č. j. 64 Ad 4/2020 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: J. J. bytem zastoupen advokátem Mgr. Václavem Růžičkou se sídlem Náměstí 35, Křemže proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2020, č. j. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované 1. Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2020, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 3. 2020, č. j. x, kterým byl podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), žalobci přiznán od 14. 12. 2019 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 3. 7. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, považuje jej za nesprávné a neodpovídající žalobcovu skutečnému zdravotnímu stavu. Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní stav má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti o více než o 50 %, tj. že by mu měl být přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle názoru žalobce byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci a nedostatečně zkoumán jeho zdravotní stav. Závěr o zdravotním stavu je podle žalobce v rozporu s obsahem jeho zdravotní dokumentace. Žalobce nebyl k posudkovému lékaři přizván. Žalobce namítá, že nebylo přihlédnuto k § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Žalobce je přesvědčen, že jeho zdravotní postižení je nutno podřadit pod kapitolu XV., oddíl B, položku 9c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což by odpovídalo druhému stupni invalidity. Žalobce navrhl provést dokazování zdravotní dokumentací, účastnickým výslechem a zadáním znaleckého posudku na stanovení skutečné míry jeho invalidity. Žalobce navrhl zrušení jak napadeného, tak prvostupňového rozhodnutí, neboť byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění, odpovídající ustanovení prováděcí vyhlášky a správní řád.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že výtky žalobce jsou obecné, žalobce nenabízí jediný argument k proponované klasifikaci a taxaci. Žalovaná uvedla, že úkolem posudkového lékaře je postupovat podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, jenž v realizaci primárních klinických poznatků nespočívá. Žalovaná uvedla, že § 3 vyhlášky o posuzování invalidity byl ve věci užit. Žalovaná navrhla, nechť si soud vyžádá posudek podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení. Podstatný obsah správních spisů 5. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce podal dne 21. 10. 2019 žádost o přiznání invalidního důchodu. Posudkem OSSZ České Budějovice ze dne 13. 11. 2019 byl žalobce shledán invalidním v prvním stupni od 14. 10. 2019, neboť se u něj jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobil pokles jeho pracovní schopnosti o 35 %. Jeho zdravotní postižení bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na základě tohoto posudku bylo vydáno dne 3. 3. 2020 rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 14. 12. 2019. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

6. Dne 23. 4. 2020 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě podle § 8 odst. 9 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, a to lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice. Posudek obsahuje výčet rozhodujících podkladů. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce byl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Den vzniku invalidity byl stanoven dnem 14. 10. 2019. Bylo uvedeno, že posuzovaný je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla stanovena jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XV., oddíl B, položce 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce byl hodnocen pro středně těžké omezení hybnosti kloubů po úrazu, byla zvolena horní hranice taxace s přihlédnutím k ostatním posudkově nevýznamným onemocněním; dále s přihlédnutím k náročnosti profese byla taxace zvýšena o dalších 5 procentních bodů.

7. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 3. 2020 bylo potvrzeno. Posudkem o invaliditě ze dne 23. 4. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XV. (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddílu B (postižení končetin), položce 9b (středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů nebo končetiny/končetin, podle rozsahu funkčního postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 – 30 %, přičemž lékař ČSSZ zvolil hodnotu na horní hranici taxace 30 %, kterou podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity navýšil o 5 %. Posudek posudkové komise MPSV 8. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala posudková komise MPSV dne 21. 9. 2020 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo za přítomnosti žalobce a jeho zástupce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen traumatologem. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Doba platnosti posudku je do 31. 10. 2021. Den vzniku invalidity prvního stupně byl stanoven dnem 14. 10. 2019. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise MPSV vycházela.

9. Posudková komise MPSV v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce, přičemž bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je polytrauma utrpěné dne 1. 6. 2018 s poraněním zejména obou dolních končetin; u levé dolní končetiny bylo komplikované hojení, jež si vyžádalo opakované operační řešení. Výsledkem bylo lehké omezení hybnosti v kyčelních kloubech a významné omezení hybnosti levého hlezenního kloubu. Byť klinický a topický nález neodpovídají komplexnímu regionálnímu bolestivému syndromu, vzhledem k rentgenovému nálezu byla nasazena terapie.

10. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování dolních končetin, tj. vyloučení práce ve stoje, s nutností delší chůze, zvedání břemen. Žalobce je schopen práce lehčího charakteru s uvedeným omezením, např. obsluhy jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocné administrativní práce apod.

11. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí maximálně zdravotnímu postižení podle kapitoly XV., oddíl B, položka 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Komise MPSV zvolila horní hranici taxace 30 %, a to s přihlédnutím k tíži uvedených zdravotních obtíží. Vzhledem k dalším zdravotním postižením a původní profesi žalobce – profesionální řidič (ve smyslu minimálního využití dosaženého vzdělání, zkušeností a znalosti, schopnosti pokračovat v předchozí výdělečné činnosti) byl využit postup podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a byla zvýšena míra poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % na celkových 35 % míry poklesu pracovní schopnosti.

