalobci, což nebývá obvyklé. Žalovaný neřešil další flagrantní pochybení F. Z., ignorujícího povinnost podílového spoluvlastníka nejprve podíl na nemovitosti nabídnout ke koupi druhému podílovému spoluvlastníkovi. Popsaným jednáním jmenovaný pouze doplnil skutečnost, že nikdy o ničem nechtěl s žalobcem jednat.

7. Dle žalobce kolna není samostatnou stavbou a spolu se stejnou stavbou patřící k sousednímu řadovému domu tvoří jeden stavební objekt, byť vnitřně rozdělený vnitřními konstrukcemi. Kolna byla vystavěna v roce 1968 za účelem uskladnění paliv pro kotel ústředního topení a byla užívána panem F. Z., manželi Vobořilovými a jejich právními předchůdci jako příslušenství domu č. p. X(každý využíval svoji část). Byla-li by kolna součástí pozemku p. č. XA, pak by byla zapsána v katastru nemovitostí jako pozemek p. č. XA, jehož součástí je jiná stavba bez č. p./č. ev. Vzhledem k tomu dovozuje žalobce s odkazem na § 1175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), že se F. Z. dopustil zákonem zakázané změny společné části budovy.

8. Další žalobní námitkou žalobce rozporuje objektivnost výroku napadeného rozhodnutí, dle něhož se měl na cizím pozemku volně pohybovat a manipulovat s věcmi zde uloženými. Z videozáznamů nevyplývá, že by se žalobce na předmětném pozemku zdržoval zbytečně dlouho (řádově jde o minuty) nebo že by zde manipuloval s majetkem F. Z. Ze záznamů toliko plyne, že žalobce vyvádí kola, sekačku nebo se zabývá zničeným zámkem od dveří. Jelikož nebylo možné dosáhnout s F. Z. jakékoli dohody, nezbylo žalobci než využít práva svépomoci dle § 14 občanského zákoníku. Proto na pozemek vstupoval a zároveň se obracel na Policii ČR, od které očekával pomoc. Videozáznamy nekorespondují ani se závěry, že by žalobce odsunoval plotové pole. Žalobce nepotřeboval odsouvat plotové pole, neboť po uzavření přívodu vody od F. Z. tuto napojoval od svého švagra, bydlícího ve vedlejším domě. Vodu od švagra napojoval na jaře a pak ji na podzim odpojoval, přičemž hadici vedl ze svého střešního okna po střeše směrem k domu švagra. Z uvedených důvodů nebylo třeba jakkoli odsouvat plotové pole, natož v době od 30. 8. 2019 do 30. 10. 2019. Dle žalobce plotové pole odsunul naopak F. Z. společně s M.V. v čelní části plotu, aby tím umožnil žalobci a jeho ženě (nepřijatelným způsobem) vstupovat na jejich pozemek.

9. Žalovaný pochybil také tím, že nepřihlédl k tvrzení žalobce, že se společně s manželkou na uvedení přípojky vody do jejich bytu do původního stavu snažili s panem F. Z. domluvit, avšak neúspěšně. Též bezúspěšně dopadla snaha dohodnout s jmenovaným obnovení přístupu k rozvodné skříni na elektřinu a do kolny. Neúspěchem dopadl i dopis právního zástupce žalobce. Při pokusech o smírné řešení vystupoval F. Z. z pozice síly a neuznával nárok žalobce a jeho manželky. Vzhledem k tomu se nelze divit, že s ním jmenovaní již nechtěli jednat. Nezpůsobilost slušně jednat a vysvětlit své protiprávní jednání prokázal F. Z. i svým „útěkem“ z ústního jednání dne 7. 8. 2020 v okamžiku, kdy měl odpovídat na dotazy žalobce a jeho právního zástupce. Správní orgán následně jednal se jmenovaným na chodbě a tuto část v rozporu s § 18 odst. 4 správního řádu nezanesl do protokolu z jednání, a to ani na písemnou žádost zástupce žalobce. Tvrzení, že měl žalobce námitky proti protokolaci uplatnit před podpisem protokolu, postrádají dle žalobce oporu v zákoně.

10. Žalobce uvádí, že zjistil-li správní orgán diametrální rozdíly ve výpovědích stran řízení, které jsou nadto v projednávaném případě zcela zjevné, měl buď doplnit dokazování výslechem dalších svědků (např. sousedů) či prověřit vlastnickou otázku problému. Dle žalobce je zřejmé, že F. Z. nedbal příslušných ustanovení občanského zákoníku, dle jehož § 1075 má vlastník jednotky (bytové jednotky, ale i domu) právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku je zakázáno nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Snaze F. Z. v zamezení přístupu žalobce na pozemek bránilo ustanovení § 1021 občanského zákoníku. Žalobce požadoval zajištění vstupu na pozemek pouze ne nezbytnou dobu, v nezbytné míře a za shora uvedeným účelem. Jednalo se o krátké časové intervaly. Žalobce chtěl také užívat kolnu, na což měl dle svého přesvědčení plné právo. Pan F. Z. si neuvědomoval, že byli s manželi K. podílovými spoluvlastníky předmětného domu a neměl právo jim bránit v užívání jejich majetku. Svým jednáním spočívající ve vybourání dveří, čímž zamezil vstupu žalobce a jeho ženy do kolny, výrazným způsobem porušil § 1115 občanského zákoníku. O vybourání a zazdění dveří kolny se rozhodl sám, aniž měl k takovému opatření právní důvod.

11. Žalobci proto nezbylo než využít svépomoci, neboť i přes obracení se na orgány činné v trestním řízení byly jeho žádosti oslyšeny. Pro uznání žalobce vinným ze spáchání přestupku proti majetku, by muselo být bezpečně prokázáno, že jednal úmyslně a proti zákonu, či veřejnému zájmu. Dále by měl správní orgán žalobci vysvětlit, proč jeho podání, kterými se bránil neslušnému jednání F. Z., byla pravidelně odkládána (např. věc č. j. PŘ 133/2019) a byl odkazován na soudy. Správní orgány by měly pracovat objektivně a spravedlivě a nestranit jedné straně řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Žalovaný uvedl, že se v napadeném rozhodnutí zabýval všemi odvolacími námitkami žalobce, pročež odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí. Žalobce jednal protizákonně, dle svého uvážení. Žalobce měl mnoho příležitostí věc vyřešit buď se společností REPROGEN, a.s. ještě před odkupem pozemku panem F. Z., a následně s ním samotným coby novým vlastníkem. Žalobce však nevyužil těchto možností, jakož ani žádného jiného zákonem umožněného řešení (např. soudního řízení). Případnou nutnost přístupu k elektroměru či přípojce vody mohl řešit domluvou s majitelem, a to i dodatečně. Také mohl daný problém vyřešit stavebními úpravami. Ani jednou se však daný problém nepokusil řešit.

13. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval i vlastnictvím stavby a pozemku, tedy i zmiňovaným znaleckým posudkem. Též námitka týkající se protokolace byla v odůvodnění rozhodnutí řádně vypořádána. Chtěl-li žalobce klást svědkovi další otázky, mohl správní orgán požádat o nařízení dalšího ústního jednání. Žádost o konání dalšího ústního jednání však nebyla žalobcem vznesena.

14. Žalovaný se ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně, že to byl právě žalobce, kdo se protiprávního jednání dopustil. Všechny námitky žalobce byly řádně vypořádány již v prvostupňovém rozhodnutí a následně v rozhodnutí napadeném. Žalovaný přezkoumal předložený přestupkový spis, prvostupňové rozhodnutí i podané odvolání v plném rozsahu, což ostatně vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný je toho názoru, že se žalobce přestupku proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích dopustil. Správní orgán prvního stupně zjistil přesný a skutečný stav věci tak, aby mohl rozhodnout o vině žalobce. Žalovaný na zákonnosti napadeného rozhodnutí trvá, neboť všechny potřebné skutečnosti byly řádně a nade vší pochybnost prokázány.

