č. j. 64 Ad 1/2021-38

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobkyně: Ing. P. V. bytem zastoupena advokátem JUDr. Martinem Skalickým se sídlem Dlouhá 138, 261 01 Příbram II proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2020, č. j. x, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 2020, č. j. x, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 112 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Martina Skalického.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované 1. Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2020, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobkyně a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2020, č. j. x, kterým byl podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobkyni přiznán od 10. 6. 2020 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

2. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 28. 1. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné a nepřezkoumatelné. Napadené rozhodnutí podle ní postrádá konkrétní odůvodnění úvah, na základě kterých dospěla žalovaná k závěru, že u žalobkyně došlo k poklesu pracovní schopnosti o 60 %. Zejména chybí odůvodnění toho, proč u žalobkyně nedošlo k poklesu pracovní schopnosti o 70 %, čímž by byla žalobkyně uznána invalidní ve třetím stupni.

4. Podle názoru žalobkyně žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci, pokud jde o zdravotní stav žalobkyně a s tím související míru poklesu její pracovní schopnosti. S nesprávně zjištěným skutkovým stavem souvisí nesprávné právní hodnocení věci, což vedlo k tomu, že u žalobkyně nebyla shledána invalidita třetího stupně. Žalovaná nezhodnotila celkovou výkonnost žalobkyně, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem k položce 1d, kapitoly VI., přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů.

5. Žalobkyně namítá, že nebyla posudkovým lékařem nikdy osobně vyšetřena, což je naprosto nepřijatelné a naprosto odporující tomu, co uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí, a sice že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen komplexně a řádně.

6. Žalobkyně k žalobě přiložila k důkazu znalecký posudek č. 349/39/2020 ze dne 23. 9. 2020, zpracovaný MUDr. S., znalcem v oboru zdravotnictví, specializace chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. V tomto posudku se konstatuje, že žalobkyně není schopna zastávat placené zaměstnání, být ekonomicky soběstačná a realizovat se ve volnočasových a občanských aktivitách. Žalobkyně poukazuje na to, že její zdravotní postižení je mimořádně závažné a že se zcela jednoznačně jedná o invaliditu třetího stupně.

7. Žalobkyně shrnula, že dne 22. 6. 2018 utrpěla v důsledku dopravní nehody, kterou nezavinila, velmi závažná zranění. Těžké poranění mozku vedlo k několikadennímu bezvědomí. Žalobkyně podrobně popsala svá zranění a léčbu, kterou prodělala. Po dobu tří týdnů byla žalobkyně hospitalizována na jednotce ARO, přičemž v počátku hospitalizace byla v přímém ohrožení života. Dále byla po dobu šesti měsíců významně závislá na cizí pomoci. Ani v současnosti není zcela soběstačná. Předmětná zranění zanechala na žalobkyni těžké trvalé následky na centrálním nervovém systému s dopadem na mentální funkce i na hybnost. Dále se následky projevily na pravém oku (vidí dvojmo). Vyvinula se porucha mimiky, porucha výslovnosti i vyjadřování a omezení hybnosti. Žalobkyně je těžce omezena ve správném rozhodování, komunikaci, péči o sebe samu i o domácnost i v pohybu včetně chůze.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku, který dostatečně a objektivně zhodnotil zdravotní stav žalobkyně; posudek je správný, úplný a přesvědčivý. Osobní účast při posuzování posudkovým lékařem není nutná; účast je vyžadována pouze v případě nejasností, rozporů atd. Ke znaleckému posudku předloženého žalobkyní žalovaná uvedla, že nebyl zpracován znalcem v oboru posudkového lékařství, a tudíž nemůže být přínosem ve vztahu k hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Žalovaná navrhla pro účely soudního řízení opatření posudku od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“). V případě potvrzení závěrů posudku zpracovaného posudkovým lékařem ČSSZ navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. V opačném případě ponechala žalovaná konečné rozhodnutí na úvaze soudu. Podstatný obsah správních spisů 9. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobkyně podala dne 9. 6. 2020 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem OSSZ Písek ze dne 15. 6. 2020 byla žalobkyně shledána invalidní v prvním stupni od 5. 3. 2020, neboť se u ní jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobil pokles její pracovní schopnosti o 45 %. Její zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu VI., položku 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Dne 22. 7. 2020 o tom bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému žalobkyně podala námitky. Dne 16. 9. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %, a proto jde o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Datum vzniku invalidity 5. 3. 2020. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobkyně byla hodnocena pro středně těžkou motorickou, senzorickou, řečovou nebo kognitivní dysfunkci.

10. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2020 bylo autoremedurně rozhodnuto o tom, že se rozhodnutí ze dne 22. 7. 2020 mění tak, že se od 10. 6. 2020 přiznává žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala námitky.

11. Dne 26. 11. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobkyně byla k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %, a proto jde o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Datum vzniku invalidity 5. 3. 2020. Bylo uvedeno, že posuzovaná je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobkyně byla hodnocena na horní hranici taxace a důvod k dalšímu navýšení procentního poklesu pracovní schopnosti nebyl shledán. Žalobkyně byla hodnocena pro středně těžkou motorickou, senzorickou, řečovou nebo kognitivní dysfunkci. Podle posudkového lékaře nelze zdravotní postižení žalobkyně hodnotit jako těžké funkční postižení podle položky 1d.

12. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 10. 2020 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 60 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položce 1c (cévní postižení mozku a míchy, dětská mozková obrna, středně těžké funkční postižení, středně těžká motorická, senzorická, řečová nebo kognitivní dysfunkce) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 40 – 60 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil hodnotu na horní hranici taxace 60 %. Podle § 3 vyhlášky se dále procentní míra poklesu pracovní schopnosti neměnila. V napadeném rozhodnutí byly zopakovány závěry posudkového lékaře z posudku o tom, proč v případě žalobkyně nelze indikovat vyšší než druhý stupeň invalidity. Posudek posudkové komise MPSV 13. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 20. 4. 2021 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání byla žalobkyně vyšetřena odbornými lékaři z oboru neurologie a psychiatrie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela, přičemž se konstatuje, že si komise taktéž vyžádala kompletní zdravotnickou dokumentaci praktického lékaře.

14. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobkyně, přičemž bylo konstatováno, že u žalobkyně jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její fyzické, psychické i smyslové schopnosti a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou následky polytraumatu z června 2018. Posudková komise hodnotila žalobkyni posudkovým kritériem určeným pro funkční poruchy po úrazech a operacích, a to položkou určenou pro stavy po úrazech hlavy, lebky a mozku. Jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddíle A, položce 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

15. Pokud v minulosti bylo v některých nálezech hemiparetické postižení na pravé horní končetině hodnoceno jako středně těžké a na pravé dolní končetině jako lehké, pak se jedná o podhodnocení funkční poruchy. Klinický neurologický nález na pravostranných končetinách je na úrovni středně těžkého postižení, pohybové schopnosti žalobkyně jsou významně omezeny. U pravé horní končetiny se přitom jedná o dominantní končetinu (podpis při jednání komise jen pomalu, s pomocí druhé ruky).

16. V oblasti psyché je žalobkyně významně limitována projevy organického psychosyndromu, je nevýkonná, unavitelná, projevuje se spastický smích. Žalobkyně má dále dysfunkci hn III., což je spojeno s dvojitým viděním. Při potřebě zaostření žalobkyně kryje pravé oko, čímž sice zabrání dvojitému vidění, nemá však vidění prostorové. Na funkční jednookost není adaptována. Dále trvá dysartrie, dle hodnocení logopeda středně těžká. Žalobkyně komunikuje pomalou řečí, jen místy hůře srozumitelnou.

17. Kombinaci popsaných dysfunkcí považuje posudková komise jednoznačně za těžké funkční postižení. Jde tedy o těžké postižení podle kapitoly XV., oddílu A, položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž posudková komise z taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 50 až 60 % zvolila horní hranici, což je jednoznačně odůvodněno mírou funkční poruchy.

18. Posudková komise navýšila pokles pracovní schopnosti o dalších 10 % na celkových 70 %, a to z důvodu dopadů zdravotního postižení na kvalifikační potenciál žalobkyně. Při organickém psychosyndromu není schopna vykonávat profesi adekvátní jejímu vysokoškolskému vzdělání. Při svém hybném a zrakovém postižení není schopna vykonávat manuální profesi, kterou se živila po ukončení studií.

19. Posudky OSSZ a ČSSZ nevycházely podle posudkové komise ze správního použití posudkových kritérií. Posudková komise se neshoduje s použitými posudkovými kritérii, zdravotní stav a jeho funkční důsledky nebyly zjištěny v dostatečném rozsahu, všechny rozhodné skutečnosti nebyly objektivizovány. Nedostatečnost shledala posudková komise i v tom, že žalobkyně byla ohledně invalidity posuzována třikrát, a to vždy v nepřítomnosti. Z písemné podkladové dokumentace se totiž jeví míra jejího celkového funkčního postižení menší, než jak bylo zjištěno vyšetřením při jednání posudkové komise.

20. Vznik invalidity třetího stupně vztáhla posudková komise k datu 5. 3. 2020 (dimise z VRÚ Slapy). Výkon výdělečné činnosti žalobkyně nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity. Právní hodnocení krajského soudu 21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

22. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání, konaném dne 24. 5. 2021. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 20. 4. 2021. Na provedení dokazování znaleckým posudkem MUDr. S. ze dne 23. 9. 2020 zástupce žalobkyně netrval.

23. Žaloba je důvodná.

24. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

25. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

26. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

27. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ Písek, jakož i zejm. z provedeného dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 20. 4. 2021. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena odborným neurologem a psychiatrem a posudková komise MPSV měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou.

28. Z tohoto posudku vyplývá, že u žalobkyně jde o těžké funkční postižení, které je způsobeno kombinací dysfunkce fyzických, psychických a smyslových schopností způsobené jako následek polytraumatu v červnu 2018, což je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně. Proto činí pokles její pracovní schopnosti 70 %, což odpovídá třetímu stupni invalidity. Posudková komise vycházela z posudkového kritéria podle kapitoly XV., oddílu A, přílohy 1d vyhlášky o posuzování invalidity a zvolila horní hranici taxace tohoto těžké funkčního postižení, a to 60 %. Dále podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % z důvodu dopadů zdravotního postižení na kvalifikační potenciál žalobkyně.

29. Krajský soud zhodnotil tento posudek i v kontextu skutečností zjištěných ze správního spisu a podkladové dokumentace a shledal tento posudek za stěžejní důkaz vypovídající o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Krajský soud zhodnotil, že se posudková komise MPSV přesvědčivě vypořádala s tím, proč jsou její závěry stran poklesu pracovní schopnosti odlišné od předcházejících posudků. Posudková komise na rozdíl od předcházejících posudků zhodnotila funkční postižení žalobkyně jako těžké (nikoliv středně těžké), zvolila jiné posudkové kritérium pro podřazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a využila možnosti navýšení míry poklesu pracovní schopnosti z důvodu vlivu zdravotního postižení na pracovní potenciál žalobkyně v tom rozsahu, že je jí znemožněno vykonávat profesi adekvátní jejímu vysokoškolskému vzdělání a současně je jí znemožněno vykonávat i manuální profese. Posudková komise své závěry v posudku patřičně zdůvodnila.

30. Posudková komise MPSV tak vyhověla žalobním námitkám a zhodnotila, že žalobkyni ode dne 5. 3. 2020 náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

31. Pokud jde o délku platnosti posudkových závěru, tak ta byla stanovena do 30. 9. 2022, kdy by měla být provedena kontrolní lékařská prohlídka za účelem zhodnocení dalšího průběhu nemoci a jejího vlivu na pracovní zařazení.

32. Posudková komise se na str. 6 posudku dopustila zjevné chyby v psaní, která však nemůže mít vliv na validitu vyjádřených závěrů. Posudková komise odkázala na str. 6 na kapitolu a položku IX., 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, nicméně je zjevné, že se mělo správně jednat o odkaz na kapitolu XV., oddíl A, položku 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což zcela koresponduje s tím, co posudková komise uvedla na str. 5 posudku. Posudková komise uvedla, že žalobkyni hodnotí kritériem určeným pro funkční poruchy po úrazech a operacích (po úrazech hlavy, lebky a mozku) podle kapitoly XV., oddílu A, položky 1, přičemž následně na další straně vyplynulo, že se jedná o těžké postižení právě podle položky 1d této kapitoly a oddílu. Nesprávnost užití odkazu na kapitolu IX. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je dále zjevná i z toho, že tato kapitola se týká postižení srdce a oběhové soustavy, což na případ žalobkyně nikterak nedopadá. Krajský soud tak uzavírá, že popsaná chyba v psaní nemá žádného vlivu na správnost a úplnost posudkových závěrů posudkové komise.

33. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobkyně. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti 34. Napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

35. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci změny výše invalidního důchodu žalobkyně nové rozhodnutí o jejích námitkách ve smyslu § 88 odst. 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

37. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání) celkem v částce 3 000 Kč [§ 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 3 900 Kč.

38. K tarifní hodnotě ve věcech nároků fyzických osob v oblasti důchodového pojištění, která činí 5 000 Kč, a tudíž odměna advokáta za tento úkon činí 1 000 Kč, se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 10. 11. 2020, č. j. 6 Ads 209/2019 – 62, v němž konstatoval, že „zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení dle § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, obecně neporušuje zásadu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve spojení s právem podnikat a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.“ 39. Dále krajský soud jako součást náhrady nákladů řízení přiznal žalobkyni částku 1 378 Kč (bez DPH) na základě § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu jako náhradu na cestovní výdaje advokáta za jízdné z Příbrami (sídlo advokátní kanceláře) do Českých Budějovic (sídlo soudu) a zpět uskutečněné dne 25. 4. 2021 za účelem účasti na soudním jednání osobním vozidlem Volvo, na celkovou vzdálenost 203 km, při spotřebě 7,3 l/100 km, ceně benzínu 32,70 Kč/l (doložené dokladem o koupi ze dne 21. 5. 2021) a při sazbě základní náhrady 4,40 Kč na 1 km jízdy osobním automobilem, a dále 600 Kč (za šest započatých půlhodin) jako náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k soudnímu jednání a zpět v rozsahu celkem 2 x 1 hodina 28 minut, tj. šest započatých půlhodin [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téže vyhlášky]. Při výpočtu cestovních výdajů vycházel krajský soud z údajů na www.mapy.cz; 2 x 101,5 km a 2 x 1:28 hod. času stráveného na cestě), z údajů obsažených v předloženém technické průkazu a z dokladu o koupi pohonných hmot. Náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas činila celkem 1 978 Kč (bez DPH).

40. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daň se stanoví z částky celkové odměny, která činí 5 878 Kč. Částka daně tudíž činí 1 234 Kč. Celkem jde tedy o částku 7 112 Kč.

41. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 7 112 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.