12. Podle posouzení posudkové komise MPSV se v žádném případě nemohlo jednat o zdravotní postižení podle položky 9c, neboť nebylo prokázáno těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů (v oblasti kyčlí či kolen). Žalobce byl posudkovou komisí MPSV hodnocen stejně jako u posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ. Při komplexní léčbě je předpoklad dalšího zlepšení zdravotního stavu s pozitivním dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti, proto byla stanovena lhůta pro kontrolní lékařskou prohlídku.

13. Závěrem bylo shrnuto, že žalobce je schopen po vzniku invalidity prvního stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a je schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání konaném dne 14. 12. 2020. Krajský soud provedl dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 21. 9. 2020. Krajský soud zamítl návrh na provedení dokazování zdravotní dokumentací ze správních spisů, neboť všechny tyto lékařské zprávy měla k dispozici posudková komise MPSV a staly se podkladem zpracovaného posudku. Dále krajský soud zamítl návrh žalobce na důkaz účastnickou výpovědí, neboť jde o důkaz podpůrný, který lze užít v případě, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Zhodnocení zdravotního stavu bylo provedeno posudkovou komisí MPSV a tam byl žalobce osobně přítomen a byl vyšetřen, měl možnost se k věci vyjádřit. Zdravotní stav žalobce je tudíž prokazován především posudkem posudkové komise MPSV, samotná výpověď žalobce u soudu nemůže mít na zjišťování jeho zdravotního stavu vliv, neboť soud sám nedisponuje medicínskými znalostmi, aby mohl tvrzení žalobce vzít v potaz. Stejně tak krajský soud zamítl důkazní návrh na opatření znaleckého posudku, a to pro nadbytečnost. Zdravotní stav žalobce byl zhodnocen posudkovou komisí MPSV, která je k tomuto úkolu zřizována přímo zákonem (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení), přičemž o validitě tohoto posudku neměl krajský soud žádné pochybnosti a považoval jej za úplný a přesvědčivý. K dokazování se ještě krajský soud vyjádří níže.

16. Žaloba není důvodná.

17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

18. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

19. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

20. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ České Budějovice, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 21. 9. 2020. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí MPSV zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce byl při jednání komise přítomen, byl vyšetřen odborným traumatologem a posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a ve vzájemných souvislostech přihlédla i k ostatním obtížím. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

21. Posudek posudkové komise MPSV zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke stejnému zjištění jako v obou předchozích posudkových závěrech (posudek o invaliditě ze dne 13. 11. 2019 a posudek z námitkového řízení ze dne 23. 4. 2020) stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly XV., oddíl B, položky 9b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. V posudcích bylo shodně zhodnoceno, že se u žalobce jedná o středně těžké omezení hybnosti kloubů po úrazu v červnu 2018. Posudková komise MPSV zhodnotila, že výsledkem léčení polytraumatu z června 2018 je lehké omezení hybnosti v kyčelních kloubech a významné omezení hybnosti levého hlezenního kloubu. Posudková komise MPSV shledala, že zdravotní postižení lze hodnotit maximálně jaké středně těžké omezení hybnosti kloubů podle položky 9b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

22. Posudková komise MPSV taktéž náležitě odůvodnila, proč se nemůže jednat o těžké postižení podle položky 9c, jak tvrdil žalobce v žalobě. U žalobce totiž nebylo prokázáno těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů (v oblasti kyčlí či kolen). Posudková komise MPSV uvedené shledala na základě podrobného nastudování zdravotnické dokumentace žalobce a na základě prohlídky žalobce při jednání komise. Krajský soud nemá žádného důvodu o správnosti tohoto závěru pochybovat.

23. Posudková komise zhodnotila, že v rámci posuzované položky 9b se u žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti na horní hranici, tj. v rozsahu 30 %, a to z důvodu tíže zdravotního postižení. Další zdravotní postižení žalobce a dále možnosti výkonu původní profese žalobce byly zhodnoceny v rámci navýšení poklesu pracovní schopnosti o úhrnných pět procentních bodů podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV tak ve shodě s posudkem ČSSZ České Budějovice, i ve shodě s posudkem OSSZ, stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce na úrovni 35 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu spočívající ve středně těžkém omezení hybnosti kloubů po úrazu nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech předložených posudků o invaliditě. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce.

24. Posudková komise MPSV se taktéž zabývala profesní rekomandací s tím, že konstatovala, že žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, a dále bylo konstatováno, že je žalobce schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti, než je jeho původní profese. Konkrétně posudková komise MPSV uvedla, že žalobce je schopen výkonu práce lehčího charakteru s vyloučením přetěžování dolních končetin, tj. vyloučena je práce ve stoje, s nutností delší chůze či zvedání břemen. Posudková komise MPSV uvedla, že žalobce může být zaměstnán např. jako obsluha jednoduchých strojů či přístrojů, pracovník kontroly výrobků, jako pomocná administrativní síla apod. Zákonným požadavkem na posudek o invaliditě je pracovní rekomandace a tomuto požadavku posudková komise MPSV taktéž dostála.

25. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním v prvním stupni.

26. Krajský soud k hodnocení posudku posudkové komise MPSV uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV nemá krajský soud žádné pochybnosti.

27. Z toho důvodu taktéž krajský soud zamítl důkazní návrh zadáním znaleckého posudku, a to pro nadbytečnost. Krajský soud totiž zhodnotil, že na základě obsahu správního spisu a posudku posudkové komise MPSV byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu; v posudcích ohledně zjištěného skutkového stavu nejsou žádné rozpory, které by bylo nutno odstraňovat či objasňovat a posudková komise se vyjádřila i k žalobním námitkám žalobce. K uvedenému krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 4 Ads 50/2012 – 22, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že podle jeho názoru „by měl krajský soud v řízení, ve kterém je třeba posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka, vycházet především z posudku posudkové komise. Shledá-li takový posudek neúplným nebo nepřesvědčivým, případně vznese-li účastník řízení námitky, které úplnost či přesvědčivost posudku zpochybní, měl by si krajský soud od téže posudkové komise vyžádat doplňující posudek a v žádosti přesně označit skutečnosti, tvrzení či jiná zjištění, k nimž se má posudková komise v doplňujícím posudku vyjádřit. Krajský soud by v žádném případě neměl rezignovat na hodnocení vypracovaného posudku ve vztahu k námitkám účastníka řízení, které nemusí být vždy oprávněné či relevantní. Teprve v situaci, kdy ani doplňující posudek posudkové komise nesplňuje podle názoru soudu požadavky na úplnost a přesvědčivost, může si soud vyžádat posudek od jiné posudkové komise, případně znalecký posudek. Při volbě znalce by měl soud klást důraz na to, aby se jednalo o znalce z oboru posudkového lékařství, který si případně může přibrat konzultanta s určitou specializací.“ K posudkovým lékařům Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku uvedl, že „specifické postavení posudkových komisí spočívá právě v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení, neomezují se jen na některé lékařské obory a jsou odborně kompetentní k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě.“ 28. Krajský soud taktéž neprovedl důkaz výslechem účastníka řízení a neprováděl dokazování zdravotnickou dokumentací založenou ve správním spise, a to z důvodů uvedených v odstavci 15 tohoto rozsudku.

29. Pokud jde konkrétně o žalobní námitky, tak krajský soud konstatuje, že žalobcovo zcela obecné tvrzení o tom, že jeho zdravotní postižení odpovídá položce 9c a že pokles pracovní schopnosti u něj činí minimálně 50 %, bylo vyvráceno obsahem posudku posudkové komise MPSV, což je popsáno shora v odstavci 22 tohoto rozsudku. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen všemi třemi posudky stejně (posudek OSSZ, posudek ČSSZ i posudek posudkové komise MPSV), proto nemůže krajský soud souhlasit s tím, že hodnocení zdravotního stavu žalobce je v rozporu s obsahem jeho zdravotní dokumentace. Zdravotní dokumentace žalobce byla posuzována ve třech samostatných posudcích, které zpracovávaly jiné osoby, a všechny posudkové závěry vyzněly stejně. Krajský soud zhodnotil, že skutkový stav ohledně zdravotního stavu žalobce byl zjištěn a zhodnocen v dostatečném rozsahu. Žalobce namítá, že nebyl přizván k vypracování posudku ČSSZ v rámci námitkového řízení. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise MPSV a byl na místě vyšetřen odborným traumatologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí. Námitka, že nebylo přihlédnuto k § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, je zcela nepřípadná, neboť ze všech posudků je doloženo, že právě naopak byla využita možnost navýšení poklesu pracovní schopnosti žalobce o pět procentních bodů (s ohledem na další zdravotní postižení a možnosti výkonu původní profese), tj. pouze díky využití tohoto ustanovení žalobce vůbec dosáhl na spodní hranici poklesu pracovní schopnosti pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Kdyby toto ustanovení vyhlášky užito nebylo, žalobcova žádost o přiznání invalidního důchodu by byla zamítnuta pro nedosažení potřebné míry poklesu pracovní schopnosti. I další obecně formulované námitky (porušení správního řádu, porušení § 39 zákona o důchodovém pojištění, porušení odpovídajících ustanovení prováděcí vyhlášky) považuje krajský soud za nedůvodné pro jejich nekonkrétnost.

30. Krajský soud uzavírá, že podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Je-li posudkem posudkové komise MPSV prokázáno, že pokles pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí (tj. ke dni 5. 5. 2020) 35 %, pak byl žalobce invalidním v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a proto v soudním řízení bez dalšího obstálo.

31. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, tak té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat.