č. j. 64 A 6/2022 – 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: X.X., narozen dne X státní příslušnost: X v ČR bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2proti žalované: Policie České republiky – Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, Praha 3o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2022, č. j. CPR–3806–3/ČJ–2022–930310–V244, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2022, č. j. CPR–3806–3/ČJ–2022–930310–V244, a rozhodnutí Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 17. 12. 2021, č. j. KRPC–141716–27/ČJ–2021–020025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Rozhodnutím Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 12. 2021, č. j. KRPC–141716–27/ČJ–2021–020025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie. Žalobci byla zároveň podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to do 40 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

2. K odvolání žalobce ze dne 27. 12. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí změnila žalovaná svým rozhodnutím ze dne 6. 4. 2022, č. j. CPR–3806–3/ČJ–2022–930310–V244 (dále jen „napadené rozhodnutí“), prvostupňové rozhodnutí tak, že doba k vycestování z území členských států Evropské unie do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, byla změněna na dobu 60 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Ve zbylé části žalovaná prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

3. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 17. 4. 2022 doručena žaloba, kterou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Součástí žaloby, kterou žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí, byl též návrh na přiznání odkladného účinku podané žalobě. Krajský soud o návrhu žalobce rozhodl usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 64 A 6/2022–23, tak, že žalobě odkladný účinek přiznal.

4. Žalobce úvodem žaloby konstatoval bez dalšího rozpory postupu správních orgánů s obecnými ustanoveními správního řádu, např. s § 2 odst. 1 a odst. 4, § 3 či § 50 odst. 2.

5. Žalobce dále zrekapituloval okolnosti, které byly předmětem soudního řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 61 A 20/2021. Dále žalobce uvedl, že dne 24. 11. 2021 se dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), pracoviště Jindřichův Hradec, a to za účelem vylepení překlenovacího vízového štítku, a to s cílem osvědčit svůj pobyt daným štítkem na základě přiznání odkladného účinku podané žaloby usnesením krajského soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 61 A 20/2021–30.

6. Pracovník OAMP při kontrole v informačních systémech Ministerstva vnitra, usoudil, že žalobce se na území České republiky zdržuje nelegálně, neboť nemá platné povolení k pobytu. Následně daný pracovník kontaktoval pracoviště Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort pracoviště Tábor a v návaznosti na to bylo téhož dne s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci uložení správního vyhoštění z území členských států Evropské unie dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Správní orgány vycházely ze skutečnosti, že ačkoli byl žalobě v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 61 A 20/2021 přiznán odkladný účinek, nezakládá tento institut žalobci právo, do doby rozhodnutí soudu o žalobě, pobývat na území, neboť mu zaniklo dne 19. 4. 2021, kdy byla žalobci oznámena rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Daný orgán ve zbytku konstatoval, že žalobce byl oprávněn ve lhůtě do 60 dnů požádat o vydání výjezdního příkazu podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

7. Žalobce namítá, že žalovaná je oprávněna vytvořit si právní názor na postup OAMP a na základě žalobcem předložených dokumentů učinit závěr stran toho, zda lze na pobyt žalobce nahlížet jako na pobyt neoprávněný či nikoli. Žalobce nerozporuje závěry žalované, týkající se její neoprávněnosti posouzení postupu v řízení o žádosti ve věci o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, avšak s ohledem na skutečnost, že usnesením krajského soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 61 A 20/2021–30, byl žalobě v dané věci přiznán odkladný účinek, byla žalovaná nejen oprávněna, ale zároveň povinna posoudit otázku oprávněnosti pobytu žalobce. Žalobce s žalovanou nesouhlasí v tom, že by postup dle § 50a zákona o pobytu cizinců představoval de facto jediné možné opatření, které lze za daného stavu ve věci vydat, přičemž žalobce odkazuje právě na již zmiňované vydané usnesení krajského soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 61 A 20/2021 – 30, kterým byly odloženy účinky rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, a to včetně účinků rozhodnutí o zamítnutí žádosti o navrácení v předešlý stav (tj. nepřiznání zmeškání úkonu). Daným usnesením soudu byly odsunuty účinky těchto rozhodnutí až do pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě. Byl–li by akceptován závěr OAMP, pak by institut odkladného účinku postrádal smysl. Dle žalobce bylo usnesení ze dne 20. 1. 2021, č. j. OAM–36245–9/DP–2020 (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím ze dne 13. 11. 2020, č. j. OAM–36245–5/DP–2020) toliko podkladovým rozhodnutím.

8. S odkazy na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 9 As 88/2007–49, č. 1881/2009 Sb. NSS, ze dne 14. 11. 2017, č. j. 5 Ads 150/2017–23, jakož i na rozsudek rozšířeného senátu téhož soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006–54, č. 1982/2010 Sb. NSS, žalobce uvedl, že byť rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu ve své podstatě předurčuje výsledek konečného rozhodnutí, konečné důsledky představující zásah do právní sféry žalobce konstituuje až výrok rozhodnutí o zmeškaném úkonu, zde o zastavení řízení.

9. Žalobce dále uvedl, že přestože žalovaná přistoupila k nejmírnějšímu opatření, které v budoucnu nebude mít vliv na případné vydání jiného pobytového oprávnění, tak v nynější situaci vzhledem k státní příslušnost žalobce a vzhledem k přijatým opatření Vlády České republiky, lze předpokládat, že tato možnost nenastane. Žalobce poukázal, že žalovaná s prodloužením doby stanovené k opuštění území ČR současně uvedla, že je možné využít podání žádosti o vydání nového rozhodnutí v souladu s § 101 správního řádu ve věci výroku stanovené doby k vycestování z důvodů uvedených v § 174a odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

10. Žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 5 As 122/2016–36, č. 3829/2019 Sb. NSS, ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 Azs 235/2017–39, č. 3960/2020 Sb., ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 Azs 235/2017–39, č. 3960/2020 Sb. NSS, dále na důvodovou zprávu ke správnímu řádu a závěry doktríny, z nichž vyvozuje, že předpoklady k vydání nového rozhodnutí nejsou v předmětné věci naplněny, neboť důvody pro jeho vydání jsou změna okolností na straně dotčené osoby či předmětu rozhodnutí, nikoli však změna právního stavu, neboť by jinak mohlo dojít k nežádoucí retroaktivitě právní normy.

11. Nemožnost opakovaného využití institutu vydání nového rozhodnutí ke stanovení nové lhůty ke splnění povinnosti dle žalobce z citovaného ustanovení nevyplývá a nelze bránit v praxi zcela jistě možné opakované změně. Zároveň žalobce konstatoval, že po dobu případného řízení o žádosti o vydání nového rozhodnutí včetně odvolání neplyne žalobci oprávnění k pobytu do doby pravomocného rozhodnutí a může se ocitnout v dalším neoprávněném pobytu. Krajské soudy se přitom dle žalobce danou problematikou vesměs odmítají zabývat a k žalobám přistupují jako k nedůvodným. Povinnost opustit území zaniká při vydání pobytového oprávnění v době, kdy osoba na území ČR pobývá v rámci stanovené lhůty k vycestování. Žalobce uvedl, že není vůlí OAMP řešit žádosti o pobytová oprávnění v zákonem stanovených lhůtách. Žalobce dodal, že právě délka rozhodovacího procesu vede ke vzniku situací, které jsou řešeny nejmírnějšími opatřeními policejního orgánu a nutnost prokázání skutečné újmy, která žalobci touto situací vzniká, jej dostává do situace, kdy na území ČR zůstane opakovaně v nelegálním pobytu a bude mu uloženo správní vyhoštění, neboť neuposlechl rozhodnutí území opustit. Druhou možností je území opustit, což by vedlo k možnému posouzení naplnění účelu požadovaného pobytu, které zcela logicky nemůže dostát, neboť mu bude studium ukončeno. Žalobce se proto ocitá před zásadním rozhodnutím, zda porušit zákon či vycestovat. Žalobce přitom dodal, že újma, kterou v případě vycestování jeho osoby subjektivně pociťuje má souvislost s obavami z toho, co mu v domovském státě hrozí, a to zvláště po posledních událostech, což je pro žalobce velmi stresující.

12. Dalším žalobním bodem pak žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, spočívající v nedostatku důvodů. Dle žalobce je napadeného rozhodnutí opřeno pouze na posouzení OAMP a žalovaná neučinila vlastní úvahu.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Předně odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde se dle svého vyjádření zcela dostačujícím způsobem vypořádala s tím, co vyšlo v řízení najevo i s tím, co namítal žalobce, jakož i uvedla důvody pro vydání rozhodnutí dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dle žalované byly v rámci správního řízení zjištěny relevantní podklady pro konstatování protiprávního jednání žalobce a byly zcela jasně naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU. V případě žalobce bylo prokázáno, že na území ČR nedisponuje oprávněním k pobytu a musely proto být učiněny příslušné kroky, které zákon předpokládá. Bylo přitom přistoupeno k nejmírnějšímu opatření, které lze za dané situace přijmout. Žalovaná uzavřela, že je přesvědčena, že její postup byl souladný se zákony i ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.

III. Obsah správních spisů

14. Ve správním spisu je založeno oznámení o zahájení správního řízení ze dne 24. 11. 2021, č. j. KRPC–141716–7/ČJ–2021–020025, jehož doručením správní orgán prvního stupně zahájil řízení ve věci správního vyhoštění žalobce. Dle tohoto oznámení se žalobce dne 24. 11. 2021 v 10:30 hodin dostavil na OAMP, pracoviště Jindřichův Hradec, kde si chtěl vyřídit svůj pobyt na území ČR vystavením překlenovacího štítku. Na místo byla povolána hlídka správního orgánu prvního stupně, které pracovnice OAMP sdělila, že provedenou lustrací bylo zjištěno, že žalobce na území ČR pobývá od 23. 6. 2021 bez platného oprávnění k pobytu. Žalobci byl následně usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 24. 11. 2021, č. j. KRPC–141716–10/ČJ–2021–020025, ustanoven dle § 16 odst. 5 správního řádu tlumočník z českého jazyka do jazyka ruského a naopak. Dále je ve správním spisu založen protokol o výslechu účastníka z téhož dne.

15. Správní orgán prvního stupně následně dne 25. 11. 2021 požádal OAMP o zaslání písemností týkajících se žalobce. Ve spisu je mimo jiné založena informace č. j. OAM–623–8/ST–2021, s otiskem datumového razítka s datem 4. 11. 2021, o důvodech neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území. Dle této informace podal žalobce dne 29. 9. 2021 žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. K žádosti žalobce přeložil stejnopis usnesení krajského soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 61 A 20/2021 – 30, o přiznání odkladného účinku žalobě. Dle závěrů dané informace oprávnění žalobce k pobytu nevzniklo a nemohlo ani přiznáním odkladného účinku znovu obživnout. Z daných důvodů žalobce dle této informace nesplnil podmínku pro udělení požadovaného víza. Dále je ve spise založeno sdělení ze dne 2. 12. 2021, č. j. OAM–298682/MC–2021, ve kterém sdělil OAMP správnímu orgánu prvního stupně, že žalobce na území ČR od nabytí právní moci rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dané rozhodnutí bylo předmětem soudního přezkumu ve věci vedené pod sp. zn. 61 A 20/2021 – pozn. krajského soudu), tedy od 22. 4. 2021 na území ČR pobývá neoprávněně.

