č. j. 65 A 12/2018-107

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a soudkyň Mgr. Jany Volkové a Mgr. Barbory Berkové ve věci žalobkyně: E., a. s., IČO X sídlem 1. m. 823, R. p. R. zastoupená advokátem Mgr. Robertem Gemmelem sídlem Nádražní 213/10, Moravská Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: O. S. C. R., s. r. o., IČO X sídlem 1. m. 2230, R. p. R. zastoupená advokátem Alešem Chamrádem sídlem Říční 10, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. KUZL 80681/2017, ve věci omezení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

A. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 7. 2. 2018 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2017, č. j. KUZL 80681/2017, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 8. 2017, č. j. MěÚ-RpR/27335/2017, kterým správní orgán I. stupně rozhodl o zamítnutí žádosti žalobkyně o omezení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. X v k. ú. Rožnov pod Radhoštěm ve vlastnictví společnosti O. S. C. R., s. r. o. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „vyvlastňovaný“). Současně uložil žalobkyni, aby osobě zúčastněné na řízení uhradila náklady vynaložené na vyhotovení znaleckého posudku pro stanovení náhrady za omezení vlastnického práva k uvedenému pozemku ve výši 96 800 Kč. B. Žaloba 2. Žalobkyně navrhovala, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí. Konkrétně namítala: 3. a) nesprávnou úvahu správních orgánů o nenaplnění podmínek dle § 5 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Žalobkyně uvedla, že jediným důvodem, proč byla zamítnuta její žádost o odnětí či omezení vlastnického práva, bylo to, že spolu s návrhem smlouvy o zřízení věcného břemene žalobkyně nezaslala osobě zúčastněné na řízení znalecký posudek a současně nedodržela 90denní lhůtu pro dosažení dohody. Podle žalobkyně tyto skutečnosti nepředstavovaly překážku pro pokračování ve vyvlastňovacím řízení. Žalobkyně sice před zahájením řízení o vyvlastnění nezaslala osobě zúčastněné na řízení znalecký posudek, ale osoba zúčastněná na řízení se s tímto posudkem posléze seznámila a vzhledem k délce vyvlastňovacího řízení měla dost času na to, aby uzavřela s žalobkyní dohodu. Osoba zúčastněná na řízení však v 90denní lhůtě od okamžiku, kdy se v průběhu vyvlastňovacího řízení seznámila se všemi podklady (31. 3. 2014), neprojevila vůli se se žalobkyní dohodnout. Z předložených podkladů naopak vyplývá, že uzavření jakékoli dohody odmítala. Podle žalobkyně tak byly splněny všechny podmínky pro podání žádosti o omezení vlastnického práva a správní orgány nebyly oprávněny z tohoto důvodu žádost žalobkyně zamítnout. Výklad § 5 zákona o vyvlastnění, který provedly správní orgány, tak žalobkyně považovala za přepjatý a nepřípustný formalismus. Postup správních orgánů by se podle žalobkyně dal pochopit, pokud by k závěru o vadách žádosti dospěly bezprostředně po jejím podání, nikoli teprve 4 roky poté; 4. b) žádost o omezení vlastnického práva u části pozemku parc. č. st. X měla být zamítnuta z jiného důvodu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný správnímu orgánu I. stupně v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016 uložil, aby (pokud tak bude zjištěno na základě provedeného dokazování) samostatným procesním usnesením rozhodl o zastavení řízení o omezení vlastnického práva k části pozemku parc. č. st. X v k. ú. R. p. R. Na uvedeném pozemku se nacházely inženýrské sítě, tedy je na něm věcné břemeno již zřízeno ze zákona. Podle žalobkyně „negativní rozhodnutí procesní povahy (o částečném zamítnutí žádosti pro již existující věcné břemeno) by v tomto případě (po bezmála čtyřech letech probíhajícího vyvlastňovacího řízení) zcela jistě přispělo k jasnějšímu a pevnějšímu vymezení vztahů“ mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení, „minimálně v rámci předmětného pozemku“; 5. c) nesprávné posouzení náhrady nákladů za vyhotovení znaleckého posudku. Žalobkyně namítala, že správní orgán I. stupně měl pro stanovení náhrady za vyvlastnění použít znalecký posudek znalce Ing. P. S., který přiložila žalobkyně k žádosti o omezení vlastnického práva. Dále uvedla, že pokud měl správní orgán I. stupně za to, že při podání žádosti o omezení vlastnického práva nebyly splněny všechny podmínky stanovené v § 5 zákona o vyvlastnění, neměl opatřovat další znalecký posudek pro stanovení náhrady za vyvlastnění. Správní orgán I. stupně tak učinil, čímž porušil zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie a nepřípustně zatížil účastníky řízení, kteří vynaložili zbytečné náklady a nastala tak újma na jejich jmění. C. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 5. 2018 navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že návrh smlouvy, kterou žalobkyně zaslala vyvlastňovanému, obsahoval údaj o náhradě za omezení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. X v k. ú. Rožnov pod Radhoštěm ve výši 679 000 Kč, ovšem bez jakéhokoli odkazu na znalecký posudek. Znalecký posudek č. X, který žalobkyně předložila spolu se žádostí o omezení vlastnického práva, vznikl až dva měsíce po odeslání návrhu smlouvy osobě zúčastněné na řízení a stanovil cenu náhrady za omezení vlastnického práva k pozemku ve výši 300 000 Kč. V návrhu smlouvy bylo obsaženo upozornění, že pokud vyvlastňovaný nepřijme návrh do 4. 10. 2013, bude žalobkyně nucena podat žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení.

7. Žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně v rámci prvního projednání věci zaujal názor, že podmínky stanovené § 5 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění byly splněny v průběhu vyvlastňovacího řízení, neboť vyvlastňovaný návrh dohody neakceptoval po celou dobu řízení, které trvalo déle než 90 dní, a navíc se vyvlastňovaný seznámil se všemi podklady předloženými vyvlastnitelem dne 31. 3. 2014 v rámci nahlížení do spisu. Kdyby tento den byl rozhodným okamžikem, kdy se vyvlastňovaný dozvěděl všechny rozhodující informace o návrhu, pak by lhůta 90 dní uběhla 29. 6. 2014. Tento závěr však žalovaný neakceptoval, což odůvodnil v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016, č. j. KUZL 69258/2016, kterým zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

8. Žalovaný měl za to, že pokud žalobkyně nezaslala osobě zúčastněné na řízení úplný návrh na uzavření smlouvy, nezačala běžet 90denní lhůta dle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, č. j. 7 As 174/2014-44, dle kterého uvedená 90denní lhůta neslouží pouze k zaslání návrhu na uzavření smlouvy a přijetí kladné či záporné odpovědi, nýbrž slouží k vyjednávání mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným. Jelikož zákon o vyvlastnění stanovuje konkrétní požadavky na návrh na uzavření smlouvy, nelze považovat závěry správních orgánů za přepjatý formalismus.

9. K žalobnímu bodu b) žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně skutečně při prvním projednání věci rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016, č. j. MěÚ-RpR/20226/2016, zčásti zastavil řízení o žádosti. Dle žalovaného lze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že žalovaný vyvlastňovacímu úřadu v odůvodnění rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016, č. j. KUZL 69258/2016, vytknul, že nemůže směšovat procesní a meritorní rozhodnutí, protože z rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 27. 6. 2016, č. j. MěÚ-RpR/20226/2016, nebylo zřejmé, z jakých podkladů vycházel při posuzování otázky provedení jednotlivých inženýrských sítí. V rámci druhého projednání věci však vzhledem k tomu, že návrh na uzavření smlouvy byl neúplný a 90denní lhůta nemohla začít běžet, neměl důvod zkoumat, zda u některých žalobkyní zmiňovaných inženýrských sítí vznikla věcná břemena ze zákona či nikoli.