III. Podstatný obsah správního spisu

15. Z oznámení přestupku ze dne 7. 9. 2019 plyne, že tohoto dne v 9:23 hodin oznámil žalobce na linku 158 schválnost ze strany jeho souseda F. Z. Na místě se s žalobcem spojila hlídka Policie ČR. Dle oznámení žalobce jeho soused F. Z. narušil občanské soužití tím, že před vchod do jeho kolny umístil betonové dlaždice. Dne 5. 9. 2019 hlásil žalobce obdobnou situaci, kdy navíc došlo k poškození dveří kolny. Tuto situaci považuje za schválnost. Žalobce nesouhlasí s tvrzením, že soused F. Z. celou parcelu koupil.

16. Dle úředního záznamu o podání vysvětlení sousedem F. Z. ze dne 8. 9. 2021, č. j. KRPC - 122620-4/PŘ-2019-020323, jmenovaný vypověděl, že kolna stojí na jeho pozemku, který zakoupil od společnosti REPROGEN, a.s., a to dne 13. 8. 2019. Žalobce dle jeho vyjádření kolnu v minulosti užíval bez svolení zmiňovaného právního předchůdce, který však toto neoprávněné užívání neřešil. Pozemek nechal F. Z. na své náklady oplotit. Ještě před nabytím pozemku uzavřel se společností REPROGEN, a.s. nájemní smlouvu, přičemž již předtím byl žalobce touto společností dne 26. 6. 2019 písemně vyzván, aby část prostoru kolny, kterou neoprávněně užívá, vyklidil, což doposud neučinil. Několikrát byl žalobce vyzván i osobně sousedem F. Z., aby kolnu vyklidil a nevstupoval na jeho pozemek, což žalobce odmítl. Bránu na pozemek F. Z. nezamyká, aby si mohl žalobce své věci kdykoli odnést. Po několika vstupech žalobce schválně nechal otevřenou bránu, což vedlo k tomu, že pes pana F. Z. utekl. Toto jednání považuje F. Z. naopak za schválnost od žalobce, který odmítá vyklidit kolnu a narušuje jeho soukromí tím, že vstupuje na jeho pozemek. K výpovědi byla předložena nájemní smlouva, dopis společnosti REPROGEN, a.s. a kupní smlouva, které jsou také součástí správního spisu.

17. Panem F. Z. bylo dne 31. 10. 2019 správnímu orgánu prvního stupně oznámeno, že žalobce pokračuje ve svévolném vnikání na jeho pozemek a v neoprávněném užívání kolny. Neoprávněné jednání žalobce má zaznamenáno na kameře a je schopen je kdykoli doložit. Ve správním spise je založena i výzva pana F. Z., adresovaná manželům K., aby nejpozději do deseti dnů (do 10. 10. 2019) vyklidili pozemek a kůlnu s tím, že neučiní-li tak, budou jejich věci vystěhovány a pozemek uzamčen.

18. Ze záznamu o podání vysvětlení ze dne 31. 10. 2019 uvedl žalobce před správním orgánem prvního stupně, že na pozemek bohužel vstupuje neoprávněně, neboť má na fasádě domu umístěný rozvaděč elektřiny a přívod vody a musí se k rozvodům nějak dostat. Jediná cesta přitom je přes pozemek p. č. X. Jelikož nemovitost využívá pouze rekreačně, při příjezdu otevře a při odjezdu vše uzavře. Pozemek je oplocen a pouze jeden díl plotu byl panem F. Z. odstraněn, aby tam žalobce mohl vstupovat. Žalobce si je vědom toho, že pozemek je nyní jeho souseda, ale nemá jiný přístup k rozvodům. Pana F. Z. o přístup nežádá, neboť by to považoval za směšné. Zná jej, neumožnil by mu to, na vše má tisíc řečí. Dohadovat se s ním nebude a nebude ho o nic žádat. O zřízení věcného břemene nežádal, jelikož společnost REPROGEN, a.s. slibovala, že vše zařídí před prodejem pozemku. I přestože tuto společnost o zřízení žádal právní zástupce žalobce, tak „nic nesplnili a vymlouvají se“. Hodlají však podat žalobu k soudu. Žalobce nechtěl věc vyřešit příkazem na místě, vzal přitom na vědomí, že věc bude vyřízena příkazem. Dne 1. 10. 2019 podal vysvětlení pan F. Z., který uvedl, že na elektroměr lze pohodlně dosáhnout z místa za plotem a není nutné, aby žalobce na pozemek vstupoval. Navíc lze elektroměr obsluhovat dálkově, například skrze mobilní aplikaci.