16. Dále je ve správním spisu založeno vyrozumění ze dne 3. 12. 2021, č. j. KRPC–141716–22/ČJ–2021–020025, kterým správní orgán prvního stupně dle § 50a odst. 5 zákona o pobytu cizinců informoval žalobce, že zahájené správní řízení o správním vyhoštěním je vzhledem ke zjištěným okolnostem řízením o povinnosti opustit území.

17. Dne 16. 12. 2021 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno oznámení o právním zastoupení žalobce společně s plnou mocí. Zároveň právní zástupkyně žalobce v oznámení sdělila, že se do 5 dnů ve věci vyjádří a požádala o posečkání s vydáním rozhodnutí. Dle úředního záznamu ze dne 17. 12. 2021, č. j. KRPC–141716–24/ČJ–2021–020025, bylo dne 17. 12. 2021 telefonicky sděleno zaměstnankyni právní zástupkyně žalobce, že téhož dne proběhne seznámení žalobce se spisovým materiálem, přičemž z časových důvodů nebude u uvedeného úkonu přítomna zástupkyně žalobce. Zároveň bylo oznámeno, že následně bude vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU a bude vydán výjezdní příkaz.

18. Dne 17. 12. 2021 vydal správní orgán prvního stupně prvostupňové rozhodnutí, popsané v bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku.

19. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaná rozhodla napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodu 2 odůvodnění tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

21. Žaloba je důvodná.

22. Krajský soud se na prvním místě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Pokud by bylo napadané rozhodnutí skutečně nepřezkoumatelné, bylo by předčasné zabývat se právním posouzením věci samé. Tato žalobní námitka však není důvodná.

23. Žalobce dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z toho, že je dle jeho názoru dané rozhodnutí opřeno toliko o posouzení OAMP a žalovaná si neučinila vlastní úvahu. Z napadeného rozhodnutí se však podává, z jakých důvodů žalovaná považuje pobyt žalobce na území za neoprávněný. Žalovaná na straně 4 napadeného rozhodnutí uvedla, že „oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb. mu [žalobci] z žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia nevzniklo, kdy žádost byla zastavena“. Žalovaná rovněž na daném místě konstatovala, že „účastník řízení nemá tzv. fikci pobytu“, a je proto zřejmé, z jakých důvodů byl pobyt žalobce na území považován ze strany žalované za neoprávněný.

24. Skutečnost, že žalovaná vycházela v posouzení dané otázky z informace od OAMP nezpůsobuje sama o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Z citací v předchozím odstavci plyne, že žalovaná vyložila přezkoumatelným způsobem, proč považuje pobyt žalobce na území za neoprávněný. Krajský soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu dle které „nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–74, publ. pod č. 1566/2008 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 Azs 350/2020–22). Takovými vadami však napadené rozhodnutí netrpí. Nesouhlas žalobce s odůvodněním a závěry napadeného rozhodnutí nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013–30, či rozsudek téhož soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. 8 Azs 37/2021–81).

25. Dále se krajský soud zabýval námitkou týkající se posouzení povahy odkladného účinku a s tím související otázky, zda žalobce pobýval na území oprávněně či nikoli a zda proto byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území. Otázka posouzení povahy odkladného účinku a jeho působení představuje v projednávané věci těžiště sporu. Krajský soud shledal předmětnou námitku žalobce důvodnou.

26. Správní orgány zastávají stanovisko, že přiznáním odkladného účinku žalobě ve věci vedené u pod sp. zn. 61 A 20/2021 nemohlo oprávnění k pobytu na území vzniknout, resp. „znovu obživnout“. Krajský soud však akcentuje, že smyslem přiznání odkladného účinku žalobě je ochrana žalobce před výkonem či jinými negativními právními následky napadeného rozhodnutí, v jejichž důsledku by žalobci mohla vzniknout nepoměrně větší újma než jiným osobám. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu jde v daném případě o ochranu před tím, aby pobyt žalobce na území České republiky byl nezákonný a aby tak nebyl nucen opustit území České republiky, protože žaloba může být důvodná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. 7 Azs 46/2017 – 28, bod 22 odůvodnění). V rozsudku ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 52/2018 – 33, pak Nejvyšší správní soud k situaci přiznání odkladného účinku žalobě konstatoval, že „[v] cizineckém právu jde typicky o možnost setrvat na území státu do doby rozhodnutí soudu o žalobě, a tedy nebýt nucen opustit toto území pro případ, že by v soudním řízení vyšlo najevo, že rozhodnutí správního orgánu nebylo z jakéhokoliv důvodu správné“ (viz bod 19 odůvodnění). K obdobným závěrům kasační soud dospěl též v rozsudku ze dne 22. 11. 2017, č. j. 1 Azs 268/2017 – 22. Lze zároveň odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. II. ÚS 1260/07 – 1, dle něhož odložením vykonatelnosti „dochází k sistaci správního aktu, který formálně zůstává pravomocným, avšak uložené povinnosti nelze vynucovat a odejmutá práva zůstávají prozatím zachována“.

27. Spornou otázkou v řízení o žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu (jakož i v navazujícím soudním řízení vedeném pod sp. zn. 61 A 20/2021), bylo, zda žalobce žádost podal v zachované lhůtě [přičemž krajský soud předznamenává, že v rozsudku ze dne 24. 5. 2022, č. j. 61 A 20/2021–44 (body 29 – 33 odůvodnění) bylo dospěno k závěru, že žádost žalobce byla podána včas]. Zároveň je namístě uvést, že ve věci žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu žalobce podal též žádost o prominutí zmeškání úkonu (resp. o navrácení v předešlý stav) dle § 41 odst. 2 správního řádu, jakož i žádost o přiznání odkladného účinku dle § 41 odst. 3 správního řádu, čemuž však OAMP usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. OAM–36245–9/DP, nevyhověl, resp. žalobci neprominul zmeškání úkonu a současně žádosti nepřiznal odkladný účinek. Jelikož žalobce svou žalobou brojil nejen proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, ale rovněž proti uvedenému usnesení ze dne 20. 1. 2021, č. j. OAM–36245–9/DP, o neprominutí zmeškání úkonu a o nepřiznání odkladného účinku dle § 41 odst. 3 správního řádu, tím spíše nebylo namístě po přiznání odkladného účinku žalobě usnesením krajského soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 61 A 20/2021 – 30, nazírat na pobyt žalobce na území jako na pobyt neoprávněný.

28. Krajský soud proto uzavírá, že správní orgány vycházely po přiznání odkladného účinku usnesením krajského soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 61 A 20/2021 – 30, z chybné premisy o neoprávněnosti pobytu žalobce na území, přičemž podmínka uvedená v § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců nebyla splněna. Přístupem správního orgánu prvního stupně i žalované by došlo k popření smyslu institutu odkladného účinku, resp. jeho naprostému vyprázdnění.

29. Jde–li o zbylé námitky žalobce, nutno konstatovat, že obecné konstatování, týkající se tvrzeného porušení několika vyjmenovaných ustanovení správního řádu, nelze bez dalšího považovat za žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žalobní bod musí obsahovat skutkové a právní důvody, pro které žalobce považuje rozhodnutí správního orgánu za nezákonné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 As 106/2017 – 31, bod 17 odůvodnění), což v případě žalobce splněno nebylo.

V. Závěr, náklady řízení

30. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 a 3 s. ř. s., napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgány jsou právním názorem krajského soudu vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalovaná nebyla v řízení úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalobce jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku. Dále náhradu nákladů řízení tvoří odměna právní zástupkyně žalobce za zastupování v řízení o návrhu ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 6 800 Kč. Celkové náklady řízení žalobce tedy činí 10 800 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

Poučení

I. Vymezení věci a obsah žaloby II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného III. Obsah správních spisů IV. Právní názor soudu V. Závěr, náklady řízení