10. S ohledem na § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“), správní orgán neprovádí další dokazování a zamítne žádost, pokud zjistí skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět. Zamítnutí žádosti tedy mělo přednost před vydáním usnesení o byť jen částečném zastavení řízení.

11. Ke stanovení náhrady za zpracování znaleckého posudku ze dne 13. 8. 2014, č. X, žalovaný uvedl, že předmětná žádost byla zatížena vadou, kvůli které jí správní orgány dle § 5 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění nemohly vyhovět. Vypracování uvedeného znaleckého posudku tedy nebylo na místě. Je však třeba zohlednit, že v prvním projednání vyvlastňovací úřad nebyl toho názoru, že by zmiňované požadavky nebyly splněny, resp. že je nebylo možné splnit dodatečně. Osoba zúčastněná na řízení tak k výzvě správního orgánu I. stupně předložila dne 15. 8. 2014 znalecký posudek podle § 20 zákona o vyvlastnění. S ohledem na § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění má pro posouzení stanovení náhrady za vyvlastění přednost znalecký posudek předložený vyvlastňovaným a podle odstavce 4 téhož ustanovení je k úhradě nákladů za znalecký posudek povinen vyvlastnitel. Vyvlastňovanému byla způsobena škoda, když na základě žádosti žalobkyně a následné výzvy stavebního úřadu ze dne 7. 5. 2014 nechal zpracovat znalecký posudek č. X. Vypracování znaleckého posudku č. X pak vzešlo z vlastní iniciativy vyvlastňovaného. Dle § 20 odst. 1 a 4 a § 23 odst. 4 ve spojení s § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění náklady na vypracování znaleckého posudku nemohou jít na újmu vyvlastňovanému. Správní orgán I. stupně tak postupoval správně, uložil-li žalobkyni jako vyvlastniteli povinnost k úhradě nákladů vyvlastňovanému spojených s vyhotovením znaleckého posudku č. X. D. Replika žalobkyně 12. Žalobkyně v replice ze dne 8. 6. 2018 uvedla, že nesouhlasí s argumentací žalovaného uvedenou v jeho vyjádření. Považovala ji za nesprávnou, ryze formalistickou a v hrubém rozporu se zásadami tzv. dobré správy. Žalobkyně opětovně poukázala na smysl a účel § 5 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění a uvedla, že na straně vyvlastňovaného zcela chyběla vůle dohodnout se s potenciálním vyvlastnitelem o předmětných právech.

13. Žalobkyně vyjádřila své přesvědčení, že podmínky § 5 odst. 1 a 2 zákona o vyvlastnění byly z hlediska materiálního pojetí splněny. Vyvlastňovanému byl dán zákonem předpokládaný časový prostor, v němž mohl po seznámení se s podklady a rozhodnými skutečnostmi uzavřít s žalobkyní smlouvu o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni. Žalovaným vytýkané formální pochybení žalobkyně nemůže v tomto konkrétním případě po čtyřech letech probíhajícího řízení samo o sobě představovat důvod pro zamítnutí žádosti žalobkyně. E. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 14. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 22. 4. 2019 sdělila, že podaná žaloba je bezdůvodná a účelová a je na místě ji zamítnout. Argumentaci žalobkyně považovala za zavádějící. Sdělila, že se ztotožňuje se závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí a odkázala na své vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti.

15. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že pokud by žalobkyni šlo o zájmy občanů města Rožnov pod Radhoštěm, jak tvrdí, neodmítala by soustavně návrh dohody předložený zúčastněnou osobou a souběžně bezdůvodně neiniciovala řízení o správní žalobě. Žalobkyně věděla o vadách své žádosti, na vady ji zúčastněná osoba v řízení opakovaně upozorňovala.

16. Zúčastněná osoba byla poškozena zahájením vyvlastňovacího řízení a jeho délkou, další znovuotevření a prodlužování vyvlastňovacího řízení povede k dalšímu vážnému porušování práv zúčastněné osoby. F. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu 17. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti:

18. Žalobkyně zaslala dne 26. 9. 2013 osobě zúčastněné na řízení návrh na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene (dále jen „návrh smlouvy ze dne 26. 9. 2013“) na pozemku parc. č. st. X v k. ú. Rožnov pod Radhoštěm. V něm se žalobkyně zavazovala uhradit osobě zúčastněné na řízení úplatu za zřízení věcného břemene ve výši 679 000 Kč. Žalobkyně s osobou zúčastněnou na řízení smlouvu neuzavřely.

19. Žalobkyně podala dne 19. 3. 2014 žádost o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene (služebnosti inženýrské sítě) k pozemku parc. č. st. X v k. ú. Rožnov pod Radhoštěm.

20. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016, č. j. MěÚ-RpR/20226/2016 (dále jen „rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016“), zčásti řízení zastavil dle § 66 odst. 1 písm. b) a § 48 odst. 2 s. ř., ve zbytku návrh na omezení vlastnického práva k pozemku st. p. X v k. ú. Rožnov pod Radhoštěm zamítl a dále uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů za zpracování znaleckého posudku č. X ve výši 96 800 Kč.

21. Proti rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016 podala žalobkyně dne 15. 7. 2016 odvolání, kterému žalovaný vyhověl a rozhodnutím ze dne 21. 10. 2016, č. j. KUZL 69258/2016 (dále jen „rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016“) podle § 90 odst. 1 písm. b) s. ř. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 27. 6. 2016 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

22. Správní orgán I. stupně vydal druhé rozhodnutí ze dne 3. 8. 2017, č. j. MěÚ-RpR/27335/2017 (dále jen „rozhodnutí ze dne 3. 8. 2017“), kterým návrh na omezení vlastnického práva k pozemku parc. č. st. X v k. ú. Rožnov pod Radhoštěm zamítl a dále uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů za zpracování znaleckého posudku č. X ve výši 96 800 Kč.

23. Proti rozhodnutí ze dne 3. 8. 2017 brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. G. Posouzení věci krajským soudem 24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl krajský soud bez nařízení jednání. ad a) Nesplnění podmínek dle § 5 zákona o vyvlastnění 25. Podle § 18 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat kromě náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5).

26. Podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy3) vyvlastňovanému.

27. Podle § 5 odst. 2 zákona o vyvlastnění je k návrhu smlouvy vyvlastnitel povinen předložit: a) znalecký posudek, podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě, a b) informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě od vyvlastňovaného, s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním.

28. V nyní posuzované věci krajský soud zjistil, že žalobkyně před podáním žádosti o omezení vlastnického práva zaslala dne 26. 9. 2013 osobě zúčastněné na řízení návrh na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene (dále jen „návrh smlouvy ze dne 26. 9. 2013“). V průvodním dopisu k návrhu smlouvy ze dne 26. 9. 2013 žalobkyně uvedla, že písemné stanovisko osoby zúčastněné na řízení o přijetí návrhu smlouvy očekává do 4. 10. 2013. V opačném případě jí pak „nezbude, než zahájit před příslušným vyvlastňovacím úřadem řízení o zřízení věcného břemene“.

29. Na návrh smlouvy ze dne 26. 9. 2013 reagovala osoba zúčastněná na řízení dopisem ze dne 4. 10. 2013. V něm žalobkyni vysvětlila, z jakých důvodů je zřízení věcného břemene problematické. Dále sdělila, že žalobkyně návrh předložila s vědomím, že jej osoba zúčastněná na řízení nemůže v této formě akceptovat. Vysvětlila, že z uvedených důvodů nemá jinou možnost, než předložený návrh odmítnout. Současně poukázala na to, že žalobkyně o jakoukoli dohodu fakticky nemá zájem a o žádnou dohodu neusiluje.