19. K dotazu správního orgánu prvního stupně týkající se provedené úpravy elektrických přípojek v ulici Sídliště ve městě Třeboň a konkrétní situaci domu č. p. 709 uvedla společnost E.ON Distribuce, a.s., že v rámci obnovy sítě bylo žalobci vybudováno hlavní domovní vedení a bylo předáno do jeho vlastnictví. Elektroměrový rozvaděč zůstal na původním místě, tj. na objektu č. p. 709, přičemž by si musel sám žalobce rozvaděč umístit na hranici pozemku.

20. Dne 7. 8. 2020 proběhlo před správním orgánem prvního stupně ústní jednání, na kterém vypovídal žalobce, svědek F. Z. a svědek M.V. ze společnosti REPROGEN, a.s. O ústním jednání byl pořízen protokol, který je součástí správního spisu. Žalobce požádal prostřednictvím svého právního zástupce o opravu protokolu, neboť dle jeho názoru se v něm vyskytovaly nedostatky, mj. nebylo doplněno jednání úřední osoby s F. Z., ke kterému mělo dojít na chodbě poté, co F. Z. opustil jednací místnost. Správní orgán prvního stupně přistoupil poté k opravě zřejmé nesprávnosti (překlepu) v protokolu, ostatní namítaná pochybení nebyla shledána důvodnými. Správní orgán sdělil, že k žádnému jednání na chodbě nedošlo, neboť F. Z. rychlým krokem opustil jednací místnost i úřad.

21. Po seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí správní orgán prvního stupně vydal dne 18. 12. 2020 rozhodnutí, kterým shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích. Za daný správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 000 Kč a dále povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

22. Proti zmíněnému rozhodnutí podal žalobce dne 6. 1. 2021 odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 1. 2021, č. j. KUJCK 13732/2021, tak že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Důvodem zrušení byla nesprávná právní kvalifikace, kdy žalovaný dospěl k závěru, že dle prokázaného skutkového stavu se nejednalo o přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích, nýbrž o přestupek proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) téhož zákona. Žalobce následně podal k Ministerstvu vnitra ČR podnět k zahájení přezkumného řízení, jehož prostřednictvím se domáhal zrušení daného rozhodnutí. Důvod pro zahájení přezkumného řízení shledával žalobce v tom, že žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí v jeho neprospěch [za přestupek proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích lze uložit vyšší sankci než za přestupek proti občanskému soužití, za který byl původně žalobce shledán vinným]. Ministerstvo vnitra ČR však dospělo k závěru, že zásada zákazu reformationis in peius vyjádřená v § 98 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, nepředstavuje překážku změny právní kvalifikace skutku. Z uvedeného důvodu nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení, o čemž byl žalobce vyrozuměn sdělením ze dne 8. 4. 2021, č. j. MV-45061-2/VS-2021.

23. Dne 25. 6. 2021 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které je popsáno v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, jak bylo uvedeno shora.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

25. Žaloba není důvodná.

26. Krajský soud má ze spisové dokumentace jednoznačně za prokázané, že pozemek X v k. ú. X byl ode dne 30. 8. 2019 ve výlučném vlastnictví F. Z. Žalobce si přitom musel být vědom této skutečnosti. Neznalost práva k věci zapsané do veřejného seznamu (kterým v daném případě je katastr nemovitostí), dle § 980 odst. 1 občanského zákoníku nikoho neomlouvá. Samotný žalobce v řízení před správními orgány navíc přiznal, že si byl vědom toho, že pozemek, na který vstupoval, patří F. Z. Na uvedené skutečnosti nic nemění ani údajně opomenuté důkazy namítané žalobcem, neboť tyto nejsou způsobilé vyvrátit závěry přijaté správními orgány. Žalovaný se otázkou vlastnictví předmětné nemovitosti zabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaným byla tato otázka dostatečně objasněna, konkrétně na straně 8 napadeného rozhodnutí. Stavba č. p. X v obci X, v části obce X II, byla v rozhodné době v podílovém vlastnictví žalobce, jeho ženy a F. Z, pozemek p. č. X pak byl ve výhradním vlastnictví posledně uvedené osoby. Z uvedeného plyne, že to byl právě F. Z. kterému svědčila všechna oprávnění vlastníka, který má mj. právo vyloučit ostatní subjekty z užívání jím výhradně vlastněné nemovité věci, o což se F. Z. také opakovaně pokusil, avšak bez výsledku. Vypořádání dané námitky ze strany žalovaného považuje zdejší soud za zcela dostatečné.

27. Vzhledem k vyjasnění otázky vlastnictví nebylo důvodu, aby se žalovaný jakkoli blíže v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval dopisem právního zástupce žalobce ze dne 1. 10. 2019, kterým byl F. Z. vyzván k navození pokojného stavu tím, že by žalobci předal klíče od vchodové branky a nadále nebránil vstupu na pozemek p. č. XA. Jelikož vlastnické právo svědčilo právě F. Z., byl by ke vstupu na jeho pozemek vyžadován jeho souhlas. Jak bylo ze všech okolností zřejmé, nesouhlasil F. Z. se vstupováním žalobce na daný pozemek, a proto svými vstupy narušoval žalobce jeho práva, čímž naplnil shora citovanou skutkovou podstatu přestupku proti majetku. Situace je srovnatelná se skutkovým stavem popsaným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 4 As 38/2018 – 60, ve kterém bylo rovněž dospěno k závěru, že byl spáchán přestupek proti majetku. V daném případě sice stěžovatelka vnikala na cizí pozemek přelezením přes plot a naplnila skutkovou podstatu daného přestupku dle minulé právní úpravy, avšak ani jedna z těchto skutečností nebrání aplikovatelnosti závěrů v rozsudku zmíněných (např. bod 31 odůvodnění). Žalobce si musel být vědom, že vlastník nemovitosti nesouhlasí s jeho vstupem na pozemek, a proto naplnil svými neoprávněnými vstupy skutkovou podstatu přestupku proti majetku.

28. Ve správním spise bylo jednoznačně zadokumentováno přestupkové jednání žalobce, který úmyslně neoprávněně užíval cizí majetek, čímž naplnil znaky skutkové podstaty přestupku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích. Pokud jde o námitku žalobce, že nejednal úmyslně, tato byla řádně vypořádána již správními orgány. Odkázat lze na stranu 7 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný dospěl k témuž závěru jako správní orgán prvního stupně, dle něhož lze jednání žalobce kvalifikovat jako jednání v nepřímém úmyslu. Uvedený závěr je řádně odůvodněn. Zdejší soud se ztotožňuje se správními orgány v tom, že žalobce věděl, že svým jednáním může porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ jeho porušení či ohrožení s tím byl srozuměn. Tyto skutečnosti jsou dostatečně zřejmé ze správního spisu. Jak bylo již uvedeno shora, žalobce věděl, že pozemek, na který vstupuje, není předmětem jeho vlastnictví.

29. Nelze akceptovat vstupování na cizí pozemek bez povolení jeho vlastníka. Ze strany F. Z. bylo uvedené jednání explicitně zakázáno, a to jak na vstupní brance, tak i dopisem adresovaným žalobci. Ze strany žalobce je opakovaně traktováno, že jednání s F. Z. nebylo možné. Pakliže by tomu tak bylo, nebránilo žalobci nic v tom, aby se domáhal zajištění přístupu k elektroměru či přípojce vody soudní cestou, popř. navrhl v dané věci vydání předběžného opatření (soud je v takovém případě povinen o návrhu rozhodnout bezodkladně). Uvádí-li žalobce že tak neučinil, neboť měl mít slib společnosti REPROGEN, a.s., že společnost vše zařídí před prodejem pozemku, není ani tato námitka pro věc relevantní. Zajištění přístupu k elektrické přípojce bylo věcí žalobce, proto nelze jeho nezákonné jednání zdůvodnit odkazem na údajný slib uvedené společnosti, který navíc nebyl ničím podložen.

30. Potřebu přístupu k vodě žalobce neřešil zákonem předvídaným způsobem po dobu tří let, ačkoli si jí musel být vědom. Jak plyne z vyjádření E.ON Distribuce, a.s., žalobce si mohl přístup k elektrickému rozvaděči zařídit sám tím, že by rozvaděč umístil na hranici pozemku. V daném případě proto nelze hovořit o splnění podmínek pro žalobcem namítané využití práva svépomoci dle § 14 občanského zákoníku. Žalobce opakovaně vstupoval na pozemek ve vlastnictví F. Z., a to v době od 30. 8. 2019 do 30. 10. 2019, tedy po značně dlouhou dobu, během které nijak neinicioval soudní řízení, které je pro zajištění nápravy (žalobcem tvrzeného) protiprávního stavu určeno. Přitom žalobce nejméně ode dne 5. 9. 2019 musel vědět, že pozemek není v jeho vlastnictví, ale naopak, že patří F. Z. Již dne 19. 6. 2019 byl přitom žalobce upozorněn, že na daný pozemek vstupuje neoprávněně, když byl v té době pozemek (včetně kolny) v nájmu F. Z. K tomuto upozornění došlo písemně prostřednictvím právního zástupce žalobce, přičemž předmětná korespondence je založena ve správním spisu.

31. K námitce žalobce týkající se výpovědi M.V. se nelze nijak blíže vyjádřit, neboť žalobce nespecifikoval, z jakého důvodu nemá žádnou vypovídací hodnotu. Uvedl-li žalobce toliko, že „jmenovaný pouze prokázal, že nemá ponětí o majetku společnosti, kterou zastupuje a tento majetek neobhospodařuje s péčí řádného hospodáře“, jde o pouhé nedůvodné paušální zlehčování výpovědi daného svědka. Považuje-li žalobce své vlastnické právo k dotčenému pozemku za prokázané, nelze mu přitakat, neboť z listin založených ve správním spisu naopak vyplývá, že předmětný pozemek byl v inkriminované době ve vlastnictví F. Z., který jej dne 13. 8. 2019 odkoupil od společnosti REPROGEN, a.s.

32. Dovolává-li se žalobce toho, že správními orgány měla být vyžádána dokumentace od Policie ČR, není tato námitka důvodná. Předmětem přestupkového řízení byla otázka, zda žalobce naplnil znaky skutkové podstaty přestupku proti majetku (poté co byla žalovaným opravena původně nesprávná právní kvalifikace skutku). Na objasnění dané otázky nemohla mít vliv skutečnost, zda byl žalobci znepříjemňován pobyt v jeho domě ze strany F. Z. Chtěl-li žalobce danou dokumentací demonstrovat nemožnost dosažení dohody s jeho sousedem, neměla by ani tato skutečnost vliv na rozhodnutí v této věci, neboť jak již bylo poukázáno, žalobci nic nebránilo v zahájení příslušného soudního řízení.

33. Totéž lze uvést o žalobcem zmiňovaných soudních rozhodnutích, která neměla pro řízení o přestupku žalobce žádný dopad. Navíc není pravdivé jeho tvrzení, že by se žalovaný s těmito listinnými důkazy nevypořádal. Žalovaný v posledním odstavci na straně 8 napadeného rozhodnutí výslovně a přesvědčivě zdůvodnil, proč nemají žádný důkazní význam. Bez významu pro věc je i žalobcem předložený znalecký posudek ze dne 2. 11. 2013, kterým byla ve vztahu ke konkrétním nemovitostem pouze stanovena cena obvyklá. Cítil-li se žalobce dotčen tím, že ze strany Policie ČR byly jeho žádosti opakovaně odkládány, měl k dispozici právní prostředky, kterými se dle jeho mínění nesprávného policejního postupu mohl bránit (např. stížnost dle § 159a odst. 7 trestního řádu). Neoprávněné vstupování na cizí pozemek nelze považovat za přípustné řešení.

34. Žádný vliv na přezkum rozhodnutí žalovaného o přestupku nemá ani žalobcem zmiňovaný postup F. Z. v rámci civilního řízení soudního, kdy tento pozbyl pasivní žalobní legitimaci. Stejný závěr pak lze zaujmout i ve vztahu k tvrzenému porušení povinnosti F. Z., coby podílového spoluvlastníka, nejprve podíl na nemovitosti nabídnout ke koupi druhému podílovému spoluvlastníkovi. V případě porušení této povinnosti se lze bránit žalobou v rámci civilního soudnictví. Skutečnost, že otázku splnění dané povinnosti žalovaný při projednávání daného případu neřešil, nelze považovat za jakékoli procesní pochybení, neboť tato otázka by měla být řešena právě v civilním soudním řízení.

35. Obdobně se mohl žalobce bránit i proti (tvrzenému) nezákonnému bránění v užívání majetku žalobce a jeho ženy, ke kterému mělo dojít vybouráním dveří a následnému zazdění vstupu ze strany F. Z. V této souvislosti lze také zdůraznit, že žalobce byl vyzván k vyklizení jím neoprávněně užívané kolny a k popsanému kroku přistoupil F. Z. teprve poté, kdy žalobce neučinil i přes tuto výzvu žádnou nápravu.

36. Námitky týkající se tvrzeného porušení ustanovení § 1075 (žalobcem zřejmě nesprávně uvedené, neboť citované ustanovení se vztahuje k umělému přírůstku – zpracování), § 1175 a § 1021 občanského zákoníku rovněž nejsou důvodné. Žádné z uvedených ustanovení nepředstavuje titul pro popsané přestupkové jednání žalobce, neboť neměl-li žalobce souhlas svého souseda ke vstupu na jeho pozemek, měl se vyvarovat nevyžádaných vstupů, kterých se opakovaně a dlouhodobě dopouštěl.

37. Žalobce uvádí, že v provedených výpovědích byly zcela zjevné diametrální rozdíly, a proto měl žalovaný doplnit dokazování výslechem dalších svědků či se zabývat vlastnickou otázkou problému. Po provedeném přezkumu zdejšího soudu však je zřejmé, že na místech, kde se výpovědi rozcházely, měly správní orgány své závěry podložené dostatečnými důkazními prostředky. To platí i pro otázku vlastnictví, kterou se, jak plyne ze shora předneseného, žalovaný dostatečně zabýval.

38. Za důvodnou nelze považovat ani žalobní námitku týkající se údajného pochybení v protokolaci ústního jednání. Nelze mít za prokázané, že by skutečně pověřená úřední osoba jednala s F. Z. mimo jednací místnost. Pakliže se žalobce cítil dotčen tím, že nemohl klást tomuto svědkovi doplňující otázky, mohl požádat o konání dalšího ústního jednání, kde by mohl svědka se svými dotazy konfrontovat. Žalobce nenavrhl provedení výslechu svědka ani v probíhajícím soudním řízení správním. S danou námitkou se řádně vypořádal i žalovaný, a to na straně 9 napadeného rozhodnutí. K tomu krajský soud navíc doplňuje, že z ničeho neplyne, že by takový výslech mohl přinést pro věc jakékoli zásadní skutečnosti.

39. Vzhledem k uvedenému nelze považovat přístup žalovaného za subjektivní, nekritický a neobjektivní. Žalobce se dopustil přestupku, ze kterého byl uznán vinným, a naplnění jeho skutkové podstaty bylo řádně prokázáno.

V. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.