30. Pokud by krajský soud vytrhl z kontextu pouze shora uvedené skutečnosti, mohl by dospět k závěru, že osoba zúčastněná na řízení návrh na uzavření smlouvy či další jednání odmítla. Tak tomu dle krajského soudu není. Osoba zúčastněná na řízení v dopise ze dne 4. 10. 2013 totiž dále uvedla, že „i přes tyto skutečnosti se nebrání a je otevřena dalšímu jednání o uspořádání těchto sporných vztahů mezi O. a E. O. je také připravena řešit celou záležitost pomocí mediace. O. v této souvislosti navrhuje termín jednání na 25. října 2013 v 10.00 hod v sídle O. Předmětem tohoto jednání bude řešení sporných otázek, případně, dojednání podmínek, za kterých bude moci mezi stranami proběhnout mediace“. Následně osoba zúčastněná na řízení žádala, aby se žalobkyně vyjádřila k nastíněnému řešení do 11. 10. 2013.

31. Vzhledem k uvedenému má krajský soud za to, že odmítnutí návrhu pouze reagovalo na výzvu žalobkyně v průvodním dopise ze dne 25. 9. 2013, ve kterém žalobkyně vyzývala osobu zúčastněnou na řízení k tomu, aby návrh podepsala, s upozorněním, že pokud tak neučiní, podá žalobkyně návrh na omezení vlastnického práva. Osoba zúčastněná na řízení tak v dopise ze dne 4. 10. 2013 žalobkyni sdělila konkrétní důvod, proč pro ni není návrh akceptovatelný, následně však uvedla, že je ochotna hledat řešení dané situace, a to prostřednictvím mediátora. Nejednalo se však o pouhé obecné proklamace, ale osoba zúčastněná na řízení navrhla i přesné datum, kdy by se žalobkyně mohla dostavit k jednání.

32. Na dopis ze dne 4. 10. 2013 reagovala žalobkyně dopisem ze dne 11. 10. 2013, ve kterém žádala, aby osoba zúčastněná na řízení upřesnila navržený program jednání u mediátora.

33. Na tuto výzvu osoba zúčastněná na řízení reagovala a dne 17. 10. 2013 zaslala žalobkyni dopis, který obsahoval 6 konkrétních bodů a podmínek, které chtěla na navrhovaném jednání s žalobkyní projednat.

34. Dopisem ze dne 17. 10. 2013 žalobkyně informovala osobu zúčastněnou na řízení, že věc předala svému zástupci za účelem zahájení řízení o omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene před vyvlastňovacím úřadem. Přesto žalobkyně uvedla, že je ochotna pokračovat v jednání s osobou zúčastněnou na řízení.

35. Osoba zúčastněná na řízení dopisem ze dne 27. 3. 2014 žalobkyni vyzvala k dalšímu jednání a uspořádání vzájemných vztahů. Znovu sdělila, že je připravena řešit vzájemné vztahy prostřednictvím mediace, kde bude mít žalobkyně možnost vysvětlit, proč nemá zájem na smírném řešení, nechce mediaci, blokuje vlastníka pozemku a „bez jakékoli předchozí komunikace předkládá návrhy zcela jednostranně výhodné pro E., které vůbec neřeší otázku přístupu O. na pozemek /k objektu, a prezentuje taková jednání jako pokus o dohodu“.

36. Z uvedeného dle krajského soudu jasně vyplývá, že osoba zúčastněná na řízení měla nejen před podáním žádosti o omezení vlastnického práva, ale i po jejím podání, snahu o vyřešení vzájemných vztahů s žalobkyní. Posuzovanou věc je tak třeba odlišit od případů, kdy vyvlastňovaný na pokusy o jednání nereaguje vůbec nebo kategoricky a výslovně pokus o dohodu odmítne. Taková situace v posuzované věci nenastala. Správní orgány proto dle krajského soudu nepochybily, pokud se neztotožnily se závěrem žalobkyně, že osoba zúčastněná na řízení uzavření jakékoli dohody kategoricky odmítla.

37. Krajský soud se dále zabýval vlastním návrhem smlouvy ze dne 26. 9. 2013. Zjistil, že přílohou návrhu smlouvy nebyl znalecký posudek, jak požaduje § 5 odst. 2 zákona o vyvlastnění. V návrhu smlouvy byla stanovena úplata za zřízení věcného břemene ve výši 679 000 Kč. Znalecký posudek předložila žalobkyně teprve jako přílohu žádosti o omezení vlastnického práva. Jedná se o znalecký posudek č. X ze dne 23. 11. 2013, zpracovaný Ing. P. S., znalcem v oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně nechala znalecký posudek zpracovat až dva měsíce poté, co zaslala osobě zúčastněné na řízení návrh smlouvy ze dne 26. 9. 2013, což žalobkyně ani nezpochybňuje.

38. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016 měl za to, že se osoba zúčastněná na řízení v průběhu vyvlastňovacího řízení se znaleckým posudkem seznámila a vzhledem k délce řízení měla možnost využít 90denní lhůtu předvídanou v § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění. S tímto závěrem se neztotožnil žalovaný v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016 a rozhodnutí ze dne 27. 6. 2016 zrušil. V následném řízení správní orgány již vycházely z toho, že podmínky vyplývající z § 5 zákona o vyvlastnění musí být splněny při podání návrhu na omezení vlastnického práva. S tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje. Přistoupil-li by krajský soud na výklad provedený žalobkyní, staly by se podmínky dle § 5 zákona o vyvlastnění pouze formálními podmínkami, aniž by byl naplněn účel, pro který byly tyto podmínky do zákona o vyvlastnění začleněny.

39. Krajský soud zdůrazňuje, že omezení vlastnického práva na základě žádosti u vyvlastňovacího úřadu by mělo být krajním řešením, které by mělo nastupovat až poté, co byly vyčerpány všechny možnosti dohody mezi jednotlivými subjekty. Subjekty žádající o vyvlastnění či omezení vlastnického práva proto mají povinnost s vyvlastňovanými aktivně jednat a pokusit se o smírné řešení. Krajský soud zdůrazňuje, že v posuzované věci nebyla osoba zúčastněná na řízení nečinná či – jak bylo vysvětleno shora – neodmítla o jakémkoli návrhu či řešení jednat. Za této situace bylo povinností žalobkyně po dobu 90 dnů před podáním žádosti o mezení vlastnického práva umožnit jednání s osobou zúčastněnou na řízení, nikoliv jí pouze – bez předchozího jednání – zaslat návrh smlouvy s poznámkou, že pokud osoba zúčastněná na řízení ve lhůtě kratší než jeden týden (návrh byl odeslán 26. 9. 2013 a osoba zúčastněná na řízení jej měla podepsat do 4. 10. 2013) nepodepíše, podá žalobkyně žádost o omezení vlastnického práva. Práva osoby zúčastněné na řízení byla zasažena, jelikož jí bylo odepřeno s žalobkyní před podáním žádosti řádně vyjednávat.

40. Krajský soud dále zjistil, že žalobkyně nesplnila ani podmínku dle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o vyvlastnění, podle kterého je k návrhu smlouvy vyvlastnitel povinen předložit znalecký posudek, podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě. Ze správního spisu vyplývá a mezi stranami ani není sporné, že žalobkyně k návrhu smlouvy ze dne 26. 9. 2013 nepřiložila znalecký posudek, z nějž měla vycházet při stanovení úplaty za zřízení věcného břemene. Žalobkyně tak učinit ani nemohla, protože nechala znalecký posudek vypracovat až 23. 11. 2013, tedy dva měsíce po zaslání návrhu smlouvy osobě zúčastněné na řízení (26. 9. 2013). Žalobkyně měla za to, že je dostačující, že se osoba zúčastněná na řízení se znaleckým posudkem seznámila v průběhu vyvlastňovacího řízení. Této úvaze krajský soud nepřisvědčil.

41. Zákonodárce v § 5 odst. 2 zákona o vyvlastnění výslovně stanovil, jaké náležitosti musí návrh smlouvy splňovat. Obligatorní náležitostí návrhu smlouvy je znalecký posudek, který má sloužit k tomu, aby vyvlastňovaný mohl zjistit, na základě jakých podkladů dospěl vyvlastnitel k výši úplaty za omezení vlastnického práva. Znalecký posudek je tak významným podkladem pro případná jednání mezi vyvlastňovaným a vyvlastnitelem před podáním žádosti o omezení vlastnického práva. Tento podklad pro jednání osoba zúčastněná na řízení neobdržela, nemohla tedy učinit úvahu o tom, zda je úplata s ohledem na znalecký posudek dostatečná či nikoli, čímž došlo opět k porušení jejích práv předvídaných zákonem o vyvlastnění.

42. Vzhledem k tomu, že žalobkyně osobě zúčastněné na řízení znalecký posudek nepředložila, nelze dle krajského soudu návrh ze dne 26. 9. 2013 považovat za řádný návrh splňující požadavky § 5 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Krajský soud se tak ztotožnil s úvahou správních orgánů a přisvědčil jim.

43. Krajský soud zdůrazňuje, že kdyby přistoupil na argumentaci žalobkyně, že obě vady návrhu smlouvy ze dne 26. 9. 2013 byly v průběhu vyvlastňovacího řízení zhojeny, zcela by popřel práva a ochranu vyvlastňovaného. Osobě zúčastněné na řízení v posuzované věci byla odepřena možnost smírného uspořádání vzájemných vztahů v 90denní lhůtě před podáním žádosti o omezení vlastnického práva, a současně návrh smlouvy ze dne 26. 9. 2013 neobsahoval odborný podklad, ze kterého měla žalobkyně vycházet při stanovení úplaty. Popření práv osoby zúčastněné na řízení bylo zásadní, a pokud správní orgány trvaly na naplnění podmínek § 5 zákona o vyvlastnění, nelze jim ničeho vytknout.

44. Námitka a) není důvodná. ad b) Odlišné posouzení žádosti o mezení vlastnického práva u části pozemku parc. č. st. X 45. Žalobkyně měla za to, že žalovaný v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016 správnímu orgánu I. stupně uložil, aby samostatným procesním usnesením rozhodl o zastavení řízení o omezení vlastnického práva k části pozemku parc. č. st. X.

46. K této námitce krajský soud uvádí, že se ztotožňuje s argumentací žalovaného na straně 6 napadeného rozhodnutí. Ten žalobkyni řádně vysvětlil, v jaké souvislosti žalovaný v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2016 hovořil o zastavení řízení a vydání procesního usnesení a jaká procesní pochybení správnímu orgánu I. stupně vytkl.

47. Žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí také popsal, že došel-li správní orgán I. stupně k závěru, že žádost o omezení vlastnického práva není řádná, jelikož nesplňuje zákonné náležitosti, správně tuto žádost zamítl, aniž by blíže zkoumal obsah žádosti či se zabýval jednotlivými pozemky a tím, zda u nich v minulosti vzniklo ze zákona věcné břemeno či nikoli. Tuto argumentaci krajský soud shledává správnou. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně podala žádost o omezení vlastnického práva, aniž by přiložila k návrhu smlouvy zasílanému osobě zúčastněné na řízení znalecký posudek, a nedodržela lhůtu 90 dní k nalezení dohody mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovaným. Nesplnila tak podmínky § 5 zákona o vyvlastnění a správní orgány po shledání těchto nedostatků žádost bez dalšího pro tento důvod zamítly.

48. Námitka b) není důvodná. ad c) Náhrada nákladů za vyhotovení znaleckého posudku 49. Žalobkyně brojila proti tomu, že jí správní orgány uložily uhradit náklady za zpracování znaleckého posudku ve výši 96 800 Kč. K tomu krajský soud uvádí, že podle § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění náhrada se stanoví na základě znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastňovaného, nebo znaleckého posudku vyhotoveného na žádost vyvlastnitele, jestliže s tím vyvlastňovaný vyslovil souhlas. Nedošlo-li k vyhotovení znaleckého posudku na žádost vyvlastňovaného a ani vyvlastnitele, stanoví se náhrada na základě posudku znalce ustanoveného vyvlastňovacím úřadem.

50. Podle odstavce 4 téhož ustanovení náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku hradí vyvlastnitel.

51. V posuzované věci správní orgán I. stupně v prvním řízení o žádosti (završeném rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 27. 6. 2016) neměl za to, že žádost o omezení vlastnických práv neobsahuje náležitosti zákona o vyvlastnění. Proto výzvou ze dne 7. 5. 2014 vyzval osobu zúčastněnou na řízení k tomu, aby si nechala zpracovat podle § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění znalecký posudek či vyslovila souhlas s tím, aby znalecký posudek nechala zpracovat žalobkyně jako vyvlastnitel.

52. Osoba zúčastněná na řízení správnímu orgánu I. stupně v odpovědi na výzvu ze dne 23. 5. 2014 sdělila, že považuje požadavek na zpracování znaleckého posudku za předčasný. Dále uvedla, že „vzhledem ke skutečnosti, že shora nadepsaný úřad výslovně vyzval O. S., aniž by bylo nejprve projednáno a posouzeno splnění podmínek pro vyvlastnění v dané věci, aby si zvolila jednu z nabízených variant, O. S. nicméně nemá jinou možnost, než jednu z předložených variant označit“. Současně správnímu orgánu I. stupně předložila objednávku znaleckého posudku s tím, že předloží znalecký posudek vypracovaný na náklady vyvlastnitele (žalobkyně).

53. Po vypracování znaleckého posudku správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 27. 6. 2016 zčásti řízení zastavil a ve zbytku návrh na omezení vlastnického práva. Toto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 10. 2016 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí žalovaný zavázal správní orgán I. stupně závazným právním názorem, že nebyly naplněny podmínky stanovené v § 5 zákona o vyvlastnění.

54. Vázán právním názorem žalovaného správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 3. 8. 2017 žádost o omezení vlastnického práva zamítl s tím, že nebyly splněny zákonem předvídané náležitosti žádosti o omezení vlastnického práva. Současně však musel rozhodnout i o nákladech za zpracování znaleckého posudku, který k jeho výzvě nechala zpracovat osoba zúčastněná při prvním projednání žádosti a do vydání rozhodnutí také nesla náklady za zpracování znaleckého posudku. Kdyby správní orgán I. stupně o náhradě nákladů za zpracování posudku nerozhodl, nesla by tyto náklady osoba zúčastněná na řízení, která na zahájení řízení o omezení vlastnického práva neměla vliv, neiniciovala jej, naopak proti tomuto řízení aktivně brojila.

55. Správní orgán I. stupně proto vycházel z § 20 zákona o vyvlastnění, na jehož základě nechal znalecký posudek zpracovat, a aplikoval odst. 4 téhož ustanovení, podle kterého náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku hradí vyvlastnitel. Krajský soud má za to, že byl-li ve vyvlastňovacím řízení znalecký posudek zpracován, správnímu orgánu I. stupně za dané situace nezbylo než stanovit, aby náhradu nákladů uhradila žalobkyně, jíž byla tato povinnost stanovena zákonem.

56. Žalobkyně má pravdu v tom, že došlo-li k zamítnutí žádosti z důvodu, že žádost nesplňovala náležitosti, neměl správní orgán I. stupně vyzvat osobu zúčastněnou na řízení, aby nechala zpracovat znalecký posudek. Ta tak na základě výzvy učinila a náklady uhradila. Od této skutečnosti nemohly správní orgány odhlédnout, protože jinak náklady nesl subjekt, který se řídil výzvou správního orgánu a jehož práva byla dotčena. Pokud žalobkyně shledává postup správního orgánu I. stupně nesprávným, nemůže se náhrady tvrzené majetkové újmy domáhat v tomto řízení, ale mohla by brojit proti nesprávnému úřednímu postupu.

57. Námitka c) není důvodná. H. Závěr a náhrada nákladů řízení 58. Jelikož neshledal krajský soud žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

59. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně procesně úspěšnému žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

60. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., když této osobě neuložil v řízení žádnou povinnost a neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení této osobě odůvodňovaly.